31. března 2014

Každodenní radodárnost #92

Dneska jsem měl takový normální den.

Nejsilnější zážitek byla cesta dom z práce. Tedy přesněji řečeno rádio. Nex totiž našel stanici, kde se modlili. Jakože tam byla skupinka lidí (asi jen žen) a ty furt dokola jak kafemlýnek říkaly jednu modlitbu, co měla asi 8 řádků. A furt dokola. Pak se jim do toho vložil chlap, řekl úplně odlišné 4 řádky a pak zase dokola mleli (všichni i s chlapem) těch 8 řádků s malou změnou. No přišlo mi to husté, že něco takového naladíte na 2 čudlostisky.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže chcete poslouchat rádio, mějte se na pozoru, protože tam můžete najít fakt hodně zajímavé věci.

30. března 2014

Každodenní radodárnost #91

Musím přiznat, že když jsem včera psal ten dlouhý epos, tak jsem měl tak trochu postranní úmysle. Totiž že když jsem napsal tak moc, tak to nebude vypadat tak blbě, když to budu následující dny tak jako jednovětně odflákávat.

No každopádně jsem si dneska po hodně dlouhé době hodně četl. To mám rád. Bohužel ale čtu tak tlustou knihu, že si ji nemůžu brát do šaliny a číst si ji i tam. Je to prostě gigantická kniha, co má přes 1200 stran. Kdo by se s tím táhal.

Dnešní radodárnost zní: Pokud sami jasně vidíte, že už jsou ponožky, které nosíte, hodně onošené, vyhoďte je do odpaďáku ihned poté, co je vyperete. Kdykoliv jindy je z kruhu skříň-nošení-prádlokoš-pračka-sušák nejste schopni odstranit. Je to prostě výstupní místo.

29. března 2014

Každodenní radodárnost #90

Dnešní radodárnost mám v plánu psát na dvakrát, protože je teďkonc brzo ráno a mi se chce psát. A tak mě napadlo, že si napíšu kus a pak to večer dotáhnu. Myslím si totiž (a už jsem to tu někdy nakousl), že když to postnu ráno, tak hrozí, že se mi za den stane něco špatného. Ano. Já vím. OCD. Ale tak co už. Ale o tom jsem psát nechtěl. Chtěl jsem napsat 2 věci, co mě aktuálně napadly.

Jedna je zase o tom mém kolenu. Ale jenom okrajově. Už mě to totiž vůbec nebolí, takže už je mi to buřt. Ale Evís mi říkal, že bych si měl zkusit dát vanu. Tím jako myslel, že bych si měl do té bílé kádě, co ji máme v koupelně, napustit horkou vodu, do toho si lehnout a mít problém s nadnášením.

Já se hrozně nerad koupu. Možná už jsem tu o tom taky mluvil. Je mi to hrozně nepříjemné. Dusím se. Je mi v tom vedro. Tlačí to. Vodové nadnášení je divné. Jsem pak celý rozmočený. Hrozná spotřeba vody. Musí se pak umejt vana, protože jsou na ní tětíčky z užitých mydlin. Sedíte ve vlastní špíně. Špatně si v tom můžete umejt vlasy. Prostě je v tom furt rácháte. Jediné, co se mi na tom líbí, je ta pěna.

No a tento epos jsem napsal proto, abych mohl porozprávět o té druhé věci z úvodu. Totiž inspiroval mě k tomu tenhle blog. Nebo teda jedna věta na něm. Totiž dotaz do publika. Fakt mi to přišlo tak dobré, že jsem tam sám musel pokomentovat. Je hrozně hezké, když se vás někdo na něco zeptá. Je to takové milé a ten někdo dělá zajímání o vás. Takže přidám ještě jednu finální věc, až tohle dopíšu.

Jo a tu vanu jsem si zatím furt ještě nedal, protože nemáme pěnu s vůní jablek, což je moje aktuální výmluva, proč se nemůžu ovanovat. Je to vlastně výmluva jen pro mě, protože i já si myslím, že by bylo příjemné a bonusní, kdybych si celé tělo prohřál v nějaké vodě, jež je obohacena o nějaké kožní zvláčňovače a voňaviny.
__________________________________________________-
No a jelikož už je večer, tak to můžu dopsat. Jsem rád, že jsem to udělal takhle chytře, protože se mi stalo hrozně moc zajímavých věcí. Například jsem byl běhat. A musím říct, že mě to koleno nebolelo, když jsem běžel. Teď mě to trochu bolí, ale řekl bych, že je to v cajku. Zaběhal jsem si dobře. A pak jsme si s Evísem řekly, že půjdeme dělat nakupování, protože jsem přišel na to, že na běhání potřebuji nějaké nové solidní oblečení, protože běhám už 4 roky v té stejné mikině. Ne, že by mi to vadilo, protože ji vždycky ihned vyperu, ale problém je, že už jí nefunguje zip a díky neustálému praní 3x týdně už je prostě hodně řídká.

A taky jsem si samože řekl, že bych si měl koupit sportovní podprsenku, protože si myslím, že je to atribut vaší profesionality. A taky jsem četl, že běžkyně by měly mít sportovní podprdy i v případě, že nemaj žádná prsa. A tak jsem si řekl, že jdu do toho. No zadařilo se mi. Musím říct, že za tu cenu, co jsem si koupil 2 sportovní šprndy bych mohl mít například nadluxusní pár vysokopodpatkových bot, ale tak řekl jsem si, že nechci, aby se mi v prsou urvaly vazy, což je věc, která se vám stane, když nemáte sportovní podprsenku.

No a tak jsme teda dělaly nakupování. Přišel jsem na to, že moje interakce s cizíma lidma jsou ještě horší, než to kdy bylo. A to jsem nemyslel, že se to může stát. Totiž jsem začal dělat příšernou věc. Říkám nahlas věci, co si myslím. Třeba jsme byly v jednom šopu s oblečením a Evís dělal placení. A prodavačka měla velký výstřih a z něho jí lezla červená podprsenka. No a já jsem Evísovi prostě řekl, že té paní leze podprsenka. Tak nějak jsem si asi myslel, že když to říkám Evísovi, tak to ta paní nemůže slyšet. Ale ona to asi slyšela, protože mě Evís vystrčil z šopu (páč už doplatil) a řekl mi, že to ta paní slyšela a hned si to opravila. Já nevím, jestli si to opravila, protože už jsem se na ni pak nedíval. Ale je to typický příklad toho, že mluvím nahlas.

