Každodenní radodárnost #122

Dneska ráno mě napadlo (jakože teď, protože jsem se rozhodl, že to hned napíšu), že bych mohl posílat svým čtenářům newslettery (to je jen takový úvod, který v článku dále není jinak rozebírán). A napadlo mě to proto, že mi přijde, že to poslední dobou hrozně flákám. O čemž tu pojednávám hodně často.

Nejsem si úplně jistý, jestli je to dobře nebo špatně. Totiž vlastně si myslím, že jsem i u klidodárnostní prodělal několik takovýchto krizí, kdy jsem nezvládal napsat něco opravdu hodně hutného.

Prostě si nepřipadám dobře, protože nechci šidit své čtenáře. A ani sebe, protože se taky rád čtu. Například nedávno jsem totiž četl nějaké staré klidodárnosti a smál jsem se u toho. Protože už jsem si nepamatoval, jak jsem to napsal a přišlo mi to napsané velmi srandovně. Takže když to odflákávám, tak nejenže bych teoreticky mohl oklamávat své čtenáře, ale taky sebe. Protože čemu se pak budu smát, až to se mnou lidi, co dělaj moje dny, nevydrží?

Měl bych sem tedy více nazlatofondit.

Dnešní radodárnost zní: Když něco děláte, vždycky to dělejte aspoň z větší části hlavně pro sebe. I když to zas bude vypadat, že jste egoista jako deštník, kterej si všechny dešťové kapky nechá pro sebe a ostatním nedá ani kapku. Ne, že bych si zase myslel, že jsem nad váma jako deštník. Nejsem žádný pomocný vědec historický. Ne, že by pomocní vědci historičtí byli lidi, co jsou nad deštníkama.

Každodenní radodárnost #121

Dnešní radodárnost zní: Když si chcete doma udělat hodně páry i bez parostroje, použijte gril.

Každodenní radodárnost #120

Dneska jsem měl takový hodně hutný a pracovitý den. No když jsem se dostal dom, tak jsem si řekl, že bych si jako mohl jít zaběhat a šel jsem. Říkal jsem si, že se jako jen tak lážo proběhnu, ale pak jsem si řekl, že bych mohl udělat normální kolečko, co ho vždycky běhám.

A tak jsem běžel dál. A pak mě napadlo, že bych jako mohl jít pozdravit ten rozcestník, co jsem ho minule objevil. A tak jsem běžel dál. No už se začalo celkem solidně smrákat a od Nexe jsem věděl, že už mám jenom asi 24 minut, než zapadne Slunce. A tak jsem musel běžet fakt rychle, abych se jako stihl dostat dom. A taky bylo Game of Thrones, ale hlavně se smrákalo.

Dnešní radodárnost zní: Když něco děláte, sežeňte si k tomu odpovídající motivátor. Například počasí nebo seryjál.

Každodenní radodárnost #119

Dnešní radodárnost zní: Když nechcete o něco přijít, používejte to.

Každodenní radodárnost #118

Dneska jsem byl zase smutnej. Vlastně jsem ještě furt smutnej a to jsem dělal hodně zajímavých věcí. Například jsem byl dneska běhat. Já jsem nebyl pořádně běhat od té doby, co jsem si zranil to koleno. No místo toho jsem chodil do posilovny, kde jsem se obvykle odrichtoval na elyptykalu. A později na běhacím pásu. No řekl jsem si, že je čas jít vyzkoušet nově získané pohybové skilly do terénu. A vzal jsem to fkt doslova.

Už jsem tu asi psal, že normálně chodím běhat do Mariánského. I když to tam nemám rád, protože je tam moc otravných lidí s tupými zvířaty a dětmi. A nebo nordykvolking holemi. A všichni se motají. Já vím, že se z jejich pohledu motám jistě taky, ale potřeboval jsem si postesknout.

Ale to jsem popisovat nechtěl. Prostě jsem šel ráno běhat. Hned asi v osmém kilometru, jsem potkal běžce-muže, co mě zase pozdravil (někdy minule jsem tu o tom canil). Taky jsem na něj mávnul a měl jsem z toho fakt dobrej pocit.

No jestli znáte Mariánské, tak víte, že je to takový okruh kolem smradlavé vody. Jeho první část končí tam, jak začínaj Říčky, jak je vodní nádrž Pod Hrádkem. No tak tam jsem ještě nikdy nebyl, protože jsem vždycky běhal jen ten okruh kolem Kadlecova Mlýna. A dneska jsem si řekl, že poběžím dál a uvidím, co tam je. Neměl jsem to ani předem nazkoumané z mapy, ale tak předpokládal jsem, že se ztratit nemůžu. A fakt jsem se neztratil, ale cesta tím, lesem, kde vůbec nikdo nebyl, byla fakt super. Dokonce jsem potkal i 2 směrovníky, které říkaly, jak daleko co je. Hrozně mě to inspirovalo a příště už se na Mariánské vykašlu a nechám si běhovou trasu poradit od nějakého směrovníku.

