31. srpna 2014

Každodenní radodárnost #245

Dneska začínám psát docela netradičně už po deváté ráno, protože vám chci povykládat ten lesní výlet ze včera, protože jsem si včera chtěl číst a tak jsem vám to nemohl povykládat včera.

Předem řikám, že to vůbec nebude vtipné, ale teoreticky by to mohlo být radodárné. Jakože myslím hutně radodárné. Formálně radodárné to bude vždycky, jelikož je to Radodárnost.

No pokud mě čtete pravidělně, tak víte, že ve svém životě mám taková různá období. Kdy něco dělám, jsem z toho odvařený a furt o tom melu. Například teď jsem si koupil ten Kindl. A jsem z něj odvařený. Moc o něm teda nemluvím, protože si většinu času čtu. Jediné, co mě z toho dokáže vytrhnout, je nechutný béčkový horor. To si pak nečtu a dívám se na ten horor.

No co chci říct. Jde o spojení těchto věcí. I ve čtení mám období, kdy čtu jeden "typ" čtiva. Japanské čtivo. Fylozofycké a existencionální čtivo. Fantazy a scyfy čtivo. Hystorické čtivo. Druhosvětovoválkové čtivo. A dedektivní čtivo.

Momentálně čtu to dedektivní. Jsou sam obvykle samože nechutné mrtvoly, což se super shoduje s těmi filmy, na které aktuálně koukám.

No a už to bude. Věc se má tak, že jsme šli na procházku do toho lesa. A tak jsme tam tak jako trochu bloudili. Né úplně, neb mobilní technologie nás samože nenechaly na holičkách, ale jen tak jako minimalisticky.

No a došly jsme k takové podivné staré továrně, co měla vymlácená okna, obrovskou rozlohu, divné věci na pozemku, bylo to obehnané ostnatými dráty. No pohádka. Teda dedektivka v úvodu. A už se docela stmívalo.

Ne že bych se bál. Ale snažil jsem se dělat, že ano, protože to bylo prostě takové dobré, aktuální a víc reálné. Prostě si to zkuste.

Dnešní radodárnost zní: Když si něco aktuálně dáváte do mozku, zkuste tím nakrmit i jiné smysly. A vlastně možná tento blábol znáte, pokud vám někdy někdo něco řekl o učení. Že je to napytel, když jenom pasivně posloucháte. Že si to máte i osahat a někomu to vysvětlit. No tak tohle je to stejné, jenom to není o nějakém institucionalizoaném nudném učení.

30. srpna 2014

Každodenní radodárnost #244

Dneska jsem měl takový dobrý akční den. Byl jsem mezi lidma, dělal jsem nakupování, jel jsem autem a byl jsem v lese.

Dnešní radodárnost zní: Když chcete mít podzim, jděte do lesa. Jo a vonělo to tam houbama. A zítra vám o tom snad povykládám, ale dneska si chci jít lehnout a číst si.

29. srpna 2014

Každodenní radodárnost #243

Čas napsat radodárnost.
Čas si vyčistit zuby.
Čas zkontrolovat, kam se můj internetový život ubral za tu chvíli, co jsem si vařil kafe.
Čas vyprat si poslední překlepy.
Čas zachovat klid.
Čas určit příští čas pro zavření víček.
Čas neprozradit něco nezřetelného.
Čas vybrat si tu správnou míru bytí nad věcí.
Čas vymyslet slova, která nesou význam i bez svých předků.
Čas říct, že to nebudu dělat.
Čas trochu lhát.
Čas dělat, že bych to já udělala jinak.
Čas zkoušet si představit další den.

Dnešní radodárnost zní: Mnohdy máte víc časů, než si myslíte.

28. srpna 2014

Každodenní radodárnost #242

Dneska se mi nechce moc psát, protože jsem se vykecal včera. Ale stala se mi docela milá věc, tak se o ni s váma musím podělit.

Totiž jely jsme z Evísem dom z práce. A jelikož bylo k večerní odpoledne, tak to trochu stálo. No a jeli jsme na 4 proudé (asi, rozhodně je to širokost) silnici. 2 pruhy tam, 2 pruhy tam. No a v pruhu vedle nás (stejnosměrně) jel autobus. A v něm seděli lidi. No a taky tam seděl nějakej chlap. No a tak nějak náhodně jsme se na sebe podívali a usmáli jsme se.

No a jak jsme se tak krcali vedle sebe, tak jsme se různě předjížděli a nedojížděli, takže se nám to stalo asi 3x. To usmání. A to je vlastně celé. Prostě to jen bylo milé.

Dnešní radodárnost zní: Když se krcáte v koloně, můžete s někým hrát na usmívanou, aniž byste věděli, co to vlastně je.

27. srpna 2014

Každodenní radodárnost #241

Takže začnu klasicky. Měl jsem takový normálně pracovní den, ve kterém se mi vlastně nestalo nic moc extrémního. Normálka. Celý den mám takový pocit, že jsem na něco zapomněl. Ještě pořád jsem na to nepřišel, takže jsem ve stálém očekávání. Mám rád, jak umím sám sobě dělat překvapení. Podle mě je to super vlastnost.

Ráno jsem jel do práce šalinou. Výhodu to má v tom, že si můžu číst. Problém ale je, že si k tomu potřebuju vždycky sednout, protože nechci tu čtecí věc poškodit tím, že třeba upadnu. A tak mě nově čeká každé ráno boj o místo k sezení. Jelikož jsem furt kripl, nosím ortézu a kulhám, není to problém. Prostě běžím, rychle si sednu a kdyby někdo něco namítal, tak stačí ukázat nohu a jsem společensky z obliga.