Ale to jsem vlastně ani povídat nechtěl. Chtěl jsem vám povykládat, jak jsem byl v Tý-Mobajlu. Totiž mi vždycky chodily výpisy a účtenky do schrány poštovní. Jenže přišel papír, že už se to dít nebude a že to bude jen elektronicky. A že si to mám nastavit v mém týmobajlu. Což u mě není možné, protože ten můj týmobajl po mě chtěl nějakej puk, kterej jsem samože neznal. Ale i mi došlo, že jako musím jít na prodejnu a oni to tam vyřeší. A tak jsme tam taky šly.

No vzal sem si lísteček a chtěl jsem si sednout. Nelíbila se mi ale ta sedátka a tak jsem musel stát. To se mi taky nelíbilo a tak jsem si řekl, že budu teda chodit. Prodejna je k tomu dokonce uzpůsobena, protože kolem stěn můžete chodit, jelikož pultíky obsluhy jsou jen uprostřed. A tak jsem toho využil a 16 minut jsem tam chodil furt dokola, než jsem přišel na řadu.

Pak jsem té paní u přepážky řekl, že jsem vyhrál a podal jsem jí los s číslem. Řekl jsem jí, že se nemůžu přihlasit do té jejich online věci a jestli by mohla udělat čarování a opravit mi to. A ona řekla, že ano a řekla mi ten puk, co to po mě chce. No nabídla mi nějaký nový super tarif a já jsem si ho vzal. A když jsem podepisoval smlouvu, tak mi podala růžovou propisku. Podepsal jsem to a zeptal jsem se jí, jestli si to můžu nechat. Tu propisku. A ona řekla, že ano. Víte mě totiž napadlo, že růžová je symbol proti rakovině prsu. A už jsem dneska něco pro svoje prsa udělal, protože jsem jim koupil ty podprsenky. A tak mi přišlo toto spojení vhodné a proto jsem tu propisku chtěl.

No a pak jsme ještě musely jít na kafe. Taky jsem tam omylem udělal hroznou ostudu, ale už se mi to nechce vykládat, protože to tady vůbec nezní tak vesele, jako to bylo ve skutečnosti. Každopádně mám svůj týmobajl, propisku i podprsenky. A taky mikinu na běhání, takže už nebudu jak vagabund.

Tak. A jistě v tom celém mám až moc chyb, ale je to moc dlouhé na to, abych to po sobě četl a opravoval je.

Dnešní radodárnost zní: Když jste na veřejnosti, myslete na to, že vás slyší i ostatní lidé a nejen Evís. Vlastně si myslím, že se tak chovám proto, že si myslím, že když je se mnou Evís, tak jsme jako doma a můžem se chovat normálně a nemusíme dělat, že jsme normální.

Pro zájemce o sňatek: Jasmín se normálně denně sprchuje, není to žádný prasisko. Jenom si prostě nenapouští vanu.

Dotaz k publigu: Máte rádi koupání ve vaně? Vidíte v tom (kromě pěny) nějaký bonus?

28. března 2014

Každodenní radodárnost #89

Přišel jsem na dvě věci. Když furt chodím do práce, tak mám málo obecných podnětů, o kterých bych tu mohl pojednávat. A navíc je momentálně můj hlavní podnět moje koleno. Nebo teda moje kolena, ale to pravé je už úplně v cajku, takže jde o to levé.

Musím říct, že koupit si to stahovací obýnadlo byl ten nejlepší nápad vůbec. Skoro úplně se to opravilo. Dokonce tak moc, že jsem dneska skákal a vůbec mě to nebolelo tak, že bych si myslel, že mi ta noha upadne. Bolelo to normálně. Takže bych řekl, že jsem se zvládl úspěšně vyléčit.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže máte bol, použijte obinadlo. Na cokoliv. Je to fakt účinné. A ještě každej vidí, jakej jste ubohej zraněnec. Ale každopádně si vymyslete do zásoby nějakou heroickou historku, protože když řeknete, že jste běhali a teď vás bolí koleno, tak vypadáte jak dement, co neumí běhat a nebo jak dement, co je jen rekreační semtam sportovec, co neumí běhat. A to já přece nejsem, že.

27. března 2014

Každodenní radodárnost #88

Dneska jsem po dlouhé době tak unavený, že usínám v sedě. To už se mi vlastně docela hodně dlouho nestalo. Dokonce mám tak nějak problém formulovat správně věty, takže to možná nebude až tak moc dávat smysle.

Přemýšlel jsem nad tím, že už radodárnosti píšu docela dlouho. No a teď jsem se podíval na dnešní číslo a jsem docela zklamaný. Myslel jsem si, že už to píšu daleko déle. Což říkám jen proto, abych nějak zaplácl místo a vypadal, že jsem toho zvládl napsat fakt hodně.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže si před hlínou kupujete truhlík, ujistěte se, že je samozavlažovací. Ušetří vám to hodně štrapácí ve chvíli, kdy si tu hlínu koupíte.

26. března 2014

Každodenní radodárnost #87

No dneska jsem se rozhoupal a koupil jsem si obinadlo škrtivé takové na jedno koleno. Nějak mě napadlo, že se to možná opraví daleko rychleji, když nebudu ty příznaky tak moc ignorovat, jako jsem to dělal doteď. Zkusit se má kdeco, takže jsem si vyrobil elastickou sádru na koleno. Chodím trochu jako zombík, ale vlastně je to jen další důvod, proč se můžu zítra těšit do práce! Budu totiž dělat zombíka.

No a taky jsem dneska jel z práce dom šalinou. Přijel skoro prázdný slimák a tak se mi dostalo výhody výběru sedacího místa. No sedl jsem si na to super sedadlo, co má šířku 1,5 normálního, takže je pro vás rozežraně velké, ale nikdo jinej si k vám sednout už nemůže, protože to se zase nevejdete. Vždycky jsem si myslel, že to jsou sedadla pro hodně tlusté lidi, ale kdyby to tak bylo, tak nebude hned naproti tomu sedadlu další takové sedadlo, protože by se dva enormě tlustí lidé nevešli naproti sobě. No, moc se mi to nepodařilo popsat, ale všichni ty pokřtěné šaliny (a jejich super výhody) známe.

