31. prosince 2015

Každodenní fotokrám #2

Vyfotil jsem tyhle super paní komtesy a markýzy. Mám je moc rád, protože jsou moc krásné a rád si s nima hraju a koukám se na ně. I když ta růžová nemá ruku. Ale to jsem neudělal já, už to tak bylo. Maminka je má schovaně vystavené a chtěl jsem si je vyfotit už hrozně dávno, ale vždycky na to zapomenu. Nyní mám ale v hlavě svoji novou 365ku a tak jsem se vydal na lov fotky. Moje favoritka je ta v tom červeném, ta je prostě nej a taky bych takový šaty chtěl. Tu oranžovou moc nevidíte, ale tak co už. Nejdu to fotit znova. Prostě je taky krásná.

Taky je dneska konec roku. Někdy minule jsem si psal předsevzetí, ale letos na to smrkám, protože se k tomu pak stejně nikdy nevracím a ani si to zpětně nečtu. Měl jsem solidní rok a pokud bude ten další taky takovej, tak ze mě na konci bude markýza v červených šatech.

30. prosince 2015

Každodenní fotokrám #1

Na první fotce je moje maminka, přičemž počítám s tím, že mi jako tak trochu vynadá. A nebude se sama sobě zezadu líbit. Ale risknu to, protože je to můj blog a moje maminka. Navíc věděla, že mi jde do záběru.

Vyfotil jsem to, když jsme šly na hřbitov. Tohle jsou schody, kterýma se na něj leze. Můžete teda jít i okolo, ale my jsme šly schodama, protože to jsou dobrý schody. Když jsem byl malej, tak jsem to měl dost problém vylízt. Dneska to bylo OK.

O tom hřbitovu už jsem vám někdy vykládal. Je to hrozně zajímavé místo. Je tam ticho a vy sledujete, jak maj jiný lidi nazdobený hroby svých příbuzných nebo kamarádů. Někdy je to fakt originální a takové hezké. Někdy je to jak maringotka, což je vlastně taky dobrý. A hlavně jsou tam zajímavá jména. Těch lidí, co tam odpočívají. Kdybyste se někdy nemohli rozhodnout, jak se má jmenovat vaše dítě, doporučuji návštěvu hřbitova.

Opět jsme si s maminkou připomněly naši již trochu starší histořici. Na tom hřbitově odpočívá můj děda, tatínek mé maminky. My tam jako moc nechodíme, protože nejsme hřbitovní typy, ale když jsme tam šly, tak jsme mu vzali svíčku (dneska teda taky, ale dneska to snad proběhlo dobře, protože to byla normální citrusovka z Ikeje). Neměli jsme doma ale žádnou dost velkou a odpovídající a tak jsme vzaly svíčku v alobalu, co odpuzuje komáry.

No daly jsme to do takové té skleněné lucerny, jak se to tam má dávat. Zapálily a odešly. Za dost dlouho jsme přišly na to, že to v tom začalo hořet a celou tu skleněnou klícku to vyčadilo, takže byl zevnitř toho okrasného hrobového lampionu asi centimetrový nános sazí. No co už.




Takhle nějak to mám v plánu tento rok. A vlastně teda i ten příští rok, protože, jak všichni víte, moje třistašedesátpjetka není přesně na kandelářní rok. Přišel jsem na to, že mě baví popisovat, co je na fotce. A tak budu mít fotkovou 365. Včetně okecu. Můžu dávat i starší fotky, pakliže daný den žádnou suprovou nemám.

Nazval jsem to fotokrám, protože mám slovo "krám" rád. Vymyslel jsem to dneska, cestou kolem pizzerie. Tak to musí být dobrej nápad. Mám trochu problém s tím, že nezakončím důležitou tučností, ale budu si muset zvyknout.

29. prosince 2015

Každodenní číslonoska #365

Dneska jsem byl velmi podiven, když mi došlo, že poslední část číslonosky je dneska. Myslel jsem si, že je to až zítra. I když tady o tom už docela dlouho (dva dny, tři dny?) vykládám.

No každopádně jsem dnes měl dobrý den, takový milý. Dokonce jsem si uvařil docela složitej oběd. Celkem ze 7 surovin, takže to byla již prostě šéfkuchařina. No a tím jsem popsal dnešní den a můžu se přesunout k hodnocení celého roku.

Měl jsem ho takový dost plný a číslonosku jsem si nezvolil úplně dobře, protože mě to moc nebavilo. Možná proto, že to bylo tak jednoduchý. Psát klidodárnosti byla čelendž. Radodárnosti byly jednodušší a číslonoska byla jak pro dementa. Prostě simple as fuck, nemusel jsem vymýšlet nic. Zase se to ale vztahovalo k aktuálním dnům, což klidodárnosti neúplněvždy dělaly.

No jdu do toho i příští rok. Je fakt, že bych se na to rád vykašlal, ale je mi jasný, že bych už 31. 12. litoval, že jsem nezačal. Takže pokračuju dál, co už. Už jsem to teda i vymyslel (asi tak před 10 minutama). No snad se mi to bude dělat dostatečně dobře. A bude mě to bavit. A vás teda taky, páč jste moje publigum, které mám rád.

Samože děkuji všem svým čtenářům a tak dále. Mám vás rád. I když to někdy odflákávám.

Dnešní číslovka je 4.