Ale to jsem vlastně ani vykládat nechtěl. Chtěl jsem vám povykládat, jak jsem byl dneska v Bille. Víte, jak tak mají takové ty vošíky? Toto slovo jsem právě vymyslel, takže ho musím vysvětlit. Nebudu vás nutit, abyste se mě doptávali, co je to vošík a já vám to (polichocen tím, že vás mohu poučit a také tím, že mi tento dotaz dodá pocit neskutečné nezastupitelnosti) důležitě vysvětloval až na požádání.

Vošík je takový ten divný hybryd mezi košíkem a vozíkem. Vozík je takové do kovové, na čem se někdy můžete vozit, pakliže máte sparing partnera a ten vozík má nánožní stání (a krmí se to desetikorunou nebo Lúďou [Lúďa je takový ten žeton]). Košík je takové to plastové, co taháte v ruce a můžete si hrát na květinářku, pakliže si to navlečete až k lokti. Tak to třeba dělám já. A ještě se k tomu trochu pohupuju v bocích, protože si myslím, že to tak správná květinářka dělá.

No a vošík - nebo bych tomu možná mohl říkat kozík! - je takové to plastové, co má kolečka a vy to za sebou v šopu divně taháte, jak kdyby to byla noha, se kterou nemůžete hýbat. Blbě se s tím manévruje, nic do toho nejde dát (protože to má velmi podivné prostorové řešení) a do ruky to vzít nejde. Maj to i v Lídlu, ale tam je to v modré barvě, takže vás to zároveň uklidňuje. V Bille je to červené a proto jste na to automagicky víc naštvaní.

No a jak jsem byl v té Bille, tak tam měla hromada lidí tyhle vošíky. A všichni s tím zavazeli. Prostě to zavazí víc, než klasický důchodce s vozíkem, který parkuje u jogurtů a vybírá si tu správnou mouku naproti.

Dnešní radodárnost zní: Prostě si vemte košík nebo vozík. Nechtějte oboje.

26. srpna 2014

Každodenní radodárnost #240

Už je hrozně pozdě, takže to musím vzít hopem. Což dělám dneska docela nerad, protože jsem měl fakt dobrý den. Sice vysoce náročný, ale dobrý!

Dnešní radodárnost zní: Když si někde zapomenete svetr, ujistěte se, že máte doma náhradní.

25. srpna 2014

Každodenní radodárnost #239

No, pokud mě čtete přímo na blogu a né ve čtečce, tak jste si možná vpravo v Twitter feedu přečetli, že jsem si včera zakoupil Kindle Paperwhite 2. Záměrně píšu celej ten název, abych si jako pomachroval, protože kde jinde je vhodné machrovat, než na svém vlastním blogu.

Byl to moc super nákup, protože jsem ještě tak solidně 3 minuty před jeho finálním uskutečněním vůbec netušil, že si koupím čtečku. Byl jsem si ale jistý (a furt jsem), že se přesto nejednalo o nějaký impulzivní nákup, protože jsem čtečku vždycky chtěl. Nebo aspoň od doby, co jsem věděl, že jsou. Ale nebylo nic, co by mě rozhoupalo k její koupi. Navíc jsem setrvačný neearly adopter, takže na všechno dost času.

Přišel s tím Nex. Že si chce koupit čtečku. A že si ji jako koupí teďkonc. A tak jsem řekl "tak mi ji tam taky přihoď" - přesně takhle. A tak jsem si koupil čtečku. Ani jsem nevybíral, nic. Prostě jsem věděl, že doba, kdy budu mít čtečku, konečně dozrála a já jsem ji právě utrhnul.

Dobrý. Dneska ji mám doma. Jsem spokojený. Jenom je mi trochu líto knihoven, protože už tam určitě nebudu chodit tak často, jako jsem tam chodil dřív. Ale tak co už. Musej si nějak pošéfovat to půjčování elektonických knih. Už by mohly, když si někdo tak fosilní (jako jsem já) koupil čtečku.

Dnešní radodárnost zní: Až dozraje čas, tak si vás změna najde sama.

24. srpna 2014

Každodenní radodárnost #238

Dneska jsem dočetl svojí první beletristickou knihu v elektronické formě. Na placce. Myslím, že je to u člověka, jako jsem já, takové nečekané. Nebo já bych to od sebe nečekal. Jsem přece hyper a mám kolem sebe všechna ta moderní tlapkací internetová zařízení.

Ale mám rád fyzické knihy a nejsem žádnej early adopter, což o mě každej ví. Takže to vlastně takové překvápko není. Ale musel jsem napsat nějaký hustý úvod. Který jsem pokazil tímto odstavcem, ve kterém rozebírám úvod.

Ale zpět k té elektronické knize. Je to nějaký ten rok zpátky, co se o tom vedly hrozné debaty. Jakože jestli je to dobré, mít elektronické knihy. A jak se to bude půjčovat v knihovnách. A co se stane s těma neelektronickýma a že už nebudou a tak. No hrůza děs.

Hlavním argumentem odpůrců elektronických knih (což jako nejsem já, aby nedošlo k nějakému posunu jen proto, že jsem první elektroknihu dočet až dneska) bylo, že nemáte v ruce ten artefakt knihový a nemáte k čemu čuchat. Druhou část argumentu jsem teda připojil já, protože bez toho by to vypadalo fakt jalově a jako "přijdem o prachy, když nebudem vyrábět knihy, protože výroba elektronické knihy je trochu jiná."

No a musím říct, že mi to fakt chybělo. To čichání ke knize. A nemohl jsem furt sahat na stránky a prolistovávat je. Nemohl jsem jedním pohledem měřit, kolik jsem toho už přečetl. Nemohl jsem se moc dobře vracet k nějakým pasážím, protože se v elektonické blbě listuje a hlavně jsem si moc nepamatoval, kde to bylo, protože jsem neviděl onu tloušťku. A ano, vím, že se to dá jistě odstranit použitím jiné čtečkové apky (páč jsem to četl na ajpedu a né na nějakém kindlu nebo jiném defaultním e-booku).

