28. února 2014

Každodenní radodárnost #61

Abych byl upřímný, tak se mi dneska vůbec nechce dělat povídání. A tak to zkrátím.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže máte v obchodě nějaký složitý požadavek, musíte si patřičně užít to, že kvůli vám odcházejí zákazníci, co přišli po vás.

27. února 2014

Každodenní radodárnost #60

No dneska jsem měl hrozně akční den. Stihl jsem udělat docela dost věcí. A taky se mi povedlo udělat falešnou frontu a vyhrát 30 kerun na stírací los. Ale povykládám vám o té frontě.

Totiž jsem dělal čekání na Evíse. Ne, jinak to řeknu. Jely jsme s Evísem do města, přičemž jsme měly každá jinou pochůzku. A tak mě Evís vyhodil z auta na jedom místě a sám jel na jiné. No a byly jsme domluvené, že mě zase vyzvedne. No a jelikož jsem to měl povyřizované dřív než Evís, tak jsem na něj čekal na takové křižovatce.

No a na té křižovatce je hospoda. Tedy to jsem dřív nevěděl, ale stál před ní nějaký mladík a okukoval tam denní menu. A furt po mě pokukoval a pak zkoušel brát za kliku, ale hospoda měla zavřeno. Mladík si asi myslel, že jako taky chci jít na oběd do té hospody, protože bylo přesně 11 ráno. Ale to jsem já nechtěl, já čekal na Evíse. Ale mladík měl dojem, že když tam čekám já, tak že on teda bude taky čekat. Jakože je to asi v cajku, když čekáme oba. Nějak jsem neměl dost sociality, abych mu to vysvětlil a on taky nic neříkal. Tak jsem tam stál.

Za chvíli přišli nějací 2 muži v montérkách a taky chtěli jít na oběd. Ten jeden řekl, že mají asi zavřeno a že to meníčko, co je napsané křídou na tabuli u vchodu, je včerejší. Tak ale taky tam stáli s náma, protože si asi mysleli, že když tam stojím já a ten mladík, tak je nějaká naděje, že se ty dveře otevřou. Nakonec odešli a přišla žena s mužem. A to stejné. Pak taky odešli. No mladík se nakonec rozhodl, že půjde do jiné restaurace. Nahlas to oznámil, ale spíš tak jako do větru, než že by mluvil přímo na mě. Tak jsem mlčel, protože já jsem do restaurace jít nechtěl, takže jsem mu nemohl odpovědět, že já ne. A tak odešel. A mi za fous dojel Evís a taky jsem odjel.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže někde nevědomky děláte falešnou frontu, musíte být připraveni na to, že s vámi může někdo neadresně komunikovat.

26. února 2014

Každodenní radodárnost #59

Dnešní radodárnost zní: Když už na něco zapomenete, tak to honem udělejte. Lepší ihned než později.

25. února 2014

Každodenní radodárnost #58

No abych byl upřímný, tak se mi chce jít hrozně moc spát. Začal jsem totiž brát takový jakýsi medikament, po kterém máte spát. Je to placebo, ale jak známo, já mám velmi vysoký stupeň autosugesce. Takže mi to celkem funguje.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže chcete být velmi dynamičtí, kreativní a flexibilní, pečujte o svá záda. To znamená, že můžete trénovat takový ten most a nebo si nechte dělat masírování. Oboje je dobré.

24. února 2014

Každodenní radodárnost #57

Dneska jsem měl docela náročný den, ale nějak mě nenapadá, jak z něj nakonec udělat radodárnost. Totiž stalo se, že v Makru neměli jablka, která by kvalitově odpovídala mému srandardu. A když ano, tak měli jen jedno balení, což je pro mě samože málo. A tak jsem se vydal do Lídla, kde mají nově Braeburny, které jsou moc dobré. Bohužel i zde měli jenom zbytky, které vypadaly fakt hodně špatně a tak jsem to nekoupil. No a to se stalo vlastně včera.

Dneska jsme tomu dali další pokus. V Makru už neměli ani to jedno balení a v Lídlu neměli taky nic. No a tak jsme to nevzdali a jeli jsme lovit ještě do jednoho, kde jsem nakonec ukořistil dokonce 2,5 kila. Což je sice v porovnání s normálníma jablečnýma nákupama fakt málo, ale je to aspoň něco.

Dnešní radodárnost zní: Když někde nemají jablka, hledejte jinde, dokud nemáte zásobu aspoň na dva dny. Jo a taky jsem si dneska nekoupil ani jeden los. I když jsem mohl.

23. února 2014

Každodenní radodárnost #56

Dneska jsem uklízel hrozně zajímavou věc. Totiž dělal jsem umývání karet. Přišel jsem na to, že ohrané karty jsou sice moc fajn, ale tak vzhledem k tomu, jak rád drhnu věci, je to zároveň velmi zajímavý kus předmětu k uklízení. A tak jsme s maminkou seděly a umývaly jsme karty. A pak jsme musely zase hrát, aby měly šanci dobře proschnout. Jelikož kanasta je ve dvou blbá, tak jsme se vrhly na žolíky. To už ve dvou celkem jde a vlastně nevíte, kdo to na konci vyhraje. Což je dobře. Taky jsme si dneska nekoupily ani jeden jediný los a tak můžu v pohodě říct, že nejsme na losech závislé a nemusíme chodit do poradny. To mě trochu mrzí, protože to znám z americkejch seryjálů. Lidi tam sedí v kroužku a říkají, že jsou na něčem závislí. Maj k tomu zdarma sušenky a můžete tam potkat super bachaře, který vás možná nezávazně vezme na exkurzi do věznice, kde zrovna vězni plánují superútěk. Nebo tam můžete taky potkat nějakou paní, která umí péct kapkejky a makrónky. I když makrónky nemám vůbec rád. Ale o to nejde. Je to prostě zajímavá věc, která se nám nestane, protože nemáme tu anonymní závislost. Ale tak co už.

