31. července 2013

Každodenní klidodárnost #214

Na dnešní klidodárnost potřebujete Brněnskou Olympii a sparing partnera.

Oni totiž mají v Olympii hračkářství. A u vchodu nad hračkářstvím je zavěšen poloplyšový pavouk. Když tlesknete, pavouk se jemně zhoupne dolů a jakože leze nožičkama. No je to roztomilé, opravdu ano, opravdu je. A to i když se toho štítíte. Je to prostě dobrý. Basta.

Dnešní klidodárnost je, když pro vás někdo toho pavouka pokaždé oživí, když jdete kolem.

30. července 2013

Každodenní klidodárnost #213

Dnešní klidodárnost je, když pozorujete hvězdy.

Tohle je fakt dobré a v těchto dobách snadno udělatelné (poměrně). Takže to můžete brát i jako výstup z vaší komfortní zóny a následné vyhlédnutí z okna. Pokud jste majiteli smartfouna, můžete se rovnou dívat, co je kde za souhvězdí a přiměřovat si telefon k obloze. Tím je naplněn i prvek vzdělávání.

29. července 2013

Každodenní klidodárnost #212

Dnešní klidodárnost je zmrazené ovoce. Například lesní směs, to je zatím můj favorit, protože je tam kromě rybízu i borůvka, jahoda a malina. A ještě nějaké další kuličky, které se mi nepodařilo identifikovat.

28. července 2013

Každodenní klidodárnost #211

Dneska jsem nageneroval celkem 3 klidodárnosti, ale budu je pěkně dávkovat. Jelikož včera byla vedroidní, tak dneska bude totálně mimopočasová.

Ale i tak to vezmu hopem, protože je vedro a tak se mi nic moc velkého psát nechce.

Dnešní klidodárnost je, když v noci sedíte na balkóně a se svými kumpány vymýšlíte nové podnikání.

Pro zájemce o práci a následné zmylyjonáření: do party potřebujeme právníka. Hodně dobrého. Vysokoškolský diplom nenutný, snačí, když to bude mít v hlavě.

27. července 2013

Každodenní klidodárnost #210

Budu dneska velmi aktuélní a budu reagovat na aktuélní dění.

Dnešní klidodárností je převozná obyváková klimatizace. A zítra bude jistě taky. A v pondělí taky, než začne pršet.

26. července 2013

Každodenní klidodárnost #209


Dneska mi udělali pokažení objednávání pizzy. To sice není ani trochu klidodárné, ale mám potřebu si to někam poznamenat, kdybych v časech budoucích chtěl dělat hledání, kdy mi udělali kažení objednávání.

No a klidodárnost mám v podstatě ze včerejška. Odehnal jsem totiž psa, co se po nás začal sápat, když jsme dělali venčení. Zní to jako heroický čin, ale v podstatě jsem řekl jenom "padej pryč!" a dupl nožičkou. A ten druhý pes prostě odešel.

Dnešní klidodárnost je, když se postavíte čelem k nebezpečné situaci a zaženete potentátní hrozbu.

25. července 2013

Každodenní klidodárnost #208

Dnešní klidodárnost je zachraňování zapomenutého jídla z trouby.

Píšu to vleže na iPadu, takže se mi nechce psát víc. Protože jsem znavený. Ale to jídlo jsem ochránil.

24. července 2013

Každodenní klidodárnost #207

Dneska jsem tak unavený, že se mi vůbec nic nechce psát. Byl jsem dneska zase solidně popracovat, protože jsem se ráno probudil a přišlo mi to jako dobrej nápad. A tak jsem šel pracovat. A cajk.

I pak jsem se uvzpomněl, že mám domluvenou schůzku. Teda ten, co se mnou chce schůzovat se mnou má domluvenou schůzku, páč jsem měl poskytovat nějaké hutné rady o tom, jak má vypadat web, jak být děsně chytrý a jak mluvit na cílofku. Byl to takovej otřes, že jsem si celou dobu hrál na iPadu Mahjong. Někteří lidé jsou prostě jiní. A kvůli tomu jsem odešel z práce (jakože néže bych se sám vyhodil, prostě jsem odešel o hodinu dřív, abych šel na tu schůzku). Z práce, která obsahuje rachací mašinu na kafe a především kancelářskou židli. No děs. Ale zase jsem měl 2 kávové sušenky a okousal jsem jim v té kavárně, kde jsem teda schůzkoval, citrón.

Pozorný čtenář si jistě může povšimnout, že mluvím, jako když padám ze schodů a během toho padání se mi sypou myšlenky z hlavy. Přesně tak nějak si připadám a až dopíšu tohle, tak půjdu dělat ležení nebo jsem během psaní dělal lhaní.