Ale zase jsem se na ten text víc soustředil, protože mě furt nevyrušovalo to moje čichání a listování. Takže jsem vlastně docela spokojený a budu v tom pokračovat.

Dnešní radodárnost zní: Elektronický knihy jsou taky dobrý.

23. srpna 2014

Každodenní radodárnost #237

Dneska si to napíšu pěkně takhle brzy. Vím totiž, co je dnešní radodárnost.

Vzpomínáte, jak jsem minulý týden v sobotu nic nenapsal, protože jsem nechtěl? Tak to bylo proto, že jsem si zranil ten kotník, nemohl jsem chodit a tak jsem vůbec neměl nálad něco psát. Což jsem pak někdy další den povykládal a vydal ve známost. Věc se má ale tak, že jsem ten den měl jet s Evísem nakupovat nějaké oblečení. Kdo mě zná, ví, že nákupy nenávidím. Byl jsem vlastně rád, že jsem si ten kotník tak domasakroval, protože to nemohlo vypadat, že se z těch nákupů snažím vyvlíknout. Ani stínově. Což na tom bylo super!

Ale jelikož už pajdám celkem obstojně, tak jsme se rozhodly, že budem teda nakupovat dneska. Zase jsem se na to hrozně těšil. To já tak dělám. Dokonce o tom i mluvím, což znamená, že se těším fakt hodně. A v prvním obchodě mi pak zmrzne úsměv a já doufám, že už to bude nakoupené (doufám, že se to nakoupí samo) a půjdem si sednout na kafe. Vlastně když tam jedem s úmyslem nutného nákupu pro mě, tak se to musí sfouknout v prvním obchodě, protože ve druhém už odmítám jít do kabinky cokoliv zkoušet. No ale zpět. Těším se teda, až bude kafe. To se mi dřív nebo později vyplní, já pookřeju a jsem zas natěšenej na další obchod! A pak ale zas musíme jít na kafe. Kavárny musej nákupčí mého ražení fakt milovat.

Každopádně byl místo jedné kavárny restaurační oběd. Byl jsem docela smutnej, protože jsem měl strašně špatný pocit z toho, že hrozně zdržuju a otravuju, protože chodím pomalu a kulhám. To já vůbec nemám rád, když mám pocit, že otravuju. A ta pomalá chůze otravuje i mě. Co teprv ty kolem mě.

No a už přijde ta rada.

Důležitý je, abyste dělali hovadiny. Například já jsem poskládal z falešné eurobankovky stíhačku, se kterou jsme pak bojovali. Z párátek jsme udělali náboje a útočili s nima na slánky a pepřenici. Celý stůl jsme popepřili a osolili. Ale musím říct, že už před náma byl takový fest uzolený, takže se zas tak moc nestalo.

Dnešní radodárnost zní: Když máte divný pocit, hrajte si. Zaručeně to zabere.

22. srpna 2014

Každodenní radodárnost #236

Dnešní radodárnost zní: Semtam se podívejte, jestli vaši oblíbení spisovatelé nevydali nějakou novinku. Třeba já jsem byl docela příjemně překvapen (zavalen).

21. srpna 2014

Každodenní radodárnost #235

Měl jsem to vymyšlené, ale stihl jsem to zapomenout. Poslední dobou to jde s mým psaním z kopce. Už se opět těším na takové to období, kdy píšu o něčem jiném, než o tom, jak je moje psaní hrozné.

Povykládám vám teda, jak jsem byl včera v mé oblíbené instituci pro zásilku kofeinu. No jeli jsme s Nexem dom z práce a měli jsme v plánu se tam zastavit. Řekl jsem, že na poště ve městě, kde mám trvalé bydliště, mají na takovém tom automatu, co dává pořadová číselka, tlačítko, které se mačká, když jste kripl. A já jsem přece kripl, měl jsem berli, která to jasně dokazovala.

A tak jsme se dohodli, že to zmáčknem a tím pádem tam nebudeme muset čekat a půjdem na řadu hned. No jako záložní plán jsme vymysleli, že si rovnou vezmeme i normální papírek, kdyby nás jako poslali do háje, tak abysme tam nemuseli zbytečně čekat déle.

Tak přijdem na tu poštu a hledáme to tlačítko pro mrzáky. A nikde nic. Tak Nex vezme normální lístek pro výdej balíků. A pak si všimneme, že je tam něco jako "Ostatní služby". Nex to taky stiskne, protože nás zajímá, jestli se objeví další nabídka, která umožňuje postižencům a pregnantním předbíhání. A ono ne. Máme 2 lístky.

Tak Nex čeká frontu a já se belhám do poštovního kiosku kupovat losy a známky. Za chvíli jsem od tam venku a jdu zpět za Nexem, kterej furt čeká. Pak vyvolají ten lístek "Ostatní služby". Má ho obsloužit kiosek. Mám dobrý pocit, že je to vlastně naše číslo a v kiosku jsem byl, takže se to vyrovnalo. Pak přijdem na řadu i do výdeje balíků a odtáhnem dom ten kofein.

Dnešní radodárnost zní: Když si na poště vezmete špatný počet lístků na neznámé služby, samo se to vyrovná.

20. srpna 2014

Každodenní radodárnost #234

Dneska opět nevím, co chci vlastně povykládat. Už dlouho tu chci aspoň zmínit jednu věc, které říkáme Blbeček. No hledal jsem po netu a asi se to jmenuje "plastový maják". Pokud jste klikli, tak víte, o čem mluvím. Vyskytuje se to na silnici.

No a pokud jste často účastníky silničního provozu, tak víte, že to nikdy nic nevydrží. Osobně bych odhadl, že se tak jednou týdně každému z nich stane nehoda. Někdo ho poškodí nebo ho totálně rozjede, že je z něj taková podivná žlutá harmonika.

Dřív vypadaly tak celkem hodně hutně a pevně. Ale poslední dobou už je to jenom takový tenký plast. Myslím, že je to docela chytré řešení. Minimálně to aspoň vypadá, že ti noví Blbečci stojí daleko méně peněz, než jejich původní model.

