31. května 2014

Každodenní radodárnost #153

No abych byl upřímný, tak jsem dneska hodně ležel a četl jsem si knihu, protože to už jsem docela dlouho nedělal. Teda dělal, ale furt jsem četl jenom o písních ledu a ohně a tak jsem to vlastně bral jenom jako jednu knihu, i když jejich víc. No a už jsem to konečně zas dočet a tak jsem se mohl vrhnout na další knihu.

Je to od chlapa, co napsal tu blbost o Leonardovi a jeho šifře. To je podle mě úplně hrozná kniha a už jsem to tu možná říkal. Ale dal jsem mu další šanci, protože jsem od něj v Evísově knihovně našel další knihu. Jmenuje se to nějak cosi a symbol. Nebo symbol a cosi. Nebo symbol něčeho. Já vlastně ani nevím, jak se to jmenuje. Už se to začíná rozbíhat a možné to bude trochu méně blbé, než to o Leonardovi. Zatím to na to teda aspiruje, což je dobře.

No a jelikož jsem dneska nic moc jiného nedělal (kromě posilovny, ale o tom moc psát nechci, protože bych už musel vypadat jako dement), musím sáhnout do fondu radodárností.

Dnešní radodárnost zní: Když si chcete vyhodit z kopejtka, prvně do toho kopejtka něco nacpěte, protože jinak z něj nic nevyhodíte.

30. května 2014

Každodenní radodárnost #152

Dneska jsem uběh 17,6 km a tak zas nemám chuť kecat. Měl jsem takový normální den, dokonce jsem byl velmi povídací. A pak jsem běhal.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže se chcete smát lidem, co nedoběhli šalinu, ujistěte se, že vy ji doběhnete.

29. května 2014

Každodenní radodárnost #151

Díval jsem se na novou realityšou a usnul jsem u toho. Je to o chlapovi, co vypadá jako nějakej princ a tak si ho chce 12 bab vzít. Jinak nevím, o čem to je, protože jsem u toho usnul.

Dnešní radodárnost zní: Když chcete dobře usnout, vemte si do postele tablet nebo realityšou!

28. května 2014

Každodenní radodárnost #150

Dneska jsem jel ráno do práce šalinou a přemýšlel jsem nad tím, že už budu s radodárnostma zase skoro v polovině. No přišlo mi to celkem husté, protože je to hodně nedávno, co jsem s tím začínal. A jak jsem jel, tak jsem přemýšlel nad tím, co budu jako dělat příští rok, protože si je můj mozek jistý, že už jsem měl radodárnosti touhle dobou loňský rok vymyšlené.

A tak jsem dělal celou cestu vymýšlení a málem jsem zapomněl vystoupit, protože jsem se do toho fakt ponořil. A přišlo mi to fakt dobré. Hrozně se mi líbila představa, že bych fakt zapomněl vystoupit a dojel někam úplně jinam. Třeba někam, kde to neznám. A mohl bych tam potkat hrozně zajímavé a náhodné věci. No a nad tím jsem přemýšlel, když jsem přesedl do druhé šaliny. Ale jelikož jsem furt myslel na to, jak bych mohl zapomenout vystoupit, tak jsem už napodruhé neměl problém a vystoupil jsem najednou a bez váhání. Takže jsem se do cizích krajin nedostal. Ale i tak!

Dnešní radodárnost zní: Když se vám stane, že něco promeškáte, rozhodně si to užijte naplno.

27. května 2014

Každodenní radodárnost #149

No abych to řekl tak, jak to je. Dneska jsem byl běhat 15 kiláků a to už obvykle pak nemám chuť se tady vykecávat. A dneska to není jinak. Hlavně se mi nic extrémního nestalo. Jenom jsem skoro zapomněl napsat radodárnost a tak jsem se musel honem vypostelit a napsat ji.

Dnešní radodárnost zní: Když jdete do obchodu a nemají tam jídlo, pro které jste šli, postěžujte si svému okolí. To jídlo sice nedostanou, ale víc pro to stejně udělat nemůžete.

26. května 2014

Každodenní radodárnost #148

No dneska jsem měl velmi profesionální den, protože jsem se probudil už v 5 ráno. Takový den prostě musí být profesionální, protože máte daleko víc času na to, abyste nějakou tu profesionalitu udělali. A tak jsem se sebral a šel jsem do práce. Byl jsem tam asi 10 hodin a když jsem zjistil, že venku začalo pršet, tak jsem to honem zabalil, abych se mohl projít v dešti.

Totiž věc se má tak, že jsem si v sobotu objednal tříkilový kýbl (k vidění zde) a doufal jsem, že mi bude dneska připraven k vyzvednutí. No a byl jsem moc chytrej a chtěl jsem tu objednávanou částku zaokrouhlit nahoru a tak jsem k tomu vzal i nějaké tyčinky. No v práci mi volalo nějaké číslo. Já myslel, že je to tarifář a tak jsem to samože nezved. Pak jsem to googlil a byl to ten šop, co jsem si tam koupil kýbl. Tak jsem jim napsal mail a dozvěděl jsem se, že ty tyčinky nemaj v příchuti, co jsem chtěl, ale kýbl že si můžu odnýst. No a tak jsem se tam cestou z práce stavil. V šopu byl někdo, kdo nevěděl, že si jdu jen pro ten kýbl a řekl mi, že moje objednávka tam není, protože nemají ty tyčinky. A já jsem řekl, že jsem se domluvil mailem, že dostanu svůj kýbl. Já tomu teda říkal kýbl. Ten pán tomu říkal profesionálně "protein".

Pak přišel další pán a já jsem mu řekl, že jsem si přišel pro kýbl, protože se na něj celej den těším. A ten pán řekl, že tam pro mě ten kýbl má (asi věděl, kdo jsem) a ty tyčinky taky, když mi nebude vadit jiná příchuť. Řekl jsem, že je mi příchuť jedno, pakliže k nim dostanu i kýbl. A tak jsem zaplatil, natyčinkoval a popad kýbl.

