31. ledna 2014

Každodenní radodárnost #33

Dnešní radodárnost zní: Pokud usnete v sedě, ohlídejte si dvě věci: jestli neslintáte a jestli se vás někdo na něco neptá.

30. ledna 2014

Každodenní radodárnost #32

Kdo mě zná, ví, že hrozně rád vařím. Nebo teda aspoň pomáhám. A kdo mě zná, ví, že já vařím strašně. Ono je to dneska vlastně spíš taková jako machrovina, když (hlavně jako žena) řikáte, že neumíte vařit. Údajně to reprezentuje vaši svobodnou mysl a taky to, že nemáte ucpané čakry a jste děsně emancopatá a tak.

No u mě je to tak, že já fakt rád vařím pro jiné lidi. A nepřijde mi to ponižující nebo tak. Jenom se to prostě nedá žrát. A proto obvykle jen pomáhám. Například strouhám sýr nebo škrábu brambory. To už mi docela jde.

Dneska jsem se rozhodl, že budu hrozně hustej a uvařím si na oběd velmi složité sójové jídlo. Tento nápad vzal za své ve chvíli, kdy mi upadla do hrnce kořenka s curry.

Dnešní radodárnost zní: Jezte hodně lásky, protože je obecně známo, že ta vaším žaludkem projde.

29. ledna 2014

Každodenní radodárnost #31

Dneska jsem měl velmi náročný den. Dělal jsem totiž výletování k mamince. A když jí došly mandarinky, tak jsem jel zase zpátky. Ale co se mi nestalo. Stavoval jsem se v šopu a napadlo mě, že bych si mohl koupit červené zelí ve sklenici, protože jsem tuto pochutinu už hodně dlouho nekonzumoval.

Měli ho tam fakt hodně a bylo navršené jedno na druhém. V šestikusových paklech. No tak já jsem si řekl, že nejsem v Makru, abych musel brát šestipak a tak jsem ho rozdělal a vzal si jedno zelí. A pak jsem si řekl, že může nastat situace, kdy mi bude to zelí chutnat a já budu nešťasten, že mám jenom jedno. A tak jsem si chtěl vzít další. Ale ono se mi vysmeklo a začalo z té vysoké věže sklenic s červeným zelím padat směrem ke kachličkové podlaze.

No řekl jsem si, že s tím musím něco udělat a nenechat zelí rozfláknout. Věděl jsem, že rukama už na něj nedosáhnu a tak jsem mezi podlahu a sklenici vmezeřil nohu.

No sklenice mě brutálně uhodila do místa nad kolenem. Chvíli jsem nemohl chodit a pak se tam udělala boule tak 4x5x1 centymetr. No poděs. Teď je tam stejně velký fialový kopec. Jsem rád, že jsem to udělal, protože mi to furt přijde lepší, než mrtvé zelí. Tím chci říct, že tomu zelí se vůbec nic nestalo. Prostě mě uhodilo a samo se zachránilo.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže je zelí v ohrožení, použijte na své nohy chrániče.

28. ledna 2014

Každodenní radodárnost #30

Dneska mě napadlo, že je kolem mě hrozně moc balastu. Nemyslím jenom ten, co se válí všude kolem. Třeba jsem si řekl, že půjdu jednou do šopu pěšky. Šop je daleko a tak to normálně obstarává kára (zde vidíte, že nejsem ekofašos). Ale tak procházky jsou fajn. Cestou bylo kolem mě hrozně moc balastu. Krabičky od cigaret. Kýbl od barvy. Obal od mekáčového tovaru. Pixla od piva. Igelitky. Barely. Suť. Obaly od jiných tovarů. Židle. Duše. Všechno. Chyběla urna a kočátek a bylo by to komplet.

A pak jsem jel šalinou. A slyšel jsem 2 telefonní hovory. Jeden byl o tom, že heslo na wifinu je harlejdejvidsn a druhý o neštěstí asi třicetileté ženy. Její kolegyně o ní totiž řekla jiné kolegyni nepravdu. A jiná kolegyně tomu věří a tak jí telefonovala. A ta jí řekla, že tomu nevěří, ale že jiná kolegyně říkala, že ona si myslí, že další kolegyně si to myslí. Možná. A tak ta paní volající říkala paní volané, že jiná kolegyně je pěkná svině, protože si možná myslí, že tamta kolegyně si myslí, že ona řekla něco jiné kolegyni, ale není to pravda, protože to řekla ještě jiné kolegyni. A celé to byl jen balast. Problém byl o tom, že jedna pomlouvá druhou a každá si to bere jako zálivku pro depresi, když je pomlouvána ona.

Dnešní radodárnost zní: Když něco nemáte, nemůžete to snadno ztratit. Například když nemáte krabičku od cigaret, nemůžete ji vyhodit u silnice. A když nemáte kolegyně, nemůžete mít žádné zálivky.

27. ledna 2014

Každodenní radodárnost #29

Dneska jsem měl takový nešťastný den, co se jídla týče. Ráno jsem totiž šel na zkoušku a vymyslel jsem, že bych se mohl zastavit ve zdravé výživě a koupit si tam nějaké takové ty věci, o kterých si mylně myslím, že jsou zdraví prospěšné. Třeba jako goji, semínka a různé takové ty klíčky a jiné další různé věci. No navýmýšlel jsem si asi 5 věcí a oni neměli ani jednu. Přitom to tam normálně mají. Takže jsem byl takový rozladěný. No a večer jsem nalezl plesnivé jablko! A taky jsem chtěl zakoupit pomelo, ale nebylo žádné použitelné. Prostě dneska je to celé špatné.

