31. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #245

Dnešní klidodárnost je, když někoho kosmeticky nalíčíte. Je to fakt dobré, doporučuji všem popadnout nějaká malovátka a figuranta. Užijete si spoustu reglace a možná i vybodnutých očí (což se mi teda nestalo, na to jsem moc profesyjonální).

30. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #244

Není to moc univerzální, ale o to víc klidodárné to je.

Dnešní klidodárnost je, když se samo od sebe opraví něco, co jste považovali za rozbité. No a taky jsem dneska vyklidil myčku a koupil jsem si ten celer. Ještě jsem ho teda nejedl, protože to vypadá extrémně nebezpečně. Kdo by chtěl jíst něco, co vypadá jako gigantický roztoč? Ještě, jak to pod sebou má namuchlané ty nožičky. A jmenuje se to bulva. Fakt někdy lidi neví, co by sežrali a jak by to pojmenovali. Nicméně když už jsem se rozhodl, že se svým zeleninovým analfabetizmem něco udělám, musím přinášet i nějakou tu oběť.

29. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #243

Dneska jsem si byl kupovat podprsenky. To moc klidodárné nebylo, jelikož na mě zase žádnou neměli a tak bych tu o tom vlastně ani správně pojednávat neměl. Ale docela mě to bavilo, takže to sem patří aspoň zmínit.

No jak jsem včera mluvil o tom celeru a červené řepě:

Byl jsem v Bille a chtěl jsem si koupit ten celer. Měli tam několik bulev. V dolním kastlíku. Tak jsem se k tomu sehnul a zjistil jsem, že kolem toho poletují octomilné mušky a je to celé takové měkké. Osobně si myslím, že takový celer být nemá. Hlavně nemá být omušičkovaný, protože přece roste v zemi. V zemi mouchy nejsou obvykle létací. Takže jsem oddedukoval, že je to tak špatně. Přesunul jsem se tedy ke kastlíku vedle, kde byly červené řepy.

Varovým signálem bylo už jen to, že byly zlevněné o 50%. To je divné, protože kdo by je prodával tak levno, kdyby byly v cajku. Taky to bylo úplně měkké. Rozhodl jsem se, že si to teda nekoupím. Ale byl jsem z toho moc smutný a tak jsem šel do sekce se zavařeninama. A tam měli červenou řepu ve sklenici. Tak jsem si to hned koupil a byl jsem celý šťastný.

Včera jsem se totiž dočetl, že někteří lidé mají z červené řepy červené čůrání, protože si jejich těla nejsou schopna poradit s tím červeným barvivem. Děsně moc jsem se těšil, jak budu mít to červené čůrání. Honem jsem to sežral a dělal jsem čekání.

Dnešní klidodárnost je, když si nic neděláte z toho, že si vaše tělo umí poradit s červeným barvivem.

28. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #242

Snědl jsem dneska cibuli. Zajímavý je na ní ten dlouhodobý odér. Zítra zkusím prozměnu třeba celer nebo červenou řepu. Seženu-li to v nějakém šopu.

No dneska pojednám o té super věci s mozkem, parfémem a nosem. Jde totiž o to, že jsem tvor velmi čichový. Jakože mám otřesné nutkání furt ke všemu čuchat a věřte, že pokud se mnou mluvíte aspoň 5 minut a například držíte v ruce něco zajímavého (nebo třeba máte oblečení s nějakou zajímavou aplikací, či máte prostě cokoliv, co mi přijde nějak zajímavé), minimálně jednou jsem se musel hrozně moc držet, abych to nechtěl očichat. A proto jsem vás možná až zase tak moc neposlouchal. Výhoda je v tom, že jsem se to naučil tak dobře maskovat, že jste to jistě nevěděli až do této chvilky, kdy jste si to zde přečetli.

No a stala se mi taková věc. Mohl bych to vlastně nazvat "Jak si udělat Vánoce, když zrovna nejsou Vánoce". Jde o to, že jsem měl jeden parfém, kterým jsem se furt voněl o Vánocách. A pak jsem se s ním nevoněl, protože mi přišel velmi zimní. A teď jsem ho užil a připadal jsem si, jakože jsou Vánoce, protože jsem to měl čichově zafixované. A byl jsem šťastný (měl jsem takový ten mimoňský pohled v očích, které se jemně leskly).

Dnešní klidodárnost je, když máte nějaký pach zafixovaný k něčemu příjemnému a jste schopni tento pach lokalizovat a používat dle potřeby.

27. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #241

No původně jsem chtěl udělat takové delší pojednání o jízdě šalinou, ale jsem moc unavený a chci jít spát, takže si to nechám na jindy.

Taky mám super věc s parfémem, mozkem a nosem, ale je to taky takové rozvláčné a tak si to taky schovám na jindy.

Dnešní klidodárnost je, když se opodzimní. Já mám podzim moc rád. Mám ho nejradši ze všech těch ostatních ročních období. Je totiž tichý, melancholický, všechno v něm umírá nebo se to chystá umřít, a přitom je to tak brutálně barevné a tváří se to hrozně zdravě. A taky jsou jablka, kaštany, draci, čaje, šály, svetry, pršení a víc knihočtení. A kafe. A tlusté ponožky. Prostě podzim je nej. A bez otravných kvetoucích věcí a včel. Doufám, že už to vydrží a já nebudu muset čelit dalšímu vedrování, protože to rád nemám.

26. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #240

Dochází mi čas, takže to vezmu zase v rychlosti.

Dnešní klidodárnost jsou slevové kupóny. Ne, že bych snad nějaký dnes uplatnil, ale u večeře jsem se díval na televizní pořad, který je jen o slevových kupónech. Je to dobré. Vlastně je to důvod číslo jedna, proč jít dělat bydlení do Ameriky. Protože tam mají hromady slevových kupónů.

25. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #239

Dnešní den byl takový docela extrémní. A dokonce jsem zpět v Krně, takže končí historky o tom bytě. Jsem z toho vlastně velmi smuten, protože doma to bylo prostě dobré. Ale tady je to taky prostě dobré.

