30. června 2013

Každodenní klidodárnost #183

No pokud bych se rozhodl, že budu klidodárnit přesně rok, tak jsem tak nějak zhruba v polovině. Což je asi zajímavé. Jakože se fakt tak dobře držím. Musím se opochvalovat.

Já jsem dřív jedl kysané zelí, které bylo bílé. A jedl jsem kedlubny normální. No a nedávno jsem šel zas do šopu a objevil jsem, že tam mají i červené zelí a červené kedlubny, které se jmenují modré. Aspoň myslim. Ale maj stejnou barvu jako to zelí. Chutnají jinak, ale furt jako kedlubny nebo jako zelí. Rozhodně zajímavé, doporučuji vyzkoušet.

Dnešní klidodárnost je, když napíšete nějaké haiku. Je to fakt dobré, vysoce relaxační navenek a velmi myslozátěžové.

29. června 2013

Každodenní klidodárnost #182

Ještě bude dozvuk Letní školy. I když jsem si myslel, že už to stačilo.

Totiž před odjezdem jsem vyjedl ledničku, aby mě v ní po příjezdu nečekalo žádné nechutné překvapení. Všechno se jevilo v dokonalém cajku. Před odjezdem jsem v ní nechal 2 tvarohy, o kterých jsem měl dojem, že mají ještě dost dlouhou dobu neplesnivého života před sebou. Hned včera jsem jeden snědl. Byl v cajku.

No a dneska jsem šel a chtěl dojíst ten druhý. Otevřel jsem ho a uviděl na něm černou skvrnu. Podíval jsem se na dno vaničky a zjistil, že prošel už 21.6., tedy dokonce ještě před mým odjezdem na Letní školu.

A teď jak se to stalo: obvykle v lednici udržuji počet tvarohů na stálé hodnotě 8. A ty nově donesené dycky zarovnám dozadu (pomocí poměrně složitého přerovnávání). Vždycky to fungovalo. No a teď se nějak stalo, že jsem ten jeden neprohodil. Asi nějaké chvilkové mentální zatmění. No co už. Aspoň jsem se poučil:

Dnešní klidodárnost je, když zjistíte, že tvarohy plesniví černou barvou.

28. června 2013

Každodenní klidodárnost #181

Hurá, dnes jsem konečně dojel dom. Vydržel jsem to tam až do konce. Já jsem se vlastně účastnil nultého ročníku Letní školy a musím tady veřejně přiznat, že i když ubytování bylo fakt k pláči, tak studijní náplň za to stála. Loni jsem vynechal a letos můžu okonstatnit, že se to prohodilo. Ubytování se zvedlo na úkor vzdělávání. A i tak mi to ubytko recht nebylo. Tím bych uzavřel kapitolu Letní škola a už o tom prostě nebudu mluvit. Budu dělat, jakože se to prostě nestalo.

Dnešní klidodárnost ale i tak musí být uzavírací. Takže. Dnešní klidodárností je, když odněkud (kde se vám moc nelíbí) přijedete konečně domů, umejete se a jdete spát. Jo a taky jsem dneska cestou dom viděl 7 řidičů, co prostě nesvítili. Místní bonton asi.

27. června 2013

Každodenní klidodárnost #180

Dneska jsem velmi unavený a nasmutnělý. Chci už domů. Vlastně jsem z celého průběhu Letní školy moc zklamaný a chtěl bych se někam schovat. Idejálně do Irska nebo Skotska, protože tam mají furt podzim.

Taky mi bylo dneska docela nedobře. Prostě nápytelní. Kdybych byl na táboře, asi už bych volal mamince, že chci domů. Velký problém je taky v davové psychóze, protože rozhodně nejsem sám, kdo chce jet domů (nebo na Nový Zéland, protože tam mají furt jaro).

Nicméně jsem se dneska pro ostatní děti snažil vytvořit večerní bojovou hru. Ve věcech kreativních jsem nalezl pytlík balónků nafukovacích a tak jsem si s nimi hrál. Považuji to za velmi odvážné, protože se jich vlastně bojím (tedy konkrétně toho, že prasknou. To prostě fakt nemám rád). No a tak jsem dělal nafukování a Evís pak přišel na to, že když se ty balónky naelektrizují, tak se dají nalepit ma strop. Drželo to tam patrně díky sádrošovitosti (nebo cokolivitosti) toho chatkového stropu, ale bylo to fakt dobré.

Dnešní klidodárností jsou nafukovací balónky i v případě, že samy od elektřiny nedrží nalepené na stropě.

26. června 2013

Každodenní klidodárnost #179

Mi se ten koncept, kdy se moje klidodárnosti přímo vztahují k tomu, co jsem ten den dělal, velmi líbí. A navíc tím hezky popisuju, jak pokračuje moje Letní školování.

Takže pravidelý čtenář ví, že jsem z tábora utek a bydlím v penzionu. Což je super. Pravidelný čtenář taky ví, že jem pizzojed. Jakože mám rád pizzu. No a jelikož jsem v takových podivných končinách, nemohu vědět, kde se tu dá pizza sehnat. Kdo ji dováží a tak dále. Prostě mi chybí info, které domorodci mají. Taky nejsem nijak moc sociální a tak se přece nebudu ptát. Navíc jsem přece informační špecyjalista. Takže se prostě nemůžu ptát. Jasně, internety máme, ale všichni víme, že reklamy a pizzerky prostě lžou

No a za penzionovýma vchododveřma jsou takové malé kontejnerky na papír, plast a sklo. Vyhazoval jsem 2 petlahve do plastů, když v tom jsem si vzpomněl (nevím proč) na tu paní z Akt X. I v tom mě napadlo, že bych si mohl zahrát na agenta. Agenti jsou hustí a na všechno přijdou. A tak jsem začal nakukovat do ostatních kontejnerků. A víte, co jsem objevil v tom papírovém?