A pak už jsem musel dělat ježdění do Brna. Tedy Evís dělal ježdění, já jsem dělal jenom sezení a furt jsem mluvil o tom, že má autolednička přihrádky na cédéčka. Což je moje oblíbená kratochvíle i přesto, že už vím, že to není žádná lednička, ale jenom normální úložný prostor s cirkulací vzduchu. Cestou jsme potkaly chlapa, co byl Betmen v přestrojení. Šlo to poznat celekem snadno, protože měl nějaké stříbrné séryjově vyráběné auto, na které si dozadu nalepil svůj betmenskej znak, protože prostě neodolal. A tak jsem ho odhalil a potutelně jsem ho sledoval přesně do chvíle, než ho Evís předjel. Což taky není nic moc divného, protože Betmen je zvyklej řídit svůj Betmobil a né nějakou stříbrnou séryjovku.

Ale o tom jsem vůbec mluvit nechtěl. Chtěl jsem samože poradit. Mi se totiž stává taková věc. Totiž já si obvykle nikdy nic moc nebalím, když někam jedu. Třeba když jsem teď jel za maminkou, tak jsem chvíli před odjezdem popadl notebook, knihu, brejle a malování. A bylo. No a to samé jsem chtěl udělat, až pojedu zase zpět. Ale udělal jsem to daleko fikaně. Totiž sbalil jsem si s předstihem a díky tomu jsem pak nemusel přemýšlet, co jsem nechal doma. A taky jsem si s sebou vzal hodně věcí, které bych si jinak nevzal. Například košili a ty svetry, co jsem si koupil.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže se chystáte odněkud někam, zabalte si věci, které s sebou chcete přenášet odněkud někam, s předstihem, který je větší než 75 minut, protože vám do dá pocit jistoty a elegance.

22. února 2014

Každodenní radodárnost #55

Dneska jsem měl takový hrozně akční den, ve kterém se stalo hrozně moc věcí, které byly dobré. Začalo to tak, že jsem měl ke snídani hrozně dobré jablko. A pak jsem šel zase do města, protože jsem ještě furt u maminky. Samože jsem tam šel s maminkou, protože jinak by to nebylo ono. A taky to bude dneska hodně dlouhé a jistě nevtipné, ale mám chuť dělat povídání. A hlavně to byl super den, tak si ho musím celý napsat, protože si ho chci pamatovat.

Minule jsem tu povídal o tom, že jsme s maminkou objevily kouzlo stíracích losů a taky věc, jak na ně tak nějak vyzrát. Dneska jsme to posunuly ještě o kousek dále. Totiž jsme obešly většinu městských trafik a taky poštu, abychom si koupily losy, u kterých je nejvyšší pravděpodobnost výhry. Takže jsme nakoupily a šly do naší nové oblíbené kavárny. Naše nová oblíbená kavárna je vlastně taková asi docela nechutná putyka, která ožívá spolu se soumrakem, ovšem otevírá už v 10 ráno. To znamená, že do soumraku tam prostě nikdo není. Jenom já, maminka, kafe a naše stírací losy. Je to tam super. A ještě tam hrají rock z osumdesátek a raných devadesátek. Prostě zašívárna. Obsluha je tam moc milá, ale evidentně zaskočená, protože tam asi nechoděj dámy na kafe. Ale díky rekaci na dýško, které jsem tam nechal, je mi jasné, že příště nás budou vítat s otevřenou náručí. Je to prostě super podnik. A hlavně tam ještě furt mají vánoční výzdobu. Ovšem jen na jedné straně. Na té druhé je jenom prázdná díra po hřebíku. Ale to podle mě taky nevadí.

No ale tak k těm losům. Měly jsme to tak super napočítané, že se nám povedlo vydělat dokonce 80 korun, což je ještě lepší než minule. No a když už jsme byly tak herně rozjeté, tak jsme došly domů a počaly karbanit. Možná je to až moc nadnesené, protože jsme nehrály o peníze, ale to taky nevadí. Zde bude první radodárnost, ale nebude to ta hlavní, takže bude skryta v textu pro pozorného čtenáře. Totiž mě napadlo, že bysme si k tomu mohly pustit nějakou hezkou hudbu (jak jsem byl tak rozjetej z té kavárny, co ve skutečnosti není kavárna a jenom kavárnu supluje). Jelikož se mi nechtělo nic hledat a taky jsem nechtěl nic rušivého, vymyslel jsem, že by mohly dobře posloužit takové ty relaxační zvuky, co si je sami namixujete. Hlavně proto, že je tam oheň a taky déšť, což se podle mě ke kartám super hodí. Pro zájemce zde: http://www.soundsleeping.com/index.php

Za chvíli nás to omrzelo, protože furt jenom pršelo a poslouchat cvrčky se nám taky nelíbilo. A tak mě napadlo, že pustím něco, co mě v očích mé maminky udělá ještě lepším dítětem. Věděl jsem totiž, kde nalézt hluky Nebelvírské společenské místnosti. Možná to nevíte, ale moje maminka je asi ten největší fanda Harryho Pottera na světě a kdybych si mělo lidstvo vybrat jednoho člověka, který bude reprezentovat Zemi v intergalaktickém kvízu o Harrym, dal bych bezodkladně hlas své mamince. A vy byste měli taky, pakliže chcete, abychom přežili, dokud si to s náma nevyříká nějaké to globální dělání.