No píšu to proto, že mám ty Blbečky moc rád. Je to takové příjemné dopravní značení. A to je přesně to, co jsem vám chtěl povykládat. Jsou prostě dobří.

Dneska jsem viděl jednoho totálně rozjetého. Včera jenom mírně pokrabaceného. A dneska jsme jeli s Nexem z Rohlenky a před náma jel nějaký řidič, co se motal od kraje ke kraji. Těžko říct, jestli měl prostě dobrej den a tak se vyvážel nebo jestli byl tak ožralej (vlastně to udělal jen jednou), Každopádně u Blbečka odbočoval. Hrozně jsem se těšil na to, že ho sejme a já na něj pak zavolám pány policajty, čímž pomstím všechny ostatní Blbečky.

Ale to auto ho nesrazilo.

Dnešní radodárnost zní: Když jste připraveni pomstít Blbečka, není nikdo, kdo by mu udělal pokřivení.

19. srpna 2014

Každodenní radodárnost #233

Dneska jsem si řekl, že si to napíšu pěkně dřív, abych se s tím večer zase nemusel crcat. Dneska jsem měl takový dobrý den. Furt si užívám svoje berlení. Berle je fakt dobrá věc. Je s ní legrace a vy prostě vypadáte víc profi. Když ne pro okolí, tak sami pro sebe rozhodně ano.

V klidodárnosti #253 jsem psal o Ikeja katalogu. No nemůžu uvěřit, že už je to skoro rok, co jsem měl naposledy v ruce Ikea katalog. Ale patrně to tak bude. Zmiňuji se tu o tom proto, že jsem nedávno přemýšlel nad tím, jak je to hrozně dávno, co se některé klidodárnosti udály. Tohle je super příklad, protože mi dneska Evís podal Ikea katalog. A hned jsem si vzpomněl, že jsem tu o něm už někdy psal.

Dnešní radodárnost zní: Pište si deník na denní bázi, ať se pak můžete hezky ohlédnout a vidět, jak je něco už skororok dávno.

18. srpna 2014

Každodenní radodárnost #232

Dneska mám fakt hodně praktickou radodárnost, kterou máte šanci využít, pakliže jezdíte autem. A vlastně i když jím nejezdíte, protože to můžete poradit někomu dalšímu.

Jde o to, že když jsme jeli s Nexem ráno do práce, tak Nex povídá, že auto potřebuje nakrmit. To jako, že má prázdnou nádrž. Vlastně mám dojem, že auta mají jenom 2 stavy. První je, když jsou nakrmená a pak je ten druhý, kdy jsou totálně nenakrmená. Vlastně si málokdy všimnu stavu, kdy je to třeba někde uprostřed. Ale o tom mluvit nechci.

Pak jedeme s Nexem z práce dom a Nex říká, že musí dotankovat aspoň 2 litry, jinak hrozí, že možná nedojedem k benzínce, kde tankuje obvykle, protože kopec. A tak cajk, všechno proběhne v pořádku.

A když jedeme do toho kopce, tak všechno taky probíhá v pořádku. Asi tak v polovině vidíme, že tam stojí auto, kolem kterého skáče chlap s kanystrem. No zajímavé na tom je, že jsem tam nikdy nikoho, komu by došel benzín, neviděl stát. Ale dneska ano. Přijde mi to jako super souhra věcí a tak jsem o tom pojednal. A hlavně je z toho ta praktická rada.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže vidíte, že je něco nenakrmené a nakrmíte to, někomu jinému se to odnakrmí.

17. srpna 2014

Každodenní radodárnost #231

No dneska vám teda povim, co se mi stalo včera. Byl jsem běhat a všechno bylo v pořádku. Totálně. A najednou mě začal hrozně bolet kotník. Aniž bych jako nějak divně došláp nebo tak. No byl jsem poučen z předchozích nezdarů a ihned jsem přestal běhat. Minule jsem totiž při bolesti běžel normálně dál a pak to bylo hodně v loji. A tak jsem toho nechal.

No normálně jsem došel dom. A pak to trvalo asi 30 minut a už jsem nemohl chodit vůbec. Jako nešlo na to ani dostoupnout. No shodli jsme se všichni hromadně na tom, že doktor mi s tím stejně nic neudělá a tak nikam nejedem. Namazal jsem si to ibalgínem a Nex to omotal stahovací věcí. Zbytek dne jsem skákal po jedné noze (případně jsem byl nošen).

No ráno mě napadlo, že bych mohl chodit po 4, protože to je míň náročné (jak hlukově, tak tělesně). A tak jsem chodil po 4. Už mě od toho dost bolela kolena a tak se rozhodlo, že prostě potřebuju berle, protože v práci nemůžu chodit po 4. A tak mám berle. Tímto děkuji té nonstop lékárně.

Chodit o berlích je těžký. Vůbec to nechápu a myslím si, že jsem daleko víc náchylný k upadnutí, než jsem byl, když jsem hopsal po jedné noze. Ale zase to má odrazky, takže tak jako trochu chápu, co se na tom těm důchodcům tak líbí, že to má skoro každej.

Dle aktuální prognózy se těším na to, že už budu zítra potřebovat jen jednu a tak si budu celej den hrát na doktora Hauze, což je podle mě jedna z těch nejlepších postav, na které si můžete hrát.

Dnešní radodárnost zní: Prostě si pořiďte berle!

16. srpna 2014

Každodenní radodárnost #230

Nechce se mi psát. Vůbec.

Dnešní radodárnost zní: Když chcete zmizet, tak prostě odejděte.

15. srpna 2014

Každodenní radodárnost #229

No myslel jsem si, že dneska se mi třeba bude chtít víc psát, ale není tomu tak. Jsem fakt unavený a už se těším, jak budu spát. Protože je víkend!

