31. prosince 2014

Každodenní číslonoska #2

Normálně jsem tomu dal na začátku blbý tag (Radodárnost), ale pak jsem se vzpamatoval.

Dneska je den, který vůbec nemám rád. Čistě proto, že nesnáším ohňostroje a aktuálně jeden dokonce slyším. Ohňostroje nemám vůbec rád. Nemám je rád tak strašně moc, že tomu věnuju dokonce 3 věty. Tak.

Slíbil jsem vám, že vám povykládám ultimátní radu, kterou jsem nemohl podat před Vánocema, protože jde o nakupování dárků. Letos jsem genyjálně vymyslel, jak to udělat, abyste prostě dali dobrej dárek v případě, že víte, že nemáte přebytky vkusu.

Totiž jsem v jednom šopu uviděl šálu se sobama. No mi se líbila, ale byla to taková barevná divočina. Objevil jsem, že ji mají ve 2 barevných variacích. A to je to geniální. Koupil jsem prostě obě verze, zabalil to do jednoho daru a napsal jsem na to své a maminčino jméno. Maminka si (jakožto hlavní obdarovaný) pak mohla vybrat, kterou chce.

Takže si nutně vybrala tu vzhledově lepší a ještě z toho jasně plyne, že si o tom myslím, jak moc krásné to je, když jsem to koupil i sám sobě. Prostě to nemůžete pokazit!

Dnešní číslovka je 2. Čistě proto, že jsem koupil dva egzempláře této šály.

30. prosince 2014

Každodenní číslonoska #1

Já s tím názvem nejsem spokojený, ale nemůžu tomu říkat „číslodárnost“. To nic neznamená, je to prostě blbost. A tak jsem to nazval „číslonoska“. Myslel jsem, že to bude jen „číslovka“, ale pak mě napad „číslonoš“. To už bylo skoro snesitelné, ale znělo to moc jako kříženec nějaké sakrální knihy, Harryho Pottera a obskurního označení pro poutníka. A tak jsem z toho udělal číslonosku.

No o co jde.

Funguje to úplně stejně, jako předchozí třistašedesátpjetky. Každý den nableju kus textu a ve finále z toho odvodím nějaké číslo. Už docela dlouho to tu pojímám spíš jako deník, který mi prostě připomíná kusy dní, které jsem minul. Musím říct, že to fakt funguje a daný den i vybavím i přesto, že jsem napsal jenom něco o tom, že se mi dneska nechce psát. Deníky jsou prostě dobrý. Vždycky jsem si myslel, že deník spíš tak jako divně funí, páchne zatuchlinou a nemá kouzlo pomalu se otevírající truhly.

No není to pravda. Deníky vůbec nebolí, když je čtete. Všechno to prostě máte v hlavě a jenom si tím tak jako listujete. Kartotéka života. Z emocí se nestanou slisované čtyřlístky, které již kromě vizuálnosti pozbyly všechno, čím mohly dráždit smysly. Ani nemáte pocit takové té falešné čerstvosti. Takové té iluze, kterou vytvářejí lednice tím, že jsou předměty v nich umístěné na dotek neskutečně chladné. Čerstvost není chladná. Stejně jako deníkové zápisky. Mají pokojovou teplotu vaší hlavy. Nezaznamenáte trhavý přechod do minulosti. Je to prostě v pořádku.

No a ta genyjalita číslonosky je prostě v tom, že místo rady nebo příjemné uklidňujícnosti z daného dne vyvodím nějaké číslo. A aby se to dalo dobře použít v praxi a vydělat na prom prachy, budu používat jen rozpětí čísel, která se dají vsadit ve Sportce. No a když to dobře půjde, tak budu ty čísla fakt používat (maminka je kdyžtak můj záložní plán) a na konci roku budu hroznej boháč. Z toho plyne, že můžu čísla opakovat, jak se mi zachce, ale neměl bych to dělat v rozmezí 6 dní, aby se to dalo dobře používat.

Takže geniální je to proto, že budu hroznej boháč. A taky proto, že se nebudu muset trápit s tím, že musím vymyslet nějakou hutnost. Z toho plyne, že (pokud na to nezapomenu nebo se nestane nic, co by mi to znemožnilo) příští rok bych si měl vybrat něco daleko složitějšího, abych to jako zase narovnal. Přeci jen, co se složitosti týče, je to rok od roku snadnější. Asi si moc dobře vybavuji takové ty krize, kdy se mi vůbec psát nechtělo. Když se to stane, tak prostě jen prcnu číslo a nebezpečí z přerušení je zažehnáno. Nejsem si úplně jistý, jestli je to dobré, ale aspoň jsem upřímný.

Když řeknete, že jste upřímní, lidi se na vás hned dívají líp. Když někomu řeknete, že je tlustej dement a pak se omluvíte, že jste to tak nemysleli, budete nenáviděni do konce života. I lasička u silnice vámi bude pohrdat. Když řeknete, že jste byli jen upřímní, každej se nad sebou zamyslí a ocení vaši osobnost. Máte solidně nakročeno k tomu, aby vaše ostatky jednou vyplňovaly pektorál nejskvostnějšího nositele spirituálních hodnot. Říkejte, že jste upřímní. Prostě to teďka frčí.

Dobrý. Tak to je asi tak celé. A můžeme jít na to.

Dneska jsem měl (já vím, je docela brzo a většina dne je snad ještě přede mnou) takový normální den. Chtělo se mi ale psát a tak jsem prostě začal. A navíc si chci (klasicky) číst. Tak jsem na to skočil a napsal to rovnou. Měl jsem připravenou dobrou histořici, ale musím to nechat na zítra. Už tak je to dneska velmi dlouhé.

Dnešní číslovka je 6. Chtěl jsem, aby to byla jednička, ale šestku mám vlastně docela rád.

29. prosince 2014

Každodenní radodárnost #365

No abych byl upřímný, tak jsem měl tak nějak dojem, že si to letos o den posunu, protože jsem si myslel, že je tentokrát přestupný rok. Ale není to pravda. Všechno je v cajku a jde to normálně.

Chtěl jsem udělat nějaký bylanc. Myslím si, že se mi radodárnosti psaly daleko líp. Bylo to celkem jednoduché a tak jsem si řekl, že další rok budu dělat něco složitějšího. Už jsem vymyslel co. Jenom pro to zatím nemám název, takže to dopadne tak, že to v poslední chvilce nějak nazvu a pak se s tím budu rok snažit smířit. Ale jelikož jsem si toho vědom, nepovažuji to za nic až tak špatného.

Pokud jste čekali, že se nakonec nějak vycajchnuju, tak se to asi nestane. Bude to prostě klasika.

Dneska jsem měl docela normální den. Včera jsem si navymýšlel, jak půjdem s maminkou do města utrácet a dělat si radost. Nakonec jsme koupily jenom psyllium a proměnily jsme výherní losy na další losy. A vyplatilo se to, neb jsme z 650 kerun udělaly 760 kerun. Což je podle mě super. Kariéra profesionálního losaře se mi fakt rýsuje hodně slibně.

Každopádně bych vám chtěl poděkovat za vaši 365 přízeň, protože vás mám fakt rád, jelikož vidím, že sem chodíte a čtete to. Jsem z toho vždycky hrozně nadšený, protože i když říkám, že to píšu pro sebe, tak ... je to moc složité souvětí. Mám vás rád.

Dnešní radodárnost zní: Když neumíte poznat, kdy přestat, tak prostě pokračujte.

28. prosince 2014

Každodenní radodárnost #364

Předposlední!

Nechce se mi moc psát, jsem nějaký unavený. Moc jsem na dnešek nespal a když jsem se probudil, tak jsem si v oku našel takovou věc, co vypadá jako hlavička červeného špendlíku. Ale maminka říká, že je to v cajku. Tak jí věřím. Hlavně si tam přes den moc nevidím, takže na to zapomínám a nemám z toho schýzy.

Dnešní radodárnost zní: Prostě věřte mamince.

27. prosince 2014

Každodenní radodárnost #363

Blížím se. Už jen 2 radodárnosti, když nepočítám tuhle. Ale o tom jsem začít vlastně nechtěl, jenom mi to tak padlo pod oko.

Dneska jsem šel do Lídlu, protože jsem si chtěl koupit špenát. Špenát je dobré jídlo a tak jsem si řekl, že ho opět pokonzumuji. A tak jsem vyrazil. Zároveň jsem dojedl mandarinky a tak jsem si chtěl koupit nějaké další.

No prvně jsem do koše vložil pomelo (Jasmín a pomelo!) a pak jsem šel lovit mandarinky. Mají tam několik beden a vy si můžete vybrat ty, které si chcete odnýst dom poté, co je zaplatíte. Od maminky vím, že tam mají těch beden fakt hodně a v některých jsou lepší mandarinky.

No a tak jsem si vzal pytel a hrabal jsem mandarinky. Našel jsem bednu, ve které byli fakt hezké a tak jsem je dával do pytlíka. Pak jsem našel další bednu, ve které byly nicmocaté. A tak jsem pokračoval. Pak jsem si všimnul, že některé bedny jsou menší a některé větší. A pak jsem se podíval na cenové cedule. Menší bedny obsahovaly lepší mandarinky. Menší bedny nebyly určeny na prohrab, ale ke koupi najednou. Jako celek. Bohužel už jsem ale nevěděl, které mandarinky v mém pytli jsou z malých a které z velkých beden.


Tak jsem dělal, jakože nic a vzdálil jsem se k pokladně.


Dnešní radodárnost zní: Mandarinky v malých bednách jsou hezčí.

26. prosince 2014

Každodenní radodárnost #362

Musím ti to pěkně napsat, abych od toho měl dneska pokoj a mohl si jít číst. Jsem docela společensky unavený. Tím nemyslím, že jsem opilý. Tím myslím, že jsem dneska měl kolem sebe už moc lidí.

Hlavně jsme byly s maminkou v tom kostele. Docela jsem se tam těšil. No došly jsme tam. S předstihem, abysme si mohly sednout dozadu. Maminka hned obstarala kancionál. Koncionál. Zpěvník prostě.

No chvíli jsem čuchal kostel (to mám moc rád) a pak to začalo. Nalistoval jsem číslo 225 v tom zpěvníku a byl jsem zklamanej, protože to nebyly Noviny, ale Veselé vánoční hody. To je taky docela dobrá písnička, ale zpívalo se to zas hrozně pomalu, takže jsem furt vypadával. Maminka mi pak řekla, že jsem byl úplně mimo. Myslím, že kdyby to nebyla moje matka, ale nějaká cizí žena, asi by mi řekla, že jsem retard. Ale prostě fakt to zpívali moc pomalu. Tak už jsem pak radši ani nezpíval, protože jsem v duchu souhlasil s tou teoretickou ženou, která by mi v budoucnu řekla, že je retard, pakliže by byla mojí matkou, která by nebyla moje maminka.

No a pak začal něco říkat pastor nebo farář nebo ten kazatel. Mluvil nespisovně a vůbec jsem to nechápal. Bylo to horší než minule a vůbec se mi tam nelíbilo. Tak jsme se s maminkou dohodly, že až se zas bude vstávat a zpívat, tak prostě utečeme.

A tak se taky stalo. Dobrá věc na tom je, že jsme ještě před kostelem šly proměnit ty vánoční losy, na které maminka vyhrála 300,-, za další losy. A tak jsme došly dom. Mám asi nový rekord - na los s kapkejkem za 30,- jsem utržil celé 300,-! A celkově jsme za dnešek vyhrály 110 kerun. Což je podle mě super výsledek!

Dnešní radodárnost zní: Jděte na mši, utečte, věnujte se hazardu a vyhrajte.