Škatule od pizzy. I s adresou webu dané pizzerky. Nejenže je vysoká dovážecí pravděpodobnost, ale navíc už to přede mnou někdo otestoval. A ten někdo to zkonzumoval a evidentně poté nezemřel, když to zvládl vyhodit. Co vyhodit, dokonce natřídit. Z toho bych mohl s trochou nadsázky odvodit, že to nebylo nechutné, protože kdyby bylo, byl by ten člověk nakrknutý a krabici by asi rozšlapal a roztrhal. Rozhodně by ji tak hezky nenaskládal a nerecykloval (a ano, vím, že to z toho neplyne).

Dnešní klidodárnost jsou odpadky a jejich následné využití pro účely věštby.

25. června 2013

Každodenní klidodárnost #178

Tak hlavní fór je v tom, že dnešní klidodárnost píšu na iPadu a ještě u toho překládám nějaké cany obecné pro newslettery. Ale nevim, proč je to hlavní fór. Každopádně vás určo moc zajímá, jak mé dobrodružstvo pokračuje.

Třeba dneska jsem neměl oběd, protože mám nahlášenou vegestravu a k obědu bylo pro normální strávniky nějaké knedlomaso a pro vegelidi měl být květák. Nějaká nádhera ale knedle nechtěla a tak sežrala vegejídlo. Nádher bylo víc a tak část vegelidí neměla žádné jídlo. Prostě vysoká škola na výjezdu. Co už, jely jsme na jídlo do města. Jinak cajk, žádné lepší příhody nemám.

Možná vlastně kromě rána. O bojlerové fóbii jsem už pojednal. No a ráno jsem si ale samože potřeboval vyčistit zuby. Tak jsem prostě použil kuchyňový dřez. Nejlepší na tom ale je, že to tu někdo k tomuto účelu evidentně nadyzajnoval, protože nad dřezem je mikrovlnka, jejíž sklo úspěšně supluje zrcadlo a tak jsem si i pohodlně nasadil čočky a namalnul si oči. Je milé vědět, že lidé vymýšlí obytky s ohledem na koupelnové fóbie!

Dnešní klidodárnost je jídelní stůl, když u něj sedíte a děláte pracování nebo povídání. Pro mě je to úplý boost produktivity.

24. června 2013

Každodenní klidodárnost #177

Takže budu předpokládat, že vás děsně zajímají drby z mého života, protože jinak byste přece četli klidodárnost jenom proto, že je to takový dokonalý cyklus. A dneska to bude fakt dlouhé.

I stalo se, že jsem teda dneska dojel na tu Letní školu (jak jsem o tom pojednával včera). Cesta byla cajk, viděl jsem dokonce nějakou srnku. Takže dobrý. Bloudění nebylo. Trsání bylo. Všechno v pohodě. Ještě musím říct, že samože se mnou na Letní škole je i Evís a samože se velmi aktivně účastní všeho, o čem tu dneska  (a patrně celý týden) budu psát a samože bych to bez něj nedal a tak dále. Ale protože je klidodárnost vlastně takový můj osobní deník, tak to trochu upravím a udělám patrně geroje jen ze sebe. Nicméně klidodárnost vždycky píšu ze svého pohledu a díky tomuto stylu bude úloha Evíse z pohledu čtenáře potlačena, ale bez něj bych to nedal. Zde si můžete všimnout, že klidodárnost píšu prostě najednou a pak už ji neupravuji, protože kdybych to dělal, tak bych to sem nemusel psát a prostě bych to jen upravil! A tím naplňuji i zajímavé info ze zákulisí.

No, takže jsme teda dojely do toho dětského tábora, který existuje někdy od dob hlubokého komunismu a podle toho taky vypadá a to i přesto, že je to částečně renovované. Nevim, jak přesně to mám popsat, abych nevypadal moc fiflenovitě. Počítal jsem s tím, že budeme bydlet ve zděné chatce, která má vlastní sociální zařízení. Byla nám přidělena dřevěná chajda (i když patrně nová, žádný rozvrzanec), která byla tak miniaturní, že se do ní akorát vešly 2 dvojpatrofky. Takže 4 lidi. Kdyby se jeden chtěl oblíct, tak ty další 3 musej nehybně ležet. Cajk. To bych ještě dal. Nejsem fiflen, že!

Ale co mě vykolejilo, bylo sociální zařízení. I když bylo nové a ne-moc-nechutné. Asi tak 63 metrů od chatky (to jsem čekal). Záchůdky v jedné místnosti a sprchy a umyvadla ve druhé. Řada umyvadel. Řada sprch. Sprchy neměly závěsy. Prostě jen kóje. I řekl jsem si, že to prostě NENÍ ani trochu klidodárné. A tak do toho prostě nejdu. Prostě chci aspoň závěs do sprchy, když už jsem si musel vzít dovolenou. Nechci běhat v dešti po ránu X metrů na záchod a pak nemít ani závěs! Prostě bléé, nebudu to dělat. Evís taky ne (potlačení role Evíse vlivem vypravěčského stylu).

