31. října 2014

Každodenní radodárnost #306

Dnešní radodárnost zní: Kupte si koně.

To jsem to ale odflák! A koně jsem ti nekoupil, ale je to dobrá hláška. Skoro jako čekání na Godota, skloňování jmen, hodně hejblátek, papundekl, neexistující lidé, výpary a moře soli.

30. října 2014

Každodenní radodárnost #305

Musím to vzít hopem, protože se mi nechce psát. Chci si totiž číst. Měl jsem normální a docela veselý den.

Dnešní radodárnost zní: Namalujte si vlastní noty a pak někoho požádejte o přehrání, pakliže to sami neumíte.

29. října 2014

Každodenní radodárnost #304

Dneska mám hrozně zmatený den, protože si furt myslím, že je dneska čtvrtek. A jinak se mi nechce povídat, mám totiž takový pocit, že jsem toho poslední dny nakecal až moc. Takže z toho nemám špatný pocit.

Jo a ten puchýř jsem si zatím neroztrhal. Což je teda docela fuška, páč musím chodit jak baletka a tak vypadám hrozně retardovaně. A taky je venku hrozná zima. Konec novinek.

Dnešní radodárnost zní: Semtam si zopakujte věci z knih, co jste četli dávno. Třeba takovej nadsat.

28. října 2014

Každodenní radodárnost #303

Dneska jsem měl takový příjemný den. A hrál jsem zase Karkasone, protože je to moc milá hra. Líbí se mi na tom, že tam můžete být hodní a pomáhat si. A hlavně to jde rychle a nikdo se u toho nemusí nudit. A ještě je to vizuálně dobrý.

A udělal jsem si super puchýř zespoda na noze. Tak 5x2 cenťáčky. To proto, že se mi v posilce posunula ponožka, ale já jsem si řekl, že budu trénovat vůli a prostě se nebudu crcat s tím, abych si to potáhl. Jako bolelo to, ale tak co už. No myslel jsem si, že to bude jen malé něco, kdybych věděl, že to bude tak velké, tak bych určitě zvážil, jestli si tu fuseklu nespravit. Co už.

No ale šel jsem to ukázat Evísovi. Prostě jako zajímavost, že mám tak gigantický puchýř. A Evís na to hned aplikoval nějakou super náplast, pod kterou se mi to jako zahodí. Dokonce mi dal nějaké další, abych si to mohl ráno přelepit.

Ale hlavně jsem hrál karkasone.


Dnešní radodárnost zní: Pokud máte ke stolním hrám tak nějak odpor, tak fakt řikám, že Karkasone je dobrý. Líbí se to dokonce i mně.

27. října 2014

Každodenní radodárnost #302

Každou radodárnost začínám tak, že si otevřu blog a zkopíruju minulý název. Pak smažu potřebný počet číslic a nahradím ho jiným. Čiže přičtu jedničku.

Dneska nejsem moc vykládací, jsem spíš unavený z práce. Nebo vlastně ani ne, ale nechce se mi prostě povídat. Jsem spíš mlčoch v inertní náladě.

Dnešní radodárnost zní: Pokecejte si sami se sebou. Je to dobrý. Lepší než load balancer.

26. října 2014

Každodenní radodárnost #301

V úterý je svátek, takže jdu do práce jenom zítra. Já jsem z toho vlastně nešťastnej, protože do práce chodím rád a ta úterní změna mě zas vykolejí, protože to bude jinak. Budu si myslet, že je další neděle. Jsem divný, sám jsem na to přišel.

A to ani nemluvím o tom, že se změnil čas. Sice je teď už zase ten správný čas, ale bude mi trvat, než si zvyknu. Do té doby budu zas jak sova v akvárku s výhřevnou lampou.

Nalakoval jsem si nehty na takovou tu klasickou červenou. Připadám si s tím prostitutivně a líbí se mi to. Mám je teď i docela dlouhé (tak půlcenťákové) a samotnou mě zajímá, za jak dlouho to v práci oprcám. Proto je podle mě bezbarvý lak furt ještě hyp.

Byl jsem v Albrechtu a koupil jsem si tam 3 hrušky, protože mi zase najednou přišlo, že vypadají jako žárovky. Musel jsem si to koupit. Doma mi pak s nima rupnul pytlík a byly všude. Našel jsem všechny. Což zas ale nebyl takový problém, když byly jen 3.

Spadla mi nezapálená sirka pod postel, takže až bude nouze, vím, kde hledat. Je to taková ta velká, krbová.

Dal jsem si pauzu od dedektivek a čtu nějakou fantasy, co se v ní nehraje o trůn a ani si tam furt nekradou prsten.

Pořezal jsem si palec, protože používat prkýnko na krájení je pro drsný rebely moc pusinkoidní.

Hrál jsem Karkasone (nevim, jak se to píše a chci zde ukázat, že ne na všechno musím furt používat internet). Musel jsem to ale hrát jako mamlas, protože hra má asi 6 rozšíření, takže to na mě bylo moc složité. Trval jsem na tom, že budu největší biskup a fakt mi vadilo, když měl ten kostelík někdo jinej, než já. Třeba ovce jsou mi úplně jedno. Pole taky. Soudky jsou trochu lákavé, ale na kostely to nemá.

Uzdravil se mi ten kotník, o kterém jsem vám neřekl, aby se o mě maminka nebála. Už je to v cajku. Je to sice furt trochu oteklé, ale na funkčnost už to nemá vliv, takže dávám razítko použitelnosti a dál to ingnoruju.

Vypral jsem si šedověc, takže voní pradlem a né mnou. Evís to dal před praním do pytlíku, takže počet knoflíků na šedověci zůstává ve tvaru "všechny knofle" mínus "jedna".

