31. října 2013

Každodenní klidodárnost #306

Dneska mám docela kulišáckou klidodárnost, ale potřebujete k ní sparing partnera, protože to v jednom člověku je spíš smutné a neklidodárné.

Podmínkou je, že musíte jít do nějakého šopu s hadrama. Naberete si naprosto nesourodé oblečení, které k sobě vůbec nepasuje. Vy si vezmete nějaké a váš paring partner to stejné. Pak jdete do jedné kabinky a naprčíte to na sebe. Následně se vyfotíte, aby to bylo kompletní a zdokumentované. Pak to oblečení zase vrátíte. Důležité je, abyste byli v té jedné kabince, jelikož by prodavačky mohly pojmout podezření, že si děláte jen legrace. A taky to oblečení nesmíte poničit.

Dnešní klidodárnost je, když na sebe ve dvojici naprčíte to stejné nesourodé oblečení.

30. října 2013

Každodenní klidodárnost #305

Díky mamince a její návštěvě mám v zásobě klidodárností dostatek a tak dneska nebude klasická histořice o tom, co se mi stalo dneska, ale bude o to o tom, co se mi stalo v pondělí.

Byly jsme s maminkou v Olympyji. Je to docela důležité, protože tam mají takovou dlouhou rovnou úzkou chodbu, která vede k toaletám. Jdeme tou chodbou a mě napadlo, že se s maminkou podělím o věc, kterou vždycky dělám. Hraju si v této úzké chodbě na modelku, protože to vypadá jako molo. Pěkně si to vykračuji středem a pakliže dělám přehlídku pro nějakého velkého návrháře, tak i víc dupu, aby to bylo hodně autentické.

No a podivilo mě, že maminka řekla, že by ji to ani nenapadlo (počítal jsem totiž s tím, že to jako dělá ve své hlavě taky). Já si myslím, že to musí napadnout každého. A zde jsem narazil na to, že to tak jako není a proto jsem se rozhodl to sem napsat, protože je to super hra a můžete ji hrát skoro všude (jenom v Olympyji je to ulehčeno prostředím, protože si ho nemusíte představovat a rovnou ho máte).

Dnešní klidodárnost je, když si někde zamodelkujete. A také to sem píšu proto, že někteří lidé na to moc neberou ohledy. Třeba když v té chodbě někoho potkám, tak se automaticky nasunu ke kraji, protože když jdeme dva, tak musíme jít každý po své straně. Stejnětak se snažím udržovat rozestup, takže se na nikoho nelepím a radši počkám. Pokud by každý věděl, že je to simulátor přehlídkového mola a ne jenom obyčejná chodba k záchodům, hrálo by se to daleko lépe.

29. října 2013

Každodenní klidodárnost #304

Dneska opět píšu docela brzo, ale mám chuť psát a tak si myslím, že je to velmi vhodná doba.

Dneska jsem moc smutný, protože maminka už odjela domů, protože tam musí dělat nějaké to pracování a takové ty věci, co maminky obvykle dělají, když neskotačí se svými dětmi. I když teda vlastně nejsem smutný, protože by maminka nechtěla, abych byl. Jak je vidět, neumím lhát ani v psané podobě.

No ale to vůbec nebrání tomu, abych sem naservíroval jednu super klidodárnost. Bohužel je zase trochu dyskrymynační, protože k ní potřebujete docela dost propriet. Maminku například (či libovolnou jinou ochotnou osobu, která může být dokonce i vy, pakliže to zvládnete v jedné osobě). A pak taky trošku delší vlasy, ženské pohlaví nebo velkou recesoidnost (či metrosexuálno nebo filmovou/divadelní roli z období baroka či soudního prostředí). A pak taky hřeben a ještě asi vodu. Ale to už není tak moc náročné. No a pak taky samozřejmě to gró dnešní klidodárnosti - dnešní klidodárnost jsou totiž natáčky na vlasy.

Já jsem to chtěl hrozně dlouho vyzkoušet. Prostě natáčky jsou super. Jednou jsem totiž viděl seryjál, který se jmenuje Zoufalé manželky. To ale vůbec není podstatné. Hlavní je, že tam byla jedna ta zoufalá manželka. Měla pěkný domek s předzahrádkou. A na ten byl zrovna záběr a ta manželka z něj vybíhala a něco křičela. Podstatné bylo, že měla na hlavně natáčky. Patrně se jednalo o nějakou komičnost, protože lidi normálně z domu v natáčkách nechodí. Hlavní je, že jsem tím byl uchvácen. Prostě ty natáčky na hlavě vypadaly tak klidodárně, tak relaxačně, tak osebestaračně, že jsem si řekl, že budu taky nosit natáčky, protože je to prostě super. Tedy že je budu nosit pěkně doma, né venku. Nejsem žádný zoufalá manželka. Trvalo to strašně dlouho, ale dočkal jsem se. Zneužil jsem maminku, aby na mě zakouzlila Oliou a když jsem ji kupoval (tu Oliu, né maminku), tak na mě vykoukly z regálu ty natáčky a já jsem věděl, že nadešel můj čas.

Maminka k tomu měla nějaká různá moudra, jakože jaké si mám koupit, když mám takové a takové vlasy, a pak taky co je blbý a co není blbý. Nějak to zde nedokážu reprodukovat, ale to nevadí. Prostě si sežeňte natáčky. Pak si umejte háro a nějakým stylem (nevím jakým, protože to dělala maminka a já jsem seděl a díval jsem se na toho chlapa, co je někdy na známce, protože zrovna nebyl na známce, ale dával lidem vyznamenání a některé líbal. Což dává smysl. Ho lidi taky olizují, když je zrovna na známce) si je dejte do vlasů.