I stalo se, že jsme jeli dělat šopink do nákupního centra, ve kterém jsem byl jenom jednou a to jen v Tesku. Myslím tím to centrum v Krpoli. Je to tam pěkně ošklivé, jsou tam nechutný lidi a maj tam eklózní záchody. Je jich tam asi 6 a zavřít jdou 3. Když jsem se na jeden konečně dostal, tak se mi tam začalo dobývat nějaké dítě. A ještě tam byl kravál a smrad. A pak tam mají jenom 2 kavárny. Jedna je ošklivá a ta druhá má blbou obsluhu. Už tam nejdu.

Jediná zajímavá věc, co tam mají, je podzemní parkovací garáž! Je to tam jak v nějakém kosmodromu, fakt skvělé! Úžasné! Hlavně ty ukazatele maximální výšky vašeho vozu, u kterých hrozilo, že se nevejdem. Ale dobře to dopadlo.

No a jelikož Krpole saje, tak jsme se rozhodli, že pojedem ještě do Vaňkule. Ta dle mého názoru saje o dost míň. Vlastně ji mám docela rád. Bylo to tam normální a na záchodě jsem nebyl.

Ovšem tam mají jinou zajímavou věc - střechovou parkovací garáž. Úžasné! Skvělé! Hlavně ten svítivý serpentýnkový příjezd. Dokonce ještě lepší než ta sklepová garáž v Krpoli. A dokonce to bylo dneska zdarma, jinak tam za to asi musíte platit.

Dnešní klidodárnost jsou parkoviště obchodních domů. A je jedno, jestli je to v suterénu nebo na střeše.

24. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #238

Jsem včera zapomněl povykládat, že jsem si kromě té Olie koupil i dvoje nové kecky. Já mám kecky rád. Je  to po vysokých podpatcích a New Rockách asi moje nejoblíbenější obuv. Dokonce jsem si koupil vyteplený pár kecek, které nosím v zimě, protože mám kecky prostě rád.

No a tak jsem včera ve městě neodolal, protože jsem našel (asi tak po půlroce usilovného hledání) barevné kecky. Jedny jsou zelené a jedny růžové. Jejich výhoda je v tom, že když budu ráno jetel, můžu si omylem obout jednu růžovou a jednu zelenou kecku. Předtím to moc nešlo, protože když se mi to stalo, tak jsem si toho všiml, protože jsem si obul 2 úplně jiné boty. Z toho plyne, že každá byla jinak udělaná (dírovaná nebo zavřená a měla jinak vysoký podpatek) a tak jsem si toho hned všiml a chybu jsem napravil. Ale tady to až tak moc nehrozí, protože pocitově to nepoznám.

Každopádně už jsem si je hezky našněroval. A bylo to dobré. Původní dnešní klidodárnost mělo být, když si vaříte brokolici v páře. Ptal jsem se maminky, jak se to asi tak dělá, když nemáme žádný takový ten kuchyňský kulatý bazmek, co se v něm umí samo dělat vaření na páře. Maminka mi řekla, že nijak. Viděla, že mě odpověď neuspokojila a tak se vytasila s tím, že na to je taková mřížka, kterou už ale zahodila, protože u nás doma nikdo nežere knedlíky.

V tuto chvíli jsem již byl uspokojen, ale zapomněl jsem změnit výraz a stále jsem vypadal stejně nablble nechápavě a zklamaně, jako když jsem se zeptal poprvé. A tak mi maminka řekla, že se to dá udělat s hrncem a utěrkou a rukou opsala takový jako mávanec, který měl celý můj nápad, že budu něco vařit v páře, odevlát, protože to v překladu znamenalo, že maminka se bude pachtit s párou a já jí budu za zády jako tak nějak moudře stát, dívat se a pak stejně řeknu, že je to moc pracné a příště si to hodím jen tak do vody. Vskutku. Mávanec nápad odevlál a já si tu brokolici pak nasypal normálně do vody a trochu jsem ji odmrazil a pak jsem ji snědl.

Dnešní klidodárnost je šněrování tkaniček.

23. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #237

Víte, jak jsem minule psal něco o tom, že rád píšu o věcech, co se mi nepovedly nebo pro mě byly nějak ponižující, protože mě pak mají lidi víc rádi? Koho moje žvance nezajímají, ať pokračuje ke klidodárnosti, která začíná tím videem.

No tak dneska pro vás mám takovou velmi zajímavou čuňárnu, díky které si můžete připadat jako mecenášové hygieny a slušného chování. A pokud byste náhodou dělali to stejné, aspoň víte, že je to možná docela normální, když jsem to viděl na ulici.

Totiž dneska jsme šly s maminkou na špacír do města. A na náměstí byly zrovna trhy. Zní to honosně, ale ve skutečnosti to byly 3 minikrámky s otřesnou domácí bižuterií, stánek s kořením a s čepicama a 2 stánky se zeleninou. No a maminka řeka, že by bylo vhodno koupit brambory a tak k jednomu stánku se zeleninou zaplula.

Vím, že to teď už asi bude vypadat, že mám spadeno na tlusté lidi, ale vůbec to tak není. Prostě paní prodávající v zelenině byla ohavně obézní. To nemá s tou nechutností, co se chystám sdělit, nic moc společného. Jen prostě co nejrealitněji líčím prostředí. No a maminka této paní řekla, že by chtěla 2 kg brambor a zdali by bylo možné, aby jí vybrala nějaké malé. Krabice s bramborama byla totiž daleko z dosahu nakupujících a ta tlustá paní stála hned vedle ní.

Ta tlustá paní přežvejkla a řekla, ať si to jde maminka jako vybrat sama. Tak maminka se zaradovala, přelezla první barikádu okurek a začala vybírat brambory. Já jsem tam jen tak stál (protože vždycky vybírám ty největší brambory, jelikož jsou podle mě nejzajímavější, a tak jsem nechtěl zdržovat) a padl mi zrak na tu tlustou paní. A ona si prostě vytáhla takovou tu štětičku do uší, jeden její konec vložila do úst a vytřela si s tím asi jazyk. Pak to vytáhla ven a vrazila si to do ucha. Totéž opakovala (naštěstí s druhým koncem) pro druhé ucho. Maminka si toho ale nevšimla, protože se ňomrala v těch bramborách. A já jsem mlčel, protože co už. Výhoda byla v tom, že jsem to mamince později řekl a ona to reagovala tím, že musíme ty peníze, které ta baba ochytala, co nejdříve utratit. Což byl příjemný bonus a příště budu čuňárny prodavačů hlásit vždy se zpožděním.

