30. září 2013

Každodenní klidodárnost #275

Dneska se mi stala zajímavá věc, která se vám možná už taky někdy stala. Kupoval jsem si v Lídlu kotydže. Bral jsem si jich 6, abych tam jako dlouho nemusel chodit. No a protože na kase byl zase ten divnej chlap, co s tím vždycky hází, nechal jsem je v košíku, aby mi je prostě nějak nepoňahňal. Já prostě nemám rád, když mi kasař hází se zbožím. A o to víc, když jsou to mléčnovýrobky nebo vypěstovance.

No a tak to teda nechám v tom koši a pak mu jeden kotydž podávám a řikám, že jich je 6. No a on to namarkuje, já pak zaplatím a jdu. Nutno podotknout, že jsem měl daleko větší nákup. Asi za tři stofky.

No a u východu je prováděno kontrolování účtenky a já zjistím, že mi namarkoval ten kotydž jenom jeden. Ale za to nemůžu já. Já jsem se to nesnažil ukrást, prostě chlap nenamarkoval.

Dnešní klidodárnost je, když za cenu jednoho kotydže máte kotydžů hned šest.

29. září 2013

Každodenní klidodárnost #274

No dneska mám takovou veselou historku, která už je trochu starší, ale mám dneska víc chuť dělat povídání. No budu předpokládat, že víte, jak funguje sklep v paneláku nebo bytodomě. Prostě máte dole vyhrazenou kójičku, která je jako váš sklep. Řikám jako, protože pokud máte dům, tak se to moc nedá srovnat. Třeba sklep doma v neKrně je fakt velkej a temnej, že i potemník by se tam bál. A to tam je dokonce nové plastové okno. Ale to je jedno, o tom jsem povídat nechtěl.

Prostě berme v potaz jen tu kójičku, co je teda sklep. No dělaly jsme s Evísem kupování nových křesel do obyváka a tak bylo najednou moc tlustokluků (=FatBoy). Tak jsme se rozhodly, že sklep je dobré místo. A tak šel tlustokluk do pytla a do krabice. A pak teda následoval ten sklep.

Evís táhl tu krabicu a já klíče od sklepa. Byl jsem hrozně chytrej a na cestu jsem si frajersky nezavázal tkaničky u kecek. No bylo asi po jedenácté hodině večer, ale to nevadilo, protože jsme se rozhodly, že budem děsně potichu. Tak jsme došly až ke sklepu a odemkly jsme. Teda já jsem odemkl. Pak Evís odložil krabicu a odemkl kójičku. Krabica se trochu klimbala, jelikož nabyla kulatého tvaru, protože ji tlutokluk trochu vyboulil. Škrkalo to po zdi, ale narovnal jsem to. Moc kraválu to nadělat nestihlo. No a Evís se rochnil v kójičce a já jsem stál na chodbě, protože v kójičce je místo pro půlku jedné, a hlídal krabicu.

V tom zhaslo světlo, které je samože na fotobuňku. I začal jsem tam skákat a mávat rukama, aby se to zase rožlo. Nic se ale nedělo a tak jsem tam spokojeně chvíli trsal ve tmě. Evís mě teda po chvíli upozornil, že je tma a to není dobré, protože tam nic nevidí. Začal jsem se bát (logicky) a volal jsem na Evíse i přesto, že jsme si řekly, že budem potichu. Evís teda nějak vylez a ono se to rožlo. Ani nemusel máchat rukama. Já jsem se trochu lekl a jak jsem skákal, tak jsem si přišláp tu tkaničku a trochu jsem zavrávoral, málem upadl a hlavně vyjekl. Dodal jsem pššt, aby bylo jasné, že se to jako nestalo.

Mezitím Evís udělal v kójičce místo a narvaly jsme tam tu kulatou krabicu, která se začala drásat ven. Zamkly jsme to a daly si odchod. Znova jsem zakopl a řekl jsem pššt. Evís řekl taky pššt a následně si 2x neskutečně hlasitě kýchl. Já udělal pššt. A pak jsme se začaly smát do dlaní a dělat hrozně hlasité pffchcht. Mezitím už jsme běžely zpět dom. Nezakopl jsem.

Dnešní klidodárnost je noční chození do sklepa. Je to prostě dobrodružné.

28. září 2013

Každodenní klidodárnost #273

Dnešní klidodárnost je, když vymýšlíte, v jakých nejrůznějších situacích by mohla být namalována panna Marie.

27. září 2013

Každodenní klidodárnost #272

Dnešní klidodárnost už snad každý z nás (vás) někdy zažil. Totiž stalo se mi to, že jsem šel na jedno neznámé místo na přednášku. Jako tu budovu jsem znal, takže jsem třeba věděl, kde se nachází a tak, ale pro potřeby klidodárnosti budu dělat, jakože ne.