Dnešní radodárnost zní: Vždy, když chcete něco jíst, ohledejte si, zdali to není plesnivé. Zjistil jsem totiž, že v tom nejsem sám. Že lidi třeba snědí plesnivý chleba a taky to zjistí až poté. I když já to s tím jablkem teda až poté nezjistil. Ale stejně.

26. ledna 2014

Každodenní radodárnost #28

Dneska jsem měl den, kdy jsem vůbec nevylezl ven. A ani mi to nijak nevadí, protože stále trochu zdravotně strádám. Připadám si ale velmi dobře hned z několika důvodů:

  • Když jste nanemocnělí, máte takový super profesionální hlas, který ale není tak úplně váš. Můžete si užívat to, že si hrajete na to, že jste někdo jiný a vaše smysly to výjimečně aspoň z části potvrzují.
  • Když jste nanemocnělí, tak vám není vlastně až zas tak moc špatně a můžete dělat věci, které děláte normálně, protože vás to až zas tak moc neomezuje.
  • Když jste nanemocnělí, můžete si hrát na chudáčky a nechat se ostatníma obsakovat a litovat, protože máte trochu divně znějící hlas.
  • Když jste nanemocnělí, můžete furt hlasitě smrkat a nikdo vám nemůže nadávat za to, že s tím furt rušíte i v těch nejnevhodnějších chvílích.
  • Když jste nanemocnělí, sami před sebou se nemusíte stydět za to, že jste se celý den váleli.
  • Když jste nanemocnělí, tak nemusíte brát žádné léky. Ušetříte si zdraví, nervy, peníze i pachuti.
  • Když jste nanemocnělí, můžete celej den jíst jenom ovoce a nevypadá to divně, protože přece potřebujete vitamíny.
Dnešní radodárnost zní: Když jste nanemocnělí, musíte si to patřičně užít a vytřískat z tohoto nijakého stavu aspoň něco.

25. ledna 2014

Každodenní radodárnost #27

No zase jsem to dneska nestihl. Tedy vlastně se mi nechtělo dělat hýbání a tak jsem si řekl, že to napíšu, až si půjdu lehnout. Ale pak jsem se přecijen zvedl a tak mé prodlení není tak dlouhé, aby se mohlo jednat o prekluzi.

Dneska jsem v televizi viděl pořad, který pojednává o reálné pohotovosti. Přiváží tam lidi, kterým třeba hodinu na hlavě seděl koňský povoz. Nebo lidi, kteří si ustřelili samopalem nohu. No je to vlastně celkem nechutný pořad, na který se ale musíte dívat, protože lidi mají k nechutnostem odpor, ale ještě větší odpor mají k tomu, že by se na tu nechutnost nechutně nedívali. Je to velmi zajímavé. Možná to taky znáte. A taky tam používají hodně cizí termity a tak jsem se dozvěděl, jak se cizoslovně a lékařsky řekne, když se vám mozek dere z hlavy ven.

Dnešní radodárnost zní: Žádné pohodové odpoledne se neobejde bez partie domina. Nebo nějaké jiné stolní hry. Na dominu je super to, že jste vždycky výherce. Bez ohledu na to, jak dobře nebo blbě to hrajete. A je to vlastně taková velmi neakční a klidodárná hra.

24. ledna 2014

Každodenní radodárnost #26

No už jsem to tady možná psal: když jsem unavený, tak mi nějak nejde dost dobře psát takové ty radodárnosti, se kterými jsem fakt spokojený. Spíš to beru jako hrozný nápor, že si ještě večer musím sednout a napsat sem něco, co má smysle a hlavně to nebude až tak moc odfláklé, že se za to budu muset někdy stydět.

Třeba mi přijde jako zajímavé, že jsem jel tento týden 3 dny šalinou. A potkal jsem 3 revizory. DPMB si asi myslí, že lidi po Novém roce nemaj platné šalinkarty. Nebo si myslí, že když se venku ochladilo, tak se lidi víc vozí, protože se jim nechce mrznout venku. A taky jsem byl dneska na zkoušce a v restauraci. Já se hrozně těším, až budu mít po zkouškách, protože jsem jich celkem měl asi 9 nebo kolik a už mi to leze na mozek. Což je jistě vidět. Například včera.

Dnešní radodárnost zní: Jestliže zvládnete vyřešit Einsteinovu hádanku, stále máte dost mentální kapacity na to, abyste si podali další přihlášku na vysokou školu.

23. ledna 2014

Každodenní radodárnost #25

Dneska jsem měl takový hrozný den, protože jsem si ráno myslel, že mám nějakou hroznou nemoc. K večeru mě to ale už přešlo a vlastně jsem už v cajku. Je to způsobeno internetem. Já mám totiž hroznou autosugesci a když jsem přišel na to, že by se mnou mohlo být něco v nepořádku, hned jsem si o tom něco nahledal. No a okamžitě jsem věděl, že jsem na smrt nemocný a musel jsem o tom zatelefonovat své mamince, abych jí to nějak kulantně sdělil. No začal jsem tím, že jsem jí jenom oznámil ten symptom.

Neměl jsem v plánu jí říct hned z kraje, jak neskutečně bledé to se mnou je a že na to jistě pojdu. Šel jsem na to opatrně. Ale maminka mě to vlastně ani nenechala dokončit. Asi mě zná, a tak ví, jak horké to s mýma nemocema je, pakliže si jich všimnu. No jsem rád, že jsem jí to neřekl, protože už je mi dobře. Už si nemyslím, že na to umřu, protože to odeznělo. Odeznělo to proto, že mi někdo jinej (někdo odlišný od internetu) řekl, že je to v cajku a co se divím, když to a to a to a že cajk. A tak byla moje autosugesce nastavena na cajk. A tak se stal cajk.