Byl jsem se psem venku a hrál jsem si s ním tak dlouho, dokud nepadl únavou. Jednou omylem pokousal mě a 3x sebe. Takže jsem vyhrál.

Vykecal jsem se.

Dnešní radodárnost zní: Vykecejte se.

25. října 2014

Každodenní radodárnost #300

Včera se mi v práci stala prčovní věc. Šel jsem do kuchyňky a měl jsem s sebou 2 hrnky. Do jednoho jsem si připravil čaj a v druhém jsem měl nic a lžičku.

Hrnek s čajem jsem chtěl zalejt horkou vodou a hrnek s nicem a lžičkou jsem chtěl dát do kávovaru a udělat si kafe.

No samože jsem to otočil a hrnek s čajem jsem práskl pod tankovátko kafe, stiskl tlačítko pro nagenerování kávy, a hrnek s nicem a lžičkou jsem si donesl k varné konvi. No koukám na to a došlo mi, co se děje za mými zády. Že za pár vteřin bude z kafestroje prýštit povzbuzný mok přímo na můj čajíček a já si ve druhém hrnku vylouhuju nic a lžičku. Tak jsem honem popadl hrnek s nicem a lžící. Udělal jsem rozmáchlý skok, za který by se možná styděla Ulyana Lopatkina, ale rozhodně ne já. V ruce jsem při tom měl ten hrnek, v němž povážlivě poskočila lžička. Nakonec ale správně dopadla zpět do nicu. Pohybem, který byl tak moc ladný, jak ladný může tak ultrarychlý pohyb být, jsem vyměnil hrnek s nicem a lžičkou za hrnek s čajem. Za pikosekundu poté vytříklo ze stroje kafe. Ještěže ten stroj musí kafe prvně umlít, než do něj pustí proud vody.

Připadal jsem si jak někdo, kdo ovládá smrtící bojové umění a určil si, že ho využije v přípravě nápojů. Aktuálně tato historka dostává v mé mysli takový ten bullettimeový efekt.

Dnešní radodárnost zní: Napsat radodárnost se dá na každou hovadinu, když jste ten správný hrdina.

24. října 2014

Každodenní radodárnost #299

Dneska byl takový normální pátkový den. Třeba minulý týden v pátek jsem se zasekl v šalině. A tento pátek taky. Poslední dobou je to furt a to ještě nenapadl sníh. A taky jsem dneska potkal pana revizora. Zrevizoroval mě. Jelikož jsem si ho dlouho nevšímal, tak si moji šalinkartu vzal a dlouze to studoval. Asi měl dojem, že jsem podvodník. Ale to já nejsem. Každej přece ví, že mám šaliny rád a tak jedu vždycky zaplaceně.

Jsem za toho revizora rád, protože se mi díky němu vyplatil první kvartál té roční šalinkarty. Je to příjemné zjištění. A ještě navíc ten revizor vyhmátl chlapa, co jel na černo. Chudák šalina. Jede pozdě, furt stojí, v zácpě nebo nejede poroucháním, je narvaná k prasknutí, smrdí a lidi jí za to ani platit nechcou. Hrůza.

Dnešní radodárnost zní: Šaliny jsou dobrý.

23. října 2014

Každodenní radodárnost #298

No málem jsem šel spát a nenapsal jsem radodárnost.

Tak hopem, ať si můžu jít číst. Dneska jsem měl velmi náročný den a ani trochu jsem se neflákal. Poslední dobou se vůbec neflákám. A hlavní událost dne je, že jsem si špatně zapl košili, takže jsem byl nesmírně profesionální.

Čtu knihu a tam je v popisu jednoho člověka napsané, že byl schopen si vzít každou ponožku jinou. Myslí tím, že je to fakt takový magorný podivín.

Dnešní radodárnost zní: Když si někde přečtete něco o něčem, co obvykle děláte a nevyznívá to tak, že jste borec, dělejte, jakože jste to nečetli.

22. října 2014

Každodenní radodárnost #297

Dneska jsem šel dom z práce a přede mnou šli 2 policajti. Tak jsem šel tak metr za nima a hrál jsem si na to, že jsem komtesa a oni jsou moje osobní stráž.

Moje pravá osobní stráž škubala listy z okolních stromů a moje levá osobní stráž říkala, že už je podzim. Bylo to super.

Pak mě moje levá osobní stráž zaznamenala a řekla mé pravé osobní stráži, ať uhne a nechá slečnu projít. Tak pravá stráž uhla a nechala slečnu projít. A tím to skončilo. Bylo mi blbé jim říct, že mi to kazí a tak jsem radši kvačně vykročil, aby nepojali podezření.

Dnešní radodárnost zní: Pro hry v plenéru vám stačí 2 policajti.

21. října 2014

Každodenní radodárnost #296

Musím říct, že se mi poslední dobrou celkem daří psát. Teda kromě víkendů, protože to chci ležet. Ale ve všední dny jsem nasadil laťku docela vysoko. Za to jsem rád a tak to tu musím zmínit, kdyby si někdo nevšiml. A hlavně obvykle vždycky melu o tom, jak moc mě to nebaví a tak musím taky pomlet o tom, že mě to aktuálně moc neštve.

Včera jsem ležel v posteli a trochu jsem četl do minulosti. Mám ty svoje příspěvky celkem bez překlepů (nikdy je po sobě nečtu), ovšem samotné radodárnosti se překlepy jen hemží. V některých případech jsem měl i já problém rozluštit, co jsem tím jako vlastně myslel. Ale asi to tak nechám a nebudu to opravovat. Prostě jsem to tak napsal, takže co už.

No dneska jsem měl takový normální den, kdy jsem pracoval tak moc, že jsem měl jenom jedno kafe a jeden čaj, protože na ostatní jsem neměl čas. Bylo to hrozně náročné. Ale zase jsem se navíc naučil kus nového programování, takže jsem opět o něco hustší hacker a umím daleko zase o něco víc dělat programovací čarování.