No a tak jsem si tam teda sedl a říkal jsem si, že musím Evísovi napsat, že jsem rebel a sedím na tomhle sedadle a ani rezervoár mě z něj nedostane. Místo toho mi Evís napsal první. Abych dělal drozda. A tak jsem dělal drozda.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže máte nějaké zdravotní nesnáze, udělejte pro to ozdravování takového druhu, abyste vždy mohli tvrdit, že se jedná o maškarní masku.

25. března 2014

Každodenní radodárnost #86

Mi se poslední dobou nějak moc ztrácí čas. Už je zase 10 hodin večer a já jsem nějak nestihl všechno to, co jsem chtěl stihnout. Například jsem si chtěl naparádit nehty, protože si myslím, že bych to měl udělat. A tak jdu na to.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže se vám ztrácí čas, bojujte proti tomu tím, že to budete ignorovat!

24. března 2014

Každodenní radodárnost #85

Dneska se mi taky nechce moc dělat povídání, takže to zkrátím.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže vás bolí vazy, klouby nebo tadyty věci, co maj lidi v kloubech a kolem nich, kupte si koňskou mast. Sice to divně smrdí, když to na sebe nabablete, ale zase to fakt funguje! A ještě jsem k tomu dostal zdarma objekt - detoxikační náplasti, které jsou podle mě super, protože jsou v krabičce.

23. března 2014

Každodenní radodárnost #84

Dneska jsem přišel na to, k čemu maj lidi obočí. Podělím se o to. Totiž když prší a prší vám do obličeje, tak obočí část tekutiny zachytí a odvede ji bokem, takže vám toho tolik nenateče do očí. A taky jsem zjistil, že když se namažete chladivou mastí na klouby, tak je vám pak hrozná zima.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže nechcete zapomínat na slušnou a smysluplnou asynchronní komunikaci, vyhraďte si v místě bydliště jeden obraz, na který si lepíte post-itové papírky znázorňující stav probíhajících agend.

22. března 2014

Každodenní radodárnost #83

Dneska jsem měl hrozně akční den, protože jsem strašně moc dělal pohybování. Ráno jsem šel běhat. Zjistil jsem, že jsem se zase hrozně zlepšil a jsem už skoro tak rychlý, abych mohl být spokojený. Ale ještě nejsem tak rychlý, abych mohl být doopravdy spokojený. Ale blížím se! No a pak jsem taky chodil se psem dlouhé okruhy a byl jsem nakupovat.

No a taky se mi stala taková super věc. Když jsem byl asi na 10 km, tak proti mě běžela nějaká žena. No když jsme se míjely, tak jsme se na sebe podívaly a ona udělala divnou věc. Otevřela dlaň a namířila ji na mě tou otevřenou stranou. Prostě mi ukázala svoji tlapku. Můj mozek byl tak geniální, že ihned pochopil, že je to pozdravné gesto! Normálně doteď to nechápu, ale povedlo se mi to moudře opjetovat! Taky jsem jí ukázal svoji tlapku zevnitř. Měl jsem z toho hrozně dobrý a strašně milý pocit, že jsem se následující kilometr furt usmíval. Prostě dobré.

Mám z toho takový plnohodnotný pocit, jakože konečně patřím k těm pravým běžcům, protože znám jejich tajné zdravení. Sice jsem to tady teď všem vykecal, takže už to není tajné, ale to podle mě nevadí. Protože to stejně platí pouze v případě, kdy běháte. A pokud běháte, tak se ciťte volně a dělejte běhací zdravení. Je to fakt dobré. Udělá vám to usmívání. Ale zase jsem třeba rád, že chodci žádné takové zdravení nemaj. Dneska jsem šel třeba do Albrechta a schválně jsem to pozoroval. No chodci se nijak nezdraví, prostě jenom čumí a nebo ani nečumí.

Dnešní radodárnost zní: Buďte běžci, protože oni mají super pozdrav, který můžete dělat, když se někde potkáte. Teď to budu dělat. U každého běžce, kterého potkám, když budu taky běhat. Dokud mi někdo nedá podržce.

21. března 2014

Každodenní radodárnost #82

Jsem unavený a nemám moc náladu, takže to zase musím vzít hopem.

Dnešní radodárnost zní: Jestliže chcete být středem pozornosti, zpívejte si na chodníku. Například já jsem šel dneska do práce a zapomněl jsem, že jdu po chodníku mezi lidma a začal jsem si broukat. No a líbilo se mi to, tak jsem začal zpívat. A až pak mi bylo divné, co na mě každej čumí zase. A pak mi to došlo. Tak jsem pokrčil rameny a dozpíval jsem to. Ale aspoň to nebylo o nošení novin.

20. března 2014

Každodenní radodárnost #81

No dneska jsem měl zase takový náročný den, protože jsem byl v práci i ve škole. Takže první polovina dne byla super a ta druhá byla tak hrozná a nudná, že jsem došel dom a musel jsem vydrhnout celou koupelnu, protože jsem věděl, že bych to tak měl udělat. Byl jsem trochu zklamaný z toho, že jsem nikde nenašel žádný špínokus, protože mám špínokusy rád, jelikož je u nich vidět, když je vyčistíte. Když čistíte nablejskaný umyvadlo, tak to zas taková lahoda není. Ale i tak dobrý.

No jsem dneska ukecaný a tak se pochlubím, že se mi dneska stalo něco, co se mi ještě nikdy nestalo. Totiž nedávno mi začal docházet jeden můj parfém, který mám fakt rád. A tak jsem si ho doobjednal, protože byl zrovna ve slevě. No a když jsem teda viděl, že jsem schopen aspoň jednou v životě dobrat jeden parfém, honem jsem si koupil další. A tak jsem dneska od pošty nafasoval hned dva. Ten druhý je zázvorovo-čokoládový, takže je bytí se mnou v jedné místnosti velmi těžké. Skoro tak těžké, jako je ten parfém.

No když odečtu takové ty levnější květinovky a toaletky, a počítám jen sklo, dostávám se k číslu 16. Ale tak co už.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže jde o parfémy, není střídmost nikdy na místě.