Dnešní radodárnost zní: Internet k vyhledávání zdravotních postižeností používejte až tehdy, kdy jste si jistí, že vám fakt něco je, protože jinak budete žít v tom, že vám fakt něco je.

22. ledna 2014

Každodenní radodárnost #24

Dneska jsem měl zkoušku na právnické fakultě. Ústní. Kromě toho, že jsem omylem řekl "jak to mám asi tak vědět", to dopadlo dobře. Ale chtěl jsem tím původně říct, že když to bylo na právnické, tak jsem se musel slušně oblíct. Ne, že bych se jindy oblíkal neslušně. Ale tak kdo mě zná, ví, že někdy omylem odejdu z domu v tom, v čem jsem spal (pokud jsem tedy v něčem spal) nebo si zapomenu učesat vlasy nebo si doma zapomenu sukni a tak. Prostě takové ty klasiky. Třeba ale s natáčkama v hlavě jsem ještě ven neodešel. Očekávám to. Ale to jsem zase odbočil.

Chtěl jsem říct, že jsem se oblékl slušněji a slavnostněji. No a pravidelný čtenář taky ví, že nemám zimní boty. Mám jen podzimní kecky. No řekl jsem si, že v těch tam přece nemůžu jít a tak jsem si vzal takové ty své super jehly o výšce 13 centimetrů. Mám je fakt moc rád. Chodit se v tom ale moc nedá. Teda dá, když jdete třeba po nějaké chodbě. Nebo po něčem rovném. No když jdete do kopca nebo z kopca po rozkrcaném chodníku, tak je to teda o hubu. No byl jsem fakt rád, když jsem vlezl do šaliny. A pak ještě cesta do škole a zpátky. No byl jsem šťastnej, že jsem se doma mohl vyzout.

Dnešní radodárnost zní: Pokud nosíte vysoké podpatky, nemusíte si nutně myslet, že ostatní je nosí beztrablově.

21. ledna 2014

Každodenní radodárnost #23

Dneska jsem chtěl zase canit o dopisech, ale myslím si, že už je to fakt docela nuda. Já mám vždycky nějaké takové období, kdy jsem fascinován jednou věcí a o tu se prostě zajímám. Například teď jsou to dopisy a pošta. A poštovní schrány. Po nocích studuju historii pošt. A známky. Včera jsem studoval známky. No a až začne Olympyjáda, tak se zas budu věnovat Rusku, protože Rusko je podle mě skoro stejně fascinující, jako například železniční tratě a vlaky. Možná budu zkoumat specifika ruské vlakové pošty. To by možná šlo. Nebo zkusím najít někoho, kdo je v Rusku a poslat mu pohled. Kdybyste to byli zrovna vy, tak mi dejte vědět.

No a nejsem si tak úplně jistý, co je dnešní radodárnost, protože já osobně jsem dneska (krom doby pracovní) děsný prokrastinátor, protože bych se měl učit blábol. Ale nedělám to a studuju poštu a píšu dopis. Ale tak lepší formu prokrastinace bych si fakt nemohl přát.

Dnešní radodárnost zní: Pokud máte nějaký ohraný vtip, který pojednává o panu prezidentovi, nechce si ho pro sebe, protože už to popadesáté není vtipné. Tím myslím, že například auto doručí dopis stejně dobře, jako třeba Bican nebo kůň. Ovšem takový ten divný chlap nedoručí nikdy nic. Kytka doručí někdy. A domek skoro vždy. Ale ten divnej chlap prostě ne.

20. ledna 2014

Každodenní radodárnost #22

Dneska se mi nechce moc povídat, protože se mi chce psát dopis. No a taky bych se měl učit, takže nemám moc velkou naději, že bych se fakt učil. Protože jsem začal tím, že jsem přišel napsat něco sem. Ale tak nějak si myslím, že to, že sem zvládám psát každý den jasně demonstruje moji vytrvalost a cílevědomost. A přesně na to je podle mě učení. A když jsem se tyto vlastnosti naučil demonstrovat jinak, tak už to jako nemusím dělat tím učením. Sám za sebe bych řekl, že jako řeč k obhajobě prokrastinace je to hodně dobré. Ale tak co už.

Dneska jsem v šalině potkal revizora. Měl jsem samože šalinkartu, protože si myslím, že bych měl platit. Čistě proto, že mám šalinky a busy a tythle stvoření moc rád a chci, aby měli peníze na hračky a jídlo.

Dnešní radodárnost zní: Každý den udělejte aspoň jednu dobrou věc. Třeba si kupte šalinlístek nebo si přiznejte, že vám není pomoci.

19. ledna 2014

Každodenní radodárnost #21

Já rád zpívám. Zpívám skoro každý den. Je to důvod, proč by lidi měli chodit do kostela. Uvolňuje to endorfíny. Sbližuje to lidi. Je to legrace. Je to pozitivní. Je to úžasné. Lidi v tom pořádají soutěže. Lidi to dělaj na svatbách i na pohřbech. Lidi dělaj vlastní texty, které potom zpívají.

Zpívání je úžasné!

Dnešní radodárnost zní: Pokud trochu pochybujete o svém zpěvném umění, klidně se nechte od svých kamarádů nahrát, ale nikdy v životě nedovolte, abyste to slyšeli vy osobně.

