31. července 2014

Každodenní radodárnost #214

Dneska jsem měl takový náročný den, že se mi ani nechtělo moc psát. Ale už se to tak nějak narovnalo a tak jsem se rozhodl, že to sice odfláknu, ale udělám to aspoň pln chuti!

Nedávno jsem viděl v televizi jednu věc. Nějaká paní tam říkala, že se zase přemnožili plzáci. Takoví ti oranžoví. Lidi kolem mě je obvykle nenávidí, ale já je mám rád. Jsou podle mě vizuálně příjemnější než obyčejní slimáci, protože vypadají bytelněji. Jakože víc vydrží tím myslím. Né jakože vypadají jako byty. Ani šneci nevypadají jako byty.

Ale zpět k plzákům. Obvykle, když jdu do práce, z práce, do obchodu, z obchodu, běhat, z běhu, do posilky, z posilky a se psem, tak je vidím na chodníčku před domem. Obvykle tam byly 2. Začal jsem jim pracovně říkat Ošlejš a Sumejš, protože mi to přišlo jako vhodná jména, která nejsou moc roztomilá, jelikož jsem od začátku počítal s tím, že je asi brzo někdo zabije, protože je lidi nemaj rádi.

Ale Ošlejš a Sumejš se fakt drželi. Byli tam furt. Ošlejš se motal u kanálu s většíma dírama a Sumejšův rajón byl u toho druhýho kanálu, co je celokovový. Prostě super. No a dneska jdu z posilky a vidím, že jsem to asi úplně neodhadl, protože se namnožili. Bylo jich tam hned pjet, což je podle mě už malé hejno.

Když jsem byl v úterý běhat, tak jsem jich v lese potkal taky docela dost. Všechny jsem je přeskákal. Plzáci jsou super.

Dnešní radodárnost zní: Plzáci jsou dobrý a né že né.

30. července 2014

Každodenní radodárnost #213

Abych byl upřímný, tak se mi dneska vůbec nechce dělat vykecávání. Jsem takový přetažený. Ale jinak jsem docela veselý.

Inu no a tak mě napadlo, že to dneska udělám netradičně a odkážu vás na čtení někam jinam, protože si jako myslím, že to bude užitečné, jelikož ty pohlednice chci.

Dnešní radodárnost zní: Aby byla nabídka, je nutné vytvořit poptávku.

29. července 2014

Každodenní radodárnost #212

Dneska jsem měl takový dobrý den. Muffiny se podařilo dopravit do práce bez nehod. Popracoval jsem. Jel jsem dom. Jel jsem běhat. Jet běhat je cool, protože se tak dostanu do lesa velmi brzy a nemusím absolvovat ten nenáviděný úsek, který vede civilizací. Zase jsem byl u té kapličky a celej šťastnej jsem ji oběhl kolem dokola a mával jsem u toho rukama nad hlavou, abych jako demonstroval radost.

A jelikož jsem unavený, tak se mi moc nechce povídat. Ale nejsem smutný, takže je to vlastně dobré.

Dnešní radodárnost zní: Čas od času byste si měli dopřát nějakou masáž, protože je to fakt dobrá věc.

28. července 2014

Každodenní radodárnost #211

Dneska je to úplně jasný. Jsem z toho ještě furt odvařený, protože jsem vytvořil muffiny, které jsou k vidění na obrázku. Prvně jsem teda chtěl dělat, že jsem je tvořil já, ale to by nebyla pravda. Jednak musím přiznat ten největší kredit Evísovi (protože ten to vymyslel) a druhak nějakému neznámému pekaři.

V Bille jsem koupil muffiny, které jsem prostě jen nazdobil. Podle mě to má super efekt. Potřebujete k tomu jen cukr, citronku, potravinová barviva a kopu hovadin - lentilky, drobení, zdobení, gumové hady, pendreky a prakticky cokoliv dalšího. Prvně to opolevujete a pak to prostě vyválíte v těch ozdobách.

Dnešní radodárnost zní: Když nemáte doma Evíse, tak musíte použít tuhle radodárnost a vytvořit úžasné muffiny tak, že je koupíte a jen nazdobíte, protože na tom se nedá moc co pokazit.

27. července 2014

Každodenní radodárnost #210

Jím ryby, co jsou vyrobené z ledu. Já nemám rád léto. To vedro je tak ošklivé a lepí se na mě oblečení, které na mě obvykle jen vlaje. Sice mám rád ten větrák, co si pro sebe furt něco povídá, ale ten si můžem pustit i v zimě. Nebo v nevedru.

Já zatím vlastně nevím, co bude dnešní radodárnost, ale měl jsem chuť něco napsat. Protože jsem dočetl knihu a napadlo mě, že bych o tom měl pojednat, protože to byla docela dobrá kniha. Umřely v ní minimálně 4 přední postavy. Smrt 2 z nich jsem vůbec nečekal. A to mám rád. Když je kniha překvapující. Napsal to zase ten chlap, co napsal o to těch dedektivech a účinném léčení a ještě o čemsi. Zjistil jsem, že už umřel, takže toho víc nenapíše, což je fakt škoda.

V Evísově knihovně je ještě jedna od toho chlapa, co napsal to o Leonardovi, Šifře a Symbolu. Já se bojím, že si ji přečtu. Obvykle během čtení debilních knih říkám svým imaginárním přátelům, kteří jsou literárně neskutečně na úrovni, proč je ta kniha blbá a mám z toho hrozně dobrej pocit. A oni oceňují můj ostrovtip, všímavost a dokonalou schopnost výstižné kritiky. Prostě jsou to odborníci, co poslouchají můj zázvor. A proto si myslím, že si tu blbost přečtu. I když vím, že to bude blbost, ale zase je jasné, že imaginární osazenstvo literárního kroužku v mé hlavě potřebuje hutnou radu, proč tuhle knihu nemaj číst.

No už jsem na začátku řekl, že je vedro. To znamená, že se mi nic nechce. Nechce se mi dokonce ani ležet, protože je vedro. Hrozně moc se totiž těším na tu bouřku, která má přijít (a taky do práce, protože tamní klima je výkonná). Když jsme jeli v pátek z práce, tak zrovna jedna hrozně hutná bouřka byla. Všude po cestě se dělaly žblabuně a stěrače musely jet na rychlejší výkon, z čehož mě pak bolel krk, protože jsem s nima chtěl udržovat rytmus. No a když jsme dojeli dom, tak bylo všude sucho. Tady prostě nepršelo. Dneska jsem se dočet, že je to tak v létě normální.

Dnešní radodárnost zní: Jezte led, povídejte si s kámošema na úrovni, kterou vy nemáte, a těšte se na bouřku, protože co jinýho chcete v tom vedru dělat.

26. července 2014

Každodenní radodárnost #209

Dneska to bude o čůrání. Takže pokud vám to přijde nechutné nebo vás to pohoršuje, tak budete dneska muset vynechat. Ale i tak si můžete prohlédnout tu fotku, ta je nezávadná.

Dneska ráno jsem se zase vzbudil před šestou a tak jsem se oblík a šel jsem běhat. No minule jsem to dělal stejně, ale dneska se mi chtělo už asi tak po 30 minutách hrozně čůrat. Pokud mě čtete pravidelně, tak víte, že běhám lesem. Možná vás teda napadne, že jít se vyčůrat do lesa v sobotu v 7 ráno, nemůže být zase takovej problém.