25. prosince 2014

Každodenní radodárnost #361

Snědl jsem nějaké jídlo, co bylo v kuchyni v misce. Mělo to na obalu namalovaného nějakého chlapa v červeném a s čepicí. Chutnalo to docela nedobře a tak to muselo být zdravé. Prosichr jsem teda snědl všechny asi 4 exempláře, které tam byly. Doufám, že to maminka neměla na něco nachystané. Například na dělání nějaké dekorace, protože jsem to prostě sežral, jelikož jsem si chtěl připadat vánočně.

Včera mi totiž došlo, že už je tak nějak po Vánocích. Jsem z toho celej smutnej a to máme teprve první svátek. Štěpán zítra to jistí, protože jdeme s maminkou zase do kostela, protože si chceme zazpívat a hlavně chceme vybrat výhru na stírací los, kterým jsem maminku obdaroval, abychom si za ni nakoupily další losy a šly je postírat nad hrnek kafe. Tedy v tom kostele si chceme jenom zazpívat. To ostatní budem dělat jinde, ale spojíme to jedním vrzem. Náš plán jednoduše počítá s tím, že bude otevřená trafika, kostel a nějaká restaurace.

Hlavně jsme již z loňska poučeny a fakt jim do té misky už nedám dvacku s vědomím, jakej jsem mecenáš. Taky jsem se letos vůbec nedíval na ten seriál o Borgiových, takže už si zas moc nepamatuju, jak to v kostelech chodí. Třeba už zas nevím, kdo je to kanovník a kdo kanonikát. Nebo penitenciář. Jako předpokládám, že se mě na to nikdo ptát nebude a ani to nebude potřeba vědět, ale já vím, že to nevím a budu si tam připadat jako pablb. Například minule mě rozhodilo, že se zpěvníku říká kancionál. Ustál jsem to v pohodě, protože je to na tom napsané, ale obvykle takové štěstí nemám. Jako vždy doufám, že maminka to kdyžtak nějak vytrhne.

Kdo čte můj Twitter (no, máte ho vedle, pokud moje příspěvky čtete přímo tady a né ve čtečkách), už ví, že mám vymyšleného super 365 nástupce. Včera jsem to vymyslel cestou ze záchodu. Vždycky jsem si myslel, že ty nejlepší nápady dostáváte právě tam. Tam a pak ve sprše. Evidentně to tak není vždycky.

Dnešní radodárnost zní: Nepodceňujte varovné barevné obaly a cesty z toalet.

24. prosince 2014

Každodenní radodárnost #360

Dneska byl celkem normální den, ve kterém jsem nafasoval 16 párů ponožek (tedy celkem 32 kusů), protože si maminka přečetla, že mám samé děravé. Je to trochu nepoměr, neb jsem mamince dal jen 2,5 páru (5 kusů). Ale maminka zas žádné děravé nemá, takže je to v pořádku. Taky jsem doplnil zásobu mazátek na pusu a parfémů a jiných okrášlovadel. Takže cajk.

A taky mi dneska došlo, že jsem nikomu nepopřál fešné Vánoce, protože to nechápu. Celý ten koncept toho, jak někomu řeknete, že by měl mít nějaké Vánoce. Takže to není proto, že vás nemám rád, ale proto, že nechápu, proč a jak bych to měl udělat. Mám vás rád celý rok a celý rok si teda asi přeju, aby to bylo v cajku. Vánoce nejsou nic speciálního. Čistě pro info, abych si jako nepřipadal tak blbě. Včera jsem si blbě třeba nepřipadal, protože to Vánoce ještě nebyly a tak jsem nic neprošvihl. Dneska už jsem to ale nutně prošvihl. Takže tak.

Chtěl jsem dneska být machr a vůbec nebýt vánoční, ale nějak se mi to nepodařilo. Dokonce jsme s maminkou daly šanci jakému asi vtipnému filmu, ve kterém hrála Popelka, která byla ale už o něco starší, ale furt zněla jako Popelka. To mě docela uklidňovalo. Bohužel se tam ale objevila až ve chvíli, kdy jsem se na to už dívat nechtěl a tak to stejně nezachránila. A tak jsme to vyply a šly si radši číst.

Dnešní radodárnost zní: Vypněte televizi a jděte si číst!

23. prosince 2014

Každodenní radodárnost #359

Dneska jsem měl takový celkem akční den. Byl jsem s maminkou ve městě, protože nám praskla varná konvice. Byla už hrozně letitá a nějakým stylem se jí v boku udělala malá dírka, takže když jste tam nalili objem na 2 čaje, část objemu se dostala na kuchyňskou linku a nebyla tedy dostatečně teplá, aby ji bylo možno užít na přípravu čaje. A tak jsme s maminkou šly koupit novou.

No střízlivým odhadem bych řekl, že tu máme celkem 3 prodejny elektra. Možná je jich víc, ale já o víc nevím. Takže pro mě aktuálně neexistují.

Tak jsme šly do první. Snažil jsem se tam mamince vnutit konvici, kterou jsem pojmenoval Ňuňu, byť jsem jasně viděl, že se jmenuje Luisa. Nicméně Ňuňu byla jen ve fijalové a to se nám do kuchyně nehodí. A tak jsem teda rezignoval, i když jsem se ještě 3x zeptal, jestli jako radši nevezmeme Ňuňu, protože si maminka vyhlídla nějakou Hjondé v zelené barvě. Hjondé nebrat, znalci vědí. Zkusil jsem znova Ňuňu. I když jsem chápal, že to fakt nepůjde.

Naštěstí se ukázalo, že Hjondé má moc krátký přívodní kabel. Inu Hjondé. A tak jsme odešly (protože tam stejně byla hrozně protivná prodávající baba). A šly jsme do dalšího elektrošopu. Měli tam jen několik málo rychlovarných konví. Měli i Ňuňu. Bohužel v červené barvě. Snažil jsem se mamince vnutit, že červená barva se nám do kuchyně hodí jistě lépe, než ta fijalová v předchozím šopu. Nepochodil jsem. Odešly jsme.

Vešly jsme do posledního elektrošopu. Opět tu měli Ňuňu. Opět v červené. Maminka viděla moje svítící oči. Jako kdyby mi četla myšlenky, okamžitě vyhledala paní prodávající a zeptala se jí, jestli mají Ňuňu v zelené. Nemají, ale přijde dnes odpoledne zboží. Bude tam Ňuňu v zelené? Né, nebude, ale budou tam jiné zelené.

Smířil jsem se s tím, že Ňuňu mít prostě nebudem, protože evidentně okolí nechce, abychom ji měly. My pro to udělaly maximum. Začal jsem se tedy soustředit na jiné alternativy, protože, co si tu budu nalhávat, kafe jsem chtěl pít ještě dneska. Ani Ňuňu nestála za odklady.

A tak jsem počal s prohlížením polic, které byly narvané konvema. A v tom jsem ji uviděl. Precizní konef v krtkové barvě (to, co je na obrázku dál od objektivu). Možná to není taupe, ale tak musel jsem nějak zužitkovat ty znalosti, které mi dal Plastkon, který, jak známo, má na květináčích všechny barvy světa.

A ještě jsme nazdobily stromek. Teda maminka zdobila, já jsem jen řekl, že kdyby tu byl @danextsux, oba bysme křičeli, že ty baňky vypadají jako anální kolíky. Maminka mě ale uzemnila s tím, že to stejné jsem říkal už loni. Tak jo. No asi to tak teda fakt vypadá a aspoň je vidět, že jsem si to jen náhodně nevymyslel.

Dnešní radodárnost zní: Když jde o teplý nápoj, musí jít i bachratá konvice stranou.

22. prosince 2014

Každodenní radodárnost #358

Dneska jsem měl docela dobrý den. Vlastně byl úplně dobrý, protože z nedobrého jsem se kompletně vykecal. Taky jsem napsal jedno hodnocení na Heureku, které je podle mě velmi jasmínovité. Takové to šíření osvěty do světa.

Taky jsem dneska dokoupil zbytek darů, takže to mám komplet a můžu si 2 dny užít to, že nemusím kupovat žádné dary. Letos jsem to totiž vzal fakt od podlahy. A většinu darů za mě nakoupili jiní. Ale i tak to bylo super a užil jsem si to.

Dnešní radodárnost zní: Udělejte si takové to lití vosku ze svíčky do vody. Je to dobré a zábavné.

21. prosince 2014

Každodenní radodárnost #357

Furt to nemám vymyšlené. Budu si na to někdy muset udělat čas, jinak to bude v loji, já udělám rozhodnutí bez rozmyslu a pak se budu muset celej rok pachtit s něčím, co se mi bude strašně špatně psát.

No to jen tak pro info. Jinak jsem měl dneska docela dobrý odpočívací den. Doufám, že takové budou všechny další dny. A dokonce jsem udělal jeden telefonní hovor, ze kterýho jsem ještě furt usměvavý.

Večer jsme si s maminkou sedly a maminka pustila koledy. Jakože abysme natrénovaly songy na tu kostelní návštěvu, kterou máme opět v plánu. Koled jsem slyšel asi 19, znal jsem jich 11. Z toho ani jednu dobře. Snažil jsem se zpívat a vymýšlel jsem si vlastní text v místech, kde jsem ho neznal.

Většina koled zněla v mém podání zhruba stejně, jako moje jamínovitá říkanka:
„Jedna, dvě - Honza jde,
nese pytel mouky.
Šel za ním myslivec,
péro na klobouky.“

A abysme trochu vyvážili tu duchovní atmosféru, rozhodly jsme se karbanit. Hrály jsme válku/vojnu/přebíjecí hru s žolíkovkama. A povedlo se nám to dohrát. Myslel jsem, že to nejde. Ale jde to celkem v cajku, pakliže máte hodně času. Maminka vyhrála.

Dnešní radodárnost zní: Pusťte si koledy.

20. prosince 2014

Každodenní radodárnost #356

V rámci deníčkové funkce musím napsat, že jsem dneska dojel do svého rodiště. Snědl jsem hodně mandarinek a vypil jenom dvě kafe.

Jsem unavený a tak budu muset udělat klasickou rychlovku, protože se mi dneska nestalo nic ultrazajímavěftipného.

Jenom jsem si vyzkoušel gatě hořčicové barvy a vypadal jsem v nich mrtvolně. Nekoupil jsem si to tedy.

Dnešní radodárnost zní: Musíte se umět rozhodnout.

19. prosince 2014

Každodenní radodárnost #355

Krátí se to. Už jen kousek a mám po radodárnění. Furt jsem nevymyslel nástupce. Tak nějak mám pocit, že na to je ještě času dost, ale realita je asi trochu jiná. Loni už jsem to měl vymyšlené.

Každopádně jsem měl dneska velmi náročný den. Doufám, že jsem byl letos v práci naposled. Dokonce jsem večer, při svém odchodu, zalil jednu kytku. Obvykle kytky nezalívám.

A taky si už týden udržuju rybičkové tetování. Pokud jste trochu opilí, bude vám připadat, že je opravdické. Včera jsem to experimentálně ověřil.

Dnešní radodárnost zní: Jděte brzo spát.

18. prosince 2014

Každodenní radodárnost #354

Dneska jsem byl na vánočním večírku. Musím říct, že to letos bylo snesitelnější než loni a ani jsem z toho zatím neupadl do deprese. Taky jsem ale odešel asi za 75 minut. Teda vlastně jsem odjel, ale to už je jedno. Prostě jsem za Evísovy asistence vypad. A ještě jsem si v káře zatrsal.

Ale gró dnešního dne tvořej stíhačky.

Dnešní radodárnost zní: Poskládejte si papírové letadélko!