18. ledna 2014

Každodenní radodárnost #20

Dneska se mi chce hrozně psát, ale jelikož jsem líný lenoch, vylezl jsem dneska z domu jenom jednou. A to jsem ještě navíc venčil psa, takže to nebyla žádná akčnost. No a jak jsem šel, tak jsem si říkal (krom toho, že mi padají kalhoty - jo a víte, že se vyrábí voňavé pytlíky na psí ekskrementy?), že je na světě hrozně moc věcí, o kterých se dá pojednat. Až je to takové neobsažitelné. A ještě se navíc na všechno můžete podívat z různých úhlů pohledu. A že díky tomu neexistují žádné moc univerzální rady. Kromě mých, ty jsou samože dokonalé. Ale to jsem říct nechtěl a vlastně jsem tu větu dopsal až poté, co jsem to po sobě četl, protože jsem to dneska po sobě výjimečně četl, protože jsem si řekl, že to možná vůbec nedává smysle. Takže dneska to není stylem Pája.

Ale hlavně jsem se zastavil u toho, že se nám něco jeví nějak a díky tomu si tak nějak automaticky myslíme (já to tak jako třeba mám, vy možná ne a to je částečně to, o čem tu mluvím), že je to správné vnímání. Uvedu příklad: když mě teď čtete, tak si můžete myslet, že jsem hrozně veselý, protože můj text vnímáte vesele. Nebo vám naopak můj dnešní text přijde spíš melancholický (až na tu pasáž o voňavých pytlících) a tak si myslíte, že jsem moc smutnej. Třeba moje maminka mi jednou řekla, že moji náladu pozná z mých Tweetů. Přitom já jsem věděl, že to není úplně pravda. I když se zrovna v tu chvíli jakože trefila, protože to jsem byl smutnej. Ale chci tím říct, že někdy píšu smutné věci a přitom se směju. No ale ono to z toho nejde poznat. Na první pohled. A to je to, co jsem chtěl sdělit. Že... asi nic není takové, jak to vypadá. Nebo jak si myslíme, že to vypadá.

Dnešní radodárnost zní: Vnímání je prostě natolik rozdílné, že i voňavé pytlíky můžou někomu dost fest smrdět.

17. ledna 2014

Každodenní radodárnost #19

Zase jsem to dneska nestihl. Ale jenom proto, že jsem se díval na krasobruslení. Já mám krasobruslení rád, protože je to takový vizuálně dobrý sport. A taky je klidodárný. A hlavně přitom můžete velmi dobře dělat jednu věc: radit a dělat moudrého. Stačí, když umíte tato slova či sousloví: třetí kategorie, Luc, Tulup, Salchov, Ritbergr, trojný, dvojný, dopad.

Dnešní radodárnost zní: Není důležité všemu rozumět, když si to umíte užít.

16. ledna 2014

Každodenní radodárnost #18

Dneska jsem byl dělat nákup nových jablek, protože ta stará už jsem snědl. Zrovna měli ve slevě moje oblíbence. A všichni víme, co to znamená. Že jsem si jich mohl koupit jenom dvě bedny, protože to lidi stihli vykoupit, protože je to přece levné. Co už.

Dnešní radodárnost zní: Pokud se dozvíte, že je něco ve slevě, nepočítejte s tím, že bude nákup stejně kvalitní jako ve chvílích, kdy to ve slevě není.

15. ledna 2014

Každodenní radodárnost #17

Dneska jsem jel šalinou a stala se mi taková věc. Abych to nějak uvedl: šalina byla plná a tak jsem stál. No a když jsem tak stál, tak se mi nechtělo hrabat do kabelky, protože jsem byl nacpaný mezi lidma. Už tak jsem jedné sedící dámě semtam omylem drcnul tou kabelkou do účesu. Ale za to jsem nemohl. To prostě patří k bontonu šalinového cestování.

No a tak teda stojím a najednou cítím, že se potřebuju vysmrkat. Znáte takové to zimní vodnaté smrkání, co je vlastně jen náhle příchozí voda? No prostě jsem si řekl, že nebudu potahovat, protože jsem přece dáma. A tak budu jako dáma mlátit účes té dámy pode mnou. No a co se nestalo.

Nejenže jsem samože drcal do dalších 3 lidí, ale hlavně jsem žádnej kapesník nemohl najít. Chvíli jsem decentně potahoval a říkal jsem si, copak je to ale za nesnáz. No ale abych byl jako upřímný, tak jsem si vlastně řekl, že si prostě otřu nos normálně rukou. Jako né, že se vysmrkám do rukavice, prostě že si jen otřu nos. Nejsem žádné prase a nepředstavujte si to nějak megalomansky. Nicméně už jsem tu o tom někdy pojednával. Že vás maj lidi radši, když se svěříte se svým trapasem.

No prostě jsem si jakože zvedl ruku směrem k nosu a jemně jsem si ho otřel (jemně, jako vánek, žádné žluté soplení!). No a dívám se někam do neurčita a najednou vidím, jak se na mě dívá nějaký mladík. Podivně.  Civí na mě. Jak na prase. No co už.

Dnešní radodárnost zní: Pokud se chcete vysmrkat do rukavice, tvařte se u toho tak, jakože to děláte každej den.

14. ledna 2014

Každodenní radodárnost #16

Dneska jsem hrozně unavený. Jistě jste si všimli, že to se mnou ve všední dny není moc slavné. Tím myslím, že to tady prostě vždycky odfláknu. No a je to tak. Dokonce jsem včera myslel na to, že s tím fláknu úplně, protože prostě nemám čas, abych se tomu věnoval. Ale je to způsobené tím, že mám moc věcí na práci a taky tím, že (jak známo) dělám hodně věcí. Což dává smysle.