28. prosince 2015

Každodenní číslonoska #364

Dneska je to ještě o den blíž než včera a já se nad tím furt ještě nezamyslel. No asi to udělám, jako dělám hodně věcí. Nechám to vyhnít a ono se to nějak udělá.

Ale jinak jsem měl docela dobrý den. Například jsem se namazal kokosovou věcí a taky jsem byl v lékárně. Zopakoval jsem tam vtip s dynosaurem a mastodontem. Lékárnice pochopila, co chci, ale furt se tvářila jak Minerva MekGonagalová. Jen bez té grácyje, takže žádnej dobrej zářitek.

A cestou z města jsme se s maminkou stavily v Laskavárně. Bylo to tam super. Pracují tam hendykepovaní lidé, takže vlastně pokaždé, když tam pustíte chlup, děláte dobrej skutek. Což je v časech vánočních velmi dobrá věc. Tedy nejen v časech vánočních. Už jsme tam s maminkou jednou byly (to může být tak 3 roky) a vyhodili nás od tam, protože si mysleli, že se těm postiženým smějem. Přitom jsme se prostě jen smály. No tak tentokrát už jsme si teda dávaly pozor na hubu (mluvily jsme jen o sexu a farářích), protože se kavárna nachází v klášterních (nebo farních, nevim) prostorách.

Prostě to dobře dopadlo.

Dnešní číslovka je 10.

27. prosince 2015

Každodenní číslonoska #363

Dneska se mi to tak nějak chce napsat dřív. A taky jsem si bolestně uvědomil, že mám tento a ještě 2 příspěvky. A je konec. 365ka je hotova. Opět. Budu muset napsat takové to shrnutí o tom, jak moc jaké to bylo a taky se rozhodnout, jestli chci pokračovat dál. A pokud ano, tak čím.

Někdy v létě jsem psal, že mám nápad. Chtěl jsem (myslel jsem!), že bych moh každej den natáčet video, ale je to moc náročné, protože bych to nedal na první dobrou a musel bych to stříhat a podobně. No to by se mi fakt každej den dělat nechtělo. Takže video dělat nebudu. Aspoň něčím jsem si téměř skoro docela jistej, pokud na to moc nemyslím.

No každopádně jsem si dneska řekl, že bych se mohl naučit plíst. Moje maminka je totiž přes pletení machr. Ona teda bude mít nějaké trpné a blbé námitky, až to bude číst ("já přece neumím plíst, jiný to uměj"), ale to nic nemění na tom, že to prostě umí. Umí třeba i dělat různé druhy ok a pojmenovávat je. Taky neřiká obratce, ale obrace, což je prej správná verze.

No tak mi dala nějaký jehlice a asi 5x mi ukázala, jak to mám držet. Nakonec jsem upletl celou tu první řadu (co se nějak jmenuje) asi o 7 okách. Maminka mi tam pak ještě nějaká oka dodělala. No a pak jsem upletl další asi 3 řady. Byl to mor. Je to hrůza a na těch jehlicích to vůbec nejde uplíst. Mamince to tam skáče tak nějak samo, já jsem se lopotil s každou tou smyčkou. No pletař ze mě asi nebude.

Dnešní číslovka je 46.

26. prosince 2015

Každodenní číslonoska #362

Dneska to vezmu tak nějak hopem, protože nejsem moc kecací. Ale měl jsem takový normální den, ve kterém jsme šly s maminkou na procházku po nové cyklostezce. Cestou zpět jsme se stavily na kafe v místní restauraci. Mají tam fakt nechutné! Myslím, že by se mohli i do soutěže přihlásit.

Dnešní číslovka je 12.

25. prosince 2015

Každodenní číslonoska #361

Dneska jsme měly ten kostelní den. Letos to bylo docela dobrý, dokonce se zase zpívaly Noviny, takže jsem se celkem chytal. Problém byl, že za náma byla nějaká paní, co hrozně krákala a moji maminku to rozesmívalo. Mě taky. A pak do mě maminka furt drcala, když jsem zpíval mimo rytmus, protože si asi myslela, že to dělám schválně. Dokonce mi jednou řekla, abych to nekazil. Přitom já jsem fakt takovej tragéd, nedělal jsem to naschvál. No prostě jsem jednou vyprsknul během zpěvu smíchy a pohoršil jsem nějakou paní před náma. No bylo mi z toho až úzko.

Byli tam samí důchodci a asi 2 těhotný. Docela nám to kostelení s maminkou šlo. Druhej zádrhel nastal ve chvíli, kdy jsme stáli a pak si sednuli. Teda my dvě jsme si sedly a ostatní si klekli. Trapný, no. Zůstaly jsme sedět a dělaly jsme, jakože taky klečíme (trochu jsme se předehnuly dopředu). A pak jsme si zase museli všichni podívat ruce, tak jsem si tam s někým potřepal. Oni řekli něco o Bohu, ale já jsem samože nevěděl, co se má správně říkat a tak jsem se jenom usmíval jak idiot, aby nepoznali, že nevím, co mám dělat.

A pak přišla katastrofa. Začali se rozdávat ty sušenky. Maminka vždycky říkala (a minule to tak bylo), že ty sušenky dostanou jen ti, co byli u zpovědi. Ale letos to začali dávat všem. Prostě šli po řadách a cpali to lidem. No maminka mě popadla a prostě jsme nějak opanikařily a utekly. Předtím jsme jim teda ještě šouply prachy do ošatky. No finále bylo fyjasko.