A aby to bylo úplné, tak sem ještě dopíšu, že jsem dneska dal 19,3 km, protože jsem úplný truhlík, co není ani samozavlažovací. Kdybych si to nastudoval předem, tak bych těch 700 metrů ještě doběhl, abych měl hezkých dvacet. Ale zase bych nezažil tu příjemnost, která byla v tom, že jsem nevěděl, kam vlastně běžím a jak daleko ta cesta ještě povede.

Dnešní radodárnost zní: Někdy je docela příjemné vědět, že nevíte, kam běžíte.

Každodenní radodárnost #117

Dneska jsem měl takový ten náročný den, kdy jsem byl docela smutnej. A když jsem se poveselil tím, že jsem jel šalinou a díval jsem se na mraky, tak si vedle mě sedlo nějaké dítě a furt mi mlátilo rukama do kabelky. Musím říct, že moje sociální skilly byly na tohle fakt krátké, ale matka to nakonec okřikla. A pak znovu. A ještě jednou a pak už toho to dítě nechalo.

Vlastně jsem o tom psát ani nechtěl, protože mě to zase tak moc nezasáhlo, ale myslel jsem si, že to bude dobrý začátek k mému povídání. Tedy myslel jsem si, že mezitím zvládnu vymyslet nějakou hutnou historku, která se mi dneska stala a rozhodně stojí za povykládání. Bohužel se to ale nestalo a tak budu muset využít toho, že jsem se dneska naučil otevírat zasklený balkón.

Dnešní radodárnost zní: Pamatujte, že splachovat nemusíte jen na záchodě, ale například to lze dělat i na balkóně.

Každodenní radodárnost #116

Dnešní radodárnost zní: Pakliže už musíte do školy, ujistěte se, že to uděláte jako pořádnej rebel.

Každodenní radodárnost #115

No, dneska jsem si řekl, že udělám něco nového. Staly se mi hned dvě věci. Teda udělal jsem hned dvě věci. První byla, že jsem se v posilovně nechal zvážit na takové té chytré váze, co vám napočítá tuk a svaly a tak. No paní trenérka mi řekla, že mám dle tabulek málo svalů a měl bych jich mít víc. Pak na mě dál canila takové obecné informace o tom, co mám jako jíst. Třeba mi řekla, že si mám dát k večeři 10 deka šunky. Řekl jsem, že jo. No teď jsem se díval to tabulek různých světových klinik. Mají rozdílné tabulky, ale v jednom se shodují. Mám nadprůměrné množstvo svalstva. Hotovej atlet. Ale tak co už. Příště už se tam vážit nenechám, protože jsem z toho měl divný pocit, než jsem si vyhledal svoje info.

No a teď ta druhá věc. Ta je daleko lepší! Koupil jsem si online 2 kusy spodního horního prádla, takže už budu nejen upravený, ale též prsatý. Skvělá věc je, že tam měli slevu 25 % na všechno a ještě jsem konečně zase uplatnil svůj ISIC a dostal jsem slevu dalších 10 %. No a teď ta novinka - nechal jsem si to poslat do takového toho poštovního boxu, odkud si to jen vyberu, tak to tam přijde. Nikdy dřív jsem to nedělal, takže jsem fakt zvědavej.

Dnešní radodárnost zní: I když máte málo svalů, můžete si koupit slevněné prádlo, co vám udělá aspoň prsa.

Každodenní radodárnost #114

Dneska se mi stala taková divná věc. Víte já mám sluchátka, co jsem si koupil, protože je má moje oblíbená anime postava (ale nechci mluvit o tom, jak na mě dobře působí reklama, co už každý ví). No a samože mají nastavitelnou velikost. Dám vám sem foto. Tyhle teda nemám, ale je na nich dobře vidět to, o čem mluvím. Vidíte to zlaté? Já to mám stříbrné. Když si ty sluchátka nasadíte, tak zepředu je to stříbrné hezky vidět. Prostě vám to trčí nad ušima. Všiml jsem si toho a moc se mi líbí, jak to vypadá.

No a dneska už jsem neměl šalinkartu a tak jsem si musel ráno zajít do trafiky a koupit si šalinlístek. No a tak si ho kupuju a mám ty sluchátka na hlavě. Jenom jsem si teda jednu část posunul od ucha, abych tu paní slyšel, kdyby mi říkala něco zajímavějšího, než že dvacetpět korun.

No a ona to fakt udělala. Řekla mi, že vypadám jako marťan. V první chvíli jsem to moc nechápal a myslel jsem si, že naráží na Evísovu mikinu, což jsem ale už vůbec nechápal. A tak jsem se jí zeptal, jak to jako myslí. A ona řekla, že mám anténky. A já řekl "sluchátka. Jasně." A protože mě už nenapadlo nic dalšího, tak jsem prostě řekl "naschledanou." A odešel jsem. Ale nemyslel jsem to špatně, nevadilo mi, že mi řekla, že vypadám jako marťan. I přestože si já osobně myslím, že vypadám jako kamion a proto to mám taky taky rád. Ale to jsem jí říct nechtěl, protože vím, že by to znělo moc hloupě. A taky se mi líbilo, že je to fakt chytrá paní a neřekla mi, že vypadám jako UFO, ale jako marťan. Což je dobrý.