Musím říct, že se mi cesta šalinou moc líbila. Viděl jsem všem lidem na očích, že ten kýbl taky chcou. Nedivil jsem se jim. No napadlo mě, že to není fér a že bych měl nějakej kýbl sehnat i Evísovi. Tak jsem šel do Lídla a koupil mu tam popkornovej. Ale protože byl děsně malej, tak jsem mu vzal dva. No ukázalo se, že mám najednou moc málo rukou na moc kýblů. K podkladně jsem to dožongloval a ještě jsem si do podpaží vložil okurku, protože jsem tu minulou snědl.

Zaplatil jsem. Měl jsem kabelku, 3 kýble a okurek. Šel jsem tak dom. Viděl jsem, že mi jede bus. Jako on ten Lídl není daleko, je to jen jedna zastávka do kopce, ale když máte nakýblováno a profesionálně ležérně naokurkováno pod paží a jste celí zmoklí, tak jste fakt rádi, že ten krcací bus jede. Ještě jsem ho teda musel doběhnout, ale tak od okýblované osoby se tak nějak automaticky nějaká ta akční úsměvnost očekává. Naskočil jsem. Vystoupil jsem, dotáhl jsem to dom.

Dnešní radodárnost zní: Když chcete, aby po vás lidi házeli mlsné pohledy, okýblujte se.

25. května 2014

Každodenní radodárnost #147

Dneska jsem se probudil až někdy kolem asi osmé ráno, což je moc dobré. Minulou neděli jsem sice spal ještě o trochu déle, ale i tak to považuji za velký úspěch.

No hned ráno jsem si řekl, že bych mohl být akční a jet na nákupy. Totiž už mi došly některé prášky na hlavu a kolektivně se došlo k zázvoru, že jsem bez nich blbší. Jakože víc blbý, než jak jsem blbý obvykle. A tak jsem se vydal do centra, abych si je dokoupil.

Předtím jsem ale musel překonat jedno úskalí. Totiž jsem nevěděl, co si mám obléct. Dle předpovědi jsem věděl, že má být hnusně, ale ono to tak za oknem nevypadalo. Měl jsem ho dokonce otevřené a stejně mi přišlo, že tam neprší. A že tam vlastně dokonce svítí Slunce, což se teda někdy děje i v případě, že prší. Ale nepršelo, protože jsem se díval a poslouchal fakt pořádně.

No vymyslel jsem, že se půjdu polonahý postavit na balkon, abych cítil, jaké klimatické podmínky tam jsou. Zapomněl jsem ale, že je balkon zasklený a tak už to tak vlastně vůbec nefunguje. Ani když jsem spláchl a otevřel tak tu prosklenou část. Ale ověřil jsem si, že tam neprší. Nakonec jsem si řekl, že na to kašlu a vezmu si kraťasy, protože jsem si vsugeroval, že na kalhoty je tam moc vedro. A tak jsem si je naparádil. Zjistil jsem, že mám trochu ochlupacené nohy, ale pomyslel jsem si, že když už si toho někdo všimne, aspoň uvidí, že jsem osobnost. A vysypal jsem se dveřma ven.

No při tom nákupu se mi vlastně nestalo nic veselého, až na jednu věc. Totiž jsem si řekl, že když už jsem v ráži, tak si dokoupím i jogurty. A šel jsem do Teska, kde už jsem velmi dlouho nebyl. Vůbec se mi to tam nelíbilo. Je to tam takové nehezké a ohnilé a zvadnuté. Už tam nikdy nejdu. No kdo mě čte pravidelně, tak ví, že mám stravenky, co je mám moc rád. No proto jsem do toho Teska taky šel. Abych je jako mohl udat. A tak jsem je udal. A protože jsem si krom jogurtů koupil i kilo rajčat, protože rajčata mám teď rád, měl jsem dostatečný obnos, abych mohl platit stravenkou. Dokonce jsem si přikoupil ještě takovou tu obyčejnou igelitku, protože jsem neměl svůj nákup kam dát.

A pak jsem paní za kasou, která se jmenovala Brigádnice, podal svoji stravenku. Myslel jsem na to, že její tatínek byl asi voják a měl svoje povolání fakt moc rád. No a nadšeně jsem jí podal tu stravenku. A ona mi nenadšeně řekla, že na to nevací. Totiž obnos mého nákupu byl o 4 keruny menší, než obnos, jaký je schopna zaplácnout stravenka. Řekl jsem, že to je úplně jedno, hlavní je, že s tím můžu zaplatit. A ona řekla, že mi ale bude muset namarkovat ty tašky 4 a né jen jednu. A já jsem řekl, že je mi to jedno, ať nějak to nějak udělá a já s tím můžu zaplatit. A ona to teda udělala a zeptala se mě, jestli ty tašky chci. A já jsem řekl, že né, že je to v pohodě. Řekl jsem fakt "v pohodě", protože jsem si připadal hustě. Jednak jsem měl kraťasy, ukazoval jsem svoji osobnost, platil jsem stravenkou a ještě jsem byl grand, co je mu jedno, že mu nevrátěj 4 koruny.

No a pak jsem dělal uklízení a dělal jsem ze sebe vizuálně lepší bytost. Tím myslím, že jsem se jak prase potil v posilce a pak jsem se umel. A taky jsem si odstranil ty chlupy z nohou, takže zítra nebude nikdo obdivovat moji osobnost, ale jenom to, že vypadám normálně. Ale tak co už, sama jsem si vybrala.

Vlastně jsem příjemně unavený a tak už se mi ani nechce smolit nic dál.

Dnešní radodárnost zní: Když máte tu možnost, dotáhněte domů aspoň malé stádo dinosaurů. Nikdy nevíte, kdy se vám zase naskytne taková příležitost.

24. května 2014

Každodenní radodárnost #146

No na úvod bych chtěl říct, že následujících pár dní se budu snažit psát hodně košaté příspěvky, protože chci, aby byly více informačně nosné než je obvyklé. Totiž jsem tu sám a tak mám potřebu o sobě dávat světu více vědět. Což je pro mě dobře, protože rád píšu a tohle je přesně ta věc, která mě nutí více psát. Což mám rád.