17. prosince 2014

Každodenní radodárnost #353

Dneska jsem měl takový normální pracovně náročný den, ve kterém jsem se hrozně smál.

A opět jsem si uvědomil, že fakt nemám rád lidi.

A nechci na vánoční večírek, ale nějak se mi omylem povedlo slíbit svoji účast. Já tak nemám rád vánoční večírky. Podle mě je OK a cajk a příjemné, že chodím do práce i o dovolené. Ale chodit na vánoční večírek je otřes, i když dovolenou nemáte.

A nemám rád lidi.

Dnešní radodárnost zní: Na zimu si pořiďte kvalitní krém na ruce.

16. prosince 2014

Každodenní radodárnost #352

Dneska jsem měl hrozně pracovně náročný den, protože jsem byl zase v práci. Zítra tam jdu zas. Ale byl jsem tam celkem šťastný. V rámci deníčkování to tu ale musím uvést.

Jinak jsem měl normální den a nesebral jsem ani jeden psí kakanec, protože jsem nebyl žádným obdařen.

Ovšem stala se mi věc, co se mi moc často nestává. Jdu z posilovny dom. Už je samože tma, protože je asi tak 8 večer. No a jdu, jdu, jdu a vidím, že přede mnou jde nějaká paní. Ta se zastaví a kouká se směrem z takového malého vydlážděného kopce, kde můžete snadno spadnout a rozbít si koleno.

No a tak k ní dojdu a podívám se na ten kopeček, ze kterého si můžete rozbít koleno, a tam leží chlap. Tak si vyndám sluchátka z uší, podívám se na tu paní a jdeme k němu.

Chlap leží na zádech a je úplně tuhej. Tak na něj s tou paní zkoušíme mluvit a on leží dál a nic nedělá. Tak říkám, že zavolám sanitu a vytahuju telefon. No v tom se ten chlap pohne, otevře oči a chce něco říct. Je ožralej jak motyka. Je mu asi tak kolem 60 let a je hrozně tlustý. Smrdí alkoholem. Nenávidím takové lidi.

Ze spoda přijde pán a říká nám, že je ten chlap jen ožralý. A tak říkám, že teda zavoláme měšťáky. Ten pán říká, že už je právě volal. Tak jsem řekl, že teda cajk a šel jsem doháje, protože ten pán tam na ně už čekal.

Takže jsem udělal dobrý skutek jen napůl.

Dnešní radodárnost zní: Pomáhejte ostatním.

15. prosince 2014

Každodenní radodárnost #351

Dneska jsem se probudil a hrozně jsem se opájel tím pocitem, že mi dneska začíná dovolená. Konečně.

A pak jsem vstal, oblík jsem se a šel jsem do práce.

Cestou z práce jsem si řekl, že bych se mohl hecnout a jít konečně koupit nějaké dárky, které jsem neobjednal po internetu. A tak jsem teda šel. Absolvoval jsem dva obchody a utekl jsem dom. Už to nebudu zkoušet. Je to fakt humus. Byl jsem z toho jak pejsek v lunaparku. Stačilo. Nadále budu dárky objednávat nebo budu klasicky nutit Evíse, aby "mi to koupil, protože jde stejně nakupovat - líp tomu rozumí - já tam nejdu - má to po cestě - je hrozně hodnej".

No před chvílí jsem byl se psem a mám pro vás další super kakací historku. V pořadí již hodněkátou. Jako uvědomělý občan psí kakánky samože sbírám. Dnešek nebyl výjimka. Pěkně jsem to sesbíral do pytlíku a cítil jsem, jak to hřeje.

No a jdeme dál a dál a dál a mě na tu ruku s pytlíkem začíná být zima. V dohledu není žádný koš a tak to furt nesu a nesu a nesu. No už je mi na tu ruku fakt zima a jdeme kolem popelnice. Jakože kolem popelnice nějakých lidí, co mají popelnici před domem a nechráněnou proti vhodu psích kakánků.

A tak se rozhlédnu. Nikde nikdo. Ulice, ovětlená kandelábry, je úplně tichá. Zvednu víko popelnice a hodím to tam. Popelnice je ale po okraj plná nějakých krabic. Tedy vlastně jen nahoře, hned pod víkem, je krabice. Co je pod tím, to netuším a je to úplně jedno.

A tak jsem prostě ten pytlík s kakancem nechal nahoře na té krabici. V tu chvíli vyleze z toho domu žena a jde něco dát do popelice. Naštěstí už jsem to stihl zavřít. I tak mi to bylo hrozně blbé a napadlo mě, že se jí omluvím, že jsem jí dal pytlík s kakancem do popelnice.

Ale pak jsem si to rozmyslel a vsadil jsem na to, že až ta žena tu popelnici otevře, tak nebude vědět, že jsem to tam dal já. A tak jsem prostě šel. Bohužel jsem se asi po pjeti krocích rozběhl a pelášil jsem pryč, protože jsem nechtěl, aby na mě křičela, když už jsem možnost omluvy propásl. Ale nic se nestalo a tak jsem zase zvolnil.

Dnešní radodárnost zní: Než vyhodíte kakanec, ujistěte se, že na to máte nervy.

14. prosince 2014

Každodenní radodárnost #350

Dneska jsem opět celý den propracoval, ale dodělal jsem to. Jsem za to moc rád a přeju si, aby byl zítra pátek, protože jsem vlastně neměl víkend. A to jsem měl velké plány a chtěl jsem být moc akční a zahrát si Karkasone, protože to už jsem fakt dlouho nedělal. Píšu to sem proto, že to musíme co nejdřív popáchat.

Taky mě bolí hlava. Ale jinak jsem celkem veselý.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže nevíte, co koupit za prézent, zajděte v supermarketu do oddělení pečení. To se budete divit, co tam všechno nemaj.

13. prosince 2014

Každodenní radodárnost #349

Od 15. mi oficiálně začíná moje zimní dovolená, která trvá až do příštího roku. Byl jsem z toho včera tak odvázanej, že jsem pracoval s nohama na stole a řekl jsem nahlas hlášku o svých ňadrech. Obvykle o nich na veřejnosti mluvím jen ve zkušebních kabinkách.

Dneska jsem (čistě ze strachu, abych nevyšel ze cviku), celej den pracoval, protože jsem stejně neměl na vybranou. Zítra mě to čeká znova. Výhoda je, že jsem díky tomu velmi profesionální i o víkendu.

Během chvilek, kdy jsem nemusel pracovat já, ale pan server, jsem se věnoval čistě vánoční činnosti. Zabalil jsem na serverové etapy několik dárků. Musím říct, že zcela chápu, proč si lidi nechávaj balit dárky v těch budkách, co se vylíhnou v nákupácích v období Vánoc. Balení dárků je fakt makačka a byl jsem rád za serverovýkonnost, protože jsem díky tomu nemusel balit kontinuálně delší časový úsek.

Také již chápu dokonalost těch dárkových taštiček, které nemám moc rád, protože je mi je líto po vytažení prézentu vyhodit, ale nemám pro ně žádné upotřebení. Do tašky prézent prostě jen dáte a cajk. Když to balíte do papíru, tak si prvně nachystáte dárek, co chcete zabalit. Pak si na něj ustřihnete kus balícího papíru. Pak je ten papír na připravenej dárek moc malej a vy hledáte jinej dárek, kterej byste tím obalili. A pak skončíte tak, že prostě ustřihnete další kus balícího papíru a nadstavíte tím ten původní (za použití izolepy). A pak do toho dárek obalíte a ono se vám to rozevírá. Tak se to snažíte zachránit a pak server dopracuje a vy toho musíte nechat a jít zas makat. A dárek se mezitím samorozbalí.

Je to výzva. Příště pokračuju,

Dnešní radodárnost zní: Dávejte lidem prézenty furt, abyste si nacvičili balení a pak vám to šlo hladce jako slupování značkové nálepky z pomeranče.

12. prosince 2014

Každodenní radodárnost #348

Dneska se mi taky nechce moc psát. Ale měl jsem dobrý den, docela hodně jsem se smál. To mám rád.

A večer jsem byl na nákupu a koupil jsem si pjetimetrovou roli balícího papíru, takže budu velmi profesyjonální, co se krepwrepu týče.

Dnešní radodárnost zní: Spolehlivě se s předstihem připravte na Vánoce.

11. prosince 2014

Každodenní radodárnost #347

Dneska jsem měl docela dobrý den, jenom hrozně rychle utekl. A zítra už je zase pátek, což mám moc rád.

Klíčová slova: Chlap a líbání, župan České pošty, dávkovač na mýdlo, kvídění.

Dnešní radodárnost zní: Když se vám nechce psát, použijte aspoň klíčová slova.

10. prosince 2014

Každodenní radodárnost #346

Dneska jsem měl docela dobrý den. Například jsem zvládl koupit dvě věci, které se jevily docela nesehnatelné. A pak jsem byl v posilovně, kde jsem se zcela profesyjonálně polil ze své lahve na pití, protože jsem to špatně zavřel. Ale tak co už, zima mi nebyla, takže jsem prostě jenom vypadal jako pitomec.

Musím říct, že mě samotnou fascinuje, jak rychle s třistašedesátpjetkou utíká čas. Nebo teda dny. Nemůžu uvěřit tomu, že je to rok, co mám to super razítko! (Ovšem toho beránka, toho jsem fakt neukrad. Přísahám!)

Dnešní radodárnost zní: Zavzpomínejte si!

Například já jsem si nedávno vzpomněl na to, jak děsivě vypadala stará vrátnice do domova důchodců v Moravské Třebové. Byl to děs. Paní vrátná tam měla takovou kukaň, ze které se dívala do toho vjezdu, který byl vrátnice.

9. prosince 2014

Každodenní radodárnost #345

Maminka mi dneska řekla, že mám myslet pozitivně. Prý se z ní stává psycholog. Tak jo.

Taky jsem šel dneska po posilce do Albrechta a chtěl jsem si do práce koupit kafe, protože mi to, co tam máme, přestalo chutnat a už i mi je trapné brát si kafe ostatních (i když jim na ně lepím samolepky s očima). A tak jsem si chtěl koupit nějaké rozpustné. Prvně jsem sáhl po těch splendidních, které jsou v regálech nahoře. Stojej asi 2x tolik, co ty kusy, které jsou vprostřed regálu a osobně nemám dojem, že by byly o moc lepší. Ale tak když jsem se rozhodl, tak jsem si řekl, že do toho půjdu.

No a vidím, že tam mají ve slevě takové to ochucené dauEgberc. Viděl jsem na to ošklivou reklamu v televizi (žádná masakrálnost) a rozhodně jsem si okamžitě utvořil představu o vysoké nechutnosti tohoto produktu (já totiž nesnáším karamel, to jsem tu o sobě asi ještě neprozradil).

Ale oni měli limitovanou edici se skořicí. Já mám skořici rád. Až moc. Skořice je vánoční. A tak jsem to koupil. Zatím jsem to neochutnal. Pokud si sklinku nenechám zítra doma, tak tento produkt okoštuju zítra ve worku. Ale ta reklama se mi stejně líbit nebude. Prostě Olia a Nissan FTW!

Dnešní radodárnost zní: Uvolněte se. Tekutiny, touhy, potřeby.

8. prosince 2014

Každodenní radodárnost #344

Chtěl jsem vám to napsat už včera, ale pak se mi teda jako tak nějak nechtělo.


Byl jsem včera v posilovně a zjistil jsem (už jsem to teda zjistil dávno), že jsou všichni kolem mě prostě dobře oblečení. Jenom já jsem takový jasmínovitý. Neladí mi to, je to vytahané. Jsou to prostě tepláky a racerback nebo triko bez rukávů s klokankou.