Jinak se mi dneska nestalo nic ultradivného, ani jsem nepotkal žádného platýse. Což je velká škoda. Jednou se mi to ale jistě poštěstí. Jo a v Albrechtu jsem viděl pomela, ale byla pěkně hnusná a celá zelená. Dobrý.

Dnešní radodárnost zní: Když zjistíte, že máte humor jako dvouleté dítko, musíte se přes to prostě přenést.

20. října 2014

Každodenní radodárnost #295

Dneska jsem měl hrozně akční den, ve kterém jsem stihl hrozně moc věcí.

  • Byl jsem v práci
  • Byl jsem ve zdravé výživě, kde furt nemají slunečnicová semena
  • Byl jsem na ředitelství šalin a koupil jsem si roční předplatné na ježdění, takže má DPMB peníze na hračky pro šaliny
  • Byl jsem dělat praní (vypral jsem, ale líbí se mi, jak to všechno začíná stejně)
  • Byl jsem dělat psaní dopisu (a už to není překvápko)
Přemýšlel jsem nad tou jízdou šalinou. Vybavuju si, jak (když jsem byl malej) jsem jel na nějaký třídní výlet kamsi do háje. Třídní výlety jsem samože nenáviděl, ale tak co už (výjimka byla exkurze do Dukovan a přečerpávačky Dlouhé stráně, to bylo super. Teda ta část, když jsem byl uvnitř výše jmenovaných). Ne vždycky jsem se vykroutil. Jednou částí tohoto výletu byla jízda vláčkem. Bylo to do kopca a tak super atrakce - jízda vláčkem. Byl zelenej a měl na sobě béžové/krémové prvky. Pamatuju si ho, jako kdyby to bylo dneska. Dokonce i vím, kde jsem seděl.

Prostě ta jízda tím vlakem, co neměl okna, takže do něj fučelo a já jsem pak dojel domů a usnul jsem na koberci, protože jsem z toho dostal horečku a onemocněl, byla jako super. Údajně. Prostě lidi, zacálujte si to, je to skvělý, pokrcáte se pomalu do kopca vlakem. Všichni u toho hrozně křičíte a děláte "jéé" na věci, kterých byste si ani nevšimli, kdybyste šli pěšky. Ale jelikož jedete vláčkem, tak je všechno najednou daleko víc super a vy jste taky super, protože jedete vláčkem.

Mi to skvělé nepřišlo, ale klasicky jsem dělal to, co okolí čekalo. Dělal jsem, že jsem z toho nadšenej jako všechny ostatní děti. Tehdy jsem si ale myslel, že to obtěžuje všechny a všichni děláme, jak jsme nadšení. Stejně jako jak všichni děkujeme, když nás někdo obtěžuje na naše narozeniny a přeje nám ty hovadiny.

Jako ten vlak byl super. Stroje jsou super sami o sobě. Ale nějak mě minula ta přidaná hodnota. Nechápu, v čem je ten vlak jiný, než šalina. Mi to přijde stejné. Sednete do kolejky a jedete (i když ten vlak jako neměl koleje, byla to prostě jen atrakce. Normální kára co dělala, že je vlak) - a rozhlížíte se kolem. Někdy na to v šalině myslím. Že ty lidi, co v ní jedou se mnou, dělají úplně to stejné, co dělali v tom výletním vlaku. Jenom nejsou nadšení. Nechápu proč, jízda šalinou je dokonce levnější než jízda tím vlakem. Výhled stejný, křik menší, smrad větší, protože šaliny maj okna.

Dnešní radodárnost zní: Školní výlety jsou zlo i po 20 letech.


19. října 2014

Každodenní radodárnost #294

Dneska jsem se odpoledne sám sebe zeptal, jestli jsem včera napsal radodárnost. A pak jsem se musel podívat, protože jsem si myslel, že to, co jsem napsal včera, jsem napsal v pátek. Daleko od pravdy to nebylo.

A tu knihu jsem dočetl, za což jsem rád, protože si tedy nepokazím týdenní statistiku.

No a už k věci. Dneska jsem byl po docela dlouhé době v Olympyji. Cestou tam jsem přemýšlel, v čem je přesně ten problém, že jsem začal nakupování tak nemít rád. Že dřív jsem ho teda taky neměl rád, ale měl jsem ho rozhodně radši. Dneska jsem došel k tomu, že už je to zase celkem zábavné a není to taková otrava, jak jsem si myslel, že to je. Ale podle mě to bylo jenom tím, že se mi nechtělo čůrat, nebyla mi zima a neměl jsem hlad.

První šop mě bavil moc, protože to bylo hračkářství. Je to super pocit, že si můžu koupit úplně cokoliv, co tam mají. Na druhou stranu tam ale nic neměli. Docela mě dostal šestikolný teréňák na dálkové ovládání asi za 2 tácy. Měl jsem fakt nutkání si ho koupit, protože byl super a myslím si, že by bylo zábavné, kdybych na to naložil hrnek s čajem a vozil si ho z kuchyně do pracovny. A jsem si jist, že bychom pro něj našli další využití.

No a tak jsem natěšeně popadl tu bednu s tím autem a zjistil, že je to neproveditelné, protože to má tak špatně udělanou tu korbovou část, že to ani nic vozit nemůže - default je tam prostě nějaký plastový odlitek, který supluje něco jako nálad. No hrozná škoda a nekoupil jsem si to. A to se na mě (teda na to auto, né na mě), celou dobu lačně díval nějaký chlapeček, protože on ještě není borec, co si to může koupit i bez souhlasu maminky.

Dnešní radodárnost zní: Choďte do hračkářství, je to tam fakt super.