Například nedávno jsem se zase dostal k tomu, že jsem pročítal hodně staré klidodárnosti a místy mě mrzelo, že jsem toho ten den nenapsal víc. I když jsem z dané klidodárnosti poznal, co jsem ten den dělal a celkem solidně si ho vybavím, tak to prostě není ono, protože se mi ztrácí veselosti. Například takové ty maličkosti, jako je třeba kubiko, co vypadne z okna.

Ale zpět k dnešku. Totiž jsem si říkal, že bych šel dneska běhat dvacítku. No ráno jsem si řekl, že potřebuju ještě regenereaci a odpoledně už nebudu moct jít, protože má pršet. A tak jsem to vzdal a řekl si, že zítřejší posilka to jako jistí. No dokonce jsem se oblíkl i do sportovního (teď odpoledne) a řekl jsem si, že si dám aspoň krátkou trať. Čistě proto, že se mi chtělo. No a tak jsem se naprčil do sportovní podprsenky a kalhot. A pak jsem si řekl, že jsem řekl, že nejdu běhat a že bych měl, to, co říkám, prostě dodržovat a neměnit to.

No v tom mě napadlo něco daleko lepšího. Jelikož už jsem byl ve sportovním, tak jsem si řekl, že bych toho mohl využít jinak a šel jsem do koupelny. Tam jsem si na oči aplikoval mejkap. Vlastně jen linky na oči, kterýma jsem si tak porůznu orámoval oči a půl tváře. Vlastně jsem si udělal takovou scifárně industriální kérku přes půl xichtu. Abych vypadal hodně mocně. Nesejde na tom, že jsem jistě vypadal jako úplnej dement, hlavní je můj pocit, protože to je ta jediná hodnota, která mě momentálně zajímala.

A pak jsem ještě aplikoval otřesnou neskutečně fialovou rtěnku a šel uklízet svůj brloh. Musím říct, že se mě nepořádek jistě daleko více bál, když jsem byl tak hustě potetovanej. No udělal jsem jeden kuchyňskej pytel hnoje, protože jsem vyházel i nějaké obléčo. Většinu objemu udělal svetr a mikina, ale i tak je to podle mě hustý. Pak jsem se nechal inspirovat a udělal to po podplikovnicku. Dal jsem pytel s odpadkama za vchodové dveře, aby mě nikdo neukrad.

Nex mi věnoval nějaké knihy, co nejsou hmotné a tak jsem se do nich hned pustil, protože mi to přišlo jako dobrej nápad. Hlavně jak jsem teď furt četl jenom o těch písních ledu o ohně, tak jsem potřeboval něco dalšího. No přišel jsem na to,jak hrozně pohodlně číst věci na komplu. S tímhle: http://spreeder.com/ - prostě to tam fláknete a čtete díky tomu fest rychle. A pohodlně. Je to fakt dobrý. A ještě se třeba polepším v rychločtení, což je poslední dobou ještě furt hroznej trhák. Takže už netrénuji jen rychloběh, už i rychločtech.

No a večer jsem si řekl, že jsem uspěl s tím, že jsem nešel běhat. Že jsem to zvládl a nešel jsem. A jelikož jsem měl pocit, že jsem to fakt splnil, tak jsem se oblík a šel jsem běhat.

Dnešní radodárnost zní: Vyhazujte věci. Jako fakt. Každej furt mele o plýtvání, ale málokdo o hromadění.

23. května 2014

Každodenní radodárnost #145

No cítím potřebu vám zas povykládat o svém bohatém společenském životě. Dneska jsem totiž zapomněl na to, že jsou volby. Pravidelný čtenář jistě ví, že volební průkaz jsem si nechal doslat. A taky jistě ví, že mám volby moc rád.

Víte, já toho o politice vlastně moc nevím. Nějak jdou všechny ty programy a reklamy mimo mě. Prostě mám tu stranu, co ji furt volím a tu volím. Dycky se podivám na volební kalkulačku a zjistím, že se s nima shoduju. A pak jim to hodím. No a ty ostatní strany mě vůbec nezajímají, nedám jim ani šanci.

No a přemýšlel jsem nad tím, že bych teda měl být ideální cíl pro volební kampaně. To je totiž jako s jinýma věcma. Třeba si furt dokola kupuji jednu značku jídla nebo mýdla nebo kopretin. A když uvidím dobrou reklamu na jídlo, mýdlo či kopretiny, tak si to hned koupím a když nejsem úplně zklamanej, tak si zas furt kupuju to nové, dokud to nevytlačí nová reklama.

Problém ale je, že jsem vůbec nebyl reklamě atakován. Žádná strana si nedala tu práci, aby mi tlačila svoje volební hnoje. Úplně mě vynechali a to mám reklamy tak rád. Podle mě to od nich není hezké. A tak si můžu říct, že jsem jako občan udělal všechno proto, abych volil správně, ale ty strany se na to prostě vykašlaly. A tak jsem volil zase klasiku, protože jsem opět zapomněl kandidovat. A jsem za to vlastně rád, protože jsem se před chvílí dozvěděl, že jsem volil jakési sesle v Únii a já do Únie nechci. Ani kdybych jim mohl dělat toho ministra obrany.

Došel jsem na tu školu, kde jsem volil minule. Byli tam jiní lidé a moc si nevěděli rady s mým voličským průkazem. Ale to nevadilo. Dostal jsem lístky a nechal jsem si udělat instruktáž o tom, co mám kam strčit. Sice jsem to samože věděl, ale ta paní v komisi měla každé oko jinam a tak jsem si řekl, že tím určitě trpí a že ji jistě potěší, když bude moct někomu pomoct a být užitečná. A tak jsem si to nechal vysvětlit. Dokonce mi řekla, že už můžu jít za plentu. To když domluvila a já tam furt stál a zíral na její oko, protože to bylo fakt fascinující. Doufám ale, že to neviděla, protože se tím okem dívala na druhou stranu.