No a nyní už ne klidodárnosti. Můžete si pustit reklamu, která naprosto vyhrává žebř mých oblíbených reklam asi tak za poslední 3 roky. Viděl jsem to poprvé a věděl jsem, že je to úžasná reklama. Vším. Moc se mi líbí. No pusťte si to. Má to minutu, je to fakt dlouhá reklama.


No a už jsem se tu asi zmiňoval o tom, že mám reklamy fakt moc rád a ještě raději se jimi nechávám ovlivňovat. Obvykle se mi líbí reklamy, které nemůžu odměnit nákupem, protože jsou na auta nebo pro lidi, kteří kouří a chcou přestat. Tohle je ale na barvu na vlasy.

Já mám vlasy černé. Vždycky jsem si je barvil, což není žádný taj, jelikož už jsem tu o tom taky mluvil. Lidi se mě ale obvykle ptali, jestli je černá moje přírodní barva, že to vypadá, jakože jo. Takže buď mám kolem sebe dobré lháře, slepce nebo je to fakt tak. No a nedávno mě napadlo, že bych mohl být přece blonďatý a tak jsem to barvit přestal, abych se mohl nabarvit na blond.

No a pak i mi došlo, že je to hrozná hovadina a že bych vypadal jako jetel a hlavně bych se už vůbec neměl šanci v odrazech poznat. Fór je v tom, že si nikdo nevšiml, že mám tak 15 cm odrůsty. Takže buď je moje přirozená barva vlasů skoročerná (jo je, samože je!) nebo kolem sebe mám slepce nebo taktníky, co mi to nechtěli říkat. Ale to je tak celkem jedno.

Prostě jsem si řekl, že si to zase obarvím. No a když jsem přemýšlel nad tím blonďatým extrémem, došel jsem k zázvoru, že bych se mohl trochu proměnit. A tak jsem se rozhodl, že si koupím nějakou zajímavou barvu. Samozřejmě jsem měl v hlavě, že jediná barva, kterou si můžu koupit, je Olia. Vlastně budu upřímný - prostě jsem si z větší části tu barvu na vlasy kupoval proto, že se mi líbí ta reklama. A chtěl jsem tu reklamu odměnit, protože je fakt dobrá.

No a tak jsem nakonec musel oběhat všechny 3 drogerie, co tu ve městě máme, abych ji sehnal. Někde se mě dokonce ptali, co to ta Olia je. Ptala se paní, co dělá v oddělení s barvama na vlasy. Co už, aspoň jsem ji poučil.

No a tak už abych to zafynyšoval. Koupil jsem si tmavě hnědou a žádné změny na mě patrné nejsou. Vypadám furt jak Jasmín. Což je dobře. Za to jsem opravdu rád, protože nechci, aby mi lidi říkali, že mám nové vlasy. Já to přece vím a nemusí mě upozorňovat na to, že jsem pro ně viditelná.

Dnešní klidodárnost je barvení vlasů NEBO (v případě, že si prostě vlasy barvit nehodláte) ten pocit, když si koupíte zboží z vaší oblíbené reklamy.

22. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #236

No tak vyklízení a zútulňování vesele pokračuje. Už se dostalo i na opravdové vyvážení odpadu na sběrný dvůr. Jelikož jsme ekologičtí (třídíme odpad), tak jsme taky ještě víc ekologičtí a nebereme to autem, ale pomocí dvojkolného vozíku.

Dvojkolák je skvělá věc, protože když z něj vykydnete ty humuse na sběráku, můžete si do vozíku sednout a maminka vás odveze domů.

Dnešní klidodárnost je, když se povozíte ve dvojkoláku.

21. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #235

Tak a jde se na věc. Dneska se mi sice taky staly klidodárné věci, ale musím dopsat ty z minula, aby mi to tu neokorávalo.

Totiž jak jsme byly s maminkou v tom starožitnictví prodávat to dědictvo, měly jsme ještě fous času, než nám měl jet bus zpět dom. No a tak jsem nadhodil, že půjdeme na kafe. Maminka je mými geniálními nápady vždy nadšena a tak že jako jo. I stály jsme zrovna vprostřed náměstí a zrak nám padl na krámek Tchibo.

Myslely jsme si, že se tam prostě normálně prodává kafe, takže jsme přišly k té slečně za kafematem a objednaly si kafe. Maminka vytáhla peněženku a čekala, až jí slečna nadiktuje obnos, ale slečna se usmála a řekla, že je to zdarma. Že si můžem i sednout. Tak jsme se podivily, ale poděkovaly a posadily se tam s tím kafem. Dobrý. Reklamní akce Čibo. Cajk. I já jsem to pochopil.

Došel tam nějaký děda s bábrlí. Děda byl tak nadšen, že je to zadara, že si nabral do kapes i balené cukříky. Jeden si dal dokonce přímo na místě do kafe a posypal s tím celý stůl. No byl nadšen. A pak se stalo ještě něco lepšího.

Přijela tam žena na kole. Předpokládám, že jste (vy, můj čtenář) už dost zralý a tak víte, jak vypadá ženské tělo. Řekněme tělo průměrné čtyřicátnice, které je spíš jemně obtučnělé. Rozhodně není štíhlé a pevné už vůbec ne. Tato žena jede na kole. Pod červeným racerback tílkem, které má těsně pod genitál, je patrně zcela nahá. Podprsenku nemá bez nejmenších pochyb, jelikož jí ňadro vlaje průramkem ven. Zezadu je vidět několik špekových varhánků. Nebudu popisovat, jak vypadaly její nohy pod okrajem toho trika. Prostě něco strašného. Ale nepředstavujte si ji jako nějakou alkoholičku nebo okraj společnosti. V obličeji vypadala normálně.

No a tato paní dojela k tomu krámku, sesedla z kola (já jsem odvrátil zrak) a ptala se, jestli je to reklamní akce zdarma. Čibáci ji ujistili, že jasně. A ona hned, že chce kafe a počala vykřikovat na celé kolo, že je to zdarma! Honem ať si tam každej, kdo je na náměstí, jde! Ono to takhle napsané vypadá jako recese, ale šílenější akt buranství jsem dlouho neviděl.