18. října 2014

Každodenní radodárnost #293

Dneska jsem měl normální den. Doufal jsem, že v něm budu ale dělat daleko víc ležení a tak to budu muset jít dohnat.

Dnešní radodárnost zní: Když vyhazujete psí bobek do vití popelnice, vždy se ujistěte, že jeji majitel nestojí za domovní brankou.

17. října 2014

Každodenní radodárnost #292

Já jsem už nahý a odvolávaný do postele. A najednou jsem si vzpomněl, že jsem ještě dneska nenaradodárnil. Ale mám takovou potřebu dostat se do postele, že mi to jde ztuha.

Chci si zapálit svíčkovou lampičku a nevylézt z postele, co je hned vedle ní. Prostě to tak je.

Dnešní radodárnost zní: Než si vlezete do postele, chvíli si představujte (vizujalizace!), jak moc příjemné to je.

16. října 2014

Každodenní radodárnost #291

Dneska jsem se nějak zasekl a už je na mě docela pozdě, protože jsem si navykl chodit dělat dřívější spaní. Což je dobře. A hlavně je zítra pátek a pokud nebudu v práci zase 12 hodin, tak se zvládnu podívat i na ty nové seryjály, co mají podzimní běhy (ehy jehy).

Jé tam prší! Hádejte, kdo nechal svůj deštník zase v práci. Paní uklízečku už ho přestalo bavit objíždět koštětem dokola a tak ho dala na stůl, u kterého nikdo nesedí. Napadlo mě, že ten deštník právě dostal hotelové apartmá na dobu neurčitou.

Taky jsem už skoro vymyslel, co bude *dárnost příští rok. Jenom to bude ještě těžší, než byla klidodárnost, takže si nejsem úplně jistý, jestli do toho chci jít. Nicméně si sem musím poznamenat, že v tento den jsem se posunul vstříc dalším psacím zítřkům. Když jsem totiž šel včera před spaním čůrat, tak mě napadlo, že už to psaní dělám hrozně automaticky a asi by mi chybělo, kdybych toho najednou nechal.

A pak jsem si zase řekl, že je docela príma dělat změny a dělat věci jinak. Ale tak co už.

Dnešní radodárnost zní: Kupte si Orbitky pro děti, protože když odloupnete tu horní vrstvu, tak jsou jednotlivé žvýky balené odděleně do těch úplně nejúžasnějších obalů s hamburgrama.

15. října 2014

Každodenní radodárnost #290

Dneska jsem měl takový normální den. Nestalo se mi vlastně nic divného, prostě taková ta normálka. To ale znamená, že budu muset sáhnout do svého fondu a pojednat o něčem, co se mi stalo někdy jindy.

Nebo vám povim o sluchátkách. Mám zase nová, protože ta stará superní jsem rozflákal. Mi vlastně sluchátka moc dlouho nevydrží, protože je zničím v posilovně. Stane se to tak, že mám telefon v kapse kalhot a jak se hýbu, tak ten konektor od sluchátek dostává tak zabrat, až ho zničím. A nebo se to stane tak, že prostě zavadím rukama o šňůru a škubnu s tím. Takže se časem stane, že jedna strana přestane hrát. A to je furt dokola. Ano, řešením jsou bezdrátová sluchátka. Ale to se mi zas nelíbí, protože je mi to nesympatické. To je jak bezdrátová myš. Nechtěl bych to. Kabel je kabel.

No a tak mám teda nová sluchátka. Jsou to jenom pecky, takže to přes vlasy není vidět. A navíc jsou fakt dobrá, takže nehrají do místnosti a nikoho to teda neotravuje, i když to mám pěkně nahlas. No a díky tomu na mě lidi v práci mluví, ale já je neslyším. A tak jsem dneska vymyslel, že na sebe nalepím post-itový papírek v kontrastní barvě ke svému oděvu a napíšu na něj, že mám sluchátka. No a fungovalo to. To je nepopiratelný důkaz, jak jsou post-itové papírky splendidní záležitost.

Dnešní radodárnost zní: Pokud hledáte řešení, vyzkoušejte vždy post-itový papírek. Ať už se jedná o cokoliv.

14. října 2014

Každodenní radodárnost #289

Dneska jsem měl takový retardovaný den. Mluvil jsem velmi poblble, i když jsem to neměl moc v plánu. Samotnou mě to zarazilo.

Ale povykládám vám něco osobního, to je podle mě takový dobrý chyták do publika.

Dneska jsem šel do práce a zjistil jsem, že nějak špatně vidím na levé oko. No trochu mě to poděsilo. Prostě jsem měl nahoře ve vidění takový černý flek. No furt jsem přemýšlel, co to je. A pak mi to došlo. To není vada oka. Je to moje líčení.

Totiž abych tak řekl. Řeknu tak. Já nejsem žádnej odborník na líčení. Neumím se namalovat. Někdy v 16 jsem si koupil černé linky a řasenku. A vydrželo mi to. Některý lidi si o mě myslí, že tomu rozumím. Je to proto, že říkám věci jako "zvýraznit lícní kosti pudrem", "jemný poprašek", "konturka", "podkladový krém", "nános", "barvitost", "nesmývatelnost", "podkladová báze", "fixátor", "do ztracena" a "'ukulele".

V reálu je to se mnou tak (což už jsem tu říkal), že si prostě nahoru namaluju brutálně výraznou černou linku, co je protažená tak cenťák za oko (o síle třeba půl cenťáčku), prásknu od oko linku tužkou (to je jediný upgrade od těch 16) a nařesenku se, takže vypadám jak gothická mrkací panna. Když mi bylo 16, tak to bylo OK. A teď už to vzhledem k věku není OK, ale lidi kolem mě jsou na to tak zvyklí, že jim to ani nepřijde. Mi to taky nepřijde, prostě Jasmín.