No a tak jsem byl teda před tou schůzkou ve zdravé výživě a chtěl jsem si koupit čija semínka a nějaká další semínka, protože už jsem je doma pojedl. No a tak tam přijdu, naplním si košík a jdu dělat kasování. Paní za kasou se mě hned ptá, jestli je to všechno. Říkám, že jo.

A paní za kasou to namarkuje a ptá se, jestli je to všechno. A já říkám, že jo. A ona říká, že ježíši, že už se vlastně ptala! A já říkám, že jo. Ale že to nevadí, protože jsem v obchodech rozmyšlací člověk a tak je v pohodě, že se ptá znova. A ona se směje a ptá se, jestli to teda bude všechno. A já říkám, že asi jo, ale už jsem celej nejistej, jestli by se mohla zeptat ještě jednou radši. A tak ona se ptá, jestli to bude všechno. A já říkám, že snad jo, že jsem na nic doufám nezapomněl! A paní se směje. Já se směju. A pak zaplatím a zdravím, páč dělám odcházení a ona mi říká, že mám hrozně hezké velké oči.

Dnešní klidodárnost je, když během dne kromě debila potkáte i úplně cizího člověka, se kterým vás zahřeje blbinodělání.

23. července 2013

Každodenní klidodárnost #206

Dnešní klidodárnost je fakt dobrá a hlavně poučná. I stalo se mi, že jsme se nějak dostali ke slabikotvornému R a L. A já jsem se v návalu nostalgie přiznal k tomu, že jsem to nikdy nepochopil. Když jsme to brali ve škole.

A tak mi to bylo vysvětleno. Nejenže teď již dokonale chápu, co jsou to samohlásky a souhlásky, které se mi samozřejmě až dodnes pletly, ale dokonce už umím určit, kdy je R a L slabikotvorné. A dokonce neslabikotvoří jen R a L, ale třeba taky M.

V následujícím kroku se mi povedlo potvrdit, že i dům bez základů může státi, jelikož i když jsem nepobral takový základ, jako je to slabikotvorné srandování, dokážu naprosto bez problému vysvětlit rozdíl mezi fonémem a grafémem. Což je učivo minimálně vyššího stupně základní školy. Slabikosrandy se brali na stupni prvním. Jsem si tím jist.

Dnešní klidodárnost je slabikotvorné L a R.

22. července 2013

Každodenní klidodárnost #205

Dočet jsem knihu a jsem z toho smutný. Tak jsem začal teda hned číst novou, aby se to jako opravilo. Ta nová je taky moc smutná. Já si nějak neumím vybrat.

A zase se dostávám (i po takovém množství klidodárností) do chvíle, kdy se divím, že dnešní klidodárnost ještě nebyla. Fakt to nechápu, přitom je to věc, kterou mám tolik rád a přicházím s ní denně do styku. Je to věc, která moji profesionalitu umocňuje do závratných výšin a ještě je navrch fakt cenově dostupná a může to mít fakt každej. A vždycky vám to bude dobře sloužit a bez toho to prostě není ono. A pokud se plácnete přes kapsu, můžete se na tom i houpat!

Dnešní klidodárnost je moje kamarádka kancelářská židle. Jednou sesbírám všechny ty miniglosy a textoútržky, co jsem o ní kdy nabaladil a vydám to jako knihu.

21. července 2013

Každodenní klidodárnost #204

Dneska jsem vám chtěl na úvod napsat nějakou zajímavost o rajčatech.

Dostal jsem se k tomu, že to nejtěžší ever mělo 3.51 kilo. To bych asi chtěl jíst, když mi dojde meloun. A jsou bez cholesterolu. Oboje je to nuda a to je přesně ten důvod, proč jsem to nenapsal jako úvod, ale až jako druhý odstaveček.

Dnešní klidodárnost je, když spíte až do doby po poledni (což se velmi liší od klidodárnosti číslo 131).

20. července 2013

Každodenní klidodárnost #203

Dneska se mi povedlo spát 7+2 hodiny, což považuji docela za úspěch. A taky jsem snědl jablko. Můj problém je v tom, že jsem včera v noci vymyslel super klidodárnost, o kterou jsem se chtěl podělit dneska, ale povedlo se mi to totálně zapomenout. Vůbec nevím, kolem čeho se to motalo. Jediné, co si pamatuji, je, že to bylo fakt dobré a hodně univerzální.

Dnešní klidodárnost je, když něco hodně dobře zapomenete a tak ani nemáte šanci to pomotat.

19. července 2013

Každodenní klidodárnost #202

Jsem strašně unavený, protože práce. Ale poslední dobou jsem se tu furt vykecával, takže to dneska vezmu hopem.

Dnešní klidodárností je hraní na Wii.