Prostě si teda představte, že máte jít někam na neznámé místo, kde to tak nějak neznáte a máte tam udělat nějaké dělání.

Dnešní klidodárnost je, že to místo nejen najdete, ale ještě před smluveným termínem začátku konání akce zvládnete i najít záchod (na kterém není žádný ohřívač vody) a beznehodově ho užít.

26. září 2013

Každodenní klidodárnost #271

Dneska jsem měl tak děsně pracovní den, že jsem si musel zajít na kafe. Měl jsem jednu oblíbenou kavárnu, ale pak mě tam tak naštvali, že jsem tam přestal chodit a našel jsem si jinou. Ta jiná sice docela sála, ale rozhodně méně, než další jiné kavárny kolem fildy.

No moje naštvání trvalo asi tak jeden rok. Pak jsem se zase osmělil tam jít. A teď už tam zase chodím pravidelně. Je to kavárna, která dokonce ani nesaje. Je prostě dobrá sama o sobě. No a spočítal jsem, že tam vysedávám vždycky, když jdu do škole. Je tam dokonce i milá obsluha, která si mě pamatuje.

No a dneska tam teda zas dojdu a vidím, že na mém stolečku jsou nějaké hrnky od kafe. Ale už žádný návštěvník. I řekl jsem si, že si teda sednu vedle, ale byl jsem z toho samože velmi rozmrzelý, protože věci mají být takové, jaké je mám rád a tady prostě stejné.

No a naběhne tam ta kavárnice a řiká, že mi to hned uklidí! A hned to uklidila! Paráda! Pamatuje si, kde vysedávám já! Pamatuje si mě! Dokonce už i ví, co si budu dávat a tak nelení a neotravuje s nápojním lístkem.

Dnešní klidodárnost je, když máte rádi nějaký podnik, ve kterém si vás pamatují a asi vás tam taky mají rádi nebo se tak minimálně chovají.

25. září 2013

Každodenní klidodárnost #270

Dnešní klidodárnost je fakt příjemná věc. Navíc to snad každý někdy dělal! Jde totiž o křížovku. Jednu jsem totiž objevil v jednom reklamním letáku. Vyluštil jsem to. Byly tam skoro samé divné nápovědy. Ale dal jsem to. Naposledy jsem křížovku luštil, když jsem byl hodně malý. A činil jsem tak s maminkou. Maminka věděla úplně všechno a já jsem nevěděl nikdy nic. Dokonce ani Oxid uhelnatý. Dneska jsem to už třeba věděl. Ale s většinou mi stejně pomoh internet. Tím teda nechci říct, že maminku nahradí internet. Ale někdy to jinak nejde.

No a vyluštil jsem to teda a tajemka dávala smysl. Bylo to soutěžní, ale nechtělo se mi dávat moje osobní údaje nějakému droždí a tak jsem to nikam neposlal a užíval jsem si ten pocit, že jsem tu tajemku znal a protože je to teda tajemné tajemství, tak jsem to teda neprozradil ani tomu droždí.

Dnešní klidodárnost jsou klasické křížovky.

24. září 2013

Každodenní klidodárnost #269

Dnešní klidodárnost může udělat doopravdicky skoro každý. Stačí sehnat nějaký leták, televizní program, časopis nebo noviny. Na aktuélnost se nehledí. A pak potřebujete ještě něco k psaní (tužku, propisku, fixku, oční linku a tak podobně).

No a pak v tom čtivu nahledáte nějakou osobu. Stačí obličej. A tou psací věcí ho vylepšíte - domalujete rohy, brejle, vlasy, pírsingy a cokoliv, co vás napadne.

Dnešní klidodárnost je kreslení věcí do letáku. Já pokreslil pana Ihančáka nebo toho druhého. Teď si nejsem jist.

23. září 2013

Každodenní klidodárnost #268

Dnešní klidodárnost jsou stírací losy. Totiž když jdete k Potrefené huse a dáte si nějaké jídlo, tak dostanete stírací los, který vám může umožnit, abyste udělali získání žvýkaček na celej rok. Zadarmiko.

Nebo tak nějak. To je celkem jedno. Taky si los můžete třeba koupit na počtě nebo tak. Je to každopádně skvělé a ještě je z toho bordel.

22. září 2013

Každodenní klidodárnost #267

Já furt drhnu tu kuchyň. Dycky najdu nový prostředek a hned ho použiju. Vypadá to tam jak na operačním sále už, vše se blejská. Dokonce i matné povrchy. Jsem rád, že měli v Lídlu zlevněné ty otírací voňavé leštivé ubrousky, protože jich díky tomu šlo nakoupit hodně. Momentálně jich mám k dispozici 800. Úžasné.