No ale jelikož se s tím odmítám moc crcat, tak jsem musel sehnat taková líčidla, která vydrží celej den (nikdy si nijak svoje líčení neupravuju, ani ho nekontroluju, protože to by mě obtěžovalo) a večer stačí omýt obličej mýdlem a je to pryč. Trvalo to fakt hodně let, ale našel jsem. Nemaže se to, drží to celej den a rozpustí se to jen večer v posilce, ale to je mi fakt jedno.

Nevýhoda linek je v tom, že když je večer odmýdluju, tak tak zajímavě zhrudkovatí a zamotá se mi to do řas (jo není to žádnej šunt, jsou docela drahé, ale možná jsou dělané na odličovač a proto je mýdlo smyje prostě tak, že odstraní celou tu linku jako jeden kus tak, jak jsem to namaloval). A přesně to se mi dneska stalo. Měl jsem prostě v řasách odstraněnou linku z včerejšího líčení. No hrozně se mi ulevilo, když jsem zjistil, že neslepnu a tak jsem zkoušel svoji výdrž. Řekl jsem si, že to tam nechám, i když mě to neskutečně štvalo. A vydržel jsem!

Dnešní radodárnost zní: Když si chcete udělat fakt dobrou náladu, tak si pusťte Blut Aus Nord nebo Deathspell Omega. Úspěch zaručen.

13. října 2014

Každodenní radodárnost #288

Myslím si, že až se jednou dostanu k tomu, že zajdu k doktorovi na hlavu, tak mu prostě jen pošlu odkaz na blog. A on z toho odvodí dyjagnózu a já tam nebudu muset chodit, protože se mi hnusí představa, že ležím na takovém tom sofa. Hnusí se mi, že se na tom válel někdo přede mnou. To je jako v hotelu. Vždycky na to hluboce myslím. A taky na to, že hotelové deky aspoň voní jako vyprané a taky že to musí být vyprané, protože na to má Brusel určitě nějaké směrokazatele.

Ale o tom jsem mluvit nechtěl. Ani nejdu nikam do hotelu. Jen mě to tak napadlo s tím sofátkem. Protože jsem řekl, že doktor na hlavu.

Dneska jsem měl takový normální pracovní den, ve kterém se mi nestalo nic divného. Jenom bylo víc teplo, takže jsem nepotřeboval svoje návleky na ruce, které nosí někdo, kdo se jmenuje skoro jako Masák. Ale není to Masák, jenom to tak zní. A nosí to kvůli image, což je velmi aerodynamické. Ten dešník jsem zase nechal v práci. Ale nechal jsem ho tam schválně. Prostě mi přijde, že už tam tak nějak patří. Dočetl jsem knihu. Ve čtvrtek. V sobotu. Dneska. Začal jsem číst další.

Začal jsem si zapalovat svíčky. Někde jsem četl, že rozdíl mezi pěnou na holení pro ženy a pro muže je jen v tom, že ten pro ženy jinak voní. Ale funkčnost že je stejná. Byl jsem venku se psem a nikoho jsem nepotkal. Bylo tam teplo. Šel jsem nedávno potmě s odpadkama a myslel jsem na to, že bych ty detektivky neměl číst. I v šalině si dávám bacha na vrahy.

Měl bych začít psát knihy. Pořídit si rozhlasové vysílání. Otevřít si šop s věcma na hlavu. Nikdy si nekoupit baleríny. Nachystat si nehtová lůžka. Nemám rád, když mi někdo něco nutí. A ještě k tomu ten pocit správnosti. Zabalit do alobalu. Vložit si kus mezi rty. Vyprávět příběh. Opustit v nekonečnu. Jednou nejít stejným směrem. Zálohovat data v hlavě. Poskládat si jiné informace. Tvrdit, že jste na vážkách.

Někdy to nejde dál. Sami víte, kde teď jsme. Já vám to neprozradím. Nemám chuť přestat. Stejně si myslí, že je neviditelný. Nikdo z vás tu nežije. Já nechci. Vylákat se z podsvětí. A pořád dokola. Kopat ženám do kabelek. Cítit samotu. Nebýt ve správných barvách. Zašantročit ústní dutinu. Vidí se v tom. Zase se schovala.

Nedokázal přerušit svoje vlastní mýty. Já bych neuměl dělat, jakože jsem nic neviděl. Tvůrce neudělá vždy chybu. Každý chápe jinak. Mince dobroty. Jako když se potápíte. Nikam se zde neklesá. Poklesky vyjímáme. Moje ruce vypadaly jednoznačně. A pak dělá to s těmi smysly - vnímá. Večer co večer stejná tlachárna.

Je to pořád dokola. Já jsem dřív žil v městě. Žíla jako proud světla. Neteče tím nic než prohra. Nemazat a nevracet se. Jako nahraná páska. Přesně takhle vnímáš život. Jakkoliv byl pružný, potácel se. Nezopakoval jsem pasáž. Chtěnost probuzení. Všimni si, že tam neustále voní čaj. Časoprostor je lživý. Slova znamenají něco jiného. Představy pro baronety.

Naše záhlaví bylo vyplněné. Jak někdo jiný rozhoduje podle úvah neživých. Moderna a posunutí. Jáhlová kaše. Budoucnost pro čumily. Nedodělat ani malý kousek. Vyprahnutí. Pozvednou se ze žaláře. Opakují neustále dokola ty samé věty. Já bych nebyl. Ve tvé kůži, byl bych vyděšený. Navázat na provázek. Stopa střídá oslavu. Bajka jako přirovnání. Dokonalý eufemismus. Vyděláme na tom. Vyděláme kůži. Budeme lhát.

Pro oblíbenost strčí vlastní jáství do igelitu. Zadělá. Nakladená vejce. Tolik zmatku, když nemůžeš vystoupit. Nakonec si to uvědomíš. Ale vždycky máš čas. Jenom ti lžou. Jako já. Nevědomky. Někdo to do mě vložil. Vyndat si z hrudi plát. Nepřiznej to. Nikdy nic. Nikdy navíc. Nikdy nikam.