Já to myslím vždycky hrozně dobře, když chcu jít do kostela. Ale ten výsledek je vždycky takovej jako výsměch věřícím. Já tam teda chodím spíš jako do muzea, protože mi ta liturgie přijde prostě zajímavá a nebaví mě o tom furt jenom číst. Ale reálně to nedávám a vždycky je tam nějakej trapas, něco pokazím, moc krákám nebo jsem mimo rytmus. Třeba nikdy neřikám ty věci o ámenu a Bohu, abych to jako těm věřícím nekazil. Jsem pěkně zticha a jenom poslouchám to čtení z Bible a čuchám kadidlo. Prostě si potřebuju sednout někam nahoru do lóže, abych to nekazil ostatním. Taky jsem tam letos trochu kašlal a smrkal, protože mi vlivem zimy a kadidla teklo z nosu. Maminka zase říkala, že má kadidlo až na mandlích.

Příští rok už tam radši asi nejdu, podivám se na to v televizi a zapálím si k tomu vonnou tyčinku s odpovídající příchutí.

Dnešní číslovka je 20.


24. prosince 2015

Každodenní číslonoska #360

Dneska jsem měl Vánoce. Asi jako každej rok. Chci se tu zmínit jen o dvou dárkách, protože nemá moc cenu to tady vyjmenovávat. První z jich je jasmínovej parfém. Smrdí to fakt jak jasmín, což je moc super. Druhej dárek je Mastodynon. Maminka mi to fakt sehnala, takže nyní již mohu menstruovat bez překážek. Ihned jsem to pojedl. Za 3 měsíce pravidelného užívání bych jako měl vidět výsledky. No už se těším.

A abychom dělaly něco vánočního, požádal jsem maminku, aby mi řekla, jak mám natrénovat dělání stojky. Protože to samože neumím. Trpím obavou, že upadnu. Vlastně je pro mě hroznej záhul už jenom to, že jsem hlavou dolů. Natož stát na rukách. No tak jsem požádal maminku o nějaká moudra a vysvětlení, protože moje maminka je něco jako bývalá gymnastka. Tím myslím, že uměla udělat například kotoul, stojku nebo salto. Vlastně to jistě ještě umí. Ale o to nejde. Jde o to, že jsem chtěl, aby mě (jako správná matka svoji dceru) zasvětila do dělání stojky.

No její verze se mi nelíbila (musíte být obličejem proti zdi a udělat něco jako švih, dopadnout na ruce a opřít se nohama o stěnu) a tak jsem vymyslel, jestli bych jako nemoh být na začátek zády ke stěně, kleknout si na zem (chodidly ke stěně), postavit se na ruce a pomalu těma nohama vyjít nahoru, přičemž maminka zabrání tomu, abych přepadl po zádech do místnosti.

Vypadalo to asi takto:
Maminka: "Sundej si brejle."
Já: "Tak jo. Ale nesmíš dopustit, abych přepadl."
Maminka: "Ne."
Pak jsem se asi 3 minuty snažil dostat se nohama aspoň někam do úrovně maminčiných ramen.
Já: "Už jsem dost vysoko?"
Maminka: "Ne, máš nohy tak 30 cm nad zemí."
Nešlo to a tak si maminka sundala brýle a vyměnily jsme se. Mamince to šlo. Tak jsme se zase vyměnily zpět. Nějak jsem se tam vyškrábal tak, že mě tam maminka zvedla. Chvíli mi držela nohy v luftě.
Já: "Dobrý, dej mě zas na zem."
Maminka: "Musíš těma nohama zase sejít dolů!"
Já: "Mě to nejde, dej mě prostě na zem."
Maminka: "Co to tady je? Není to pavouk?"
Já: "Já nevim, nemám brejle."
Maminka: "Já taky ne."

A pak už mě teda dala na zem. Bylo to super. Zítra jdem do kostela a pak budem pokračovat. Třeba už se odhodlám a zkusím maminčin postup.

Dnešní číslovka je 17.

23. prosince 2015

Každodenní číslonoska #359

Dneska jsem měl opět normální den. Byly jsme s maminkou ve městě a našly jsme další místo, kde by nám mohli udělat chutnou pizzu. Takže máme další zkouškověc. Taky jsme byly v lekárně a hlavně jsme se podívaly, jak mají otevřeno kostely. Vydyndal jsem, že půjdem na 1. svátek vánoční (nebo jak se to jmenuje). Asi tam chodíme každej rok. Nebo minimálně jednou už jsme tam byly. Jenom nevím, jestli to bylo to, kde jsme vydržely nebo to, odkud jsme utekly. Uvidíme.

Taky jsme dnes zdobily vánoční stromy. Máme 3, téměř do každé místnosti jeden. Chtěl bych jeden i na záchod, ale tam máme obří plakát Harryho Pottera a tak z toho asi nic nebude.

Dostal jsem za úkol nazdobit ten nejmenší. Když jsem končil, maminka o něm laškovně prohlásila, že je to zmrdanec. To myslela jako hroznou legraci, ale pro mě to byla super záminka, abych si sedl a už nic nedělal. A tak si to maminka nazdobila tak, aby to bylo hrozně hezké. A tak to máme hrozně hezké a všichni jsou spokojení.