No je.

Totiž ta cesta, co po ní běhám, má na jedné straně stráň do kopce a na té druhé má stráň z kopce (případně rybník). A ještě se tam furt promenádujou rybáři. Nejsem prostě tak hardcore, abych do toho šel, i když je jasný, že moje lesní čůrání nikoho nezajímá. Přemýšlel jsem, jak to teda vyřeším. Došel jsem k zázvoru, že budu muset uhnout ze své oblíbené cesty a běžet prostě dál do lesa, abych se měl kde vyčůrat a nedostal z toho studový infarkt.

Tak jsem teda běžel. No docela mi to trvalo, než jsem našel vhodné místo. Když jsem běžel kolem, tak jsem to ale přeběhl, protože jsem si řekl, že to nezvládnu (ještě chci říct, že jsem potkal za celou dobu jenom 2 rybáře a od vběhu do hustšího lesa jsem neviděl ani srnku). A tak jsem běžel dál. A pak jsem si řekl, že je to docela dobrej zážitek. A pak mě napadlo, že až řeknu Nexovi, že jsem se nemohla jít vyčůrat proto, že to bylo nad moje sociální všechno, tak mi řekne "Jasmíne!" takovým tím tónem, jakože jsem fakt magor. A já věděl, že bude mít pravdu. Že je to fakt magorné.

A tak jsem si řekl, že to dám. A vběhl jsem do lesa a zvládl jsem to. Dokonce bez ztráty hvězdičky, ačkoliv nevím, jak bych ji jako mohl ztratit. Prostě pecka. Běželo se mi daleko lépe a dostal jsem se k rozcestí, kde jsem si matně pamatoval, že někde tady je ta pumpa, co jsem tu o ní několikrát mluvil. Ale řekl jsem si, že když už jsem takovej hrdina, tak to půjdu znova nandat Mokré-Horákovu, kam jsem minule zabrzdil.

Jelikož se mi ale líbilo to běhání do neznáma, tak jsem neznámo odbočil. A víte, co se stalo? Jasněže jsem se za fous zorientoval a věděl jsem, že musím mířit přímo k tomu kostelu. Bylo to do příšernýho kopce a pralo do mě Slunko. Ale řekl jsem si, že když už se mi nechce čůrat, tak nemám žádnou výmluvu. Nakonec jsem asi po 15 minutách uviděl ten kostel.

Vlastně to není kostel. Je to Kaplička Mitrovských. Byl jsem z toho tak odvařenej, že jsem to několikrát oběhl a vyfotil to. No jak jsem běžel, tak jsem nestihl přenastavit foťák, ale o to nejde. Jde o to, že jsem tam fakt byl.

Dnešní radodárnost zní: Když se vám chce v lese čůrat, tak prostě jděte. Stejně to nikoho nezajímá.

25. července 2014

Každodenní radodárnost #208

No včera jsem vám chtěl povykládat hlavně o té pračce, ale pak nešel proud a tak jsem teda radši povykládal o tom. A dneska teda už konečně k té pračce. Já hlavně nevím, jak jí říkat. Víte, ona se totiž jmenuje WF70F5E5U4X. To neumím ani vyslovit. Myslím, že ona a všechny z jejího vrhu jsou prostě odsouzeny k tomu, že budou buďto přejmenovány a nebo budou vždycky titulovány jménem svého druhu - pračky. To je, jako kdyby vám někdo místo *doplňte své jméno* říkal člověk. Furt. Ale tak co už. Vlastně to ani není tak podstatné.

Hlavní je, že ta pračka hraje. Když ji zapnete, když kroutíte s tím čudlem, když vybíráte nastavení všeho, když ji vypínáte. Furt hraje, dělá takové bongavé zvuky. Hrál jsem si s tím asi 10 minut. Prostě někdo hraje na housle, já jsem hrál na pračku. A když dopere, tak docela dlouho vyhrává takovou veselou melodyji a pak se vypne.

Já jsem zvyklý na hrozně rachavé pračky. Kdyby v této nedělalo rachot to prádlo, tak ani nevíte, že pere. Musím tu o tom pojednat, protože mi to přijde fascinující. Vydržel jsem u toho sedět celej prací cyklus. I když to jsem teda vydržel i u té původní, protože se na pračku hezky kouká, když se to v ní motá.

No a kromě toho, že to teda hraje a má to na sobě obrázky ovečky, bavlny a dalších věcí, je to vlastně prostě normální pračka.

Dnešní radodárnost zní: Někdy se místo televize koukejte na pračku, protože je to prostě dobrý.

24. července 2014

Každodenní radodárnost #207

Dneska jsem vám chtěl povykládat všechno o té nové pračce, protože už je tu s náma, ale nakonec se mi stalo něco ještě jiného, což je podle mě aktuálnější, protože ta pračka tu snad bude i zítra, ale to druhé už asi (a snad) ne.

Jde totiž o to, že vypadl proud. Prostě nešla elektrika. Už se mi to nestalo fakt hodně dlouho. A vlastně si ani nejsem jistý, jestli se mi to líbilo nebo ne. Vlastně asi jak která část. Obecně se mi to nelíbí, protože je to omezující. Nemůžete dělat všechno tak, jak jste na to zvyklí. Musíte se přizpůsobit. Ale zase máte svíčky a různá minisvětýlka, co jsou na baterky. A to je super.

A taky si můžete udělat černou hodinku a povídat si. Což je taky super. Ale nemáte tak rychlý přístup k internetu. Například já už jsem se chystal, že radodárnost napíšu na tabletu a pak to odešlu pomocí mobilních dat. Ale to by znamenalo, že to bude muset být krátké, protože na tabletu nerad píšu, protože to trvá a není to tak komfy.

Ale zpět. Prostě nešla elektřina. A všude bylo super ticho. Rychlou obhlídkou terénu jsme zjistili, že se to týká celého bloku. Což je cajk, protože v takovém případě nemusíte nic řešit, protože to elektrárna vyřeší za vás. A pak se flufovi chtělo ven. Tak mi dal Evís baterku, abysme si nenabily čuňu, když půjdeme po chodbě.

V tom mi došlo, že už jsem hrozně dlouho neměl v ruce baterku. Je to super věc, to telefon nikdy nenahradí.

A ještě pár hesel dne: Kapucínková; chlap, co hartusí; hele dívej, jakej to má dosah.

Dnešní radodárnost zní: Čas od času si hrejte a sviťte s baterkou.

23. července 2014

Každodenní radodárnost #206

Vtip je v tom, že dneska to píšu do mailu a né přímo na Zlikatosti. Ne, že byste v tom snad mohli vidět nějaký rozdíl.

Věc se má tak, že se mi dneska stala taková věc. Šel jsem do práce. Jel jsem šalinou. Pak jsem z ní vystoupil na zastávce a šel jsem ten poslední kousek pešky (to já tak dělám). No a měl jsem na uších sluchátka (to já tak mám). A nedívám se moc kolem sebe, jenom na auta a šaliny, když hrozí, že se s nima setkám. Po lidech se nekoukám. Kdo mě zná, ví, že mě prostě musí přepadnout a vnutit se do pole mé pozornosti.