Dnešní radodárnost zní: Je docela možné, že existují lidé, kteří si myslí, že kamiony vypadají jako marťani.

Každodenní radodárnost #113

Dneska se mi zase nechce psát, protože už jsem toho v součtu napsal dneska až moc.

Dnešní radodárnost zní: Když se vám chce spát, ujistěte se, že jste dost daleko od hospody.

Každodenní radodárnost #112

Dnešní radodárnost zní: Kosmetické kapesníčky v krabičce jsou ultimátním doplňkem každého pracovního stolu, neb jsou použitelné jak ve smíchových, tak v nehodových situacích.

Každodenní radodárnost #111

Dneska je to o pavoucích a výkalech, takže pakliže jste nátury jemné, nečtěte řádky následující.

Totiž jsem šel tento týden ráno do práce a u Jabka jsem samože pěkně snídal. No a najednou koutkem oka vidím, že je něco na stěně. Něco, co není post-itový papírek. Ano, byl to pavouk. Tak 4 cm v průměru. No normálně jsem sebou škubnul. Hned vedle monitoru. A já ještě neměl dosnídáno. No tak měl jsem v nabídce několik možností. Mohl jsem pavouka zabít. Ale to je to nejhorší, to bych prostě nedal. Mohl jsem probudit Evíse a nechat ho, aby s tím něco udělal. A mohl jsem dělat, jakože nic.

Mezi stolem a stěnou je mezera, takže jsem si řekl, že pavouk mi na stůl nepřeskočí a pokračoval jsem ve snídání. Pak jsem šel zas do koupelny a když jsem se vrátil, tak pavouk nikde nebyl. No řekl jsem si, že jsem ho ignoroval tak úspěšně, že to sám vzdal. A šel jsem do práce. Večer jsem to chtěl Evísovi říct, ale jelikož jsem pavouka už nemohl lokalizovat, považoval jsem to za zbytečné. Žiju tu s ním už evidentně dlouho a tak tomu pár dní navíc zas tak moc neublíží.

A dneska ráno jdu do posilovny. Už jsem celý sbalený. Beru si tašku a najednou vidím, že je na zdi za dveřma. A tak jdu za Evísem a ten ho prostě odstraní. Jsem šťastný.

No ještě jeden trapas, protože znáte moji teorii o tom, že pak vás maj lidi rádi. Teďka odpoledne jdu venčit psa. Jak známo, pejskové dělají teplé střevní produkty. A já, jakožto uvědomělý občan, kakánky sbírám. No a tak teda jdeme a Fluf se rozhodne, že střevní parádu naklade přesně na schodek ke vchodovým dveřím nějakého domu. A já si říkám, že je to bžunda, protože z konzistence je jasné, že jim tam zůstane minimálně otisk. Vytahuju pytlík a sbírám to. Otisk tam zůstává, ale díky konzistenci se umazal i ten pytlík (zevnitř) a když jsem ho chtěl zavázat, tak jsem si fest umazal ruku.

No přišlo mi to tak vtipné, že jsem se začal nahlas smát. Víte, jak jsem myslel na to, že lidi tam budou mít razítko. Tak jsem měl taky jedno. Celou cestu zpět jsem se tomu smál a měl v obličeji svoje vlasy, protože jsem měl jednu ruku zavodítkovanou a druhou zaproduktovanou. Nebylo tedy čím je oddělat. A vyndat s klíče z kapsy byla tak bžunda. Nicméně jsem doufal, že přede dveřma do bytu bude třeba prezident nebo tak někdo významný, abych mu jako mohl podat ruku. Zde vidíte, že jsem se ze své škodolibosti vůbec nevyléčil. Naopak. Dokonce jsem chtěl vzniklé situace využít a zahovnit další lidi. Ale žádnej prezident tam nebyl. Ani podplukovník. Nikde nikdo.

Dnešní radodárnost zní: Když jste od psích kakánků, nikde není žádnej prezident, co by si s váma chtěl potřepat pravicí.

Každodenní radodárnost #110

Dneska jsem v rámci práce zabrousil na strány České pošty, protože jsem tam hledal nějaké info o balících. Mají v tom bordel a neumí česky. Nicméně si u mě hrozně šplhli. Totiž jsem dostal dopis a na něm byla známka, na které je metro. Prototyp vozu metra. Poštovní známky jsou podle mě ta nejlepší věc, co Česká pošta nabízí. Teda asi kromě losů, ale ty se dají sehnat i všude jinde, takže to zas vlastně není až tak moc poštovní. Známky se teda taky dají sehnat všude možně, ale je to hodně poštovní. Já mám známky na dopisy hrozně rád. Pokud jste pravidelný čtenář, tak to víte.

Vlastně jsem to napsal jenom proto, že jsem chtěl pojednat o té známce s metrem, protože je fakt suprová. Já totiž na všechno už delší dobu lepím jenom známky s autama, takže dopis ode mě postrádá to napětí ohledně známky. Bude tam prostě auto.