Nakonec i můj zmrdanec zůstal tak, jak byl. Takže je nakonec taky krásnej. Prostě dobrý. Netrvalo to ani 30 minut.

Dnešní číslovka je 41.

22. prosince 2015

Každodenní číslonoska #358

Dneska jsem měl takový dobrý a konečně akční den. Šly jsme s maminkou do města, kde jsme mi koupily mikinu. Je moc super. Taková vánoční.
Jak vidíte, na mikině je primárním obrázkem koník. Na kapsách jsou však psí (či kočičí!) tlapky. Na kapse vepředu a po celých zádech jsou malí pejsci. Čí uši jsou na kapuci se mi zjistit nepovedlo. Možná je to ovečka! Každopádně je to multizvířecí mikina. Je moc super. Už se těším do práce. Jako ne, že bych se jinak do práce netěšil.
A pak jsme šly na jídlo do místní restaurace. Maminka tu restauraci bere jako takovu tu lepší. Není to prostě zaplivanej pajzl. Musím říct, že je to tam fakt zajímavé. Například tam chodí jedna číšnice, která si pokaždé, když někomu nese žvanec, nasadí bílé rukavice. Když nese pití, tak je nemá. Prostě jenom když nese žrádlo. Asi jako pavlovův reflex. Nazuje si rukavice - host slintá. No proč ne, nápad super. Jejich pizzu hodnotím 6 body z deseti. Měl bych k tomu hodně mrmlanců, ale na naše město to bylo dobrý. Asi tam budu chtít ještě jít, protože pizza je pizza. To doma neuklohníme.

Zapomněl jsem se ale podívat na kostelní otevírací dobu a tak budem muset jít na špacír i zítra. Což je vlastně dobrý. Taky jsme byly v čepicárně a koupily jsme šňůru na prádlo. A taky jsme byly na návštěvě v maminčině bývalém zaměstnání. Mají tam novou kašnu a zateplenou márnici. Samý potřebný věci.

Dnešní číslovka je 20.

21. prosince 2015

Každodenní číslonoska #357

Dneska jsem opět trpěl neakčností a tak jsem se rozhodl, že zítra už s maminkou vyrazíme do ulic, abychom nachytaly nějaké histořice. Bohužel se totiž stalo, že jsme si našly nový koukací seryjál a tak se nám to bohužel nepovedlo dnes. Ale to nevadí, protože už nám chybí asi jen 4 díly do konce. To je tak akorát na zítra a pak už můžem být konečně akční.

Taky bych měl zjistit, jak mají zdejší kostely tu otevírací dobu, abych věděl, na kdy mám maminku psychicky připravit na další kostelní zážitek.

Dnešní číslovka je 11.

20. prosince 2015

Každodenní číslonoska #356

Dneska vlastně žádné novinky a zajímavé kecy nemám, protože jsem dělal v podstatě to, co včera. Jenom jsem teda nešel do Lídla, ale celej den jsem dělal ležení. Případně sezení a omalovávání. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 29.

19. prosince 2015

Každodenní číslonoska #355

Dneska se nebudu moc snažit, protože jsem měl celkem odpočívací den. Vylezl jsem jenom do Lídlu. Zjistil jsem, že pomela maj furt hnusný, ale zato maj liči. Z toho jsem celkem potěšen. Je to, jak známo, hrozně chutné nechutné ovoce.

Dnešní číslovka je 8.

18. prosince 2015

Každodenní číslonoska #354

Dneska jsem měl docela náročný den, protože jsme jely s Evísem za mojí maminkou, se kterou jsme taky pooslavovaly její narozeniny. Což bylo super, protože jsem jí dal samé dárky, které jsem sám chtěl a tak jsem si s nima pak mohl hrát. Například vonné vosky (to je fakt super věc!) a omalovánky. Sám samože nějaké omalovánky mám, ale omalovat si s maminkou bylo něco docela jinýho, protože jsem během této činnosti mohl pronášet různá moudra a histořice z práce.

Ale jsem docela uondanej a těším se do pelechu, takže bych to tak nějak zakončil. Zkoušel jsem maminku ukecat, abychom letos šly zase do kostela, protože už jsme si dlouho nezazpívaly. No uvidím, jestli mi to vyjde. Maminka už tam moc po těch fijaskách za poslední 2 roky moc nechce (1. rok jsme nechápaly, co máme dělat a špatně jsem slyšel toho chlapa, co tam mluvil a málem si s náma nějaký lidi cizí podávali ruce. 2. rok nám tam byla zima a zpívalo se moc neznámejch songů a tak jsme utekly asi za 10 minut - nebo jak. Jistě jsem tu o tom pojednal, takže si to lze dohledati). No uvidim.

Dnešní číslovka je 11.

17. prosince 2015

Každodenní číslonoska #353

Dneska jsem měl docela dobrý den. I přesto, že byl ten vánoční večírek. Vlastně to bylo docela dobrý, protože jsem se solidně posocializoval a ani jsem nebyl otrávený. A hlavně jsem ještě stihl jít na vánoční trhy.

Vlastně se toho stalo hrozně moc. Tak předně nemám říkat Rolnička, ale mám říkat normálně Markét. A taky jsem dostal vánoční prézenty. Hned dva. A to je taky super.

