31. prosince 2014

Každodenní číslonoska #2

Normálně jsem tomu dal na začátku blbý tag (Radodárnost), ale pak jsem se vzpamatoval.

Dneska je den, který vůbec nemám rád. Čistě proto, že nesnáším ohňostroje a aktuálně jeden dokonce slyším. Ohňostroje nemám vůbec rád. Nemám je rád tak strašně moc, že tomu věnuju dokonce 3 věty. Tak.

Slíbil jsem vám, že vám povykládám ultimátní radu, kterou jsem nemohl podat před Vánocema, protože jde o nakupování dárků. Letos jsem genyjálně vymyslel, jak to udělat, abyste prostě dali dobrej dárek v případě, že víte, že nemáte přebytky vkusu.

Totiž jsem v jednom šopu uviděl šálu se sobama. No mi se líbila, ale byla to taková barevná divočina. Objevil jsem, že ji mají ve 2 barevných variacích. A to je to geniální. Koupil jsem prostě obě verze, zabalil to do jednoho daru a napsal jsem na to své a maminčino jméno. Maminka si (jakožto hlavní obdarovaný) pak mohla vybrat, kterou chce.

Takže si nutně vybrala tu vzhledově lepší a ještě z toho jasně plyne, že si o tom myslím, jak moc krásné to je, když jsem to koupil i sám sobě. Prostě to nemůžete pokazit!

Dnešní číslovka je 2. Čistě proto, že jsem koupil dva egzempláře této šály.

30. prosince 2014

Každodenní číslonoska #1

Já s tím názvem nejsem spokojený, ale nemůžu tomu říkat „číslodárnost“. To nic neznamená, je to prostě blbost. A tak jsem to nazval „číslonoska“. Myslel jsem, že to bude jen „číslovka“, ale pak mě napad „číslonoš“. To už bylo skoro snesitelné, ale znělo to moc jako kříženec nějaké sakrální knihy, Harryho Pottera a obskurního označení pro poutníka. A tak jsem z toho udělal číslonosku.

No o co jde.

Funguje to úplně stejně, jako předchozí třistašedesátpjetky. Každý den nableju kus textu a ve finále z toho odvodím nějaké číslo. Už docela dlouho to tu pojímám spíš jako deník, který mi prostě připomíná kusy dní, které jsem minul. Musím říct, že to fakt funguje a daný den i vybavím i přesto, že jsem napsal jenom něco o tom, že se mi dneska nechce psát. Deníky jsou prostě dobrý. Vždycky jsem si myslel, že deník spíš tak jako divně funí, páchne zatuchlinou a nemá kouzlo pomalu se otevírající truhly.

No není to pravda. Deníky vůbec nebolí, když je čtete. Všechno to prostě máte v hlavě a jenom si tím tak jako listujete. Kartotéka života. Z emocí se nestanou slisované čtyřlístky, které již kromě vizuálnosti pozbyly všechno, čím mohly dráždit smysly. Ani nemáte pocit takové té falešné čerstvosti. Takové té iluze, kterou vytvářejí lednice tím, že jsou předměty v nich umístěné na dotek neskutečně chladné. Čerstvost není chladná. Stejně jako deníkové zápisky. Mají pokojovou teplotu vaší hlavy. Nezaznamenáte trhavý přechod do minulosti. Je to prostě v pořádku.

No a ta genyjalita číslonosky je prostě v tom, že místo rady nebo příjemné uklidňujícnosti z daného dne vyvodím nějaké číslo. A aby se to dalo dobře použít v praxi a vydělat na prom prachy, budu používat jen rozpětí čísel, která se dají vsadit ve Sportce. No a když to dobře půjde, tak budu ty čísla fakt používat (maminka je kdyžtak můj záložní plán) a na konci roku budu hroznej boháč. Z toho plyne, že můžu čísla opakovat, jak se mi zachce, ale neměl bych to dělat v rozmezí 6 dní, aby se to dalo dobře používat.

Takže geniální je to proto, že budu hroznej boháč. A taky proto, že se nebudu muset trápit s tím, že musím vymyslet nějakou hutnost. Z toho plyne, že (pokud na to nezapomenu nebo se nestane nic, co by mi to znemožnilo) příští rok bych si měl vybrat něco daleko složitějšího, abych to jako zase narovnal. Přeci jen, co se složitosti týče, je to rok od roku snadnější. Asi si moc dobře vybavuji takové ty krize, kdy se mi vůbec psát nechtělo. Když se to stane, tak prostě jen prcnu číslo a nebezpečí z přerušení je zažehnáno. Nejsem si úplně jistý, jestli je to dobré, ale aspoň jsem upřímný.

Když řeknete, že jste upřímní, lidi se na vás hned dívají líp. Když někomu řeknete, že je tlustej dement a pak se omluvíte, že jste to tak nemysleli, budete nenáviděni do konce života. I lasička u silnice vámi bude pohrdat. Když řeknete, že jste byli jen upřímní, každej se nad sebou zamyslí a ocení vaši osobnost. Máte solidně nakročeno k tomu, aby vaše ostatky jednou vyplňovaly pektorál nejskvostnějšího nositele spirituálních hodnot. Říkejte, že jste upřímní. Prostě to teďka frčí.

Dobrý. Tak to je asi tak celé. A můžeme jít na to.

Dneska jsem měl (já vím, je docela brzo a většina dne je snad ještě přede mnou) takový normální den. Chtělo se mi ale psát a tak jsem prostě začal. A navíc si chci (klasicky) číst. Tak jsem na to skočil a napsal to rovnou. Měl jsem připravenou dobrou histořici, ale musím to nechat na zítra. Už tak je to dneska velmi dlouhé.