Já mám například pěnové, takže jsem v nich i spinkal a měl jsem takový jako druhý polštář. No ráno jsem to zvládl sám vyndat a měl jsem na hlavně takové trochu vlnky, co vypadaly fakt dobře přesně do chvíle, kdy jsem zmokl, protože jsem se nechtěl mačkat s lidma pod stříškou. Dneska to zkusím sám. Takže pokud budu zítra holohlavý, víte, proč se to stalo.

Pro zájemce o sňatek: Jasmín není žádná zoufalá manželka.

28. října 2013

Každodenní klidodárnost #303

Za dnešek mám hned několik klidodárností. Ale musím to nadávkovat, takže dneska bude jedna, která se hodí například do restaurace, na rodinnou večeři, firemní večírek nebo k jakékoliv příležitosti, při které se konzumuje jídlo.

Možná znáte seryjál Prostřeno. V kostce je to o tom, že se tam přihlásíte a přijede k vám televize a 4 cizí lidi. A vy před těma lidma děláte, že umíte vařit a znáte divné pojmy (jako například flambování). Něco musíte uvařit a pak se tváříte, že to jídlo vypadá přesně tak, jak podle těch divných pojmů vypadat má.

No a ty 4 lidi zase dělají, že to tak nevypadá a ptají se vás na různé otázky (třeba jestli je vaše smetana domácí nebo jestli jste to jídlo dochucoval kontryhelí, že oni ji tam cítí). A vy, protože si hrajete, že jste profikuchař, jim říkáte, že jasněže je, že je to bio smetana a sami jste ji nadojili (a že kontryhel v tom není, že tam vždycky dáváte salamandr, protože ten tu chuť podle vás víc vytáhne a je to pak křehčí).

Nebo se vás zeptaj, jestli je ta mrkev domácí. A vy zas řeknete, že ano, že je. Že ji pěstujete v truhlíku, protože jste byli v bioobchodě a tam měli zajímavou zeminu určenou přesně na truhlíky a mrkve. A takhle to prostě plynule pokračuje. Na konci pořadu dostanete nějaké body od těch cizích lidí a asi můžete i něco vyhrát, ale to už vůbec není podstatné.

Hlavní je to povídání u jídla, kdy si vymýšlíte blbosti o jeho původu a přípravě. A přesně to stejné můžete dělat normálně u stolu. Třeba dneska jsem byl s maminkou v restauraci a měly jsme nějakou opečenou brokolici. No a maminka se mě ptala, jestli je ta brokolice moje ze zahrádky. No a já jsem jí samože řekl, že je a hned jsem si vymyslel, jak tomu dělám nějaký biopostřik, aby mi to dobře rostlo, protože jsem někde četl, že jsou v kupované brokolici ty fosfáty, které lidská játra špatně odbourávají (narozdíl třeba od ovčích jater, kterážto s tím nemaj problém). Takhle jsme vydržely konverzovat celé to jídlo. Důležité taky je, aby ta konverzace byla dystyngovaná. Musíte tomu fakt věřit a dělat, že to je doopravdy. Nemůžete se u toho smát a dělat hovadiny, to by pak neplatilo. Musíte to dělat stejně, jako ty lidi v Prostřeno.

Dnešní klidodárnost je, když si hrajete na Prostřeno.

27. října 2013

Každodenní klidodárnost #302

Dneska jsem dělal objednávání pizzy a ona se jim ztratila. Tak jsem z toho byl celý nesvůj a naštvaný. A pak jsem tam dělal volání a oni dělali detektivování a hledali moji pizzu. Nakonec ji našli a doručili mi to. Ale mě to nazlobilo, protože se mi nikdo ani neomluvil, že jsem musel dělat tak dlouhé čekání (a nemohl jsem se účastnit hledání), že jsem jim dal jenom dvě keruny dýško. A taky jsem dneska jedl dýni (to už jsem jedl) a jakési spešl kaštany (to jsem ještě nejedl). A ještě jsem v šopu našel boty, které bych si chtěl koupit, ale neměli moji velikost.

A taky se mi stala super věc. Mám tu totiž v Krně na návštěvě maminku. Kromě toho, že dělám, že jsem super dítě, které dělá jen takové ty věci, na které může být rodič hrd, dělám i nastupování do šaliny. No a maminka teda taky.

A tak si tak nastupuju, když v tom mě (pro nic za nic) odstrčí nějaká důchodkyně ve chvíli, když se lidé z šaliny snaží teprv vystoupit. Né, že by nebylo obecně super mít maminku po ruce, ale v těchto chvílích je to obzvláště výhodné, protože maminka se vůbec nežynýruje a každého důchodce i nedůchodce pěkně sprcá, když "se jí snaží hodit její dítě pod koleje".

Dnešní klidodárnost je, když se vás někdo zastane a sprcá důchodce.

26. října 2013

Každodenní klidodárnost #301

Dnešní klidodárnost je, že zítra můžeme spát o hodinu déle a konečně bude ten správný čas.

25. října 2013

Každodenní klidodárnost #300

Teda myslel jsem si, že to bude větší sranda. Jako nejsem úplně zklamaný, klidodárné to bylo, ale čekal jsem prostě víc.