No a tak se stalo, že jsme se sebraly, z kempu odjely a nahledaly si bydlení ve městě. Našly (Evís) jsme super ubytování. Apartmán 2+1 s vlastní kuchyní, koupelnou, jídelnou a ložnicí. Všechno super nové, úžasné. Lednice a přímotop included.

A už to přijde! V koupelně je bojler. Když jsme to kupovali, tak jsem to netušil. No děs. Vykolejilo mě to tak, že jsem se musel na nějakou dobu dokonce posadit. Ale řekl jsem si, že raděj bojler, než nezávěs. Urputně s tím bojuji.

Dnešní klidodárnost je, když se postavíte své fóbii, abyste nemuseli čelit nezávěsům.

23. června 2013

Každodenní klidodárnost #176

Zítra odjíždím na Letní školu. To je takové jako týdenní studování mimo školu. Jedeme do nějakého táborního kempu. Tím chci říct, že budu nasávat nové znalosti mimo svoje obvyklá učivá místa.

A hlavně tím chci říct, že vůbec netuším, jak na tom budu s internetama. Nějaký ten edž tam snad bude, ale budu s sebou mít asi jen Placatici, takže nebudu schopen úplně dokonale psát klidodárnosti sem. Ale budu si je pravidelně psát na papírky a pak je sem přepíšu najednou.

Nebudu to flákat. Vůbec. Nenechám si to pokazit.

Dnešní klidodárnost je, když ráno jedete do háje a ještě jste ani nezačali přemýšlet nad tím, co si s sebou zabalíte.

22. června 2013

Každodenní klidodárnost #175

Dnešní klidodárnost je trochu finančně náročnější. Ale zase je o to víc klidodárná.

Prvně to nějak uvedu, protože si myslím, že se obecně neočekává, že budu mluvit o hygyjeně záchodů. Ale budu. Určitě znáte takové ty různé voňky, co se dávají do mísy, aby to vonělo a bylo to celé čisté, protože voňka zabije bakteryje, které jsou obvykle zelené, křivozubé a asi teda i smradlavé (přestože se vlastně furt koupou). A můžem do mísy strkat ruce v případě, že jsme děti a stane se nám to omylem.

No a jednou jsem byl v Hradci Králové v jedné určité kavárně, co se nachází někde tam kolem hlavního bulváru, co v Hradci mají. No a samože jsem tam šel na záchod, protože já chodím v kavárnách na záchody moc rád. Protože to moc rád zkoumám a porovnávám. Prostě to k tomu tak nějak patří. Třeba rád zjišťuji, jestli tam mají takové ty smradlavé ubrousky na ruce.

Ale to jsem odbočil teď. Zpět k těm voňkám a té kavárně. Oni tam měli takovou tu brutálně velkou voňku, která obsahuje 4 barevné kuličky a zfunkční se tak, že ji přiděláte přímo k míse. No a fór byl v tom, že v té kavárně to pochopili jen částečně, protože to sice k míse přidělali, ale ty 4 koule visely z mísy ven a ne dovnitř. Funkčnost nula. Možná tak dekorační, pokud někdo ten poděs považuje za dekorační.

No každopádně jste si mohli všimnout, že nejsem fanda těch závěsných megavoňek. Já jsem totiž fanda takových těch kačenek želatinových, které pomocí pistolky aplikujete přímo do mísy. Ideálně někam trochu na bok, ne přímo do hlavního proudu. Říkám tomu kačenky, protože na prvních, které jsem měl tu čest užívati, byla vyobrazena kačenka. A bylo to zelené. Časem jsem se v kačenkách stal zběhlým a nyní jsem se dostal až k barvě fialové, jejichž pistolka v míse nevytváří nějaké obyčejné kulaté smrkance želatiny, ale nýbrž rovnou úchvatné květy.

Dnešní klidodárnost je, když se plácnete přes kapsu a celou mísu vyzdobíte různobarevnými, různotvarými a různoznačkovými kačenkami.

21. června 2013

Každodenní klidodárnost #174

Dneska jsem zase musel vyrazit na nákupy, protože jsem si ještě furt nekoupil kecky, které potřebuju. Jakože je fakt potřebuju, abych měl v čem chodit. Není to takové to potřebování, kdy to jako až zase tak moc nepotřebuju. No a tak jsem teda šel dělat šopink.

Místo kecek jsem si dom dotáhl nové letní páskové boty na 13cm podpatkách, protože mi prostě tak dokonale seděly, že jsem je tam nemoh nechat. Proč jsem ale zkoušel, jestli mi sedí, fakt nevim. Prostě jsem je měl najednou na nohách. A pak jsem šel do Teska a tam mají dětské oddělení s oblečením, kde jsem si koupil 3 tričenka. Ale 2 jsou s kočičkou. A jedno je s holčičkou, co má pejska. Prostě super. To jinde než v dětském Tesku prostě neseženete. A abych byl trendy, tak jsem si ještě koupil fusakle s velrybou a hamburgrama, protože když už jako lady, tak se vším všudy. No a sponečky s Hello Kitty nemohly chybět. Kecky jsem si nekoupil. A skořici taky ne, takže to nakonec bylo vlastně docela dobré.