Chce se mi už docela hodně moc spát, ale chci pojednat o večírku. Musím se pochválit, protože jsem udělal v socializaci hroznej pokrok. Myslím, že mi nejvíc pomohly ty lejzrgejm. Postoupil jsem teda do dalšího socializačního levelu a zkouším se lidí během hovoru dotýkat. Je to těžký, ale jak jinak bych se mohl zdokonalit, kdybych nedělal těžký věci. Taky furt nechápu vtipy, ale to je detail. A vlastně je to asi spíš fičura než bug.

No a taky jsme byli na těch vánočních trhách. Myslel jsem, že to jako bude něco ultra, ale byl jsem dost zklamanej. Popil jsem tam celkem 3 teplý moky z kelímku. A ty byly dobrý. Ale jinak to dobrý nebylo. Měli tam jen stánek se solí do koupele a pak stánky s těma mokama. A pak stánky s vánočníma ozdobama. Stánky s mýdlama a stánky s kořením. A to je všechno. To u nás na maloměstě maj aspoň stánky s čepicema (kde si je moje maminka kupuje a já jí je pak poťouchle kradu). No myslel jsem, že na těch trhách prostě ještě pokoupím nějaký prézenty, ale nezadařilo se. Musím si teda vystačit s tím, co mám.

No a cajk. Přestože jsem dneska měl dovolenou, docela dost jsem toho popracoval. A zítra už mi začíná opravdická dovolená. Takže už nejdu do práce.

Chtěl jsem toho asi povykládat víc, protože tomu zatím chybí něco, čemu bych se mohl za 2 týdny smát, ale prostě se odporoučím do postele. Hlavně jsem toho napsal dostatek, což je přímý důkaz toho, že mám dobrou náladu. Přestože jsem dnes několikráte držel v rukou ten velkej superkuchací nůž, co máme v kuchyňce. Jo a taky jsem objevil, že máme v kuchyňce škrabku, takže už porcuji mrkev jako profesyjonál. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 18.

16. prosince 2015

Každodenní číslonoska #352

Dneska jsem měl celkem normální den, ale vůbec nejsem povídací a tak nebudu.

Dnešní číslovka je 35.

15. prosince 2015

Každodenní číslonoska #351

Dneska jsem měl cajk den. Hlavně jsme v práci nazdobily stromeček (já a kolegyně, kterou tu nebudu jmenovat, protože jsem se jí zapomněl zeptat, jestli můžu. A do té doby je to inkognit). Kolegyně je hnusný slovo a tak jí budu pro dnešek říkat Rolnička, páč má na mikině rolničku. Prostě donesla světýlka na stromeček, protože jsem o tom canil. Jakože bychom si to tam mohli udělat hezký, ale já žádný světýlka nemám.

No tím se vyřešili světýlka, ale bylo jich jen 40 a tak se s tím dost dobře nedala obalit třeba skříň. A tak jsem si vzpomněl, že v kuchyňce je taková superseschlá kytka. A ta by jako mohla dobře posloužit. Tak jsem běžel do kuchyňky a dělal jsem agenta. Tajně jsem tu suchou kytku ukrad a dones ji k nám do kanclu.

Naaranžovaly jsme na to ty světýlka a pak jsme vzaly post-itové papírky a nazdobily to s nima. Bohužel to na tom nechtělo držet. Vzaly jsme teda sešívačku a našily to tam. Nádhera.

V kuchyňce máme teda taky stromek, ale ten náš je hezčí. A ten v kuchyňce zas normálnější.

Tady vidíte proces zdobení stromu. Na fotce Rolnička, přičemž rolnička je též vidět. Zato je docela dobře vidět ten stromek. Je fakt krásnej. Evís mi půjčil nějaké ozdobné berušky, baňky a konfety, takže ho zítra ráno přizdobím a bude ještě o moc lepší. Prostě Vánoční atmosféra se vším všudy.
Dnešní číslovka je 40.

14. prosince 2015

Každodenní číslonoska #350

Dneska jsem měl docela normální pracovní den. A pak jsem se večer hrozně moc oblíkl a šel jsem s Evísem venčit psa. Přišel jsem na to, že když se fakt hodně oblíknete, tak vám vůbec není zima.

To jsem já, když jsme šly s Evísem venčit. Mám na hlavě maminčin čapec, který v zimě nosím. Je to super čapec a hlavně v něm můžu být inkognito a nikdo mě nepozná. Například ani já bych se nepoznal, kdyby nebylo toho čapce. Ten poznám. A tak vím, že jsem na té fotce já. A taky kdo jinej by stál na chodbě a měl na sobě ten uzolenej svetr, co furt taky nosím já. No ale prostě jsem to já a dávám sem to foto proto, že nikdo neví, že jsem to já. Akorát kdybyste znali ten maminčin čapec. To byste pak věděli, že jsem to já. Ledaže bych ten čapec někomu půjčil. Ale to je čapec od maminky a ten bych nikomu nepůjčil. Jenom Evísovi. Ale kdyby na fotce byl Evís a né já, tak kdo by to pak asi fotil? Ha?
Taky jsem si dneska doopravdy uvědomil, že se blíží jedna z těch nejhorších (vlastně úplně ta nejhorší, nebudu si nic nalhávat) část pracovního roku. Je to vánoční večírek. Vzhledem k tomu, že jsem se neúčastnil minulých 2 letoších firemních akcí, musím tam jít. Kromě průjmu mě nenapadla lepší výmluva a hlavně průjem mám prosichr pokaždé, když se kolem mě děje něco sociálního.