No každopádně vám musím povykládat jednu věc. Možná jsem se zmiňoval o tom, jak jsem mamince ukradl její čapec. No moc mi sluší. Ale i tak jsem si myslel, že ho nebudu nosit, protože já nemám rád čapce. Ale normálně ho nosím na hlavě. A stále si myslím, že vypadám dobře a hlavně chytře. A taky je mi teplo. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.

Totiž ten čapec je takový baretózní a hlavně má kšilt. Je to prostě úžasná hučka. No a maminka mě naučila, abych ho nosil světácky trochu nakřivo. A taky abych si ho na hlavě uplácnul. Ale hlavně abych ho nosil nakřivo. No a tak si to tak parádím. No a už to přijde! Totiž jelikož to má ten kšilt, tak díky nakřivenému usazení máte pokroucené zorné pole. Vysvětlím. Kšilt díky křivému nasazení blokuje výhled na jednu stranu. V mém případě na stranu levou. Ono to takhle vypadá, že to ničemu nevadí. Ale dneska jsem přišel na to, že ano.

Byl jsem totiž zase ekologický a jsem jsem do práce šalinou. No a sedl jsem si na své oblíbené místo. A ano. Přesně to se stalo. Neviděl jsem moc z okýnka, ale měl jsem výhled do vozu.

Dnešní radodárnost zní: V jízdních prostředích si vybírejte místo v závislosti na pokrývce hlavy.

13. ledna 2014

Každodenní radodárnost #15

Samože jsem to dneska zase nestihl. Jsem si jist tím, že to zase časem narovnám.

Dnešní radodárnost zní: Naučte se počítat v několika číselných soustavách. Je to fakt bžunda. 

12. ledna 2014

Každodenní radodárnost #14

Dnešní radodárnost zní: Pokud jíte pomelo, nezapomeňte se pak podívat pod sebe, jelikož se tam jistě nacházejí jeho kousky. A nikdo je nechce mít všude.

11. ledna 2014

Každodenní radodárnost #13

Dneska jsem to nestihl, ale tak to nevadí. Jenom o 4 minuty, což je podle mě zcela cajk, protože byl dneska velmi turbulentní den. Snažil jsem se totiž o zakoupení zimní obuvi. Navštívil jsem celkem 16 obchodů, přičemž jsem si toto číslo právě teď náhodně vymyslel. Ale bylo jich hodně. A pro mě je nakupování náročné.

A náročné to bylo hlavně proto, že jsem byl prvně v IKEA. Kdo mě zná, ví, že to tam vůbec nemám rád. Dneska to tam bylo ještě daleko horší, než obvykle. Ale prostě se nějak přišlo na to, že do nové myčky jsou potřeba nové talíře. A taky nebylo dost korýtkových talířů a taky byly ty staré talíře už vymyté a tak podobně. A taky se konečně daly koupit větší talíře, protože se do té myčky vejdou. 27 cenťáků není žádná míra. No a tak teda talíře a asi 3,7kg svíček, protože svíčky jsou dobrý.

No ale teda tak si tak nakupujeme ty svíčky a talíře, když najednou IKEA rozhlas vyhlásí pro zaměstnance kód 1000. Kdo četl tu knihu od Palahniuka, tak možná ví, jaké podivnosti se za těmito kódy utajují. Díky internetu je možno si zjistit, že tento kód v Ikeji znamená, že se maj zaměstnanci připravit na to, že se bude evakuovat.

No tak naházíme co nejvíc svíček do koša, protože když se evakujuje Ikeja, tak to může znamenat to, že není elektrický proud nikde ve světě (nebo kupu jiných věcí) a tak jsou svíčky super komodita. Podle mě daleko lepší, než třeba ty talíře, ale tak ty už ve vozejku dávno jsou, takže není důvod se tím zdržovat. Jdeme rychle ke kase, protože lidi nevědí, co tento kód znamená a tak nechápou, že maj taky nakupovat svíčky.

Tak dojdem k samoobslužné pokladně a chvatně platíme a pípáme a balíme. V tom se znova rozezní rozhlas a řekne, že kód 1000 byl zrušen. No tak jako! Jednak jsem chtěl vidět tu evakujaci a druhak jsem chtěl ostatním jedincům mého druhu ukázat, jak se to má jako správně dělat.

Dnešní radodárnost zní: Svíčky jsou skvělá věc i v případě, že na světě ještě nějaká ta trocha elektrické energie je.

10. ledna 2014

Každodenní radodárnost #12

Jistě jste si všimli, že jsem se dneska vůbec neučesal. Ale zase jsem si naparádil triko s Katipánem Emerikou, takže se to tím vyrovnalo.

Dnešní radodárnost zní: Pokud vás nikdo nevidí, nikdy se nedozví, že jste si něco neučesali a něco oblékli. Užívejte toto moudro dobře.

9. ledna 2014

Každodenní radodárnost #11

Dneska jsem byl na další zkoušce, ale nemohli jsme jít dřív, když už jsme to měli hotové. Museli jsme tam 34 minut sedět a čekat, až zkouška skončí. A pak jsme až mohli jít do háje. To se mi vůbec nelíbilo a proto jsem šťasten, že jsem prošel a už tam teda znova nebudu nikdy muset. Prostě to nemám rád, když tam musím sedět. A ani se nemůžete chichotat, malovat si nebo smrkat, protože při příchodu musíte hodit kábelku bokem. Prostě se tam 30 minut nudíte a když se díváte, kde co lítá, tak budíte moc pozornosti, protože v testové místnosti nic nelítá.