19. března 2014

18. března 2014

Každodenní radodárnost #79

Dneska jsem měl takový normální den, ve kterém jsem stihl jít běhat. Já se třeba těším, až bude počasí takové, že nebude tma, když se vrátím domů z práce, protože budu moct chodit běhat normálně a nebudu muset z práce odcházet brzo. Tak. A taky jsem běžel lesem a nebál jsem se, i když se už začalo smrákat. A viděl jsem chlapa na kole a ženu s kočárkem.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže nemáte rádi koupání v napuštěné vaně, nechte někoho, aby koupil koupelovou pěnu s vůní jablek.

17. března 2014

Každodenní radodárnost #78

Dneska jsem měl takový hodně pracovní den, ve kterém se mi nestalo nicmoc zajímavého. Ale večer jsem byl zas na poště dělat vyhrávání, protože mi přišel balík, který obsahoval nová balení kontaktních čoček. To je dost důležité, protože jsem k tomuto nákupu dostal dárek zdarma.

Jak jsem tu říkal něco o tom, že jsem ovlivnitelný reklamou, tak jsem ovlivnitelný i lákavou nabídkou dárku zdarma. Nebo s velkou slevou. Hodně se to projevuje například u takových těch kosmických katalogů, jako je například Ejvon a Oryflejm. Tam vám furt cpou něco zdarma nebo něco skorozdarma, když si koupíte něco jiného. Nebo když si koupíte zboží ještě aspoň za 1300,-. No já na to vždycky skočím. Teda já jsem si vědom toho, že na to skáču a vlastně to pro mě moc výhodné není, protože utratím víc, než bych měl, ale jsem prostě nadšený z toho, že mám nějakou věc zadarmo nebo skoro zadarmo. Ale nejvíc se mi na tom líbí to, že budu mít na konci víc objektů.

Vysvětlím. Například já vůbec nemám rád, když je v nabídce XXL balení krému na ruce za výhodnou cenu. Já bych byl radši, kdyby bylo v nabídce XXS balení mého krému, protože bych si jich musel koupit hned několik, abych získal správný objem toho krému. A měl bych víc objektů. A přesně tohle je ten důvod, proč mám rád ty dárky. Protože budu mít objekt navíc.

Tedy když je v šopu na nějaké krabici s jídlem napsané, že je tam 50 % zdarma, tak je mi to celkem buřt a nechci to. Ani by mě nenapadlo to chtít. Ale když je tam 1+1 zdarma, tak to prostě potřebuju, protože je to objekt navíc. Já mám věci rád. Tak takhle nějak to funguje.

No a když jsem si objednával ty čočky, tak jsem vůbec nevěděl, že mi k tomu daj prézent zdarma. A o to lepší to bylo.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže máte rádi věci zdarma, měli byste si kupovat hodně kontaktních čoček, protože je naděje, že k nim dostanete zdarma oční kapky pro kontaktní čočky.

16. března 2014

Každodenní radodárnost #77

Dnešní radodárnost zní: Pokud vám někdo pokácel vaši vrbičku, popadněte její zbytky a znovu je zasaďte hned vedle. Škodnou to jistě odradí. Pakliže se vrátí povýšený podplukovník, urychleně mu vraťte snubní prstýnky a řiďte se jeho příkladem ohledně oprav zvonků. A z některých věcí si musíte dělat legraci přesně proto, že na nich nic legračního není.

15. března 2014

Každodenní radodárnost #76

Protože jsem se podíval na předpověď, byl jsem si totálně vědom toho, že o víkendu má být hnusně. A tak jsem se ráno probudil a řekl jsem si, že bych si měl jít zaběhat, dokud ještě není až tak moc hnusně. A tak jsem šel.

No vymyslel jsem super věc. Totiž udělal jsem chytání podcastů, které jsem si chtěl poslechnout. Obvykle běhám s hudbou, protože mi to pomáhá běhat rychleji, ale dneska jsem si řekl, že si dám ležérní chvilkoběh a nebudu se moc snažit. A ještě si u toho poslechnu něco o vojákování. No celkem byly ty podcasty 3 - dva půlhodinové a jeden hodinový.

Obvykle běhám asi hodinku a fous. A když už jsem chtěl skoro fynyšovat, tak jsem začal poslouchat ten poslední podcast. Přišel mi zajímavý a věděl jsem, že když si to nedoposlechnu teď, tak už se k tomu nikdy nevrátím. A tak jsem prostě běžel dál. A ono začalo pršet.

No výsledek je, že jsem běhal 2 hodiny a zmokl jsem. Ale zase jsem si to náramně užil.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže počítáte s mnoha faktory (odpočinkový běh, vzdělávání, počasí), obvykle to dopadne přesně opačně.

14. března 2014

Každodenní radodárnost #75

Dnešní radodárnost zní:  Pakliže někam přijdete a oni tam nemají něco, co by tam měli mít, zkuste přijít za chvíli znova. Já jsem to tak dneska například udělal s jedním papírem a dobře to dopadlo!

13. března 2014

Každodenní radodárnost #74

Musím sám sobě gratulovat ke koupi těch bot. Od jejich nákupu jsem se zrychlil o 40 vteřin na kilometr. Což je fakt hodně dobré. Za chvíli nebudu potřeboval šalinkartu.

A taky jsem byl dneska na poště. Dostal jsem od paní poštovní takovou věc na stírání losů. Je to taková minilopatka, na kterou nic nenaberete, ale zato s tím oškrábete los. Sice jsem na něm nic nevyhrál, ale i tak to za to stálo, protože si teď můžu aspoň připadat jako doopravdický profesionální losák!

Dnešní radodárnost zní: Pakliže jdete na poštu, dělejte milé interagování s poštovnicema, protože vám mohou věnovat škrabátko.

12. března 2014

Každodenní radodárnost #73

No abych si nelhal do vlastního blogu, musím říct, že teda poslední dny je to s mýma postama fakt hodně špatné. Například jsou velmi krátké a když ne, tak jsou velmi negativní. Tím jako myslím ten post o tom, jak jsem nakupoval boty. Už jsem je dokonce vyzkoušel a jsem s nimi fakt spokojený. To jen tak pro info, abych tu etudu o botách ukončil nějak pozitivně.