No ale tak nebudu tu furt kecat o uklízení. Všichni už musíte vědět, že je to prostě dobrá a hlavně klidodárná činnost.

Dnešní klidodárnost je, když vám někdo nabídne práci. Já vím, že se to asi nestává každý den, ale je to prostě dobré. Máte najednou takový ten pocit, že jste žádaný a že někdo prokoukl váš um. Prostě dobré. Pokud to chcete zažívat častěji, choďte na náhodné pracovní pohovory, kde si hodně vymýšlejte. Pak tu práci teda raděj neberte (pokud nekonkurzujete na sedmilháře), abyste nekazili produktivitu nějaké firmě, které jste nalhali, že umíte tavit kovy.

No a dnešní klidodárnost píšu takhle brzy, abych se mohl jít válet a už mi to tu neviselo v mém novém stylu tajm menežmentu, který mi má jako pomoct splnit všechny možné povinnosti tak, abych už jednu seminárku neodevzdával čtvrt roku. Ne, že by mi to vadilo, ale tak za pokus to stojí.

21. září 2013

Každodenní klidodárnost #266

Dnešní klidodárnost je, když po 3 měsících odevzdáte zapomenutou seminární práci a stejně za to dostanete zelenisko!

20. září 2013

Každodenní klidodárnost #265

Dneska jsem byl zase ve škole. Tedy, došel jsem tam. Dokonce jsem na ten seminář vydržel 5 minut čekat a pak jsem šel radši na kafe, protože mi došlo, že mám kreditů stejně 50 a tak tohle nepotřebuji. Hlavně to vstávání bych nedal. A tak se kafe jevilo jako skvělá věc, když už jsem vstal a dokrcal se do města.

No a taky jsem s sebou měl knihy do knihovny na vrácení, kterých jsem se chtěl zbavit ještě před kavárnou. A jednu jsem ještě nedočetl a tak jsem si ji chtěl půjčit hned znova. No a ta milá paní za výpůjčákem mi řekla, že už mi vypršela registrace. Já jsem o tom samože věděl, ale při tadytěch sociálních věcech jsem vysledoval, že je lépe, když děláte, že nevíte. Tak jsem dělal, že nevím. Knihovnice se mě zeptala, jestli jsem furt student. Řekl jsem, že oddaný. A tak že jako cajk, ale že si musím jít nechat prodloužit registraci dozádu na pult. Tak jsem šel dozadu na pult.

No a i co se nestalo. Za pultem sedí můj kamarád a za ním stojí další můj kamarád. Tak řikám, ať navalí prodloužení. A on že teda jo. Samože až poté, co zkontroloval, že jsem fakt furt student (jakože pro pořádek, že dělá svoji práci dobře). A já řikám, ať mi to dá na co nejdéle a né jenom na rok. Protože já mám tu knihovnu rád a nemám v plánu se jí zbavit hned poté, co si teda už konečně vezmu dom ty titule všechny.

A on že to jde nastavit až do roku 2019! A ten druhý tak jako profesně protestuje. Je mi vrácena průkazka /Ajsik teda/ a já odcházím a řikám, že služebníček. No a tu knihu si teda bezproblémově půjčuji znova.

V kavárně se koukám, jak dlouho tu registraci teda mám. A zjišťuji, že do roku 2019 se o to vlastně vůbec nemusím starat.

Dnešní klidodárnost je, když máte kamerády na dobrých místech.

19. září 2013

Každodenní klidodárnost #264

Dneska mám takovou veselou histořici, ve které světu zase ukazuji, jak je důležité myslet na to, že i když se vám stane něco nepříjemného, existuje velká šance, že strana, která vás poškodila, to vůbec nemyslela špatně.

Jely jsme dneska s Evísem do škole, protože tam máme na FI nějaká cvika. Ta probíhala fakt dobře, jelikož jsem předem Evísovi dobře poradil, že nesmíme přiznat, že užíváme Linuxu, protože pak je na vás automaticky pohlíženo jako na většího gényja. Jako problém se to ukázalo ve chvíli, kdy jsem netušil, jak se v sedmičkových Widlích otevírá složka, kterou naleznete pomocí nabídky start. Ale tak nakonec se zadařilo a po ještě několika trapasech jsme cvika úspěšně zakončily.

No a jelikož jsme jely autem k fakultě, musely jsme teda někde zaparkovat. Dalo to sice trochu práce, ale nakonec se našlo luxusní místečko. No a když jsme teda docvikovaly, tak jsme samože jely na nákupy potravin. No se došly jsme z fakulty do auta, sedly jsme a dělaly jsme takové ty věci, co se maj před odjezdem udělat. Jako třeba takové to zapínání pásů, rovnání kabelek, smrkání, čekování řasenky a tak podobně.