A jednou jsem si například do testu tak usilovně maloval, že za mnou přišla přednášející/testující a ptala se mě, co to dělám. A já jsem jí řekl, že si maluju, protože už tam tam všechno napsal, ale ještě je mi blbé odcházet, protože si myslím, že bych si mohl na něco ještě vzpomenout, jelikož jsem si byl jistý tím, že jsem tam nenapsal všechno. Ale prostě jsem měl touhu malovat velké barevné plochy. Na konec jsem pak namaloval rybu a popřál jí hezké Vánoce. A taky jsem prošel. No ale to jsem tak nějak vykládat nechtěl.

No tak tato zkouška byla v podstatě náplň mého celého dne, protože dopoledne jsem samože trávil tím, že jsem se snažil zjistit, co je to vlastně za zkoušku a co bych asi tak jako měl umět. A místo toho jsem si samozřejmě četl, protože já mám prokrastinaci rád a nemám v plánu se jít zbavit. Takže tak. A ještě se tu tím chlubím, protože musím všem ukázat, jak jsem hrozně pubertální, nevyzrálý a nedospělý, když se něčím takovým ve svém věku chlubím. Ale tak co už. No a ta zkouška byla až večer, takže jsem moc jiné srandy nezažil.

Ale původně jsem chtěl pojednat o úplně něčem jiném. Totiž o dopravní bezpečnosti. Já jsem si třeba dneska při jízdě autem všiml chlapa se psem. A to jenom proto, že ten pes měl takový ten reflexní obojek. Jinak by nebyl vidět. Ani ten chlap. No a krcali se u kraje silnice, kde nebyl chodník (ale vlastně takový lesíček). No a mě napadlo, že si lidi myslí, že zákony jsou magické.

Jakože si říkají "řidič mě nesmí srazit, protože se to ze zákona nesmí a tak se mi nic nestane". A není to jenom tenhle chlap, chodci a syslisti tohle prostě dělají pořád a asi jim nedochází, jak tupé to je.

Dnešní radodárnost zní: Pokud chcete mít příjemný den, tak si místo procházky po silnici v černém kabátě čtěte doma knihu i přesto, že se máte učit na zkoušku.

8. ledna 2014

Každodenní radodárnost #10

Nemůžu uvěřit tomu, že píšu už 10. radodárnost. Myslel jsem si, že je to teprve tak třetí. Jakože čistě subjektivňe. Objektivně bych dal šestku. No každopádně tím chci říct, že to s 365 prostě tak nějak ubíhá hodně rychle.

Dneska jsem měl takový hodně náročný den, protože jsem si šel hrát na studenta. Tím myslím, že jsem šel dělat zkoušku. Bylo to psané a to já nemám moc rád, protože mě to až tak moc nebaví. Já si radši povidám. Ale tak co už. Něco jsem tam nasmolil a zase jsem to odevzdal jako první. Připadal jsem si blbě a přednášející (teda zkoušející) si myslel, že odevzdávám prázdný papír. Jakože jsem nic nevěděl a tak jsem to rovnou vzdal. Ale to nebyla pravda, odpověděl jsem na vše. A tak jsem mu to tam plácl na stůl a šel jsem do háje. Tak nevim, no. Hlavně mě děsí, co tam psali všichni ostatní, protože já už jsem nevěděl, co bych tam napsal víc, když už jsem na vše odpověděl. Ale tak co už. Hlavní je, že jsem se zúčastnil.

Dnešní radodárnost zní: Prostě se nedívejte, co dělají ostatní a když už to vnímáte, tak se tím nenechte rozhodit. 

7. ledna 2014

Každodenní radodárnost #9

No a už to zase sotva stíhám. Mám 5 minut.

Dneska se mi nic moc zajímavého nestalo, protože jsem byl zase celý den v práci. Nicméně je tu věc, o které jsem nepojednal. No víte, jak mám rád myčku na nádobí? Tak ta stará umřela a proto je tu myčka nová. Nejenže má takový ten lesklý stříbrný povrch, takže to můžu furt leštit, ale navíc je i daleko větší a má lépe udělané přihrádky. To jakože už není úplně jedno, kam co dáte, protože to má víc dané, kam patří jaký kus nádobí.

Dnešní radodárnost zní: Na všem hledejte to hezké. Já vím, nemůžu tu každý den zazářit, protože jsem děsně unavený. Ale i tak je to podle mě ta nejhutnější rada, co jsem tu zatím napsal. Ale je moc generická a díky tomu to lidi přejdou a nezamyslej se nad tím.

6. ledna 2014

Každodenní radodárnost #8

Dneska byl den velkého jablečného nákupu. Zvýšil jsem to na 15kg a dělám doufání, že mi to vydrží dostatečně dlouho. Byl jsem dokonce i v Lídlu, kde byl minulých 14 dní můj mandarinkový ráj, ale koupil jsem si tam jenom pomelo. Mandarinky jsem nechal na pokoji, protože teď zase jablka. No pozornému čtenáři je z toho jasné, že už jsem zase v Brně.

Dneska vlastně nemám žádnou dobrou histořici, protože jsem si v buse četl a nedíval se kolem na to, jak mají lidi špinavé uši, což obvykle v autobuse dělám. A pak jsem byl v práci a pak jsem jel z práce domů. No a cestou jsme viděli kriminálníka! Kriminálních byl pán v červeném autě, kolem kterého byla 2 policejní blikavá auta. No a to je v kostce asi tak všechno.

Dnešní radodárnost zní: Pokud máte nějaké jídlo opravdu rádi, měli byste ho jíst tak dlouho, dokud to jen jde. Protože jablka jsou fakt dobrý.

5. ledna 2014

Každodenní radodárnost #7

Dneska jsem zase přišel na jeden rozdíl mezi klidodárností a radodárností. Radodárnost můžu napsat kdykoliv během dne, kdežto klidodárnost jsem musel psát až večer, aby se za ten den nic nepokazilo.