Dnešní číslovka je 6. Chtěl jsem, aby to byla jednička, ale šestku mám vlastně docela rád.

29. prosince 2014

Každodenní radodárnost #365

No abych byl upřímný, tak jsem měl tak nějak dojem, že si to letos o den posunu, protože jsem si myslel, že je tentokrát přestupný rok. Ale není to pravda. Všechno je v cajku a jde to normálně.

Chtěl jsem udělat nějaký bylanc. Myslím si, že se mi radodárnosti psaly daleko líp. Bylo to celkem jednoduché a tak jsem si řekl, že další rok budu dělat něco složitějšího. Už jsem vymyslel co. Jenom pro to zatím nemám název, takže to dopadne tak, že to v poslední chvilce nějak nazvu a pak se s tím budu rok snažit smířit. Ale jelikož jsem si toho vědom, nepovažuji to za nic až tak špatného.

Pokud jste čekali, že se nakonec nějak vycajchnuju, tak se to asi nestane. Bude to prostě klasika.

Dneska jsem měl docela normální den. Včera jsem si navymýšlel, jak půjdem s maminkou do města utrácet a dělat si radost. Nakonec jsme koupily jenom psyllium a proměnily jsme výherní losy na další losy. A vyplatilo se to, neb jsme z 650 kerun udělaly 760 kerun. Což je podle mě super. Kariéra profesionálního losaře se mi fakt rýsuje hodně slibně.

Každopádně bych vám chtěl poděkovat za vaši 365 přízeň, protože vás mám fakt rád, jelikož vidím, že sem chodíte a čtete to. Jsem z toho vždycky hrozně nadšený, protože i když říkám, že to píšu pro sebe, tak ... je to moc složité souvětí. Mám vás rád.

Dnešní radodárnost zní: Když neumíte poznat, kdy přestat, tak prostě pokračujte.

28. prosince 2014

Každodenní radodárnost #364

Předposlední!

Nechce se mi moc psát, jsem nějaký unavený. Moc jsem na dnešek nespal a když jsem se probudil, tak jsem si v oku našel takovou věc, co vypadá jako hlavička červeného špendlíku. Ale maminka říká, že je to v cajku. Tak jí věřím. Hlavně si tam přes den moc nevidím, takže na to zapomínám a nemám z toho schýzy.

Dnešní radodárnost zní: Prostě věřte mamince.

27. prosince 2014

Každodenní radodárnost #363

Blížím se. Už jen 2 radodárnosti, když nepočítám tuhle. Ale o tom jsem začít vlastně nechtěl, jenom mi to tak padlo pod oko.

Dneska jsem šel do Lídlu, protože jsem si chtěl koupit špenát. Špenát je dobré jídlo a tak jsem si řekl, že ho opět pokonzumuji. A tak jsem vyrazil. Zároveň jsem dojedl mandarinky a tak jsem si chtěl koupit nějaké další.

No prvně jsem do koše vložil pomelo (Jasmín a pomelo!) a pak jsem šel lovit mandarinky. Mají tam několik beden a vy si můžete vybrat ty, které si chcete odnýst dom poté, co je zaplatíte. Od maminky vím, že tam mají těch beden fakt hodně a v některých jsou lepší mandarinky.

No a tak jsem si vzal pytel a hrabal jsem mandarinky. Našel jsem bednu, ve které byli fakt hezké a tak jsem je dával do pytlíka. Pak jsem našel další bednu, ve které byly nicmocaté. A tak jsem pokračoval. Pak jsem si všimnul, že některé bedny jsou menší a některé větší. A pak jsem se podíval na cenové cedule. Menší bedny obsahovaly lepší mandarinky. Menší bedny nebyly určeny na prohrab, ale ke koupi najednou. Jako celek. Bohužel už jsem ale nevěděl, které mandarinky v mém pytli jsou z malých a které z velkých beden.


Tak jsem dělal, jakože nic a vzdálil jsem se k pokladně.


Dnešní radodárnost zní: Mandarinky v malých bednách jsou hezčí.

26. prosince 2014

Každodenní radodárnost #362

Musím ti to pěkně napsat, abych od toho měl dneska pokoj a mohl si jít číst. Jsem docela společensky unavený. Tím nemyslím, že jsem opilý. Tím myslím, že jsem dneska měl kolem sebe už moc lidí.

Hlavně jsme byly s maminkou v tom kostele. Docela jsem se tam těšil. No došly jsme tam. S předstihem, abysme si mohly sednout dozadu. Maminka hned obstarala kancionál. Koncionál. Zpěvník prostě.

No chvíli jsem čuchal kostel (to mám moc rád) a pak to začalo. Nalistoval jsem číslo 225 v tom zpěvníku a byl jsem zklamanej, protože to nebyly Noviny, ale Veselé vánoční hody. To je taky docela dobrá písnička, ale zpívalo se to zas hrozně pomalu, takže jsem furt vypadával. Maminka mi pak řekla, že jsem byl úplně mimo. Myslím, že kdyby to nebyla moje matka, ale nějaká cizí žena, asi by mi řekla, že jsem retard. Ale prostě fakt to zpívali moc pomalu. Tak už jsem pak radši ani nezpíval, protože jsem v duchu souhlasil s tou teoretickou ženou, která by mi v budoucnu řekla, že je retard, pakliže by byla mojí matkou, která by nebyla moje maminka.

No a pak začal něco říkat pastor nebo farář nebo ten kazatel. Mluvil nespisovně a vůbec jsem to nechápal. Bylo to horší než minule a vůbec se mi tam nelíbilo. Tak jsme se s maminkou dohodly, že až se zas bude vstávat a zpívat, tak prostě utečeme.