Ostatní mají obvykle superladící fitness oblečky. Obvykle růžové. A nebo děsně sportovní funkční oblečení. A tak. Já ne. Já jsem zas jak z nalezince. Poslední dobou jsem takovej furt. Zachraňují to jen ty halenky, co mi dal Evís. Moje maminka měla vždycky pravdu. Asi viděla do budoucnosti. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.

Chtěl jsem vám ukázat, jak jsem to včera nevědomky vychytal i já. Moje ponožky naprosto dokonale ladily s mýma botama a lahví. Teda s tou lahví to až tak dokonalé nebylo, ale boty a fusky ladily jak Symfony.

Dnešní radodárnost zní: Slaďte se!

7. prosince 2014

Každodenní radodárnost #343

Dneska jsem měl normální den, ale jsem línej něco psát, protože si chci číst a užít si dobu, než zas začne pracovní blbinec.

Dnešní radodárnost zní: Zameditujte si.

6. prosince 2014

Každodenní radodárnost #342

Dneska jsem měl dobrý den, ve kterém jsem se pokoušel hodně spát a moc mi to nešlo. Taky jsem uklízel a četl jsem si knihu, ve které popisují docela nechutné věci. Takže se mi to líbilo.

Taky jsem dlouho telefonoval. Byl to snad můj rekord, protože takhle dlouho jsem ještě netelefonoval. Nebo možná jo, ale nebyl jsem z toho otrávený a ani jsem nechtěl skončit. Ale musel jsem, protože zvonky.

Dnešní radodárnost zní: Zazpívejte si ve sprše o gondolách.

4. prosince 2014

Každodenní radodárnost #340

Včera jsem byl večer moc smutný a tak jsem nic nenapsal. Dneska jsem taky smutný a tak nic nechci psát. Ale asi by to k těm dnům nebylo úplně fér, protože včera jsem měl první polovinu dne vlastně úplně super a hodně jsem se smál. Dneska jsem se teda taky z části smál, protože zase přišlo na přetřes téma "Jasmín a jeho smysl pro humor".

Dneska jsem byl v práci hrozně profesyjonální a asertivní. Řekl jsem například, co nebudu dělat a tak to už dělat nemusím. Taky jsem objevil, že mám na sobě několik děr. Většina jich nebyla vidět, ale vedlo mě to k hlubokému zamyšlení nad sebou.

Není to tak dlouho, co jsem tu popisoval, jak jsem byl v posilovně a měl jsem na sobě díry. No už to asi nějak prosáklo i do všedního života. Třeba Evís mi dal super svetr, který mám velmi moc rád i přesto, že obsahuje žlutou barvu. Je úplně čupr, má rolák a super hřeje. Na pravé straně má díru. Přišlo mi to tak cool a super, že jsem se zatím nepokusil to nijak spravit, protože mi tak nějak přijde, že to k tomu svetru patří. Nicméně o víkendu se to pokusím opravit. Možná. Hlavně v tom případě, že si to tu Evís přečte a nabídne mi pomoc a řekne mi, že jinak se to v pračce rozpadne, protože je to svetr. Bude mít recht. A nebo udělá přesný opak a možná mi řekne, že je mu to buřt, ale já vím, že to tak není a bude mi chtít pomoct, abych chodil bez děr a bylo mi teplo. Už se na to těším, protože mě napadlo, že bych na to mohl přišít nějaký knoflík, protože je mám rád.

No a kde byly ty další díry vědět nechcete, protože si je díky tomu můžete představit úplně všude a to je mnohdy lepší, než takové to zklamání, že to nebylo sexuélní.

Taky jsem byl včera v šopu pro kýble. Akorát jsem si nekupoval kýbl, ale tašku. Její obsah přesypu do kýble, který jsem už dojedl. Teda už jsem to tam vlastně přesypal. Tašky jsou lepší, protože se s nima líp jede šalinou. Taky je taška o dost nákladnější, ale já jsem rozežranec.

Taky mi přišla zásilka z é-šopu, kde jsem objednal super dárek pro moji maminku. Sám jsem se plácal po ramenou, že mě napadla taková genyjalita. Nemůžu tu říct, co to je, protože vím, že mě maminka čte. Ale! Napadla mě hrozná věc, která vedla opět k tomu, že jsem se nad sebou musel zamyslet.

Já neumím kupovat dárky. Nejsem prostě schopen koupit někomu něco, o čem si myslím, že je to nepotřebné. Abych koupil dárek, musí splňovat dvě podmínky. Musím o něm být hluboce přesvědkován, že ho obdarovaný použije a nebude se mu někde povalovat. A za druhé (a to je kruciální) to musí být něco, co bych sám snesl.

Takže nikomu neumím koupit takový ten pracholapač. Nebo pokladničku. Nebo nějakou dekoraci (pokud přesně nevím, že máte rádi soby). Naopak chci furt kupovat jednorožce, parfémy a obskurní růžové úchylnosti, které nejsou kombinované s leopardím vzorem. No děs. Lidi kolem mě můžou být fakt šťastní, že je před kalamitou růžových zrůd chrání první pravidlo.

Dnešní radodárnost zní: Kupujte dárky taky sobě. Například já jsem si dneska koupil 3 měsíční členství v tom spolku slepic, co furt plkaj o dortíkách. Jo a dočet jsem knihu, už jsem tu o tom dlouho nereferoval.

3. prosince 2014

Každodenní radodárnost #339

Dnešní radodárnost zní: Někdy je lepší prostě nebýt. Aspoň nemůžete nic kazit.

2. prosince 2014

Každodenní radodárnost #338

Dneska cajk, ale už se mi moc nechce psát, protože jsem svůj čas potrávil všude jinde a chci jít dneska dřív spát, protože jsem to včera zase nevychytal.

Šaliny furt nejely dobře a tak jsem objevoval novou cestu do práce. Docela mi to šlo. Ale cesta zpět dom mi nešla. To trvalo místo chtěných 40 minut celých 80 a tak zítra musím vymyslet něco jiného. Napadlo mě, že pojedu na poníkovi, ale zatím nemám toho poníka. Což se jeví jako docela problém.

No a jinak jsem měl docela dobrý a veselý den. Jsem pozitivně naladěn, i když se mi nechce dělat vykecávání.

A taky jsem si dneska poprvé vzal svoje zimní kecky. Byl to fakt dobrej nápad, protože včera jsem měl jenom plátěné kecky, které jsem si ani nezapnul a trochu hodně mi do nich napršelo a nasněžilo. A dneska jsem to teda totálně vychytal a bylo mi teplo. Což nemám rád, protože mám rád, když je mi chladno.

Dnešní radodárnost zní: Jeďte někdy něčím, čím jste ještě nejeli.

1. prosince 2014

Každodenní radodárnost #337

Tak. Dneska jsem měl zase pracovní hyperden, ve kterém jsem se hodně smál. Bylo to dobrý. No a jdeme z práce a na autě, které stálo celej den na parkovišti, je tak solidně 3 cm námraza. Tráva je namrzlá, na zábradlí rampouchy. No kolem všude led. Po odborném oškrábání je auto v cajku.

Tak se dostávám na zastávku busu, protože už mě předtím 3 lidi varovali, že nejezdí šaliny a trambusy, a ať proboha nejezdím šalinou a hlavně nechodím pěšky, protože tam prší a mrzne. No vzhledem k tomu, že jsem byl dojat starostí ostatních o svoji osobu, jsem poslechl a jel jsem poprvé z práce dom busem. A taky mě dojalo to, jak lidi kolem mě vědí, že jsem fakt Jasmín. Dokonce jsem pak dostal i dotaz, jestli jsem v cajku dojel dom.

Bylo to dobrý, protože jsem si k tomu pustil nějaký chór ruské ortodoxní církve. Naplnilo mě to Vánocemi a uklidňovalo mě to i ve chvíli, kdy jsem byl bit cizími kabelkami.

Přesedl jsem na Starce. Se mnou jel v buse chlap, co nadával na na DPMB. Jakože jsou to kreténi a že by měli poslat víc autobusů. Paní, co seděla vedle mě, mu řekla, že jich víc nemají. Že jsou už všechny venku, jelikož téměř všechny šaliny a trambusy stojí. A chlap furt mrmlal a byl zlý. A na tu paní byl hrubý. To já nemám rád. Vůbec to nemám rád. A od té doby, co mám nové tělo, se těchto lidí už nebojím, protože vím, že když mě napadnou, tak mám aspoň šanci jim solidně ublížit. A taky nosím dost masivní prsten a klíče v kapse, abych měl větší naději je oslepit, když přijde na lámání rohlíků.

A tak, protože jsem zkušený nositel kontaktních čoček, jsem si řekl, že budu na chlapa němě zírat a nebudu při tom mrkat. Díval jsem se na něj fakt hnusně. A on chvíli civěl na mě. A furt hulákal a nadával na DPMB. A civěl na mě. A já jsem nemrkal a díval jsem se hnusně. A ten chlap fakt zmlknul a posadil se normálně (předtím byl vykloněný). A já jsem se na něj ještě docela dlouho díval, ale pak už jsem nemohl dál a tak jsem zavřel oči a užíval si ten chór. A ten chlap už pak jenom mlčel.

Dnešní radodárnost zní: Poslouchejte ruský pravoslavný nebo jaký chór, protože si pak připadáte mocně, i když jste nic neudělali a jiné lidi prostě jen přestalo bavit nadávat.

30. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #336

Eště naradodárnit, ať to mám dneska v cajku. Už je vlastně stejně docela nebrzo.

Dneska jsem měl víc akční den než včera. Například jsem dokonce napsal část seminární práce. Už jsem z toho úplně vypadl, ale furt ještě umím odkazovat na cizí texty, takže dobré. Jsem asi tak v polovině 1 000 slovného pojednání. Jde to ztuha.

Taky jsem si dneska koupil červenou řepu. Kdo mě čte dlouho, ví, že jsem to dřív jedl skoro pořád. Ale to byla taková ta z průhledné lahve. Dneska jsem si koupil celou tu hlavu.

No byla to docela legrace. Od prvního okamžiku, kdy jsem to rozkrojil. Tekla z toho rudá šťáva. Tak jsem si z toho vzal polovinu a tu druhou jsem chtěl dát do lednice, ale i mi došlo, že to by bylo všechno červené. A tak jsem vlezl do skříňky, kde jsou celofány, alobaly a pečící papíry. Chtěl jsem potravinovou fólii, které ale já řikám celofán.

No vypadl na mě alobal a bacil mě do hlavy. Trochu se rozmotal. No namotal jsem ho zpět na roli. Kdo víte, jak alobal vypadá, můžete tušit, že se mi to nepovedlo udělat nepoznatelně. Ale tak co už.

Pak jsem tu druhou půlku řepy omotal tím celofánem a dal do lednice. No přišel jsem si jako normálně uvažující a hrozně chytrý člověk. A pak jsem se to snažil okrájet a nakrájet na kostky. A pak jsem přišel na to, proč jsem si kupoval tu verzi ve sklenici.

Dnešní radodárnost zní: Kupte si to ve sklenici.

29. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #335

Dneska byl super den. Celej jsem ho proležel, pročetl a prosledoval sledováním svíčky.

Řekl jsem jen velmi málo slov a vypral jsem prádlo.

A jsem s tím spokojen.

Dnešní radodárnost zní: Pokud jíte příliš pálivá jídla, pořiďte si kvalitní balzám na rty a aplikujte ho na rty už hned po jídle.

28. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #334

Dneska byl naprosto unikátní den. Byl to moc dobrý den, protože jsem se furt jenom smál. Asi tak pořád. Díky tomu jsem furt smrkal, ale vůbec mi to nevadilo.

