30. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #336

Eště naradodárnit, ať to mám dneska v cajku. Už je vlastně stejně docela nebrzo.

Dneska jsem měl víc akční den než včera. Například jsem dokonce napsal část seminární práce. Už jsem z toho úplně vypadl, ale furt ještě umím odkazovat na cizí texty, takže dobré. Jsem asi tak v polovině 1 000 slovného pojednání. Jde to ztuha.

Taky jsem si dneska koupil červenou řepu. Kdo mě čte dlouho, ví, že jsem to dřív jedl skoro pořád. Ale to byla taková ta z průhledné lahve. Dneska jsem si koupil celou tu hlavu.

No byla to docela legrace. Od prvního okamžiku, kdy jsem to rozkrojil. Tekla z toho rudá šťáva. Tak jsem si z toho vzal polovinu a tu druhou jsem chtěl dát do lednice, ale i mi došlo, že to by bylo všechno červené. A tak jsem vlezl do skříňky, kde jsou celofány, alobaly a pečící papíry. Chtěl jsem potravinovou fólii, které ale já řikám celofán.

No vypadl na mě alobal a bacil mě do hlavy. Trochu se rozmotal. No namotal jsem ho zpět na roli. Kdo víte, jak alobal vypadá, můžete tušit, že se mi to nepovedlo udělat nepoznatelně. Ale tak co už.

Pak jsem tu druhou půlku řepy omotal tím celofánem a dal do lednice. No přišel jsem si jako normálně uvažující a hrozně chytrý člověk. A pak jsem se to snažil okrájet a nakrájet na kostky. A pak jsem přišel na to, proč jsem si kupoval tu verzi ve sklenici.

Dnešní radodárnost zní: Kupte si to ve sklenici.

29. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #335

Dneska byl super den. Celej jsem ho proležel, pročetl a prosledoval sledováním svíčky.

Řekl jsem jen velmi málo slov a vypral jsem prádlo.

A jsem s tím spokojen.

Dnešní radodárnost zní: Pokud jíte příliš pálivá jídla, pořiďte si kvalitní balzám na rty a aplikujte ho na rty už hned po jídle.

28. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #334

Dneska byl naprosto unikátní den. Byl to moc dobrý den, protože jsem se furt jenom smál. Asi tak pořád. Díky tomu jsem furt smrkal, ale vůbec mi to nevadilo.

Začalo to už ráno. Jel jsem na hlavák a vidím, že dvanáctka je hned v závěsu a tak na hlaváku vyskočím a ta dvanáctka nikde. No tak jsem tam stál ještě dvanáct minut a pak přijela náhradní doprava. Což je teda tento týden už podruhé. Ale cajk, do práce jsem se dostal.

Pak jsem viděl člověka, o kterém jsem si myslel, že neexistuje. Byl jsem jeho vzhledem a chováním tak zklamán, že si to sem poznamenám a zapomenu na to, protože v mých představách byla tato osoba superhrdinou. V realitě je to blbá slepice. A blbá slepice mi moji super představu nevezme.

A pak to tak pokračovalo celý den dál. Taky jsem hodně nadával, byl jsem v posilovně a sehnal jsem nějaké prézenty.


Dnešní radodárnost zní: Když jsi nejlepší, všechno se ti daří. Jasmín se nenarodil, ale spíš vzniknul.

27. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #333

Dnešní radodárnost zní: Když jste v úzkých, udělejte si dechové cvičení.

26. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #332

Tento týden mi asi není to vyspání souzeno. Fakt jsem se snažil, ale prostě to nejde.

Dneska jsem si koupil křen a bílou ředkev. Ta vypadá velmi úchylně. Křen vypadá normálně. Příště ho ale pojím menší množství, protože je to asi hodně kvalitní křen. Ale četl jsem, že je to jako zdravé a tak ničeho nelituji. Zatím.

Jinak jsem měl dneska docela normální den, přičemž jsem se svezl hyperní Mazdou. To píšu proto, že lze říci, že je to v mém světě povšimnutíhodné, jelikož obvykle se vozím Fordama. Chci tím říct, že to byl prostě nezvyklý dopravní prostředek.

A už jsem u toho. Totiž včera se mi stalo, že jsem čekal na šalinu. A místo ní přijel normální bus, který dělal, že je šalina. Přijde mi to hrozně milé, protože všichni vědí, že je to bus, ale každej mu to toleruje a bus si může jezdit po kolejích a tak. Jenom teda nezvoní, což je škoda. Ale i tak to bylo dobrý.