Tím taky ani nechci říct, že to byly první volby, kterých jsem se účastnil. Dokonce si myslím, že jsem se účastnil asi všech, kterých jsem dle regulí mohl. A vždycky je to celkem dobré. Rozdíl ale osobně vidím v tom, že tentokrát jsem to nechal totálně na ostatních a ani jsem se nepokoušel kandidovat. Narozdíl třeba od prezidentských voleb, kde jsem se o to pokoušel. Myslel jsem si totiž (a stále si to myslím), že by mi to hodně šlo a byl bych v tom moc dobrý. Umím chodit rovně a taky bych uměl lidem nabízet bonbony. A taky si myslím, že umím sedět na trůně. Jako když bych dělal takové ty prezidentské vizity. No ale pak jsem se dozvěděl, že na to nemám věk a tak jsem nakonec nekandidoval. A o tom si taky myslím, že je to škoda. Jako prezidentovi by mi to slušelo. Rozhodně bych uměl udržet pozornost lidí, když by mluvil někdo jiný, než já. Jakože by si lidi už nemysleli, že politické proslovy jsou nuda. A taky bych měl ve sněmovně vyhrazený plac, takže by mi ho nikdo nemohl zasednout, když bych přišel pozdě.

No ale prostě jsem si myslel, že tyhle volby budou tak nějak větší sranda. Protože jsem měl ten průkaz. Mohl jsem si tedy vybrat, koho půjdu otravovat. Nakonec jsem zvolil místnost s číslem, kteréhožto součet dával dohromady dvacet. To mi přišlo trochu nepříjemné a proto jsem si řekl, že to bude ta pravá místnost a vlezl jsem tam.

Zamachroval jsem průkazkou a nafasoval jsem lístky. A obálku. Vlezl jsem za plentu. Chichotal jsem se. Fakt dobré. Hlavně to hledání správného lístku. Prostě to bylo dobré. Pak jsem chvíli vykřikoval, že už to mám (byl jsem za tou plentou, takže nikdo nevěděl, že to jsem já. Proto tam ta plenta je, že jste inkognito a můžete chvíli dělat ostudu) a šel jsem to hodit do urny. Postěžoval jsem si, že mě u toho zapomněli vyfotit, protože v televizi vždycky vidím, že jsou ty lidi foceni, když to tam hází. No nic.

Dnešní klidodárnost jsou volby.

24. října 2013

Každodenní klidodárnost #299

Dnešní klidodárnost je sorbet. Nemám čas napsat víc, protože jsem se díval na volební debatu ze záznamu. Bylo to vtipné, ale klidodárné to nebylo. No a jedl jsem u toho sorbet, takže co už.

23. října 2013

Každodenní klidodárnost #298

Mám chuť napsat klidodárnost už teď. A budu dělat doufání, že se mi nepřihodí nic nechutného nebo tak, protože si myslím, že by se to mohlo stát, pakliže napíšu klidodárnost moc brzo.

Dneska jsem měl děsně produktivní den. Ráno jsem šel do své banky, protože už tam prý mám k vyzvednutí svoji kartu. Bylo mi divné, že jenom jednu, protože by měly být 3, ale tak neřešil jsem to. No došel jsem tam (teda doběhl, protože mě napadlo, že bych mohl utíkat, protože jsem měl vlasy svázané do ohonu a přišlo mi to vhodné. Ten běh) a nikdo jiný tam nebyl. Tak se mě paní bankovní hned ujala. Netřepala mi pravicí. Řekl jsem jí, že tam mám kartu. A ona ji nahledala a řekla, že tam má jen dvě karty ze tří. Moc se divila a hledala dál. Nudil jsem se, protože v dohledu nebyly žádné zajímavé předměty. Ale v jednu chvíli přišla pošťačka a dala bankovnici dopis.

Když mi bankovnice sdělila, že tu kartu, kterou užívám nejvíce, tam má, sdělil jsem jí, že je to buřt a ať na moji domovskou pobočku netelefonuje teď, protože spěchám (což jsem lhal, ale to jsem mohl, protože jsem byl udýchaný, jelikož jsem předtím běžel kvůli tomu ohonu) a ať si tam zavolá potom, vyřídí to a pak zavolá mi. Potřepala mi pravicí a já jsem vypadl.

Za fous mi zvoní telefon a je to ta paní. Cajk. A za chvíli mi zvoní zas telefon a není to ta paní. Je to nějaká jiná, která říká, že je z kontaktního centra. Ptám se, z jakého. A prý je to centrum jedné z pojišťoven, které jsem klient. Já ani nevím o tom, že jsem klient nějaké pojišťovny, protože pojišťovny nemám rád. Paní řiká, že mi musej říct nabídku nějak, protože mi mění smlouvy nějak. A že se to týká jen lidí do 60 let, ale to vidí z mého hlasu, že tolik mi není. Ptám se jí, jak to může vidět. Zajímá mě to. Je to již podruhé, co mi přesně tohle paní pojišťovnice do telefonu řekla. Chci zkoumat, jestli je to prostě nějak jejich poznávací znamení. Nějaká tajná věc. Mluvíme o tom docela dlouho a pak mi teda už konečně vysvětlí to, že to myslela tak, že to nevidí, ale slyší. Řikám jí, ať zavolá mé mamince, že ta mě furt na něco pojišťuje, protože mě maminka zná. Paní se s tím spokojuje a loučí se. Já taky. Byla to moc milá paní. Cajk.

Dnešní klidodárnost je, když umíte děsně profesionálně vyřídit telefonní hovory.