Začalo to už ráno. Jel jsem na hlavák a vidím, že dvanáctka je hned v závěsu a tak na hlaváku vyskočím a ta dvanáctka nikde. No tak jsem tam stál ještě dvanáct minut a pak přijela náhradní doprava. Což je teda tento týden už podruhé. Ale cajk, do práce jsem se dostal.

Pak jsem viděl člověka, o kterém jsem si myslel, že neexistuje. Byl jsem jeho vzhledem a chováním tak zklamán, že si to sem poznamenám a zapomenu na to, protože v mých představách byla tato osoba superhrdinou. V realitě je to blbá slepice. A blbá slepice mi moji super představu nevezme.

A pak to tak pokračovalo celý den dál. Taky jsem hodně nadával, byl jsem v posilovně a sehnal jsem nějaké prézenty.


Dnešní radodárnost zní: Když jsi nejlepší, všechno se ti daří. Jasmín se nenarodil, ale spíš vzniknul.

27. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #333

Dnešní radodárnost zní: Když jste v úzkých, udělejte si dechové cvičení.

26. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #332

Tento týden mi asi není to vyspání souzeno. Fakt jsem se snažil, ale prostě to nejde.

Dneska jsem si koupil křen a bílou ředkev. Ta vypadá velmi úchylně. Křen vypadá normálně. Příště ho ale pojím menší množství, protože je to asi hodně kvalitní křen. Ale četl jsem, že je to jako zdravé a tak ničeho nelituji. Zatím.

Jinak jsem měl dneska docela normální den, přičemž jsem se svezl hyperní Mazdou. To píšu proto, že lze říci, že je to v mém světě povšimnutíhodné, jelikož obvykle se vozím Fordama. Chci tím říct, že to byl prostě nezvyklý dopravní prostředek.

A už jsem u toho. Totiž včera se mi stalo, že jsem čekal na šalinu. A místo ní přijel normální bus, který dělal, že je šalina. Přijde mi to hrozně milé, protože všichni vědí, že je to bus, ale každej mu to toleruje a bus si může jezdit po kolejích a tak. Jenom teda nezvoní, což je škoda. Ale i tak to bylo dobrý.

Dnešní radodárnost zní: Semtam vskočte do nezvyklého dopravovadla.

25. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #331

Dneska jsem se taky vyspal napytel, ale nebylo to až tak moc špatné jako včera. Měl jsem docela dobrý den. Až na prostředí v mé kanceláři. Je tam moc teplo a tak musím furt větrat a chodím furt v tričkách bez rukávů, protože je mi prostě furt teplo. Vypadám jak pablb, protože ostatní maj třeba i mikinu nebo svetr. To sem píšu spíš pro sebe, protože mě zajímá, kdy zase nastane doba, že mi bude zima. Teď je mi srandardně furt teplo. Tak nevim.

Vím, že o tom tady furt melu, ale těším se na Vánoce. Když jsem šel ráno do práce, tak byla ještě tma. A jdu přes takovou velkou tlustou silnici, kde jezdí hodně aut. No a kolem té silnice jsou kandelábry a na nich už je vánoční výzdoba. Je to fakt odporné (a to už je co říct, když to řeknu já a ještě takhle nahlas). Prostě na každém kandelábru je modrobíle svítící asisněhová asivločka. Já nejsem žádnej biopřírodní nazi, ale furt se mele o tom, jak se má šetřit energie a pak se na okraj města, kde ani lidi moc nechoděj, spíš tam jenom projížděj auta, prásknou obrovské svítící věci, o jejichž přitažlivosti pro atmosféru Vánoc by se dalo dost dobře polemyzovat (což je ale otázka vkusu, ale i tak je to prostě blbý a tohle je můj blog a tak se tu můžu rozhořčovat nad nesmyslností této ozdoby).

Jako já vím, že to obecně maj lidi rádi a na náměstích si hrajeme na baroko a všichni jsou prostě hrozně moc oslnění, ale! Prostě je to nehezké a zbytečné. Tak.

Ale to jsem říct nechtěl. Chtěl jsem říct, že se hrozně těším na Vánoce. Musím si to sem napsat a hrozně si to užít, protože vím, že až bude tak solidně 20. 12., tak se jich budu děsit a budu to nesnášet. A až bude po Vánocích, tak si vlastně ani nevšimnu, protože je mi to vlastně úplně jedno. Ale jelikož ještě nejsem ve stavu, kdy bych Vánoce žil, tak se na ně můžu těšit a myslet si, že si jich jakože reálně všimnu a něco bude jiné. A proto mám rád tohle období.

Také jsem omylem polil Evíse sprchou, protože jsem ji nechal zaplou. Evís to netušil a pokropil se, když myl vanu. Minule jsem si například šel dělat čaj, když si Evís myl vlasy a díky tomu, jak jsem brutálně pouštěl tu vodu (jak kdybych ten kohoutek dojil), tak jsem Evíse prozměnu opařil. Neptal jsem se, ale skromně si myslím, že dnes jsem to narovnal, protože je zde hluboký předpoklad, že ta voda ve sprchové hadici již byla studená. Taky čtu šestky jako devítky a ještě to píšu do důležitých seznamů. Je to se mnou prostě pohádka.

Jo a pamatujete na to, jak jsem furt nechával v práci svůj deštníček? Paní uklízečka už ho pak dokonce dala na stůl, aby jí nezavazel v dělání. No minulý týden jsem si ho musel vzít na cestu dom, protože moc pršelo a já nechci, aby mi namokla čtečka. No a dneska jsem si ho tam s velkou slávou zase donesl. Ještěže má Evís jeden navíc.

Dnešní radodárnost zní: Zahartuste si na svítící ozdoby a přiznejte si, že jste mamlas.

24. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #330

Na dnešek jsem se vůbec nevyspal, protože mi to vůbec neusínalo a pak jsem se probudil moc brzo a už mi to zase nespalo. To nemám rád a doufám, že to dneska bude o moc lepší.

Píšu to sem proto, abych ospravedlnil dnešní krátkost.

Dnešní radodárnost zní: Ostříhejte si nehty na nohou. Je to fakt dobrá a příjemná věc, pokud jste na tom tak, jako já.

23. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #329

Vím, že bych se měl už zase trochu posnažit a napsat delší člán. Už to zase hrozně flákám a do konce mi chybí už jen měsíc a fous. Za chvíli je za mnou další rok třistašedesátpjetky. Zase jsem se dostal k tomu, že jsem přemýšlel nad tím, co to teda bude další rok, protože jsem si jistý tím, že toho nechci nechat. Je to dobrý. Jenom je někdy složité napsat toho dost. A nebo dost málo, pokud je to něco, co bych tu říkat neměl. Protože jsou věci, co by se na veřejnosti říkat neměly ("Co? Jo. Počkej, kdo?"). Třeba to, že zrovna menstruujete. To je konverzační zabiják a neříkejte to. Můžete říct, že jdete čůrat. Ale o menstruaci nic. Pro muže radu bohužel nemám, ale pokud je zájem, mohu třeba někde říct, že mám erekci a sledovat reakce. Čistě pro potřeby výzkumu ("Ty máš erekci?!" "To není erekce!" "Tak co to je?!" "To není moje!").


Ale o tom jsem mluvit nechtěl, mě to tam jenom nějak zavlálo. Chtěl jsem povykládat o počasí a náladě, což jsou moje oblíbené věci. Myslím si, že se rok konečně dostal do té fáze, kterou mám nejradši z celého roku. Takové to vánoční období, kdy ještě nejsou Vánoce, takže vás nemůžou otravovat a vy si to můžete jenom užívat.


Dneska jsem šel do posilky a oblékl jsem si šedou velkou mikinu s klokankou (aby mi jako nebyla zima). Je to fakt superpohodlná vytahaná mikina, která přesně sedí k tomu počasí. Taky jsem začal zase jíst hodně skořice a divné kořenové zeleniny. Jako příklad může sloužit například taková petržel. Nebo mrkev, ale petržel je víc obskurní. Taky piju víc čaje a čtu knihy. Prostě ideální Vánoce, když nejsou Vánoce.

Dnešní radodárnost zní: Sledujte víc počasí a prostředí kolem sebe, protože já to dělám fakt málo. Takže to musíte udělat za mě, aby se to vyrovnalo. A vím, že už jsem to tady několikrát radil, ale furt jsem se z toho nepoučil a opakování je dobrý.


22. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #328

Dneska jsem byl nakupovat na nákupech. Bylo to docela zábavné. Hrál jsem si na dementa, zkoušel jsem koupit nějakej ten prézent a na losy jsem nic nevyhrál. Takže dobrý.

Dnešní radodárnost zní: Choďte nakupovat v sobotu při obědě. Nikde není moc lidí.

21. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #327

Dneska jsem měl celkem dobrý a hodně prokrastinační den, ve kterém jsem se docela dost smál. Někdy teda spíš ze zoufalství, ale i to se podle mě počítá, protože jsem se smál fakt hodně. Ale smál jsem se i nezoufale, takže je to podle mě furt dobrý den.

Nejlepší bylo ale finále. Dozvěděl jsem se hrozně moc věcí o dveřích. Podle mě to byly celkem hutnosti, protože jsem většinu věcí předtím netušil. Třeba jsem jako věděl, co to jsou ty zárubně, protože nejsem dement. A taky jsem tušil, že jsou dveře levé a pravé. A taky jsem tušil, že dveře mohou mít kliku. A věděl a tušil jsem toho víc, ale po dnešku mám pocit, že zvládnu popsat asi tak 12 různých dveřních typů. A to už podle mě vklad do budoucností.

Dnešní radodárnost zní: Dveře jsou hrozně složitá věc, stejně jako vzorník barev.

20. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #326

Jsem ti teď večer četl. Byl jsem opřený o skříň. Nějak mi díky tomu netekla krev do části zad. A tak teď sedím jako mrzák a mám takový ten mravenčivý pocit v levé části zad.

Dnešní radodárnost zní: Něž se začtete, zkontrolujte si, kde a jak máte odloženy jednotlivé části těla.

19. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #325

Dneska vám povím delší historku o tom, jak jsem byl rebel a dement. A taky jsem zapomínám, když se nesoustředím.

Například jsem Evísovi sežral jeho saláty, protože jsem si myslel, že jsou moje, jelikož jsem nedával pozor, když jsem mu je dával do lednice, protože jsem se zabýval něčím, co bylo zrovna důležitější. A to když dělám, tak si obvykle nic nepamatuju. Budu to demonstrovat na následující věci, což je histořice, kterou jsem vám chtěl napsat už včera. Ale jelikož byla dneska odhalena moje salátokrádež, tak se to k tomu docela hodí.

No. Řeknu tak. Šel jsem dom z práce. Od šaliny dom chodím přes park, protože nerad chodím mezi domy. A protože rád chodím přes park. No a tak jdu jdu jdu a myslím na důležité věci, které jsou v mé hlavě důležité, i když jsou jen vzdušnozámkové. No a jdu a jdu a už jsem skoro na konci parku. Vidím, že je vchod do parku přehrazen takovou tou oranžovobílou páskou. Myslím na severské detektivky a místa činu. Přestože je jasné, že páska není policajtská. Před tou páskou stojej dělníci a asfaltujou část cesty.

No tak jsem teda sešel do parku (jakože to strmé stráně, která je naplněna psími výkaly), obešel jsem to a zase jsem se napojil na tu cestu, kde zrovna asfalt nedělali. Cajk. Dojdu dom, sbalím se a jdu do posilky. Mohlo to být maximálně tak 15 minut od chvíle, co jsem se té cestě vyhnul, ale to mi nezabránilo, abych na ten nový asfalt zapomněl. Víte, já nevím, jak dlouho takový nový chodník tuhne. Možná už to měli oasfaltované, když jsem šel dom a jenom to kontrolovali, ale to vlastně není podstatné. Prostě jsem šel po tom čerstvě udělaném, až jsem zase došel k tomu přehrazení tou páskou. Tentokrát ale z druhé strany, takže jsem prostě šel po té části. která měla být tou páskou chráněna.