Dneska se mi stala taková věc, co se stává skoro furt. Totiž měl jsem plný koš jak v pokoji, tak v kuchyni. A jde o to, že mi došly takové ty pytle na odpadky, co si je lidi dávaj do koše na odpadky. Já si je tam samozřejmě taky dávám, protože kdybych to nedělal, musel by se k popelnici nosit celý den koš. Takhle prostě stačí, když tam zanesete jen ten pytel. Je to fakt výhodné. A hlavně nic nesmrdí a když ten pytel nesete k popelnici, tak se můžete dívat, co všechno jste za poslední 2 dny jedli nebo použili. Je to fakt dobré. A taky nám shořel u baráku jeden kontejner. A byli u toho hasiči a hasili to, protože tam někdo hodil takovou velkou otep slámy, která byla asi dekorace. A pak tam někdo jiný hodil třeba vajgl a ono to vzplálo. Bohužel jsem ty hasiče zaspal, protože furt jím ty prášky na spaní. Ale ze spolehlivého zdroje vím, že tu ti hasiči v noci byli. A taky to vím proto, že když jsem šel ráno do práce, tak jsem viděl rozteklý totálně placatý roztavený kontejner a část toho slamníku na místě, kde předtím byl normální kontejner, ze kterého trčela ta suchá dekorace.


Ale zpět k těm pytlům. Totiž došly mi pytle na odpad pro koš v pokoji. A chci se dostat k tomu, jak je hrozně těžké koupit si ty správné pytle na odpad. Jejich nabídka je velmi široká. Jsou tu pytle se stahováním, pytle se zavazováním a pytle s hladkým okrajem, které prostě těžko zauzlujete, pakliže je naplníte ke své ekonomické a ekologické spokojenosti. No a vtip je v tom, že když chcete konkrétně jeden tento typ, tak nikdy není ve vaší velikosti. Udělal jsem vám na to diagram, aby to bylo jasné.


A taky aby to bylo veselejší. Jak vidíte, Creately je prostě dobrý. A tím bych to už dneska tak nějak zakončil.

Nakonec jsem to samože udělal tak, že jsem šel na Evísem a ten mi dal správné pytle zajímavé barvy s manuálním zavazováním, které dobře pasují do mého pracovnového koše.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže chcete světu ukázat, že umíte udělat diagram, dobrý důvod se vždy najde.


11. března 2014

Každodenní radodárnost #72

Je to se mnou špatné. Chtěl jsem povykládat pár histořic, ale nějak se mi totálně nezadařilo. Zítra to zkusím narovnat a povykládat něco lepšího.

Dnešní radodárnost zní: Noste na sobě šátek, protože kromě toho, že jste s ním nadlidsky šik, máte taky pohodlnou ochranu před povětrnostními vlivy (například otevřené okno).

10. března 2014

Každodenní radodárnost #71

Dnešní radodárnost zní: Vždycky myslete na to, že v křížovkách se vyskytují divná písmena, která byste vy sami do slov nikdy nedali. A křížovka může být i výlet do cizího města, kde mají hodně divně značené ulice.

9. března 2014

Každodenní radodárnost #70

Abych byl upřímný, tak se mi to vůbec nechce vykládat, ale tak co už. Slíbil jsem, že to udělám. Jednak sobě a jednak Evísovi, protože jsem mu řekl, že se mi nechce mluvit a že si moje štrapáce může přečíst večer na Zlikatosti. A tak nemám jinou možnost, protože se mi furt ještě nechce mluvit.

Dneska jsem byl totiž zase běhat. Dal jsem si dlouhou trať. No a tak nějak mě během běhu napadlo, že už loni jsem si chtěl koupit nové běhací boty, protože ty, co mám, už mají svoje nejlepší léta tak nějak za sebou a je potřeba obnovit botový park, protože přece chci, aby se mi dobře běhalo. A tak jsem to tak nechal hezky vymyšlené ve své hlavě.

No večer jsem si na to vzpomněl a tak jsem to řekl Nexovi. A ten mě vzal do Olympyje. Kdo mě zná fakt děsně moc, ví, že běhám v Salomonech. Mám je fakt rád a nekoupil bych si jinou značku. Už jsem tu několikrát říkal, že jsem reklamou hrozně ovlivnitelný. Třeba bych si nikdy nekoupil Najky, protože na mě jejich reklamy působí úplně odpudivně. Prostě dle reklamy nejsem vůběc člověk, který by takové boty měl nosit. A podobně je to s ostatníma značkama. Salomon mi sedí. A jejich boty jsou prostě dobré. Díky tomu jsem si myslel, že bude můj nákup bot velmi jednoduchý, protože v podstatě nemám co vybírat, když přesně vím, co chci. Ale byl to fakt děs. Povykládám vám to celé.

Na začátek jsme šli do Salomona, jelikož mají v Olympyji přímo šop. No chlap tam byl hrozně neochotný, prvně mi ani nechtěl ukázat boty, které jsou pro mě vhodné, ale nakonec jsem to z něj nějak vytáhl. Nex říkal, že jsem hustej, protože jsem dělal dobré komunikování. Tak jsem ukázal na jedny úchylně barevné a chtěl jsem svoji velikost. Chlap byl otrávenej, že to musí jít hledat dozadu, ale šel tam. Boty byly slevněné asi na 1800,- z nějakých 3000,-. To mi bylo buřt. Chlap došel a řekl, že moji velikost nemaj a vypadal, že čeká, až vypadnem. Tak jsem mu ukázal ty druhé barevně úchylné a řekl jsem, že teda klidně tyhle. A chlap pookřál a běžel je nahledat. A já jsem si všiml, že tyhle jsou za 3000,- bez slevy. Chlap došel a řekl, že ty taky nemá, ale že mi ukáže katalog a že budou dovezené nové. Mi bylo buřt, kolik ty boty stojí, protože jak jsem řekl v úvodu, měl jsem jenom jeden požadavek - chtěl jsem Salomony. Ale naštvalo mě, že jsem pro něj byl otravnej zákoš, dokud nezjistil, že si klidně koupím boty za 3 táce. Tak jsem poděkoval a šel jsem do háje.

Hned vedle je Rokpojnt. Tak jsme tam vlezli, podívali se na nabídku bot, našli jedny Salomony, co byly na hory a zase jsme odešli. Nikdo si nás nevšim. Tak jsme šli do Intersportu. Tam jsme našli několik Salomonek, stáli jsme tam dost dlouho, ale nikdo nepřišel a tak jsme šli pryč. Pak jsme šli do A3 a hledali jsme Salomony. Našli jsme celou vytrýnu, ale ty byly pánské. Díky tomu jsme oddedkukovali, že dámské jistě taky maj. A šli jsme je hledat. Hledali jsme fakt dlouho a dokonce kolem nás prošel prodavač, ale nevšiml si nás, ani když jsem se na něj koukal a chtěl se zeptat. On utek. A tak jsme taky utekli.