No ale moc se to teda neujalo, protože se tam podle maminky málo mluvilo. Tak nám dělalo kulisu nějaké strašidelné sídlo, hospoda, chrám a nakonec bouře na moři. Ta byla nejlepší a tak jsme hrály karty na moři. Když bouřilo. A musím dodat, že jsme hrály prší. Jako loni v létě. No a pak mě napadlo, že je to moc málo fancy a dámoidní. A tak jsem mamince řekl, že bysme si měly zahrát kanastu, jejíž pravidla už si nepamatuju. Maminka ale ano a tak jsme kanastovaly. Pakliže to znáte, tak víte, že je to ve dvou lidech docela nuda a tak jsem navrhnul, že bychom si mohly zahrát Válku (jak jsem zjistil, tak se této hře říká všude jinak. Jde prostě jen o přebíjecí hru, kdy vždycky ukážete kartu, co máte navrchu paklíku). Doporučuji vám, abyste si to s někým zahráli. Je to ta nejvtipnější hra, co jsem za poslední 3 roky hrál a to jsem se fest obul do deskovek. Je to dokonce ještě o chlup zábavnější než domino.

Dnešní radodársnost zní: Úspěch v hazardních a sázecích hrách nepřichází sám od sebe; musíte se tomu věnovat a dát tomu několik šancí.

21. února 2014

Každodenní radodárnost #54

Tak dneska mám lahůdku pro všechny elegantní lidi, co si potrpí na slušné stolování a etikety, a zároveň jsou rádi u komplu. A taky rádi experimentují, zbožňují cizí kultury a cvičí si mozek. Jde totiž o to, že jsem si udělal jídlo a napadlo mě, že bych mohl být fancy a sníst si to příborem. Já jako příborem normálně jím, ale tohle bylo jídlo, které bych jedl jednom vidličkou, což je, jak známo, jen polovina příboru. Ale řekl jsem si, že budu velký etiket. No a zároveň jsem měl potřebu sedět u počítače, protože to u jídla rád dělám.

Tyhle dvě věci se moc neslučují, protože i když si řeknu, že budu jen klikat a nebudu nic psát, tak furt potřebuju jednu ruku k tomu, abych mohl hrabat po myši. Ale když chcete jíst příborem, tak potřebujete obě ruce. Z toho plyne, že musíte furt odkládat ten příbor, který máte v ruce, se kterou jste zvyklí používat myš. No a to jsem právě vyřešil.

Když si totiž k jídlu vezmete jídelní hůlky, tak potřebujete jenom jednu ruku. Máte kompletní příbor a volnou ruku na myš. Žádnej kompromys. Navíc jste hypster, protože multykulty a ještě si procvičíte mozek a jemnou motoriku. Žádné zápory.

Dnešní radodárnost zní: Když jíte večeři hůlkama, ušetříte si jednu ruku a můžete ji použít na ovládání myši.

20. února 2014

Každodenní radodárnost #53

Dnešní radu bych sem psát neměl. Myslím si totiž, že je tak dobrá, že bych z ní měl týt a prospěchovat jenom já sám. Ale tak nějak jsem se uvázal k tomu, že budu poskytovat rady (a tak jsem furt ještě moudronoš) a tak není jiná možnost. Dneska jsem totiž vyzkoumal skvělou věc.

Včera jsem povykládal, že jsem poznal, že jsem u maminky. No dneska jsem si to zase jenom potvrdil. A jelikož jsem tu taky někdy minule psal, že jsem si dlouho nekoupil nic na sebe a ani nic pro sebe, rozhodly jsme, že půjdeme dělat maloměstský šopink. A taky mi koupíme zimní boty.

Ty zimní boty jsme samože nekoupily, ale mám dva nové druhodučné svetry. Jeden lepší než druhej. Ale to je tak nějak spíš moje deníčkovka (a aby si lidi, co s nima teď nejsem, mohli počíst o tom, co aktuálně dělám, protože když s nima nejsem, tak jim to nemám jak povykládat a taky u toho nemám jak máchat rukama). Tak a už se k tomu dostanu.

Již několikráte jsem tu psal o kouzlu stíracích losů. No maminka na to taky už samože přišla. Ale zkrátím to. Prostě jsem objevil, že každý pátý los z těchto losotypů by měl být teoreticky výherní. Tak jsme naklusly na poštu a koupily jsme si pěkně pjet losů z jedné séryje. Ihned jsme tam udělali stírání, abysme si ty mylyjóny mohly odnést hned. No a co se nestalo! Za losy jsme daly 50 kerun a vyhrály jsme stokerunu. Tak jsme si daly ještě jedno opáčko. To už jsme teda vyhrály jen 10 kerun, ale i tak jsme tou chvílí na poště vydělaly 10 kerun. Což je podle mě dobrý. Zítra si dáme repete.

Dnešní radodárnost zní: Stírací losy kupujte vždy po pjeti.

19. února 2014

Každodenní radodárnost #52

Dneska jsem dojel dom za maminkou. Já sám jsem poznal, že už jsem zase u maminky úplně jednoduše. Totiž když jsem dojel, tak jsem si šel umýt ruce. A bylo čisté zrcadlo. A pak jsem si čistil zuby a poté jsem se znova podíval a zrcadlo bylo ukydané od zubní pasty. A tak jsem poznal, že musím být už doma, protože kdybych doma nebyl, tak by to zrcadlo bylo čisté, protože moje maminka ho neukydává.