No a taky už jsem tu psal o tom, že vás maj lidi radši, když napíšete o nějakém svém trapasu. Tak já vám jeden povím. Totiž kolem domu, kde dělám bydlení, dělají spravování silnice a chodníku pro chodce. To znamená, že nelze zaparkovat, všude jsou stojany se zábranou vstupu a taky bordel. A kamení a prach a šutry a písek a bahno a kdejakej humus. A taky se nesmí chodit po chodníku. To jsem poznal tak, že jsou všude ty zátarase. No ale já po něm musím chodit, protože jinak bych se nikdy nedostal dom. Je to zajímavé a nechápu, jak to má teda jako fungovat. Takže jsem rebel. Tedy nejen já, samože.

Ale to jsem říct nechtěl. To byl takový úvod k tomu trapasu. Totiž když jsem šel ráno na šalinu do práce, tak už kolem toho chodníku stáli dělníci a měli velkou věc, co bourá chodníky. No a ta byla zapojená kabelem, který vedl někam. Asi krmení pro tu věc. No a já si to teda tak vykračuju do práce a samože se bojím té rachotivé věci. Ale musím kolem ní projít. A tak jsem si řekl, že si budu hrát na lady a prostě to projdu s grácií a nebudu dělat, že se toho bojím. Taky jsem se bál těch dělníků (to jako nemám nic proti dělníkům, prostě se jen bojím velkých cizích lidí. A ještě měli tu velkou hlučnou věc). No každopádně jsem měl na hlavě sluchátka a v ruce telefon, protože jsem si chtěl pustit hudbu.

Jistě už je vám jasné, co se mi stalo. Z popisu je zřejmé, že jsem dělal několik věcí najednou. Chodil jsem, bál jsem se, obával jsem se a matlal po telefonu. No a tak jsem teda graciézně prošel kolem té věci a pak jsem zakopl o ten přívodní kabel. Trochu jsem se zapotácel, ale neupadl jsem. A šel jsem dál. Dělal jsem, jakože se prostě nic nestalo, protože jsem si přece řekl, že to udělám se vší elegancí.

No a jak jsem mluvil o tom, že kolem toho chodníku jsou takové pásky, které zabraňují vstupu: tak je musím přelízt, jinak nemám šanci ten chodník opustit (= není kudy dostat se do domu). A tak jsem to chtěl překročit (elegantně) a zachytl jsem o to nohou. Zase jsem se zapotácel, ale odskákal jsem to. No a udělal jsem další krok, kde je díra v silnici, kterou jsem neviděl, protože jsem si říkal, jak je to trapné, když tu tak tančím s tím telefonem v ruce. No smekl se mi kotník a já chvíli trsal nějakej takovej ten džajf. No taky jsem to ustál. Vzdorně jsem pohodil hlavou, aby jako bylo vidět, že jsem si vědom neblahosti osudu, ale kašlu na to a vykročil jsem znovu. Už jsem dále netančil. Tedy na naší ulici už jsem netančil.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže neupadnete hned napoprvé, připravte se na to, že se o to vaše tělo a jeho okolí pokusí znovu.

Každodenní radodárnost #109

No dneska musím začít tím, že uvedu na pravou míru jeden dotaz, co jsem dneska dostal. Totiž díky Twitteru si někdo myslel, že jsem to já, kdo zalévá květiny menstruační krví. Tak to ale není pravda. Já jsem jenom hledal něco o květináčích a květinách. Tím jsem se dostal ke květinám a jejich pěstování a Google mi v hledání našeptal o zalévání květin menstruační krví. No přišlo mi to tak nechutné, že jsem se o to musel podělit s celým světem. Tak toliko k menstruační krvi a zalévání květin.

Dneska jsem měl velmi náročný den, ve kterém jsem dělal hodně věcí, které normálně nedělám. Například jsem přednášel v angličtině o Šaríje, což byl fakt super zážitek. Doufám, že už to nebudu muset nikdy zopakovat.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže na stole najdete něco hezkého, co je volně k rozebrání, vezměte si to.

Každodenní radodárnost #108

Musím se s váma podělit o skvělou věc, o jejíž existenci jsem věděl, ale nikdy jsem to nejedl. Jedná se o čistý kofein v prášku. Je to legrace, protože vypadáte, jakože máte v pytlíku nějaké zakázané drogy. A vy máte přitom jenom kofein, co si můžete sypat do černé vody a udělat si tak kafový mok jiným postupem. A nebo to můžete jíst normálně, ale je to hořké. Pakliže ale třeba rádi cucáte acylpyryn, tak vám to bude taky chutnat. No doporučuji, je to super zážitek, který povýší pití kafe za účelem zisku kofeinu na drogový dýchánek pro slečinky, co nejedí drogy.

Dnešní radodárnost zní: Když chcete zkusit něco nového, snězte si trochu kofeinu.

Každodenní radodárnost #107

Jsem znaven a tak se mi opět nechce psát. Možná bych dokonce mohl začít tu větu o tom, se jsem moc unavený na to, abych psal epos, vynechávat. Už je to asi místní bonton. Ale furt jsem si neřekl, že to vzdává a přestávám psát, takže to musím napsat, protože mám hned kus textu. A zadarmiko.

Dnešní radodárnost zní: Když se díváte na dokumenty, zkuste si představovat, že jste věc dokumentovaná. Například já byl díky této radě dneska letadlo.