Musím sledovat hodiny. Zakleté znamení plné ponurosti. Dýchá na vás to zpoždění? Pojedete vlakem. Konečně jsem se na něco zeptal. Jako když jsem se snažil dát to dohromady. Přiznejte se, když nemáte co přiznat. Prázdno existuje. Nakouknout do kádě s vodou. Neuvidět množství cínu. Pozinkování, sama sis o to řekla.

Jako stroj. Jako stroj. Jako stroj. Kdo je to? Přišel nebo se sem dostal jinak. Dotazy na nepoložené otázky. Rozvětvený verš. Vymyslel jsem si to. Od začátku. Našel ses v tom? Já tohle dělám rád. Kdo umí kódovat, kdo umí číst. Vždycky se v tom najdeš. To je to stejné, jako seance s duchy. Najednou už mluvím čistě. Protože se snažím všem říct, jak to bylo. On tam ale nepřišel. Neunesly tíhu odpovědnosti. Ztratilo se tvoje zklidnění. Na konci jsem viděl, že to nijak nedopadlo.

Nic nekončí nijak. Nakonec si budeme jistí jenom jedním. Řekl bych ti to, kdybych se uměl vyjadřovat neslovně. Je tu omezení. Dráty drží energie. Život jako jedna plocha ledu. Vyhnat si okamžik z hlavy. Vzpomínky na vzpomínky. Nikdy nebýt konfrontován s realitou. Já jsem to myslel vážně. Musel jsem se někam pohnout. Uteču. Nebude sám. Vymysleli si takovou divnou hru. Sama jsem tam stála. Nemoci se zadívat na balkon. Nepatřit. Nebydlet. Nebýt.

Neodhadneš to. Napnout sám sebe. Vyhnat z přesvědčení. Narůst do duhy. Zadlužený měšec. Naplněnost vírou. Iluze bytí.

Dnešní radodárnost zní: Zavřít oči a dívat se.

12. října 2014

Každodenní radodárnost #287

Dneska mám takovou věc, o které jsem tady už možná pojednával. Ale dneska to zase přišlo na přetřes.

Jde o mě a o moje věci. Já prostě nejsem schopen normálně upgradovat na lepší verzi, když je ta stará ještě použitelná. Tak třeba můj telefon. Budou mu 4 roky. Potřeboval bych nový, protože ten můj stávající už někdy trochu vynechává. Nelze ho už připojit na internet. Nikdy ho nemůžu vypnout. Baterie musí mít vždy na 40 %, protože pak se telefon vypne sám.

Ale jinak je skvělej. Žádnej problém. Semtam vypadne volání, když volám. Ale i tak to furt 100% splňuje požadavky, který na telefon mám - posílá to esemesky, vzbudí mě to, ví to, kolik je hodin, přehrává to hudbu a lze s tím telefonovat. A když už, tak si na tom zahraju i sudoku, takže cajk.

No a dneska se mi stalo, že mi umřela baterka v Jablku. Záporné napětí, totálně nenabitelná a přitom nenafouklá. Furt to hlásí 0 %. Co už. Podle mě je to taky cajk. Jenom nesmím mít nikdy nic rozdělané, když zrovna vypadne proud. Ale tak bylo ostatně vždycky. V takové té dřevní době, kdy byly v podstatě jen stolní komply. Tam je to taky tak. Děláte - neděláte. Prostě je to v cajku, jinak je to super mašina. Jasněže bych mohl za 3 táce koupit baterku novou, ale tato investice nevyrovná tu lotynku, že možná přijdu o nějaká data, pokud budu zrovna něco dělat, nebudu to mít dlouho uložené a vypadne proud.

Nebo jak jsem si několik let nekoupil čtečku, protože knihy jsou dobrý. A pak jsem si ji koupil jenom proto, že se mi povedlo naskočit na vlnu nadšení. Kdyby mi odplula, tak tu čtečku taky nemám. Nebo moje zimní boty. Jsou asi dobrý, když jsem v nich odchodil 2 zimy a jsou to vlastně jenom vystlaný kecky. Nebo můj kabát. No když mi bude zima, tak si pod něj dám prostě svetr a cajk.

Já neumím utrácet a mám rád svoje věci. Já nevim. Lidi kolem mě mají reakce, že je to jako špatný. Nebo že to rozhodně není dobrý. Já nejsem držgrešle, umím vyházet peníze fakt za cokoliv (třeba losy a žvýkačky), ale neumím nahradit něco, co zatím funguje snesitelně.

Dnešní radodárnost zní: Kdybych neměl lidi, co mě mají rádi, tak bych nebyl vůbec.

11. října 2014

Každodenní radodárnost #286

Dneska jsem měl takové dobře horrorové ráno. Bohužel bude moje sdělení znít velmi zakovaně. Asi jako když jsem tu všechny nabádal, aby dělali drozda.

Šel jsem ráno do posilky. Zavíral jsem dveře od bytu a najednou za sebou slyším někoho kašlat. Došlo mi, že se to ozývá zpoza vedlejších dvěří, kde bydlí podplukovník. No dostal jsem hrozný strach, protože začal rachotit se svým vlastním zámkem. A tak jsem rychle utekl.

A aby to bylo veselejší, tak jsem při tom napínal ruce před sebe, jako to dělají kreslené postavy v různých krátkých filmech. Utekl jsem ven. Tam mě napadlo, že jestliže se podplukovník díval kukátkem, tak to musel vidět a trochu jsem se zastyděl. Na druhou stanu nemohl vědět, proč jsem to udělal. Mohl jsem docela normálně spěchat. Podplukovník nemůže vědět, že se ho bojím, protože když se s ním setkám doopravdy (když nestihu utéct), tak ho normálně zdravím a dělám, jakože nic.