A abych to nějak vhodně zakončil, tak jsou dnešní klidodárností zajímavě potištěné krabice na papírové kapesníky, které ve vašich interryjérech mohou suplovat například rádio nebo růžové slony.

19. června 2013

Každodenní klidodárnost #172

Dneska mě inspiroval článek ze včera a pak taky jeden článek, který jsem nečetl, ale viděl jsem na něj upoutávku. Totiž teď je takový ten trend, že kontent je king. A tak se zvrací články o ničem, které ale hutně lákaj vyhledávače. No a tak mě napadlo, že si udělám taky nějaký takový. Další.

Deset důvodů, proč nestárnout:

  1. Nebudou se vám dělat vrásky a ušetříte za kosmický krém.
  2. Lidi vám nebudou říkat, že jste zestárli.
  3. Lidi vás poznají i po dvaceti letech.
  4. Nebudete si muset měnit fotku na šalinkartě, protože za okýnkem hudravej chlap.
  5. Budete vždycky nadčasoví a tímpádem i trendy.
  6. Běh času poznáte podle toho, že z módy odejde vaše oblečení.
  7. Budete slavní a furt v televizi.
  8. Lidi o vás napíšou aspoň jednu knihu.
  9. Pokud budete zrovna žít ve středověku, možná vás upálí.
  10. Budete zkoumáni na přítomnost dosud nezjištěných prvků.
Dnešní klidodárnost jsou důvody, proč něco nedělat.

18. června 2013

Každodenní klidodárnost #171

Mi se hrozně líbí, jak internet odráží aktuélní trendy. Všichni známe takové ty grafy, které ukazují, který den v roce se nejvíc vyhledává spojení "Guy Fawkes". No a teď už jako nevím, co jsem tím chtěl přesně říct, ale chtěl jsem se dostat k tomu, že je dneska vedro. Poznal bych to, i kdybych dneska nebyl venku, protože na Zlikatosti je nejčtenějším článkem dne Jak na vedro. Když byla zima, tak zas trendoval ten návod na horkou čokoládu. Prostě fakt dobré. Zlikatost můžu používat pro sledování aktuélního dění.

A právě aktuélní dění mě přivádí k dnešnímu pojednání.

Chci se totiž zmínit o slově grémium, než to pořádně udělá někdo jiný. Víte, já jsem totiž to slovo dřív neznal.  Nikdy jsem ho neslyšel. Tím nemyslím, že by neexistovalo. Grémium třeba klidně existuje samo o sobě, ale prostě jsem se k němu nikdy a nikde nedostal. A to furt čtu nějaké historické knihy. A nikdy tam nikdo žádné grémium nepořádal. Ve scifárnách taky žádné nemaj. Ve fantasy taky ne, a přitom by tam to grémium mohli dost dobře mít. A nemaj. Soudobí autoři o tom taky mlčí.

Třeba pár let zpátky zas furt frčel kuloár. Kuloár je tak splendidní slovo, že jsem ho zařadil do mého běžného slovníku. Jde to docela snadno. To grémium je trochu větší ořech. Ale ne nerozlousknutelný. Prostě pizza jistí všechno. Grémium pojídačů pizzy. Třeba.

Dnešní klidodárnost je grémium, no. A pokud to chcete obecněji, tak jsou dnešní klidodárností módní slova, které nám do našich domovů dodává politicky tónované televizní zpravodajství.

17. června 2013

Každodenní klidodárnost #170

Dneska jsem byl zase hrozný pracant. Dokonce jsem použil svoji ISIC kartu jako rýsovací potřebu. Ku prospěchu modré krychle. Hotový mekgájvr.

No a aby toho nebylo málo, šel jsem se zas pohoupat na dětské hřištátko. Dneska tam nikdo nebyl.

A taky jsem zjistil, že na OMV krmících střediscích nevědí, co je to kofí-tu-gou. Musí se říct, že kafe s sebou. Stalo se mi to už 2x (pokaždé na jiné stanici) a tak to díky tomu považuji za signyfykantní. Ale zase tam mají takové ty mydlinové vody s houbovým utěrátkem, takže jsem z auta odstranil všechny 3 plkance a udělal tak přední okno prohlídnutelné.

No a tak je dnešní klidodárnost noční cesta autem (protože nikde nikdo), když máte kofí-tu-gou. Jo a taky jsem minul jednu sinagógu a asihusitský kostel. Ten byl hodně hustý.

16. června 2013

Každodenní klidodárnost #169

Dneska jsem byl zase na dětském hřišti. Minule jsem tam byl v noci, takže tam žádné další děti nebyly. Ale teďkonc jsem tam byl ještě za Sluníčka a kolem hřiště se nějaké potulovaly. Nijak mě to neodradilo a šel jsem na hompačku, protože to doma nemám.

A dělal jsem hompání. Dlouho předlouho. Pak jsem to vyměnil za jiné houpátko a prolejzačku. Prostě fakt dobré. Nechápu, že se to dělá jenom pro děti. Dyť já jsem se na tom zase vyřádil i ve svém věku.