A tak se taky stalo. Dobrá věc na tom je, že jsme ještě před kostelem šly proměnit ty vánoční losy, na které maminka vyhrála 300,-, za další losy. A tak jsme došly dom. Mám asi nový rekord - na los s kapkejkem za 30,- jsem utržil celé 300,-! A celkově jsme za dnešek vyhrály 110 kerun. Což je podle mě super výsledek!

Dnešní radodárnost zní: Jděte na mši, utečte, věnujte se hazardu a vyhrajte.

25. prosince 2014

Každodenní radodárnost #361

Snědl jsem nějaké jídlo, co bylo v kuchyni v misce. Mělo to na obalu namalovaného nějakého chlapa v červeném a s čepicí. Chutnalo to docela nedobře a tak to muselo být zdravé. Prosichr jsem teda snědl všechny asi 4 exempláře, které tam byly. Doufám, že to maminka neměla na něco nachystané. Například na dělání nějaké dekorace, protože jsem to prostě sežral, jelikož jsem si chtěl připadat vánočně.

Včera mi totiž došlo, že už je tak nějak po Vánocích. Jsem z toho celej smutnej a to máme teprve první svátek. Štěpán zítra to jistí, protože jdeme s maminkou zase do kostela, protože si chceme zazpívat a hlavně chceme vybrat výhru na stírací los, kterým jsem maminku obdaroval, abychom si za ni nakoupily další losy a šly je postírat nad hrnek kafe. Tedy v tom kostele si chceme jenom zazpívat. To ostatní budem dělat jinde, ale spojíme to jedním vrzem. Náš plán jednoduše počítá s tím, že bude otevřená trafika, kostel a nějaká restaurace.

Hlavně jsme již z loňska poučeny a fakt jim do té misky už nedám dvacku s vědomím, jakej jsem mecenáš. Taky jsem se letos vůbec nedíval na ten seriál o Borgiových, takže už si zas moc nepamatuju, jak to v kostelech chodí. Třeba už zas nevím, kdo je to kanovník a kdo kanonikát. Nebo penitenciář. Jako předpokládám, že se mě na to nikdo ptát nebude a ani to nebude potřeba vědět, ale já vím, že to nevím a budu si tam připadat jako pablb. Například minule mě rozhodilo, že se zpěvníku říká kancionál. Ustál jsem to v pohodě, protože je to na tom napsané, ale obvykle takové štěstí nemám. Jako vždy doufám, že maminka to kdyžtak nějak vytrhne.

Kdo čte můj Twitter (no, máte ho vedle, pokud moje příspěvky čtete přímo tady a né ve čtečkách), už ví, že mám vymyšleného super 365 nástupce. Včera jsem to vymyslel cestou ze záchodu. Vždycky jsem si myslel, že ty nejlepší nápady dostáváte právě tam. Tam a pak ve sprše. Evidentně to tak není vždycky.

Dnešní radodárnost zní: Nepodceňujte varovné barevné obaly a cesty z toalet.

24. prosince 2014

Každodenní radodárnost #360

Dneska byl celkem normální den, ve kterém jsem nafasoval 16 párů ponožek (tedy celkem 32 kusů), protože si maminka přečetla, že mám samé děravé. Je to trochu nepoměr, neb jsem mamince dal jen 2,5 páru (5 kusů). Ale maminka zas žádné děravé nemá, takže je to v pořádku. Taky jsem doplnil zásobu mazátek na pusu a parfémů a jiných okrášlovadel. Takže cajk.

A taky mi dneska došlo, že jsem nikomu nepopřál fešné Vánoce, protože to nechápu. Celý ten koncept toho, jak někomu řeknete, že by měl mít nějaké Vánoce. Takže to není proto, že vás nemám rád, ale proto, že nechápu, proč a jak bych to měl udělat. Mám vás rád celý rok a celý rok si teda asi přeju, aby to bylo v cajku. Vánoce nejsou nic speciálního. Čistě pro info, abych si jako nepřipadal tak blbě. Včera jsem si blbě třeba nepřipadal, protože to Vánoce ještě nebyly a tak jsem nic neprošvihl. Dneska už jsem to ale nutně prošvihl. Takže tak.

Chtěl jsem dneska být machr a vůbec nebýt vánoční, ale nějak se mi to nepodařilo. Dokonce jsme s maminkou daly šanci jakému asi vtipnému filmu, ve kterém hrála Popelka, která byla ale už o něco starší, ale furt zněla jako Popelka. To mě docela uklidňovalo. Bohužel se tam ale objevila až ve chvíli, kdy jsem se na to už dívat nechtěl a tak to stejně nezachránila. A tak jsme to vyply a šly si radši číst.

Dnešní radodárnost zní: Vypněte televizi a jděte si číst!

23. prosince 2014

Každodenní radodárnost #359

Dneska jsem měl takový celkem akční den. Byl jsem s maminkou ve městě, protože nám praskla varná konvice. Byla už hrozně letitá a nějakým stylem se jí v boku udělala malá dírka, takže když jste tam nalili objem na 2 čaje, část objemu se dostala na kuchyňskou linku a nebyla tedy dostatečně teplá, aby ji bylo možno užít na přípravu čaje. A tak jsme s maminkou šly koupit novou.

No střízlivým odhadem bych řekl, že tu máme celkem 3 prodejny elektra. Možná je jich víc, ale já o víc nevím. Takže pro mě aktuálně neexistují.