Na já se najednou dívám a jde k nám nějaká paní. Znáte takové to, že když někoho vidíte, jak k vám směřuje, tak jste schopni odhadnout, co bude chtít? Třeba že se chce zeptat na cestu nebo že vás chce pozdravit, protože si myslí, že jste se už někdy potkali? Já to třeba znám. A zrovna dnes jsem byl uvnitř přesvědčen o tom, že mi ta žena chce prodat nějakou květinu. Pravda je, že jsem si to ale uvědomoval jenom podvědomě. Prostě jsem věděl, že mi jde žena nabídnout nákup kytky a už jsem se těšil, jak Evísovi koupím pugét.

No a ta paní teda došla až k okýnku a něco mi řekla. Já jsem neslyšel ani slovo, protože okno bylo samože zavřené. Ale viděl jsem, že klápe hubou. Tak jsem zamával rukama, jakože jsem neslyšel. Prostě mi to vůbec nepasovalo a nechápal jsem proč. Paní to celé zopakovala. I v tom mi došlo, že fakt nevím, co po mě chce, protože jsem jasně zkontroloval, že žádnou kytku v ruce nemá. Tak jsem drbnul do Evíse a řikám mu: "Evís dívej, tady je nějaká pani. Neviš, co po nás chce?". A Evís se otočil směrem k mému okénku a poprvé uviděl tu paní. Odpovědí mi bylo, že taky fakt neví, co paní chce.

No a pak už mě konečně napadlo, že teda zmáčknu knofl a otevřu okno, abych paní slyšel. I řekl jsem: "aha, tak počky, já otevřu okno a ona nám to řekne znova". A tak jsem otevřel okno. A řekl jsem: "Cože prosím?". A paní mi řekla: "My čekáme!" (docela nepříjemně). A já jsem řekl: "No aha". A paní řekla: "Vy budete odjíždět?" (nepříjemněji) a já jsem se podíval na Evíse, jakože abych náhodou té paní nelhal. Evís přikývl a tak jsem řekla: "no ano, budeme". Já vím, že teď to vypadá, že jsem tu paní chtěl naštvat, ale ono to tak nebylo. Já jsem byl prostě vykolejený z toho, že neprodávala ty kytky a fakt jsem nechápal, co po mě chce. I v pikosekundě mě napadlo, že je to skrytej polycajt a chce nám dát nějakej ten pokut za špatné parkování, ale jestliže jako rychle vypadnem, tak z toho třeba nic nebude.

A paní říká: "No my sem chceme zaparkovat!!!" a já říkám: "Ahá! Takhle to je! Tak to jo, my už pojedem" a zavřel jsem okno a trochu jsem se vyklonil a tam stálo auto té nepříjemné paní. Jak kdybysme to snad mohly vidět nebo co. No a tak jsme teda odjely. A jedem a jedem a jedem a já přemýšlím nad tím, že to mohla být hezká chvilka, kdyby se ta paní usmála a třeba nám to řekla hezky. Já bych jí to taky řekl víc hezky a mohlo to být prostě milé. A tak to řikám Evísovi. Že to mohlo být milé. A Evís řiká, že jo. Že prostě se lidi fakt neumí chovat hezky, jak kdyby to prostě bylo něco proti nečemu, že jsme se ještě před odjezdem trochu rafičily.

No a jedem a jedem a jedem a pak mě konečně osvítí a já řikám, že ta paní se usmívala, když šla k nám a proto jsem si myslel, že bude něco prodávat. Ale když to 2x zopakovala do okénka a nikdo ji neslyšel, tak se nemůžu divit, že potřetí už trochu tekla. Ale já to neudělal schválně, prostě měla jenom prodávat kytky.

Dnešní klidodárnost je, když jste si vědomi toho, že vaše odhady nemusí být vždy přesně korektní.

18. září 2013

Každodenní klidodárnost #263

Dneska jsem měl v kavárně zázvorový čaj, který byl dobrý.

Dnešní klidodárností je takové to mačkátko na citrón, co vám v restauracích a kavárnách dají k čaji. Takové malé kovové, do čeho dáte jeden plátek citrónu a pak to zmáčknete a ten tekutý obsah citrónu vám vyteče do hrnka.

17. září 2013

Každodenní klidodárnost #262

Dneska mě ve 2 ráno probudil zvonek od poblblé paní. Mělo to za následek, že jsem další 2 hodiny nespal, pak jsem solidně zadříml a šel jsem do práce. Byl jsem tak strašně unavený, ale slušně jsem se držel.

A pak to přišlo. Moje první přednáška podzimního semestru. I co se mi nestalo. Prostě jsem tam vytuhnul. Pak jsem se probral a zrovna vyhlásili přestávku. A tak jsem radši šel. No a přitom to byla fakt dobrá přednáška o fyzice. Ale prostě zemská přitažlivost moc působila na mou hlavu. A pak taky čas spánku. No fyzikální to bylo. Co už. Když to tu veřejně přiznávám, tak se zlý čin maže.