No ale už k věci teda. Jsem se hompal a do hřiště vkročily i nějaké jiné další 2 holčičky. Zde bych rád upozornil, že jsem nevypadal nijak divně, neměl jsem černé nehty, neměl jsem divné boty, byl jsem učesaný a měl jsem tričenko se sovičkama, které bylo vytvořeno jako horní díl pyžamka. Ale já pyžamka nenosím a tak tričenko nosím normálně, protože dokud neřeknu, že je to pyžamko, tak to nikdo nepozná.

No ale jedna z těch holčiček se mě ptala, kolik mi je let. Jsem jí řekl, ať si tipne. Že se neurazím. A ona už mi neodpověděla. Tak nevim. Asi se mě styděla. Ale to neva. Třeba se příště osmělí!

Dnešní klidodárnost je, když na vás není váš věk vidět.

15. června 2013

Každodenní klidodárnost #168

Patřím k lidem, kteří když někam jdou, tak se dívají spíš dolů. Můžete z toho vyvodit třeba to, že jsem neprůbojný, bojácný, hloupý, zakomplexovaný a nebo třeba to, že se prostě rád dívám pod nohy, protože tam je taky kupa úžasných věcí (stejně jako je kupa úžasných věcí nad horizontem nebo ve výšce vašich očí).

Na zemi jsou třeba kamínky, brouci a taky často dlaždice. Brouci jsou dobrý důvod, proč se na zem dívám, ale ten kruciální jsou nepochybně dlaždice. Mám totiž vymyšlenou vlastní složitou hru, jejíž pravidla mi v určitých částech dne pro určitý počet kroků stanovují, na které smím a nesmím šlapat. Ano, při chůzi po zámkové dlažbě vypadám o poznání retardovaněji než při chůzi na klasických kachlích. Pokud jsou to takové ty velké kachle, tak zase divně poskakuji. Mámi verzi pro betonový chodník bez dlaždic, který na jednotlivé části náhodně rozdělují praskliny nebo větvičky.

Ale to jsem vlastně psát nechtěl. Chtěl jsem říct, že mám novou zábavu. Už mě totiž nebavilo toulat se tady po tom místě, kde bydlím a tak jsem začal chodit dál, do jiných městských částí nebo vesnic přilehlých nebo co to vlastně je. No a zde zkoumám, jaké tam mají poklopy na kanály.

Dnešní klidodárnost je, když sledujete, kam šlapete.

14. června 2013

Každodenní klidodárnost #167

Dneska mám takovou miloučkost, ke které ale potřebujete sparing partnera. Je to celkem úžasná činnost, ke které je ale nutno míti jistý (menší) finanční obnos a pak taky dostupnost věcí, které za tento obnos musíte nakoupit.

Dnešní klidodárností je totiž dostávání pohledů z míst, kde byli vaši kamerádi. Třeba já jsem dneska zjistil, že zámek Sychrov je fakt super budova, ve které bych možná mohl i bydlet, kdyby to nebyl zámek, kam chodí lidi dělat prohlídky. Tím chci říct, že to není klidodárné jenom tím, že si na vás někdo vzpomene, ale také tím, že se prostě dozvíte mnoho nového. Jak vypadají cizí kraje nebo jak vypadá taková solidně naaranžovaná velikonocová miska.

13. června 2013

Každodenní klidodárnost #166

Dnešní klidodárnost jsem nestih napsat včas (mám asi 21 minut skluzanec), protože Ingress.

Dnešní klidodárnost je hraní Ingressu (v nočních hodinách hlavně) a taky zvuk při zamykání auta. Ten je hodně klidodárný.

A pak jsem byl taky dneska v knihovně a fakt jsem si toho odtáhl tolik, že jsem pak měl problém otevřít autodveře. A to je taky klidodárné.

12. června 2013

Každodenní klidodárnost #165

Dneska mám dezertní klidodárnost. Viděl jsem dneska totiž 2 věci - čískejk a jablečný závin.

Čískejk byl bez ořechové posypky a nabýval hezké, neskutečně světlé pískové barvy a zajímavé jemné konzistence, která nebyla blemcací, ale hezky ostře strukturovaná. Úžasné! Musel jsem to furt okukovat. Dokonce jsem rozeznal několik vrstev.

Závin jablečný byl zase zajímavý tím, jak hutný a nesuchý byl. Trpěl absencí vzduchových kapes a těsto, jež obalovalo nastrouhaná jablka, netrpělo lámavostí. Chyběla i světlá neduživá barva, která je tak často k vidění v cukrárnách. Místo toho těsto v odstínu ladilo s nádivkou. Úžasné. Šťavnaté a přitom jasně upečené. Dvě zdánlivě si odporující věci, dokonale spojené v jednom kusu jídla.

Kdo mě zná, ví, že ze zdravotních důvodů nemůžu drtivou většinu sladkých jídel jíst. A tyhle 2 nejsou výjimka. Ale vskutku jsem se nabažil. Vizuálně. A to obvykle věci, které neprodukují hluky nebo zajímavě nevoní, nejsem schopen ani vidět.

Dnešní klidodárností jsou dezerty, které jsou vizuélně prostě povedené.

11. června 2013

Každodenní klidodárnost #164

Dneska jsem prošel několika fázemi vymýšlení klidodárna. Vždycky jsem prostě měl vymyšlenou jednu klidodárnost a tu pak nahradila nějaká další. A takhle se to stalo čtyřikrát. No a teď mě napadlo, že mám ještě 35 minut a tak bych to měl honem napsat, než se to zase přehodí.