Tak jsme šly do první. Snažil jsem se tam mamince vnutit konvici, kterou jsem pojmenoval Ňuňu, byť jsem jasně viděl, že se jmenuje Luisa. Nicméně Ňuňu byla jen ve fijalové a to se nám do kuchyně nehodí. A tak jsem teda rezignoval, i když jsem se ještě 3x zeptal, jestli jako radši nevezmeme Ňuňu, protože si maminka vyhlídla nějakou Hjondé v zelené barvě. Hjondé nebrat, znalci vědí. Zkusil jsem znova Ňuňu. I když jsem chápal, že to fakt nepůjde.

Naštěstí se ukázalo, že Hjondé má moc krátký přívodní kabel. Inu Hjondé. A tak jsme odešly (protože tam stejně byla hrozně protivná prodávající baba). A šly jsme do dalšího elektrošopu. Měli tam jen několik málo rychlovarných konví. Měli i Ňuňu. Bohužel v červené barvě. Snažil jsem se mamince vnutit, že červená barva se nám do kuchyně hodí jistě lépe, než ta fijalová v předchozím šopu. Nepochodil jsem. Odešly jsme.

Vešly jsme do posledního elektrošopu. Opět tu měli Ňuňu. Opět v červené. Maminka viděla moje svítící oči. Jako kdyby mi četla myšlenky, okamžitě vyhledala paní prodávající a zeptala se jí, jestli mají Ňuňu v zelené. Nemají, ale přijde dnes odpoledne zboží. Bude tam Ňuňu v zelené? Né, nebude, ale budou tam jiné zelené.

Smířil jsem se s tím, že Ňuňu mít prostě nebudem, protože evidentně okolí nechce, abychom ji měly. My pro to udělaly maximum. Začal jsem se tedy soustředit na jiné alternativy, protože, co si tu budu nalhávat, kafe jsem chtěl pít ještě dneska. Ani Ňuňu nestála za odklady.

A tak jsem počal s prohlížením polic, které byly narvané konvema. A v tom jsem ji uviděl. Precizní konef v krtkové barvě (to, co je na obrázku dál od objektivu). Možná to není taupe, ale tak musel jsem nějak zužitkovat ty znalosti, které mi dal Plastkon, který, jak známo, má na květináčích všechny barvy světa.

A ještě jsme nazdobily stromek. Teda maminka zdobila, já jsem jen řekl, že kdyby tu byl @danextsux, oba bysme křičeli, že ty baňky vypadají jako anální kolíky. Maminka mě ale uzemnila s tím, že to stejné jsem říkal už loni. Tak jo. No asi to tak teda fakt vypadá a aspoň je vidět, že jsem si to jen náhodně nevymyslel.

Dnešní radodárnost zní: Když jde o teplý nápoj, musí jít i bachratá konvice stranou.

22. prosince 2014

Každodenní radodárnost #358

Dneska jsem měl docela dobrý den. Vlastně byl úplně dobrý, protože z nedobrého jsem se kompletně vykecal. Taky jsem napsal jedno hodnocení na Heureku, které je podle mě velmi jasmínovité. Takové to šíření osvěty do světa.

Taky jsem dneska dokoupil zbytek darů, takže to mám komplet a můžu si 2 dny užít to, že nemusím kupovat žádné dary. Letos jsem to totiž vzal fakt od podlahy. A většinu darů za mě nakoupili jiní. Ale i tak to bylo super a užil jsem si to.

Dnešní radodárnost zní: Udělejte si takové to lití vosku ze svíčky do vody. Je to dobré a zábavné.

21. prosince 2014

Každodenní radodárnost #357

Furt to nemám vymyšlené. Budu si na to někdy muset udělat čas, jinak to bude v loji, já udělám rozhodnutí bez rozmyslu a pak se budu muset celej rok pachtit s něčím, co se mi bude strašně špatně psát.

No to jen tak pro info. Jinak jsem měl dneska docela dobrý odpočívací den. Doufám, že takové budou všechny další dny. A dokonce jsem udělal jeden telefonní hovor, ze kterýho jsem ještě furt usměvavý.

Večer jsme si s maminkou sedly a maminka pustila koledy. Jakože abysme natrénovaly songy na tu kostelní návštěvu, kterou máme opět v plánu. Koled jsem slyšel asi 19, znal jsem jich 11. Z toho ani jednu dobře. Snažil jsem se zpívat a vymýšlel jsem si vlastní text v místech, kde jsem ho neznal.

Většina koled zněla v mém podání zhruba stejně, jako moje jamínovitá říkanka:
„Jedna, dvě - Honza jde,
nese pytel mouky.
Šel za ním myslivec,
péro na klobouky.“

A abysme trochu vyvážili tu duchovní atmosféru, rozhodly jsme se karbanit. Hrály jsme válku/vojnu/přebíjecí hru s žolíkovkama. A povedlo se nám to dohrát. Myslel jsem, že to nejde. Ale jde to celkem v cajku, pakliže máte hodně času. Maminka vyhrála.

Dnešní radodárnost zní: Pusťte si koledy.

20. prosince 2014

Každodenní radodárnost #356

V rámci deníčkové funkce musím napsat, že jsem dneska dojel do svého rodiště. Snědl jsem hodně mandarinek a vypil jenom dvě kafe.

Jsem unavený a tak budu muset udělat klasickou rychlovku, protože se mi dneska nestalo nic ultrazajímavěftipného.

Jenom jsem si vyzkoušel gatě hořčicové barvy a vypadal jsem v nich mrtvolně. Nekoupil jsem si to tedy.

Dnešní radodárnost zní: Musíte se umět rozhodnout.

19. prosince 2014

Každodenní radodárnost #355

Krátí se to. Už jen kousek a mám po radodárnění. Furt jsem nevymyslel nástupce. Tak nějak mám pocit, že na to je ještě času dost, ale realita je asi trochu jiná. Loni už jsem to měl vymyšlené.