Každodenní radodárnost #106

No dneska jsem měl velmi pracovní a náročný den. A taky jsem hlavně zmoknul a byla mi zima, protože mi zmokly kalhoty. Taky jsem telefonoval a pomotal jsem to.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže si kupujete podprsenky online, buďte k sobě upřímní.

Každodenní radodárnost #105

No dneska jsem to chtěl napsat hrozně brzo, ale pak jsem šel do posilovny a nějak se mi to nepodařilo a tak to zase píšu večer. Nicméně jsem rád, že se mi to nepodařilo, protože jsem díky tomu mohl objevit novou skvělou radodárnost.

Totiž jsem začal hojně běhat na tamním běhacím pásu. Protože jak jsem měl zraněné to koleno, tak mám strach jít běhat do přírody. A tak běhám na páse, protože si myslím, že když se zraním tam, tak je to bezpečnější, než když padnu vprostřed lesa. No dřív jsem k běhacím pásům neměl důvěru, ale osmělil jsem se a už ho mám moc rád. Je to fakt skvělá věc a když bych někdy dom chtěl něco, co dělá příšernej kravál a stojí to dvacet táců, tak už si nekoupím motorku, ale běhací pás. A navíc na to můžete věšet hadry. Stejně, jako na motorku.

No přišel jsem na to, že se na tom dá daleko lépe měřit běh. Tím myslím, že si můžu plynule nastavit, jak rychle a jakou dobu poběžím, takže si takto profesionálně nastavuji intervalové věci. Ale o to ani tak nejde. Objevil jsem daleko lepší věc, co to umí. A jsem si téměř jistý, že to v manuálu nenajdete.

Pamatujete se na klidodárnost #305? Jestli jo, tak už víte, kam tím mířím. Ty běhací pásy jsou v posilovně přímo proti zrdcadlům, takže na sebe dobře vidíte. A když jsem doběhl intervalování, tak jsem dělal procházení. No a v tom mi to došlo. Z Fashion TV jsem velmi vzdělaný a vím daleko lépe, jak se to má dělat. Díky Netboxe, že už ji máte zase v nabídce.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže máte běhací pás, myslete vždy na to, že máte i osobní nekonečné modelkové molo.

Každodenní radodárnost #104

Dneska jsem začal psát už asi 5 vět, ale pokaždé jsem to smazal, protože se mi to nezdálo dost dobré. Nebo se mi to nezdálo dost adekvátní. Já dneska totiž vůbec nejsem veselý. Ale ani nejsem smutný. Mám takový ten typ nálady, kdy byste chtěli celý den spát, ale ono vám to nespí, protože máte moc věcí, které musíte udělat. A tak na ně musíte myslet a díky tomu vám to ani nespí. Jsem rád, že mám ještě pořád několik těch kouzelných spacích prášků, co mi udělají spaní.

No a protože jsem dneska takový smutný (vidíte, už ze mě leze pravda ven a přiznávám, že jsem smutný) a melancholický, tak bych chtěl, aby pršelo. Protože by se mi to hodilo do krámu. Teda do nálady. A taky bych si mohl lehnout, otevřít si okno a poslouchat, jak tam prší a proudí na mě čerstvý vzduch. Rejalita je ale taková, že venku stojí už asi 3 hodiny nějaké 2 ženy a klajdají. Nahlas a o hovadinách. A navíc někdo pálí nějaký mokrý bordel, takže se nemůže větrat ani s ucpávkama v uších.

No přemýšlím, na co bych si ještě tak postěžoval. Třeba jsem byl dneska v posilovně a pak jsem šel do Albrechta pro zelí a jablka. No a u kasy platím a moje pokladní si ve fázi, kdy jsem vytáhl kartu, začala vykládat s nějakou pokladní za mými zády. A tak jsem byl zticha a ruce jsem měl tu kartu. A stál jsem a čekal, až si to dovykládá, protože říkaly něco obchodového. Jakože jsem si říkal, že nebudu dělat žádné blbé xichty třeba a nechám je, aby si to dořešily. Ale ta moje pokladní na mě najednou zařvala, že jsem jí měl říct, že chci platit kartou, protože zdržuju. A já jsem zůstal jak opařený, protože jsem to myslel dobře. A tak jsem jí řekl, že jsem mlčel proto, že vypadala, že je momentálně zaneprázdněna komunikací s někým, kdo se nachází za mými zády. A ona na mě jen divně čuměla. A já jsem zaplatil a utekl jsem. Doufám, že si vybavím, jak vypadala, protože už k ní nikdy nechci.