Já má rád obsoletní a anachronické věci. Teď nevim, jestli se mi to povede dobře převést do písmen. Prostě jsem se zase toulal nocí (před fousem jsem přišel dom) ve velké mikině, skrytý v kapuci. A šel jsem kolem školy. Ve sklepě mají šatny. A taky tam mají okna. Svítilo se tam. Okno bylo přiotevřené.

Jak jsem šel kolem, tak jsem jasně cílil pach zatuchliny. Ne nepříjemný. Starý. Přiválo to prostě nevybavitelnou nitku minulosti.

Dnešní klidodárnost je zatuchlá, ale velmi lehká vůně, která vás prostě přenese jinam. Jdu se ještě toulat.

10. června 2013

Každodenní klidodárnost #163

Dneska se mi nechce nic moc psát a tak pojednám v krátkosti.

Dnešní klidodárnost jsou ředkvičky. Jsou klidodárné i v případě, že na ně máte alergie. Sekundární klidodárností je potom věta "se mňe nechce".

9. června 2013

Každodenní klidodárnost #162

Dneska bude dlouho očekávaná klidodárnost, o které se již v kuloárech mých kumpánů dlouho proslýchá.

I stalo se mi nedávno, že jsme se do noci dívali na nějaký sicififilm, který obsahoval Ryplejovou a bandu černých příšer. Už jsem to jednou viděl, ale vůbec mi to nevadilo, protože je to cajkofilm. A to i v případě, že jsme oba mlčeli a neměli jsme žádný hustý hlášky, kerý obvykle máme, protože jsme prostě hustý a víme všecko nejlíp.

No a ten film pak skončil a tak nastala klasická přepínačka, která má za cíl zjistit, co je jako na jiných kanálech, protože používání televizního programu je obsoletní, neakční a chybí mu ten zoufale netaktní prvek překvapení.

I stalo se, že se na obrazovce objevila žena vedle otočného kola a karet, které byly nalepené na nějaké tabuli. Já začal křičet, že je to nějaká jé-soutěž a že se a to budem dívat. Druhá polovina divákstva to znala, ale nekazila mi moment překvapení. Lidi byla to ta nej soutěž, co jsem za poslední dobu viděl. Jo a Pekelnou výzvu jsem viděl.

No a prostě jde tam o to, že je to údajně přímý přenos, lidi tam volají a buď točí tím kolem (teda paní jím točí) nebo si vyberou nějakou kartu, na které je z druhé strany napsaná otázka. Když odpoví blbě nebo vytočí blbě, tak si paní odloží kus oděvu. A když odpoví dobře, tak si paní nic neodloží, ale zavolatel zase vyhraje nějaký finanční obnos.

I stalo se tedy, že jsme se na to koukali. Minuta volání stojí 90 kerun. Paní celou dobu mele a mele a láká diváky, aby jí tam zavolali. Furt říká, jak chce rozdat peníze a tak podobně. Já nevim, jestli to fakt vydělává (no ale asi ano), ale je to fakt dobře udělané. Ta paní furt povídá a přesvědčuje, abyste tam zavolali. Otázky jsou primitivní a nikdo tam prostě nevolá (tedy do studia není nikdo přepojován) a tak máte pocit (úplné nutkání) tam zavolat. Někdo proto, že chce prachy. Někdo proto, že chce vidět nahou paní. Někdo proto, že je mu té polonahé paní líto, že jí tam nikdo nevolá.

No a chci říct, že je to prostě fakt dobré. Předpokládám, že tam lidi volají a jen je někdo dusí pár minut bokem a malé procento z volajících je teda přepojeno do studia.

I stalo se, že jsem tam paní nezavolal, protože jsem přece vzdělanec a nenechám se napálit. A paní skončila jen v kalhotkách a podvazkách, takže byli volající asi moc chytří a proto se nemusela vyslíct úplně.

No a je to prostě super soutěž. Všechny ty manipuativní prvky. Kdybych byla režisér, tak by ta paní ještě musela říkat, jak je jí v tom korzetu děsné vedro a že už se chce vyslíct.

Dnešní klidodárností je koukání na Za kačku svlíkačku. I když ten název teda nechápu. Jo a pokud jste to nikdy neviděli, tak se na to radši ani nevídejte, je to strašná nuda. Ale zkoumání celého procesu funkčnosti a projevu té paní je prostě dobré. Vzdělávácí materyjál na dobrou noc.

8. června 2013

Každodenní klidodárnost #161

Tak a dneska udělám delší pojednání, které bude navíc velmi užitečné, protože to bude zároveň kuchařivý recept. Už jsem vám zde dlouho nic nenakuchařil, takže to navíc považuji za velmi svěží.


Jak na Cizrnovou poléfku za 37 hodin a s přídavkem špenátu.

Moudroznalý úvod: Cizrna je taková divná plodina, co vypadá jako malá cibule, neuvařená chutná jako čerstvý hrášek, smrdí jako nenechutný pot a uvařená chutná jako cizrna. Barvu má cizrnovou. Můžete ji koupit v kdejakém šopu, já ji kupuju v Makru, protože jí tam prodávaj velká balení, což mám rád, protože kdo by nechtěl mít plnej autokufr malejch cibulek, co chutnaj někdy jako hrášek.