18. července 2013

Každodenní klidodárnost #201

Do Krna jsem dojel někdy ve 2 ráno, protože je super se rozhodnout a prostě jet. No a jelikož jsem netušil, že budu dělat tak brzoidní cestování, byl jsem samože v pohodlném domácím triku, ve kterém bych ven nešel, protože je u výstřihu velmi vydojené. Je to sice velmi drsňácké, ale tak zase nebudu ohrožovat výchovu mravní mládeže tím, že bych odhaloval svoje hrudní kosti. Tím chci jako říct, že ven bych v tom nevyšel, protože nebudu dělat radost úchylům. Tím se smažím vytvořit nějaký eufemizmus, ale moc mi to nejde.

Prostě jsem nebyl oblečený na to, abych někam jel. A tak jsem si naparádil kraťásky a tričenko. No a pak mi došlo, že už je tam vlastně docela chladno, tak jsem si natáh síťované věci na nohy a oškubanou mikinku. No a cajk. A pak, když jsem teda dojel do Krna, jsem si řekl, že když už jsem udělal divnou věc, že jsem dělal noční náhodné krleš cestování, tak bych moh prostě lehnout na postel a jít ráno mezi lidi tak, jak se probudím.

Dnešní klidodárnost je, když děláte šílené věci, nastrojíte se v 1 ráno a v 18 večer je to furt dobrý a ještě si za to odnesete komplimentu.

17. července 2013

Každodenní klidodárnost #200

Dneska jsem měl takový povalečný den, protože zítra opuštím domov a vydávám se do víru velkoměsta. Krno je velkoměsto.

No a tak je dnešní klidodárnost trochu nečekaná. Dnešní klidodárností je zkoumání dveřních zámků a vyrábění paklíčů. Páni policajti mohou dělat spaní, protože se nejednalo o cizí majetky. Jo a taky jsem načumoval sousedům do zahrady. Měli tam bordel. Už to dělat nebudu.

16. července 2013

Každodenní klidodárnost #199

Dnešní klidodárnost je žehlení. Já to třeba v Krně vůbec nepraktikuju, protože když oblečení dobře pověsíte, tak se to žehlit nemusí. A já navíc téměř vždycky vypadám, jak kdyby mě někdo přežvýkal, takže by nažehlené oblečení stejně nevydrželo a nebo by to naopak kazilo celkový dojem a já bych vypadal zbytečně podezřele, ale lidi by nedokázali rozkódovat, že je to jen kvůli tomu, že jsou na mě nepomuchlané části a díky tomu bych nebudil žádnou důvěru, ba dokonce bych mohl být dost dobře považován za cizího špeha a to si, jak je všeobecně známo, nemohu v těch dobách dovolit. A tak prostě nežehlím.

No a tady doma se to jako taky nějak moc nepraktikuje, protože moje maminka taky umí věšet prádlo (od někud to mám). Ale jak jsme byly na tom výletě, tak si tam maminka zakoupila něco, co se žehlit asi musí. No a tak dělala žehlení. Zrovna jsem šel náhodně kolem a uviděl to. Tak jsem ji od toho šikovně odloudil a dělal jsem žehlení já. Je to úžasné:

  • Máte v ruce smrtelně nebezpečný nástroj, který je těžký a horký
  • Okamžitě vidíte výsledky své činnosti, takže je to neskutečně uspokojivé
  • Jste pánem zkrásnění nebo zhnusení oděvu
  • Můžete být kreativní a náhodně nažehlovat zažehlené záševky
  • Vynikající věc, když chcete o něčem přemýšlet, jelikož žehlení je velmi monotónní činnost, která nechá váš mozek dělat vymýšlení
  • Pokud máte OCD, tak si fakt užijete, aby to bylo nažehlené rovně (což platí hlavně u kapesníkstva)
  • Žehlení je jako klouzání po ledu
  • Můžete si hrát na to, že jste Bůh, přetváříte krajinu a děláte z hor planiny

15. července 2013

Každodenní klidodárnost #198

No a dneska jsem byl na výletě. S maminkou. Zase jsme dělaly přiměřenou ostudu, ale nebylo to zas tak hrozné. Dokonce bych řekl, že jemný podprůměr.

Taky jsem si chtěl koupit nové kecky a v šopu měli fialové a růžové. Oboje vypadaly blbě a tak jsem si řekl, že si koupím oboje a budu prostě nosit jednu fialovou a jednu růžovou, ale maminka má menší nohy než já a tak by ty zbylé dvě nemohla unosit. Nějak jsem nezvlád pomyšlení, že jednu botu z každého páru nechám ležet ladem (Lada. Tlačí pěstmi na ty sloupy...). Tak jsem se na to vysmrkal a nekoupil jsem je. Zato jsem se vyřádil v seku. Těším se, až s tím vytáhnu do ulic, protože tak odpornej pletenej svetr jste jistě již dlouho neviděli. A nebo viděli. Stejně dělám těšení.

No a taky jsem dneska v těchto zapadlých končinách viděl semafor.