A nakonec Hervis. Tam měli. Dokonce jsem si našel i krabici a vyzkoušel si jednu botu. Druhá v krabici nebyla. Tak jsme tam stáli. Nex nakonec došel pro babu prodavačku. Řekl jsem jí, že si chci koupit tyhle boty, ale v krabici je jen jedna. A ona mi otráveně řekla, že druhá je vystavená, ale že mi ji teda podá. A tak mi ji podala. A pak se mě zeptala, jestli mám nějakou Herviskartu nebo co. Řekl jsem, že ne. A ona řekla, že když si ji udělám, tak dostanu 20% slevu. A já jsem řekl, že nechci slevu, ale ty boty. A ona byla hrozně nepříjemná a začala mít nějaké přidrzlé canění o tom, že je to dobrá karta a já jsem pošuk, když to nechci (co teda neřekla, ale chovala se tak). Utekl jsem ke kase.

Tam byl chlap a baba. Chlap tam jenom stál a nic nedělal a pak odešel. A baba markovala někoho před náma. Pak jsme přišli na řadu. Podal jsem jí krabici. Ona to namarkovala a ptala se mě, jestli mám Herviskartu. Řekl jsem, že ne a že nechci 20% slevu, ale jenom ty boty. A ona řekla, že v pořádku, ale že na ni minule jeden pán hrozně křičel, když mu to nenabídla. Byla taky strašně nepříjemná. Asi jako profesorka Umbridgeová z Harryho Pottera nebo babička, co nenávidí své vnuky a přesto si je furt bere na hlídání. Kdybych propadal brachiálnímu násilí, jistě bych jí urval hlavu. Ale jsem mírumilovný jak laň na paloučku a tak jsem nikomu neprovedl manuální dekapitaci. Zeptala se mě, jestli k těm botám chci tašku za 3 koruny. Řekl jsem, ne. Že chci prostě jenom ty boty. Podařilo se mi zaplatit a odešli jsme.

No děs. Už tam nikdy znovu nejdu. Lituju toho, že jsem nepočkal až bude mít ten první Salomon šop nové zboží. Protože i když jsem si tam připadal jako dement a nechtěl jsem si tam nic koupit, byl to ten nej šop, kde jsme byli. Fakt ohavné, nemám to tam rád a jsem z toho celý smutný a rozhozený, protože jsem si chtěl v neděli večer koupit běhací boty. A Hervis je nejhnusnější šop vůbec a neumí se tam hezky chovat. Tak. Ale Nex říkal, že moje prachy ty lidi stejně nevidí, což mě teda trochu uklidnilo. Ale i tak. Nechoďte tam a jděte si prostě normálně do Salomona. Tak.

Dnešní radodárnost zní: Sportovní šopy v Olympyji jsou plné zlých nazlobených otrávených lidí, které obtěžuje, když jim chcete dát 3 litry, protože je nechcete dát jim, ale jejich zaměstnavateli.

8. března 2014

Každodenní radodárnost #69

Dneska jsem vymyslel super radodárnost během čištění zubů. Samozřejmě jsem ji zase stihl zapomenout, protože jsem si začal zpívat. Mám totiž nového skvělého ušního červa. Není to žádná novinka, jistě už to všichni znáte. A pokud jo, tak patrně víte, že tahle věc vám pomůže dostat z hlavy úplně všechno. Problémy, nápady, radodárnosti i jiné ušní červy.


Dnešní radodárnost zní: Pakliže máte něco v hlavě, najděte si něco jiného, co to vytěšní. Co udělat s tím vytěsňovačem je stále předmětem bádání.

7. března 2014

Každodenní radodárnost #68

Dnešní radodárnost zní: Pakliže jedete v novém autě, pamatujte na to, že musíte sledovat i to, co se děje venku. A ne jenom to, co je všechno nové uvnitř.

6. března 2014

Každodenní radodárnost #67

Dneska je zase ten den, kdy jsem byl moc produktivní a tak musím napsat radodárnost trochu dřív, abych se mohl jít válet a neměl žádné další dělání. Měl jsem opět hrozně vyčerpávací den. A skorovečer, když jsem se dostal konečně domů, mě napadlo, že bych si mohl jít zase zaběhat. A tak jsem šel. Musím říct, že ani nejsem schopen říct, jestli jsem unavený víc než předtím.

Dnešní radodárnost zní: "Chcete-li se pomstít programu, který vám pije krev, dělejte přesný opak toho, co po vás chce." - @danextsux (kdo nechápe, ať si klikne)

5. března 2014

Každodenní radodárnost #66

Dneska jsem byl běhat, takže jsem ještě víc unavený, než obvykle jsem. Ale tak hezky unavený. Běhání je prostě dobré. Říkám to, protože si myslím, že díky tomu to dneska můžu odfláknout a vynechat histořicování.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže si myslíte, že byste s sebou měli nosit metronom, zkuste si alespoň pro začátek jeden koupit.

4. března 2014

Každodenní radodárnost #65

No dneska jsem byl u očního. Musím se pochlubit, že jsem se tam objednal dokonce pomocí telefonu. Šel jsem tam proto, že jsem si řekl, že budu dělat dobré věci, které jsou pro mě dobré. A jelikož jsem zjistil, že nějak špatně vidím na levé oko, bylo mi jasné, že přesně tohle je ta dobrá věc, co musím udělat. A tak jsem to taky udělal.

Byl jsem objednaný na 17:30, ale byl jsem tam asi tak o 20 minut dřív, protože moc nechápu, jak funguje čas a doprava. Téměř vždy jsem všude dřív a tady to nebylo jinak. Naštěstí paní doktorka měla přede mnou volno a tak jsem šel dřív. Taky se mi líbilo, že když jsem šel nahoru, tak paní doktorka seděla za stolem a četla nějakou knihu o očních nemocech. Měl jsem hned pocit, že jsem v rukách člověka, co má zájem o to, co dělá. Vyšetření probíhalo normálně. Dokonce jsem se přiznal, že špatně vidím na levé oko. Paní doktorka řekla, že to může být tím, že mám cylyndry a že je nemám v brýlích, protože jsem je minule nechtěl, protože jsem se toho bál.