No a teda jdu do to práce a najednou se někdo vnutí do pole mé pozornosti. je to bývalá spolužačka z vedlejší třídy ze střední školy. Na úvod musím říct (abych nevypadal špatně, protože já musím vždycky vypadat dobře), že byla vždycky celkem milá. Vlastně si to o ní pořád myslím. Nic proti ní nemám, ale nikdy jsme se spolu nebavily. Prostě jsme se nekamarádily, ale taky mě něšikanovala. Prostě normální milá holka.

Naposledy jsme se potkaly loni v říjnu, kdy se mě ptala, co dělám a kde pracuju. Tak jsem jí to řekl. Aby to nevypadalo blbě, tak jsem se jí zeptal na to samé, i když mě to vůbec nezajímalo. Ale jelikož vím, že na smalltalky nejsem a ona byla vždycky milá, tak jsem se jí na to taky zeptal. A tak mi to taky řekla. A to bylo asi tak vše, pak jsme si šly každá po svým.

No a dneska mi teda vleze do pole pozornosti a zdraví mě. Já ji taky pozdravím a nelíbí se mi to, protože musím zahodit sluchátka a mít smalltalk, protože na ni nechci být hnusnej. Ona se mě ptá, kde pracuju. Víte a v tento okamžik jsem si řekl, že milej nebudu. Přemýšlel jsem nad tím, proč se mě na to ptá, když už se na to jednou ptala. Přece se ptám na něco, co mě zajímá. A pokud mě to zajímá, tak si to pamatuju. Kdyby se zeptala, jestli furt dělám tam, co jsem jí říkal minule, tak je to OK - prostě ji zajímá, kde lidi pracujou. Ale ne. Vůbec si to nepamatovala.

A protože byla oblečena v nějakém kostýmku a já klasicky jako škuban, řekl jsem jí, že dělám skladníka. A zase jsem se jí zeptal, kde dělá ona, i když jsem to věděl, protože už mi to v říjnu říkala. A ona mi to zopakovala a dokonce dodala pavilon, kde pracuje. Řekl jsem, že super. A ona se zeptala, jestli dělám v tom skladu s excelem. Řekl jsem, že ne, že hlavně skladuju. Ale pak mi přišlo, že je to málo věrohodné a tak jsem dodal, že jsem si dělal srandu. Že samože děláme s excelem. Jak jinak by to mohlo fungovat?

A ona mi řekla, že už mě tu několikrát viděla, jak jsem jdu. Že mě viděla už na nádraží, ale já jsem nastoupil do jiného vagonu (tím jako myslela, že jsem si v šalině vlezl do druhého vozu). A já jsem řekl, že já ji nikdy neviděl, protože se po lidech nedivám. A tím to jako skončilo, protože ona šla do toho svého pavilonu a já šel do práce.

Nechápu to. Nechápu, proč na mě vůbec mluvila. Stejně jsme si nic zajímavého neřekly. A to, co jsem jí řekl, ona stejně zapomene, protože ji to nezajímá. Tak proč se mě na to vlatně ptala? A přesně proto nemám rád smalltalky. Jsou totiž k ničemu. Proti pozdravu nic nemám, ale mluvit hovadiny jen proto, že jsme kdysi chodily na stejnou školu, mi přijde mimo.

Dnešní radodárnost zní: Když nemáte rádi smalltalky, tak si je okořeňte tím, že si při nic budete vymejšlet.

22. července 2014

Každodenní radodárnost #205

Dneska jsem měl celkem dobrý den. Nejvtipnější věc se mi ale stala, když jsme jeli s Nexem dom. Totiž teď to děláme tak, že Nex jede z práce a nenabírá mě přímo před vchodem do mé práce, ale u kontejneru, co je kousek od mé práce. Ten kontejner je fajn, protože ho obvykle zdravíme. Někdy mu řikáme pan kontejner a jindy zase pan popelnice. Ale o to dneska vůbec nejde.

Takže teda čekám u toho kontyše a už z dáli vidím Nexe, kterak ke mě jede. Zastaví, abych mohl nastoupit. Já otevřu dveře, udělám klasické "wrr" (což je jako pozdrav) a Nex udělá taky "wrr" (což je teda pozdrav). Já zavřu dveře.

A zapomenu nastoupit. Prostě jsem sám sebe nechal u toho kontyše. No za chvíli mi došlo, že jsem na nečo zapomněl a na druhý pokus už jsem teda nastoupil.

Dnešní radodárnost zní: Když se někde zapomenete, snažte se to udělat pořádně a zapomeňte se tam celí. A ne jen kousek.

21. července 2014

Každodenní radodárnost #204

Dneska jsem měl hrozně akční den, ale chce se mi hrozně spát a tak to vlastně musím vzít hrozně rychle. Musím se pochlubit, že jsem dneska ráno nerozbil záchod. Obvykle se mi to totiž stává. A stává se to jenom mi. Prostě dnes bez ztráty hvězdičky.

Pak jsem byl v práci a začala se stahovat mračna. Tak jsem Evísovi řekl, aby dojel a on dojel. Díky tomu jsem zažil parádní kroupovou bouřku přímo v autě. Vtip byl v tom, že jsme pak čekaly asi 15 minut zaparkované před barákem, protože brutálně pršelo dál. Super na tom je, že už jsem fakt dlouho neviděl pršení z tak malé vzdálenosti, protože jsem obvykle schovanej v místnosti ze zataženýma žaluzyjema. Nebo prší v noci. Prostě jsem to měl na dosah.

Na chodníku, vedle kterého jsme stály, ležela malá hruška. A pršelo tak mocně, že se ta hruška ani nehla, což mi přišlo natolik zajímavé, že jsem tomu v radodárnosti věnoval celej odstavec.

A pak jsme měly ještě noční Ingressí projížďku, což bylo taky cool.

Dnešní radodárnost zní: Pokud se vám během dne stane i něco ošklivého, můžete to pro potřeby radodárnosti vynechat.

20. července 2014

Každodenní radodárnost #203

Musím to napsat už teď, protože je mi jasné, že večer už se mi nebude chtít. Kdo mě zná, ví, že nemám rád léto. A jaro. Jaro asi nemám rád víc. Ale léto taky nemám rád. Nejlepší je podzim, zima ujde. Studené jaro taky ujde, ale furt tu máme včely. Včely nemám rád, takže k tomu vlastně jaro obvykle přijde jako stonožka ke otočníku. Ale to jsem říct nechtěl.

V podstatě měl ten úvod sdělit, že nemám rád vedro. Teď je hrozné vedro. Nejde nic dělat a je mi z toho nepříjemně, protože je prostě vedro. I když jsem před 4 roky sepsal několik ultimátních rad, stále vedro zůstává neporaženo. Nebo se aspoň vždy vrátí.

No ale jelikož se obvykle řídím takovým tím "always look on the bright side of life," musel jsem něco najít i na tom vedru. A je to opalování. Už jsem o tom povídal v klidodárnosti, ale to jsem to fakt odflákl, takže dneska od podlahy.

Opalování je takovej proces, při kterém se vám mění barva kůže. Ať už chcete nebo nechcete. Je to zdravé, protože bez Slunka to nejde a je to nezdravé, protože dostanete rakovinu. Tak nějak bych to shrnul. Abyste tu rakovinu nedostali, mažete se opalovacím krémem.