A klidodárnost bude z úplně jiného soudku. Víte, co jsou to bramboráky nebo bramborové placky? Tak to si udělejte. Dnešní klidodárnost je to, jak voní bramborové placky.

16. září 2013

Každodenní klidodárnost #261

Dneska jsem si to ráno vykračoval do práce. Chtěl jsem si číst a tak jsem si přivstal, naparádil se a šel si sednout do šaliny. I tu knihu jsem si vzal. No a protože jsem chytrej a chci být děsně krásnej, tak o sebe samože kosmeticky pečuji. To se projevuje třeba tak, že užívám krému na ruce. Předtím jsem měl krém, který už docházel a tak dělal podivné střevní zvuky, kdykoliv jsem ho používal. I stalo se mi s ním hned několik příhod, které bych mohl označit za lehce trapné. Vždycky jsem pak ihned začal vykřikovat, že to byl můj krém na ruce, čímž se to ještě zhoršilo. Ale tak co už.

Ale zpět. Prostě jsem si řekl, že si potřebuju nakrémovat tlapky, protože je venku chladno. A když je venku chladno, tak mi pak nenakrémované tlapky praskají. No a řekl jsem si, že si je nakrémuji až poté, co vylezu z baráku, protože jinak by mi v rukách klouzaly kliky a klíče, a vše by bylo prostě upatlané no a ekl. A tak jsem se nakrémoval až venku.

No ale jak mám teda ten nový krém, tak jsem nepočítal s tím, že bude trochu jiný. Prostě se jen tak nevstřebává. Normálně jsem šel, kydl si tu kosmověc do dlaně a začal to roztírat. Asi jsem si toho dal i moc. Krom toho se to samože špatně vstřebávalo a udělalo to super bílý povlak. Taky jsem si furt mnul ty bílé slizavé ruce. Kdo mě zná, ví, že i tak moje ruce vypadají jak utopení mrtví pavouci v barvě slepého rybího oka. No teď to bylo ještě horší. Prostě pohádka. Došel jsem až na zastávku a furt jsem dělal rukama pohyb jak motýl, co si čistí sosák. Možná namítnete, že se nic neděje. Zaprvé jsem si to moh třeba otřít kapesníčkem. Tak to jsem teda nemoh, protože ty byly v kabelce. A přece si neumažu kabelku!

Zadruhé jsem se nad to mohl povznést a prostě se na to vykašlat. Ale to jsem nemohl, protože jsem si přece chtěl původně číst a to jsem prostě nemohl, protože neumažu knihu. Tenhle lament za to prostě nutně stojí.

Nakonec jsem to samozřejmě utřel do kalhot a normálně jsem si četl, protože jsem si řekl, že jsem pro svoji zdravotní vizuální krásnotu udělal dost.

Dnešní klidodárnost je, když užijete krému na ruce i v případě, že se to až zas tak moc nevyplatí vzhledem k okolnostem.

15. září 2013

Každodenní klidodárnost #260

Jelikož jsem v sedolehové poloze a nechce se mi dělat zvedání, musím to napsat na ajpedu. Není to tak dlouho, co jsem tu psal o tom, jak je domácí klimatizace super věc. No a dneska už mi byla taková zima, že jsem musel použít domácí teplonosku.

No a tak mi došlo, že ze zimy se teplo udělá daleko lépe a jednoduchovněji, než naopak. V létě se ochladit je prostě děsně náročné i s tou klimou. A taky bych zde ještě chtěl zmateně dodat, že jsem byl v červnu na letní škole a tam jsem přímotopoval. Pak se fous v srpnu klimovalo a už se zase přímotopuje. Z toho plyne, že klimové období se vyskytuje méně ofregventovaně. Tak.

Dnešní klidodárnost je, když máte možnost si upravit pokojovou teplotu podle přání.

No a zítra už snad napíšu nějakou pořádnost, protože nestíhám napsat pořádnou histořici, když už je zase nový den.

14. září 2013

Každodenní klidodárnost #259

Včera se dělalo uklízení. Dneska jsem v tom pokračoval a proto jsem zase nestihl napsat klidodárnost včas. Ale i tak to platí.

Dnešní klidodárnost je, když přestavíte nábytek. Třeba já to mám fakt moc rád. Všechno najednou vypadá, jakože jste u někoho na návštěvě, ale máte k tomu domácí pohodu. Ono mnohdy stačí, když třeba jenom prohodíte lampičku za kytku. Nebo když prohodíte křeslo a gauč. Nebo když vyměníte ubrus.