22. října 2013

Každodenní klidodárnost #297

Mám 2 klidodárnosti a nevim, kterou mám povykládat. Teď večer jsem totiž potkal jednu fakt dobrou, ale tu druhou mám už z rána a tak prostě FIFO.

Jel jsem ráno do práce šalinou. No a štrádoval jsem si to k zastávce a vidím, že jede šalina z protisměru. Pokud jede šalina z protisměru, tak to znamená, že mám asi 90 vteřin, abych došel na zastávku, protože to pak jede šalina z toho správného směru, kam chci jet.

No a tak si řikám, že si dám lážochůzi a přestanu štrádovat, protože jsem byl dost daleko a věděl jsem, že to nemůžu stihnout. A tak jsem se loudal. No i tak jsem došel až na zastávku a nic nejelo. Bylo tam hodněmoc lidí a tak jsem byl nespokojený a nelíbilo se mi tam stát. Ale řekl jsem si, že to vydržím. No a za chvíli jede další protisměrná šalina. A pak ještě jedna. A ta správnosměrná furt nic. A pak najednou se objevila v zatáčce. A pak dojela do zastávky. Já nastupuji na 2. zastávce od začátku trasy a tahle šalina už byla dokonce fest naplněná. Ale lidi se do ní do jednoho narvali. Ten jeden jsem byl já, protože jsem byl chytrej a řekl jsem si, že když několik šalin nejelo, tak jich logicky teď musí jet několik za sebou, jinak by se to na té konečné ucpalo.


A taky jo. Za 37 vteřin dojela další, prázdná. Tedy skoro prázdná, sedělo v ní 7 lidí. Byl jsem šťasten, že jsem se nemusel mačkat.


Dnešní klidodárnost je, když si počkáte a ono se to vyplatí.

21. října 2013

Každodenní klidodárnost #296

Dnešní klidodárnost mám od včerejší noci. Poslal mi to @danextsux, ale je to tak klidodárné, že to prostě musím sdílet dál do světa. Pokud máte nějaký bol, je to úžasná věc, která vám ho pomůže utišit.

Dnešní klidodárnost je http://entanglement.gopherwoodstudios.com/ .

20. října 2013

Každodenní klidodárnost #295

Tak dneska už vám konečně povykládám tamtu klidodárnost, co se stala už skoro 3 týdny zpátky, ale nějak se na ni nedostalo. A to i přesto, že jsem ji pak další týden zopakoval s jemnou obměnou.

No je to trochu složitější, protože k tomu potřebujete spárink partnera a mobilní telefon nebo počítač s internetem. No a potřebujete toho teda víc, ale nebudu to tady vyjmenovávat, protože to tak nějak vyplyne z popisu situace.

Prostě když jedete s někým v šalině, musíte si sednout někam k němu. Je docela důležité sedět, abyste si neublížili. Ideální je šalina, co má místa proti sobě (a vy s vašim partnerem sedíte proti sobě). Jeden z vás vytáhne mobilní telefon a napíše tomu druhému esemesku, aniž by ten tušil, že mu ten první píše. Je nutné udržet pokrfejs. No a ten druhý vytáhne telefon, přistoupí automaticky na vaši hru a odpoví vám tak, že se tváří, že vám vůbec neodpovídá. No a takhle si píšete. Pokud si domluvíte sezení v kavárně ihned po výstupu, máte další plusbod. A můžete se u toho chichotat. Lidi kolem vás solidně nechápou. A některým to pak dojde. Je to zajímavý jev na sledování.

No a to stejné můžete dělat v případě, že oba sedíte vedle sebe u počítačů a vyměňujete si e-maily nebo Twitterové DM. Je to super.

Dnešní klidodárnost je, když váš partner přistoupí na nějakou kulišárnu, aniž jste se na tom předem domlouvali.

19. října 2013

Každodenní klidodárnost #294

Dneska jsem si vyklidil skříň a vyházel jsem hodně oblečení. To znamená, že mám konečně zase místo na nové oblečení, protože jsem velký sběratel.

No a jelikož jsem vyházel velké množstvo hezkých, neonošených a šik kousků, řekl jsem si, že budu prospěšný a nevyházím to normálně do kontyše, ale věnuji to do hadrového sbírkového kontejneru. Byl na něm znak Červeného kříže, takže nejenže jsem třídil odpad, navíc jsem podaroval chudobné a potřebné.

Dnešní klidodárnost je, když uděláte správnou věc a podarujete své oblečení.

18. října 2013

Každodenní klidodárnost #293

Některé klidodárnosti si nevybíráme. Některé klidodárnosti si vybírají nás.

A proto je dnešní klidodárnost počítátko bitkojnů.

17. října 2013

Každodenní klidodárnost #292

Dneska to začínám psát už před 11 ráno, protože se mi stala super věc a já se o ni musím podělit hned. Zároveň to znamená, že vám zase nepovím tu klidodárnost, co jsem vám nepověděl včera. Ale tak to nevadí.

Asi už tak nějak víte, že žiju v Krně, ale bydlím trvale jinde. No a budou teda ty volby. I řekl jsem si, že tentokrát se nebudu pokoušet kandidovat (jako jsem se snažil u těch prezidentních), ale budu prostě jenom dělat vybírání a někomu dám hlas. No o volbách pojednám, až budou. Dneska vám povim první část o žádosti o Volební průkaz. Takže to vemu rychle: musíte ji poslat tak, aby tam byla zítra, protože jinak už to nebude platit. Já jsem se fakt snažil to udělat včas, ale prostě jsem furt v práci nebo ve škole, takže je pro mě skoro nemožné, abych se dostal na poštu a nechal si tam potvrdit ten podpis. No a jelikož už je dneska doslova poslední den, tak jsem to musel nějak zvládnout. I vydal jsem se dnes před povinným školním cvičením na poštu.