Bonus je, že jsem se trochu posocializoval v posilovně. Totiž ty ostatní ženy se tam spolu normálně baví. Třeba se zdraví a říkají si takové ty fráze jakože je to dneska fuška nebo že si minule daly do těla. No já už tam ty ženy poxichtu taky znám. A zdravím je. A ony se na mě vždycky divně dívají. Jako kdyby je fascinovalo, že je pozdravím. A odpoví. Ale nikdy na mě už dál nemluví a přitom se snažím dělat usmívání a tak. Jako ne, že by mi to přímo vadilo, ale přijde mi to prostě divné ze sociálního hlediska. Jakože by mě teoreticky měly brát jako členku stáda/skupiny. Ale ono to tak není. No a já jsem z toho zmatený, protože nevím, proč to tak není. Kdybych to věděl, tak bych tu nad tím nelamentoval. Ale když už dělám melancholení, tak sem napíšu i tohle, protože už jsem dneska napsal hrozně moc textu a nějak mi s tím nejde přestat. No ale chtěl jsem říct, že jsem se posocializoval - když jsem byl na běhacím pásu, tak jsem se otázal trenérky, jestli by byla tak moc hodná a podala mi malé činky, abych nemusel slízat z toho pásu, protože bych musel přestat běhat a to nechci. A ona mi je podala a řekla, že to jsou ale jenom půlkilofky a jestli mi to bude stačit. A já jsem řekl, že ano. Že si je chci dát jenom jako zátěž do ruk, když běžím. A usmál jsem se (dal jsem si záležet) a podělkoval jsem. A ona se taky usmála!

Dnešní radodárnost zní: Pakliže jste smutní a melancholičtí, vyspěte se z toho, a pokud vám nejde spát, tak se z toho vypište.

Každodenní radodárnost #103

Dnešní radodárnost zní: Pakliže usnete v sedě, ujistěte se vždy předem, že jste v teple u televize.

Každodenní radodárnost #102

Dneska jsem měl celkem normální den, kdy jsem musel jít do škole. Já už vlastně do škole chodím hodně nerad, protože to pak musím nadpracovat. No a dneska to byla obzvláštní nuda a protože jsem drsnej mazák, tak to obvykle dávám najevo. Tedy nedávám to najevo naší angličtinářce, protože ji mám rád a vím, že se snaží, aby to bylo zábavné. No ale bylo to smrtelné.

Hlavně druhá přednáška. Ta pojednává o tom, jak moc dobře umí kdo česky. No a proto jsme tam psali esej. No moje dopadla po češtinářské stránce excelentně (já vím, že se to mnohdy z mého stylu psaní nezdá), ovšem panu přednášejícímu se nelíbil styl, jakým jsem to napsal. Řekl mi, že z toho jasně plyne, že jsem hrozný egoista a že bych to měl teda přepsat, protože to na čtenáře působí negativně.

No tak jsem řekl, že to přece není chyba, když autor napíše něco, co na čtenáře působí negativně. A on řekl, že je to chyba, protože jsem přece nechtěla, aby to tak působilo. A já jsem řekl, že čtenář nemůže vědět, co autor chtěl nebo nechtěl. Na čtenáře to může nějak působit, ale nemůže vědět, jestli je to omyl nebo záměr, a proto nebudu svoji práci přepisovat. A on mi zase řekl, že jsem egoistický. A já jsem mu řekl, že jasněže jsem, ale taky si to můžu dovolit, protože já jsem autor a nebudu se před svým čtenářem přetvařovat a pakliže se to čtenáři nelíbí, nechť využijte své svobody a nečte mě.

No a tak to skončilo tak, že jsem teda egoistický, ale už nemusím svoji práci přepisovat.

No já jsem si to užil, protože se rád s někým hádám, když vím, že mám pravdu já. Což mám samože vždycky, protože jsem přece egoistický. Ale tak co už, no.

Pak jsem byl ale na poště, protože mi došly moje nové fitness rukavičky. Víte, já (jsem tak egoistický) jsem přišel na to, že se mi hrozně nelíbí sahat na ty upocené mašiny. Sice jsem měl fitnes rukavice, ale ty měly zatahovací zápěstí a to není na běhání zrovna to pravé. A tak jsem se plácl přes kapsu (aby každej viděl) a koupil jsem si dyzajnové fešandy. Pro zájemce k pokuku zde.

No a jelikož jsem na té poště čekal 30 minut, tak jsem si to tam náramně užil. Furt jsem dělal vykřikování a povídal jsem si sám se sebou. Tak, jako to vždycky na poště dělám. Mám to tam fakt rád. Třeba si nikdy nenechávám balíky posílat dom, protože na poště je vždycky daleko víc bžundy.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže jste egoističní a někdo vás odhalí, jděte rozesmívat lidi na poštu.

Každodenní radodárnost #101

No evidentně jsem měl včera nějaký problém s publikováním, protože se to nepostlo.

Ale tak to nevadí. Hlavní je, že jsem si toho všiml.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže máte delší vlasy, dělejte si z nich knír vždy, když na vás někdo seryjózně mluví.

Každodenní radodárnost #100

Dnešní radodárnost zní: Pakliže si změníte tarif a máte do nějaké sítě volání v rámci tarifu zdarma, volejte si s lidmi z této sítě i tehdy, pokud stojíte vedle sebe. Čistě proto, abyste měli pocit, že se vám to fakt vyplácí.

Každodenní radodárnost #99

No myslel jsem si, že toho dneska nasmolím víc, ale opět jsem unavený a tak se mi nechce. Vlastně je mi to hodně líto, protože jsem si vědom toho, že to poslední dobou hodně flákám. Ale zase je pravda, že od té doby, co chodím každý den do práce, nemám až tak moc dynamycký život a nepotkávám tolik divných věcí.