Jiná paní z komise se optala, jestli jsem taky z komise. Tak nevím, jestli je moje postižené chování znak komisionality nebo jestli mi chtěla udělat radost, jako když já jsem chtěl udělat radost té švidravé paní. Řekl jsem popravdě, že nejsem, ale hned jsem se hlasitě zeptal, jestli můžu být! A ona řekla, že ne. Ale že si myslela, jestli jsem třeba nepřišla z vedlejší místnosti. Trochu zklamání. Měl jsem pak celou dobu dvojníkový syndrom a myslel jsem na to, že vedle je možná někdo, kdo je já. A nebo že jsem tam dokonce i já. Velmi nepříjemné. Už jsem to skoro zapudil, ale teď se mi to zase vybavilo.

No vlezl jsem za tu plentu a nacpal jsem papír do obálky. Ještě jsem se zeptal Evíse, jestli mám dobře číslo, protože Evís ví, koho volím a nechce, abych to pokazil. No a pak jsem teda šel k urně a zase jsem čekal, že mě někdo vyblejskne. Nikdo neblejskal a tak jsem se zeptal Evíse, jestli má telefon. Jako aby mě vyfotil, jak to tam házím, protože v televizi to vidim furt. Někdo vás fotí, když to tam házíte. Ale Evís neměl a tak jsem to tam teda dal.

Pak jsem se postavil doprostřed místnosti a v ruce jsem měl zbylé lístky i občanku. Ta švidravá paní mi řekla, ať proboha ty zbylé lístky taky neházím do té urny, protože by mi tam s nima mohla spadnout i ta občanka. A pak ukázala za mě a řekla, že tam je na to pytel. Ale že tam taky nemám házet občanku, ale jenom ty zbylé lístky. Tak jsem zdvořile poděkoval a pojednom je nandal do toho pytle. A pak už byl hotovej i Evís a pozdravily jsme na rozloučení a vypadly jsme.

Dnešní radodárnost zní: Jděte volit, je to sranda.

22. května 2014

Každodenní radodárnost #144

Dneska jsem si chtěl dát den odpočinku. To znamená, že nedělám žádný náročný sport. Takže jsem nechtěl jít do posilovny a hlavně jsem nechtěl jít běhat. Běhat jsem nakonec nějak šel. Vlastně ani nevím jak, najednou jsem byl v půlce lesa a skákal jsem mezi zašutřenýma kalužema. No zítra už si dám odpočinek, protože jsem ho od minulého pátku neměl. A ano, i ta neděle, co tu za mnou byla maminka, byla extrémní sport, protože jsme chodily po obchodech a to je pro mě náročné! Tak a když jsem to tady napsal, tak se mi to třeba povede dodržet.

Taky jsem byl dneska v práci, ve škole, v autě, na nákupu a v lese. Byl to prostě akční den!

Dnešní radodárnost zní: Dělejte víc náhodných věcí, protože to vám má velkou šanci udělat fakt veselost.

21. května 2014

Každodenní radodárnost #143

Dneska bylo venku hrozné vedro. To jsem trochu přehnal. Nebylo tam hrozné vedro, ale prostě bylo tam už tak jako nepříjemně teplo. To já nemám rád. Mi vlastně vůbec nevadilo to počasí, co bylo minulý týden. Sice jsem nemohl chodit běhat, protože furt pršelo, ale jinak to bylo fajn. Teplo nemám rád. A hlavně to takové to teplo, které je jen přes poledne a večer, protože to znamená, že ráno musíte jít do práce oblečení tak, že je vám večer vedro. Prostě to nemám rád a musel jsem tu o tom pojednat, protože je to velká změna. A hlavně se neumím oblékat podle počasí a tak tím hodně trpím.

No každopádně se mi dneska stala taková hrozně milá věc, která sekundárně udělala můj den. Totiž viděl jsem barevné komínky nahoře na nějaké budově. Osobně bych nikdy nečekal, že taková budova bude mít barevné komínky. Je to takové pokračování toho, co všechno můžete (nejen vy) vidět, když se díváte nahoru. A nasloucháte ostatním.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže už se umíte dobře dívat, tak dělejte naslouchání.

20. května 2014

Každodenní radodárnost #142

Dnešní radodárnost zní: Když máte pocit, že něco nejde podle plánu, začněte si šít převlek kozy.

19. května 2014

Každodenní radodárnost #141

No dneska jsem měl takový normální den, ve kterém se mi nestalo nic extrémního. Což je možná dobře. A ani jsem k nikomu nešel na nezvanou návštěvu. A nepotkal jsem žádnou kočku. Ale včera jsem potkal 3 a tak to vlastně platí, protože jsem si včera asi nakočkoval do zásoby.

Dnešní radodárnost zní: Když už máte voňavé papírové kapesníčky, musíte počítat s tím, že budete smrkat o několik minut déle, než obvykle smrkáte.

18. května 2014

Každodenní radodárnost #140


Dneska jsem měl takový hodně akční den. Například jsem si koupil dvoje kalhoty. To se mi naposledy povedlo před rokem. A přesně proto už byly ty kalhoty koupené před rokem hrozně vydojené. A tak jsem teda potřeboval nové. No nakonec se totálně poštěstilo a zase můžu rok chodit jako celkem slušný člověk, což se mi fakt líbí.

No a pak se mi stala ještě další věc, která je podle mě daleko hustší, protože je víc akční a náhodná. Totiž jsme šly večer s Evísem na špacír. No a šly jsme už docela dlouho a najednou jsme zabloudili k domu, kde bydlí Rionka. No nechtěly jsme zvonit a tak jsem začal klepat na okno, ve kterém se svítilo. Mělo zatažené žaluzie a tak jsem samože neviděl dovnitř. Vlastně se teď hrozně zpětně divím tomu, co jsem udělal, protože byla velká pravděpodobnost, že za tím oknem zrovna nebude Rionka, ale někdo úplně cizí, kdo vyleze a já budu koktat a říkat, že jako hledám Rionku. Ale to se nestalo a dobře to dopadlo. Velmi hustě jsme se všechny socializovaly, takže to bylo dobré. Mám z toho dobrý pocit.