Doma jsem si pěkně nahledal růžovoučkou obálku, aby měli na úřadě radost a přišlo jim to milé a hezké a jiné. Krasopisně jsem to nadepsal, aby si to prostě taky užili. Vyplnil jsem si podací lístek, abych to jako poslal doporučeně, protože jsem chtěl, aby to tam dorazilo včas. No a taky jsem si vytikl tu listinu, kterou je žádám o vydání toho Průkazu a na které musí pošta ověřit můj podpis, jakože je fakt můj. A taky jsem si vzal propisku svoji.

No na poště jsem si vzal los a hned jsem vyhrál a šel jsem k přepážce. Vyndal jsem tam tu obálku a z ní ten papír žádací a podací lístek. Ptám se paní poštovnice, jestli to můžu vyplnit teď. A ona že to mám mít vyplněné, že ona ověřuje jen podpis. Tak jsem to začal u té přepážky vyplňovat. No podařilo se mi to správně. Vyplnil jsem vše až na podpis. Pro přehlednost čtení budu já "J" a paní poštovnice bude "P".

J: "Tak je to v pořádku?"
P: "No a musíte mi dát ještě občanský průkaz."
J: "A chcete ho hned nebo se můžu prvně podepsat a až pak vám ho dám?"
P: "Můžete se podepsat hned, já se dívám."
A tak jsem se podepsal a dal jsem jí občanu. Ona něco naťukala do komplu a pak vzala knihu a cosi vytiskla a něco tam napsala a pak mi tu knihu podala, abych se tam zase podepsala. Zkontroloval jsem, jestli se dívá a pak jsem se podepsal.
P: "Třicet korun."
J: "A můžu to zaplatit až najednou? Já bych to chtěl totiž ještě poslat."
P: "Ano."
A tak jsem začal slintat tu růžovou obálku, ale ono to nechtělo držet a tak řikám, že to nedrží. A paní poštovnice řiká, že mi to zalepí izolepou a bere si obálku a zalepuje ji.
J: "A teď bych to chtěl poslat tak, aby to tam zítra bylo."
P: "No tak když to pošlete doporučeně, tak je možnost, že to tam zítra bude."
J: "Ale já potřebuju, aby to tam zítra bylo určitě."
P: "No tak to můžete poslat jako é-emesko."
J: "Tak jo."
P: "Ale máte na to moc malou obálku, protože na to musíte vyplnit tady ten nalepovací formulář."
J: "Tak si k tomu zakupuji novou obálku prosím."
P: "Dobře, tak to dáme jako é-emesko."
A tak vyplňuji formulář jakýsi nalepovací a paní poštovnice hledá velkou obálku. Vyplním to a podám jí to zpět.
P: "A jaká je cena zásilky?"
J: "Vždyť víte, co v tom je."
P: "No, ale musí se sem něco vyplnit."
J: "Jako jakákoliv cena zásilky je v ceně é-emeska?"
P: "No... ano."
J: "Tak tam dejte půl milionu!"
P: "... ... ale to asi nejde, to byste potřebovala větší obálku ."
J: "Dobře, to jsem si dělala legraci. Tak tam dejte 16 850, ať jsou na úřadě zvědaví, co jim to přišlo."
P: "Víte co? Počkejte chvilku, já se vám dojdu zeptat, kolik je maximum."
J: "Tak jo."
Paní poštovní se vrací a říká, že maximum je deset tisíc.
J: "Tak tam dejte 8 650 Kč."
Tak to tam dala. A pak do té obálky dala tu zalepenou růžovou obálku. Na tu novou velkou obálku nalepila ten můj vyplněnec a zeptala se, jestli chci ještě něco. Chtěl jsem si koupit los s rybičkou, ale oni je zase neměli. Ale když jsem ho hledal, tak jsem uviděl, že tam mají známky s autama. Myslel jsem na to, že mi minule pošta ztratila dopis od maminky a tak jsem si řekl, že to třeba auto doručí lépe než květina. A nebo než ten chlap, co na některých známkách je a který se mi vůbec nelíbí. Dokonce je divné, že si myslím, že kytka doručí dopis lépe než chlap. Reálně by ten dopis asi doručil lépe ten chlap, protože lokomoce květin prostě nejsou tak rozsažné, jako u toho chlapa. Nicméně auto válcuje kytku i chlapa. Dojede všude a nezmokne.
J: "Tadyty známky s autíčkama jsou normální známky, co nalepím na dopis a ten dopis přijde?"
P: "No ano, to jsou normální známky."
J: "Tak mi jedny dejte, pokud ty známky stačí nalepit a doručí to dopis."
A paní poštovní mi je dává. Já to teda celé platím i přesto, že jsem si všiml, že tam prodávají i svačinky a sladkosti. Ale tak nějak už je mi to blbé. Prvně vyplňování, pak podpisování, pak zalepování, pak nová obálka, pak é-emesko a pak ta cena, pak autíčkové známky. No ale tak zaplatil jsem a dívám se na ta nová autíčka a vidím, že jsou pokrčená. Jakože někdo přehnul jejich první řadu a tak jsou pomuchlaná.
J: "Mohl bych prosím ještě reklamovat ta autíčka? Jsou pomuchalná tady."
P: "Ukažte... no jo. Dám vám nová."
A tak mi dala nová. Jsem poděkoval, pozdravil a vysypal se dveřma ven.