Dnešní radodárnost zní: Semtam vskočte do nezvyklého dopravovadla.

25. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #331

Dneska jsem se taky vyspal napytel, ale nebylo to až tak moc špatné jako včera. Měl jsem docela dobrý den. Až na prostředí v mé kanceláři. Je tam moc teplo a tak musím furt větrat a chodím furt v tričkách bez rukávů, protože je mi prostě furt teplo. Vypadám jak pablb, protože ostatní maj třeba i mikinu nebo svetr. To sem píšu spíš pro sebe, protože mě zajímá, kdy zase nastane doba, že mi bude zima. Teď je mi srandardně furt teplo. Tak nevim.

Vím, že o tom tady furt melu, ale těším se na Vánoce. Když jsem šel ráno do práce, tak byla ještě tma. A jdu přes takovou velkou tlustou silnici, kde jezdí hodně aut. No a kolem té silnice jsou kandelábry a na nich už je vánoční výzdoba. Je to fakt odporné (a to už je co říct, když to řeknu já a ještě takhle nahlas). Prostě na každém kandelábru je modrobíle svítící asisněhová asivločka. Já nejsem žádnej biopřírodní nazi, ale furt se mele o tom, jak se má šetřit energie a pak se na okraj města, kde ani lidi moc nechoděj, spíš tam jenom projížděj auta, prásknou obrovské svítící věci, o jejichž přitažlivosti pro atmosféru Vánoc by se dalo dost dobře polemyzovat (což je ale otázka vkusu, ale i tak je to prostě blbý a tohle je můj blog a tak se tu můžu rozhořčovat nad nesmyslností této ozdoby).

Jako já vím, že to obecně maj lidi rádi a na náměstích si hrajeme na baroko a všichni jsou prostě hrozně moc oslnění, ale! Prostě je to nehezké a zbytečné. Tak.

Ale to jsem říct nechtěl. Chtěl jsem říct, že se hrozně těším na Vánoce. Musím si to sem napsat a hrozně si to užít, protože vím, že až bude tak solidně 20. 12., tak se jich budu děsit a budu to nesnášet. A až bude po Vánocích, tak si vlastně ani nevšimnu, protože je mi to vlastně úplně jedno. Ale jelikož ještě nejsem ve stavu, kdy bych Vánoce žil, tak se na ně můžu těšit a myslet si, že si jich jakože reálně všimnu a něco bude jiné. A proto mám rád tohle období.

Také jsem omylem polil Evíse sprchou, protože jsem ji nechal zaplou. Evís to netušil a pokropil se, když myl vanu. Minule jsem si například šel dělat čaj, když si Evís myl vlasy a díky tomu, jak jsem brutálně pouštěl tu vodu (jak kdybych ten kohoutek dojil), tak jsem Evíse prozměnu opařil. Neptal jsem se, ale skromně si myslím, že dnes jsem to narovnal, protože je zde hluboký předpoklad, že ta voda ve sprchové hadici již byla studená. Taky čtu šestky jako devítky a ještě to píšu do důležitých seznamů. Je to se mnou prostě pohádka.

Jo a pamatujete na to, jak jsem furt nechával v práci svůj deštníček? Paní uklízečka už ho pak dokonce dala na stůl, aby jí nezavazel v dělání. No minulý týden jsem si ho musel vzít na cestu dom, protože moc pršelo a já nechci, aby mi namokla čtečka. No a dneska jsem si ho tam s velkou slávou zase donesl. Ještěže má Evís jeden navíc.

Dnešní radodárnost zní: Zahartuste si na svítící ozdoby a přiznejte si, že jste mamlas.

24. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #330

Na dnešek jsem se vůbec nevyspal, protože mi to vůbec neusínalo a pak jsem se probudil moc brzo a už mi to zase nespalo. To nemám rád a doufám, že to dneska bude o moc lepší.

Píšu to sem proto, abych ospravedlnil dnešní krátkost.

Dnešní radodárnost zní: Ostříhejte si nehty na nohou. Je to fakt dobrá a příjemná věc, pokud jste na tom tak, jako já.

23. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #329

Vím, že bych se měl už zase trochu posnažit a napsat delší člán. Už to zase hrozně flákám a do konce mi chybí už jen měsíc a fous. Za chvíli je za mnou další rok třistašedesátpjetky. Zase jsem se dostal k tomu, že jsem přemýšlel nad tím, co to teda bude další rok, protože jsem si jistý tím, že toho nechci nechat. Je to dobrý. Jenom je někdy složité napsat toho dost. A nebo dost málo, pokud je to něco, co bych tu říkat neměl. Protože jsou věci, co by se na veřejnosti říkat neměly ("Co? Jo. Počkej, kdo?"). Třeba to, že zrovna menstruujete. To je konverzační zabiják a neříkejte to. Můžete říct, že jdete čůrat. Ale o menstruaci nic. Pro muže radu bohužel nemám, ale pokud je zájem, mohu třeba někde říct, že mám erekci a sledovat reakce. Čistě pro potřeby výzkumu ("Ty máš erekci?!" "To není erekce!" "Tak co to je?!" "To není moje!").


Ale o tom jsem mluvit nechtěl, mě to tam jenom nějak zavlálo. Chtěl jsem povykládat o počasí a náladě, což jsou moje oblíbené věci. Myslím si, že se rok konečně dostal do té fáze, kterou mám nejradši z celého roku. Takové to vánoční období, kdy ještě nejsou Vánoce, takže vás nemůžou otravovat a vy si to můžete jenom užívat.


Dneska jsem šel do posilky a oblékl jsem si šedou velkou mikinu s klokankou (aby mi jako nebyla zima). Je to fakt superpohodlná vytahaná mikina, která přesně sedí k tomu počasí. Taky jsem začal zase jíst hodně skořice a divné kořenové zeleniny. Jako příklad může sloužit například taková petržel. Nebo mrkev, ale petržel je víc obskurní. Taky piju víc čaje a čtu knihy. Prostě ideální Vánoce, když nejsou Vánoce.

Dnešní radodárnost zní: Sledujte víc počasí a prostředí kolem sebe, protože já to dělám fakt málo. Takže to musíte udělat za mě, aby se to vyrovnalo. A vím, že už jsem to tady několikrát radil, ale furt jsem se z toho nepoučil a opakování je dobrý.


22. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #328

Dneska jsem byl nakupovat na nákupech. Bylo to docela zábavné. Hrál jsem si na dementa, zkoušel jsem koupit nějakej ten prézent a na losy jsem nic nevyhrál. Takže dobrý.

Dnešní radodárnost zní: Choďte nakupovat v sobotu při obědě. Nikde není moc lidí.

21. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #327

Dneska jsem měl celkem dobrý a hodně prokrastinační den, ve kterém jsem se docela dost smál. Někdy teda spíš ze zoufalství, ale i to se podle mě počítá, protože jsem se smál fakt hodně. Ale smál jsem se i nezoufale, takže je to podle mě furt dobrý den.

Nejlepší bylo ale finále. Dozvěděl jsem se hrozně moc věcí o dveřích. Podle mě to byly celkem hutnosti, protože jsem většinu věcí předtím netušil. Třeba jsem jako věděl, co to jsou ty zárubně, protože nejsem dement. A taky jsem tušil, že jsou dveře levé a pravé. A taky jsem tušil, že dveře mohou mít kliku. A věděl a tušil jsem toho víc, ale po dnešku mám pocit, že zvládnu popsat asi tak 12 různých dveřních typů. A to už podle mě vklad do budoucností.

Dnešní radodárnost zní: Dveře jsou hrozně složitá věc, stejně jako vzorník barev.

20. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #326

Jsem ti teď večer četl. Byl jsem opřený o skříň. Nějak mi díky tomu netekla krev do části zad. A tak teď sedím jako mrzák a mám takový ten mravenčivý pocit v levé části zad.

Dnešní radodárnost zní: Něž se začtete, zkontrolujte si, kde a jak máte odloženy jednotlivé části těla.

19. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #325

Dneska vám povím delší historku o tom, jak jsem byl rebel a dement. A taky jsem zapomínám, když se nesoustředím.

Například jsem Evísovi sežral jeho saláty, protože jsem si myslel, že jsou moje, jelikož jsem nedával pozor, když jsem mu je dával do lednice, protože jsem se zabýval něčím, co bylo zrovna důležitější. A to když dělám, tak si obvykle nic nepamatuju. Budu to demonstrovat na následující věci, což je histořice, kterou jsem vám chtěl napsat už včera. Ale jelikož byla dneska odhalena moje salátokrádež, tak se to k tomu docela hodí.