Každopádně jsem měl dneska velmi náročný den. Doufám, že jsem byl letos v práci naposled. Dokonce jsem večer, při svém odchodu, zalil jednu kytku. Obvykle kytky nezalívám.

A taky si už týden udržuju rybičkové tetování. Pokud jste trochu opilí, bude vám připadat, že je opravdické. Včera jsem to experimentálně ověřil.

Dnešní radodárnost zní: Jděte brzo spát.

18. prosince 2014

Každodenní radodárnost #354

Dneska jsem byl na vánočním večírku. Musím říct, že to letos bylo snesitelnější než loni a ani jsem z toho zatím neupadl do deprese. Taky jsem ale odešel asi za 75 minut. Teda vlastně jsem odjel, ale to už je jedno. Prostě jsem za Evísovy asistence vypad. A ještě jsem si v káře zatrsal.

Ale gró dnešního dne tvořej stíhačky.

Dnešní radodárnost zní: Poskládejte si papírové letadélko!

17. prosince 2014

Každodenní radodárnost #353

Dneska jsem měl takový normální pracovně náročný den, ve kterém jsem se hrozně smál.

A opět jsem si uvědomil, že fakt nemám rád lidi.

A nechci na vánoční večírek, ale nějak se mi omylem povedlo slíbit svoji účast. Já tak nemám rád vánoční večírky. Podle mě je OK a cajk a příjemné, že chodím do práce i o dovolené. Ale chodit na vánoční večírek je otřes, i když dovolenou nemáte.

A nemám rád lidi.

Dnešní radodárnost zní: Na zimu si pořiďte kvalitní krém na ruce.

16. prosince 2014

Každodenní radodárnost #352

Dneska jsem měl hrozně pracovně náročný den, protože jsem byl zase v práci. Zítra tam jdu zas. Ale byl jsem tam celkem šťastný. V rámci deníčkování to tu ale musím uvést.

Jinak jsem měl normální den a nesebral jsem ani jeden psí kakanec, protože jsem nebyl žádným obdařen.

Ovšem stala se mi věc, co se mi moc často nestává. Jdu z posilovny dom. Už je samože tma, protože je asi tak 8 večer. No a jdu, jdu, jdu a vidím, že přede mnou jde nějaká paní. Ta se zastaví a kouká se směrem z takového malého vydlážděného kopce, kde můžete snadno spadnout a rozbít si koleno.

No a tak k ní dojdu a podívám se na ten kopeček, ze kterého si můžete rozbít koleno, a tam leží chlap. Tak si vyndám sluchátka z uší, podívám se na tu paní a jdeme k němu.

Chlap leží na zádech a je úplně tuhej. Tak na něj s tou paní zkoušíme mluvit a on leží dál a nic nedělá. Tak říkám, že zavolám sanitu a vytahuju telefon. No v tom se ten chlap pohne, otevře oči a chce něco říct. Je ožralej jak motyka. Je mu asi tak kolem 60 let a je hrozně tlustý. Smrdí alkoholem. Nenávidím takové lidi.

Ze spoda přijde pán a říká nám, že je ten chlap jen ožralý. A tak říkám, že teda zavoláme měšťáky. Ten pán říká, že už je právě volal. Tak jsem řekl, že teda cajk a šel jsem doháje, protože ten pán tam na ně už čekal.

Takže jsem udělal dobrý skutek jen napůl.

Dnešní radodárnost zní: Pomáhejte ostatním.

15. prosince 2014

Každodenní radodárnost #351

Dneska jsem se probudil a hrozně jsem se opájel tím pocitem, že mi dneska začíná dovolená. Konečně.

A pak jsem vstal, oblík jsem se a šel jsem do práce.

Cestou z práce jsem si řekl, že bych se mohl hecnout a jít konečně koupit nějaké dárky, které jsem neobjednal po internetu. A tak jsem teda šel. Absolvoval jsem dva obchody a utekl jsem dom. Už to nebudu zkoušet. Je to fakt humus. Byl jsem z toho jak pejsek v lunaparku. Stačilo. Nadále budu dárky objednávat nebo budu klasicky nutit Evíse, aby "mi to koupil, protože jde stejně nakupovat - líp tomu rozumí - já tam nejdu - má to po cestě - je hrozně hodnej".

No před chvílí jsem byl se psem a mám pro vás další super kakací historku. V pořadí již hodněkátou. Jako uvědomělý občan psí kakánky samože sbírám. Dnešek nebyl výjimka. Pěkně jsem to sesbíral do pytlíku a cítil jsem, jak to hřeje.

No a jdeme dál a dál a dál a mě na tu ruku s pytlíkem začíná být zima. V dohledu není žádný koš a tak to furt nesu a nesu a nesu. No už je mi na tu ruku fakt zima a jdeme kolem popelnice. Jakože kolem popelnice nějakých lidí, co mají popelnici před domem a nechráněnou proti vhodu psích kakánků.

A tak se rozhlédnu. Nikde nikdo. Ulice, ovětlená kandelábry, je úplně tichá. Zvednu víko popelnice a hodím to tam. Popelnice je ale po okraj plná nějakých krabic. Tedy vlastně jen nahoře, hned pod víkem, je krabice. Co je pod tím, to netuším a je to úplně jedno.

A tak jsem prostě ten pytlík s kakancem nechal nahoře na té krabici. V tu chvíli vyleze z toho domu žena a jde něco dát do popelice. Naštěstí už jsem to stihl zavřít. I tak mi to bylo hrozně blbé a napadlo mě, že se jí omluvím, že jsem jí dal pytlík s kakancem do popelnice.