No abych to zachránil, tak jsem to zas vzal kolem té pásky parkem. Nemělo to samože naprosto žádný smysl, protože tu novou právě udělanou část chodníku už jsem přece pošlapal. Nikdo mě neviděl a chodník vypadal OK a tak jsem šel do posilky. Řekl jsem si, že cestou zpět nepůjdu parkem, ale raděj kolem domů.

No a jdu z posilky a najdu se vprostřed parku. Vidím před sebou (v dáli) tu pásku a dojde mi to. Naštěstí je přede mnou nějaká mladá žena. Je přede mnou tak 4 metry, ale telefonuje a tak pásku asi nevidí. Začne zpomalovat a něco hledá v kabelce, ale já chci vidět, jak to vyřeší ona a tak taky zpomalím. Ona to asi najde a zase plynule pokračuje. Tak já taky. Zase se začne zastavovat. Je mi to blbé, protože nechci, aby ze mě měla třeba strach. Nic po ní nechci, jenom mě zajímá, jak bude reagovat na tu pásku někdo jinej. Je mi jasné, že trapnější, než já, když jsem šel do posilovny, to být nemůže. Ale to ta dáma samože neví.

Ale nedívá se na mě a jde dál. Pak, až už je skoro u té pásky, si jí všimne. Chvíli obchází kolem (tak jeden až dva úkroky do stran) a jde to obejít parkem. Já ale vím, že je v parku bahno a tak tu pásku směle překročím. Jednak je nízko a druhak (napsal jsem fakt druhak) vím, že je tam nanic, protože chodník je suchej.

A tak jsem vykročil. A usmál jsem se na ni. A ona na mě taky, vzdala plahočení parkem a překročila to. Měl jsem dobrý pocit, jakože jsem se jí odvděčil za to svoje sledování.

Dnešní radodárnost zní: Když už něco nemáte v hlavě a někoho do toho zatáhnete, zkuste to nějak opravit.

17. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #323

Dneska jsem přišel na hrozně zajímavou věc. Zajímavá je proto, že na ní není nic moc divného a lidi to asi normálně vědí. Nicméně.

Mám na okně svíčku. Velkou. Vydrží hořet třeba 60 hodin. No a vyhořela mi tak z jedné poloviny. Prostě prohořela až dolů, ale jedna strana zůstala stát jak útes skoro až k hornímu okraji sklenice, ve které ta svíčka je.

No a tak cajk, řekl jsem si, že prostě vadná svíčka a neřešil jsem. No a zapálil jsem další. A vytvořilo to stejný nešvar. A pak mě napadlo, že ta nevysvíčkovaná útesovitá strana je opět směrem k oknu. A tak jsem si řekl, že je to možná tím, že u okna je více chladno než do místnosti. A tak jsem tu svíčku otočil. Po několika hodinách útes zmizel a já mám krásně vyrovnanou hladinku svíčky.

Dnešní radodárnost zní: Když nevíte, jak naradodárnit, pokecejte o svíčkách.

16. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #322

Dneska jsem už normálně (análně) zaklapl stroj a šel jsem si čistit zuby. No a přišel za mnou Evís a řekl mi, že už jsem zabalil Jablko a nenapsal jsem blábol. Tohle neřekl, ale to nevadí, protože já jsem to tak napsal. A tak to platí.

Dneska jsem měl dobrý den, protože jsem nejel do Olympyje a místo toho jsem si četl. Údajně jsem to vyhrál, protože bylo všude hrozně moc lidí. Takže plus dva. A pak Evís odpoledne třídil svoji skříň.

Já jsem to udělal už minule, takže jsem neměl moc co vyhazovat. Ale Evís to dělal teď a měl toho fakt hodně. Dostal jsem díky tomu několik super ponožek, teplej svetr (který je fakt super elegán a má prodloužené rukávy), teplou mikinu, triko s dlouhým rukávem a 4 úplně úžasné fancy halenky. Možná jsem na něco zapomněl. Každopádně je to super, protože to znamená, že už potřebuju jenom nové boty. Teplověci jsem dostal a elegantní halenečky taky. Tímžtopádem (toto slovo jsem musel použít, protože mi aktuálně přijde dobrý) nemusím nic nového nakupovat a budu vypadat dobře a ještě mi bude teplo. Best.

Dnešní radodárnost zní: Pokud nemáte nikoho, po kom byste dědili ohadry, najděte si ho.

15. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #321

Dneska se mi nechce povídat a tak to vezmu hopem.

Dnešní radodárnost zní: Kupte si něco ošklivého nebo rozbitého. Počítá se promáčklá plechovka s kompotem i pomuchlaná krabice mlíka.

14. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #320

Evís mi daroval takové platíčko s očíčkatýma samolepkama. Prostě jsou na něm páry očí. Různých. A vy ty oči můžete někam nalepit. Teda ne vy, ale já, protože jsem majitelem toho platíčka. Vzal jsem si to do práce a přidělal jsem tam oči několika věcem. Jakože jsem na různé věci lepil oči. Nejlepší na tom je, že jsem to ani nedělal tajně, protože by bylo stejně všem jasné, že je to moje práce.

Dnešní radodárnost zní: Přidělávejte věcem oči!

13. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #319

Včera jsem dočetl knihu. Byl jsem moc rád, že mi zbývalo už asi jen jedno procento, když jsem si lehal, protože jsem to dočetl skoro hned a tak jsem taky mohl jít skoro hned spát.

Důležité je to slovo "mohl". Protože jsem nešel a začal jsem číst další knihu. Přišel jsem totiž na hroznou věc. Mám rozečteno několik sérií nebo knih na pokračování nebo jakkoliv jinak tomu chcete říkat. Prostě jsem začal číst jednu takovou sérii. A pak jsem potřeboval změnu. A tak jsem (většinou nevědomky) začal číst další. Aktuálně mám rozečtených 5. A to nepočítám hraní o trůny a jiné série, kde je řada na autorovi a né na mě.

Nevím, co bych měl číst dřív. Aktuálně mám svazek, co má lehce přes 1 000 stran. To mě na chvíli zaměstná a autoři mezitím stihnou dopsat další knihy. Já vlastně ani nevím, jestli je to uspokojivé nebo ne. Cestou v šalině jsem vymyslel, že by si mohli přednostně sedat starci, těhotné a lidé, kteří si chtějí číst. To by bylo dobrý.

Dnešní radodárnost zní: Když si během dne náhodně vybavíte kus svého snu, ponořte se do toho a chvíli buďte pro své okolí za usnuvšího exota vprostředkonverzace.

12. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #318

Naordinoval jsem si odpočinek. Vůbec mi to nejde, jsem v tom fakt špatnej. Neumím odpočívat. Některý lidi to umí. Já ne. Celé zlé.

A tak jsem si oblíkl teplé ponožky. Dobré na nich je, že jeden půlpár mám já a jeden půlpár má moje maminka. Prostě jakože tedy. Byly to 2 páry ponožek a každá jsme měly svůj. No a každá dala jednu ponožku z páru té druhé. Je to milé. Vůbec je milé, když máte své věci nějak spojené s lidma, co máte rádi. Ať už se jedná o oblečení nebo o drogy.

Dnešní radodárnost zní: Pokud jste fakt přetažení, natáhněte si ponožky. Uleví se vám.

11. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #317

Jsem šel málem spát bez radodárnosti.

No musím to vzít fofrem.

Dnešní radodárnost zní: Dnes je den, kdy je vhodno začít shánět vánoční prézenty. Já už mám minimálně dva.

10. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #316

Dneska jsem měl celkem dobrý den, ve kterém jsem se hodně smál a dokonce jsem pomohl i cizímu chlapovi, který zkoumal, které zadní světlo na jeho káře mu nesvítí. Působil na mě jako hrozný nekompetenta a tak jsem byl šťastnej, že jsem mu mohl hutně naradit, co má jako dělat. Bylo to prostě dobrý.

Taky jsem dostal rybu a nalepovací očička, se kterýma polepím celej svět. To je podle mě super činnost. Taky se mi povedlo koupit super prézent oslavenci. Aniž jsem věděl, že je to oslavenec. Prostě dobrý.

Dnešní radodárnost zní: Prosté písmeno H může na správném místě napáchat fakt super škody.

9. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #315

Jé. Dneska mám vlastně jenom takovou krátkou radodárnost, ale zase vám to může fest pomoct, když budete ve větším (Praha) nebo velkém (Brno) městě cestovat. Tak abyste věděli, jak si správně naplánovat cestu pomocí hromadných dopravních prostředků.

Jo a abych předešel nedorozumům. V Brně metro je. Sice jen jedna stanice, ale je.

Dnešní radodárnost zní: Šalina > Metro > Bus > Trambus.

8. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #314

Jelikož mám dneska odpočinkový den, tak jsem pro vás vymyslel super radodárnost.

Dnešní radodárnost zní: Přečtěte si nějakou klidodárnost.

7. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #313

Jde se na to. Dneska bych to měl už trochu narovnat, protože poslední dny nicmoc. Ale i tak z toho nemám špatný pocit, protože jsem to neodflákl tak, jako jsem to vždycky dělal. Prostě jsem fakt nemohl napsat víc.

Včera jsem byl totiž tak strašně unavenej, že jsem se rozhodl, že dnes nepůjdu do posilovny. A to už je fakt co říct. Takže cajk, žádné odfláknutí, prostě nemožnost.

A ten předtím jsem smolil dopis mamince (páč jsem ji už asi tak skoro půl roku neviděl. To si vymýšlím. Neviděl jsem ji tak 114 dní), abych předved, jak jsem super dítě. No a protože jsem se vypsal, tak už se mi nechtělo psát sem. To dává smysle.

Musím ještě nevynechat Českou poštu. Pokud mě čtete častěji, tak víte, že je to moje oblíbená instituce, protože je to úplně blbý a absurdní moloch. No a musím říct, že poslední dobou zapomněli ztrácet dopisy. Je fakt, že nevím, jestli je to chyba systému nebo jestli se zlepšili jejich služby, ale jsem za to rád.

Dneska jsem jel šalinou a nechal jsem sednout staršího pána s hůlkou. Měl jsem z toho dobrý pocit, když jsem se zvedal a říkal jsem „posaďte se“, protože mi bylo jasný, že to nikdo jinej než já neudělá. Kolem mě seděly samé ženy kolem 35 let, které mají právo sedět. A pak starší muži, kteří jistě nebudou pouštět sednout staršího muže. No prostě jsem věděl, že je to na mě, jelikož jsem byl nejmladší nematka z okolí berlouna. A tak jsem se teda zvedl. Moc se mi nechtělo, protože jsem byl unavenej (fakt moc), ale tak věděl jsem, že s berlou to prostě není legrace a tak jsem se zvedl. Těšil jsem se (protože jsem hnusnej sobec), jak bude ten pán rád a já budu mít dobrý pocit.

No tak chlap a na mě hnusně podíval (což teda nemusel udělat, já se taky někdy dívám hnusně a přitom jsem happy) a něco na mě zavrčel. A pak naštvaně řekl něco jako „nojo díky.“ Já jsem neřekl nic, protože se mi udělalo spíš špatně. Byl tam smrad a chtěl jsem si lehnout. Uvnitř jsem si řekl, že někteří lidé jsou prostě morousatí a že se na to vykašlat můžu.