No. Řeknu tak. Šel jsem dom z práce. Od šaliny dom chodím přes park, protože nerad chodím mezi domy. A protože rád chodím přes park. No a tak jdu jdu jdu a myslím na důležité věci, které jsou v mé hlavě důležité, i když jsou jen vzdušnozámkové. No a jdu a jdu a už jsem skoro na konci parku. Vidím, že je vchod do parku přehrazen takovou tou oranžovobílou páskou. Myslím na severské detektivky a místa činu. Přestože je jasné, že páska není policajtská. Před tou páskou stojej dělníci a asfaltujou část cesty.

No tak jsem teda sešel do parku (jakože to strmé stráně, která je naplněna psími výkaly), obešel jsem to a zase jsem se napojil na tu cestu, kde zrovna asfalt nedělali. Cajk. Dojdu dom, sbalím se a jdu do posilky. Mohlo to být maximálně tak 15 minut od chvíle, co jsem se té cestě vyhnul, ale to mi nezabránilo, abych na ten nový asfalt zapomněl. Víte, já nevím, jak dlouho takový nový chodník tuhne. Možná už to měli oasfaltované, když jsem šel dom a jenom to kontrolovali, ale to vlastně není podstatné. Prostě jsem šel po tom čerstvě udělaném, až jsem zase došel k tomu přehrazení tou páskou. Tentokrát ale z druhé strany, takže jsem prostě šel po té části. která měla být tou páskou chráněna.

No abych to zachránil, tak jsem to zas vzal kolem té pásky parkem. Nemělo to samože naprosto žádný smysl, protože tu novou právě udělanou část chodníku už jsem přece pošlapal. Nikdo mě neviděl a chodník vypadal OK a tak jsem šel do posilky. Řekl jsem si, že cestou zpět nepůjdu parkem, ale raděj kolem domů.

No a jdu z posilky a najdu se vprostřed parku. Vidím před sebou (v dáli) tu pásku a dojde mi to. Naštěstí je přede mnou nějaká mladá žena. Je přede mnou tak 4 metry, ale telefonuje a tak pásku asi nevidí. Začne zpomalovat a něco hledá v kabelce, ale já chci vidět, jak to vyřeší ona a tak taky zpomalím. Ona to asi najde a zase plynule pokračuje. Tak já taky. Zase se začne zastavovat. Je mi to blbé, protože nechci, aby ze mě měla třeba strach. Nic po ní nechci, jenom mě zajímá, jak bude reagovat na tu pásku někdo jinej. Je mi jasné, že trapnější, než já, když jsem šel do posilovny, to být nemůže. Ale to ta dáma samože neví.

Ale nedívá se na mě a jde dál. Pak, až už je skoro u té pásky, si jí všimne. Chvíli obchází kolem (tak jeden až dva úkroky do stran) a jde to obejít parkem. Já ale vím, že je v parku bahno a tak tu pásku směle překročím. Jednak je nízko a druhak (napsal jsem fakt druhak) vím, že je tam nanic, protože chodník je suchej.

A tak jsem vykročil. A usmál jsem se na ni. A ona na mě taky, vzdala plahočení parkem a překročila to. Měl jsem dobrý pocit, jakože jsem se jí odvděčil za to svoje sledování.

Dnešní radodárnost zní: Když už něco nemáte v hlavě a někoho do toho zatáhnete, zkuste to nějak opravit.

17. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #323

Dneska jsem přišel na hrozně zajímavou věc. Zajímavá je proto, že na ní není nic moc divného a lidi to asi normálně vědí. Nicméně.

Mám na okně svíčku. Velkou. Vydrží hořet třeba 60 hodin. No a vyhořela mi tak z jedné poloviny. Prostě prohořela až dolů, ale jedna strana zůstala stát jak útes skoro až k hornímu okraji sklenice, ve které ta svíčka je.

No a tak cajk, řekl jsem si, že prostě vadná svíčka a neřešil jsem. No a zapálil jsem další. A vytvořilo to stejný nešvar. A pak mě napadlo, že ta nevysvíčkovaná útesovitá strana je opět směrem k oknu. A tak jsem si řekl, že je to možná tím, že u okna je více chladno než do místnosti. A tak jsem tu svíčku otočil. Po několika hodinách útes zmizel a já mám krásně vyrovnanou hladinku svíčky.