Namazat se opalovacím krémem je docela věda. Například já jsem si to ověřil v praxi. Šly jsme totiž s Evísem hrát ven Ingress a Evís se namazal krémem, protože chápe, jak to funguje. Já jsem se jako malej teda taky mazal krémem, ale už jsem to fakt dlouho nedělal. Ale řekl jsem si, že Evís toho o těchto věcech ví hodně, protože byl několikrát u moře, a tak jsem následoval jeho příkladu a kydl jsem na sebe ten krém.

Dal jsem si toho trochu do hrstičky a začal jsem si to mazat po ruce. No měl jsem tu ruku celou smetanovou. Bylo mi jasné, že to je špatně, protože Evís smetanovej nebyl. A tak jsem prostě začal volat o pomoc, protože mi to přišlo jako nejlepší řešení. I když i mi bylo jasné, že jsem tam toho dal prostě moc.

No Evís doběhl a moji hypotézu nevyvrátil, protože mi řekl, že jsem si tam toho dal moc. Já jsem to zapřel, protože jsem nechtěl vypadat jako blbec, ale s odstupem času si myslím, že to Evís prokoukl, protože musel vědět, jakou má ten krém konzistenci, když se tím předtím sám namazal.

No každopádně mi to Evís začal roztírat po té ruce a pak řekl: "A ještě tady dole." A já jsem si myslel, že mám tu ruku zvednout a namazat si podpaží. Tak jsem si tam kydnul další vrstvu. Ale to už mi Evís začal mazat lýtka, protože myslel moje nohy a né podpaží. To není potřeba moc mazat, když nebudete zvedat ruce.

No nakonec jsme tu ochranu teda zdárně použili a já jsem mohl vyrazit ven s vědomím, že budu zdravej a nedostanu rakovinu.

Dnešní radodárnost zní: Když je venku vedro a svítí hodně Slunka, použijte malé množství opalovacího krému na každou končetinu, obličej a další zbytky těla.

19. července 2014

Každodenní radodárnost #202

Abych byl upřímný, tak už jsem vlastně několik dní smutný a tak se mi prostě nechce psát. Nechce se mi dělat vůbec nic, protože to tak asi nějak je, když jste smutní. Ale zase je pravda, že mě ani omylem nenapadlo, že bych se na to vykašlal a dal si s psaním na pár dní pokoj. Jenom se jako nebudu přetvařovat, že jsem veselej, když vlastně vůbec nejsem.

No každopádně jsem měl dneska celkem hutný den. Ráno jsem se probudil asi v 6 a odešel jsem běhat. Vzhledem k tomu, že už jsem docela dlouho pořádně neběhal (jakože jsem nedělal žádnou dlouhou trať), protože mě bolela ta kyčel (která mě vlastně furt trochu bolí, ale říkejte to někomu, jako jsem já). Nakonec jsem dal něco přes 18 km a ztratil jsem se na chvíli v lese. Ale pak jsem se zase objevil, takže se vlastně nic nestalo.

Našel jsem takovou malou úzkou cestičku, která se klikatila kolem kopce. Super na tom bylo to, že pod tou cestou byl fakt velmi silný sešup dolů, takže jsem si neradil upadnutí. Jako ne, že by hrozilo, že bych spadl dolů (mami), ale prostě jsem si říkal, že kdyby tu šli tak 2 lidi vedle sebe, tak musí jeden nutně upadnout. A už přijde to, proč to vykládám - běžel jsem a najednou přede mnou hromada koňských koblih. No tak když tam někdo projel s koněm, tak mi bylo jasný, že já tam upadnout nemůžu. A neupadl jsem. Pak jsem zjistil (až doma), že jsem oběhnul nějakou hradní zříceninu. Příště si dám pozor a podívám se na ni. Nebo ji teda aspoň najdu.

A pak jsem byl odpoledne dělat kupování pračky. Což je teda trochu nadnesené. Vlastně jsem nic nedělal, jenom jsem řekl, že tahle pračka je OK, protože na sobě má obrázek ovečky, umí dělat rychlopraní a taky je dražší než pračka, co stála vedle ní. To zajímavé se stalo poté. Začaly jsme s Evísem bloumat po prodejně. No našli jsme tam i šporáky. Já jsem furt všechno otvíral, ale to tam podle mě dělá každej, protože každej chce nutně vědět, jak vypadá kterej sporák zevnitř, i když si ho nechce vůbec koupit. A nebo jak zevnitř vypadá lednice, kterou si nechcete koupit.

No a našel jsem tam jeden takový retrošporák. A hned jsem ho začal otevírat. Našel jsem důkaz, že to dělá fakt hodně lidí, protože mi ta dvířka zůstala v ruce. Evís to opravil a nikdo nám nenadával. Jo a taky jsem byl na Rohlence, což mě vlastně hodně poveselilo. Nejenže jsem viděl několik aut, co vypadaly jako bílé krvinky, ale taky jsem viděl hodně kamiónů. Kamióny mám rád.

Dnešní radodárnost zní: Kdykoliv máte příležitost, zkoušejte, která dvířka vám zůstanou v ruce.

18. července 2014

Každodenní radodárnost #201

Dneska jsem měl takový poloodpočívací a polonáročný den. Vlastně se hrotně těším do postele, protože jsem si jí dneska převlékl. Takže je úplně čistá. Kromě jedné psí svačiny. Ale drobky nejsou špína, takže je furt totálně čistá.

Dnešní radodárnost zní: Ujistěte se, že když všichni hledají porno s jeptiškama, vy neděláte nic.

17. července 2014

Každodenní radodárnost #200

Dneska píšu dřív, protože mi to přijde jako dobrej nápad. Mám super histořici z dnešního rána. Totiž jsme šly ráno s Evísem venčit flufa. Já jsem měl navíc bojový úkol - měl jsem do kontyšů, co jsou u baráku (je jich tam 5, někdy v minulosti jsem se tu možná zmínil o tom, jak jeden z nich uhořel. No tak už je tam novej a všechno je OK. O tom mluvit nechci.) Prostě jsem tam šel vyhodit pytel s takovým tím vycpáním, co se dává do balíku. A tak si to tak kráčím, otevírám kontyš a koukám do něj. To já tak dělám. Bojím se totiž, že tam bude někdo spát.

A v tom kontejneru je v průhledném pytli a lepivé pásce chrchel vyřazených (asi kancelářských) věcí. A mezi tím tam svítí oranžovej telefon. No tak běžím za Evísem a říkám mu o tom. Náš hovor vypadal asi nějak takhle: 

Já: Evís, Evís, Evís!
Evís: Co jsi tam našel? (zde se mi líbí, že bylo Evísovi hned jasné, že je v tom kontejneru nějaký poklad!)
Já: Tam je telefón! Takovej ten starej! (a rukou jsem ukazoval, jakože mám u ucha sluchátko, aby Evís pochopil, jakej telefon mám asi tak na mysli) Můžem si ho dát do kuchyně na zeď a dělat, že máme doma telefon!
Evís: Ale dyť my máme doma telefon!

A dobrý. Už jsme vlastně ušly kus cesty, než jsme se dostaly na konec našeho hovoru. Byl jsem z toho moc odvařený, než abych pokomunikoval dostatečně rychle. A tak jsme venčily. Až jsme došly zase zpět, tak jsme se k tomu kontejneru pomalu přiblížily. Nikdo nic neříkal. Evís otevřel víko. A já jsem tam prostě skočil a ten telefon vylovil. Ani jsem se nezranil a neumazal se. Viditelně moc. Pak jsme šly dom. Prvně jsem umel ten telefon a pak teda i sebe, protože bakteryje v kontejnerech asi budou.