13. září 2013

Každodenní klidodárnost #258

No zase jsem to dneska nestihl. Ale to nevadí, opozdil jsem se jen o 16 minut!

Dneska jsem byl dělat šoping, který byl velmi úspěšný i přesto, že jsem si nic nekoupil. A to hlavní a klidodárné přišlo až potom. Já vím, že tady furt melu o uklízení, ale ono je to fakt skvělé. Dneska jsem si totiž všiml, že šporák má vlastně docela usmolené čudlíky. Ony jsou totiž tak divně udělané, že na sobě mají značné množstvo zářezů a tak se v nich drží slim. A ten jsem prostě pomocí vlhčených jablkových ubrousků a špejle dostával ven. No a teď to vypadá, jak kdyby to bylo komplet nové. Předtím to byl šporák. A teďka je to prostě nový šporák.

Skvělá věc to je, ty vlhčené ubousky. Ale dnešní klidodárnost je, když vyčistíte něco, o čem jste si nemysleli, že je to špinavé a ono je to pak jako nové.

12. září 2013

Každodenní klidodárnost #257

Dneska jsem šel zas do lékárny a bral jsem si dvě věci. A měl jsem zase kupón. Jelikož jsem již byl poučen, udělal jsem otázání, jestli ho jako dnes můžu užít. Mohl jsem. No a vtip byl v tom, že jsem dostal 30 kerun slevu na obě položky, i když kupón jsem měl jenom jeden a minule jsem za jeden kupón dostal prostě slevu celkem 30 korun. Byl jsem rád a poděkoval. Projistotu jsem se ale nezeptal, jestli to takhle fakt funguje i přesto, že minule mi to bylo vysvětleno jinak.

A taky jsem dneska zjistil, cožeseto vlastně skrývá v té skříňce na záchodě, kam jsem se vždy instinktivně bál nakukovat. Budu vždy věřit svým instinktům. Nikdy se tam nedívejte a paní na plynový odpočet tam vždy nechte vkročit samotnou. Věřte mi, že to nevypadá blbě, protože místnůstka je to věru malá a tak se tím skyje to, že máte hrůzu z obsahu skřínky.

Dnešní klidodárnost je, když věříte svým instinktům.

11. září 2013

Každodenní klidodárnost #256

Dnešní klidodárnost je, když sedíte skoro potmě v pokoji a kolektivně vymýšlíte dnešní klidodárnost.

10. září 2013

Každodenní klidodárnost #255

Dneska to je celkem jasné. Dnešní klidodárnost je takový široký pruh látky, který je na obou koncích sešitý. Takže je to taková jako roura látková, která je širší než delší. Je to takový ten šátek asimoderní.

Je to skvělá věc! Můžete si to pověsit na krk. Můžete si to omotat na krk. Můžete se do toho zababušit a mít kápi na hlavě. Můžete to mít jako minisukeň, pokud máte objemné pozadí. Můžete k tomu čuchat, můžete si to dát přes ramena, můžete to použít jako páskověc.

Dnešní klidodárnost je multifunkční šátek. Jo a dneska jsem si na hlavě učesal takový nedbalý baletkovský drdol a nikdo nepoznal, že jsem si nic nečesal a jen jsem do toho náhodně nabodal vlasová držátka, když jsem si na odchodu do práce vzpomněl, že jsem se vlastně neučesal. Geniální. Dokonce jsem byl okomplimentěn. Budu to tak dělat častěji.

9. září 2013

Každodenní klidodárnost #254

Dnešní klidodárnost by mohlo být to, když v obchodě konečně dostanou jablka, ale o jídle a ovoci a zelenině tu melu pořád, takže radši ne. Maminka se mě ptala, jestli už jsem jedl ten celer. I v tom mi došlo, že jsem tu o tom asi nepojednal, protože jinak by maminka neztrácela drahé telefonovací minuty tím, že by se na to znova ptala.

No ano. Jedl jsem ho. Chutnal dobře. Jen jsem prostě odkrojil ty pomačkané nožičky mrtvých roztočů, protože mě znervózňovalo, jak se na mě dívaly. Je to chutné. Už jsem si dokonce musel koupit novou bulvu. A za chvíli si budu muset koupit ještě jednu.

Dneska mám super klidodárnost, kterou si může vyzkoušet hodně z vás, pokud najdete to správné místo. Byl jsem totiž v Bance Kómerční po zavíračce. Myslím tím, že jsem se vloupal k bankomatu. Vlézt tam je jednoduché, prostě tam nacpete kartu, vytáhnete ji a přístup k bankomatu se vám otevře. Ale ta správná klidodárnost nastává ve chvíli, kdy se chcete dostat ven.