Dnešní radodárnost zní: Když nevíte, jak naradodárnit, pokecejte o svíčkách.

16. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #322

Dneska jsem už normálně (análně) zaklapl stroj a šel jsem si čistit zuby. No a přišel za mnou Evís a řekl mi, že už jsem zabalil Jablko a nenapsal jsem blábol. Tohle neřekl, ale to nevadí, protože já jsem to tak napsal. A tak to platí.

Dneska jsem měl dobrý den, protože jsem nejel do Olympyje a místo toho jsem si četl. Údajně jsem to vyhrál, protože bylo všude hrozně moc lidí. Takže plus dva. A pak Evís odpoledne třídil svoji skříň.

Já jsem to udělal už minule, takže jsem neměl moc co vyhazovat. Ale Evís to dělal teď a měl toho fakt hodně. Dostal jsem díky tomu několik super ponožek, teplej svetr (který je fakt super elegán a má prodloužené rukávy), teplou mikinu, triko s dlouhým rukávem a 4 úplně úžasné fancy halenky. Možná jsem na něco zapomněl. Každopádně je to super, protože to znamená, že už potřebuju jenom nové boty. Teplověci jsem dostal a elegantní halenečky taky. Tímžtopádem (toto slovo jsem musel použít, protože mi aktuálně přijde dobrý) nemusím nic nového nakupovat a budu vypadat dobře a ještě mi bude teplo. Best.

Dnešní radodárnost zní: Pokud nemáte nikoho, po kom byste dědili ohadry, najděte si ho.

15. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #321

Dneska se mi nechce povídat a tak to vezmu hopem.

Dnešní radodárnost zní: Kupte si něco ošklivého nebo rozbitého. Počítá se promáčklá plechovka s kompotem i pomuchlaná krabice mlíka.

14. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #320

Evís mi daroval takové platíčko s očíčkatýma samolepkama. Prostě jsou na něm páry očí. Různých. A vy ty oči můžete někam nalepit. Teda ne vy, ale já, protože jsem majitelem toho platíčka. Vzal jsem si to do práce a přidělal jsem tam oči několika věcem. Jakože jsem na různé věci lepil oči. Nejlepší na tom je, že jsem to ani nedělal tajně, protože by bylo stejně všem jasné, že je to moje práce.

Dnešní radodárnost zní: Přidělávejte věcem oči!

13. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #319

Včera jsem dočetl knihu. Byl jsem moc rád, že mi zbývalo už asi jen jedno procento, když jsem si lehal, protože jsem to dočetl skoro hned a tak jsem taky mohl jít skoro hned spát.

Důležité je to slovo "mohl". Protože jsem nešel a začal jsem číst další knihu. Přišel jsem totiž na hroznou věc. Mám rozečteno několik sérií nebo knih na pokračování nebo jakkoliv jinak tomu chcete říkat. Prostě jsem začal číst jednu takovou sérii. A pak jsem potřeboval změnu. A tak jsem (většinou nevědomky) začal číst další. Aktuálně mám rozečtených 5. A to nepočítám hraní o trůny a jiné série, kde je řada na autorovi a né na mě.

Nevím, co bych měl číst dřív. Aktuálně mám svazek, co má lehce přes 1 000 stran. To mě na chvíli zaměstná a autoři mezitím stihnou dopsat další knihy. Já vlastně ani nevím, jestli je to uspokojivé nebo ne. Cestou v šalině jsem vymyslel, že by si mohli přednostně sedat starci, těhotné a lidé, kteří si chtějí číst. To by bylo dobrý.

Dnešní radodárnost zní: Když si během dne náhodně vybavíte kus svého snu, ponořte se do toho a chvíli buďte pro své okolí za usnuvšího exota vprostředkonverzace.

12. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #318

Naordinoval jsem si odpočinek. Vůbec mi to nejde, jsem v tom fakt špatnej. Neumím odpočívat. Některý lidi to umí. Já ne. Celé zlé.

A tak jsem si oblíkl teplé ponožky. Dobré na nich je, že jeden půlpár mám já a jeden půlpár má moje maminka. Prostě jakože tedy. Byly to 2 páry ponožek a každá jsme měly svůj. No a každá dala jednu ponožku z páru té druhé. Je to milé. Vůbec je milé, když máte své věci nějak spojené s lidma, co máte rádi. Ať už se jedná o oblečení nebo o drogy.