A nechápu, že tohle ještě klidodárnost nebyla. Včera jsem tu o tom pojednával, ale nakonec jsem vyvodil úplně jinou klidodárnost.

Dnešní klidodárností je meloun. Meloun je úžasný. Údajně ho trávíte jen 15 - 30 minut a je to vlastně taková jako viagra (podle jakéhosi výzkumu v Texasu). Na světě je více než 1200 druhů melounů. Vodní meloun roste v 96 zemích světa a každá jeho část je jedlá. I ta zelená tlustokůrka. V Japansku si to nosej jako prézenty a mají je tam hranaté. A některý lidi z toho dělaj umění. Prostě melouny pravítkujou.

14. července 2013

Každodenní klidodárnost #197

Už nikdy nebudu jíst taková obrovská množství melounu najednou. Ona se mi totiž motala hlava, ale myslel jsem si, že je to proto, že jsem si s sebou nevzal prášky na hlavu. A vlastně jsem to tak nějak ignoroval, protože mi to bylo buřt. Prostě si myslím, že se lidem někdy může prostě jen tak motat hlava a spouštěčů je děsně moc. Nic jiného mi nebylo, tak jsem to prostě neřešil.

No a dneska jsem jedl meloun (zase) a maminka utrousila něco o tom, že jako moc vody. No a tak já jsem nějak utrousil něco o tom, že se mi trochu moce hlava. No a tak jsem to jako oddedukoval. Že to bude jako tím. Neděsí mě na tom ani tak to, že jsem asi truhlík, ale spíše to, jak moc flegmatický jsem. Normálně bych třeba teď šel a dal si další meloun, protože na něj mám chuť. Ale maminka se na mě tak divně podívala, že jsem si to jako rozmyslel. Konečně jsem její výrobek, tak bych se jí nemusel rozbít.

No, ale to jsem vás chtěl jenom tak pobavit mimo, protože jsem si myslel, že to bude srandovní. A ono to ani vlastně moc srandovní není, spíše vypadám jako pitomec. Ale tak co už.

Dneska jsem šel ven na dvoreček, protože konečně začalo Slunce dělat svícení. Nějak jsem z nějakého důvodu vlezl pod stříšku, kde je polička, která obsahuje různé věci. A já tam našel balíček, na kterém bylo napsané Pikety. Původně stál 18,50 a byl tedy velmi stár. No úžasné. Nejenže jsem se naučil nové slovo (pikety), které jsem neznal, ale navíc jsem popad maminku a hrály jsme celej den prší. No a já teda jedl ten meloun.

Dnešní klidodárností je hraní karet.

13. července 2013

Každodenní klidodárnost #196

Včera jsem to odflákl, takže dneska to musím pro své věrné čtenáře zase natáhnout, protože pevně věřím tomu, že děláte čtení mých klidodárností velmi rádi. Ještě bych rád upozornil, že se možná stane, že přijdete o nějaké ty yluze ohledně mě, protože úplně dole ukazuji, že nechápu asi elementární věc, kterou jiní lidi chápou. A jedná se o takové to citlivé téma.

Dneska jsem měl takový akční den. Totiž maminka někde vyzvěděla (nebo nevim, to je vlastně jedno), že zde ve městě existuje něco, co nazvala Bránou času. Možná se to tak i jmenuje, ale to je taky jedno. A že když se k tomu přijde a stiskne se tlačítko, tak to udělá blablabla a vy pak jdete na Kalvárii. Pokud vám to připadá jako totální zmatek a nevíte, co to jako znamená, jste na tom stejně jako já, když jsem řekla, že ano, že jasněže, že jdeme k té Bráně času.

Vlastně to maminka řekla úplně přesně. Officiálně se to jmenuje Cesta od renesance k baroku a je to sranda z Únyje (ROP NUTS II, registrační číslo CZ.1.13/3.1.00/14.01012), která zadotovala celých 43 918 030,60 Kč. No prostě pecka.

A teď vám teda povim, co to jako je. Kousek pod Zámkem je taková šedá brána, kterou projdete k takovému stolečku, který má nahoře zobrazenou mapu s jednotlivými historickými částmi města. Tyto vyobrazené části jsou spojeny s určitým číslem. Jelikož je mapa kryta sklem, jsou v její dolní části číslíčka, která můžete (s trochou štěstí a velmi velkou silou) postiskat a ono to mluví nějaká moudra, která se váží k danému číslíčku (tedy k nějaké té hystoričnosti na mapě).

No a pak se seberete a jdete podle té mapy (kterou teda za celou dobu vidíte jen jednou) k těm jednotlivým sochám a kapličkám, o kterých jste si mohli předem poslechnout. Pokud se ztratíte, tak máte pech, protože další mapa už po cestě není. Ale je pravda, že někde jsou patníky, na kterých jsou čísla. Pokud nejste domorodec, tak se na to rovnou vykašlete, protože prostě zabloudíte a patrně si ani nebudete pamatovat, co jsou ty jednotlivé sošiny zač. Ale tak co už. To neva, i tak zajímavý nápad!