Třeba tam, co bydlí moje maminka, se to dělá tak, že normálně otevřete dveře. Ale tady na téhle jedné konkrétní pobočce je takový kovový placatý čudlík, který je kolem osvícen červeně. No a když chcete vypadnout, musíte ho zmáčknout. On se ozelení a vy můžete odejít.

Je to velmi profesionální a připadáte si jak v nějakém akčním scififylmu. Velká rachací bedna, kamery a dveře na čudl, co mění barvu.

Dnešní klidodárnost je čudlík, který změní barvu, když vám odemkne dveře.

8. září 2013

Každodenní klidodárnost #253

Tak dneska jsem se rozhodl, že půjdu dělat dřívější spaní, ale moc se mi to jako nepovedlo. Ale to nevadí, hlavní je naklidodárnit.

Já nevim, jestli už jsem tu pojednával o Ikeji. Že tam jako chodím s takovým tím ambivalentním pocitem, jako každej blbec tam furt natahuju ty minutky a vždycky si tam chci nakoupit všechny papírové věci, co tam mají. A dělám tam bordel s těma plyšákama na matracích.

No a i stalo se, že přišel katalog z Ikeje. Je pěkně tlustý. A tak jsem si udělal čaj, sedl jsem si a začal to číst. Pletené fusekle a dlouhé rukávy jsem si jenom představoval, protože jsem byl líný udělat podzimní klišé více dokonalostní. A mám k tomu pár poznámek: katalog z Ikeje divně smrdí. Ne nepříjemně, ale prostě divně. I tak jsem ho furt čenichal. Pokud nemáte po ruce Vogue, je to docela dobrá náhrada, protože stále vypadáte jako nablblý pozér. A taky k tomu můžete čichat.

Nakonec jsem to nedočetl, ale jen prolistoval. Díval jsem se do toho a provozoval jsem denní snění, které nemělo s tím katalogem co společného. Pak jsem se nějak nepozorovaně dostal až na konec katalogu, kde je vyobrazen talíř s rybou. Ten talíř potřebuju. Ale nenašel jsem ho nikde v nabídce. Z toho plyne, že si aspoň ušetřím svoje ambivalentní pocity. Mám ty katalogy fakt rád.

Dnešní klidodárnost je ten tlustej katalog z IKEA.

7. září 2013

Každodenní klidodárnost #252

Dneska jsem dělal velké uklízení. Já už jsem tu o tom jistě mnohokrát pojednával. O tom, že uklízení je vlastně dobrá věc, protože děláte nějaké dělání a hned poté (během toho) je vidět výsledek. Třeba to stejné máte i u vaření, ale rozdíl je v tom, že uvařenec vydrží (pokud je to dobře udělané) výrazně menší časový úsek uspokojivý, než uklizenec (i pokud je mírně odfláknutý).

No a z toho plyne, že uklízení obecně je prostě daleko víc klidodárné. Navíc k tomu nepotřebujete tolik propriet a hlavně je to i méně nebezpečné, pokud zrovna nemáte zbytkáč a nelezete po otáčecích židlích.

Nicméně abych byl konkrétnější a taky vám po delší době konečně něco hutně naradil (všiml jsem si toho pořádně vlastně až dneska): prach je fakt věc. Když ho někde máte, ani si toho moc nevšimnete (když teda nemáte supervrstvu, ale jen takovou tu normální, co má doma skoro každej). Ale když ho odklidíte, tak je ten rozdíl úplně markantní! Hned to vypadá, jakože jste se zrovna nastěhovali. Což je prostě příjemné! A hlavně je to hned hotové.

K odklizení prachu vlastně nic nepotřebujete, pokud umíte solidně foukat. Nebo máte ruce. Nebo máte tričko. Nebo máte vodu a hadr. A tak podobně. Další úrovní jsou takové ty vlhčené utěrky voňavé, které jsou k tomu přímo vytvořené.

Ovšem nejlepší věc je prachovka. Prachovka je úžasná věc, se kterou si vydržíte hrát, i když už kolem vás žádný prach není.

Dnešní klidodárnost je prachovka. No a pokud oprachovkovaný povrch následně otřete slintavým ubrouskem, získáte pocit, že jste se přestěhovali do křišťálového hradu. Nebo zámku teda vlastně. Zámek je takový honosnější a nebojuje se v něm.

6. září 2013

Každodenní klidodárnost #251

Dneska jsem to nějak nezvládl. Mám 10 minut po limitu, ale tak to nevadí, posunu datum vydání, takže to prostě platí.

Dnešní klidodárnost jsou nejrůznější bylinky. Bylinky mají odedávna nejrůznější léčivé a blahodárné účinky, takže musí být klidodárné.