Já vlastně nevim, co je na tom za přesnou klidodárnost, ale prostě to bylo dobré. Já mám poštu rád. I když ztrácí dopisy.

Dnešní klidodárnost je chození na poštu, když to tam prostě vyřídíte kompletně celé.

16. října 2013

Každodenní klidodárnost #291

Já už několik (dneska je to vlastně 2 týdny) dní dělám snahy o napsání jedné konkrétní klidodárnosti. Ale prostě mi to furt tak nějak nevychází. A dneska mi to taky nevyjde. Protože mám něco jiného.

Já mám rád podzim. Asi už jsem tu o tom možná i pojednával. Podzim je prostě dobrej. Hezkej, barevnej, bezhmyzu a uřvaných lidí, kteří se chcou koupat nebo smrdí potem (i když užili deodorandu). A hlavně jsou lidi oblečení, takže neukazují svoje obnažená těla, což v létě dělají furt a je to jeden z těch mnoha důvodů, proč léto nemám rád. Ale to už jsem možná taky říkal.

No a dneska jsem jel šalinou do škole a viděl jsem, že už prostě je podzim. Obvykle si toho tak nějak nevšimnu a vidím to až zpětně, až se dívám do své hlavy a promítám si, co bylo. No a dneska jsem si toho všiml. Jak se stromy odlistnacují a jsou jinak barevné, než jak jsou barevné v létě a na jaře. A ty zvuky, co to dělá. Prostě super.

Dnešní klidodárnost je barevné podzimní listí.

15. října 2013

Každodenní klidodárnost #290

Já jsem si dneska tak dlouho četl, že jsem zapomněl napsat klidodárnost. Dokonce už jsem si i vytáhl čočky, takže jsem krajně nasleplý a nemůžu si vzít brýle, protože by to neplatilo.

Chtěl jsem dneska pojednat o jedné zajímavosti z dopravního prostředku, ale jelikož jsem byl při čtení v posteli, tak jsem nahý a je mi tu zima. Proto to musí být zase krátké, protože jinak by bylo psaní klidodárnosti nepříjemné a to nemůže být.

Dnešní klidodárnost tedy je, když čtete tak super knihu, kterou nechcete přestat číst ani v případě, že máte jít do práce. Málem jsem kvůli tomu totiž přejel zastávku a pak jsem zkoušel dělat chození spojené se čtením. A ještě jsem si dneska vymyslel novou dlaždicovou hru, takže jsem v práci jednou omylem minul záchodové dveře a podruhé jsem si rozžbrundal čaj, který mi ale naštěstí jen potřísnil boty a nohavici, takže jsem paní uklízečce neopůsobil katastrofy.

14. října 2013

Každodenní klidodárnost #289

Dneska jsem zjistil, že mi počta ztrácí dopisy. To jako není klidodárné ani trochu. A jelikož jsem z toho rozčarován a rozhořčen, dnešní klidodárnost prostě ukradnu.

Dnešní klidodárnost je, když sledujete progress bar, který se hýbe směrem kupředu.

13. října 2013

Každodenní klidodárnost #288

Dnešní klidodárnost je plánování. Ono se to totiž nezdá, protože jako taková ta hlavní věc (ať děláte, co děláte) je obvykle brána samotná realizace nějaké věci. Ale já mluvím o plánování.

Nechci tady o tom zatím moc pojednávat, protože předpokládám, že to klidodárné teprve bude a tak si to musím ušetřit, až to opravdu nastane. A i když je to starostění, tak dělám těšení.

Ale hlavní je to prostě dobře naplánovat.

12. října 2013

Každodenní klidodárnost #287

Dneska jsem konečně přišel na to, proč lidi chodí na kolotoče. Totiž já jsem třeba na kolotočích snad nikdy nebyl (výjimkou budiž nějaká chvíle, kdy jsem byl hodně malý a tak si to naštěstí nepamatuji), protože mě děsí ty lidi tam. Všichni řvou, smrdí, jsou nebezpeční. No prostě děs. Rozhodně nic pro mě. Jenom o tom tady pojednávám a do žil se mi leje nepříjemnost.

No a dneska jsem jel autem přes takové ty přehupy, co mají jakože zpomalovat jízdu v obytných zónách. No a když jedete rychlejc, tak to udělá pěkný hupánek. To jsem samože věděl, protože přes to jezdím furt a žádná velká věda to není. Ale zároveň s hupánkem máte ten super pocit ve vnitřnostech. A to je podle mě to, proč lidi normálně choděj dělat kolotočování, protože to možná může vyvolávat ten stejný pocit, jako když přejedete přes přehup. Prostě super.

Dnešní klidodárnost jsou přehupy.

11. října 2013

Každodenní klidodárnost #286

Dneska jsem byl zase hustej přednášející. Dokonce se našli lidi, co se jim to minule tak moc líbilo, že přišli dneska zase. Super. Řekl jsem jim, že jsem si to moc užil. Super publigum jsem měl.

A ještě jsem dneska dostal pastelky, takže budu schopen konečně vymalovat všechny svoje omalovánky. Jako já mám pastelek dost, protože s nima normálně kreslím velkoformátové obrazy, ale mám prostě jen asi milion odstínů červené, modré a pak stříbrnou a zlatou, protože obvykle nic jiného nepotřebuju. A tím se omalovánky s princeznama moc vymalovávat nedaj. Teda dají, ale není to ono. Tak.