Ale to je její vina, protože mi řekla, že někdo na to může reagovat divně a bolí ho z toho hlava a nevidí a tak. No a proto jsem si je tam minule nedal. A pak se mě zeptala, co dělám za práci. Tak jsem jí to řekl. Že celý den čumím do počítače. A když do něj nečumím, tak si dělám jídlo, běhám, čtu si knihu, s někým si povídám, koupu se nebo spím. Bylo na ní vidět, že je moc potěšena ekzaktností mé odpovědi. Připadal jsem si ale ulhaně a tak jsem jí řekl, že to není tak docela pravda, protože někdy třeba ještě jedu autem nebo se češu.

No každopádně mi řekla, že bych si měl dát do brýlí ty cylyndry, pakliže furt čumím do komplu. Že mi to pomůže a když to neudělám teď tak mi to do budoucna může dost uškodit. Ona to jako říkala vzdělaně, ale tady si píšu jen takový výcuc. A tak jsem řekl, že teda jo, ale že nevim, co budu dělat, když mi to nebude pasovat. A ona mi řekla, že mají akci 1+1 sklo zdarma, když si koupím nové brejle. A tak mi došlo, že díky této akci zaplatím stejně za nová skla do starých brýlí jako za nové obroučky a nová skla. A tak jsem souhlasil, že si nechám udělat nové brýle a kdyby mi to nepasovalo, tak budu mít furt ty staré. A hlavně díky tomu budu mít v čem chodit běhat, protože moje momentální nové brýle budou staré brýle. Tím si jako zde na svém vlastním blogu obhajuji to, že si koupím nový brejle.

A pak přišlo na řadu vyšetření očního pozadí. Tak se mi dívala světlem do oka a pak mi řekla, abych otočil hlavu a mi přišlo, že se mi dívala do toho samého oka. Tak jsem to paní doktorce řekl. Že si myslím, že se mi dívala 2x do jednoho oka a že si přijdu nedovyšetřený, protože neviděla obě mé viditelné části mozku. A ona řekla, že se mi dívala do obou, ale pokud chci, tak že se podívá znova. A já jsem řekl, že ano. A ona se podívala znova a mi došlo, že se fakt dívala do obou očí, ale já byl zmaten tím světlem. Tak jsem jí to řekl, že měla pravdu a fakt se dívala už napoprvé správně a poradil jsem jí, že by si neměla nechat radit od lidí, co nejsou doktoři. Tedy jako například já. A ona se hrozně smála. A já jsem se taky smál.

Celkem jsem tam byl asi 50 minut a furt jsem říkal "lepší", "horší", "já nevim", "ještě tam dejte to, co máte v ruce", "já nevim", "co myslíte vy, vidím s tím lépe?", "páni, to musí být legrace, jak furt dokola posloucháte lidi, jak ty písmenka neumí přečíst", "já nevim", "ještě jednou tam dejte to, co už tam bylo", "vidím ostřeji!", "já nevím, co myslíte vy?", "vidím takto lépe?", "lepší", "ano", "plete si hodně lidí N a H?", "lepší", "já už nevím", "vypadám v těch zkoušecích brýlích srandovně?", "lepší" a tak podobně. Prostě super, budu tam chodit častěji.

No a teď si musím koupit nový brejle, abych nebyl slepej. A pak, až zjistím, jestli jsou ty cylyndry cajk, tak nové čočky. Vlastně si myslím, že by bylo lepší, kdybych to prvně vyzkoušel na těch čočkách, ale já mám tu optiku tak rád, že si u nich prostě koupím nové brejle, no. Co už.

Dnešní radodárnost zní: Když jdete do optiky, kterou máte moc rádi, kupte si tam další brejle, protože to tam máte rádi.

3. března 2014

Každodenní radodárnost #64

Dneska jsem měl takový den, kdy jsem se hodně smál. Což je dobře. A taky jsem toho hodně zažil. Například jsem u popelnic viděl celej záchod! Včetně prkna. Super. Bohužel jsem ho nemohl ani zkusit odnést, protože jsme jeli kolem autem. Ale to nevadí. Hlavní je, že jsme potkali záchod.

Jeli jsme totiž na poštu, protože mi psala moje Alma Máter, že teda vyhověli mojí žádnosti. Poslali mi to samože na blbou adresu, pak na to přišli a tak to zase poslali zpět. Díky tomu na tom dopise bylo víc razítek než papíru. Což bylo taky dobré.

Na poště bylo hrozně moc lidí a tak jsem si vzal židli a sedl si zády k frontě, abych na ty lidi neviděl. Ale oni můj úmysl nepobrali a furt mi lezli do zorného pole. A tak jsem se začal na té židli houpat. Dopředu a dozadu. Nakonec vylosovali i moje číslo a tak jsem zakřičel, že jsem vyhrál a běžel jsem k okýnku. Paní poštovní jsem se asi líbil, protože se na mě usmívala. Vlastně se na mě už dívala dlouhou dobu předtím, zatímco já jsem se na ni taky koukal, když jsem se houpal.

I mně je jasné, že jsem vypadal jako mentál a tak jsem to chtěl napravit. Proto jsem si řekl, že budu působit velmi moudře. A tak jsem jí řekl: "Dobrý den, mám tu listinnou věc, pro kterou jsem si přišel. Je na moje jméno." V této mé moudré větě jsou hned 2 věci, které v mé hlavě nebyly, když jsem si to připravoval. Jednak to nebyla "listinná věc", ale "listovní zásilka" a taky jsem místo "moje jméno" chtěl říct svoje jméno a adresu. Ale stihl jsem se vzpamatovat, než se ta paní stihla probrat z údivu a podal jsem jí občanku. A ona už to nahledala a ukázala mi, kde se mám podepsat.

A pak jsem jí řekl, že chci ještě Rubíny, protože když už jsem na poště, tak chci vyhrávat. A ona mi je prodala a popřála mi dokonce hodně štěstí. To jakože abych vyhrál. To se nakonec povedlo, ale nic závratného to nebylo, protože jsem byl nakonec tratný 30 kerun. Ale i tak to za to stálo.