Dnešní radodárnost zní: Naučte se podle jednoduchých pravidel dekódovat, kde se momentálně nacházíte, neb je to pro váš život velmi užitečné a přínosné.

18. února 2014

Každodenní radodárnost #51

Dneska jsem měl fakt zajímavý den. Například jsem dostal patrně ten nejlepší dotaz tohoto týdne (a to ještě nejsme ani v polovině a i tak si myslím, že mám vítěze!): "Neoženila jste se nedávno?". Bohužel se tazatel za chvíli opravil, ale i tak to bylo dobrý. Řekl jsem, že ne. A tak následoval další dotaz, jestli jsem si aspoň nezměnil jméno. A já jsem chtěl říct, že ano. Dokonce jsem o tom vnitřně pořád přesvědkován, protože mi vlastně už asi tak půl roku nikdo neřekl jinak, než Jasmín. A já jsem s tím naprosto spokojený. Ale pak mi došlo, že oficiálně jsem se nijak nepřejmenoval. A tak jsem taky řekl, že ne. Poté, co jsem si to teda trochu promyslel. No ale i tak byl ten první dotaz super.

Ale o tom jsem povídat nechtěl. Chtěl jsem říct něco úplně jiného, ale povedlo se mi to během jednoho odstavce zapomenout. No nevadí, budu povídat dál. Například jsem ráno viděl Chlapa s kachnou, kterak spí v autě. Chlap s kachnou je chlap, co má normální jméno, ale nikdo neví, jaké ve skutečnosti je a tak se mu říká Chlap s kachnou, protože každý správný dům s bytovými jednotkami musí mít své fantómy a podivné postavy. Bohužel se probral a vylezl z toho auta ven. Byl evidentně opilý a díky tomu už mi to nepřišlo tak kouzelné, protože jsem si myslel, že je tam spí z nějakého lepšího důvodu.

Dnešní radodárnost zní: Pokud mluvíte s někým, koho moc neznáte, dávejte si pozor na to, abyste nemluvili o ničem špatně, protože nemůžete vědět, jestli náhodou nemluvíte o sestřenici dané osoby. Může se totiž jednat o někoho z marketingu, hlavní město nebo kriejtiv komons.

17. února 2014

Každodenní radodárnost #50

Dneska mám takový ten den, kdy jsem se rozhodl, že budu dělat jenom věci, které jsou pro mě dobré. To si sice říkám každý den, ale dneska jsem to vzal zgruntu. Takže kromě toho, že jsem vstal, umyl jsem se (to taky hodně lidí nedělá, jak jsem zjistil dneska v šalině. Jo a taky mě tam konečně zkontroloval rezervoár a neshledal na mě žádné chyby a to jsem dokonce seděl) a šel jsem do práce, jsem dělal i další věci.

Například jsem obdaroval lidi, co mám rád. A taky jsem udělal zdravotní věc. A taky jsem udělal věc, o které se vám chystám udělat povídání. Totiž já všechno rovnám tak, aby to bylo rovně. A uspořádaně. A aby to všechno lícovalo. A aby to bylo barevně porovnané. A vzorově porovnané a tak. Ale jsem hrozný bordelář, co se týče papírování. Když jsou papíry rovně naskládané na sebe, tak je to podle mě v pořádku. Nějak nedbám na to metadato, které pojednává o tom, o čem ten papír je. Takže mám šuplík, ve kterém jsou pracovní smlouvy, bankovní věci, studijní věci, stvrzenky z obchodů, úřadovací věci a tak podobně. No a všechno je to hezky zarovno poskládané. Ale nikdo neví, co v tom všechno je.

A protože jsem si dneska řekl, že budu dělat dobré věci, tak jsem se rozhodl, že to teda porovnám. No tak jsem šel za Evísem a řekl jsem mu o tom. Evís, jak známo, netrpí OCD, ale krabičkováním. To znamená, že má krabičky na krabičky. Je to úchvatná vlastnost, ale taky si myslím, že bohatě stačí, když to umí jen jedna z nás. Ovšem je to tedy ideální tvor, za kterým jít, když chci dělat dobrou věc. No Evís mi dal nějaké šanony a takové ty průhledné plástve a složky. Dobrý. Tak jsem si to vzal a šel jsem třídit ty papíry, abych dělal dobrou věc. Udělal jsem to tak, že jsem udělal 2 hromádky. Jedna je pracovní a druhá je to ostatní. Jedno jsem dal do průhledné plástve a to druhé jsem dal do složky. Pak jsem to dal na sebe (aby to lícovalo) a dal jsem to do šuplete. Šuple jsem zavřel. Evís říká, že až to bude hořet, tak mu prostě dám plnou moc a on to spraví.

Myslím si, že jsem teda udělal dobrou věc správně.

Dnešní radodárnost zní: Udělejte čas od času dobrou věc sami pro sebe.

16. února 2014

Každodenní radodárnost #49

Dneska jsem si uvědomil jednu takovou fakt zajímavou věc. Totiž já jsem v dřívějších dobách (třeba tak dva roky zpátky) furt nosil do svého brlohu nějaké oblečení. Jelikož bylo téměř vždy výhradně ze sekáče, nejednalo se o žádnou peněženkoruinující činnost. Prostě jsem měl jenom furt nějaké nové ohadry.

Ale nějak jsem si nevšiml toho, že jsem to prostě přestal dělat. Přestal jsem nakupovat oblečení. Vlastně už je to hodně dlouho, co jsem si na sebe něco koupil. Poslední oblečeňový úlovek je ten svetr (a fusakle), co jsem našel pod smrkem. A dlouho předtím nic a od té doby taky nic.