Pes, co vypadá jako starší pan Burns celej den řve. Kachnič má plnej kufr alkoholu. Mám to prostě rád.

Ale chtěl jsem vám původně povykládat o něčem jiném. Volby už bohužel skončily, ale i tak vám to povím. Vlastně je to možná dobře, protože mě nikdo nebude moct nařknout z toho, že se snažím manipulovat voliče.

Totiž jsem si všiml těch super kampaní, co probíhaly. Hlavně v oblasti Brněnského metra, protože tam se vyskytuji docela často.

Pravidelně se tam střídaly různé stánky různých politických stran. Socani tam snad byli dokonce dvakrát! A pokaždé měli takové ty létající balónky a nějaké žrádlo - nebo to tak vypadalo. Jakože tam mají nějaké ohřívače na párky nebo guláš. A taky tam měli nejvíc narváno. Byl jsem rád, že mě neotravovali, když jsem šel kolem, protože bych ten oranžovej balónek stejně nechtěl, ani kdybych byl dítě. A nemluví ze mě žádné ty liščí hrozny.

No pak jsem tam viděl modláře. Ti byli trochu skromnější. Jejich stan nebyl tak pompézní a já jsem si říkal, že se to hezky doplňuje. A pak jedu jednou ráno do práce šalinou. Čekám na hlaváku a přijde ke mě paní a nabízí mi Metro. Já se usměju a řeknu, že děkuji, ale že nechci. Stejně bych to nečetl, ale mám ty dytrybutory Metra tak nějak rád.

No a nad tímhle přemýšlím a přijde ke mě chlap. Postaví se hubou těsně ke mě a řekne mi: "Chcete buchtu?" A vezme z loudny, kterou drží žena ve žlutém zabalený kus nečeho. K tomu prcne letáček, na kterém stihnu přešíst "primátorka" a cpe mi to k hrudi. A já řeknu úplně zvracivým tónem "NE!" Ale přitom mě ani tak neznechutilo chováno toho chlapa. Prostě mi vadilo, že jsem si přemýšlel nad tím, že je Metro hezké a on moje hezké myšlenky přerušil.

No jiný lidi to tak neměli, protože mu ty buchty doslova kradli. Ty letáčky už teda tak moc ne.

Dnešní radodárnost zní: Všímejte si svého občanského okolí, protože díky tomu můžete mít po dlouhé době fakt parádně dlouhou radodárnost.

10. října 2014

Každodenní radodárnost #285

Dneska jsem měl hrozně moc pracovní den a proto se mi opět nechce nic moc povídat. Taková ta páteční klasika.

Dnešní radodárnost zní: Divadlo je smutný, seriály jsou smutný, balet je smutnej a každá jiná kulturní akce je prostě smutná. Bez ohledu na to, jestli chápete místní humory.

9. října 2014

8. října 2014

Každodenní radodárnost #283

Měl bych si pohnout. Mám to tu otevřené už asi hodinu a ještě jsem nic nenapsal, protože si chci opět číst. Je to mor. Chybí mi už jen pár procent!

Dneska jsem na sobě neměl žádné díry a opět jsem nechal deštník v práci. Fakt to nedělám schválně.

Dnešní radodárnost zní: Když si chcete na něco vzpomenout, pošlete e-mail sami sobě a někomu, kdo vám to může připomenout.

7. října 2014

Každodenní radodárnost #282

Dneska to bude traprdné, protože to bude pojednávat o velmi soukromé věci. Ale osobně to považuji za srandovní a tak se o to musím podělit.

Kdo mě zná, ví, že jsem čistotný tvor. Chodím čistý, nesmrděj mi nohy, užívám deodorantu, mám pěstěné ruce (jé, já jsem zas zapomněl v práci ten deštník!), užívám krémů na tělo i obličej, parfémuju se, každý den si měním oblečení, protože bych nešel v tom stejném, protože je to fuj.

No a nedávno se mi stala taková věc. Totiž mám skinny džíny, co mi trochu padaj. A tak jsem je vždycky popadl za taková ta poutka na pásek a potáhl si je nahoru. No a nedávno se teda stalo, že se mi to poutko urvalo a nechalo v kalhotách malou dírku (a urvané poutko). No koupil jsem si nové gatě, ale tyhle jsem si samože nechal, protože jsou prostě super.

No a dneska se teda oblíkám do práce a říkám si, že si naparádím nějakou tuniku. A k ní že si vezmu ty gatě, protože jsou prostě příjemné a díra nebude vidět, neb je tunika dlouhá. No tak jsem to na sebe nastrmačil a v zrcadle vidím, že to mému tělu moc nesluší a tak převleču vršek. Ale jako cajk, ta díra stejně vidět nebyla.

No ale jdu pak v práci na záchod (to já tak chodím, to ještě není to traprdné) a zjistím, že mám díru na kalhotkách. Teď to není nic lechtivého ani sexuélního, díra je naboku ve švu. Jsem z toho smutnej, protože to jsou moje Capitan America spodky, které mám rád. Ale tak co už.

No a večer jdu do posilovny. Všimnu si, že mám na topu takovou minidírku a přemýšlím, co je to sakra za den. Obvykle nikde žádný díry nemám. A pak se v šatně převlíkám do civilu a zjistím, že mám (fakt nekecám) díru i na cvičících tepláčkách.

Prostě pecka souhra. Zkontroloval jsem i ponožky, ale ty si to nechaly ujít a byly v pořádku. Což bylo docela zklamání a napadlo mě, že jsem si neměl stříhat nehty a mohl jsem to mít komplet.

Dnešní radodárnost zní: Díry nejsou trapný, díry prostě jsou.