Nic z toho ale není radodárné. K tomu se dostanu až teď. Totiž možná víte, že spím a moc se u toho nehýbu. Vždycky spím na tom správném boku. A jelikož jsme se nedávno s Evísem bavily o spaní na břiše, tak mě napadlo, že to jako vyzkouším. A tak jsem si prostě lehl na břicho, hlavu jsem jemně otočil doprava a usnul jsem tak.

No a víte, jak máte na konci nohy tu nohu otočenou dopředu? Tak jak jsem si lehl na to břicho, tak jsem prostě tu nohu odložil prsty na matraci. Jakože jsem ji nechal v přirozeném úhlu k lýtku, tak jak to je, když stojíte. Jakože když stojíte, tak si představte, že před vás dá někdo matraci, takže se jí dotýkáte špičkama. Tak tak jsem prostě spal, protože jsem ležel na břiše. Nex mi pak v autě řekl, že jsem měl chodila natočit trochu bokem. Ale řekl mi to až poté, co se mi stala ta noční nehoda, o které tu mluvím.

Totiž jsem se v noci vzbudil bolestí v prstech u nohou, protože mi do nich nešla krev, jak jsem na nich spal. Přijde mi fakt divné, že jsem se nemohl sám od sebe pohnout a prostě chodidla otočit. Ale nemohl, protože jsem spal. A tak mě to docela naštvalo a už vím, že na břiše se nedá spát. Tak jsem si lehl na správný bok a ráno se na něm také probudil.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže se chcete solidně vyspat, použijte osvědčenou polohu a nebo si dejte chodidla do sklopné polohy.

2. března 2014

Každodenní radodárnost #63

Dneska jsem byl děsně produktivní a tak chci ještě napsat radodárnost, než to zabalím a budu neproduktivní. Totiž dneska jsem kromě takových těch klasik, kdy se staráte o to, abyste byli a mohli být, dělal i jednu super věc. Už jsem tu tomu věnoval hodně článků, ale vždycky to píšu takhle tajemně, protože mě ve škole nikdo nenaučil, jak to napsat normálně. A tuhle větu píšu proto, že jsem četl nějaký článek, který o tom pojednával. Teda nepřímo. Ale je vidět, že mě to ovlivnilo a proto jsem tu větu napsal.

No bylo to tak, že jsem byl v Makru pro jablka a zjistil jsem, že je venku hrozně hezky. Totiž já mám rád tmu a tak mám v pokoji furt zatažené žaluzyje, takže jsem si toho všimnout nemohl. Jelikož už dávno vím, že je to docela problém, nainstaloval jsem si počasový applet. Počasový applet mi říká, kolik je venku stupňů, jak to je pocitově, jak moc tam funí, kdy vyjde a zaleze Slunko, jaká je viditelnost a tak podobně. Ale jelikož je to nahoře v liště a já jsem si na to zvykl, tak tomu moc pozornosti taky nevěnuji. Ale když jsem byl v tom Makru, tak jsem si toho všiml. A rozhodl jsem se, že si půjdu zaběhat.

Tak jsem se solidně rozcvičil, našel běhací oblečení a boty, a šel jsem. Teda běžel jsem. Myslel jsem si, že to nedám. Jakože se budu děsně moc ploužit a neuběhnu nic, protože jsem nic nedělal tak od loňského léta, kdy jsem byl běhat naposledy. No a sám sebe jsem překvapil. Bylo to v cajku.

Dnešní radodárnost zní: Běhání se nezapomíná stejně jako plavání.

1. března 2014

Každodenní radodárnost #62

Dneska mám několik věcí, o kterých jsem chtěl pojednat. A dvě z nich byly fakt chytré a všechny se vztahují k tomu, že jsem se dneska díval na televizi. Vezmu to popořádku.

První věc mě napadla, když jsem viděl kus seryjálu České televize, který pojednává o štrapácích rodin v době První repabliky. Moc jsem z toho nepobral, protože to byl asi sedmý díl a tak jako nijak nehodnotím tu kvalitní stránku. Třeba je to dobré. Ale všiml jsem si v tom takové věci, která mě hrozně odradila. Totiž když dneska jdete někam (třeba do muzeja), kde jsou vystavené věci z první repabliky, tak si můžete povšimnout toho, že jsou ty věci staré. Což je jasné a v pořádku, protože jsou to věci z první repabliky. Jenže v tom seryjálu je to jakože tak, že doba prvorepubliková je aktuálně teďkonc, když se to točí. A to znamená, že všechny ty věci, co tam mají, by měly být nové. Nebo aspoň některé z nich. Ale ono to tam tak není. Není tam snad jediná nová věc, dveře, nábytek. Nic. Všechno je to tam staré. Hrozně mě to ruší v dívání. Jako mi obvykle nějaké nepřesnosti nevadí. A ani mi nevadí, když je televize jako divadlo (většinu vizuálna si prostě musíte sami vymyslet), když dává jasně najevo, že pořad má být jako divadlo. Ale tady to tak není. Tady to má být doopravdicky. Takže mínus tři.

No a pak jsem se teda jako díval dál a viděl jsem pořad, který pojednával o tom, co se děje online. Bylo to asi taky na ČT nebo na některé z jejích odštěpných stanic (a vlastně to bylo ze záznamu, takže to nedávali dneska, kdybyste si říkali, že dneska nic takového nikde nedávali). No je to pořad, kde vám řeknou, co bylo na YouTube nejsledovanější videjo, protože se na to nemůžete podívat sami. A byla tam reportáž o tom, že nějaké 2 slečny z FSS mají blog, na kterém pojednávají o jiných blozích. No říkaly, že ty blogy musí být kvalitní a musí prostě stát za to, protože blogů je hromada a ony to teda nějak subjektivně sledují a na výsluní dávají to, co za to teda stojí. Raději jsem se tam nedíval, protože nechci zjistit, že tam já náhodou nejsem, protože mluvily o tom, že ty blogy musej být prostě dobrý. A autor musí být buď fešnhypster a nebo moudronoš. Já jsem oboje, protože nevim, co to první znamená a vždycky je snadnější ukázat, že něco jste, než že něco nejste.

A pak mám taky moudro o Ukrajině a chlapovi. Ale to už by bylo moc mouder.

Dnešní radodárnost zní: Pokud se díváte na televizi, ujistěte se, že ke všemu máte nějakou moudrou reakci.