Já mám dnešní radodárnost připravenou, ale nemám k ní žádnou histořici, protože to není moc histořicové. Jde spíš o to, že jsem si všiml, že lidi nedělají věci, které by dělat měli. A hlavně žijí ve svých hlavách a bublinách. Takže si lidi myslí, že když něco vědí oni a je to pro ně jakože samozřejmost, tak že to vědí i lidi kolem nich. A to je ale úplně špatně. A vlastně jsem přišel na to, že díky komunikaci (nebo teda hlavně díky tomu, co neřekneme) vznikají téměř všechny problémy, které s lidma můžete mít.

Díky tomu není  moje dnešní radodárnost žádná bžunda, ale tak je radodárná. Vlastně jsem nikde nepsal, že bych to měl dělat vtipné. Stačí, když to bude hutné.

Dnešní radodárnost zní: Říkejte lidem kolem sebe věci, které chcete aby věděli a mysleli si. Protože když jim to neřeknete, tak nemůžete očekávat, že to vědí.

4. ledna 2014

Každodenní radodárnost #6

Dneska jsem měl den, kdy jsem byl s maminkou nakupovat potraviny. Maminka mi řekla, že za tu dobu, co jsem tady, jsem mohl sníst tak 50 kilogramů citrusů. Nebo možná říkala dvacet. Já teď nevím. Dvacet dává asi větší smysl, protože skoro 4 kila citrusů denně fakt nedám. Možná říkala i třicet. Já nevím. No chtěl jsem tím říct, že místo jablek jsem se začal živit citrusema. No a jelikož mi došly, tak jsme si s maminkou řekly, že půjdeme na procházku do Lídlu, protože je to príma, když se chodí na procházku do Lídlu. Vzal jsem si teda maminčin čapec, i když už je to vlastně můj čapec. A taky jsem měl brýle, takže jsem vypadal moc chytře.

No nic moc zajímavého se nám za celou dobu nestalo. Hlavně proto, že jsme tam byly skoro opuštěné a tak nešla dělat ostuda. Ale pak na konci se samozřejmě poštěstilo. Před náma u kasy byl nějaký pán, co si kupoval salám. No a ten pán zaplatil a odcházel a u východu jsou takové ty brány, které hlídají, jestli jste něco neukradli. No a ta brána začala houkat, když jí ten pán procházel. Prostě brána dělala, že pán krade.

A paní pokladní mu nevzrušeně povídá, že to dělá ten salám. Že je to jako v pohodě, že "ty salámy to prostě někdy dělaj". No byl jsem nadšen. Maminka taky (pak po kom to zjitření smyslů hovadinama mám). Ihned se paní pokladní začala ptát, jestli budeme taky houkat. Paní pokladní jí řekla, že asi ne, protože to dělají ty salámy a my žádný salám nemáme. Pak tam doběhl sekuritychlápek, co se na nás s maminkou divně díval, když jsme do šopu vkročily. Já jsem si ho teda nevšml, ale upozornila mě na to maminka. A tak jsem hlasitě zahalekal, že dáma v klobouku přece nekrade i přesto, že má na hlavě čapec.

No tak ta paní pokladní mu řekla, že jako cajk, že zase salám. A ten chlap řekl jenom "salám" a odešel. Mohl ještě říct, že dáma s kloboukem nekrade, ale asi mě teda neslyšel. No a to už jsme byly s maminkou namarkované a maminka platila. No a jelikož paní pokladní řekla, že asi nebudeme pípat (tedy naznačila jistou neurčitost), bral jsem z našeho košíku jednotlivé věci a probíhal s nima tou bránou, protože jsem si chtěl taky zapípat. Ale bohužel nic nepípalo a tak jsme to daly normálně to tašek a vysypaly jsme se dveřma ven.

Dnešní radodárnost zní: Pokud chcete v šopu pípat, kupte si salám.

3. ledna 2014

Každodenní radodárnost #5

Před chvílí mě zase napadlo, že si neumím vést solidní deník. Znám třeba lidi, co mají takovou knihu (nebo stolní kandelář) a do toho si píšou moudra. Jako třeba kdy byli nakupovat tuříny, kdy byli u kosmetyčky nebo kdy si barvili vlasy.

No jak známo o mě zde, já si háro samože barvím. No a přišel jsem na to, že si to tak nějak pamatuju, kdy jsem si to barvil naposled. A taky se stačí podívat do zrdcadla a vidim, kdy to asi tak bylo. Nicméně mi došlo, že si to sem vlastně vždycky takhle pěkně napíšu. A až budu tohle číst, budu vědět, že jsem seděl u Jablka a měl jsem na hlavně barvu na vlasy. Seděl jsem velmi blízko, protože nemůžu mít brýle, jelikož mám na hlavě tu barvu. A tedy nemám ani čočky. No úžasné, taky si vedu deník.

Ale to jsem říct nechtěl. Chtěl jsem vlastně prvně pojednat o tom, že důvodem, proč takový papírový deník nebo kandelář nemám je, že na to nemám čas. Mi se to strašně líbí a chtěl bych takový deník. Ale i když si ho koupím, stejně si do něj nebudu psát a malovat, protože to prostě neumím dělat. No a uklidnilo mě, že to vlastně dělám tady. A ten čas, co bych maloval do deníku vlastně procamrám tady. Mamuf mi nedávno řekl, že to dělám stylem Pája. Protože Pája skočí do kalhot na první pokus a tedy se s tím necrcá. Tím myslel, že to po sobě jako ani nečtu a prostě na první pokud tento vysmolenec pošlu do světa. Asi jako když si lidi píšou ty svoje normální deníky. Řekl bych, že se s tím taky necrcají. Takže jsem vlastně došel takového uspokojení, že teda jsem schopen vést si deník, což je podle mě jedna z věcí, kterou by dáma měla dělat. Vést si deník.