Musím tu ale zmínit 2 věci z dneška, které jsou podle mě fakt husté a hlavně jsem je nečekal. Možná znáte takový ten song a klip od Rebeky Blek. Je to děsná hovadina a nikdy jsem to vlastně neslyšel. Jenom jsem slyšel o tom, jak moc je to blbé. Nex mi kdysi dávno ukazoval kus toho klipu, kde nějakej kluk v autě dělá rukou delfína. No a vždycky, když jedem s Nexem v pátek z práce, tak děláme rukou delfína a křičíme "Fájdej, frájdej!" Nex to dneska posunul do dalšího levelu, protože ten song fakt pustil. Byl jsem z toho odvařený. Doufám, že se z toho stane páteční rituál. Super věc, byl jsem z toho šťasten.

No a večer si jde Evís do pracovny a najednou křičí "Fial! Fial!" Tím jako myslel, že z okna viděl Fial. A fakt tam byla Fial. A tak jsme seděli na chodbě, protože obyvák je moc nějaký.

Dnešní radodárnost zní: Nečekané věci můžou být i fest příjemné a měl bych si to pamatovat nejen já, ale i moji čtenáři.

14. srpna 2014

Každodenní radodárnost #228

Dneska byl takový normální den. Byl jsem zase v šopu s kýblama a neudělal jsem tam žádnej trapas. Né, že bych tam někdy nějakej trapas udělal, ale neřekl jsem slovo "kýbl", takže to podle mě proběhlo dobře.

A nemám moc náladu psát, takže to vezmu hopem.

Dnešní radodárnost zní: Kolem filozofické fakulty musíte počítat s tím, že jsou všichni zamyšlení a nikdo nechápe pravidla silničního provozu. Je to fakt přesně takhle. Ne jen někdy, ale vždycky.

13. srpna 2014

Každodenní radodárnost #227

Musím to honem napsat, abych si mohl jít číst. Hrozně mě z posilky bolí ruce, takže musím být stručný, i kdybych se chtěl vykecávat. Navíc jsem hrozně zmoknul. Úplně durch. Divím se, že to přežil můj telefon. Ale přežil. Jeho domeček byl taky durch. Všechno bylo. Oči jsem měl rozteklé, jako kdybych půl dne plakal. Prostě super.

Ale díky tomu si myslím, že bych si měl jít lehnout. Abych se jako zahřál, i když mi vůbec není a nebyla zima. Ale je to super příležitost.

Dnešní radodárnost zní: Když zmoknete, dělejte, že jste nemocní a nemohoucní a zalezte si do pelecha.

12. srpna 2014

Každodenní radodárnost #226

Přišel mi pohled od Rionky. Jsem z něj odvařený, protože je strašně krásný.

A jinak jsem měl dneska takový normální den, kdy jsem se hrozně smál, až jsem plakal. Totiž nedávno jsme s Nexem jeli z práce a cestou jsme viděli chlapa, co na sobě měl jenom slipy (nebo hodně slipoidní sportovní slipy - prostě netvrdím, že to bylo nutně spodní prádlo) a boty. Běžel po chodníku a divně máchal rukama a nohama. Možná jsem vám o něm vlastně říkal. Vypadalo to neskutečně bizarně. S Nexem jsme se divili, jestli to byl mentál nebo sportovec. Nakonec jsme se přiklonili k tomu, že sportovec.

Víte, já se mu nechci smát. Taky určitě vypadám jak kretén, když cvičím. Ale tohle bylo prostě extrémní. Po chodníku běžel skoro nahý chlap a mával rukama a nohama do stran, jak parní mlátička. Prostě to bylo neskutečně směšné.

No a dneska jdu Nexovi naproti, protože je to hrozná štrapáce jezdit ke mě nahoru k práci. A tak jsme s Nexem domluvení u pana Popelnice, o kterém už jsem tu taky vykládal. No a tak teda jdu k Popelnici a je vám asi jasné, koho jsem potkal. Dneska měl na sobě ale triko.

Bylo pro mě hrozně těžké se nesmát, když běživě máchal končetinami přímo proti mě. Já jsem se mu nechtěl smát, nemám k tomu důvod. Ale ten pohyb je tak extrémně směšný, že to prostě nejde. Ten chlap by mohl jít na pokrový turnaj a nikdo by kamennou tvář neudržel. A já taky ne. Prostě jsem vybuchl smíchem. A smál jsem se ještě dalších 10 minut, protože ten obraz nešel vypudit z hlavy.

Dnešní radodárnost zní: Když se musíte smát, tak se prostě smějte. Stejně s tím nic nenaděláte.

11. srpna 2014

Každodenní radodárnost #225

Dneska moc nevím, co chci vlastně napsat. Byl to docela dobrý den, ale dělal jsem v něm většinou věci, které dělám téměř každý dobrý den a už jsem tu o nich pojednával. Například jako o post-itových papírcích. Dneska mi totiž Evís koupil skvělou sadičku post-itů, které mají tvar jako jablka. Je to super. Vezmu si je do práce, protože doma mám asi tak 20 post-itových sadiček. V práci asi jenom 15. Což je nepoměr. A taky jsme dneska s Nexem zpívali cestou z práce koledy, protože nám v rádiu nechtěli zahrát. Tedy normální den.

Dnešní radodárnost zní: Aspoň jednou ročně si udělejte čas na omalovánky. Ne, že by se mi to dneska povedlo, protože čtu Jméno růže, ale myslím si, že je to fakt dobrá věc. Hlavně mám teď super omalovánky s princeznou Jasmínou, což podle mě nemůže bejt náhoda.

10. srpna 2014

Každodenní radodárnost #224

Dneska je ještě docela brzo, ale i tak už naradodárním. Je to takhle vlastně lepší, protože mám večer klid a nemusím na to myslet.