Dnešní klidodárnost jsou pastelky.

10. října 2013

Každodenní klidodárnost #285

Dneska jsem šel do škole na cviko. Bylo to docela o ničem a tak jsem šel zas dom, kde jsem si lehl do křesla a usnul. No a pak jsem zas šel do škole, protože jsem chtěl jít na kafe do kavárny, což obvykle ve čtvrtek večer dělám. No a předtím teda chodím do té školy, protože jsem přece student a né zapšklý kavárenský bohém.

No přednášku jsem teda absolvoval a pak teda hurá do kavárny, kam jsem se moc těšil, protože tam dávají takové ty sušeny ke kafi, o kterých jsem tu již minimálně 2x pojednával. No a dojdeme tam a dozvíme se, že tam mají dneska zavřeno a uzavřenou společnost a kupa omluv a tak dále. No nic, tak jsme se sebraly a že teda půjdem do jiné kavárny. Původně jsem do té jiné kavárny chodil docela často, ale pak se to tam ohnusilo a já jsem to tam opustil. Po dnešku vím proč. 30 minut jsem dělal čekání na obsluhu. Nenafasoval jsem šušenu ani muffinek k tomu kafi, a pak jsem zase 20 minut čekal na účet. A těch prvních 30 minut jsem jistě přehnal, ale bylo to prostě dlouho. A otravné. A kupa lidí a prostě i to kafe mi donesli špatně, protože jsem si objednal takové to dvojté a oni to pomrvili a nebylo to dvojté. A vůbec jsem tu o tom nechtěl pojednávat, chtěl jsem se dostat někam úplně jinam, ale asi jsem se chtěl vypopovídat nebo tak něco.

Každopádně dnešní klidodárnost je, když ze sebe někdo udělá podplukovníka, myslí to vážně a jiní lidi mu to nesežerou a prokouknou ho. A to i přesto, že má kovovej kýbl a kupu keců.

9. října 2013

Každodenní klidodárnost #284

Včera na mě bankomat zařval, že mi dojde platnost karty. No a protože jsem v Krně a ty bankovní poradce mám doma, tak jsem se rozhodl, že musím zakročit.

Tak jsem dneska vzal telefon a zavolal na zdarmalinku své banky, kde jsem na ně vybalil svůj problém. Hrozně profesijonálně. Nejenže cajk a pošlou mi to do Krna, ale navíc mi ten pán poradil, že bych si měl vybrat nějaký obnos raděj, protože od chvíle odeslání bude moje karta nefunkční. A tak abych jako měl peníze. Řekl jsem mu, že je hustej, protože nejenže zná moje jméno a tak, ale dokonce i ví, jaký jsem Jasmín, když mi dává takové hutné rady. Úžasné.

Dnešní klidodárnost je, když se o sebe umíte postarat a vyjednáte si nějakou bankovní věc.

8. října 2013

Každodenní klidodárnost #283

Dneska jsem byl v Ikeji. A měl jsem pizzu. Tu jsem teda neměl v Ikeji, ale byla dobrá a tak se o tom zmiňuji.

Jo, budu zase vykládat o Ikeji. Měl jsem tam totiž od maminky takový úkol. Měl jsem jí koupit 2 lampičky. No a tak jsem se tam vydal a šel jsem hledat ty lampičky. Já Ikeju nemám rád. A to i přesto, že o ní v klidodárnostech melu pokaždé, co tam jdu. Nemám ji rád proto, že je tam moc ošklivých, uřvaných a zavazivých lidí. Jinak bych ji možná rád měl. No a taky je prostě děsně velká a mě to tam pak prostě přestane bavit a tak. Ale to je jedno. O důvodech, proč nemám Ikeju rád, jsem tu pojednával už fakt hodněkrát.

Zpět k tomu, co jsem chtěl povykládat. Totiž ty lampičky jsou fest kruciální. Totiž ony jsou balené tak, že je to vlastně stínítko lampičkové, ve kterém je schovaná ta nožka. Takže to má tvar květináče. Takový ten komolý kónický tvar. Jako když vezmete kužel a špičku mu uříznete.

No a jelikož jsem musel vzít dvě (a byl jsem za to rád!), tak jsem vzal do každé ruky jednu. I v tom mě napadlo, že bych si mohl udělat fórek a dal jsem si je na prsa, tou větší kruhovou podstavou na hruď. Tedy dal jsem si je tam, kde mají ženy normálně prsa (kdo mě zná, ví).

A chodil jsem tak po Ikeji a pak po parkáči. Já vlastně ani nevím, jestli se na mě někdo díval nebo nedíval. O to vůbec nešlo. Já jsem si připadal děsně vtipný. Víte, jako takový ten člověk, co si umí udělat srandu sám ze sebe a nezkazí žádnou srandu a je prostě vtipnej. Čistě proto, že si dal stínítka od lampy na hruď a dělal, že to jsou prsa. Prostě jsem měl takový ten plnohodnotný pocit. Možná proto, že to byla fakt velká prsa.

Dnešní klidodárnost je, když máte radost z úplné nevýjimečné blbosti. Jo a protože jsem matlák a neodpovídám na maily pokud nesedíte hned vedle mě, tak bych rád pozdravil Jardu a udělal děkování za milomail.