Takže bych mohl říct, že dnešní radodárnost se teda tak nějak motá kolem toho, že někam jdete na nezvanou návštěvu, ale to by nebylo ono. Totiž jak jsme šly na ten špacír, tak s sebou Evís vzal foťák s hubicí. A fotil věci. A já jsem se najednou podíval nahoru na dům, vedle kterého jsme stály, a viděl jsem, že na něm sedí kočka! No a v tom mi došlo, že lidi vidí hrozně málo věcí (a koček), když se dívají pořád jenom rovně nebo dolů. A tak jsem se začal dívat víc nahoru. Dokonce i domy jsou víc nahoře hezké a zajímavé. Nemyslím jako nutně na střeše, ale prostě všude tam, kde se normálně nedíváte.

Dnešní radodárnost zní: Když jedete ven, tak se dívejte i nahoru.

17. května 2014

Každodenní radodárnost #139

Dneska je sobota. A já jsem dneska zaspal. Jako myslím si, že je to hrozně zajímavé, když to takhle napíšu, protože lidi přece v sobotu obvykle nezaspávají, protože v sobotu se nic nemusí. No a proto jsem to taky tak napsal, protože když jsem zaspal, tak jsem dneska musel dělat něco zajímavého. Tedy je to takové čtenářské nabuzovadlo.

No ale je to fakt jen nabuzovadlo. Totiž já jsem se celý týden těšil, jak si v sobotu dám dvacet kilometrů kolem toho kostela, co jsem tu o něm minule canil. Jako věděl jsem, že má být dneska hrozně hnusně, ale i tak jsem si dal budíka na 7 ráno, kdyby jako bylo hezky a já mohl jít a běžet. Ale probudil jsem se už v 5:59, protože jsem večer moc pil. A tak jsem to ošéfoval a budík jsem vypl, protože se mi vůbec nechtělo spát a hlavně jsem viděl, jak je venku hnusně. A bylo mi jasné, že běhat nejdu. No řekl jsem si, že půjdu aspoň do posilovny, ale že né teď, protože tam mají takhle ráno ještě zavřeno. Ale jelikož už se mi nechtělo spát, tak jsem vypl ten budík. No a usnul jsem.

Probudil jsem se za delší čas a zjistil, že posilovna má otevřeno už jen 2,5 hodiny. To znamená, že si musím fest pohnout, abych si stihl zacvičit. No prvně jsem se na to chtěl vykašlat, protože nejsem magor. Ale pak jsem si řekl, že to je moc jednoduché a neakční. A že kdybych byl v nějakém seryjálu, tak bych se určitě okamžitě zvedl a běžel tam, aby si diváci mohli říkat, jak moc jsem šáblej a jak moc jsou oni normální. A tak jsem to tak taky udělal. Aby to bylo komické ještě víc, tak jsem přeskočil snídani, ale nalíčil a naparfémoval jsem se. A v pohodě jsem si zacvičil.

Dnešní radodárnost zní: Když nevíte, co a jak, chovejte se tak, jak si myslíte, že by se mohla chovat nějaká úplně náhodná postava v seryjálu, kterej ani neznáte.

16. května 2014

Každodenní radodárnost #138

No mylyjonář ze mě není, ale tak co už. Snaha byla. Takže se to počítá.

No dneska jsem si uvědomil, že jsem pěknej truhlík. Samozavlažovací klidně. Ale ne tak fijalovej. No každopádně jak jsme včera byly na té poště, tak jsem si zapomněl koupit známky. Totiž jak mám ty autové, tak jsem je už všechny vyprcal, protože jsem poslal hodně moc pohledů. A díky tomu už nemám nic, co bych nalepil na dopis. No a těšil jsem se tam, kterak si jako hustě nakoupím známky, protože je to poštovní šop, kde by měli mít hodně známek. No a zapomněl jsem na to. A to i přesto, že jsem tam okukoval zajímavé obálky a pohlednice. Ale tak co už. Spíš to sem píšu proto, abych si pamatoval, že jsem o tom mluvil a nějaké známky si do budoucna zase sehnal.

Normálně jsem tento post začal psát ráno, ale nějak jsem to nedopsal, protože jsem tak jako volně odešel do práce. Takže to musím honem dopsat teď, protože už bude zase skoro půlnoc. No a taky jsem kvůli té velké časové prodlevě zapomněl, co jsem vám to chtěl ráno povykládat. Krom těch známek.

Dnešní radodárnost zní: Když si na něco nemůžete vzpomenout, tak blbě netlachejte kolem horké paměťové díry a prostě to řekněte naplaninu.

15. května 2014

Každodenní radodárnost #137

Dnešní radodárnost zní: Když něco náhodou vyhrajete, musíte to honem rozfrcat, aby to platilo.

14. května 2014

Každodenní radodárnost #136

No dneska jsem měl takový normální den. A jsem takový příjemně unavený (zde si můžete všimnout, že jsem nenapsal, že jsem smutnej, protože jsem si od minule fakt uvědomil, že je rozdíl mezi smutkem a unaveností. Ale dneska jsem chutně unavenej). No hlavně už mi taky přišel ten voličský průkaz, takže to můžu všem s přehledem nandat, až budou ty volby. Furt nevím, kdy ty volby budou. I když už jsem se na to jednou ptal. Ale není to podle mě důležité.

A když už jsem u toho volového průkazu, tak musím říct, že se teda zítra zas chystám na poštu. A nejen já. Se mnou i ta hromádka losů, co tu mám naškudlenou. Celkem je jejich výherní hodnota 1200,-, takže si to pěkně vybereme a nakoupíme za to nové losy. Pokud se zítra neozvu, tak víte, že se ze mě stal mutimylyjonář.

Dnešní radodárnost zní: Než něco nějak dopadne, můžete vžycky snít o nejlepším možném výsledku.

13. května 2014

Každodenní radodárnost #135

Dnešní radodárnost zní: Když se setkáte s někým, komu vůbec nerozumíte, dělejte, jakože je to zcela v pořádku a totálně víte, o čem je řeč.

12. května 2014

Každodenní radodárnost #134

Jsem si včera tak nějak pročítal svoje radodárnosti a přišel jsem na to, že tam často píšu, že jsem smutnej. Ale to není pravda, vlastně si asi pletu slovo smutek a unavenost. Vůbec nejsem tak smutnej, jak to z mého blogu zní. Vlastně jsem docela hodně veselej. Ale to jen tak na úvod.