Onehdá jsem zase myslel na to, že už to dělám fakt dlouho. Myslím každodenní příspěvek. A neuměl jsem si představit, že bych to přestal dělat. Dělám to totiž úplně automaticky, asi jako když si češete vlasy nebo si čistíte zuby. Tak já prostě každý den píšu věc na blog. No chtěl jsem tím říct, že jsem furt ještě nevymyslel, co budu psát na konci prosince. Osobně aktuálně fandím tomu, že si dám druhé kolo klidodárností, protože to bylo fakt těžké. Radodárnosti se píšou daleko lépe, protože mi přijde že je jich tak nějak obecně víc, než je klidodárností. Nebo spíš že je obecně snažší je v každém dnu najít. Najít unikátní klidodárnost je prostě někdy fuška. A proto je to větší výzva. A proto mě to láká víc. Ale možná vymyslím ještě něco lepšího.

No a teďka vám povím to, co jsem vám chtěl povykládat už včera, ale nechtělo se mi do toho. No pokud mě čtete a sledujete pravidelně, tak víte, že chodím běhat (pakliže mi fungují obě nohy). Víte co? Já vám povykládám obě histořice ze včera. Obě jsou o běhání, ať to netáhám po víc dnech. A navíc dělají souvisení.

No včera jsem šel z práce dřív a stavoval jsem se v lékárně. Je to docela velká lékárna a mají tam velký volný výběr. Tak jsem se tam postavil a hledal jsem něco na klouby, protože tu kyčel prostě nemám ani po 2 měsících v cajku. A tak jsem to tam prohrabával a nenašel jsem nic, na čem by bylo napsané, že je to pro Jasmína. Na většině přípravků byl nějaký dědula. No nic proti dědulům v klobouku jak od Oldřicha Nového, když jde na piknik, ale nějak jsem si říkal, že jsem hustej běžec a né hůlčičkový piknikář.

A tak jsem si řekl, že se budu socializovat a šel jsem za chlapem, co stál za kasou. Řekl jsem mu: "Dobrý den." Chlap nic a tak jsem pokračoval: "já bych od vás potřeboval poradit. Potřeboval bych něco na klouby, ale jako pro mě. Když ještě nejste moc starý, ale spíš hodně aktivní." Chlap nic a tak jsem pokračoval: "víte, to myslím tak, že jako když třeba někdo hodně běhá nebo posiluje s větší vahou, tak aby se mu neničily klouby." Chlap nic a tak jsem pokračoval: "mohl byste mi poradit, co si mám koupit, když běhám a hodně cvičím? Jako nejsem zraněný, ale chtěl bych to z takového toho důvodu, když ještě nemáte zranění, ale myslíte si, že jste adept na zranění a chcete tomu předejít." Chlap furt nic a tak jsem pokračoval: "myslím jako ještě než se zraníte, aby vám to pomohlo a vy jste se nezranil..." Možná jste si všimli, že furt melu to samé dokola. To je pravda, to jsem tak dělal, protože jsem si nemohl vzpomenout na slovo "prevence" a snažil jsem se to nějak popsat a přitom si vzpomenout, ale můj mozek ke mě nakonec byl milosrdný: "... a proto chcete nějaké prášky nebo gely nebo co to tam máte... kvůli prevenci!" - zde jsem zvedl ukazovák, abych na to dal důraz a pokračoval jsem: "kvůli prevenci to chci. Můžete mi doporučit něco na prevenci?" - tím jsem jako shrnul celé to své blábolení.

A chlap se teda rozhoupal a šel se mnou k tomu stojanu, kde jsem předtím 5 minut stál, obsáhl jeho obsah rukou a řekl: "tady jsou věci na klouby". A já řekl: "kde jsou věci na prevenci?" A on řekl: "no lidi si docela berou tohle" a ukázal na věc. A byla to ta jediná věc, na které nebyl dědula, ale olympyjské kruhy. Tak jsem si to koupil, protože už jsem do toho dal moc effortu na to, abych se na to vykašlal.

Dobrý. Tak to je jedna histořice. Teď druhá:

V sobotu ráno chodím běhat dlouhé běhy. Tak kolem 20 km. No a při cestě zpátky (jakože když doběhnu a už jen jdu dom) je cukrárna. Vždycky si dám do kapsy padesátikerunu a koupím si tam vychlazenou vodu za 9 kerun. No a to milé na tom je, že si mě tam ta paní už pamatuje a ještě než jí vykoktám, co teda chci, tak už to má i namarkované.

Dnešní radodárnost zní: Když si chcete ušetřit kupu blábolení, naučte se chodit furt na ta stejná místa a chtějte tam furt stejné věci.

9. srpna 2014

Každodenní radodárnost #223

Dneska nějak nevím, co je radodárnost. A to jsem během dne vymyslel asi 4. Nicméně jsem je pozapomínal a nebo se mi je nechce vykládat, protože je to na hrozně dlouho.

Měl jsem takovou klasicky akční sobotu, kdy jsem byl běhat, pak jsem si četl a pak jsem byl dělat nakupování. Už jsme si hlavně s Evísem dlouho nekoupily žádné losy a tak jsme moji poslední stokerunu použily na jejich nákup. Vyhrály jsme. A tak jsme si hned koupily další. A už jsme nevyhrály. I tak si myslím, že to byla dobře investovaná poslední stokeruna, protože hned vedle trafiky byl bankomat a tak jsme prostě prachy namnožily postaru, když to losama nevyšlo.

Dnešní radodárnost zní: Když nevyjde jeden plán, je potřeba mít v záloze nějaký další, který vyjde určitě.

8. srpna 2014

Každodenní radodárnost #222

Dneska jsem měl hrozně akční den. Klasicky jsem byl v práci a večer jsem šel do restaurace na mecheche. Původně jsem si teda myslel, že je to rande, ale myslím, že nejsem schopen dělat rande, protože jsem hroznej dement a furt dělám ostudu. Takže to vlastně bylo mecheche.