Momentálně mám několik nápadů, co s tím telefonem uděláme. Ale to si schovám na příště.

Dnešní radodárnost zní: Vyhrabávání kontejnerů není nutně špatná věc.

16. července 2014

Každodenní radodárnost #199

Dneska jsem měl takový neskutečně akční den, protože jsem nakupoval ve 3 různých městech. To se mi jako nestává úplně každý den, protože nerad nakupuju. A taky jsem měl 3 různá kafe ve 3 různých městech a jedl jsem v restauraci, kde jsem udělal takové malé foajé.

Totiž jsem dojedl jídlo a přišla servírka. Něco mi říkala, ale já jsem jí nerozuměl a tak jsem si myslel, že se mě táže, jestli už jsem dojedl. Pomyslel jsem si, že musí být šáblá, když nechápe význam položení příboru, ale řekl jsem si, že vypadá docela mile a tak jsem s úsměvem řekl "ano. Můžete to odnést." A ona se divně podívala, přišla ke mě a teda ten talíř (no, byla to teda miska, protože jsem měl salát, ale to je vedlejší) vzala. Ale pěkně pomalu a málem s tím do mě strčila, jak kdyby tam neměla dost místa.

No od mé restaurační společnosti jsem se dozvěděl, že se mě neptala, jestli už jsem dojedl. Ptala se mě, jestli bych jí mohl tu misku podat. A já jí řekl, že to může odnést. No co už. Komtesa Krutoslava se zase projevila. Nechtěně.

A taky jsem byl na 2 záchodech, kde hrála hudba. To je podle mě super, protože to doma nemáme.

Dnešní radodárnost zní: Když jede někam mezi lidi, ujistěte se, že uděláte aspoň jednu ostudu.

15. července 2014

Každodenní radodárnost #198

Dneska začnu trochu dřív. Jenom nevím, jestli to i dřív dokončím. Dneska mám konečně ultimátní radu, kterou fakt využijete, pakliže máte doma zahradu s nějakým keřem nebo aspoň květináč s nějakou kytkou.

Totiž stalo se mi dneska, že jsem s maminkou pracoval na zahradě. To vypadalo tak, že jsem si navlíkl rukavice a postavil se s nima za maminku a opaloval se. Pak mi bylo špatně ze Slunka a tak se postavil do stínu. A pak jsem se asi 2x ohnul a sebral nějakej klacík a nacpal jakési listy do pytla. Dobrý.

Když maminka viděla, že práce se mnou je bezbolestně schůdná, tak řekla, že půjdem pracovat i na přední zahrádku. Že tam ostříháme růži a zastrkáme do země solární lampičky. No tak jsem řekl že teda jdu. A nesl jsem nůžky na tu růži. Maminka nesla ty lampy.

Tak jsem si sedl na kámen a čekal jsem, co se bude dít. Maminka si rozvrhla, kam jednotlivé lampy umístí a furt se mě ptala, jestli jsou stejně daleko od sebe. Vzhledem k tomu, že je jich asi 9, jsem i já pobral, že to nikdy stejné nebude (dokud to fakt něčím neodměříme), a tak jsem lhal, že ano. Že je to stejné. No večer se asi provalí, že jsem lhal.

Pak šla maminka stříhat tu růži. No tak jsem se na tom balvanu otočil trochu doleva, abych mohl v případě potřeby hlasitě radit. Já jsem vlastně ani nevěděl, že tam nějakou růži máme. A už vůbec jsem nevěděl, že zrovna kvete (čímž se provalilo, že jsem jistě neposlouchal, když mi maminka říkala o úžasné růži, co máme před barákem).

Napadlo mě, že to musí být nějaká divná růže, když to mé mamince takhle super kvete. Víte, já to nemyslím špatně, ale po někom svoji nešikovnost mít musím. Proto mám dojem, že mé mamince nikdy nic nevyroste. Přitom to není tak úplně pravda. Například má záhon tulipánů, co prostě má a ty tulipány prostě dycky každej rok vyrostou, aniž by s nima maminka něco dělala. A nebo měla takové ty divné kytky, když jsem byl malej. Jmenuje se to nějak jako muškát nebo tak.

A v malé chodbičce má ve flawrlavru taky nějakou kytku a vedle toho bambus štěstí. Takže je moje maminka vlastně docela úspěšný pěstitel. Ale prostě jsem byl překvapen, že má růže jak ze žurnálu. A pak jsem se podíval blíž (dokonce jsem se zvedl z toho kamene) a viděl jsem, že je to prostě jen nějaký keřík (budiž, možná je to dokonce i růže. Já to nepoznám. Nicméně by bylo vtipnější, kdyby to nebyla růže, ale nějakej krušpan) a v tom jsou zastrkané umělé růže a poupátka. Včetně rosy. No vypadá to fakt působivě.

A tak maminka ostříhala ten keř, co jsou v něm ty umělé kytky a zasázela do země ty lampičky.

Dnešní radodárnost zní: Když chcete být za luxusní zahradníky, nastrmačte umělé růže do nějaké jiné kytky.

14. července 2014

Každodenní radodárnost #197

Musím říct, že ten včerejší příspěvek byl fakt hodně dlouhý. A psal jsem ho hodně dlouho, protože jsem stihl poslechnout skoro celé jedno hudební album. Ale je pravda, že jsem furt klikal někam bokem a čel si wikipedii, protože to já tak dělám. A dělám to tak dokonce i teď.

Ale chtěl jsem tím říct, že byl fakt dlouhý a fakt smekám sluchátka před tím, kdo to dočet až do konca. Třeba mě osobně takové dlouhé články odrazují, pakliže tam není aspoň jeden lákavý obrázek a další podnadpis. Prostě jak je to jenom taková kupa textu, tak se mi to špatně čte.

Malý zázrak


Dneska se mi stala taková věc, co se mi vůbec nestává často. Totiž jsem dneska nevyšel z domu. Jenom na balkón, ale jinak jsem nikde nebyl. Už se mi to nestalo fakt hodně dlouho, protože furt někam chodím. Akorát večer se to málem zvrtlo, protože jsem si vzpomněl, že už jsme s maminkou dlouho nebyly v kostele a že bysme mohly do nějakého zas zajít, protože je to prostě bžunda a furt mě to fascinuje. Ale pak jsem smutně řekl, že neděla už byla. A maminka řekla, že to nevadí, že "oni se scházej snad každej den." Což mě nabudilo, ale pak jsem si řekl, že dneska nikam nejdu. Takže jsem to prostě zmákl a docela jsem odpočíval.


Dnešní radodárnost zní: Mnohdy je jedno, jaké blbosti melete, hlavně když tomu dáte hezký kabátek.

13. července 2014

Každodenní radodárnost #196

Dneska se mi teda taky nechce povídat, ale řekl jsem si, že bych mohl dneska o něčem trochu rozsáhleji pojednat, protože už jsem to dlouho nedělal. Měl jsem dneska takový celkem normální den, kdy jsem vylezl mezi lidi jen 2x. Oboje bylo nebezpečné a málem mě dokonce přejel traktor. Ale k tomu se dostanu.