5. října 2014

Každodenní radodárnost #280

Dneska jsem měl takový normální den, ve kterém mi Nex doplnil zásobu čaje, takže mám 0,4 kg Pu-Erhu a můžu ho zas pít jak urvanej ze řetězu. Taky mi chybí už jen 10 % další knihy. Měl bych to dočíst, abych v pondělí začal s novou knihou.

Dnešní radodárnost zní: Pokud chcete vypadat jako někdo, kdo rozumí svatbám, vždy pochvalte dort.

4. října 2014

Každodenní radodárnost #279

Dočel jsem další knihu. Bylo to dobrý a tak si dám další od toho stejného autora. A ještě navrch jsem byl dneska produkta. Ráno jsem se totiž probudil zase v 6 a nějak mě napadlo, že bych si mohl pustit Bonnie Tyler, protože každej má po ránu rád Bonnie Tyler. Když už nic, tak vám vaše ranní hleny a chrchlání nepřijdou k ničemu. A máte pocit, že v tom nejste sami.

No ale dál. Šel jsem se napít a vyklízel jsem myčku. No v tom mě napadlo, že bych mohl umejt dřez. Tak jsem umyl dřez a poklidil kuchyň. Připadal jsem si fakt dobře, i když to tam ještě teď smrdí čistidlem.

Dnešní radodárnost zní: Když už nechodíte do škole, tak si najděte někoho, komu můžete dělat úkoly.

3. října 2014

Každodenní radodárnost #278

Jsem doma sám, čtu děsivou knihu a vedle řve ten pes, co vypadá jako pan Burns. Jenom tak o 150 let starší. A sousedům někde nade mnou furt vržou dveře. Jeden by řekl, že se budu bát, ale zatím je to dobrý. Bojím se jen toho, že přestane jít proud. Ale to jsem vyřešil tím, že jsem si zapálil svíčku. Číslo na hasiče kdyžtak znám.

Nejsem si úplně jistý, o čem chci dneska povídat. Tak nějak bych chtěl mít kouzelnou moc a umět napravovat věci, se kterýma reálně nejde nic moc udělat. Taky bych si chtěl jednou nezapomenout ten deštník v práci. A chtěl bych toho vlastně umět víc. Taky jsem dneska hodně poslouchal rádio a došel jsem k tomu, že rádio je fakt super věc, i když ho jenom posloucháte, neradíte mu a dokonce vám ani nikdo nic nemusí posílat.

A jelikož teda nevím, tak jsem se podíval, co byla před rokem klidodárnost. Přesně si to vybavuju. Jely jsme s Evísem ráno šalinou do města a spolu s náma jela i školka. Byl tam hrozně otravný uřvaný chlapeček. A pořád pípaly zadní dveře, protože se upozornění o jejich zavírání rozbilo. Evís potom zůstal ve městě a já jsem jel dom. A jel jsem tou stejnou šalinou. Jenom to upozorňovátko už někdo srovnal. Ale jinak to bylo prostě to stejné.

Dnešní radodárnost zní: Když nevíte co, tak si zavzpomínejte na nějakou totální marginálnost, co se vám stala před rokem.

2. října 2014

Každodenní radodárnost #277

Dneska nemám moc času, protože mi chybí asi 3 procenta v knize a to jeden nemůže nechat jen tak. Měl jsem dneska takový dobrý a hrozně pracovní den. Jsem moc rád, že už jsem doma.

Včera (jak jsem byl v té čajovně), tak jsem předtím nechal v práci deštník, protože jsem si myslel, že jako ještě půjdu po čajovně do práce. No už jsem tam nešel a tak tam ten deštník zůstal. Hned jsem se vyplakal Evísovi, že nemám deštník a co když bude jako zítra pršet. Chvíli předtím mi Evís půjčil sluchátka (protože ty jsem taky nechal v práci) a tak nebyl skoupý ani k deštníku. Teda né, že bych si myslel, že by mi Evís nevěnoval deštník, prostě jen chci demonstrovat, jak nejsem schopen udržet svoje věci v dosahu svých rukou, když se přemisťuji z místa na místo.

No a tak mi Evís dal vybrat ze sbírky svých deštníků. Vybral jsem si takovej fešnej červenej. A dobrý. Ale ráno nepršelo a tak jsem ho nakonec neužil a říkal jsem si, že si samože v práci vezmu ten svůj.

Je jasné, jak to dopadlo. Nechal jsem ho tam. Opět. Dneska se ani nemůžu vymlouvat na to, že když jsem šel do čajovny, tak jsem si myslel, že se ještě budu vracet do práce. Prostě mi přišlo, že to tomu deštníku v kanclu sluší nebo já nevím.

Dnešní radodárnost zní: Všude, kde se pohybujete, byste měli mít všechny věci, co můžete potřebovat. A proto to maj šneci tak dobrý.

1. října 2014

Každodenní radodárnost #276

Dneska jsem byl po hrozně dlouhé době v čajovně. Já k nim mám totiž tak nějak odstup. Třeba čaj mám moc rád, ale nemám rád čajovny, protože tam prostě nezapadám. Jsem spíš kavárnový než čajovnový.

Nicméně jsem tam měl fakt dobrej čaj, kterej jsem si potom koupil i domů, abych jako ukázal, že to s čajema myslím fakt vážně. Dokonce jsem ani nedal mrknutím oka najevo, že mě trochu pokolejila jeho cena. Myslím, že jsem to tam zvládl dobře, nepolil jsem se a asi jsem neudělal žádnou ostudu.

Problém byl v cestě zpět. Chtělo se mi samože hrozně čůrat, protože jsem celkem měl ty čaje asi 3. Jakože 3 takové ty čajovnové konve. No bylo mi fakt úzko. 

Dnešní radodárnost zní: Když jste v úzkých, jděte do knihovny.