Nicméně se mi i tak stala dneska věc. Čekal jsem před prací na odvoz. A čekal jsem trochu déle, než obvykle čekám, takže jsem tam tak stál a kolem mě lítal čmelák. Moc se mi to líbilo a doufal jsem, že z práce vyleze někdo, koho znám a mám ho rád, abych na něj zavolal, ukázal někam do neznáma a řekl, že tam je čmelák. Bohužel nikdo nevylezl a tak jsem tam jen tak stál a chichotal se této představě, protože přestože se to nestalo, považuji to za velmi bžundovní.

No ale tak tam teda tak stojím a čekám a tvářím se normálně, takže jsem bez výrazu. A naproti přes ulici stojí v zahrádce u domu nějakej chlap a taky asi na někoho čeká. A s ním tam stojí další chlap. No a ten první chlap na mě najednou zavolá. Osloví mě slečno a říká, že nemám bejt smutnej, že to přejde a bude to dobré. Ale já nejsem smutnej, protože se přece směju té představě s čmelákem. Ale zapomínám se smát i xichtem a tak se tvářím inertně. No a tak to tomu chlapovi řikám.

A pak mi volá Nex a řiká mi, že hned dojede. A já mu řikám (jako do telefonu, Nex mi volá do telefonu, nevolá na mě na ulici), že nejsem smutný. Jako aby věděl, že nejsem smutný, protože by si to mohl taky myslet, když si to myslel ten chlap. A dodávám, že mi nějaký pán totiž řekl, že vypadám smutně. A ten pán se hrozně směje. A mi dojde, že nemůže slyšet, co mi řiká Nex, takže si jistě myslí, že jsem retardovaný. Poslední dobou si to podle mě myslí až moc lidí. Ale tak co už.

Dnešní radodárnost zní: Pokud potkáte čmeláka, buďte připravení, že souběžně nepotkáte nikoho, koho máte rádi.

Každodenní radodárnost #98

Dnešní radodárnost zní: Pakliže se vám nechce psát radodárnost, tak o tom prostě napište radodárnost.

Každodenní radodárnost #97

Dneska jsem přišel na to, jak fakt suprově využít prokrastinaci. Což ale lžu, protože už to znám dlouho a možná jsem tu o tom dokonce už i pojednal. Dnešní radodárnost ale i tak bude lepší, než 589 knih o produktivitě.

Prostě si najděte tu jednu činnost, kterou musíte nutně udělat a fakt ji dělat nechcete, protože je vám to z duše protivné. A pak si najděte všechny ty další věci, co je taky nechcete dělat, ale v porovnání s tou první věcí se jeví docela udělatelně. 

Dnešní radodárnost zní: V rámci prokrastinace dělejte všechny ty věci, které se ve srovnání s tou první věcí jeví docela udělatelně.

Každodenní radodárnost #96

No tak dneska jsem to fakt dodržel a nebyl jsem v posilovně. Vlastně to ani nebylo moc pracné, protože už jsem byl fakt moc unavený. Tedy by bylo spíš nepříjemné tam chodit. Nicméně o tom jsem opět mluvit nechtěl. Píšu to sem jenom proto, že by vás to mohlo zajímat, pakliže moje štrapáce sledujete pravidelně. A taky dodám, že pokud se zítra dobře vzbudím, tak tam jdu zase. Problém je, že tam jsou jenom dopoledne. To bych změnil. Třeba na non-stop otevření.

No každopádně se mi dneska stala super věc. Když jsme jeli dom z práce, tak bylo moc hezky. A tak jsem měl celou dobu otevřené okénko a měl jsem z něj ruku frajersky ven. Já si totiž myslím, že je to jediná možnost, jak mít kabriolet, když nemáte kabriolet. Prostě si stáhnete okno a na rám si položíte ruku. Možná je to i dokonce lepší než kabriolet, protože tam se vám může díky té střechové absenci stát hodně kuriózních úrazů. Nebo mi by se jich jistě několik přihodilo.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže nemáte kabriolet, nahraďte nadbytečnou střechu otevřeným oknem.

Každodenní radodárnost #95

Neměl bych to psaní radodárností nechávat takhle na poslední chvíli, protože se mi samože už nechce psát. Ale to by to neplatilo.

Musím říct, že nejlepší věc na moje zraněné koleno je elyptykal. Byl jsem v té posilovně teď 3x po sobě a rozhodl jsem se, že tam zítra nejdu, abych si odpočal. Ale je to hrozně návykové a mám dojem, že nejlépe si odpočinu právě tam. A hlavně jsem si koupil permanentku, takže tam musím chodit co nejvíc, aby se mi fakt vyplatila. Jako né, že by mi šlo o peníze, ale zase jsem na ni dostal studentskou slevu a tak to musím co nejvíc využít.

Dnešní radodárnost zní: Když vám dojdou drobné mince, můžete do košíku vždy použít správně tvarovaný kus ztvrdlého chleba.