No stál jsem nad ním. Zapáchal. On nebo šalina. Šaliny nesmrdí, protože je mám rád. Musel smrdět ten chlap. Moje tělo se chtělo složit. Odešel jsem ke dveřím, kde to víc větralo, pakliže jsme se dokrcali k zastávce. Pak se uvolnilo místo naproti tomu chlapovi s berlí.

Honem jsem si sedl, nedbaje jiné ženy, která to místo chtěla. Byl jsem rád. Další zastávku vystupoval ten chlap. Postavil mi berli na nohu. Myslel jsem si, že mi praskl nárt, ale dopadlo to dobře. Po chvíli agónie. Neomluvil se. Spíš to vypadalo, že to ani nezaznamenal. Nebo prostě nenávidí lidi, co ho pustí sednout. Tak já nevim. Prostě kombinace mého sezení a sezení jiných není dobrá věc.

Příště budu sedět. A až to zase dopadne špatně, tak budu zase pouštět. Co už. Nechápu algoritmus, na jehož základě se mají a nemají lidi pouštět sedat.

Dnešní radodárnost zní: Prostě seďte. Pamatujete? Máte právo sedět!

6. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #312

No jo. Budu ostud a zas to odflinknu. Třeba se hecnu zítra, ale fakt se mi chce spát. Poslední dny chodím skoro o půlnoci a ráno brzo vstávám, což není dobře. Tak.

Dnešní radodárnost zní: Šetřete se.

5. listopadu 2014

4. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #310

Krátí se to. Už jen něco kolem 55 kousků.

Dneska jsem měl dobrý den, ve kterém jsem se hodně smál samým pitomostem. Nestalo se mi nic ultrazajímavého, co bych tu mohl rozmazat. Proto vám povím, že hlubinná žížala dorůstá délky až půl metru a je to super lenoch, páč se za rok v hlíně provrtá tak o 10 metrů. Navíc furt leží. Najdete je třeba na jižní Moravě, což je pozoruhodné.

Dnešní radodárnost zní: Zapisujte si někam vtipné okamžiky, ať se k nim můžete furt vracet.

3. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #309

Čas napsat radodárnost.
Čas počítat dny.
Čas sem něco dopsat.
Čas porušit strukturu.
Čas mluvit k neživotnostem.
Čas připustit si iluzi.
Čas překročit probuzení.
Čas se přestat bát.
Čas vymyslet pohádku.

Pohádka je slovo, které zní zdrobněle samo o sobě (věc o sobě, pojmenovat slovo slovem). Pak je ještě pohádečka, ale není žádná poháda. Taky by mohla být pohádka něco, co nastane po hádce. Pohádka. Nemám to slovo moc rád. Dokonce ani na Vánoce ne. A to ještě ani nejsou Vánoce.

Dneska jsem počítal svůj den. Dostal jsem se na mínus dvacettři. Ale je fakt, že jsem do toho započítal i ranní vstávání, protože jsem si myslel, že je úterý. A pak jsem se snažil udělat vybavování pondělka. Ale to se mi nepovedlo a tak jsem se vyděsil, že mi nějak onemocněla hlava, protože jsem zapomněl jeden celý den. A pak mi došlo, že je pondělí.

Když jsem se o tom rozvykládal na schodech po cestě do práce, tak jsem zakopl a málem upadl. Tak tím jsem začal odečítat. A pak už jsem vlastně furt jenom odečítal, i když jsem se u toho hrozně smál.

Takže byl vlastně docela dobrý den, až na ty nehezké věci. Jo a viděl jsem v obchodě BonPar!

Dnešní radodárnost zní: Počítání usnadňuje dělání, kupování dárečků je dobrý, žvýkačky se jedí najednou, nový hodinky jsou hustý a mloka bych nechtěl chovat doma.

U kolemjdoucích nevidět oční víčka. Zakrýt stopy po cestě vozem. Noční ulice bez hluku motorů. Vybájeslovit. Nakreslit na tuhu její obraz s ní samotnou. Opustit a vrátit se. Čekat, že druzí vidí.

Zapomenul jsem si koupit náhradní lístek. Předla a zapomněla vyhlédnout z okna. Majetek se ztratil. Ostatní jsou jen jedna masa. Těžké odlišení. Postoj hodný obrany. Stát si za svým. Stát si sám. Proti sobě. Proti srsti. Nemohl bych, ani kdybych měl všechny kousky skládačky. Hrát si na to, jako kdybysme byli v domě plném skrýší.

Ztracen a stejně mu čas neuběhl. Cítit části světla. Úlomek božské ozvěny. Já jsem si vždycky přál nemít s tím nic společného. Můžeš si myslet, co jen chceš. Nevyklidila ani jeden kout. Musel se postavit mimo hřiště. Nakonec se stejně snažíme vyhrát a nikdy se k ničemu nepřiznáme. Já vím, že si myslel, že mluvím o sobě a o něm. Pravda si vzala volno, protože příliš často měnila skutečnost. Nevydržet až do konce.

Zakončit vkusně. Padnout a vstát. Rozumět sám sobě. Vyhradit si místo. Jsou slova, která nelze říct. Propojené konotace. Vymyslel si cívku. Polít benzínem. Na troše štěstí vydělal hladkou jízdu. Cestovka pro náročné. A pak sis myslel, že jsme si jen tak hráli. A měl jsi pocit, že bude konec. Ale šli jsme dál. Pořád dál.

Buď to končí nebo je to nekonečné. Sám nepoznáš rozdíl, ale jiní dělají, jakože ano. Není to pravda. Pravda už tu přece není. Pamatuješ na závěr? Klamat vypočteností. Kdo umí, může nahodile přikládat. Víra dělá divy. Nezapomeň je uzavřít. V těle otep slámy. Když se řekne, že žije, tak žije. Prostota čistoty. Nikdo neví, jak to má hodnotit.

Předsudek. Hodnota. Plochost.

Předsudek. Hodnota. Plochost.

PŘEDSUDEK. HODNOTA. PLOCHOST.

P Ř E D S U D E K.

H O D N O T A.

P L O CH O S T.

2. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #308

Dneska ráno jsem si řekl, že bych mohl napsat radodárnost s předstihem. Jakože hned po probuzení. A pak jsem si řekl, že co kdyby se mi stalo něco fakt hutného a já už bych o tom nemohl pojednat. Nestalo.

Špatně se mi píše, protože už mám moc dlouhé nehty. Ale ani tak si je nezkrátím.

Byl jsem dneska v Albrechtu, protože jsem měl důležitý úkol. Měl jsem koupit brambory, co jsou tvrdé a jejich největší délkový rozměr je jako můj levý ukazovák.

No byla to fakt fuška. Vůbec se mi nedařilo vybírat dobré tvary a rozměry. Nakonec jsem jich vzal víc, než jsem měl, protože jsem si řekl, že je tak větší pravděpodobnost, že budou aspoň některé správné.

A nakonec jsem do pytle přihodil ještě bramboru, co měla velmi zvláštní tvar. A navíc ještě výrůstek, což je podle mě na bramborách to nejvíc super. Když jsou hodně velké, divnotvaré a siamské.

Dnešní radodárnost zní: Brambory jsou plodina, která má velmi vysokou vizuální variabilitu.

1. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #307

Dneska jsem nakoupil zásobu svíček na zimu. Mám všemožné příchutě a dělám doufání, že mi dlouho vydrží, protože to IKEJE zas nějakej ten rok nechci. Dřív jsem ji měl rád. Pak jsem ji přestal mít rád. A teď ji nesnáším. Je to horší než kdyby Olympyja a Svoboďák měli dítě, se kterým bych musel bydlet v jenom pokoji. Na druhou stranu musím říct, že ty svíčky za to stály.

A jinak jsem měl takový normální den. Hrál jsem Karkasone a pak jsem objevil novou hru, ke které potřebujete Wikipedii a spoluhráče

Jde o to, že si najdete nějaké téma nebo otázku (například do jaké země je vhodné se odstěhovat) a pak na Wiki hledáte nejlepší řešení. Nejenže jsem se dozvěděl, kam uteču, až to tu bude ještě víc nesnesitelné, ale navíc vím hustoty osídlení prvních dvaceti zemí s nejvyšším HDP, jejich průměrné teploty a hromadu sociálního infa (od sociálních dávek přes náboženství až po folklorní zvláštnosti).

Dnešní radodárnost zní: Čtěte Wikipedii a nevěřte tam všemu.

31. října 2014

Každodenní radodárnost #306

Dnešní radodárnost zní: Kupte si koně.

To jsem to ale odflák! A koně jsem ti nekoupil, ale je to dobrá hláška. Skoro jako čekání na Godota, skloňování jmen, hodně hejblátek, papundekl, neexistující lidé, výpary a moře soli.

30. října 2014

Každodenní radodárnost #305

Musím to vzít hopem, protože se mi nechce psát. Chci si totiž číst. Měl jsem normální a docela veselý den.

Dnešní radodárnost zní: Namalujte si vlastní noty a pak někoho požádejte o přehrání, pakliže to sami neumíte.

29. října 2014

Každodenní radodárnost #304

Dneska mám hrozně zmatený den, protože si furt myslím, že je dneska čtvrtek. A jinak se mi nechce povídat, mám totiž takový pocit, že jsem toho poslední dny nakecal až moc. Takže z toho nemám špatný pocit.

Jo a ten puchýř jsem si zatím neroztrhal. Což je teda docela fuška, páč musím chodit jak baletka a tak vypadám hrozně retardovaně. A taky je venku hrozná zima. Konec novinek.

Dnešní radodárnost zní: Semtam si zopakujte věci z knih, co jste četli dávno. Třeba takovej nadsat.

28. října 2014

Každodenní radodárnost #303

Dneska jsem měl takový příjemný den. A hrál jsem zase Karkasone, protože je to moc milá hra. Líbí se mi na tom, že tam můžete být hodní a pomáhat si. A hlavně to jde rychle a nikdo se u toho nemusí nudit. A ještě je to vizuálně dobrý.

A udělal jsem si super puchýř zespoda na noze. Tak 5x2 cenťáčky. To proto, že se mi v posilce posunula ponožka, ale já jsem si řekl, že budu trénovat vůli a prostě se nebudu crcat s tím, abych si to potáhl. Jako bolelo to, ale tak co už. No myslel jsem si, že to bude jen malé něco, kdybych věděl, že to bude tak velké, tak bych určitě zvážil, jestli si tu fuseklu nespravit. Co už.

No ale šel jsem to ukázat Evísovi. Prostě jako zajímavost, že mám tak gigantický puchýř. A Evís na to hned aplikoval nějakou super náplast, pod kterou se mi to jako zahodí. Dokonce mi dal nějaké další, abych si to mohl ráno přelepit.

Ale hlavně jsem hrál karkasone.


Dnešní radodárnost zní: Pokud máte ke stolním hrám tak nějak odpor, tak fakt řikám, že Karkasone je dobrý. Líbí se to dokonce i mně.

27. října 2014

Každodenní radodárnost #302

Každou radodárnost začínám tak, že si otevřu blog a zkopíruju minulý název. Pak smažu potřebný počet číslic a nahradím ho jiným. Čiže přičtu jedničku.

Dneska nejsem moc vykládací, jsem spíš unavený z práce. Nebo vlastně ani ne, ale nechce se mi prostě povídat. Jsem spíš mlčoch v inertní náladě.

Dnešní radodárnost zní: Pokecejte si sami se sebou. Je to dobrý. Lepší než load balancer.

26. října 2014

Každodenní radodárnost #301

V úterý je svátek, takže jdu do práce jenom zítra. Já jsem z toho vlastně nešťastnej, protože do práce chodím rád a ta úterní změna mě zas vykolejí, protože to bude jinak. Budu si myslet, že je další neděle. Jsem divný, sám jsem na to přišel.