Dnešní radodárnost zní: Pokud jste fakt přetažení, natáhněte si ponožky. Uleví se vám.

11. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #317

Jsem šel málem spát bez radodárnosti.

No musím to vzít fofrem.

Dnešní radodárnost zní: Dnes je den, kdy je vhodno začít shánět vánoční prézenty. Já už mám minimálně dva.

10. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #316

Dneska jsem měl celkem dobrý den, ve kterém jsem se hodně smál a dokonce jsem pomohl i cizímu chlapovi, který zkoumal, které zadní světlo na jeho káře mu nesvítí. Působil na mě jako hrozný nekompetenta a tak jsem byl šťastnej, že jsem mu mohl hutně naradit, co má jako dělat. Bylo to prostě dobrý.

Taky jsem dostal rybu a nalepovací očička, se kterýma polepím celej svět. To je podle mě super činnost. Taky se mi povedlo koupit super prézent oslavenci. Aniž jsem věděl, že je to oslavenec. Prostě dobrý.

Dnešní radodárnost zní: Prosté písmeno H může na správném místě napáchat fakt super škody.

9. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #315

Jé. Dneska mám vlastně jenom takovou krátkou radodárnost, ale zase vám to může fest pomoct, když budete ve větším (Praha) nebo velkém (Brno) městě cestovat. Tak abyste věděli, jak si správně naplánovat cestu pomocí hromadných dopravních prostředků.

Jo a abych předešel nedorozumům. V Brně metro je. Sice jen jedna stanice, ale je.

Dnešní radodárnost zní: Šalina > Metro > Bus > Trambus.

8. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #314

Jelikož mám dneska odpočinkový den, tak jsem pro vás vymyslel super radodárnost.

Dnešní radodárnost zní: Přečtěte si nějakou klidodárnost.

7. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #313

Jde se na to. Dneska bych to měl už trochu narovnat, protože poslední dny nicmoc. Ale i tak z toho nemám špatný pocit, protože jsem to neodflákl tak, jako jsem to vždycky dělal. Prostě jsem fakt nemohl napsat víc.

Včera jsem byl totiž tak strašně unavenej, že jsem se rozhodl, že dnes nepůjdu do posilovny. A to už je fakt co říct. Takže cajk, žádné odfláknutí, prostě nemožnost.

A ten předtím jsem smolil dopis mamince (páč jsem ji už asi tak skoro půl roku neviděl. To si vymýšlím. Neviděl jsem ji tak 114 dní), abych předved, jak jsem super dítě. No a protože jsem se vypsal, tak už se mi nechtělo psát sem. To dává smysle.

Musím ještě nevynechat Českou poštu. Pokud mě čtete častěji, tak víte, že je to moje oblíbená instituce, protože je to úplně blbý a absurdní moloch. No a musím říct, že poslední dobou zapomněli ztrácet dopisy. Je fakt, že nevím, jestli je to chyba systému nebo jestli se zlepšili jejich služby, ale jsem za to rád.

Dneska jsem jel šalinou a nechal jsem sednout staršího pána s hůlkou. Měl jsem z toho dobrý pocit, když jsem se zvedal a říkal jsem „posaďte se“, protože mi bylo jasný, že to nikdo jinej než já neudělá. Kolem mě seděly samé ženy kolem 35 let, které mají právo sedět. A pak starší muži, kteří jistě nebudou pouštět sednout staršího muže. No prostě jsem věděl, že je to na mě, jelikož jsem byl nejmladší nematka z okolí berlouna. A tak jsem se teda zvedl. Moc se mi nechtělo, protože jsem byl unavenej (fakt moc), ale tak věděl jsem, že s berlou to prostě není legrace a tak jsem se zvedl. Těšil jsem se (protože jsem hnusnej sobec), jak bude ten pán rád a já budu mít dobrý pocit.

No tak chlap a na mě hnusně podíval (což teda nemusel udělat, já se taky někdy dívám hnusně a přitom jsem happy) a něco na mě zavrčel. A pak naštvaně řekl něco jako „nojo díky.“ Já jsem neřekl nic, protože se mi udělalo spíš špatně. Byl tam smrad a chtěl jsem si lehnout. Uvnitř jsem si řekl, že někteří lidé jsou prostě morousatí a že se na to vykašlat můžu.