Odehrávalo se to v restauraci, co byla asi italská, protože tam měli těstoviny a pizzu. Objednal jsem si salát, abych vypadal dekorativně. Nedalo se to ale sežrat a tak jsem jim to vrátil a oni to nakonec neúčtovali. Za což u mě mají puls body. Živil jsem se teda ovocem z koktejlů. A dozvěděl jsem se hrozně moc věcí. Asi budu chodit na mecheche častěji, protože to bylo fajn. A viděl jsem 2 prostitutky a kočku, která se živí zbytky z restaurace.

Dnešní radodárnost zní: Choďte častěji na mecheche s lidma, co máte rádi a pomlouvejte u toho lidi, co je rádi nemáte.

7. srpna 2014

Každodenní radodárnost #221

No dneska se mi stala taková věc. Totiž jsem šel do koupelny a měl jsem na přední půlce hlavy zapletený francouzský cop. To já tak mívám. No a chtěl jsem si to rozplést a zaplést si kompletní, protože jsem chtěl jít to posilovny. No a tak jsem si chtěl teda vyndat gumičku, ale ona se mi tam totálně zamotala a celé se mi to domuchlalo. Gumička se stala součástí mých vlasů a já nevěděl, co mám jako dělat, protože to nešlo vyndat ven a ani to nešlo dát zpátky do podoby copu.

No chvíli jsem tam stál a tahal za to, ale jenom se to zhoršovalo. A pak mě osvítilo a šel jsem s tím za Evísem. Řekl jsem mu, aby mi to ustřihl, protože jsem si myslel, že co s tím už. Chtěl jsem to prostě odstranit, ale nechtěl jsem to prostě urvat rukou.

No Evís mě posadil na židli a normálně to rozmotal. Celé. I gumka to přežila v celku. Já vlastně ani nevím, proč to píšu, protože vám to v životě asi moc nepomůže, ale přišlo mi to tak nějak milé, protože jsem si byl jist tím, že přijdu o půlku vlasů, protože už mě nebavilo se s tím crcat a tu gumku od tam dovolat. A Evís to zachránil.

Dneska je vůbec takový zachraňovací den. Například já jsem dneska v práci zprovoznil klimu, jelikož mi ostatní tvrdili, že nefunguje. A já jsem to opravil (něco jsem tam náhodně pomačkal, ale efekt to měo obrovský).

Taky můžete vidět, že mi to dneska hrozně kecá. A to jsem se furt ještě nedostal k tomu, co jsem chtěl povykládat původně, protože jsem to stihl zapomenout, když jsem se zabýval tou gumičkou.

Dnešní radodárnost zní: Když můžete něco opravit, tak to prostě udělejte.

6. srpna 2014

Každodenní radodárnost #220

Už je moc pozdě, takže to musím vzít hopem. I když už pěkně dlouho přemýšlím, co je teda dnešní radodárnost. Obvykle na to totiž přijdu během toho, co píšu něco, co se mi ten den stalo. Ale dneska se mi nic moc zajímavého nestalo. Nebo teda ano, ale zase to není na histořici.

Dnešní radodárnost zní: Pokud s někým pouze telefonujete, můžete si být skoro jisti, že nemůže vidět, jak se u toho tváříte. Využijte toho.

5. srpna 2014

Každodenní radodárnost #219

Dneska mám takový zpěvný den. A taky jsem ráno viděl jenom Ošlejše, což mě trochu rozrušilo. Dokonce tak moc, že jsem měl asi hodinu hrozný tísnivý pocit, že jsem na něco zapomněl, než jsem opustil byt. Například že jsem nezavřel lednici nebo kohoutek s vodou nebo že jsem nechal svítit světlo na záchodě. A tak podobně. No prý to bylo v cajku (doptal jsem se hned, jak to bylo možné). To mě uklidnilo a pak už jsme měl takový normální den.

A večer jsem šel běhat. Ale protože jsem měl od rána takový divný den (a furt jsem nepotkal Sumejše), tak jsem se rozhodl, že nepůjdu do hlubokého lesa, ale budu se krcat jenom mezi lidma. Jakože abych nebyl k zastižení samotný. No a dobře to dopadlo, protože jsem se vrátil domů v jednom kuse. Takže mám vlastně zpěvný a divný den, ale tak co už.

Dnešní radodárnost zní: Když se vám ráno zdá divná nějaká naprostá marginalita, nezapomeňte tomu podřídit celý svůj den, protože vám to jistě hrozně moc pomůže.

4. srpna 2014

Každodenní radodárnost #218

Dneska je jeden z mála dní, kdy mám vymyšlené znění radodárnosti, ale nemám k tomu ten okec. Začnu teda klasicky. Měl jsem dneska takový normální a pracovně náročný den. Zapomněl jsem si doma kofein a tak to bylo ještě náročnější a hlavně jsem nemohl být drsný drsoň. Byl jsem prostě odkázán na klasické kafe. To je sice taky dobrý, ale na práškový kofein to prostě nemá.

Já nevím, jestli už jsem to to neříkal. Ale je to jedno, kdyžtak si dáme opakování. Když jedem s Nexem dom z práce, tak si ihned po pozdravu řekneme, jaký byl náš pracovní den. A pak připojíme nejdůležitější věc, co se stala (pakliže se stala). A pak posloucháme rádio a když song známe, tak zpíváme a prokládáme to různými moudry a úvahami.

Například víte někdo, proč je voda maluje (ztvárňuje!) modrou barvou, když modrá vlastně nikdy není? Aspoň v našem podnebí obvykle ne. Nebo jestli ve vesmíru zmrznete hned a nebo nikdy. A tak podobně.