Každodenní radodárnost #94

Dneska jsem měl hrozně akční a extrémní den, ale jsem tak unavený, že ho nejsem schopný celý popsat. Takže jenom v heslech: A mi je to jedno, 169 byla výška, lavor, co vypadl chlapovi z vozíku za autem, žena bez hlavy, nechcete naši kartičku?.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže nechcete na něco zapomenout, pište si aspoň poznámky, když už k tomu nenapíšete celou divadelní hru.

Každodenní radodárnost #93

Dneska se mi stalo něco úplně nového. Totiž. Kdo mě zná, ví, že nerad chodím mezi lidi. A že jít na neznámé místo mezi cizí lidi, je pro mě fakt bolest a nemám to rád. No dneska jsem to udělal. Totiž jsem zjistil, že kousek od místa, kde bydlím, je fitko. Ale ne takové to normální, ale jeho dámská verze. To v překladu znamená, že tam mají stroje jako je vakušejp a povrplejt. A taky hodně kardiověcí. No a právě ty kardiověci se mi zamlouvaly, protože když to koleno furt není v cajku, tak jsem si řekl, že elyptykal by mohl být to pravé. Abych jako měl pohyb, na který už jsem si zvykl, ale zároveň si nehuntoval to koleno.

No cvičně jsem jim tam prvně napsal mail, abych se jako zeptal na základní věci. A taky se tak jako osmělil. A oni mi odpověděli! A dokonce byli milí. A tak jsem si řekl, že to teda zkusím. Jakože ze sebe vydám maximum a půjdu tam. Trochu té společnosti cizích lidí přece nemůže škodit. No Evís mi pučil batoh, já ho naplnil věcma, co mi poradili v mailu a šel jsem.

V půlce cesty jsem se chtěl otočit a jít zas dom, protože jsem nechtěl mezi ty cizí lidi. A hlavně to neznámé prostředí (což jsem se snažil zmírnit tím mailem, abych jako aspoň trochu věděl, do čeho jdu). Ale nakonec jsem se překonal a došel jsem až tam. Dokonce jsem došel až na recepci, kde jsem sdělil, že chci cvičit, ale jsem tam poprvé. Tak mi paní za pultem řekla, co je kde (kde je šatna a kde se cvičí) a zeptala se mě, jestli jsem student. Já řekl, že jo, protože jsem student. A ona že mi může dát studentskou slevu. Víte, já slevy nemám rád. Ale přišlo mi dobré, že po tolika letech ten ISIC na něco použiju. Užil jsem ho jenom jednou, když jsem šel na Bouzov. Ročně za něj cáluju 120 nebo 150 nebo kolik korun za přelepku, tak jsem si to užil. Měl jsem slevu celých 6 korun. Skvělé!

A šel jsem se převléct. Bylo to tam čisté. To se mi líbilo. Byl jsem v té šatně dokonce zrovna sám, takže jsem se tam i převlékl bez větších cavyků (protože já se nerad vyslíkám na veřejnosti. Proto taky tak nerad nakupuju věci, které se musí vyzkoušet a proto mám rád sekáče, protože tam se to za tu cenu zkoušet nemusí). No a šel jsem cvičit. Ten elyptykal byl vlastně na to koleno hrozná úleva, protože mě to při tom pohybu vůbec nebolelo. Ono je to totiž tak divně cítit, i když stojím. Prostě jsem si to užil.

No ale odstranil bych ty ostatní lidi (ženy), co tam byly se mnou. To se mi moc nelíbilo. Jednak tam byly všechny v páru (jakože s sebou měly kámošku) a druhak spolu furt žvanily. A smály se. Příště si taky vemu někoho, s kým se budu moct smát, protože takhle jsem tam byl jednak jedinej, kdo doopravdy cvičil a druhak jediný, kdo se tvářil inertně. Díky tomu jsem vypadal podezřele a poutal jsem pozornost. Což jsem poutal i tím, že ostatní ženy cvičily na nějakém stroji dycky 5 minut a pak chvíli stály bokem a já na tom svém byl 1:08, než jsem se přesunul na jiný. Nevím, jestli jsem něco nepokazil. Jakože nějaký místní bonton. No a nebo se na mě možná tak divně dívaly kvůli mé postavě. To mě teda napadlo až teď, ale kdo mě zná, ví, že je to asi ta správná možnost.

Ale hlavně jsem si to moc užil. Budu tam chodit častěji, protože je to sice míň zábavné než běhání, ale zase o dost bezpečnější, protože neběhám sám lesem. Ale zas je to nuda, protože se nikam nehýbete a jsou kolem vás furt ty stejné ženy. A ještě za to teda platíte. A taky ta paní "trenérka" kašle na svoji práci a vůbec těm lidem neřiká, co mají dělat. Například jak správně držet tělo nebo jak vůbec správně cvičit. Já mám samože mandát na rozum a několik let jsem chodil do normální posilovny, kde se o nás ten trenér staral. Takže mám nějaké základy toho, jak se má cvičit.

No prostě oddělal bych ty lidi tam a dodal bych si tam vlastní. A bylo by to dokonalé. Ale nemám mandát na všechno a tak to prostě přežiju.

Dnešní radodárnost zní: Jděte do posilovny. Je to tam fakt dobré a máte poté fakt dobrou náladu.