A tak jsme se vydaly ke Kalvárii (což je u nás na kopcu nad hřbitovem takové sousoší Krista, kolem kterého jsou ti další dva pánové a taky nějací andělé a možná svatí), protože k tomu postavili nové schody. Předtím jste se totiž museli štrachat vysokou travou, což bylo nepříjemné. No a tolik teda k té Cestě od renesance k baroku: prostě postavili schody, cestu a pár patníků. A ze 2 kapliček ze 4 odmetli pavučiny. Jako dobrý, líbilo se.

No, ale jak už jsem možná někde v tomto zmazeném textu zmínil, Kalvárie se nachází nad hřbitovem. A tak jsme s maminkou usoudily, že bysme tam mohly jako taky nakouknout. Přecijenom, jsme dneska na kulturní procházce.

No a tak jsme vlezly na ten hřbitov. Je to tam docela fešné a cestičky jsou zametené. Vydaly jsme se na takovou tu obhlídku okolí. Ihned jsem vymyslel super hřbitovní hru: kdo najde nejčerstvější. Myslel jsem tím ovšem datum, nicméně maminka začala hned pokřikovat "támhle támhle!" a ukazovat na čerstvý hrob, který na sobě měl perfektní krtičák hlíny. Snažil jsem se vysvětlit pravidla. Že takhle se to nehraje a musí se hledat datum. Pak už nám to šlo bezchybně.

Ten hřbitov je asi docela starý a obsahuje i staré hroby. Tyto staré hroby mají náhrobky, které jsou velmi důstojné a přitom jemně, smutně krásné. Je to neskutečný kontrast s dalšími dvěma typy, které jsem identifikoval. Jeden z nich jsem nazval komunistická moderna a ten druhý nekomunistická moderna.

Komunistická moderna se vyznačuje hranatostí náhrobků, která je kombinována s jejich velkou členitostí. Zároveň je daný hrob celý betonový a je na něm minimálně 8 různobarevných váz na svíčky, které jsou umě nakombinované s květinami. Ty jsou buď umělé (a válí se po celém hrobě) nebo jsou pravé (a válí se po celém hrobě). Pokud mají květináče ještě cenovky a svíčky ještě etikety, je to asi lepší.

Nekomunistická moderna má náhrobní kameny obvykle zaoblené, velmi naleštěné a často v nešedé barvě. Jinak to opět hraje všema barvama a čím víc se toho na hrob vleze, tím lépe. Někdy je to doplněno smetákem, který je asi v polovině případů skryt za náhrobkem a ve druhé polovině je z tého skrýše vypadený a mává kolemjdoucím.

Výsledkem výletu bylo, že jsem mamince slíbil, že půjde zaurnovat a dám si ji na krb, abych mohl návštěvám v legraci dycky říkat, že s náma bude večeřet i maminka.

Já nevim. Kdyby tam byly jen ty německé/staré hroby, tak bych řekl, že to chápu. Tu maškarádu s barevným kdečím nechápu. Jakože ji fakt nechápu a nedělám si legrace z těch lidí, co to tam dávají a aranžují. Prostě mi jen nepřijde doopravdické, že všechny ty osoby, které tam odpočívají, mají takovýto stejný vkus. A ano, jistě je tam i několik nových či komunistických hrobů, které našňořené nejsou (například líbivá kreace s lopuchem), ale je jich fakt minimum.

Dnešní klidodárností jsou procházky po hřbitově.


12. července 2013

Každodenní klidodárnost #195

Dneska se mi nechce nic psát a tak to napíšu zase v jedné větě. Nebo tedy ve vícero větách, ale prostě stručně.

Dnešní klidodárností je leh na zahradním lehátku.

11. července 2013

Každodenní klidodárnost #194

Dneska jsem byl s maminkou ve městě. Byly jsme dokonce v místní nóbl restauraci na kafi. To jsme si objednaly. Dokonce ho donesly. A pak nic. Nic. Nic. Nic. Tak jsem zase zaplatil po emericku a odešly jsme. V půlce cesty na nás začala servírka řvát, jestli jsme jako zaplatily. Tak já nevim, co to s tím perzonálem je. Děs. Prachy měla samože na stole.

No ale taky jsme šly do drogéryje. Tam vám měli jednu super věc. Taková ta tetování, co si je vystřihnete z plata, kde jich je několik a pak si je plesknete na kůži a navlhčíte. Posečkáte 20 vteřin a voilá - jste tetovanej borec.

Dnešní klidodárnost jsou vodou tetovací tetování, která vydrží alespoň 1 vyspání.