A pak si vzala ten kelímek s kafem, otočila se na mě a na maminku a řekla: "to je fajn, že je to zdarma, že? Já si teda taky sednu!". Naštěstí jsme já ani maminka nedaly najevo, že je to super, jak je to zdarma a tak si paní sedla na gauč vedle. Pak se na nás pořád snažila mluvit a říkala věci o počasí a o zdarma kávě.

Dnešní klidodárnost je, když zvládnete složitou sociální situaci přejít s dámoidní grácií.

20. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #234

Dneska mám možná jednu z nejdřívějších klidodárností, co jsem kdy napsal. Ale mám potřebu psát a navíc všichni víte, že dnešní menu je klidodárnost ze včera.

I totiž stalo se, že jsme v tom bytě s maminkou našly nějaké staré věci. Například obraz Panny Marie, která na sobě má Nejsvětější Srdce Ježíšovo (nebo možná Mariino, netuším, jak to funguje, když není zobrazen Ježíš, ale jeho srdce ano). Obraz sice nebyl obraz, ale jenom tisk a ten rám dokola už byl taky pěkně jetý, ale to neznamená, že nemůžeme zkusit štěstí a jít s tím otravovat do starožitna.

Když jsme se tedy vzájemně ujistily, že ano, že se vskutku jedná o skvělý starožitný kousek, rozhodlo se, že se pojede do vedlejšího okresního města, kde se nějaké to starožitno nachází. Když už jsme byly v ráži, přihodily jsme do svého starožitného inventáře i krucifix (tentokrát už oježíšovaný), 2 zvonce kovové a misku z růžového skla. Prostě samé úžasnosti.

Obraz jsme omotaly bublinofólií a vyrazily jsme. Já jsem nesl obraz, maminka ty hovadiny. To říkám proto, abych zde demonstroval, že mě maminka nechá dělat i tu náročnější práci. Vynechám cestu busem, kdy jsme pořád vykřikovaly něco o dědictví a o tom, jak budem brutálně bohaté.

No pak jsme se teda konečně přihasily do toho starožitna. Pán za pultem nesdílel naše nadšení z toho, že je ve starožitnictví. Vlastně vypadal, že si toho ani nevšiml. Tak jsme s maminkou s gestem kouzelníka odhalily náš super obraz. Že je to tisk jsme teda věděly, ale že má pan starožitník 3 000 takových rámů (a ještě lepších) jsem teda nečekal. Snažily jsme se ho ukecat, ať si to sakra nechá. Nepomáhalo. Tak jsme začaly lovit v maminčině tašce a oslňovat ho ostatním majetkem. Řekl, že dobrý, ale že to nechce, protože je to neprodejné, páč toho už má plný obchod a zájem není. A jestli nemáme něco dalšího. Tak to jsme teda neměly, ale snažily jsme se ho ukecat, aby si to koupil, že je to krásné! A úžasné! A naše dědictvo!

Nakonec se zeptal, kolik za to chceme. Zřejmě si myslel, že chceme fakt vydělat. Maminka řekla, že je jí to jedno. Že třeba 50,-! No a v tomto bodě chlap pookřál, protože mu došlo, že ho nechcem oškubat, ale zbavit se těch krámů. Řekl, že to aspoň tak 150,- a začal nás provázet po šopu a ukazovat nám, co je dobře prodejné a co ne. Chtěl jsem mu tam udělat nějakej hustej kauf, ale neměl tam nic, co bych nutně potřeboval, protože si myslím, že by maminka nebyla nadšená, kdybych jí dom dotáh půlmetrovou skleněnou rybu, kterou jsme našly den předtím a následně vyhodily včetně jejího kámoše úhoře (uhoří!), protože byly oba rozbití. Takže jsme žádnou vetešnost nezakoupily, což je škoda (šperků tam totiž moc neměl a tak jsem si nevybral).

No a tak jsme se nakonec teda dohodli na těch 150,- a chlap si vztal i ten obraz! Skvělé!

Dnešní klidodárnost je starožitnictví. Tam vám mají takových krásných věcí, co všechny stejně voní!

19. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #233

Dnešek byl tak super, že jsem z něj odvodil hned tři klidodárnosti. Problém je v tom, že sám nevim, jestli to jako můžu napsat do jednoho a nechat je tak jako spíš zaniknout a nebo to více rozmazat a mít to na 3 dny.

Jelikož se jedná o naprosto nesouvisející klidodárna, budu je psát postupně. Začnu tím, které se dneska událo jako první. Opět se to týká toho bytu. Už je to možná nuda, ale o to více kontroverzní jsou ty 2 další klidodárna. Schválně píšu, že je to možná nuda (i když si nemyslím, že je to nuda), protože mi to přijde jako takové dobré uvození těch dalších klidodárností, o kterých dneska vůbec mluvit nebudu, ale i přesto jsem o nich zvládl napsat už 2 odstavce.

Takže dneska jsme se dostaly k záchůdku. Už jsem tu o něm básnil v čísle #229 - pokud jste to četli, tak víte, že jsem ho celý pomenstruoval zavařeninami. No a prozatím jsme se nedostaly k tomu, abychom ho zkulturnily. Totiž jsme si s maminkou řekly, že by bylo vhodné ho zprovoznit natolik, abychom na něj během používání nemusely nosit obavy na témata nemocnice, venerologie, urologie, gastroenterocosiologie a tak dále. Prostě aby to nebyl ekl a dalo se to používat, protože kdo by chodil dolů, když můžem chodit doprostřed!

A tak jsme se hned zrána daly do práce. Oškrabaly jsme zdi, vyhodili koberec a lino, odšroubovaly prkno, vysadili okénko a celé to tam vysavovaly a také zasádrovaly nerovnosti. Prostě přesně to, co se dělá, když najdete záchod a chcete ho používat i jinak, než jako odlejvárnu pro kompoty. No a pak jsme se vydaly do města na špacír (zde vložte 2 budoucí klidodárna), abychom koupily vymalovávací bílou barvu a prkno. Jelikož je maminka chytrá, tak změřila, jak velké to má být. Pak jsme solidně pokoupily vše, co jsme potřebovaly. Včetně držáku na toaleťák a štětky. Jak jste si mohli povšimnout, jsem dnes velmi podrobný.