No takže jsem si řekl, že se teda zase hecnu a půjdu tam. Ale pořád vymýšlím, jak jen udělat, abych tam nešel a zachoval dekórum. A když se dostanu do tohoto bodu, tak začnu mít strach, že se mi fakt něco stane (dostanu doopravdy průjem) a nebudu tam moct jít, kdybych najednou otočil a chtěl tam. Nebo že bych tam dokonce raději chtěl, než aby se mi stalo to něco.

A tím se zas dostanu k tomu, že tam teda jako půjdu, no. Nesu to moc těžce. Vánoční večírky jsou zlo. Nechápu, proč nemůžem jít prostě zase na lejzrgejm. Ale nemůžem. Teda můžem, ale ne místo vánočního večírku.

Dnešní číslovka je 28.

13. prosince 2015

Každodenní číslonoska #349

Dneska jsem měl docela normální den, ve kterém jsem si četl a dělal povídání. Taky jsem viděl kus byjatlonu, jenom už jsem zase zapomněl, kdo prohrál. Ale to nevadí.

Taky je dneska 3. adventní neděle. Furt nevím, co to znamená a co se má jako dělat. Ale i tak je to krok vpřed, protože aspoň vím, že je adventní neděle.

Dnešní číslovka je 24.

12. prosince 2015

Každodenní číslonoska #348

Dneska jsem měl normální sobotu. A taky jsem dobalil všechny dárky. Zabalil jsem to zas jak hovado, ale Evís, kterej na svoje dárky zdobil tak, že nožíkem vyřezával srdíčka do papíru, jež na to pak lepil, mě ujišťoval, že to mám krásný. Tak jo.

Dnešní číslovka je 6.

11. prosince 2015

Každodenní číslonoska #347

Dneska jsem měl celkem dobrý den. Ráno jsem se v kuchyňce potkal s kolegou, který nebyl úplně šťastný z toho, že ještě nemá ani jeden vánoční dar. Řekl jsem mu, že to má dost blbý a že bych nechtěl být on. Já už jako všechny dary mám. Vlastně už mám všechny dary dost dlouho. Vlastně je kupuju tak nějakej celej rok, protože dávám jenom takový dárky, který bych sám chtěl. Obvykle. Letos to platí o úplně všech dárcích. Takže někde něco uvidím, tak to koupím. A pak to prostě někomu věnuji nebo si to prostě nechám.

A to je na tom to strašně zajímavé. Ostatní lidi to mají tak, že jim dárky pro ostatní přibývají s tím, jak se zkracuje doba do Vánoc. Já to mám naopak.

Například se mi to stalo zrovna dneska. Koupil jsem své mamince sadu jejích oblíbených krémů na obličej. A ráno jsem zjistil, že mi můj krém na xicht došel, ale venku je zima. To znamená, že dámská a jasmínovská pleť tím mrazem a smradem z města strašně hyne. A já si potřebuji svoji pleť bablat něčím kvalitním, takže jsem si ty krémy prostě nechal a krášlím se s nima sám. Doufám, že maminka ještě má, protože jsem jí minule nadělil zásobu. No a když ne, tak se mi po tomto postu jistě ozve a nějak mi něco naznačí. Já to nepochopím a výsledkem bude, že já mám hezkou pleť a moje maminka taky, pakliže jsem toho minule koupil dost.

A takhle bych to mohl udělat naprosto se vším. Utěšuje mě jen to, že Vánoce už jsou fakt za rohem, takže mi snad pod ten strom něco zbyde. Je to taky důvod, proč jsem třeba Evíse i Nexe prosichr už dávno obdaroval.

Dnešní číslovka je 2.

10. prosince 2015

Každodenní číslonoska #346

Dneska jsem měl takový celkem blbý den. Jakože byl celkem OK, ale byl jsem vnitřně takovej smutnej. Pak jsem přišel na to, že to tak měli skoro všichni.

A pak jsme šly s Evísem na jídlo do restaurace. Platil jsem a servírka povídá, že 399 kerun. Tak jsem z peněženky vytáh dvě dvoustofky a padesátikerunu. Podal jsem jí to a řekl jsem "děkujeme." Měl jsem dojem, že to bude OK. Ale já neumím dát ani dýško.

Ona mi totiž řekla, že je to moc. Já jsem čuměl jak dement. Ona se na mě divně dívala a já jsem zůstal klasicky zamrzlý, protože se stalo něco divného a sociální věc neprobíhala podle předem daného vzorce. Prostě všechno špatně. Když se to stane, tak se zaseknu a nevím, co dál.

No naštěstí se vzpamatovala ta servírka a zeptala se mě, co jsem říkala. Řekl jsem jí, že jsem jí podal finance (rukama jsem to naznačil) a řekl jsem jí, že děkuji, čímž jsem myslel, že mi nemá nic vracet. A udělal jsem rukama odmítavé gesto. Aby to sdělení pochopila i od někoho, jako jsem já.

A ona to pak už fakt pochopila, poděkovala a mohly jsme odejít.

Příště už neplatím. Od nyní z toho budu mít strach, protože jsem přesvědčen, že jsem to udělal správně. Úplně přesně tak, jak to dycky dělá Evíz nebo Nex. Ale i tak jsem to pomotal. Vlastně jsem na to pyšný!