10. července 2013

Každodenní klidodárnost #193

No nic, jde se na věc. Jsem dneska dojel po 1/4 roce a kousku dom. Bylo to náročné, protože jsem k tomu použil autobusu. Už jsem tak dlouho nejel autobusem, že jsem zapomněl, že obvykle bývá pln divných lidí, které mohu nenápadně zkoumat, protože sedím vzaduvrohu. Takže super cesta. Moc se mi to líbilo. Třeba tam byl chlap, co byl úplně plešatý. Seděl tak 3 řady sedadel přede mnou, ale na levé straně busu. Já sedím na pravé.

No a když jsem se díval přímo před sebe, měl jsem pocit, že je chlap otočený obličejem ke mě. Vtip je v tom, že byl plešatý a tak na mě měl jenom natočenou holou kůži, takže jsem si automaticky myslel, že je to obličej! Prostě dobrý klam. Doporučuji vyzkoušet, takhle popsat to jde hodně špatně.

Dnešní klidodárností jsou maliny. Máme totiž na zahradě něco jako hybrid mezi malinem a ostružinem. Je to pěkně nechutně kyselé. Ale má to dobrou barvu, takže jsem to pojedl a byl jsem z toho docela šťastný. Taky je to takové zajímavé a velmi jemně ochlupacené, i když na tom nemá rezidenci žádná plíseň. Prostě dobrý.

Dnešní klidodárností jsou malinoostružiny, když je jíte z keříka.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem je zatím stále dědičkou této zahrady, na které se nachází jeden podivný keř s malinoostružinama a také (a to bych chtěl zdůraznit především) réva vinná, na které se i letos udělaly takové ty trsy bobulí, které obvykle nikdy v pořádku nedozrají. K mému dědictvu tedy patří i tento vinný sad, který čítá (z hlavy bych odhadl minimálně téměř) dva vinné keříky.

9. července 2013

Každodenní klidodárnost #192

Dneska jsem měl takový veselý den. Dokonce jsem se dozvěděl, že jako zvládám dodržovat základy hygyjeny. Tedy né, že bych si kdy myslel, že by o tom mé okolí mohlo pochybovat, ale i tak to bylo velmi milé. Jakože když vám někdo něco takového řekne. Obvykle lidi caněj krávoviny o tom, co kdy jedli nebo co udělala jejich kočka (nebo pes), který vy ale vůbec neznáte. Nebo co udělala jejich přítelkyně nebo přítel. To je ještě o dost horší než když řikají, co udělali jejich zvířata nebo děti. Potíž je totiž v tom, že zvířata i děti lze obecně považovat za docela roztomilé, ale cizí a vám neznalé přítele a přítelkyně spíše ne. A hlavně nevim, co na to mám říct. Až na tu fázi o jídle. To vím, co mám říkat. Buď "jé, to bych si taky dal" nebo "wow, obdivuji tvoji odvahu, to bych totiž nejed". S obojího vzájemné porozumění jen slyne.

A to mě přivádí k tomu, že jsem se v poslední době docela hustě rozvinul v takzvaných small talcích. Třeba dneska jsem jel do práce šalinou. Potkal jsem v ní jednoho spolužáka. Doufala jsem, že se jen pozdravíme a budeme se ignorovat, ale nestalo se tak. Dokonce si sundal sluchátka a tak jsem i já pochopil, že teď budeme jako konzervovat.

Nějak došlo na dotaz, kam jako jedu. Jestli jedu do škole. Inu nelhal jsem a řekl jsem, že ne. A jestli jedu do práce. No tak jako že jo. A kdeže to teda pracuju. Řekl jsem, že ve striptýzovém baru. Vykulené oči. A kde?! Ve kterém?! Řekl jsem, že mám přeci právo na nějakou tu anonymitu, ale autogram že kdyžtak dám. Šalina se po mě točila. No příště budu prostě míň křičet. A taky bych mohl lidem po skončení hovoru přestat říkat, že "to byl docela dobrej small talk".

Chci tím ale říct, že jsem se v milém povídání o ničem velmi zlepšil. Dokážu udržet poměrně inteligentní hovor na úrovni poměrně dlouho. A ještě ty zásady hygyjeny. Jsem na sebe pyšný.

Dnešní klidodárnost je, když si umíte inteligentně povídat o ničem.

8. července 2013

Každodenní klidodárnost #191

Dneska jsem měl takový normální den. Stalo se mi sice docela dost klidodárností, ale už jsem tu o nich pojednával dříve a tak by to neplatilo. Sice jsem se náhodem dozvěděl, jak vypadá pínijová barva, ale nakonec jsem slavil ještě klidodárnější úspěch.