No stál jsem nad ním. Zapáchal. On nebo šalina. Šaliny nesmrdí, protože je mám rád. Musel smrdět ten chlap. Moje tělo se chtělo složit. Odešel jsem ke dveřím, kde to víc větralo, pakliže jsme se dokrcali k zastávce. Pak se uvolnilo místo naproti tomu chlapovi s berlí.

Honem jsem si sedl, nedbaje jiné ženy, která to místo chtěla. Byl jsem rád. Další zastávku vystupoval ten chlap. Postavil mi berli na nohu. Myslel jsem si, že mi praskl nárt, ale dopadlo to dobře. Po chvíli agónie. Neomluvil se. Spíš to vypadalo, že to ani nezaznamenal. Nebo prostě nenávidí lidi, co ho pustí sednout. Tak já nevim. Prostě kombinace mého sezení a sezení jiných není dobrá věc.

Příště budu sedět. A až to zase dopadne špatně, tak budu zase pouštět. Co už. Nechápu algoritmus, na jehož základě se mají a nemají lidi pouštět sedat.

Dnešní radodárnost zní: Prostě seďte. Pamatujete? Máte právo sedět!

6. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #312

No jo. Budu ostud a zas to odflinknu. Třeba se hecnu zítra, ale fakt se mi chce spát. Poslední dny chodím skoro o půlnoci a ráno brzo vstávám, což není dobře. Tak.

Dnešní radodárnost zní: Šetřete se.

5. listopadu 2014

4. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #310

Krátí se to. Už jen něco kolem 55 kousků.

Dneska jsem měl dobrý den, ve kterém jsem se hodně smál samým pitomostem. Nestalo se mi nic ultrazajímavého, co bych tu mohl rozmazat. Proto vám povím, že hlubinná žížala dorůstá délky až půl metru a je to super lenoch, páč se za rok v hlíně provrtá tak o 10 metrů. Navíc furt leží. Najdete je třeba na jižní Moravě, což je pozoruhodné.

Dnešní radodárnost zní: Zapisujte si někam vtipné okamžiky, ať se k nim můžete furt vracet.

3. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #309

Čas napsat radodárnost.
Čas počítat dny.
Čas sem něco dopsat.
Čas porušit strukturu.
Čas mluvit k neživotnostem.
Čas připustit si iluzi.
Čas překročit probuzení.
Čas se přestat bát.
Čas vymyslet pohádku.

Pohádka je slovo, které zní zdrobněle samo o sobě (věc o sobě, pojmenovat slovo slovem). Pak je ještě pohádečka, ale není žádná poháda. Taky by mohla být pohádka něco, co nastane po hádce. Pohádka. Nemám to slovo moc rád. Dokonce ani na Vánoce ne. A to ještě ani nejsou Vánoce.

Dneska jsem počítal svůj den. Dostal jsem se na mínus dvacettři. Ale je fakt, že jsem do toho započítal i ranní vstávání, protože jsem si myslel, že je úterý. A pak jsem se snažil udělat vybavování pondělka. Ale to se mi nepovedlo a tak jsem se vyděsil, že mi nějak onemocněla hlava, protože jsem zapomněl jeden celý den. A pak mi došlo, že je pondělí.

Když jsem se o tom rozvykládal na schodech po cestě do práce, tak jsem zakopl a málem upadl. Tak tím jsem začal odečítat. A pak už jsem vlastně furt jenom odečítal, i když jsem se u toho hrozně smál.

Takže byl vlastně docela dobrý den, až na ty nehezké věci. Jo a viděl jsem v obchodě BonPar!

Dnešní radodárnost zní: Počítání usnadňuje dělání, kupování dárečků je dobrý, žvýkačky se jedí najednou, nový hodinky jsou hustý a mloka bych nechtěl chovat doma.

U kolemjdoucích nevidět oční víčka. Zakrýt stopy po cestě vozem. Noční ulice bez hluku motorů. Vybájeslovit. Nakreslit na tuhu její obraz s ní samotnou. Opustit a vrátit se. Čekat, že druzí vidí.