Přišel jsem na to tak, že jsem si chtěl vzít do práce svoje oblíbené tričko, na kterém je oběšenec. Je to dobré triko. Stálo dokonce celých 80 kerun, ale rozhodně za to stálo. A ještě je z Mexika! No, ale protože je to můj oblíbenec, tak je hodně nošený. A mám ho už asi tak 7 let, takže jeho potisk už je dost sjetý. Ale i tak jsem si řekl, že si to vezmu do práce. No nahledal jsem to ve skříni (což zas takový problém nebyl, protože je tam naklizeno) a sám jsem si řekl, že je to už tak vydojené a oprané, že se to do práce nehodí. Že bych si v tom sám připadal jako šmudla. A tak jsem si oblík něco jiného, což už není podstatné.

Uvědomil jsem si, že to oběšencové triko nechci vyhodit a tak si ho nechám na doma, když jako nemám v plánu nic dělat a jenom ležet v posteli a číst, protože když ležím přes den v posteli, tak nechci být nahý, jako když ležím v posteli v noci.

No a tím jsem se dostal k tomu, že musím trochu přeorganizovat skříň a opět vyházet to, co už nosit nelze. Jenže v tom mi došlo, že jsem od minulé čistky nic nového nedokoupil a jeden svetr (a fusakle) to nezachrání. A tak jsem z toho taký nesvý a moc nevim, jak to řešit.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže jste někdy na pochybách ohledně svého šatníku, prostě si oblečte to, co nosíte pořád a moc to neřešte, jelikož lidi vaše oblečení, které nosíte pořád, znají velmi dobře a díky tomu v něm nebudete nápadní, což bude mít za výsledek to, že si vás nikdo nevšimne a přesně proto si ani nikdo nevšimne, že máte na sobě zase to stejné oblečení.

15. února 2014

Každodenní radodárnost #48

Dneska taky nejsem nijak zvlášť upovídaný. Protože jsem si řekl, že je dnes vhodný den k tomu, abych dělal, že nedělám existování a celý den si jenom četl. Už jsem přečetl asi tak 350 stránek a jsem z toho celý zblblý a moc mi to už nečte. A tak jsem si řekl, že bych si mohl sednout a něco sem pěkně vypopovídat, abych si jako odpočinul a mohl se dál věnovat čtení. Háček je samože v tom, že teda dneska dělám neexistování.

Když sem něco napíšu, dám jasně najevo, že dělám existování. Na druhou stranu si myslím, že u internetu si nikdo nikdo nemůže být až tak úplně jistý, jak moc velký robot je na druhé straně a proto vlastně teoreticky nemusím dělat existování vůbec. Stejně jako kdokoliv z vás, mých čtenářů. Je to taková děsivá věc, o které rád přemýšlím, když mám svíčku, která hoří. To momentálně teď nemám.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže si nejste jistí, jestli někdo, s kým děláte interagování, dělá existování ve stejných světelných vlnách, v jakých děláte existování vy, zapalte si svíčku.

14. února 2014

Každodenní radodárnost #47

Dnešní radodárnost zní: Když si chcete číst několik hodin v kuse, dejte si pod zadek polštářek.

13. února 2014

Každodenní radodárnost #46

Dneska jsem jel šalinou. A najednou na Hlavním nádraží slyším šalinrozhlas. Ten hlásí, že si máme nachystat šalinlístky. No je mi jasné, že jsem se konečně dočkal a prošetří mě rezervoár (Preventista). Hned ke mě přiskočil a mával mi před hubou tou svojí plackou, která jako teoreticky dokazuje, že je to rezervoár. No bylo ráno a tak jsem se sice tvářil velmi neochotně, ale začal jsem hrabat v kabelce. Samože protože jsem rebel, tak jsem si šalinkartu nenachystal ve chvíli, kdy mi šalinrozhlas řekl, že to mám udělat. Čekal jsem, až se mi rezervoár sám vnutí do pole zorného.

No a tak to teda hledám a rezervoár se otočí k lidem naproti, abych jako měl čas to nahledat. Lidi kolem mě to taky hledaj. Všichni jsme rebelové, ale přesto necítím žádnou sounáležitost a týmového ducha. Rezervovár se zas otočí na stranu, kde sedím já a začíná kontrolovat jízdní povolenky. Na všechny se podívá a jenom moji si nevezme. Jde pryč. Přijdu si ošizený.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže se na vás rezervoár vykašle, myslete na to, že jednou se dozvíte, kolik gramů mouky se může dle Evropské Unyje dát do bábovky, aby to stále ještě byla bábovka a ne rybízovo-mandlový piškot s vroubkovaným okrajem.

12. února 2014

Každodenní radodárnost #45

V poslední době trpím nespavostí. Už je to fakt tak špatné, že jsem si toho i já všiml. Hlavním problémem je, že když už usnu, tak mě někdo probudí.

Horší verze je, když mě probudí nějaký potulník, co jde ve 2 ráno ožralý domů a huláká něco po chodbě. Nebo baba se psem, co bydlí nahoře. Její pes se totiž neumí chovat (asi, to slyšet není) a tak na něj ona furt ječí nebo dělá neskutečně hlasité ŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠ, byť pes žádné slyšitelné zvuky nevydává. A pak taky ta žena na klapavých podpatcích.

Lepší verze je, když tenhle debil neprobudí mě, ale flufa. Fluf začne štěkat a to probudí mě. Výhodou situace s flufem je, že to nejsem naštvaný, neb chápu, že on je naštvaný, že ho někdo probudil, protože to já jsem totiž taky.