A už to přijde. Začaly jsme vymalovávat. Maminka mi půjčila velké pracovní modré triko, abych si neukydal tričenko s Kittynkou. Dále jsem si naparádil takové ty rukavice bílé asilatextové, takže jsem vypadal velmi zdravotnicky. Bohužel nebyl v doslechu nikdo, kdo by se smál mému dotazu "komu mám udělat rektální vyšetření?", kterýžto jsem pokládala ve chvílích, kdy jsem si labužnicky potahovala ty rukavice. Maminka ten fór samozřejmě zná, protože ho říkám vždycky, když si beru rukavice. Což jsem během posledních dní udělal nesčetnokráte.

No během primalexování jsem si stříknul kapku barvy do oka. Naštěstí jsem ho přivřel a tak jsem skončil s pokydaným obličejem. Hrozně mě to poděsilo a tak jsem si narazil svoje dyzajnové obří sluneční brýle. Můj zrak byl tak dokonale chráněn, že ani neviděl, které části už vymaloval a které ne. Mamince prozměnu z jejích brýlí vypadlo jedno sklo a tak jsme se vzájemně navigovaly, kde si jako myslíme, že jsme to ještě nevymalovaly. Nakonec se samozřejmě zadařilo a ani Mikelandželo by to nevymaloval lépe.

A pak přišlo na řadu další mytí mísy a finální prknění. Maminka řekla, že s tím má hodně zkušeností, protože na náš záchůdek ho minule montovala 3 hodiny a tak to v pohodě zvládne znova. Asi tak po 30 minutách říkala, že stráví mládí s hlavou v míse. Čímž myslela, že jí to prkno prostě nejde namontovat. Já jsem mezitím rozbalil závěsnou voňku a naplnil ji gelem. Jelikož jsem si návod přečet až moc pozdě, naplnil jsem jí moc a gel počal svévolně vytékati. Radši jsem to mamince neoznamoval a dělal jsem, že je zcela vpořádku, když se ztekucená vůně dere ven.

Nicméně jsem byl návody tak moc fascinován, že jsem zalovil v pytlíku od prkna a též tam jeden našel. Nestálo tam nic, co by nám nějak pomohlo, ovšem zafascinovalo mě slovo "osmyhran". Já jsem se tedy vzdělával četbou a maminka se krčila nad mísou. No nakonec se finálně rozhodla, že teda už konečně zakouzlí a prkno tam přidělala.

Nakonec i voňku. Úžasné. Není to moc univerzální, ale stojí to za to. Dnešní klidodárnost je, když zpoužitelníte záchod se vším všudy.

18. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #232

Mě přes den napadla tak super klidodárnost, ale už jsem ji zase zapomněl a tak teď musím honem vymyslet novou protože už mám jen 9 minut.

Ale ne. V pořádku. Už jsem si vzpomněl. Jenom mě to teda nenapadlo přes den, ale to až tak nevadí.

Dnešní klidodárností je černá hodinka. Jakože sedíte potmě v holé místnosti, která byla dřív kuchyně a jediné světlo vytváří měsíc. A v tom měsíčním světle si povídáte. Myslím, že se tomu odborně fakt říká černá hodinka, ale nejsem si jistý tím, jestli to třeba neznamená i něco jiného.

17. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #231

Posouváme se dál. Praskl pytel s domovním odpadem a na koberce se vysypala několik let stará mouka. Je to asi moje vina, protože jsem jí nevěřil, že se z toho kvadratického tvaru, který nabyla v dóze, ze které jsem ji vykydl do domovního odpadu, kdy dostane. Dostala. Co už. Vypadá to alespoň mírně duchařsky. I když si vlastně nejsem jistý, že má mouka po koberci co dělat s duchy. A hlavní je stejně můj pocit. Takže jo.

No a pak jsme odpoledne nechávaly mizet dřevěné dekorace a poličky. Oheň je prostě dobrej. Spálil jsem vázičku, kadibudku, soudek i nějaký rozcestník!

Dnešní klidodárnost je dělání ohně. Ať už pro rekreační účely, jídlové účely, relaxační účely nebo uklízecí účely.

16. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #230

Obecně si myslím, že jsou historky o tom, jak je někdo jetel, velmi oblíbené. Připomíná nám to, že v tom nejsme sami. Ale jelikož je to cizí historka, nemusíme to přiznávat a máme to schované uvnitř. A přesně proto dneska zase vyberu historku, ve které se mi opět něco nepovedlo.

Krom toho, že jsem si prodřel ruce lanem, když jsem z balkónu dolů spouštěl asi 43x koženou cestovní kabelu naplněnou porculánem a hrnkama (tohle taša nečekala), se mi stala další zraněnověc. Jak je jasno, opět s maminkou makáme na vyklízení. Dneska přišly na řadu ohadry a vůbec látky (závěsy i záclony jsem sundal a ani jednou jsem neupad).

No a tak jsme ty ohadry napytlovaly a že je jako půjdeme pěkně vložit do kontejnerů na oblečení. Takové ty sběrné. A tak jsme si naložily dvojkolák a vydaly jsme se. Správně jsme dělaly, že jsme auto a já jsem si dobrovolně vzal roli házeče blinkrů. Bohužel to nebylo potřeba. Ke kontyšům jsme dojely v pohodě a nepoztrácely jsme cestou ani jednu hučku. Problém byl to ládování věcí dovnitř. Protože se nám to hned po prvním vložení ucpalo.

I tak se stalo, že jsem neohroženě vylez na ten dvojkolák a počal do kontyše strkat ruce a prošťuchovat ho, jelikož mi přišlo, že jsem zevčera dobře proškolen. Celou dobu jsem myslel na to, že když neuspěju, jsem aspoň aspirant na Dárvinovu cenu. Hřálo mě, že mí soupeři si to jistě neuvědomovali. No a tak jsem balancoval na hraně dvojkoláku (který držela maminka) a rukama uvolňoval záclony nebo nevim co. Možná vás napadá, že by tam přece měla jít moje maminka, protože z mých historek plyne, že je daleko schopnější a zručnější než já. To sice ano, ale já jsem zase o hlavu vyšší, takže výšková práce je vždy na mě (jako sundávání záclon).