Ale pak jsem si to rozmyslel a vsadil jsem na to, že až ta žena tu popelnici otevře, tak nebude vědět, že jsem to tam dal já. A tak jsem prostě šel. Bohužel jsem se asi po pjeti krocích rozběhl a pelášil jsem pryč, protože jsem nechtěl, aby na mě křičela, když už jsem možnost omluvy propásl. Ale nic se nestalo a tak jsem zase zvolnil.

Dnešní radodárnost zní: Než vyhodíte kakanec, ujistěte se, že na to máte nervy.

14. prosince 2014

Každodenní radodárnost #350

Dneska jsem opět celý den propracoval, ale dodělal jsem to. Jsem za to moc rád a přeju si, aby byl zítra pátek, protože jsem vlastně neměl víkend. A to jsem měl velké plány a chtěl jsem být moc akční a zahrát si Karkasone, protože to už jsem fakt dlouho nedělal. Píšu to sem proto, že to musíme co nejdřív popáchat.

Taky mě bolí hlava. Ale jinak jsem celkem veselý.

Dnešní radodárnost zní: Pakliže nevíte, co koupit za prézent, zajděte v supermarketu do oddělení pečení. To se budete divit, co tam všechno nemaj.

13. prosince 2014

Každodenní radodárnost #349

Od 15. mi oficiálně začíná moje zimní dovolená, která trvá až do příštího roku. Byl jsem z toho včera tak odvázanej, že jsem pracoval s nohama na stole a řekl jsem nahlas hlášku o svých ňadrech. Obvykle o nich na veřejnosti mluvím jen ve zkušebních kabinkách.

Dneska jsem (čistě ze strachu, abych nevyšel ze cviku), celej den pracoval, protože jsem stejně neměl na vybranou. Zítra mě to čeká znova. Výhoda je, že jsem díky tomu velmi profesionální i o víkendu.

Během chvilek, kdy jsem nemusel pracovat já, ale pan server, jsem se věnoval čistě vánoční činnosti. Zabalil jsem na serverové etapy několik dárků. Musím říct, že zcela chápu, proč si lidi nechávaj balit dárky v těch budkách, co se vylíhnou v nákupácích v období Vánoc. Balení dárků je fakt makačka a byl jsem rád za serverovýkonnost, protože jsem díky tomu nemusel balit kontinuálně delší časový úsek.

Také již chápu dokonalost těch dárkových taštiček, které nemám moc rád, protože je mi je líto po vytažení prézentu vyhodit, ale nemám pro ně žádné upotřebení. Do tašky prézent prostě jen dáte a cajk. Když to balíte do papíru, tak si prvně nachystáte dárek, co chcete zabalit. Pak si na něj ustřihnete kus balícího papíru. Pak je ten papír na připravenej dárek moc malej a vy hledáte jinej dárek, kterej byste tím obalili. A pak skončíte tak, že prostě ustřihnete další kus balícího papíru a nadstavíte tím ten původní (za použití izolepy). A pak do toho dárek obalíte a ono se vám to rozevírá. Tak se to snažíte zachránit a pak server dopracuje a vy toho musíte nechat a jít zas makat. A dárek se mezitím samorozbalí.

Je to výzva. Příště pokračuju,

Dnešní radodárnost zní: Dávejte lidem prézenty furt, abyste si nacvičili balení a pak vám to šlo hladce jako slupování značkové nálepky z pomeranče.

12. prosince 2014

Každodenní radodárnost #348

Dneska se mi taky nechce moc psát. Ale měl jsem dobrý den, docela hodně jsem se smál. To mám rád.

A večer jsem byl na nákupu a koupil jsem si pjetimetrovou roli balícího papíru, takže budu velmi profesyjonální, co se krepwrepu týče.

Dnešní radodárnost zní: Spolehlivě se s předstihem připravte na Vánoce.

11. prosince 2014

Každodenní radodárnost #347

Dneska jsem měl docela dobrý den, jenom hrozně rychle utekl. A zítra už je zase pátek, což mám moc rád.

Klíčová slova: Chlap a líbání, župan České pošty, dávkovač na mýdlo, kvídění.

Dnešní radodárnost zní: Když se vám nechce psát, použijte aspoň klíčová slova.

10. prosince 2014

Každodenní radodárnost #346

Dneska jsem měl docela dobrý den. Například jsem zvládl koupit dvě věci, které se jevily docela nesehnatelné. A pak jsem byl v posilovně, kde jsem se zcela profesyjonálně polil ze své lahve na pití, protože jsem to špatně zavřel. Ale tak co už, zima mi nebyla, takže jsem prostě jenom vypadal jako pitomec.

Musím říct, že mě samotnou fascinuje, jak rychle s třistašedesátpjetkou utíká čas. Nebo teda dny. Nemůžu uvěřit tomu, že je to rok, co mám to super razítko! (Ovšem toho beránka, toho jsem fakt neukrad. Přísahám!)

Dnešní radodárnost zní: Zavzpomínejte si!

Například já jsem si nedávno vzpomněl na to, jak děsivě vypadala stará vrátnice do domova důchodců v Moravské Třebové. Byl to děs. Paní vrátná tam měla takovou kukaň, ze které se dívala do toho vjezdu, který byl vrátnice.

9. prosince 2014

Každodenní radodárnost #345

Maminka mi dneska řekla, že mám myslet pozitivně. Prý se z ní stává psycholog. Tak jo.