Můj recepis je cílen pro 2 osoby, protože stejně nakonec přijde i ta 3 a dá si taky.

Co k tomu potřebujete: 
  • 350g cizrny (do poléfky jí pak dáte jen 300, ale předpokládám, že vás bude ta chuť čerstvého hrášku přitahovat, že ji budete užírat během procesu namáčení)
  • 1 zeleninový bujón (protože kdo by se crcal s děláním vlastního zeleninového vývaru)
  • funkční vodovodní kohoutek, co umí dávat pitnou vodu
  • velká miska, kterou nebudete 37 hodin postrádati
  • 2 hrnce - jeden velký a jeden klidně míň velký
  • 2x míchátko hrncové
  • váha
  • odměrek
  • mixér tyčový
  • naběračka (jakože žufánek)
  • šporák
  • špenát, který není sečka, ale je kusy špenátu, kterým říkám laškovně plankton
  • sůl

Jak na věc:
  1. O půlnoci si vzpomeneme, že chceme den po dni, který teď bude, jíst cizrnovou poléfku.
  2. Vezmeme velkou misku a váhu, a odvážíme si 350g cizrny, kterou do misky vložíme nebo můžeme rovnou použít misku k odvážení a cizrnu tam nechat. Zalejeme to vodou nějaké normální teploty a necháme to tam stát.
  3. Druhý den někdy v poledne, až se probudíme, tu vodu vyměníme a jdeme zase spát, protože dneska ještě poléfka hotova nebude. Ale můžeme ujíst něco již trochu zmokralé cizrny, která chutná jako hrášek. Pamatujte, že ujíst můžete až 50g!
  4. Druhý den v poledne si řekněte, že už byste tu poléfku docela chtěli.
  5. Obsah misky dejte do hrnca. Honem ještě ujezte hráškově chutnavé malé cibulkaté cizrny, protože pak už nebudou chutnat jako hrášky. Postavte to na šporák a udělejte, ať to vaří. Vařte to tak 50 minut. Semtam to můžete prohrábnout míchátkem. Solí se to až nakonec, takže tímto se tomu můžete přestat věnovat.
  6. Vyndejte si špenát z mražáka nebo (pokud máte čerstvinu) lenošte.
  7. Tak 40 minut od chvíle, co jste dali vařit tu cizrnu, se postavte ke šporáku a odměřte litr vody, který přiveďte k vaření v tom míň velkém hrnci. Pak do toho dejte ten zeleninový bujón bez glutomát a postupujte podle návodu. Já jsem to třeba jenom nechal provařit, protože jsem návod nečetl, jelikož jsem ke krabičce jenom vydatně čuchal (tím jsem však informaci o vařbě nezískal).
  8. No a teď nějak solidně nakrájejte ten špenát, aby vám nedělal moc velký plankton. Zmrzlý i nezmrzlý. Oba už krájet jdou.
  9. Pak vemte naběračku a do misky po cizrně (jak tam předtím hráškovala) vložte několik celých cirzn z hrnce. Tomu hrnci trochu ztlumte plamen, ať to nevře.
  10. Vemte tyčový mixér a ponořte ho do hrnce s cizrnou. Celé to pomixujte.
  11. Mixér vyndejte.
  12. Obsah hrnce se zeleninovým bujónem vložte do hrnce s rozmixovanou cizrnou.
  13. Následně do hrnce s rozmixovanou cizrnou a zeleninovým bujónem vložte něco soli, aby vám to bylo pochuti. Pak tam smrkněte ten špenát a ty celocizrny, co jste předtím vytahali ven z hrnce s cizrnou předtím, než jste z ní tyčovým mixérem udělali sečku.
  14. Celé to ještě nějak povařte. Tak dlouho, dokud si připadáte profesionálně, maximálně však pár minut.
  15. Nakydněte a vzdejte mi chválu.
Dnešní klidodárností je, když si uvaříte tuhle cizrnovou poléfku.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem umí udělat cizrnovou polífku.

7. června 2013

Každodenní klidodárnost #160

Já mám v zásobě už 2 nové klidodárnosti, ale je to na moc dlouhé psaní a mi se dneska prostě nechce. Takže to vezmu zase v rychlosti.

Dnešní klidodárnost je, když se procházíte v noci a hledáte zajímavé lampy a ještě zajímavěji osvětlené vchodové dveře.

6. června 2013

5. června 2013

Každodenní klidodárnost #158

Dneska jsem šel na zkoušku z Unixu. Čekal jsem tam spolu s nějakými chlapci, patrně spolustudenty. No a tak mě napadlo, že bych se jako mohl socializovat, tak jsem zapředl hovor na téma Unix, páč mi přišlo, že toto teda nutně musíme mít společné. No šlo mi to výborně, než jsem se prořekl, že si jdu pro áčko a že chci ty otázky s kusopsancema z víajka. Pak mi upad na zem ISIC a tím se prozradilo, že teda jako nejsem už nějakej ten prvák, protože upadl tou stranou s přelepkama nahoru. Tak sranda docela skončila, ale zase se otevřely dveře do učebny.

Protipodváděcí pravidla pravila, že smíme mít jen tužku a ISICa. ISIC se měl podat dozoru, který nás vizuélně ozkoumá a zaškrtne, že jsme přišli. A pak nastává fáze sednutí si do lavice k připravenému papíru a čekačka, než si sednou fšici.