A to ani nemluvím o tom, že se změnil čas. Sice je teď už zase ten správný čas, ale bude mi trvat, než si zvyknu. Do té doby budu zas jak sova v akvárku s výhřevnou lampou.

Nalakoval jsem si nehty na takovou tu klasickou červenou. Připadám si s tím prostitutivně a líbí se mi to. Mám je teď i docela dlouhé (tak půlcenťákové) a samotnou mě zajímá, za jak dlouho to v práci oprcám. Proto je podle mě bezbarvý lak furt ještě hyp.

Byl jsem v Albrechtu a koupil jsem si tam 3 hrušky, protože mi zase najednou přišlo, že vypadají jako žárovky. Musel jsem si to koupit. Doma mi pak s nima rupnul pytlík a byly všude. Našel jsem všechny. Což zas ale nebyl takový problém, když byly jen 3.

Spadla mi nezapálená sirka pod postel, takže až bude nouze, vím, kde hledat. Je to taková ta velká, krbová.

Dal jsem si pauzu od dedektivek a čtu nějakou fantasy, co se v ní nehraje o trůn a ani si tam furt nekradou prsten.

Pořezal jsem si palec, protože používat prkýnko na krájení je pro drsný rebely moc pusinkoidní.

Hrál jsem Karkasone (nevim, jak se to píše a chci zde ukázat, že ne na všechno musím furt používat internet). Musel jsem to ale hrát jako mamlas, protože hra má asi 6 rozšíření, takže to na mě bylo moc složité. Trval jsem na tom, že budu největší biskup a fakt mi vadilo, když měl ten kostelík někdo jinej, než já. Třeba ovce jsou mi úplně jedno. Pole taky. Soudky jsou trochu lákavé, ale na kostely to nemá.

Uzdravil se mi ten kotník, o kterém jsem vám neřekl, aby se o mě maminka nebála. Už je to v cajku. Je to sice furt trochu oteklé, ale na funkčnost už to nemá vliv, takže dávám razítko použitelnosti a dál to ingnoruju.

Vypral jsem si šedověc, takže voní pradlem a né mnou. Evís to dal před praním do pytlíku, takže počet knoflíků na šedověci zůstává ve tvaru "všechny knofle" mínus "jedna".

Byl jsem se psem venku a hrál jsem si s ním tak dlouho, dokud nepadl únavou. Jednou omylem pokousal mě a 3x sebe. Takže jsem vyhrál.

Vykecal jsem se.

Dnešní radodárnost zní: Vykecejte se.

25. října 2014

Každodenní radodárnost #300

Včera se mi v práci stala prčovní věc. Šel jsem do kuchyňky a měl jsem s sebou 2 hrnky. Do jednoho jsem si připravil čaj a v druhém jsem měl nic a lžičku.

Hrnek s čajem jsem chtěl zalejt horkou vodou a hrnek s nicem a lžičkou jsem chtěl dát do kávovaru a udělat si kafe.

No samože jsem to otočil a hrnek s čajem jsem práskl pod tankovátko kafe, stiskl tlačítko pro nagenerování kávy, a hrnek s nicem a lžičkou jsem si donesl k varné konvi. No koukám na to a došlo mi, co se děje za mými zády. Že za pár vteřin bude z kafestroje prýštit povzbuzný mok přímo na můj čajíček a já si ve druhém hrnku vylouhuju nic a lžičku. Tak jsem honem popadl hrnek s nicem a lžící. Udělal jsem rozmáchlý skok, za který by se možná styděla Ulyana Lopatkina, ale rozhodně ne já. V ruce jsem při tom měl ten hrnek, v němž povážlivě poskočila lžička. Nakonec ale správně dopadla zpět do nicu. Pohybem, který byl tak moc ladný, jak ladný může tak ultrarychlý pohyb být, jsem vyměnil hrnek s nicem a lžičkou za hrnek s čajem. Za pikosekundu poté vytříklo ze stroje kafe. Ještěže ten stroj musí kafe prvně umlít, než do něj pustí proud vody.

Připadal jsem si jak někdo, kdo ovládá smrtící bojové umění a určil si, že ho využije v přípravě nápojů. Aktuálně tato historka dostává v mé mysli takový ten bullettimeový efekt.

Dnešní radodárnost zní: Napsat radodárnost se dá na každou hovadinu, když jste ten správný hrdina.

24. října 2014

Každodenní radodárnost #299

Dneska byl takový normální pátkový den. Třeba minulý týden v pátek jsem se zasekl v šalině. A tento pátek taky. Poslední dobou je to furt a to ještě nenapadl sníh. A taky jsem dneska potkal pana revizora. Zrevizoroval mě. Jelikož jsem si ho dlouho nevšímal, tak si moji šalinkartu vzal a dlouze to studoval. Asi měl dojem, že jsem podvodník. Ale to já nejsem. Každej přece ví, že mám šaliny rád a tak jedu vždycky zaplaceně.

Jsem za toho revizora rád, protože se mi díky němu vyplatil první kvartál té roční šalinkarty. Je to příjemné zjištění. A ještě navíc ten revizor vyhmátl chlapa, co jel na černo. Chudák šalina. Jede pozdě, furt stojí, v zácpě nebo nejede poroucháním, je narvaná k prasknutí, smrdí a lidi jí za to ani platit nechcou. Hrůza.

Dnešní radodárnost zní: Šaliny jsou dobrý.

23. října 2014

Každodenní radodárnost #298

No málem jsem šel spát a nenapsal jsem radodárnost.

Tak hopem, ať si můžu jít číst. Dneska jsem měl velmi náročný den a ani trochu jsem se neflákal. Poslední dobou se vůbec neflákám. A hlavní událost dne je, že jsem si špatně zapl košili, takže jsem byl nesmírně profesionální.

Čtu knihu a tam je v popisu jednoho člověka napsané, že byl schopen si vzít každou ponožku jinou. Myslí tím, že je to fakt takový magorný podivín.

Dnešní radodárnost zní: Když si někde přečtete něco o něčem, co obvykle děláte a nevyznívá to tak, že jste borec, dělejte, jakože jste to nečetli.

22. října 2014

Každodenní radodárnost #297

Dneska jsem šel dom z práce a přede mnou šli 2 policajti. Tak jsem šel tak metr za nima a hrál jsem si na to, že jsem komtesa a oni jsou moje osobní stráž.

Moje pravá osobní stráž škubala listy z okolních stromů a moje levá osobní stráž říkala, že už je podzim. Bylo to super.

Pak mě moje levá osobní stráž zaznamenala a řekla mé pravé osobní stráži, ať uhne a nechá slečnu projít. Tak pravá stráž uhla a nechala slečnu projít. A tím to skončilo. Bylo mi blbé jim říct, že mi to kazí a tak jsem radši kvačně vykročil, aby nepojali podezření.

Dnešní radodárnost zní: Pro hry v plenéru vám stačí 2 policajti.

21. října 2014

Každodenní radodárnost #296

Musím říct, že se mi poslední dobrou celkem daří psát. Teda kromě víkendů, protože to chci ležet. Ale ve všední dny jsem nasadil laťku docela vysoko. Za to jsem rád a tak to tu musím zmínit, kdyby si někdo nevšiml. A hlavně obvykle vždycky melu o tom, jak moc mě to nebaví a tak musím taky pomlet o tom, že mě to aktuálně moc neštve.

Včera jsem ležel v posteli a trochu jsem četl do minulosti. Mám ty svoje příspěvky celkem bez překlepů (nikdy je po sobě nečtu), ovšem samotné radodárnosti se překlepy jen hemží. V některých případech jsem měl i já problém rozluštit, co jsem tím jako vlastně myslel. Ale asi to tak nechám a nebudu to opravovat. Prostě jsem to tak napsal, takže co už.

No dneska jsem měl takový normální den, kdy jsem pracoval tak moc, že jsem měl jenom jedno kafe a jeden čaj, protože na ostatní jsem neměl čas. Bylo to hrozně náročné. Ale zase jsem se navíc naučil kus nového programování, takže jsem opět o něco hustší hacker a umím daleko zase o něco víc dělat programovací čarování.

Jinak se mi dneska nestalo nic ultradivného, ani jsem nepotkal žádného platýse. Což je velká škoda. Jednou se mi to ale jistě poštěstí. Jo a v Albrechtu jsem viděl pomela, ale byla pěkně hnusná a celá zelená. Dobrý.

Dnešní radodárnost zní: Když zjistíte, že máte humor jako dvouleté dítko, musíte se přes to prostě přenést.

20. října 2014

Každodenní radodárnost #295

Dneska jsem měl hrozně akční den, ve kterém jsem stihl hrozně moc věcí.

  • Byl jsem v práci
  • Byl jsem ve zdravé výživě, kde furt nemají slunečnicová semena
  • Byl jsem na ředitelství šalin a koupil jsem si roční předplatné na ježdění, takže má DPMB peníze na hračky pro šaliny
  • Byl jsem dělat praní (vypral jsem, ale líbí se mi, jak to všechno začíná stejně)
  • Byl jsem dělat psaní dopisu (a už to není překvápko)
Přemýšlel jsem nad tou jízdou šalinou. Vybavuju si, jak (když jsem byl malej) jsem jel na nějaký třídní výlet kamsi do háje. Třídní výlety jsem samože nenáviděl, ale tak co už (výjimka byla exkurze do Dukovan a přečerpávačky Dlouhé stráně, to bylo super. Teda ta část, když jsem byl uvnitř výše jmenovaných). Ne vždycky jsem se vykroutil. Jednou částí tohoto výletu byla jízda vláčkem. Bylo to do kopca a tak super atrakce - jízda vláčkem. Byl zelenej a měl na sobě béžové/krémové prvky. Pamatuju si ho, jako kdyby to bylo dneska. Dokonce i vím, kde jsem seděl.

Prostě ta jízda tím vlakem, co neměl okna, takže do něj fučelo a já jsem pak dojel domů a usnul jsem na koberci, protože jsem z toho dostal horečku a onemocněl, byla jako super. Údajně. Prostě lidi, zacálujte si to, je to skvělý, pokrcáte se pomalu do kopca vlakem. Všichni u toho hrozně křičíte a děláte "jéé" na věci, kterých byste si ani nevšimli, kdybyste šli pěšky. Ale jelikož jedete vláčkem, tak je všechno najednou daleko víc super a vy jste taky super, protože jedete vláčkem.

Mi to skvělé nepřišlo, ale klasicky jsem dělal to, co okolí čekalo. Dělal jsem, že jsem z toho nadšenej jako všechny ostatní děti. Tehdy jsem si ale myslel, že to obtěžuje všechny a všichni děláme, jak jsme nadšení. Stejně jako jak všichni děkujeme, když nás někdo obtěžuje na naše narozeniny a přeje nám ty hovadiny.

Jako ten vlak byl super. Stroje jsou super sami o sobě. Ale nějak mě minula ta přidaná hodnota. Nechápu, v čem je ten vlak jiný, než šalina. Mi to přijde stejné. Sednete do kolejky a jedete (i když ten vlak jako neměl koleje, byla to prostě jen atrakce. Normální kára co dělala, že je vlak) - a rozhlížíte se kolem. Někdy na to v šalině myslím. Že ty lidi, co v ní jedou se mnou, dělají úplně to stejné, co dělali v tom výletním vlaku. Jenom nejsou nadšení. Nechápu proč, jízda šalinou je dokonce levnější než jízda tím vlakem. Výhled stejný, křik menší, smrad větší, protože šaliny maj okna.

Dnešní radodárnost zní: Školní výlety jsou zlo i po 20 letech.