Taky jsem šel dneska po posilce do Albrechta a chtěl jsem si do práce koupit kafe, protože mi to, co tam máme, přestalo chutnat a už i mi je trapné brát si kafe ostatních (i když jim na ně lepím samolepky s očima). A tak jsem si chtěl koupit nějaké rozpustné. Prvně jsem sáhl po těch splendidních, které jsou v regálech nahoře. Stojej asi 2x tolik, co ty kusy, které jsou vprostřed regálu a osobně nemám dojem, že by byly o moc lepší. Ale tak když jsem se rozhodl, tak jsem si řekl, že do toho půjdu.

No a vidím, že tam mají ve slevě takové to ochucené dauEgberc. Viděl jsem na to ošklivou reklamu v televizi (žádná masakrálnost) a rozhodně jsem si okamžitě utvořil představu o vysoké nechutnosti tohoto produktu (já totiž nesnáším karamel, to jsem tu o sobě asi ještě neprozradil).

Ale oni měli limitovanou edici se skořicí. Já mám skořici rád. Až moc. Skořice je vánoční. A tak jsem to koupil. Zatím jsem to neochutnal. Pokud si sklinku nenechám zítra doma, tak tento produkt okoštuju zítra ve worku. Ale ta reklama se mi stejně líbit nebude. Prostě Olia a Nissan FTW!

Dnešní radodárnost zní: Uvolněte se. Tekutiny, touhy, potřeby.

8. prosince 2014

Každodenní radodárnost #344

Chtěl jsem vám to napsat už včera, ale pak se mi teda jako tak nějak nechtělo.


Byl jsem včera v posilovně a zjistil jsem (už jsem to teda zjistil dávno), že jsou všichni kolem mě prostě dobře oblečení. Jenom já jsem takový jasmínovitý. Neladí mi to, je to vytahané. Jsou to prostě tepláky a racerback nebo triko bez rukávů s klokankou.


Ostatní mají obvykle superladící fitness oblečky. Obvykle růžové. A nebo děsně sportovní funkční oblečení. A tak. Já ne. Já jsem zas jak z nalezince. Poslední dobou jsem takovej furt. Zachraňují to jen ty halenky, co mi dal Evís. Moje maminka měla vždycky pravdu. Asi viděla do budoucnosti. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.

Chtěl jsem vám ukázat, jak jsem to včera nevědomky vychytal i já. Moje ponožky naprosto dokonale ladily s mýma botama a lahví. Teda s tou lahví to až tak dokonalé nebylo, ale boty a fusky ladily jak Symfony.

Dnešní radodárnost zní: Slaďte se!

7. prosince 2014

Každodenní radodárnost #343

Dneska jsem měl normální den, ale jsem línej něco psát, protože si chci číst a užít si dobu, než zas začne pracovní blbinec.

Dnešní radodárnost zní: Zameditujte si.

6. prosince 2014

Každodenní radodárnost #342

Dneska jsem měl dobrý den, ve kterém jsem se pokoušel hodně spát a moc mi to nešlo. Taky jsem uklízel a četl jsem si knihu, ve které popisují docela nechutné věci. Takže se mi to líbilo.

Taky jsem dlouho telefonoval. Byl to snad můj rekord, protože takhle dlouho jsem ještě netelefonoval. Nebo možná jo, ale nebyl jsem z toho otrávený a ani jsem nechtěl skončit. Ale musel jsem, protože zvonky.

Dnešní radodárnost zní: Zazpívejte si ve sprše o gondolách.

4. prosince 2014

Každodenní radodárnost #340

Včera jsem byl večer moc smutný a tak jsem nic nenapsal. Dneska jsem taky smutný a tak nic nechci psát. Ale asi by to k těm dnům nebylo úplně fér, protože včera jsem měl první polovinu dne vlastně úplně super a hodně jsem se smál. Dneska jsem se teda taky z části smál, protože zase přišlo na přetřes téma "Jasmín a jeho smysl pro humor".

Dneska jsem byl v práci hrozně profesyjonální a asertivní. Řekl jsem například, co nebudu dělat a tak to už dělat nemusím. Taky jsem objevil, že mám na sobě několik děr. Většina jich nebyla vidět, ale vedlo mě to k hlubokému zamyšlení nad sebou.

Není to tak dlouho, co jsem tu popisoval, jak jsem byl v posilovně a měl jsem na sobě díry. No už to asi nějak prosáklo i do všedního života. Třeba Evís mi dal super svetr, který mám velmi moc rád i přesto, že obsahuje žlutou barvu. Je úplně čupr, má rolák a super hřeje. Na pravé straně má díru. Přišlo mi to tak cool a super, že jsem se zatím nepokusil to nijak spravit, protože mi tak nějak přijde, že to k tomu svetru patří. Nicméně o víkendu se to pokusím opravit. Možná. Hlavně v tom případě, že si to tu Evís přečte a nabídne mi pomoc a řekne mi, že jinak se to v pračce rozpadne, protože je to svetr. Bude mít recht. A nebo udělá přesný opak a možná mi řekne, že je mu to buřt, ale já vím, že to tak není a bude mi chtít pomoct, abych chodil bez děr a bylo mi teplo. Už se na to těším, protože mě napadlo, že bych na to mohl přišít nějaký knoflík, protože je mám rád.

No a kde byly ty další díry vědět nechcete, protože si je díky tomu můžete představit úplně všude a to je mnohdy lepší, než takové to zklamání, že to nebylo sexuélní.

Taky jsem byl včera v šopu pro kýble. Akorát jsem si nekupoval kýbl, ale tašku. Její obsah přesypu do kýble, který jsem už dojedl. Teda už jsem to tam vlastně přesypal. Tašky jsou lepší, protože se s nima líp jede šalinou. Taky je taška o dost nákladnější, ale já jsem rozežranec.