Když jste naštvaní, nejde vám znovu usnout. Smrtelné jak iksko. Když jsem dneska jel ráno do práce, uviděl jsem lékárnu. A osvítilo mě. Vystoupil jsem z šaliny a zapadl jsem dovnitř. Chtěl jsem špunty do uší. Koupil jsem ty nejluxusnější a nejbarevnější, co tam měli. Koupil jsem je všem. Kromě flufa, ten to bude muset nějak vydržet.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže vás furt někdo budí nebo na vás mluvěj samí neposlouchatelní lidé, kupte si špunty do uší.

11. února 2014

Každodenní radodárnost #44

No a dneska je zase ten den, kdy toho moc nenapíšu. Mám totiž v plánu jít spát fakt hodně brzy a doufám, že se mi to taky fakt podaří.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže je před vámi na cestě kaluž, odolejte pokušení ji přeskočit. Může se vám totiž stát, že nedokonale odhadnete vzdálenost svého doskoku.

10. února 2014

Každodenní radodárnost #43

Dneska mám takovou touhu napsat hodně dlouhý příspěvek, protože si myslím, že by to už bylo více než vhodné. Jakože to už tak nějak dlužím sám sobě, protože i když jsem si zvykl mluvit hlavně k vám, jakožto k mému publigu, stále píšu i pro sebe. Protože psaní je taková moje terapie. No a když se mi stává, že jsem moc uondaný a nemám chuť psát, tak si jednak připadám hloupě, protože existují lidé, kteří můj blog čtou každý den a já je ošidím jednou větou a také neudělám svoji denní terapii. Což je špatně. A proto jsem si řekl, že by dneska mohl být ten den, kdy napíšu něco delšího, něco opravdu radodárného, co vás vytáhne z každé bryndy. Nebo tedy určitě ne z každé, ale z nějaké určitě. Tak jsem to vlastně původně koncipoval (koncipient!). Jako hutný soubor rad, které vás nenechají na holičkách v jakékoliv životní situaci.

Kdo mě zná, ví, že jsem takový velký sebevzdělávatel. Vlastně se snažím do sebe furt cpát nějaká nová moudra, protože si myslím, že mi to nějak pomůže, až budu například stát na křižovatce a nebudu mít jednu botu. Že díky nějakému moudru budu vědět, jak dělá raroch polní a to mě zachrání. Například mám rád lidi, kteří dělají nějakou zajímavou věc a jsou ochotni mi o tom pojednat. Dneska jsem měl takový zajímavý rozhovor, ve kterém jsem tak nějak sám pro sebe definoval, že mám rád lidi, ale nerad s nimi aktivně interaguji. Prostě jsem daleko radši ve své hlavě, jelikož je mi tam příjemně. Ale mám rád lidi, jsem společenský (svým způsobem). Můj ideální ples (nedávno jsem se totiž díval na to, jak vypadá taneční, kam jsem samože nechodil, takže neumím tančit. Ale díky tomu videu už třeba vím, že existuje džajf a řecký tanec, kdy divně skáčete) vypadá tak, že já sedím schovaný za záclonou (abych moc nerušil neznalé) a pozoruji ty lidi, kteří se tam hemží a tančí a povídají si a pijí a jedí a smějí se. A tito lidé o mě vědí, mají mě rádi, ale nechcou po mě, abych dělal to, co oni. Prostě mě nechávají dělat to, co chci já. A semtam ke mě ti lidé přijdou a dělají se mnou povídání. Ale nemusím dělat všechno to tancování a dělání věcí.

No jde o to, že se mi líbí hodně věcí, ale nutně je dělat nemusím. Stačí, když je dělám tak nějak po svém. Jakože třeba na tom pomyslném plese sedím, jsem uznanou součástí, ale nemusím dělat to šaškování, kvůli kterému je ples plesem.

No ale to jsem nějak odběhl. Chtěl jsem říct, že mám rád, když mi někdo o něčem povídá. Jednak mám sociální interakci (protože mám lidi rád), druhak získávám informace a třeťak (kdo vlastně vymyslel to "druhak"? Je to blbé, asi bych to měl přestat používat) to může někomu udělat radost, protože jsou lidé, kteří rádi o něčem mluví. Třeba o vratiráhnech a vratiplachtách. Nebo o džajfu a mambu.

Nezdá se to, ale je těžké najít někoho, kdo je ochoten vám povídat. Lidi si obvykle myslí, že musí mluvit oba, jinak je to nevyrovnané. Nebo že když vy mlčíte, tak se nudíte nebo vás to obtěžuje. A muži si často myslí, že musí víc mluvit žena, protože je to asi tak nějak galantní nebo nevím. Takže se mi stává, že spíš dostávám otázky na svoji osobu, než abych mohl poslouchat zajímavá povídání o vratipeňi. A proto jsem objevil úžasnou věc. Tedy já už ji mám objevenou fakt dlouho, ale s ohrůzováním (lord z Hrůzova!) jsem zjistil, že jsem o ní ještě nepojednal. A to ani v klidodárnostech (aspoň myslím, protože mám na zdi stále nalepený post-itový papírek, na kterém je napsaný ten pojem, o kterém dneska mluvím, i když to zatím nejde poznat. Dělal jsem to totiž tak, že jsem si psal klidodárnosti na post-itové papírky, protože se mi za den přihodilo třeba několik klidodárností a já je nechtěl zapomenout. No a tenhle tu furt mám, takže jsem ho asi nepoužil), což mi přijde fakt moc divné. A ochuzující.