Dnešní radodárnost zní: Když jste omezeni ve svém působení (třeba tím, že máte na hlavně barvu a nemůžete s tím nikde moc cárat), využijte časovou skulinu co nejlépe. Třeba k deníkování.

2. ledna 2014

Každodenní radodárnost #4

Přišel jsem na to, že když jednu noc celou nespíte, získáte tím nějak totálně záhadně pocit, že má váš týden 8 dní. Je to dobré. Jen vydržet to nespaní je pro mě děsné.

Dneska pro vás mám velmi praktickou a použitelnou radu. Kdo mě zná, ví, že se v noci moc nehýbu. Už jsem to tu možná říkal - prostě mám pocit, že jak usnu, tak se ráno probudím. Jen mám trochu jinak nohy. Ano, můžeme polemyzovat o tom, že se hýbu normálně a jenom se vždycky před probuzením dám tak, jak jsem usnul. Nicméně tuto teorii zatím podporují i osoby, které se mnou kdy spaly v jedné místnosti. Rozhodně jsou si jisty tím, že jsem nehybný v tom smyslu, že do nich nekopu nebo se nemrvím nějak přes míru. A moji teorii nehybnosti považují za platnou, protože mě mají rádi a tak mi neškodné blbiny nevymlouvají. Mi se moje teorie nehybnosti zdá skvělá, protože je mi příjemná. A taky ze mě dělá hustého borce, což letošní rok přece musím dle té pranostyky být.

No ale zpět k té nehybnosti. Já pro to mám takový malý osobní skorodůkaz (skorodůkaz není důkaz). Jde totiž o mě a moje noční můry. Já jich totiž moc nemívám a díky tomu jsem přišel na jednu věc. Poslední noční můry se mi stalo to samé: usnul jsem na zádech. Já to totiž nemám rád. Vždycky usínám na jednom boku v závislosti na tom, jak je postavena místnost, ve které spím. Spím vždy na tom boku, který považuji za bezpečnější pro mé bezpečí vzhledem k potencionálním vetřelcům, kteří by mohli do místnosti vniknout, zatímco budu spát. A někdy usnu i na břiše.

Ale když usnu na zádech, tak mám noční můru. A probudím se a jsem opět na zádech. Líbí se mi, jak to podporuje moji teorii nehybnosti, protože proč bych se teda ve spánku nepřekulil na bok. No a zrovna dneska v 1 ráno jsem omylem usnul na zádech (chtěl jsem se totiž ještě zvednout, ale stihl jsem usnout, než jsem se vyhrabal z pelechu). A opět jsem nočňomůroval a probudil jsem se. Naštěstí můj spánek netrval ani 2 hodiny. Takže jsem byl solidně prospaný, abych si mohl dále číst, ale zase ne nevyspaný, abych za další 2 hodiny v pohodě neusnul.

Dnešní radodárnost zní: Pokud se vám líbí něčemu věřit, najděte si pro to nějaké vhodné podporovatele a skorodůkazy.

Pro studenty psychologie a psychiatrie: Můžete mě zkoumat.

1. ledna 2014

Každodenní radodárnost #3

No dneska byla ta noc, kdy se slaví, že odešel starý rok a je teda ten nový. Tu chvíli, kdy ten starý rok přechází do toho nového jsem strávil tak, že jsem seděl v cizí židli a měl jsem nohy na cizím pracovním stole. Byl jsem tedy hrozně profesionální a děsně krásný machr, takže doufám, že takový bude celý můj další rok, protože se to tak nějak říká. Že jak děláte na Nový rok, tak jste pak takový celý i ten zbytek toho roku. Sice si myslím, že je to hovadina, ale když něčemu věříte, tak to tak je. No a zrovna protože jsem dělal dobrou věc, tak bych tomu mohl věřit a mohlo by to tak teda být. Tímto věřením jsem vlastně vyřešil jistě velké množství problémů, které by se mi tento rok mohly stát. Protože nenastanou díky tomu, že budu furt profesionální, děsně krásný a ještě to budu mít vše na háku.

Kdo mě zná, ví, že nejsem žádnej pártymen a mám rád svůj klid. A proto jsem stejně klidně strávil tu silvestrovou noc. Ale řekl jsem si, že bych nemusel být tak moc alternativní a nějakou párty bych měl udělat, protože se to tak dělá. A věci, co se nějak dělají, nemusí být nutně vždy úplně špatně i přesto, že vy nechápete, proč se to tak dělá. A tak jsem udělal malou párty. Ono to vypadá, že všichni bojují, ale tak to není. Oni všichni tančí na parketu.


No prvně jsem samože normálně hrál šachy a až pak mě napadlo, že by mohly mít párty a trsat, protože jsou ty figury moc krásné a já jsem si s nima furt během hry hrál a bral jsem je do ruk. Což mamince ztrpčovalo hraní se mnou, protože vlastně nikdy neviděla všechny šachy na place, protože jsem je furt bral a matlal v rukách. Ale tak co už.

Dnešní radodárnost zní: Pokud se vám něco nechce dělat, je dobré tomu dát aspoň minimální šanci a vyzkoušet si to na něčem drobně okrajovém, aby vás to neovlivnilo zase tak moc.

Pro zájemce o sňatek: Jasmín hraje šachy velice rád.