Taky mi přišla zásilka z é-šopu, kde jsem objednal super dárek pro moji maminku. Sám jsem se plácal po ramenou, že mě napadla taková genyjalita. Nemůžu tu říct, co to je, protože vím, že mě maminka čte. Ale! Napadla mě hrozná věc, která vedla opět k tomu, že jsem se nad sebou musel zamyslet.

Já neumím kupovat dárky. Nejsem prostě schopen koupit někomu něco, o čem si myslím, že je to nepotřebné. Abych koupil dárek, musí splňovat dvě podmínky. Musím o něm být hluboce přesvědkován, že ho obdarovaný použije a nebude se mu někde povalovat. A za druhé (a to je kruciální) to musí být něco, co bych sám snesl.

Takže nikomu neumím koupit takový ten pracholapač. Nebo pokladničku. Nebo nějakou dekoraci (pokud přesně nevím, že máte rádi soby). Naopak chci furt kupovat jednorožce, parfémy a obskurní růžové úchylnosti, které nejsou kombinované s leopardím vzorem. No děs. Lidi kolem mě můžou být fakt šťastní, že je před kalamitou růžových zrůd chrání první pravidlo.

Dnešní radodárnost zní: Kupujte dárky taky sobě. Například já jsem si dneska koupil 3 měsíční členství v tom spolku slepic, co furt plkaj o dortíkách. Jo a dočet jsem knihu, už jsem tu o tom dlouho nereferoval.

3. prosince 2014

Každodenní radodárnost #339

Dnešní radodárnost zní: Někdy je lepší prostě nebýt. Aspoň nemůžete nic kazit.

2. prosince 2014

Každodenní radodárnost #338

Dneska cajk, ale už se mi moc nechce psát, protože jsem svůj čas potrávil všude jinde a chci jít dneska dřív spát, protože jsem to včera zase nevychytal.

Šaliny furt nejely dobře a tak jsem objevoval novou cestu do práce. Docela mi to šlo. Ale cesta zpět dom mi nešla. To trvalo místo chtěných 40 minut celých 80 a tak zítra musím vymyslet něco jiného. Napadlo mě, že pojedu na poníkovi, ale zatím nemám toho poníka. Což se jeví jako docela problém.

No a jinak jsem měl docela dobrý a veselý den. Jsem pozitivně naladěn, i když se mi nechce dělat vykecávání.

A taky jsem si dneska poprvé vzal svoje zimní kecky. Byl to fakt dobrej nápad, protože včera jsem měl jenom plátěné kecky, které jsem si ani nezapnul a trochu hodně mi do nich napršelo a nasněžilo. A dneska jsem to teda totálně vychytal a bylo mi teplo. Což nemám rád, protože mám rád, když je mi chladno.

Dnešní radodárnost zní: Jeďte někdy něčím, čím jste ještě nejeli.

1. prosince 2014

Každodenní radodárnost #337

Tak. Dneska jsem měl zase pracovní hyperden, ve kterém jsem se hodně smál. Bylo to dobrý. No a jdeme z práce a na autě, které stálo celej den na parkovišti, je tak solidně 3 cm námraza. Tráva je namrzlá, na zábradlí rampouchy. No kolem všude led. Po odborném oškrábání je auto v cajku.

Tak se dostávám na zastávku busu, protože už mě předtím 3 lidi varovali, že nejezdí šaliny a trambusy, a ať proboha nejezdím šalinou a hlavně nechodím pěšky, protože tam prší a mrzne. No vzhledem k tomu, že jsem byl dojat starostí ostatních o svoji osobu, jsem poslechl a jel jsem poprvé z práce dom busem. A taky mě dojalo to, jak lidi kolem mě vědí, že jsem fakt Jasmín. Dokonce jsem pak dostal i dotaz, jestli jsem v cajku dojel dom.

Bylo to dobrý, protože jsem si k tomu pustil nějaký chór ruské ortodoxní církve. Naplnilo mě to Vánocemi a uklidňovalo mě to i ve chvíli, kdy jsem byl bit cizími kabelkami.

Přesedl jsem na Starce. Se mnou jel v buse chlap, co nadával na na DPMB. Jakože jsou to kreténi a že by měli poslat víc autobusů. Paní, co seděla vedle mě, mu řekla, že jich víc nemají. Že jsou už všechny venku, jelikož téměř všechny šaliny a trambusy stojí. A chlap furt mrmlal a byl zlý. A na tu paní byl hrubý. To já nemám rád. Vůbec to nemám rád. A od té doby, co mám nové tělo, se těchto lidí už nebojím, protože vím, že když mě napadnou, tak mám aspoň šanci jim solidně ublížit. A taky nosím dost masivní prsten a klíče v kapse, abych měl větší naději je oslepit, když přijde na lámání rohlíků.

A tak, protože jsem zkušený nositel kontaktních čoček, jsem si řekl, že budu na chlapa němě zírat a nebudu při tom mrkat. Díval jsem se na něj fakt hnusně. A on chvíli civěl na mě. A furt hulákal a nadával na DPMB. A civěl na mě. A já jsem nemrkal a díval jsem se hnusně. A ten chlap fakt zmlknul a posadil se normálně (předtím byl vykloněný). A já jsem se na něj ještě docela dlouho díval, ale pak už jsem nemohl dál a tak jsem zavřel oči a užíval si ten chór. A ten chlap už pak jenom mlčel.

Dnešní radodárnost zní: Poslouchejte ruský pravoslavný nebo jaký chór, protože si pak připadáte mocně, i když jste nic neudělali a jiné lidi prostě jen přestalo bavit nadávat.