No nakonec jsem to prokydl a pokračovaly jsme dál. Až do chvíle, kdy se to zaseklo zavřené a nebylo již možno udělat nové prošťuchování. Tak jsme kontyš nechaly nadobro zavřený a za hlasitého hvízdání a chůze s napnutýma nohama jsme se odporoučely k dalšímu sídlu kontyšů, protože se přece nebudem vracet s nákladem ohader zas dom.

U druhé zastávky už to šlo celkem hladce. Jenom jsem si tam jednou přiskřípl prsty. A taky jsem jednou zakopl hned poté, co mě maminka poučila, abych hlavně nezakopl.

Dnešní klidodárnost je třídění odpadu i v případě, že je to trochu složité.

15. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #229

No. Dneska jsem to nějak nestihl, ale píšu to v 0:12, takže to platí a jen si zase pěkně posunu datum vydání.

No. Musím vás nějak uvést do situace. Věc se má tak, že jsem zase pěkně u maminky. Jelikož jsem tajemný a hlavně to nikoho nezajímá, takže long story short. Vyklízíme byt, co je náš a jehož předchozí bydlitel prostě vypad a nechal to tam tak, jak to leželo a běželo. Žádné citové újmy z toho nemám, takže žádné kondolence. Je to prostě jen super zábava. No a dneska jsme se na to s maminkou vrhly. Včera jsme to jenom obhlížely. Nic moc použitelného tam není (krom toho hrníčku teda). Jo a podivného vysavače, o kterém bych moh pojednat jindy. Dneska mám daleko lepší věc.

Ve spíži byly zavařeniny. Kupa zavařenin. Meruňky. Broskve. Okurky, Nějaké zelené kulatiny. Řepa. Červené zelí. Bílé zelí. Třešně. Cosi. Cosi. Cosi. Cosi. Cosi. No a tak se maminky ptám, co s tím budem dělat. Že to zahážem bylo jasné (některé zavařeniny evidentně pamatovaly zajímavé časy). Ale do popeláku to ťapat by bylo moc prostorově náročné a hlavně neekologické, protože bílé sklo je přece surovina!

Tak jsem vymyslel, že je na zahradě kompost a proč tím přeci nepohnojit? Maminka řekla, že je to super nápad! Tak jsem si dones krabičku na víčka, krabici na sklenice a lavór na jejich obsahy. A začal jsem zavařeniny otevírat, zahazovat víčka do krabičky, vykydávat obsah do lavóra a rovnat sklenice do krabice. Šlo to dobře. Až na ten puch. Ale úžasné!

Chvíli jsem přemýšlel, že táhnout ten smradlavej lavor plnej hnoje přes dvoje schody a naše bydlení až dozadu na kompost bude pěkný otrav a zakřičel jsem: "Mamí! Dyť je tu záchod! Proč to nevylejt tam?!". Maminka byla mým nápadem nadšena! No jasně! Záchod! Přece se s tím nebudem tahat. Jaké jsem to geniální dítě! Tak jsem vzal ten naplněný lavor a šel jsem na záchůdek.

Maminka: "No ale neucpi to hlavně. Musíš to tam lejt pomalu."
Jasmín: "No jasněže. Nejsem blbej. Pěkně po trochách."
Maminka: "No jestli budem ještě kopat ucpanej záchod, tak teda nevim."
A taky jsem to tak dělal. Pěkně opatrně.

A najednou se tam vzpříčil jeden okurek. Hladinka vody v záchodě začala nebezpečně stoupat. Ale zachoval jsem klid. Říkal jsem si, že je to v pohodě. Že váha vody to přece musí prokydnout. A tak jsem čekal. A voda stoupala. Splachování nešlo zastavit, prostě to teklo, že. Když už byla tak ve 3/4 mísy, tak jsem panicky zakřičel "mamííííííí!", protože když je maminka nablízku, tak řeší všechny maléry.

Maminka (někde zezhora, protože záchod je v mezipatře a vyklízený byt se nachází v patře): "Tys to ucpala, žejo?!". Maminka zahazuje sklenice, co má zrovna v rukách a běží, bere schody potřech. Mládě dalo křikem jasně najevo vysoký stav ohrožení. Vbíhá za mnou. Sleduje, jak se mísa plní. Plave v ní půlka broskve, jinak nic není vidět.

Maminka se rozhlíží kolem, jak by situaci zachránila. Všimněte si zde, že mládě zavolalo matku, která se má okamžitě k akci a popadá toaletní štětku, kterou neohroženě zaboří nepříteli do chřtánu a nemilosrdně ho s ní  chvíli drtí. Nepřítel poraženě zachrochtá. Voda odtéká pryč. Maminka situaci zachránila. Podívala se mi do toho lavora a holýma rukama z něj vyrvala další okurky ve tvaru vzducholodí a zahodila je do směsného odpadu.

Já jsem řekl, že už si dám bacha. Měl jsem takové ty rukavice operatérské a tak jsem je ponořil do lavora a celý obsah jsem s nima nadrtil. Mačkal jsem broskve a mandarinky na kaši. Úžasný pocit destrukce. Dál jsem krmil záchod. Vše šlo hladce. Najednou se to ucpalo znova.

Všimněte si, jak se mláďata učí: okamžitě jsem po vzoru matky popadl zbraň a nepřítele s ní napadl. Ihned to zafungovalo. Vše se spláchlo. Konec. Dobře to dopadlo.

No a teď večer jde maminka kolem místa činu a povídá: "Kriste tady to vypadá, jak kdyby to tady někdo celé pomenstruoval!" No jak by nevypadalo, když jsem prvně drtil červenou řepu se zelím spolu s meruňkama a angreštem, a pak jsem to pomalu dávkoval do mísy, protože komu by se s tím chtělo až na kompost.

Maminka ještě jednou spláchla. Všechno bylo v pořádku. A pak odněkud z mísy vypadlo půl broskve. A tím byla celá etuda o zavařeninách ukončena. Až někde najdeme další (což se jistě stane), stejně zas budu krmit záchod, protože to bylo klidodárné.

Dnešní klidodárnost je, když krmíte záchod zavařeninou, protože máte rádi dobrodružství.

14. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #228

Dneska to byl takový akční a náročný den. Seděl jsem fakt dlouho na balkoně a ani mi nebyla zima.