No rád bych řekl, že mám hrozně rád svoje stravenky. Jsou fakt dobrý. Připadám si hrozně dobře, že je mám. No a dneska jedem s Nexem dom z práce. Nex chtěl dělat kupování rohlíků a tak jsme zajeli k Lídlu. A já jsem řekl, že bych si tam mohl koupit jablka, když už tam jdeme. No samože jsme si rebelsky nevzali košík, takže jsme to vzali do ruk. No z rohlíků byly rohlíky, chleba, šunka a uzeniny. A z jablek bylo asi 7 kilo jablek. Takže mě napadlo, že jsme ještě hustší rebelové, protože na rohlíky a 2 jabka byste byli rebel, kdybyste ten koš měli. Ale s naším nákupem jsme byli rebelové, protože jsme ten koš neměli.

No těšil jsem se, jak to celé zaplatím stravenkama a odstčil jsem Nexe s tím jeho bezkontaktním věcí, protože stravenky jsou podle mě daleko lepší. A ta paní markovací mi řiká, že stravenky neberou. Já jsem měl Lídl vždycky moc rád, ale teď už ho teda tak moc rád nemám, protože tam neberou stravenky. Ale já mám stravenky rád a proto by je měli v Lídlu brát.

Dnešní radodárnost zní: Když někam jdete a chcete platit stravenkama, předem počítejte se zklamáním.

11. května 2014

Každodenní radodárnost #133

Dneska jsem měl takový normální den. Bylo pršavé počasí, takže jsem nemohl jít běhat. Z toho jsem byl smutnej, protože jsem dneska chtěl jít běhat. Dokonce jsem si namyslel novou cestu, která vynechává pumpu, ale obsahuje kostel. Kostel je taky dobrej a hlavně si myslím, že ho najdu snáz, než tu pumpu. Pumpa je prostě moc advanced, nechám si ji, až najdu kostel. Ale prostě pršelo. A to nemá tak moc pršet, když chci jít běhat. Ale tak co už. No napadlo mě (vymyslel jsem), že bych se teda mohl hecnout a jít zase do posilovny, i když už to tam vůbec nemám rád.

No ale furt tu byl ten problém, že venku pršelo. Já totiž nemám rád deštníky a vždycky celej šťastněj zmoknu, když je příležitost, ale dneska jsem věděl, že tam nemůžu dojít jak kaňa a pak cvičit. Že bych se jako mohl nachladnout a to jsem samože nechtěl. A tak jsem počal hrabat a hledat svůj kompaktní deštník, který mi kdysi koupila maminka. Abych jako nemohl. Ale já moknu rád.

No a nakonec jsem ho našel a vyrazil jsem. Cesta byla fakt dobrá a hlavně jsem přišel na to, že deštníky moc nefungují. Třeba máte docela suchou hlavu, pakliže s deštníkem moc nebimbeláte a hlavně prší kolmo k zemi. Ale třeba nohy, kus trupu a tašku máte stejně mokré. A ještě se otravujete s deštníkem. A pak ho musíte někam dát a do tašky to být nemůže, protože je deštník stejně mokrý, jako 75 % vás. Třeba si myslím, že prvně někdo vynalezl slunečníček a to fungovalo dobře, protože na hlavu nesvítilo a zbytek byl stejně ukryt pod šatama, takže se dáma se slunečníčkem nespálila, což bylo přesně to, co chtěla. A pak si někdo řekl, že když to funguje na Slunce, tak to bude fungovat i na neSlunce. No bohužel jsem se dneska přesvědčil, že to není pravda. Možná to chce nějaký invertní deštník nebo tak něco.

Dnešní radodárnost zní: Když prší, deštník není spasitel.

10. května 2014

Každodenní radodárnost #132

Dneska je ten den, kdy si sedám sem a vůbec nevím, co bude dnešní radodárnost. Abych pravdu řekl, tak mám vlastně ty dny, kdy chodím na poštu, moc rád, protože je z toho vždycky nějaká historka, kterou tady můžu směle povykládat.

Nebo mám rád ty dny, kdy se stane několik radodárných a zajímavých věcí, a já si pak večer musím vybrat, o čem teda vlastně pojednám. Konkrétně tohle se mi tento týden stalo hned několikrát. A vybral jsem si jednu věc a o té jsem pojednal. Ale pak se děje to, že ty ostatní věci už prostě nechám být. Nepojednám o nich a pak se k nim už nikdy nevrátím.

A pak se stane to, co dneska. Že musím radodárnost vymýšlet za pochodu. Totiž dneska jsem si řekl, že nebudu nic dělat a budu odpočívat, protože obvykle každý den něco dělám. A přesto jsem vyběhl na balkón, když jsem uslyšel poštovní auto. Totiž vedle k baráku dojel poštovní náklaďák. Né takový ten tranzit, ale celej náklaďák. Myslel jsem si, že z něj budou vytahovat pytle nebo tak něco zajímavého. Ale oni z něj vynesli jenom malou ledničku. Byl jsem zklamanej, protože to spíš vypadalo, že ti lidi, co to auto obsluhovali, byli jen půjčovači a ne skuteční pošťáci. Totiž neměli ani stejnokroje. A lednice nebyla zabalená v balíku. No byl jsem zklamanej. A pak to auto odjelo a zůstala tam po něm brutálně velká louže oleje. Takže je tu furt možnost, že neodjelo a jen stojí někde za rohem.

Taky jsem viděl Chlapa s kachnou (což je moje oblíbená domovní postava), kterak si opravuje lyžniny na autě pomocí lepící pásky. A Podklukovník zde v noci opět trsal s kýblem. Myslím, že to je na bytových domech a panelácích to skvělé. Vidíte, jak maj vedle oslavu s balónkama, když si děláte čaj. Vidíte Chlapa s kachnou, jak je pracovitý, vidíte Podplukovníka, jak chodí do schránky. A ani kvůli tomu nemusíte akčně vylízat z brlohu.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže se jeden den rozhodnete k neakčnosti, hrajte si aspoň na dedektivy.