Zapomenul jsem si koupit náhradní lístek. Předla a zapomněla vyhlédnout z okna. Majetek se ztratil. Ostatní jsou jen jedna masa. Těžké odlišení. Postoj hodný obrany. Stát si za svým. Stát si sám. Proti sobě. Proti srsti. Nemohl bych, ani kdybych měl všechny kousky skládačky. Hrát si na to, jako kdybysme byli v domě plném skrýší.

Ztracen a stejně mu čas neuběhl. Cítit části světla. Úlomek božské ozvěny. Já jsem si vždycky přál nemít s tím nic společného. Můžeš si myslet, co jen chceš. Nevyklidila ani jeden kout. Musel se postavit mimo hřiště. Nakonec se stejně snažíme vyhrát a nikdy se k ničemu nepřiznáme. Já vím, že si myslel, že mluvím o sobě a o něm. Pravda si vzala volno, protože příliš často měnila skutečnost. Nevydržet až do konce.

Zakončit vkusně. Padnout a vstát. Rozumět sám sobě. Vyhradit si místo. Jsou slova, která nelze říct. Propojené konotace. Vymyslel si cívku. Polít benzínem. Na troše štěstí vydělal hladkou jízdu. Cestovka pro náročné. A pak sis myslel, že jsme si jen tak hráli. A měl jsi pocit, že bude konec. Ale šli jsme dál. Pořád dál.

Buď to končí nebo je to nekonečné. Sám nepoznáš rozdíl, ale jiní dělají, jakože ano. Není to pravda. Pravda už tu přece není. Pamatuješ na závěr? Klamat vypočteností. Kdo umí, může nahodile přikládat. Víra dělá divy. Nezapomeň je uzavřít. V těle otep slámy. Když se řekne, že žije, tak žije. Prostota čistoty. Nikdo neví, jak to má hodnotit.

Předsudek. Hodnota. Plochost.

Předsudek. Hodnota. Plochost.

PŘEDSUDEK. HODNOTA. PLOCHOST.

P Ř E D S U D E K.

H O D N O T A.

P L O CH O S T.

2. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #308

Dneska ráno jsem si řekl, že bych mohl napsat radodárnost s předstihem. Jakože hned po probuzení. A pak jsem si řekl, že co kdyby se mi stalo něco fakt hutného a já už bych o tom nemohl pojednat. Nestalo.

Špatně se mi píše, protože už mám moc dlouhé nehty. Ale ani tak si je nezkrátím.

Byl jsem dneska v Albrechtu, protože jsem měl důležitý úkol. Měl jsem koupit brambory, co jsou tvrdé a jejich největší délkový rozměr je jako můj levý ukazovák.

No byla to fakt fuška. Vůbec se mi nedařilo vybírat dobré tvary a rozměry. Nakonec jsem jich vzal víc, než jsem měl, protože jsem si řekl, že je tak větší pravděpodobnost, že budou aspoň některé správné.

A nakonec jsem do pytle přihodil ještě bramboru, co měla velmi zvláštní tvar. A navíc ještě výrůstek, což je podle mě na bramborách to nejvíc super. Když jsou hodně velké, divnotvaré a siamské.

Dnešní radodárnost zní: Brambory jsou plodina, která má velmi vysokou vizuální variabilitu.

1. listopadu 2014

Každodenní radodárnost #307

Dneska jsem nakoupil zásobu svíček na zimu. Mám všemožné příchutě a dělám doufání, že mi dlouho vydrží, protože to IKEJE zas nějakej ten rok nechci. Dřív jsem ji měl rád. Pak jsem ji přestal mít rád. A teď ji nesnáším. Je to horší než kdyby Olympyja a Svoboďák měli dítě, se kterým bych musel bydlet v jenom pokoji. Na druhou stranu musím říct, že ty svíčky za to stály.

A jinak jsem měl takový normální den. Hrál jsem Karkasone a pak jsem objevil novou hru, ke které potřebujete Wikipedii a spoluhráče

Jde o to, že si najdete nějaké téma nebo otázku (například do jaké země je vhodné se odstěhovat) a pak na Wiki hledáte nejlepší řešení. Nejenže jsem se dozvěděl, kam uteču, až to tu bude ještě víc nesnesitelné, ale navíc vím hustoty osídlení prvních dvaceti zemí s nejvyšším HDP, jejich průměrné teploty a hromadu sociálního infa (od sociálních dávek přes náboženství až po folklorní zvláštnosti).

Dnešní radodárnost zní: Čtěte Wikipedii a nevěřte tam všemu.