Jo a taky mi pošta už konečně dodala ten balík. Nejlepší na něm je, že ho šipovali z Polska někdy v pátek v hluboké noci. A v sobotu to bylo v Praze a hned to šlo do Brna. Zde se to 4 dny motalo a až pak mi to dovezli. Poště prošta jede jak drak na kole.

Tady mě fotí Evíz, kterak se chystáme konzumovat. Já jsem si na svoje jídlo nechal přidat olivy, protože mám olivy moc rád. Akorát tam mají smíchaný zelený s černýma, ale to je furt lepší, než žádný olivy. No Evíz nemá olivy rád, takže si je tam dávám jen já, ale pak si zase ty pizzy pěkně poznáme. Jakože čí je čí. Ale tu fotku sem dávám stejně jek kvůli triku, protože je prostě super (a je to to, co bylo obsahem toho balíku, o kterém celou dobu zvracím smutky na sociální sítě).
A taky jsem si dneska setřel los a nevyhrál jsem. Ale i tak to za to stálo.

Dnešní číslovka je 39.

9. prosince 2015

Každodenní číslonoska #345

Dneska jsem měl docela hezký den, takový celkem pozitivní. Například jsem aksidentálně navštívil Zetor a viděl, že tam mají opravdu hodně traktorů.

A pak jsem byl taky na jednom zbořeništi, kde bylo velké množství provlhlých matrací. A to vše v pracovní době. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 26.

8. prosince 2015

Každodenní číslonoska #344

Dneska jsem měl dobrý den. Hlavně jsem v kapse kalhot našel lísteček, co mi minule napsala paní doktorka na gynekologii. Snaží se řešit problém, který mám odjakživa. Podle mé menstruace by se totiž nedalo řídit nic. Natož třeba odpočet dnů.

No napsala mi na papírek název nějakého léku, co si mám jako koupit. Tedy ona mi to prvně jen řekla, ale jelikož si mě při odchodu zkontrolovala a já jsem jí nebyl schopen říct, jak se to jmenuje, napsala mi to na ten papírek. A já si to schoval do kalhot a šel jsem si to koupit. Ale oni to zrovna neměli.

No a dneska jsem to v těch kalhotech našel. Stálo tam Mastodynon kapky. No řekl jsem si, že ti to teda půjdu koupit. No než jsem došel do lékárny, zapomněl jsem, jak se to jmenuje a ten papír jsem nějak nemoh z kapsy vydolovat.

Šel jsem teda k lékárnici. Vypadala hrozně nepříjemně, ale hecl jsem se. Pozdravil jsem, ona taky. Prej co chci. Řekl jsem, že bych potřeboval takové kapky, ale zapomněl jsem, jak se jmenují. A ona udělala takový ten obličej "ježíš-další-dement-co-neví-co-chce". Chápal jsem ji a tak jsem se naklonil blíže k pultíku a zašeptal jsem "jmenuje se to nějak tak, jako když spojíte slova mastodont a dynosaur." Víc jsem si samože nepamatoval.

A jí úplně ztuhly rysy a myslela si, že si z ní dělám srandu. Povšiml jsem si a ihned jsem dodal, že je to na menstruaci. Jí vylezly oči ještě víc a pak se zarazila a začala se strašně smát. Řekla ten správnej název. A furt se smála. A smála. A pak se podívala do počítače a zjistila, že to taky nemaj. No tak jsem poděkoval a šel jsem.

Příště to řeknu zase. I když už si zatím pamatuju, jak se to jmenuje.

Dnešní číslovka je 33.

7. prosince 2015

Každodenní číslonoska #343

Dneska jsem měl celkem produktivní a hezký den. Hlavně čtu zase docela nechutnou dedektivku.

A taky jsem byl ve Vaňkuli. A taky je dneska Chanuka! Nebo dneska začíná. Nevim, jak se to správně řiká. Dreidl dreidl dreidl!

Dnešní číslovka je 3.

6. prosince 2015

Každodenní číslonoska #342

Dneska jsem měl normální neděli a opět jsem hrozně dlouho spal, takže mě většinu dne bolela hlava a byl jsem unavený. Takže to bylo spíš negativní, ale zase si říkám, že jsem se vyspal.

Dnešní číslovka je 16.

5. prosince 2015

Každodenní číslonoska #341

Dneska jsem měl normální den. Docela solidně jsem se vyspal a pak jsem chtěl zavolat mamince, ale zjistil jsem, že už je docela pozdě. Myslel jsem si, že je o dost méně hodin. Což je způsobeno tím, že jsem tak dlouho spal.

Dnešní číslovka je 39.

4. prosince 2015

Každodenní číslonoska #340

Dneska jsem měl normální pracovní den, ve kterém jsem se dostal dom dřív. Bylo to dobrý. Jednal jsem si hodně potelefonoval, protože jsem kecal s Evísem celou cestu dom. Bylo do dobrý. A pak jsem došel dom a dělaly jsme koukání na seryjály. Což bylo zábavné a veselé a pozitivní.

A taky už jsou jen 2 týdny do Vánoc. Nebo možná 3, teď úplně nevím, jak se to počítá.

Dnešní číslovka je 16.

3. prosince 2015

Každodenní číslonoska #339

Dneska jsem měl docela dobrý den.