No a tak jsem vplul do učebny, zakopl, spadly mi vlasy do obličeje a dozoru jsem podal svoji tužku a ISIC jsem si dal do kapsy. Vznikla trochu humorná situace, ale ani jsem nakonec nemusel vysvětlovat, že moje tužka není ISIC. Prostě jsem si ji vzal zpět a z kalhot podal ISIC. Dobrý, vypadám furt stejně.

Dnešní klidodárnost je, když se socializujete s někým cizím. Jenom prostě příště trochu ubrat a mluvit víc obecně. A neříkat, že do testů obvykle maluju ryby. A neukazovat zadní stranu ISICa. A nemáchat tak rukama. A nedělat vtipy o cikádách. A neřikat, že jsem z fildy. A furt se nesmát. A neopravovat faktické chyby v projevu ostatních. A vzít si podprsenku, abych nevypadal jako chlapec. No a vůbec prostě na lidi radši nemluvit a hlavně neflirtovat.

Jo a ještě jsem dneska byl v té nové kavárně, co je v Bakalovitém sálu. To velké okno je tak skvělé, jak je obsluha otřesná. Dokonce jsem prvně v životě zaplatil po emericku. Tedy jakože jsem nechal prachy na stole a šel jsem do hája, protože jinak bych tam (jakožto správný Jasmín) nutně musel asi zakořenit.

4. června 2013

Každodenní klidodárnost #157

No já nevim. Dneska jsem takový unavený a nic se mi nechce a najednou už je zase tak pozdě, že můžu jít tak maximálně spát, protože mám zítra zase den, kdy musím kromě postele opustit i ložnici. Ba dokonce i pracovnu. Ba dokonce celý brloh a jít interagovat s lidma, co už teď nemám vůbec rád. Ale zase pojedu šalinou a tak budu šetřit prostředí, aby mohly šeříky lépe růst a já mohl pít víc kafe.

Tak. Dnešní klidodárnost je, když nosíte ve vlasech chlupatou housenku a víte o tom. Ale to je asi málo univerzální, protože i já jsem tu chlupatou růžovou housenku na vlasové sponě kupoval kdesi ve výprodeji. Takže dnešním klidodárnem bude (abych dostál něčemu, co máme na sobě) nošení velké vytahané mikiny. Nejenže v ní vypadáte kreténsky, módňopekelně a neprofesionálně, navíc je vám i teplo!

3. června 2013

Každodenní klidodárnost #156

Dnešní klidodárnost je, když přestane pršet, zrovna když musíte jít ven. A prosím žádný povodňový flame na téma, že se tímto příspěvkem posmívám těm zatopeným.

2. června 2013

Každodenní klidodárnost #155

Kognitivní surogát a sémantický diferenciál. To jsou moje dvě montmentální oblíbená slovní spojiva, která nadužívám ve svých projevech. Chci si to sem jen poznamenat, protože až mě to přejde, jistě nebude odvěci si to připomenout.

No. Dneska jsem měl fakt divný den. Bylo mi nedobře a tak jsem to musel zase zajíst pizzou. Kdybych si všechny prachy, které utratím za pizzu, dával do těch důchodních pilířů (nebo co), jistě bych byl už teď zazobanější, než kus loje u sýkorek. Ale nedělám to. Prostě se místo toho pizzou tak jako léčím. Všichni jsme viděli, co se mi stalo někdy v únoru, kdy jsem docela dlouho pizzově absentoval a pak jsem to 4 týdny odstonal.

No. Tak to jsem popsal svůj dnešní den a můžu jít na klidodárnost. Třeba dneska jsem chtěl napsat nějakou hodně krátkou, protože když mi bylo tak šoufl, tak si to můžu dovolit. A místo toho už smolím 3 odstavec a stále se mi nějak nepovedlo tu klidodárnost vymyslet.

Dobré, už to mám. Dnešní klidodárnost je, když si vyzdobíte svoji pracovnu. Například já mám v té své několik stěn (což není až tak k divení), které byly bílé (což taky není až tak moc k vidění). No a jak čas dělal plynutí, tak jsem je olepil post-itovými papírky, obrázky ryb (které jsem sám nakreslil), jmenovkama z konferencí, na kterých jsem byl (na jmenovkách je vždycky "Jesisem", protože když to na jmenovce náhodou nemám ofificálně od pořadatelů, tak si to tam prostě napíšu sám) a samozřejmě kupou pohledů. Ty mi buď někdo poslal nebo jsem si je koupil v Ikeji. A nebo mi je někdo věnoval.

No každopádně mám zdi olepené. A ještě tu mám plakát Audrey, protože Audrey je dobrá a taky tu můžu mít něco holčičího. No a už teda k té klidodárnosti. Vyfasoval jsem suprové post-itové papírky, které jsou ve tvarech komiksových bublin. No a tak jsem do těch bublin napsal různé hovadiny a každý pohled, papírek, obrázek nebo jmenovka má teď vlastní hlášku, kterou říká. Dokonce některé bubliny mají vlastní bubliny.

Udělejte si to doma taky. Je to fakt dobré.

1. června 2013

Každodenní klidodárnost #154

Nechápu, že jsem to ještě nenapsal jako klidodárnost. 

Dnešní klidodárností je deník (nejlépe fešný), do kterého si píšete poznámky!