Dnešní klidodárnost je, když objevíte svůj hrníček na čaj, který jste 20 let neviděli a rozhodnete se ho vyráchat v savu a najet zpět na jeho užívání.

13. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #227

Honem honem honem!

Dnešní klidodárnost je těšení se na to, až se vrátíte na místo, kde jste už asi tak 20 let nebyli a čekají tam na vás ty nejrůznější poklady.

Jo a zítra jedu zase za maminkou, takže doufám, že bude následovat klasická smršť našich ostud.

12. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #226

Dnešní klidodárnost je fakt suprová. Doufám, že už jsem tu o tom nepojednával.

Šel jsem si to totiž takhle z práce a šel jsem si to totiž takhle přes most. No a pod tím mostem nejezdí řeka, ale tečou tam auta. A na tom mostě stála nějaká rodinka dvoudětná a na ta auta shora mávala.

No a hned jsem si vzpomněl, jak úžasná činnost to je. Když jsem byl v tom městě, jak od tam pocházím a tady s tím furt dělám nějaké tajnosti i přesto, že už to někdo v komentářích odhalil, chodil běhat, tak jsem se někdy zastavoval na tamním mostě a mával na auta.

Auta troubí, mávají, blikají a někdy i něco vykládají megafonem, pakliže ho mají. Je to neskutečně klidodárné, milé a úžasné. Doporučuji všem. Pokud vám nikdo nezamává zpět, můžete mít radost z toho, že si pan řidič mohl aspoň zahudrat, že jste nějaký pohlavní úd (nebo pohlavní otvor), co otravuje auta máváním.

Dnešní klidodárností je, když máváte z mostu na auta.

11. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #225

Dnešní klidodárnost je zavěsitelná voňka do skříně.

Je to fakt dobrý. Úžasný!

10. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #224

No a dneska mám klidodárnost vlastně ze včera, ale podle mě to nijak moc nevadí. Byl jsem totiž i v Lídlu. Já mám Lídl rád, protože tam mají hodně zajímavých věcí a hlavně míň lidí, než třeba v Tesku, které nemám rád, protože jim tam někdy chodí zelenina. Jenom si nejsem jistý, jestli chodivou zeleninu odkoukalo Tesko od Bile nebo naopak. No a do Interšpára už nechodim, protože ho nemám nikde při cestě. A o Albrechtu jsem tu už možná pojednal. Tam maj aspoň kysané zelí, když už nic.

No ale zpět teda k tomu Lídlu. Tak jsem tam včera byl. A oni na té prodejně jedné konkrétní mají i takové to zapíkátko na pečivo. A na druhé straně krámu mají u stropu takové 2 malé rozhlásky, které vydávají super bongavou hudbu. Tak jsem se pod ty rozhlásky postavil a tancoval jsem. A vůbec to nebylo trapné, protože (jak jsem říkal) v Lídlu není moc lidí. Navíc je to skované tam někde za granulama, takže prostě cajk a bezostudno.

No a pak (při dělání placení) byla paní pokladní překvapena dotazem, cože jim to tam tak hraje. Že prý se na to ještě nikdo neptal. No a (aby byl můj post poučný) hraje to to dopíkátko pečiva. Já jsem to teda věděl (to se musím přiznat), ale i tak to bylo super.

Dnešní klidodárnost je, když si můžete v sámošce zatrsat na bongavou hudbu.

9. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #223

Stalo se to někdy ráno, takže jsem to už částečně pozapomínal, ale tak snad se mi to sem povede dostatečně dobře přenést. Dneska byl sanitární den. Tento pojem jsem právě zavezl do svého slovotoče a proto to krátce vysvětlím: jakože jsem dělal starání, abych dělal bytí. Takže jsem uklízel a hlavně nakupoval potraviny.

No a v tom mě napadlo, že bych měl jít i do lékárny, abych pokoupil takové ty doplňky stavy, co je jím, protože si myslím, že jsou hrozně zdravotně odzávadňující. No a tak tam teda naklusnu, vyberu si a jdu platit.

Paní lékárnice mi to namarkuje, oznamuje obnos a ptá se, jestli chci slevový kupón. Říkám, že ne, že nechci, že už jich mám dost. A ona se na mě divně podívá a zeptá se mě, proč je teda nepoužiju?! A já říkám, že nevím, jak se to používá. A ona se ptá, proč si to teda beru? Jestli to mám s sebou, ať jí to dám. Tak hrábnu do peněženka, podám jí to a sděluji, že jsem takový sběrač letáčků a kupónů, ale nikdy je nepoužívám. Ale že jsem byl vždycky hrozně šťastný, když mi u nich v lékárně ten kupón dali.

Paní lékárnice si bere ty kupóny a říká: "No ale vždyť vy to vůbec nechápete!" a já říkám, že jo. Že má rozhodně pravdu. A ona říká, že mi to musí vysvětlit. Že vzadu je napsané datum a od toho data mám 30 dní na uplatnění slevy. Říkám že aha, že to je tedy zajímavé! V této fázi už obě brečíme smíchy. Teda ona pláče, já smrkám, protože když se směju, tak (jak známo) smrkám.

Paní lékárnice zjišťuje, že jsou některé kupóny již prošlé, ale přepisuje jim data trvanlivosti a používá je na můj nákup. Nakonec k té gigaslevě nafasuji nový kupón. Jsem šťasten a sděluji své pocity paní lékárnici. Paní lékárnice je už také úplně rudá v obličeji a dělá jí problém přijmout moji platební kartu. Já jsem celý v křeči. Celý obchod na nás čumí. Úžasné! Kdyby tam prodávaly domy nebo vodní matrace, hned bych si je tam koupil!

No a tak zaplatím, pozdravím, poděkuji a jdu. Konec historky.

No a teď to ještě objasním: já si totiž obecně myslím, že nic zadarmo obvykle nedostanu. A tak jsem to tak nějak automaticky bral tak, že ta sleva je poskytována, když tam dondu s receptem. Což jsem zatím neudělal ani jednou. A navíc se mi tam s tím nechce otravovat a zbytečně bych kvůli tomu musel mluvit a říkat věty jako "já mám slevový kupón" a ukazovat ho a tak. A prostě ta sociální námaha za tu slevu nestojí. Ale dneska za to ta sociální snaha stála, i kdybych tu slevu nedostal.