A to byl večerní nákup v Bille. Oni tam maj totiž jen do 22 a tak tam večer před zavíračkou skoro nikdo nebyl. Proto to bylo vysoce pohodlné. Byl to takový ten krleš nákup. To jakože se rozhodne a okamžitě se jede, protože zavíračka. Zvládl jsem udělat velmi rychlé odívání, při kterém jsem udělal jednu piruetu a nezapomněl si doma ňadra.

No a při cestě zpátky z té Bille jsem se solidně vysypal ven z auta (tím chci říct, že jsem prostě normálně vystoupil). A proti mě šel nějaký přiopitý starý chlap, co canil něco o tom, že je hrozně opilý. Já nesnáším opilé lidi. Vlastně k nim mám neskutečný odpor. A tenhle nacamranec nebyl výjimka. A tak jsem rychle odcházel pryč. Ale samože to nešlo tak rychle, protože se ten opilec začal motat kolem auta. Tak jsem se schoval za keř a sledoval, co se jako bude dít.

Opilec zašel ke dveřím u domu, proti kterému kára parkuje. Protože se do těch dveří divně nahl, vypadal, že chce zvracet. A tak jsem to taky řekl: "hele Evíz, ten chlap tam chce lidem, co tam bydlijó, nablét!" a Evís řekl: "ale ne, on tam asi bydlí, spadly mu klíče!" a v tu chvíli, kdy to Evís dořekl, jsem uslyšel, že fakt něco spadlo na zem. Ještě když jsme zacházely dom, tak se tam ten opilec lopotil. Možná se tam ještě lopotí.

Dnešní klidodárností jsou věštecké schopnosti.

7. července 2013

Každodenní klidodárnost #190

Dneska brzo ráno jsem ležel v posteli a četl jsem si o tom, jak funguje lidské srdce. Původně jsem teda hledal, co to znamená, když se během spánku nehýbete, ale nakonec jsem skončil u toho srdce. Fakt zajímavé. Kdyby se někdy stalo, že bych musel někomu na place operovat srdce, aspoň budu vědět, co je co. A jaká jsou nejčastější vrozená onemocnění. Díky tomu jsem se pak dostal ke knize (asi to byla kniha), která pojednávala o tom, jak to vypadalo v Krněnském zdravotnictví někdy ve stoletích minulých. Taky hutné. No a pak už jsem šel spát. Žádnej noční můr mě nebudil, takže dneska bych moh studovat třeba nějakou tu ledvinu nebo jedno z jater (teda vlastně zítra v časnoráno).

Dnešní klidodárnost je, když si během dne zatrsáte.

6. července 2013

Každodenní klidodárnost #189

Dneska pro vás mám zajímavost o javorovém sirupu. Kromě toho, že se fakt dělá z javoru (jakože toho stromu), jsem objevil několik dalších zajímavostí. Javoru musí být aspoň 40 let, aby tu sladkou mízu moh produkovat. Za rok jí nadojí asi 40 až 50 litrů, z čehož je ve výsledku asi jen jeden litr toho sirupu. Pro některé stromy je to stálé zaměstnání i na 100 let. Jo a tu cukrovitost produkují listy během fotosyntézy a pak se ten cukr uloží do dřeva, kde nadále bydlí.

Tak. Dnešní klidodárností je javorovej syrup.

5. července 2013

Každodenní klidodárnost #188

Dnešní klidodárnost je zase pochodová. To znamená, že ji vymýšlím v době, kdy tohle píšu. To mě přivádí k tomu, že kdyby byly zpět ty doby, kdy jsem psal dvojprstem, měl bych na to daleko více času. Ale tak co už.

Dneska jsem zase v knihodepresi, protože jsem dočetl knihu. Začal jsem číst novou, ale má jen asi 200 stran, takže budu patrně v knihodepresi i zítra. Znova. Tak nějak bych to shrnul.

Dnešní klidodárností je utírání prachu pomocí takových těch speciálních antistatických vlhčených ubrousků, které jsou k tomu speciálně určeny. Třeba já jsem ze spodní poličky ve skříni, kde nic neni, vyhráb skoro plnou hrst prachu. Klidodárné rozhodně.

4. července 2013

Každodenní klidodárnost #187

Jsem si hodil věc se Zlikatostí na jinou plochu a málem jsem díky tomu nestih napsat klidodárnost. Ale nestalo se to. Jen jsem chtěl napsat, že jsem machr a používám víc ploch, což se mi celkem nenuceně povedlo. Tedy nenuceně do chvíle, než jsem sem napsal, proč že jsem to sem vlastně napsal. Ale nevadí.

Dneska se mi nechce se moc vykecávat, takže udělám jen takovou univerzální klidodárnost. Dnešní klidodárností je, když se v televizi díváte na dokumenty. Třeba já jsem se dneska dozvěděl hodně zajímavého o holubech. Fakt dobré.