Tak a už se k tomu dostanu. Jde o to, že jsem přišel na to, jak poslouchat, jak na mě někdo mluví a ještě je to hodnotné a o něčem. Pokud vás napadlo rádio, tak máte v podstatě pravdu. Až na to, že jde o podcasty! Prostě si pěkně večer projedu čtečku, ve které mám ty fýdy nafrkané a pak si to v posteli a venku pěkně poslouchám. Třeba mám rád ty od Českého rozhlasu (udělám reklamu, protože co by ne). Nejen proto, že tam mají i záznamy bohoslužeb. Díky tomu bude moje příští kostelní návštěva velmi hutná a jistě daleko více přínosná, než když jsem tam byl posledně.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže máte rádi, když na vás někdo hutně mluví a nevyžaduje odpovědi, poslouchejte mluvivá rádia nebo podcasty. Třeba čínské podcasty jsou fakt hutné!

9. února 2014

Každodenní radodárnost #42

Kdo mě zná, ví, že jsem hrozný plašan. Když se někde na obzoru vyskytne náznak toho, že by něco mohlo být špatné, tak začnu šašit. Ono to vlastně ani nemusí být špatné, ale já si myslím, že by mohlo být. Proto je moje šašení tak zoufalé a nesmyslné. A proto je to šašení, protože kdybych věděl, jak to je, tak bych s tím něco udělal. Ale když to nevím a je to jeden velký taj, tak prostě šaším. A nejsem k zastavení.

Myslím si, že lidi obvykle šaší, až když mají důvod. To já už pak nešaším, protože si myslím, že strachovat a a rvát si vlasy můžete jenom tehdy, když nevíte, na čem jste. Pak už je to k ničemu, protože pak už můžete jednat a nemusíte šašit. Šašení je prostě odpověď organizmu na situaci, o které kulové ví. Když se nad tím zamyslíte, tak to zas tak nelogické není. Tím myslím, že je to nelogické, ale ne až tak moc, jak se jeví všechny ty další věci, co obvykle dělám.

Dnešní radorádnost zní: Nedělejte si hlavu s hovadinama, protože to stejně nemá cenu. Daleko lepší je, když si čtete knihu.

8. února 2014

Každodenní radodárnost #41

Dnešní radodárnost zní: Pakliže vaříte něco, do čeho se chystáte přidat koření, pamatujte, že curry, skořice a bazalka nikdy nic nepokazí. Dokonce i v případě, že to nasypete všechno do jednoho hrnce.

7. února 2014

Každodenní radodárnost #40

Dneska jsem se díval na zahájení Olympyjády, protože jsem si myslel, že tam budou hodně baletit a že to bude hodně ruské. Ruské to moc nebylo a ani tam moc nebaletili, takže jsem byl docela zkamanej. A to ten jejich chlap, co ho maj jistě taky na známkách, říkal takové velkoleposti. No co už. Až to budou dávat příště, tak se na to prostě nedívejte.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže dáte na konferenční stolek ubrousky, jste připraveni dělat, že umíte hrát minimálně na jeden hudební nástroj. Protože lidé, kteří používají ubrousky jsou obecně vnímáni jako velmi jemní a kreativní.

6. února 2014

Každodenní radodárnost #39

Dnešní radodárnost zní: Pakliže si přejete, abyste byli více produktivní, oblečte si košili. Košile z vás totiž udělá světáka, kreativce, psavce, novináře, vymýšleče a hlavně profesionála. Čím pomačkanější a měkoučtější, tím lépe. Škrobený límeček to nezachrání. A nechte si ji nezapnutou, to dává punc ležérna.

5. února 2014

Každodenní radodárnost #38

Dneska jsem dělal svoji oblíbenou uklízecí rutinu. Ta se týká samože kuchyně protože to je místo, kde se prostě nejvíc nahnojí. A to tam ani nemusíte nic dělat, prostě se tam zahnojení objevuje tak nějak samo. Myslím, že kdyby to ti lidi, co točí takové ty děsivé filmy (jako je třeba Psycho, Pila, ten chlap, kterej nemrká, motorová pila a další nějaké jiné děsofilmy) a hlavně teda duchařivé filmy (vlastně myslím jen duchařivé filmy, ty děsivé jsem jmenoval jenom proto, že jsem si myslel, že mezi nima vyjmenuju aspoň jeden duchařivý, ale nepovedlo se mi to) uvědomovali, byly by ty duchařivé filmy daleko realističtější.

Třeba se v nich prostě objeví něco, co tam dřív nebylo a hlavní hrdina neví, kde a jak se to tam vzalo. No nějak se nativně nemůžete s tím maníkem sžít, protože se vám takové věci denně nestávají. Kromě kuchyně. Tam je to totiž furt. Takže kdyby filmovci dávali podivné a objevovací věci do kuchyně, tak by se mi těm filmům věřilo prostě daleko lépe. Protože v kuchyni se prostě furt objevuje nějaké zahnojení.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže si myslíte, že rozumíte tomu, jak by jiní lidé měli dělat svojí práci, začněte s kariérou archeologa. Myslím si, že to je totiž taková hodně hutná a fakt dobrá práce a díky televizi dneska každej ví, jak se to dělá. Stejně je to třeba u policajta. Nebo u filmování duchařivých filmů. Nebo u doktoření. Nebo taky u toho, jak být rodič. Nebo jak být Santa Klaus. Nebo jak být drogový dýler. Nebo král.

4. února 2014

Každodenní radodárnost #37

Dnešní radodárnost zní: Když se vám chce spát, tak prostě jděte. Tím chci zároveň říct, že jsem tak unavenej, že nejsem schopen napsat něco lepšího. Ale i tak si myslím, že je to fakt hodně kvalitní rada. Sám se tím teď budu řídit.