Nejčastěji ale posloucháme rádio, protože tam v době, kdy jedeme domů, můžou volat lidi a vybírat si, co chtějí zahrát. A hlavně to můžou někomu poslat. Prostě tam zavoláte a když máte štěstí a dovoláte se, tak ze sebe vysypete, co a pro koho chcete zahrát. Někdy se tam dovolá někdo, kdo to má fakt promyšlené a odříká to jak kafemlejnek. Méně často se tam dovolá někdo, kdo je velmi ležérní a v pohodě to povykládá.

A pak je poslední verze - někdo se tam dovolá a vypadá to, že s tím vůbec nepočítal. Jako kdyby ani nevěděl, že tam volá. Obvykle ví, co chce zahrát, ale netuší, komu to chce zahrát. V takovém případě to obvykle pošle všem, co poslouchaj. A to je přesně ta nejlepší možnost, na kterou se s Nexem vždycky hrozně těšíme, protože po celou dobu poslechu rádia furt křičíme: "pošli to všem!"

Dnešní radodárnost zní: Pošlete to všem!

3. srpna 2014

Každodenní radodárnost #217

Dneska jsem měl takový ten den, který utekl hrozně rychle. Ani nevím, jestli je to cajk nebo jestli to není cajk. Každopádně to byl celkem dobrý den, protože jsem stihl hodně věcí. Například jsem stěhoval televizi a byl jsem dělat nakupování, během kterého jsem se ztratil, povozil na nákupním vozíku a pořídil si divný lak na nehty, který má podle mě rybovou barvu.

Ale protože jsem lemra líná, tak se mi dneska nechce dělat povídání a tak to prostě zkrátím.

Dnešní radodárnost zní: Pokud si dáte do tašky deštník, tak fakt pršet nebude. Dneska jsem to vyzkoušel.

2. srpna 2014

Každodenní radodárnost #216

Ráno jsem běžel běhat. Bylo to dobré, protože jak bylo po dešti, tak to bylo v lese samé bahno a louže. Několikrát jsem uklouzl, ale ani jednou se v tom nevyválel, což je podle mě hodně dobrý. Domů jsem přišel celý zabahněný. Kromě bot a nohou jsem měl bahno i na krku, což je podle mě taky super.

Jinak jsem měl dneska takový normálně akční den, ale moc se mi ho nechce popisovat a vykládat o něm. Povim vám teda něco jiného. O vonných tyčinkách. Osobně jsem spíš vonnotyčinkový skeptik, protože si o nich myslím, že jsou rakovinotvorné. A taky si o nich myslím, že mě z nich bolí mandle. Zajímavé ale je, že je i tak mám hrozně moc rád.

Kombinují totiž dvě super věci, které moc věcí nekombinuje. Primárně jsou čichové, ale sekundárně vizuální. Jen málo primárně čichových věcí má i zajímavou vizuální stránku. Třeba nějaké takové ty domácí voňky do toho nelze počítat. To prostě jen nějak vypadá a díky tomu, že to nějak vypadá, to může vonět. Prostě ta forma samotná je jenom doplněk k vonění. Vonné tyčinky to mají trochu jinak, ale nejsem si jistý, jestli se mi to povede dobře vysvětlit. Prostě stejně, jako domácí voňka má nějaký hezký design, tak vonná tyčinka ho má taky (a ještě si můžete pořídit stojánek). Ta vizuální přidaná krasohodnota je v tom kouři, co z ní stoupá. Prostě nejenže to čicháte. Můžete se na to ještě ke všemu dívat a je to furt zábavné, protože se to mění.

A proto mám vonné tyčinky rád.

Dnešní radodárnost zní: Čas od času vsaďte na divokého koně (naše zdravotnictví) a zapalte si vonnou tyčinku.

1. srpna 2014

Každodenní radodárnost #215

Dneska jsem měl cajk den. Akorát jsem hrozně unavený, protože už mi to zase nespí. Včera jsem třeba chtěl jít spát hrozně brzo, ale stejně se mi to nepovedlo. A to jsem se fakt snažil. Musím to teda zkusit dneska, protože zítra je sobota a to se snažím dělat běhání na vyšší úrovni.

Teď večer se mi stala super věc. Jel jsem na Rohlenku. A prostě jsem jel tak, jak jsem byl. V pyžamu. Já totiž obvykle doma chodím v pyžamu, protože mám vlastně pyžama rád, jenom v nich nespím, protože spím nahý. Ale abych je mohl nosit, tak je nosím doma.

No a šel jsem teda ven v tom pyžamu. No po cestě mě napadlo, že s tímhle přístupem skončím na Módním pekle, což fakt nechci. Nevadilo by mi, že by si lidi mysleli, že jsem si já myslel, že jít takhle ven je jako OK (přitom jsem dement, co se zapomíná převlíct), ale nelíbilo by se mi, že by se na mě někdo díval. To já nemám rád, když se na mě někdo dívá. A tak jsem teda zůstal v autě a Nex si nešel koupit avokádo.

No a jak jsem tam tak seděl, tak jsem se díval na kamiony, což je podle mě super. Mám kamiony moc rád. Vlastně často myslím na to, jak moc super by bylo, kdybych byl řidič kamiónu. Kdybych měl jiné tělo, tak bych do toho asi šel. Ale s mojí konstrukcí na to asi nemám. Protože je to asi těžká facha, co není pro princezny. A asi to taky není taková sranda, jak si myslím, že je. Ale povrchně se mi to líbí moc.

No a pak jsem už nekoukal na kamiony, ale na karavan, co stál proti mě. Čekal v něm nějakej chlap. Pak k němu přišla (asi) jeho manželka a donesla mu jídlo. Mohlo jim být tak 60+. Okouk jsem espézetku a zjistil, že to jsou němčouři. A myslel jsem a to, jak je super, když spolu takhle karavanují a jezdí.

Dnešní radodárnost zní: Když vidíte v karavanu německý pár, který je ovrásněný, je tu nějaká pravděpodobnost, že v případě, že pár obsahuje aspoň jednu samici, začíná jméno alespoň jedné z nich na písmeno Dé.