3. července 2013

Každodenní klidodárnost #186

Dneska si napíšu klidodárnost pěkně takhle brzo.

Dneska jsem měl super den. Jako ne, že by jeho náplň byla nějak cukrovatová, ale měl jsem super poradu, která pojednávala o revitalizaci kurikula, crowdfundingu, platformě, aplikacích a byla velmi edukativní. Všechna tato slova jsou ze své podstaty ryze emoční, takže si jistě dovedete představit, jaká bžunda to byla.

Fór byl v tom, že jsme samože (jakožto velcí machři) šli do kavárny. Vlastně šly. A byly jsme tři. A vedle u stolku seděl nějakej chlap, co se k nám furt nakláněl, poslouchal nás nezakrytým způsobem, smál se, ale do hovoru se nezapojil. Takže to bylo 3 a stín. Ale to není až tak podstatné. Hlavní je, že jsem objednal (abych se socializoval), kolu lajt a 2 double expressa (sic!) s mlékem.

Paní kávonoška za chvíli objednáfku donesla. Dámě po mé levé ruce nakolila, dámě po mé pravé ruce nakafovala a moje kafe na mě prostě vylila. Slila mi celou ruku, takže jsem vypadal buďto ekzémovatě nebo debilně opáleně. Paní kávonoška se moc omlouvala. Řekl jsem, že je to v pohodě. Co už. Pálilo to jen chvíli, bo toho byla trocha. Dostal jsem nové kafe. Mléko jsem nedostal. Radši jsem se na něj neptal, protože jsem paní kávonošce nechtěl dělat ještě horší pocit, než už měla. A ve finále jsme ty kafe měly zadara. Jakože asi když vás polejou, tak to máte grátys. Dobrý. Paní kávonoška nevěděla, že nám tím způsobila asi tak 3 minutový záchvat smíchu, protože když už poradování, tak na pubertální úrovni. A nebo to možná věděla.

Dnešní klidodárnost je buď sezení s lidma, co máte fakt moc rád a nebo je to slejvárna kafem, když vám to prostě nevadí, protože máte jako bonus zajímavou tetuáž na ruce.

2. července 2013

Každodenní klidodárnost #185

Dneska jsem měl docela veselý den. Ráno jsem si například oblíkl svetr, protože jsem si myslel, že bude venku víc zima. Když jsem vylezl ven, tak jsem zjistil, že jsem asi udělal dobře. Jelikož jsem byl dneska velmi ekologický, tak jsem jel šalinou. Zajímavé na tom bylo to, že jiní lidé ráno evidentně nesmýšleli jako já a svetr si nevzali. 

A taky jsem tam vyslechl hovor nějaké důchodní paní s míň důchodní paní. Důchodní paní vykládala, že na ni troubí auta. Že jsou jako řidiči hnusní a tak. No a ta míň důchodní paní se tomu divila. Že je to nějaké divné, proč že na ni ty auta troubí? A důchodní paní jí řekla, že je to proto, že přechází silnici tam u nich, jak tam zastavuje autobus. Ale že se vždycky rozhlídne a rozhodně neskáče pod auta jen tak! A míň důchodní paní se tomu furt divila, proč ty auta troubí, když jde důchodní paní po přechodu a ještě se rozhlíží?! A důchodní paní jí vysvětlila, že ona nechodí po přechodu, protože ten není hned u zastávky, ale až jako kousek dál. Tak proto ty auta troubí. Důchodní paní z toho byla velmi nazlobená a rozhořčená. Já jsem z toho byl velmi poučený.

Jako mohl bych z toho udělat klidodárnost, jakože jsem se poučil během cesty hromadným dopravem, ale vlastně to moc klidodárné nebylo. Bylo to spíš docela debilní a děsivé. Takový exkurz do mysli běžného chodníkovce.

A taky jsem byl dneska v Baumaxu, kde bylo potřeba nakoupit nový zvonek. To se povedlo. A taky se povedlo koupit takovou tu směs, co se leje do toho nalejvátka u motoru a v zimě je nemrznoucí. Její výhodou je, že má v kanystru zabudovanou prohlubeň, ve které je skryto takové náhubátko, pomocí kterého se to do nalejvátka daleko lépe leje. Dokonce jsem díky tomu ani moc nezalil parkoviště.

Dnešní klidodárnost je, když do nalejvátka pomocí náhubátka nalejete do vedlemotorního demižónu směs, která je v zimě nemrznoucí a v létě je asi nevedroucí nebo tak nějak.

1. července 2013

Každodenní klidodárnost #184

Dnešní den byl vlastně celý takový milý, ale pravá klidodárnost přišla až teď večer.

Dnešní klidodárnost je, když užíváte léky, které nejsou vaše. Sice u toho nesmím kojit a mít nějaké další podivné nemoce, ale to mi až zas tak moc nevadí.