No ráno chtěla jít maminka do Lídla, ale mi se nechtělo a tak jsem jí řekl, ať jde sama. A pak jsem jí řekl, co mi má všechno koupit a pak jsem jí řekl, že mi má koupit i meloun, protože ten, co jsem donesl včera, nemůže pokrýt naši dnešní spotřebu a pak jsem jí řekl, že jdu s ní, protože to sama nemůže odtáhnout. A proto jsem si vzal kalhoty a sluneční brejle. Díky kalhotám nebylo poznat, že jsem vlastně jinak v pyžamu a brýle schovaly to, že jsem se nenalíčil. Já vím, že to není žádná katastrofa a zas tak obludně nenalíčenej nevypadám, ale já mám rád takové to, jak lidi vždycky říkají o lidech (o ženách tedy většinou, ale dneska jsem zrovna genderový korekta), co nejsou v doslechu, že "ta by nešla nenamalovaná ani s košem k popelnici."

A já v takové chvíli řeknu, že to jsem přesně já. A abych nelhal úplně ve všem, tak se tohle snažím naplňovat. A proto nemůžu jít do Lídla nenamalovanej, protože bych pak lhal. A to nechci. Ale o tom jsem tu povídat nechtěl. Prostě jsme teda šly do toho Lídla a já jsem opět použil svoje dovednosti získané v posilovně, protože jsem donesl dom obrovský meloun a ani jsem se u toho moc nenadřel. Vlastně bych se nenadřel vůbec, kdyby ten meloun neměl tak blbej tvar, který mě hrozně tlačil do vnitřností, jelikož jsem nesl meloun v náručí. Díky tomu byl ten vlastní odnos docela fuška. Řekl jsem si, že to jasně znamená, že musím víc trénovat svoje vnitřnosti a celej den jsem pak jedl meloun (geniální na tom je, že v tomto případě funguje i taková ta taktika, kdy sežerete srdce svého nepřítele, abyste byli silnější).

A pak jsem si dal na 2 hodinky pauzu (od melounu), abych mohl jít běhat. Protože nemůžu jít běhat, když jsem plnej melounové vody. To vím i já. A tak jsem šel běhat. No a celej den bylo hezky, ale když jsem vyběhl, tak najednou nebylo hezky. Za to jsem byl vlastně klidně i rád. Ale vrátím se k tomu. Teď jsem si vzpomněl, že jsem na začátku zmínil ten traktor. Tak prvně to.

Já tady u maminky běhám v takové zahrádkářské osadě, protože maminka nechce, abych běhal v lese, protože bych tam mohl někoho potkat. Jakože někoho zlýho. Když jsem řekl, že si koupím repelent, tak to nezabralo. A tak jak kretén furt dokola běhám po těch zahrádkách. Lidi, co tam něco okopávaj, mi můžou kliďánko měřit čas, protože kolem nich za jeden svůj běh obkroužím tak minimálně 3x, protože jsou ty zahrádky prostě malé.

No a tak si to tak běžím a najednou proti mě jede takovej ten malej zahrádkovej traktor. No tak se mu úspěšně vyhnu a je to dobrý. A když běžím další kolo, tak najednou v jedné zatáčce vidím, že je ten traktor tak 50 metrů přede mnou. No v další zatáčce vidím, že ho jasně dobíhám. Měl jsem takový dobrý pocit, že když nastane atomová válka, tak budu v bukru dřív než traktory. Což je podle mě dobrý, protože i malý zahrádkový traktory jsou velký a kdyby se tam dostaly přede mnou, tak už bych se tam já vejít nemusel.

Nicméně jsem si řekl, že bude lépe, když si tuto nově získanou a prakticky ověřenou znalost nechám pro sebe a ten traktor nepředběhnu. Kdyby o tom věděl, mohl by se sebou začít něco dělat a už bych ho nemusel předběhnout, až bych to fakt potřeboval. A tak jsem se držel za ním a říkal jsem si, jak jsem hustej a myslel jsem na to, že se za ním vyvážím a on dělá většinu té dřiny. Jako to třeba dělaj syslisti v televizi.

No a ta cesta, co po ní ten traktor jel, měla za chvíli končit. Dál to pokračuje polem, zatáčkou a extrémním kopcem, co ten traktor nemůže vyšplhat. To jsem věděl a tak jsem prostě nemusel spěchat. A ten traktor fakt zastavil. A já jsem ho předbíhal (což je OK, protože traktor stál). Ale chlap, co v něm seděl se najednou rozhodl, že se jako ještě stát nebude a že pojede na tu stranu, kterou jsem ho obíhal. A tak jsem rychle uskočil do pole a chlapovi jsem se omluvil, aby si jako nemyslel, že jsem se chtěl nechat přejet. A hlavně proto, aby mě nechtěl naštvaně honit, protože to by celý můj plán zkrachoval, protože by zjistil, že běhám rychle a mohl by potůnit ten traktor a já už bych pak nikdy neměl svůj flek v atomovém krytu.

Měl jsem ale sluchátka a tak ani nevím, jestli mi chlap něco řekl. Každopádně za mnou ale neběžel a ani nejel nebo se o to nepokoušel. Tak tolik k tomu traktoru.

No a teda zpět k tomu počasí. Byl jsem rád, že bylo hnusně a dokonce začalo pršet, protože to já mám rád. A pak mi došlo, že to nebude taková sranda. Protože v té zahrádkářské kolonii (teda kolem ní) jsou pole, které jsou plné těch obrovských sloupů elektrovodících. A dokonce je tam i nějaká elektrická stanice, co je fakt velká, vede do ní hromada drátů a celé to hučí (což neslyším, protože mám sluchátka, ale vím, že to tak je, protože jsem tama šel několikrát i bez sluchátek).

No a napadlo mě, že by do toho mohlo uhodit. Jakože blesk že by do toho mohl uhodit. A to bych vidět nechtěl. Natož abych tím chtěl být nějak fyzicky postihnut. A tak jsem se na další kolečko vykašlal a běžel jsem domů.

Ale nejlepší byl stejně ten traktor. A to jsem viděl paní v jednom z polí, jak tam něco krade do trika. U cesty na ní čekal manžel a říkal jí, aby toho nechala. A tak jsem dělal pohoršený obličej, protože jsem si řekl, že bych to měl jako uvědomělý občan dělat. A já jsem uvědomělý občan, protože jsem byl volit.

Dnešní radodárnost zní: Vlastní záda si musíte pohlídat i v případě, že jste přímo konfrontováni s traktorem.

12. července 2014

Každodenní radodárnost #195

Dneska se mi taky nechce nic psát. A to jsem měl docela akční den. Jelikož jsem zase u maminky, tak jsme šly na špacír do města. Kde vlastně nic neměli. To pro mě bylo zklamání, protože si tady obvykle nakoupím hromadu oblečení a dalších hovadin, které vůbec nepotřebuju. Ale tak co už.

Dokonce jsem na nějaký čas zanevřel na hazard, protože jsme si opět koupily losy a při stěru jsme zjistily, že jsme si na ně výhrama ani nevydělaly. Což od těch losů považuji za jasnou ošklivost.

Jo a taky jsem na balkóně našel vosí hnízdo. Zajímavé bylo, že na něm byly 3 vosy a všechny asi spaly, protože se nehýbaly. Tak nevím.

Dnešní radodárnost zní: Když chcete lézt na střechu a najdete při tom vosí hnízdo, dyskrétně se zdejchněte, pakliže vosy spí.