5. září 2013

Každodenní klidodárnost #250

Dneska se mi konečně povedlo docela dlouho spát. Asi tak po 14 dnech. Takže to je vlastně samo o sobě docela dost klidodárné. Ale pár canů o dlouhém spaní jsem tu jistě již vedl, takže z toho nemůžu udělat klidodárnost dne. Můj problém spočívá v tom, že během dne vymyslím klidodárností hned několik, ale bohužel je do večera zase pozapomínám. Což se váže k tomu, že bych si chtěl umět dělat poznámky během celého dne.

Dnešní klidodárnost je, když někdo souhlasí s vaším plánem. Je to fakt dobré, jen to stojí trochu akčnosti.

4. září 2013

Každodenní klidodárnost #249

Dnešní klidodárnost je zubní nit. Doufám, že jsem tu o ní ještě nepojednával.

Když ji zrovna nepotřebujete a nemáte ji, tak je vám to celkem buřt. Ale když ji potřebujete a máte ji, tak je to fakt fest klidodárná věc.

Jo a dneska jsem v Lídlu platil s kupónem!

3. září 2013

Každodenní klidodárnost #248

Jsem unavený. Takže se mi nechce psát nic moc dlouhého.

Ale tak co už. Zkusím to aspoň zkrátit. Můj problém je, že už si moc nepamatuju, jestli už jsem tu o tom náhodou nepojednával. Ale tak začnu historkou, která se mi stala předvčírem, takže aspoň ta bude jistě nová.

Šel jsem se psem dělat venčení. Doma nosím takové sexy tepláčky jak od Vikrotyje Sekretové. No a jsou tak jako ležérně padající. A tak řikám Flufovi, že si tam udělám mašličku, aby mi to nepadalo. Protože gatě jsou samože na šňůrku v pase (no na bocích teda, jsou přece sexy). Tak jsem se upravil a vyrazili jsme.

No a dojdem tak jako na roh ulice, když v tom se na nás vyřítí nějakej hnusnej čokl ohavnej. Tak jsem Flufa popad do náruče, protože co dělat jiného. A ten hnusnej čokl na mě skočil a sápal se po mě. Jeho páníček (fakt ho měl!) na to blbě čuměl a pak začal pípat něco o tom, aby se k němu jeho pes vrátil. No a tak jsem teda zařval já, jestli to jako chlap myslí vážně a ať si to laskavě odvolá. Docela hodně mě to naštvalo, ale prostě nebylo nic, co bych mohl udělat. Maximálně kopnout do toho psa, ale chudák pes nemůže za to, že je jeho páníček dement. No tak nic, pes se mého řevu asi lekl a utekl k tomu dementovi. A já jsem odešel. A pak jsem si dokonce vzpomněl a postavil Flufa zas na zem.

No a v tuhle chvíli mě napadlo, že mít zavázané kalhoty je fakt klidodárné, protože kdybych je zavázané neměl, tak by každej na ulici moh vidět moje spoďáry s Katipánem Emerikou. A to bych asi nechtěl.

No ale šli jsme dál. A já mám takový superzvyk, že si furt se zviřátkama povidám. No a tak pokračujeme v našem špacíru a já furt melu nějaké hovadiny směrem na Flufa. Je to takové veselé, protože jinak obvykle většinu času rád mlčím. Ale když jdu sám se psem, tak furt něco melu.

Dnešní klidodárnost je, když to vypadá, že trpíte samomluvou, ale vy víte, že to tak není.

2. září 2013

Každodenní klidodárnost #247

Dnešní klidodárnost je, když někomu pošlete dopis nebo pohled. Je to úžasné, co hezkosti se s tím pojí. Nejdřív to vymýšlíte, pak to píšete a vytváříte a pak to pošlete. Úchvatné. A pak to čekání a těšení se na to, až vám příjemce nějak dodá zprávu, že to přijal a cajk.

Lidi by si měli víc dopisovat. E-maily prostě nejsou ono. A telefony a esemesky taky ne. Já mám dopisy tak rád.

1. září 2013

Každodenní klidodárnost #246

Dneska jsem zase skoro zapomněl napsat klidodárnost a tak jsem musel vyskočit z postele, obléct se, posadit se sem a probudit Jablko.

Dnešní klidodárnost je, když se vám zdá nějaký sen. Lidi to docela často podceňují. I když je pravda, že třeba mi se dneska zdál takový smutný sen, po kterém jsem se probudil a byl jsem smutný. A pak jsem byl smutný ještě asi 2 hodiny, než to úplně odeznělo. Vlastně mi dalo dost práce dekódovat, proč jsem smutný. A pak jsem zjistil, že je to tím snem. A pak jsem byl smutný dál, zapomněl jsem, proč jsem vlastně smutný a musel jsem si to sjet ještě jednou.

Ale i tak je klidodárné, když vám sny zdají. Protože sny jsou prostě dobré. I ty smutné. I ty děsivé. Vždycky je to poměrně dost inspirativní.