7. října 2013

6. října 2013

Každodenní klidodárnost #281

Já osobně jsem při jídelních rituálech fanda jednoduchosti. Takže jím třeba pizzu z krabice, aniž bych si ji přendal na talířek. Nebo jím kysané zelí z lahve, aniž bych si ho vykyd do mističky. Nebo jím kornflejky rovnou z pytlíka, aniž bych si je vysypal do mísy. Nebo jím žvýkačky rovnou z balení, aniž bych si je přemístil do nějaké krabičky. Nebo si vařím čaj do obrovského hrnka, abych si ho nemusel z konvičky přelívat do šálečka.

No a z toho můžete odvodit, že nejsem doma zvyklej používat ubrousky. Pokud jste se mnou někdy byli v restauraci, tak si asi myslíte, že je doma normálně používám. No ale nepouživám. Prostě je to zase jen další zbytečná věc, jejíž chystání mě zdržuje od jídla. Její přínosnost se prostě nevyrovná té dřině, kterou musím udělat.

No ale v Lídlu se mi dostaly po ruku ubrousky, co na sobě mají motiv ptáčků a jsou černočervené, takže to ladí s křeslem, ve kterém obvykle jím. No a díky tomu jsem začal užívat ubrousku, protože jinak by ty ubrousky byly na nic a vynaložené úsilí na nákup a odnos ubrousků by nebylo ničím narovnáno.

Dnešní klidodárnost je, když užijete ubrousku i v případě, že žerete tvaroh rovnou z vaničky.

5. října 2013

Každodenní klidodárnost #280

Můj počasový aplet mě prostě nemá rád. Furt někam odchází. Musím si sem teda pohudrat, než budu dělat řešení.

No každopádně dnešní klidodárnost je větrání. Víte, ono se to nezdá, ale spolu s topnou sezónou přišlo klidodárné větrání. Protože třeba mi osobně se stává, že udělám přetopení, protože mám prostě rád teplo. A pak mi najednou začne být nedobře a nevím, z čeho to je. No a dneska už jsem si na to konečně vzpomněl. Je to prostě z přetopení! A na to je snadná pomoc - prostě na fous otevřete okno. Venku je příjemný chladn, takže je to hned hotové a osvěžující. Narozdíl třeba od léta. V létě si totiž můžete větrat, jak chcete, ale k ničemu vám to moc není a hlavně to není osvěžující.

4. října 2013

Každodenní klidodárnost #279

Rychle rychle rychle. Dělal jsem přednášení a byl jsem prostě zase dobrej. To jsem si nevymyslel. Pročetl jsem si anonymní evalujační dotazníky. Prostě dokonalé a samé chvály na mé kompetence, vtipnost, pohotovost a styl přednášky. Jenom jedna osoba si myslela, že jsem dokonalej a děsně vtipnej, ale mohl bych mluvit trochu pomaleji. No myslel jsem si to samé, takže číst ty dotazníky bylo jako... dívat se do zrcadla.

Nicméně dnešní klidodárnost je, když si přišijete knoflík. Prostě super. Ono obecně něco opravit je dobré, ale tak knoflík si může přišít skoro každý a proto to považuji za velmi vhodnou klidodárnost (univerzalita).

3. října 2013

Každodenní klidodárnost #278

Jsem unavený a chci si jít číst, takže jenom krátce:

Dnešní klidodárnost je, když jedete dvakrát denně šalinou a pokaždé je to ta stejná. Dokonce je v ní i stejný bezprizorní balíček papírových kapesníků.

2. října 2013

Každodenní klidodárnost #277

Zapsal jsem si angličtinu pro právníky. Říkal jsem si, že je to do mého života jistě velká investice, protože se tam učíme různá byznys slovíčka. Já jsem vždycky nesnášel hodiny cizích jazyků, protože se tam obvykle musí mluvit před cizíma lidma a to já fakt nemám rád. No ale tak řekl jsem si, že jazykové kurzy jsou drahej špás a navíc je to pro mě povinný předmět a tak teda jo, že tam teda půjdu. No včera jsem tam vůbec nechtěl.

Dneska jsem zjistil, že je to fakt super věc. Moji spolužáci například nemají ani takovou nějakou základní slovní zásobu, takže jsem furt odpovídal jenom já. To se jako nechlubím, samože všichni víme, jaký jsem hrozný matlák a tak. Nejde tu o to, že jsem byl děsně moudrej. Jde o to, že jsem si to fakt užil. Napadlo mě totiž, že si budu hrát na Hermionu. Kdo jste to četl (no a nebo možná teda i viděl), tak víte, že se furt hlásila a měla nějaké moudré mrmle, o kterých neměl nikdo z jejích spolužáků ani páru. No a tak jsem si řekl, že to budu dělat taky tak. Jenom jsem se teda nehlásil, ale furt jsem vykřikoval správné odpovědi. Sice jsem nedostal žádné body pro svoji kolej (patrně proto, že na žádné koleji nebydlím), ale náramně jsem si to užil.

Na konci jsem se zeptal, jestli bych nemohl dostat zápočet jakože hned. Nemohl. I tak to za to stálo.

Dnešní klidodárnost je, když si hrajete na Hermionu a ono vám to vlastně docela i vyjde.

1. října 2013

Každodenní klidodárnost #276

Dnešní klidodárnost je, když vás někdo v šalině pustí sednout. Jako né proto, že jste starej nebo nemocnej, ale proto, že je ten někdo prostě hrozně hodnej. No a nebo když někoho pustíte sednout vy, protože jste třeba taky hrozně hodnej.