9. května 2014

Každodenní radodárnost #131

Dneska jsem byl zase vyhrávat na poště. Vyhrál jsem svůj balík s jídlem. A stala se mi přitom hrozně zajímavá věc. Totiž já jsem žil v zajímavém bludu. Myslel jsem si, že na poště můžete normálně u okýnka platit kartou, když jako máte třeba něco na dobírku. A tak bohorovně podávám poštovnici kartu. A ona mi říká, že tohle neberou, že musím mít jakousi modrou kartu nebo co. Jinak že si mám jít vybrat ven do bankomatu. No čuměl jsem jak z jara, protože je jaro.

Tak jsem se otočil dozadu na Evíse a řekl jsem, ať mi to koupí. To já tak vždycky říkám, když potřebuju prachy. A tak Evís šel a koupil mi to. Ale o to vlastně ani tak nejde. Prostě terminál na normální nemodré platební karty mají i v Natůrce! Ale né na poště. Přijde mi to jak z jiného světa, protože kdyby Evís neměl ve šrajtofli pár těch tisícovek, tak bych musel jít ven, vybrat a znova si vzít los a čekat, až mě znova vylosují. No jsem z toho tak rozhořčen, že jsem tu o tom musel napsat, aby to vás, moje čtenáře, taky nepotkalo.

A to jsem ještě vynechal tu část, že jsem si nechal ten balík poslat Na poštu. To se jim sice povedlo, ale přišla mi jen jedna esemeska o uložení balíku. Druhá o tom, že je balík připraven, už samože nedorazila. Předpokládám, že mi ji zase pošlou v pondělí. A neopomenou mi dát to schrány lísteček, že tam mám balík, i když jsem si ho vyzvedl už v dneska. Tak.

A moje radodárnost zní hrozně negativně. Přitom jsem dneska docela hodně veselý, protože byl dneska dobrý den.

Dnešní radodárnost zní: Česká pošta má prostě úplně blbé služby a musíte s tím počítat, jinak se budete dívat jak z jara i v létě.

8. května 2014

Každodenní radodárnost #130

Já měl dneska tak extémně akční den, že jsem si myslel, že už se na radodárnost dneska vykašlu a napíšu ji až zítra. Ale Evís mi to připomněl a tak jsem si řekl, že se teda z té postele zvednu a napíšu to.

Totiž já jsem byl dneska běhat 18 km. Smutné na tom je to, že už jsem podruhé v řadě nedosáhl svého cíle - velké modrozelené pumpy, co je schovaná v lese. Prvně mě srazila žena, takže jsem to nemohl uběhnout, protože jsem se zranil. No a dneska už to vypadalo nadějně, ale přesně jsem si nepamatoval mapu a někde jsem prostě špatně odbočil a místo k pumpě jsem se dostal zpět do civilizace. No ale tak co už, příště se to už určitě povede a já tu pumpu oběhnu kolem dokola. Na znamení toho, že už jsem ji konečně našel. Samozřejmě si nezapumpuju, protože to bych musel přestat běhat.

No a pak jsme šly s Evísem do Alberta, kde jsem oslavně zaplatil stravenkou. A Evís ten zbytek doplatil kartou, takže to bylo velmi zajímavé dvojité placení. Každopádně nás cestou dom napadlo, že bysme mohli jet navštívit moji maminku, protože to už jsme hodně dlouho nedělaly. A tak jsme to udělaly. Vlivem svátku bylo na silnicích hodně dementů, ale vlivem svátků bylo na silnicích také o hodně méně lidí, než je obvyklé. A tak to byla normální cesta.

Dnešní radodárnost zní: Kašlete na mapy a vzdálenosti, hlavní je, když jste na konci šťastní.

7. května 2014

Každodenní radodárnost #129

Dneska jsem měl docela takový akční fajnden, ale nechce se mi nic psát. A tak vám ukážu tady toto. Já vím, že už to není aktuélní a všichni to známe, ale i tak si můžete pohrát.

Dnešní radodátnost zní: Aspoň jednou týdně si pohrejte.

6. května 2014

Každodenní radodárnost #128

Dnešní radodárnost zní: Když si něco kupujete, nedívejte se jenom na obal, ale i dovnitř.

5. května 2014

Každodenní radodárnost #127

Chtěl jsem dneska popsat svoje štrapáce na poště, ale bylo by to moc dlouhé. Ale tak co už.

No zase budou nějaké volby a tak jsem si chtěl jít zažádat o průkaz. No Evís mi to celé vytiskl, vypsal a nachystal. Já měl jenom dojít na poštu, ověřit podpis a poslat to. Bylo to fest těžké. Šel jsem na takovou tu ústřední poštu na Hlavním nádraží. Nex mě instruoval, kudyma tam mám vejít. Ukázal mi to na Google Strýtvjů, takže jsem věděl, že vchod je přesně za červeným autem. Díky tomu jsem to v pohodě našel.

Byla otevřená jedna přepážka (šel jsem tam ráno) a byl u ní nějakej chlap. Tak jsem se postavil do fronty a čekal jsem. Dočkal jsem se. Ale když jsem došel k okýnku já, tak si tam paní poštovní začala nějak rovnat a tipovat losy. Čekal jsem tam asi 6 minut. Pak mi řekla, co jako chci. Tak jsem řekl, že potřebuji ověřit podpis a poslat to. A ona řekla, že musím nahoru na čekpojnt. Tak jsem šel. Páternoster nejel a tak jsem šel po schodech. Čekal jsem tam 13 minut a pak jsem dostal ověření svého podpisu. Zacáloval jsem 30 korun a nepomohlo, že jsem řekl, že Evís říkal, že je to zadara.

No šel jsem zas dolů k té paní. Zase jsem vystál frontu. Zeptala se mě, co chci. Pozdravil jsem a řekl jsem, že chci poslat tohle, jakmile to zkompletuji a jak jsem se to cpát do obálky. Zeptal jsem se jí, jestli nemá takové to mokré houbičkaté, abych to mohl zalepit. Hodila po mě takovou tu hubku v misce. Byla suchá. Řekl jsem jí to. Zase si to vzala a začala telefonovat na údržbu, že má suchou hubku.