11. července 2014

Každodenní radodárnost #194

Dneska nemám čas psát, takže to musím vzít hopem.

Dnešní radodárnost zní: Když máte dovolenou, tak prostě mějte dovolenou. Jakože se vším všudy.

10. července 2014

Každodenní radodárnost #193

Dneska jsem měl takový hrozně akční den, protože jsem dělal věci, které normálně nedělám. Například jsem si potřepal pravicí se starostou Líšně, což se mi teda nelíbilo, protože na mě sahal cizí člověk. A taky jsem jedl v restauraci. To už jsem totiž hodně dlouho nedělal. Nějak jsem tam přestal chodit, protože je tam na mě taky moc lidí. Ale ta restaurace byla lepší než ten starosta, protože tam na mě nikdo nesahal. A měl jsem na talíři i 3 kusy opraženého česneku, což bylo super. A taky mi donesli velkou pepřenku, ze které jsem byl tak odvařenej, že jsem s ní omylem opepřil celej stůl a pak i Release, jak jsem se to snažil posmetat na zem, aby jako nikdo neviděl, že jsem prasisko pepřenkou fascinované.

A taky jsem dneska dočetl knihu, což je hodně dobré. Mám rád, když si držím knihu týdně. Připadám si pak víc vzdělanej.

Dnešní radodárnost zní: Když máte vysoké podpatky, prostě si to auta sedáte jak za kulomet. Jenom máte furt nohy u sebe.

9. července 2014

Každodenní radodárnost #192

No dneska jsem jel ráno do práce a seděl jsem v šalině vzadu (z čehož může hloubavý čtenář odhalit, že jsem jel ve Slimákovi [13T, kdyby někdo pochyboval]). No nebudu povídat o tom, jak je to hrozná šalina, to všichni víme. Ale když máte ostrý lokty, tak si můžete sednout dozadu, což je asi jedné dobré místo ze všech 193, které tam podle manuálu údajně jsou.

Ale to jsem říct nechtěl, ale nějak jsem do toho zabředl. Dneska jsem si všiml toho, že se na mě několik lidí podívalo. Předpokládám, že je to normální, protože já se taky tak nějak zběžně dívám na lidi, co seděj v mé blízkosti. Jde o to, že dneska jsem si všiml, že se na mě několik lidí podívalo. No měl jsem z toho hrozně divný pocit, protože si ty lidi mohli myslet, že existuji, což se mi teda nelíbilo. Nemám prostě rád, když si někdo cizí myslí, že existuji a ještě méně mám rád, když mi to dá nějak najevo. Prostě mě ty lidi viděli a to je špatně, protože mi to prostě nabourává moji představu o tom, že jsem neviditelný, pakliže se s někým nepouštím do přímé interakce.

No abych z této štrapáce uniknul, musel jsem být podnikavý. A tak jsem si o okýnko podepřel hlavu a díval jsem se nahoru. Já vím, že už jsem tu jednou radil, abyste se víc dívali nahoru, ale tohle je něco trochu jiného. Z jedoucí šaliny totiž vidíte hodně zajímavé věci a nemusíte se dívat pod svoje nohy, abyste náhodou neupadli.

Viděl jsem, jak mají některé domy furt ještě pověšené vlajky. A jednou byla ta vlajka skřípnutá do okna, takže to vypadalo směšně. Pak jsem viděl kupu špinavých malých okýnek a několik podomácku udělaných klimatizací nebo možná venkovních mrazáků. A pak nepořádky, oprýskanosti a obsoletní záclony. Vlastně to vypadalo všechno negativně a opuštěně, což mám rád.

Ovšem nejlepší věc jsem viděl na jedné terase. Měli tam vánoční strom. Měl na sobě stříbrné baňky. A byl už celej hnědej. Byla to hnědá hromádka s baňkama.

Dnešní radodárnost zní: Počítejte s tím, že vidění vánočního stromku ve skoropůlce července nemá vůbec žádnou vánoční atmošku.

8. července 2014

Každodenní radodárnost #191

Dneska se mi zase nechce psát. Nějak mě ta nepsavá nálada furt neopustila. A navíc jsem docela smutnej, protože zítra jdu naposled do práce a pak mám dovolenou. To se mi vůbec nelíbí, protože nemám rád změny. A dovolená bude změna, protože to nebudu chodit do práce, což mi totálně naruší režim a já budu nešťastný. Ale dozvěděl jsem se, že ze zákona jako musím mít dovolenou. I když ji jako nechci. Je to podle mě nespravedlivé, protože se mi nechce otravovat se se změnovým vyrovnáváním.

Nicméně jsem večera zabředl někam k radodárnostem kolem čísla 165 a líbilo se mi, jak jsem solidně udržoval delší texty. Je to prostě daleko lepší, než když napíšu jenom jeden odstavec.

Když jsem šel ráno do práce, tak mě najednou napadlo, že bych na šalinu nemusel jít, ale běžet. A tak jsem běžel. Bylo to dobré. Hlavně proto, že jsem si dneska nezapomněl aplikovat parfém a tak jsem nemohl smrdět. Tedy jistě jsem smrděl, ale nemohlo to přes ten giga odér otravovat ostatní. Teda mohlo, ale myslím, že onen gigaodér ostatní rozhodně otravoval víc. A to je podle mě to, co mají dělat všechny deodoranty, antirespyranty, parfémy a toaletky.

Kromě toho, že mají u ostatních lidí vytvořit pachou paměť, ale toho já nevyužívám, protože mám těch parfémů tolik.

Dnešní radodárnost zní: Když je venku vedro, ujistěte se, že budete lidi čichově otravovat něčím jiným, než tělesným pachem.


7. července 2014

Každodenní radodárnost #190

Dneska jsem měl velmi akční a zodpovědný den. Například jsem byl v práci a pak jsem tam najednou nebyl. Hrozně rychle mi to prostě uteklo. A pak jsem jel dom. Jel jsem šalinou, což už jsem hrozně dlouho nedělal. Byla to otrava, protože tam bylo moc lidí. No mohl bych napsat, že jistě smrděli, ale já jsem taky smrděl, protože jsem se ráno zapomenul naparfémovat. Myslel jsem totiž zas na nějaké hovadiny, byl jsem zcela mimo a prostě jsem odešel. Měl jsem takový ten stav, co v něm odcházím ven v pyžamu nebo bez sukně, protože jsem prostě zamyšlený.

A pak jsem hospodařil se psem. To jako znamená, že nikdo jiný není doma a je to všechno na mě. Vzpomínáte, jak jsem minule psal o psích kakáncích? Já na to mám nějaké štěstí. Dneska totiž nebylo flufovi úplně nejlíp. No a teda vezmu to popořadě. Prostě jsem se vrátil z práce dom a šli jsme na procházku. No jednak jsem měl furt hlavu zabořenou v myšlenkách, takže jsem mu celou cestu vykládal bláboly. Jakože třeba musí dávat pozor na auta, protože kdyby ho nějaké přejelo, tak z něj bude placka a já nebudu chodit s plackou na vodítku, protože bych vypadal jako dement (a podobně). No pak mě napadlo, že asi vypadám jako dement. Ale tak co už, kecal jsem dál. Docela mě to bavilo, pokecal jsem si.