Dnešní klidodárnost je ta paní lékárnice, no.

No a nějaký ten fanda do vizualizací by mohl dát do korelace délku klidodárností s venkovní teplotou.

8. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #222

Je mi vedro a tak odmítám psát dlouhé věci.

Dnešní klidodárností je sledování přenosů z poslaneckých sněmoven. Fakt dobré!

7. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #221

Klíčovým slovem dnešního dne je hrášek. Zakoupil jsem totiž 2,5 kg zmrazených hráškových kuliček, které budu normálně konzumovat poté, co dojde zmrazené ovoce. A také během doby, kdy bude docházet.

Dnešní klidodárností je hrášek. Co by ne.

6. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #220

Dneska je mi děsné vedro a tak se mi prostě nechce psát klidodárnost. A taky se mi chce strašně spát.

Dnešní klidodárností je skicář s drakem. Myslím tím takový ten blok, ke kterému můžete čuchat. Ten drak asi nebude až tak moc podstatný. Jde o ten efekt prázdných papírů, které čekají na to, až je pokreslíte.

Tak a to musí stačit.

5. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #219

Dneska byl docela dobrý den. Třeba jsem viděl chlapa, který natíral železnou věc na podivně červenou barvu. A ustřihl jsem si na tričku výstřih, protože to bylo pánské tričko, takže jsem ho oholčičil. A navíc nemám rád takový ten okraj u krku, který pánská trička obvykle maj. Nevim, kdo to vymýšlí. Ale zase pak můžete vypadat jako punkový trhan. Nebo že máte takové super tričko, protože koho by napadlo, že je to oškubané proto, že jste to 3 minuty před odchodem ustřihli a ne proto, že už to tak někdo vyrobil.

Dnešní klidodárnost je škrabka na nohy s kartáčkem a chladící krém na nohy. Ty boty jsou FAKT pohodlné, dokonce i po 11 hodinách, ale následná nohopéče je poté FAKT příjemná.

4. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #218

Jo. Odpověď na vaši otázku ze včera zní: Ano, byla. Ano, dnes jsem si již vzala tričko, když jsem šla na balkón krmit kytky.

No dneska to píšu fest s předstihem, ale tak co už. Je mi hrozné vedro a tak jsem snědl sklenici ledu. Ne, že by to souviselo, ale potřebuju se nějak rozepsat a najet na to, co vám teda chci sdělit, protože jsem to ještě tak úplně nevymyslel.

Chci se vás totiž zeptat, jestli jste někdy někdo jedl durian. Durian má totiž údajně být nějaké strašně otřesně příšerně neskutečně a nekonečně smradlavé ovoce. Taková jako divně nažloutlá bakula, co má 1-3kg a je to král ovoce. Dokonce to smrdí tak strašně, že se to někde nesmí nosit do šalin (nebo jak tam tomu říkají) nebo do hotelů. Jo a jinak je to z Asie a je to na povrchu takové opichlacené (ostrotrnaté).

Dnešní klidodárností je zvídavost (ohledně smradlavého ovoce třeba).

3. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #217

Dneska jsem udělal něco, co obvykle nedělám. Což se mi teda stává skoro každý den, ale dneska to bylo fakt dobré!

Zalíval jsem totiž kytky. Hned jak jsem ráno vstal, jsem vyběhl na balkon a zjistil, že tam vlastně není konev. A tak jsem běžel do kuchyně, napojil jsem prvně konev a pak se vrátil zpět na balkón. Napojil jsem kytky. Měl jsem u toho tak úžasný pocit. Rozumíte, jste prostě pánem těch kytek a když jim nedáte napít, tak umřou. To je prostě strašné. Chudery kytky. A navíc je to zodpovědné! Prostě nemyslím tím, že jste zlej mocipán a schválně týráte kytky, ale prostě jste hodnej blbec a zapomenete na to. No a ty kytky nic. Prostě umřou!

Možná si řeknete, že nějaká kytka není žádná věda. Co taková zvířátka?! Panebože lamentuješ nad kytkama, ale vem si, když nenakrmíš a nenapojíš zvířátko! Jo, ale je tu takový rozdíl. Zviřátka se obvykle jídla dožadují, takže se nestane, že zapomenete nakrmit zviřátko. Ale u kytky se to prostě může stát hned. Navíc kytka nefuní, když je jí vedro a tak vůbec. Ani nemá teplý nos, když je nemocná, protože žádný jednoznačně lokalizovaný nos prostě nemá. Je to děsně složitý.

No a tak jsem ty kytky teda zalil a pak jsem si uvědomil, že bych to příště mohl udělat až jako druhou ránovou věc a mohl bych si na sebe třeba aspoň něco obléct.

Dnešní klidodárnost je, když zalejváte kytky.

2. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #216

Já nevim. Měl jsem vlastně několik klidodárností, než se mi stalo něco neklidodárného (nikdo se neleká, hlavně moje maminka se neleká) a tak nemám chuť psát klidodárnosti. A to jsem dneska umejval přední sklo auta a taky jsem ho pak napojil (dolil jsem žlutou tekutinu), což je klidodárné. A taky jsem zase dneska potkal toho hýbacího pavouka, co je v tom hračkářství. Ale nedělalo by to fungování, kdybych tu klidodárnost nenapsal. Ostatně takhle nějak to má taky fungovat. Že každý den něco klidodárného je, bez ohledu na nějaké okolnosti.

Dnešní klidodárnost je, když jste v supermarketu a tam je za pokladnou hodná a milá a příjemná paní. Bylo to fakt dobré, než jsem ji omylem uhodil krabicí od pizzy. Hned jsem se začal hrozně omlouvat. A ona to vzala úplně v pohodě! A byla milá dál!
(No a abych nelhal, tak jsem jí tou pizzou jen jemně strčil do ruky, ale už z toho máme nový mem a říkáme, že "někoho lysknem pizzou". Což je taky klidodárné.).

1. srpna 2013

Každodenní klidodárnost #215

Dnešní klidodárností jsou papírové kapesníky.

Vždy po ruce. Sdílitelné. Zachrání kdejakou nehodu. A ještě si s nima můžete hrát. A hlavně jich mít hodně. A jsou měkoučké. A poskládané, nerozházené.