Mezitím už jsem to oslintal, ale jedna strana se moc nezalepila. Tak jsem se jí zeptal, jestli by mi mohla půjčit tamtu tyčinku lepidla, co má na stole. A ona otevřela šuple a vytáhla z něj arch lepítek. Z jednoho mi ustřihla 6*0,5 cm pásek. Podala mi to. Zalepil jsem to. A pak jsem jí to podal a ona to opoštovala a chtěla 29 korun. A já jsem řekl, že chci ještě los s býkem. A ona mi ho podala a namarkovala.

Všiml jsem si, že tam má ještě jeden a protože mi nedala vybrat, tak jsem počkal, až to tam uzavřela a řekl jsem, že chci ještě i ten druhý. A pak už jsem zaplatil a utekl.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže jste hodně dlouho na poště, jistě vyhrajete 180 kerun!

4. května 2014

Každodenní radodárnost #126

No tak dneska jsem to chtěl napsat ráno, ale pak jsem měl moc práce s telefonováním.

Dnešní radodárnost zní: I když jste telefonní ústředna, furt můžete být pěkná telefonní ústředna.

3. května 2014

Každodenní radodárnost #125

Víte, jak jsem měl tak moc rád tu posilovnu, co jsem tam začal asi tak před měsícem chodit? No tak už ji vůbec nemám rád. Začalo to tak jako pozvolna. Třeba tím, že si tam jiné cvičící osoby vodí svoje haranty. Jo, říkám haranty, protože jsou neskutečně otravní a matky s tím samože nic nedělají. Například minule jsem běhal na páse a samože se nemůžu dívat za sebe. Nejde to. A to dítě furt chodilo mezi mašinama, na všechno sahalo, do všeho kopalo a ječelo. No a dostalo a dokopalo se až za můj stroj, na kterém jsem aktuálně běhal asi 13 km/h, takže jsem byl fest rozjetý.

No matka najednou začala řvát, vyskočila a dítě odstranila. No kdyby ho tam nechala, tak bych ho asi plnou silou kopl do hlavy. A pak na mě měla nějaké blbé cany a xichty u jiných žen. Jak kdybych mohl tušit, že je za mnou její dítě, které nějak nemá pud sebezáchovy. Ale to je spíš taková extrémní historka. Jinak tam ty děti jen běhají, ječí a mlátí do strojů. Ostatní ženy tam obvykle vyřvávají o tom, jak si daly dort a teď musej zas cvičit. Musí u toho hodně ječet, aby přeřvaly televizi, co tam hraje. I když mám sluchátka, tak to i tak ruší. A hlavně blokují stroje.

No a dneska za mnou přišla ta trenérka a zas do mě ryla, že mám málo svalů. A že bych jako měla víc posilovat, že tam pořádají skupinová cvičení na bříško. A že bych tam jako mohl chodit. Řekl jsem, že nechci a myslel jsem si, že těch 120,- za hodinu sklapovaček ve skupině, co furt mele o dortíkách, můžu využít na nákup stíracích losů. A ona se zeptala, co mám jako za cíl, když cvičím. Napadlo mě, že jí řeknu nějakou extrémnost, ale jistě by můj humor nepobrala a tak jsem jí řekl, že jsem běhací, ale jelikož je venku hnusně, tak nemůžu jít běhat tam a proto běhám tady. A ona řekla, že teda OK, ale že bych měl chodit skupinově posilovat. Řekl jsem, že tak moc rád běhám i proto, že jsem u toho vždy sám a o skupinová cvičení nestojím, protože nemám rád cizí lidi, které nemám rád. Bylo vidět, že pochopila, že jsem retardovaný. A už na mě asi nikdy mluvit nebude. Bohužel jsem si dnes koupil další permavěc (permafrost!), takže mě tam budou muset trpět další měsíc.

Dnešní radodárnost zní: Lidi myslí většinu věcí hrozně dobře, ale lidi taky většinu věcí nevezmou hrozně dobře.

2. května 2014

Každodenní radodárnost #124

Dneska na to jdu zase hezky časně, protože jsem si vzpomněl, že první radodárnosti jsem (narozdíl od klidodárností) psal ráno. A docela se mi to zalíbilo.

Totiž včera se mi stala krom toho poštomatu ještě jedna super věc. Víte, jak jsem poslední dobou takový sportovací? Tak jsem si včera šel zahrát bedminton (nebo tak nějak). Taková ta věc, kdy jste minimálně dva, máte pálku a míček, co má obvykle víc per, než máte vy. Poslední věta teď vypadá jako sexuélní narážka, ale tak jsem to nemyslel. Myslel jsem to tak, že lidi mají vlasy a né peří. A teď to vypadá hloupě.

No každopádně jsem to nikdy nehrál. I když by moje maminka mohla říct, že jsme měli sadu na bedminton doma, když jsem byl malej. To je pravda, ale nepamatuju si, že bych to někdy fakt hrál. No měl jsem strach, že mi to hrozně nepůjde. Asi jako když jsem šel hrát poprvé bowling. Ale to se nestalo. Šlo mi to dobře (= příšerně, ale moje představy byly daleko horší).

Dnešní radodárnost zní: Pakliže se bojíte vykonávat nějaký sport, zkuste nějaký míčový - například bedminton nebo bowling.

1. května 2014

Každodenní radodárnost #123

Možná jsem tu říkal, jak jsem si objednal ty podprsenky. Možná jsem neříkal, že to byly podprsenky, ale určitě jsem říkal, že jsem si je nechal poslat do Poštomatu. No těšil jsem se na to fakt hodně. Proto jsem tam taky zašel už den před vypršením uložecí lhůty.

Musím k tomu říct jedno - nedělejte to. Je to neuvěřitelně otravné a vůbec to není profesionální hustověc. Jednak to na vás mluví. Druhak vám to tyká. Třeťak se to nepříjemně obsluhuje, protože musíte ťapat na dotykovou obrazovku, která je samože umatlaná a navíc na ní není vidět, pakliže tomu nahrávají světelné a sluneční podmínky. Kdyby to mlčelo, tak bych řekl, že neutrální. Takhle mínus tři.

Dnešní radodárnost zní: Místo poštomatů jděte radši vyhrávat na poštu.

Na dobové fotografii já, kterak vybírám ten poštomat.