No a už to bude. To o tom kakání. Prostě jak mu nebylo dobře, tak měl kakánky velmi řídké. Jelikož se s tím postavil do nějakých kytiček, tak jsem si řekl, že to nebudu sbírat. Ono by to stejně nešlo. Ale kolem šel nějakej chlap a tak jsem stejně utrhl pytlík a dělal jsem, jakože tam budu něco sbírat, i když to sebrat nešlo. Možná tak vysát kapesníkem, kterej jsem ale neměl. A tak jsem se to rozhodl nechat v těch kytičkách.

No a jdeme dál. A já se najednou dívám a vidím, že bude potřeba očista psa, protože to nedopadlo jen do kytiček, ale i na něj. Prostě jistě chápete. No a tak dobrý, říkám mu, že to doma spravíme a pohodička. Pro sebe si řikám, že tu nebudu nikde shánet strom a otírat to listem.

No a dojdem ke dveřím a všechno vypadá dobře. Odemykám a Fluf se z dlouhé chvíle otřepe. A já mám ohozené lýtko. Jako co už. Asi jsem jeho favorit.

Dnešní radodárnost zní: Prostě když neseberete psí lejno do poslední molekuly (nezávisle na jeho konzistenci), skončíte zahovnění. Vždy.

6. července 2014

Každodenní radodárnost #189

Dneska jsem celej den odpočíval, protože mi bylo včera divně. Jakože špatně. Nevím proč a tak jsem to ignoroval. A asi do dopadlo dobře, protože už je mi dneska daleko lépe. Neměl jsem žádné kašlavé příznaky a tak jsem to prostě připsal na vrub únavě a celý víkend jsem si prostě četl. Díky tomu už jsem zkonzumoval ty knihy, co jsem si minulý týden koupil v Levných knihách.

Musím říct, že se mi to nakupování knih fakt líbilo. Už jsem to totiž hrozně dlouho nedělal. Naposled jsem knihy kupoval online a né v kamenném šopu, který je vlastně spíš asi železný, panelový a omítkový.

A jinak samože chodím do knihovny nebo si něco vezmu v Evísově (Release!) knihovně. A ten nákup knih byl fajn, až budu zas příště v Avijonu a nebude tam kód 1000 následovaný evakujací, tak si koupím něco dalšího. A až to přečtu, tak to zas dám Evísovi do knihovny, do které už se toho teď vlastně moc nevejde.

Dnešní radodárnost zní: Nakupování knih je fakt super, zkuste to udělat aspoň jednou za rok. A pak si tu knihu hlavně přečtěte.

5. července 2014

Každodenní radodárnost #188

Dnešní radodárnost je sobecká a egostická. I přesto je ale univerzální a všeobjímající, protože platí pro všechny a bez rozdílu. Takže když si budete zoufat a cítit se špatně, můžete pomyslet na to, že existuje aspoň jedna osoba, které je to jedno.

Dneska se mi taky psát nechce. To je stejně zajímavé, jak jsem někde ztratil tu psaní potřebu. Ale tak co už. Jsem zvyklý na to, že se do toho musím někdy donutit.

Dneska pojednám o takové věci, která mnohé z nás potkává každej den. Jde o hrnek na kafe (nebo na čaj). Totiž se mi v posledním týdnu stalo, že jsem se na toto téma bavil hned s několika lidma, protože jsem je potkal, když jsem si vařil kafe.

Jde totiž o koupání hrnku na kafe. Já to třeba vůbec nehrotím a hrnek na kafe umývám jen minimálně. Tím umýváním myslím, že ho jako nacpu do myčky nebo ho vydrbu ve dřezu pomocí jaru nebo jiného čistidla. Obvykle ten hrnek prostě jen vypláchnu a dobrý. Uvařím do něj nové kafe. Musím dodat, že ten hrnek nevypadá nechutně, prostě se to kafe normálně vypláchne a je to cajk.

No ovšem jsem přišel na to, že se názory na tuto problematiku mezi lidma dost liší. Někdo má prostě hrnek na kafe, do kterého si pak následně celý den lije čaj a pak zase kafe. A někdo prostě dá hrnek od kafe hned do myčky, protože je pro něj ofujná představa, že by si tam měl udělat nové kafe.

Taky mě napadlo, že to asi dost souvisí s typem kafe. Když si tam třeba dáváte mléko nebo si děláte lógrové kafe, tak je možná potřeba to čistit trochu víc. Ale dobré na tom je to různění těch názorů. Je to v podstatě to stejné, jako jsem tu psal někdy nedávno.

Dnešní radodárnost zní: Můžete si svůj hrnek umývat, jak často uznáte za vhodné, neb v mých očích to nemá na vnímání vaší osoby pražáden vliv.

4. července 2014

Každodenní radodárnost #187

No a dneska to taky odfláknu, protože prostě nemám psavou. A přitom jsem dneska měl dobrý den a hodně jsem se smál.

Dnešní radodárnost zní: Nezapomeňte napsat radodárnost, než zaklapnete notebook. Protože pak ho musíte zas otevírat, protože jste si nechtěli nechat otevřená vrátka a ještě něco sem dopsat, protože i vám bylo blbé to flákat dva dny za sebou. Jo a ještě jsem dneska viděl hasiče.

3. července 2014

Každodenní radodárnost #186

Abych byl upřímný, tak bych musel říct, že jsem unavený a nechce se mi psát. A tak to taky říkám. Dneska jsem unavený a otrávený a nechce se mi psát.


Dnešní radodárnost zní: Když chcete vypadat fakt děsivě, tak opakujte každou větu, kterou řeknete, dvakrát po sobě.

2. července 2014

Každodenní radodárnost #185

Dneska jsem si vzpomněl, že už jsem nutně za polovinou radodárností. No vůbec mi to tak nepřijde. Ale nedávno jsem si uvědomil, že už je půlka roku zase v háji. Tedy je to asi správně. Navíc se radodárnosti nevážou přímo ke kalendářnímu roku.

Dneska jsem měl takový normální den. Celý jsem se ho protěšil na odpoledne, protože to pro mě měl Evís přijet do práce a jet se mnou koupit nové proteiny, protože jsem si toho nakonec objednal přes 9 kg, protože jsem to prostě potřeboval. No a 9 kg ve 2 kýblech a 2 dózách bych dom nijak nedotáhl. A tak jsme to spojily s výletem. Prvně jsme se stavili v tom fitnes šopu. Chlap to tam pro mě měl už nachystané. Měl naskládaný jeden kus mého zboží na druhém, takže to byl takový vysoký komín, který jsem zaplatil a pak jsme si to s Evísem rozebraly a odnesly do auta.

A pak jsme cestu domů trsali na staré fláky, co Evís někde našel na takové to obsoletní placce, kterou už vlastně kromě auta není moc kde přehrát. A jelikož se nám líbilo cestování, tak jsme ještě docela dlouhou dobu jezdily po Brně, naložené v proteinu a starosongách. Dobré odpoledne to bylo.

Dnešní radodárnost zní: Aspoň jeden všední den si udělejte dobré odpoledne.

1. července 2014

Každodenní radodárnost #184

Dneska jsem měl dobrý den, ale i tak se mi nechce moc psát. Hodně jsem totiž dneska mluvil. A taky jsem si koupil 2 losy a vyhrál jsem (po odečtení investované částky) 120 kerun, takže podle mě dobrý.

Jo a taky jsem viděl bojler.

Dnešní radodárnost zní: Každý den rozesmějte aspoň jednu osobu. Není to těžký.