3. února 2014

Každodenní radodárnost #36

Dneska se ta radodárnost tak nějak nabízí. V Krně je totiž strašně namrzlo. Možná, že to není až tak strašné, ale já jsem zhýčkaná cukrová panenka a tak můžu říkat, že JE to strašné. Prostě to nechutně klouže. Fakt hrozně moc. A já navíc nemám zimní boty (a ano, můžete říkat, že to je můj problém, já vím, že je. Ale jsem zhýčkaná cukrová panenka a můžu si plakat své maršmelounové nářky tak moc, až mi dojde fondán).

No ráno jsem šel do práce. Vyřešil jsem to tak, že to za mě vyřešila nějaká paní, co šla přede mnou. Hrál jsem si na agenta a sledoval jsem její krok. Kde ona bruslila, já věděl, že budu bruslit taky. Připadal jsem si daleko lépe, že jsem v tom prostě nebyl sám, protože jinak byla ulice vymetená. Říkal jsem si, že kdybych upadl, tahle dáma mi jistě pomůže, protože má sama velké štrapáce a tak bude náchylnější k pomoci, než kdyby nevěděla, jak velkým utrpením má důstojnost prochází.

Nakonec jsem ale neupadl. A zabruslil jsem jen jednou. Ani jednou jsem nevykřikl. Dokonce jsem začal doufat, že ta dáma upadne, abych jí mohl pomoci já a byl za hrdinu a hodnou dívku. Ta dáma ale taky neupadla a tak to asi nakonec dobře dopadlo.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže jste na sklince, najděte si někoho, kdo si dá s váma. Sám tu radodárnost moc nechápu, ale hlavní podle mě je, když v tom nejste sami. Ale to řikám pořád.

2. února 2014

Každodenní radodárnost #35

No dneska jsem seděl a četl jsem si. A v tom mě napadla fakt hutná radodárnost, ale stihl jsem to zase zapomenout. A proto musím dělat improvizování. Je to z toho důvodu, že jsem dneska vůbec nevylezl ven, ale z ověřených zdrojů vím, že to tam fakt hodně klouže. No hrozně se bojím, protože vím, že zítra budu muset ven. Já totiž klouzání nemám rád. Přijde mi to moc nebezpečné, velmi špatně regulovatelné a se slabou předvídatelností (aspoň pro moji osobu. Například v televizi jsem viděl hodně lidí, kteří se umí klouzat fakt hodně dobře. A umí u toho udělat i Luce a Ritbergra).

Každopádně jsem si řekl, že se prostě kdyžtak budu plazit po zábradlí, budu chodit středem silnice a hlavně budu chodit po kamínkách. No myslím, že takto mentálně vybaven musím nějakého toho Salchova udělat taky. A ještě za to dostat solidní hodnocení.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže moc dobře nevíte, do čeho jdete a nebo to víte až moc dobře a zároveň je to zdrojem vašich obav, nezapomeňte se na to vhodně mentálně připravit například tak, že si zjistíte hutné informace o zemích, které mají zimu tužší, než má ta, ve které se aktuélně nacházíte.

1. února 2014

Každodenní radodárnost #34

Doplnil jsem zásoby jablek. Už nebylo nic v akci a tak se dalo dobře vybrat. Proto jsem neváhal a dotáhl si 18 kilogramů jablek, protože si myslím, že jablka jsou pro život naprosto esenciální. A taky jedno pomelo. Protože víc jich hezkých nebylo. Nechápu, co se jako pokazilo. Taky jsem si koupil thajskou konzervu, ve které jsou sójové klíčky. Vypadají naprosto odporně, asi jako poloprůhlední slizcí červi s hisatou žlutou hlavičkou, kteří mohli někomu vylézt z očí. Ale i tak jsem to snědl, protože to nemá skoro žádnou chuť.

Ale o tom jsem ani moc vykládat nechtěl. Momentálně jsem přišel na jednu velmi zajímavou věc o modřinách. Totiž nejenže mění barvy (což každej ví) a pokud máte dostatečně elastickou kůži, můžete je zvětšovat a zmenšovat, ale taky na ně můžete nechat působit různé věci.

Například já jsem se dneska oblíkal na nákup těch jablek a kdo mě čte, ví, že jsem momentálně zraněn na noze od nákupu zelí. Mám tam obří modřinu. No a na té jsem to vyzkoušel. Totiž já jsem se oblíkal a sedl jsem si u toho, protože jsem hledal kalhoty. Osobně zastávám názor, že v sedě jde hodně věcí lépe. A tak jsem ty kalhoty hledal v sedě. No nějak jsem se na to ale nesoustředil a začal jsem radši prohrabávat šuplíky v nočním stolku, který je hned vedle mé postele, na které jsem seděl, když jsem hledal kalhoty.

Ty šuplíky jsou plné hezkých věcí. Bižuterie. Kosmetiky. Čajů. A maličkostí. No fakt tam vždycky najdu něco hutného. No a dneska jsem popadl sprej na tělo, který je s pomerančem, zázvorem a čímsi. No a nastříkáte to na sebe, voníte a ještě je vaše pokožka mojsturizována. Prostě super věc. A tak jsem to teda popadl a díval se na tu lahvinku. A pak mi sklouzly oči na tu modřinu. Celou jsem ji tím osprejoval. Odpoledne jsem zjistil, že je ta modřina daleko rozlezlejší.

Dnešní radodárnost zní: Pokud chcete vypadat chytře, zkuste náhodně spojovat dva jevy, které spolu nesouvisejí. A dělejte, jakože ano.