Hlavně jsem večer dojel dom a objednal jsem si Behemotí trika, co už jsem dlouho chtěl, ale oni je furt neměli na skladě. No tak už je měli na skladě, takže to Evíz zacáloval svou kartou, protože já jsem si svoji internetovou kartu někde založil.

Ale to není podstatný. Podstatný je, aby to Česká pošta zas nezvrtala, neb to jde ze zahraničí a měli by mi to doručit do práce. No mám trochu obavy.

Dnešní číslovka je 41.

2. prosince 2015

Každodenní číslonoska #338

Dneska jsem měl takový celkem solidní den. Hlavně jsem měl super cestu do práce. Prvně jsem jel šalinou. Pak jsem přeskočil do druhé šaliny. Pak jsem z ní vyběhl a skočil do autobusu, protože ten mě hodí o zastávku blíž k práci. A pak jsem ušel pár metrů a jel kolem mě kolega. Autem. Tak mi zastavil a já naskočil a zbylých asi 40 metrů jsem dojel autem. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 8.

1. prosince 2015

Každodenní číslonoska #337

Dneska jsem měl normální den. Nechce se mi moc psát, protože se mi chce číst.

Dnešní číslovka je 46.

30. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #336

Dneska jsem se brutálně vykecal s maminkou, takže mě nějak přešla psavá potřeba.

Ale jinak jsem měl docela normální den, ve kterém jsem si oblík tričenko s Twilight Sparkle a gotyčácký gatě. Pokud na mě někdy koukáte, tak víte, že mám vyholenou většinu hlavy a mám přezúfky s Hello Kitty. Prostě vypadám hrozně profesyjonálně.

No pak jsem se dozvěděl, že mám jít na schůzku se zákošem. Naštěstí jsme tam šli 2, přičemž druhá polovina měla normální kalhotu i košili. Takže se to pak jako zprůměrovalo.

Myslím si, že je to všechno o zvyku. Třeba si jsem téměř jistý tím, že v kanclu nikomu nepřijdu vizuálně divnej. Prostě normální Jasmín. Takže co už. Who cares about it anyway? Mám svou práci rád.

Dnešní číslovka je 20.

29. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #335

Dneska jsem měl celkem normální neděli. Nepotřísnil mě žádný psí střevní produkt, takže to považuji za úspěšný den.

Dnešní číslovka je 21.

28. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #334

Dneska jsme se vrátily z dovolené. Bylo to moc super a děsně jsme si to užily. Kromě asi 5 hodin spánku jsme neustále dovolenily a vůbec se nezastavily.

Ale histořice se mi moc vykládat nechce. Někdy mi přijde, že sem napíšu všechno a tak lidi kolem mě mají pocit, že už se o mě nemusí zajímat a na cokoliv se mě ptát. Všechno si přece přečetli tady, takže o mě všechno ví a živý já jim nestojí za pozornost. Oni mají v rukách tu moc, že o mě něco vědí a snaží se mě pak nějakým způsobem ovládat a manipulovat. Je to těžké.

Je to takový ten klasický problém blogu. Vy jdete sami se sebou na zdarmatrh a ostatní si vás mohou brát, jak chcou. Někdy je to fajn, ale někdy na to už prostě nemáte náladu. Já na to nemám náladu teď. Vlastně se mi z druhého odstavce chce docela zvracet hnusem (z těch lidí, ne z toho odstavce) a plakat bezmocí. Ale takový je prostě život na internetu, když vystoupíte z anonymity. Měl bych na to přestat myslet a prostě si zvyknout. Ale dneska to asi nebude.

A nejhorší na tom je, že si to jistě vezme k srdci ten, koho tím vůbec nemyslím. Možná tak vlastně poznáte, že nemluvím zrovna o vás. A určitě nemyslím běžného čtenáře, který vlastně ani moc neví, kdo jsem.

A taky asi není fér, aby naprosto mizivé procento jedinců, o kterých mluvím, kazilo prožitek ostatním, které mám moc rád a moc si vážím, že jsou tu se mnou a čtou mě. Takže jo, když myslím na to mizivé procento, chce se mi plakat. Ale když myslím na vás, na ten obrovský zbytek, nechci vás odrazovat tím, že vám tu nebudu dál povídat své trampoty. Chápete, jak to myslím? Na tu špatnou část publika musím prostě nemyslet.

Nádech.

Je to těžký.

Ale je to můj blog.

Tak jo.

Jdem na to. Někdy si prostě musím postěžovat na onen těžký život blogera. Až na to, že si osobě nemyslím, že jsem bloger. Ti jsou totiž slavný a úspěšný. A jedí v kavárnách divná jídla. A taky maj hodně známejch. Prostě vůbec nezapadám do své vlastní definice blogera. Ale o tom jsem povídat nechtěl. Tak zpět k tématu.

Jely jsme s Evísem na dovolenou, protože Evís musel jet něco vyřizovat na sever. A tak nás napadlo, že bychom si to jako mohly jet užít. A tak jsme objednaly ten super hotel, protože mít normální pokoj je moc mejnstrým. No a pak jsme jely.

Pokud mě čtete pravidelně, tak víte, že jsem byl před týdnem na autogramyjádě Zlýho kuchaře. No a jedem si to tak po dálnici a najednou je za náma auto, co má Zlej kuchař. A za volantem té káry seděl někdo, kdo by dokonce dost dobře mohl být Zlej kuchař. Protože jsou na dálnici obvykle idioti, tak nám možný Zlý kuchař trochu ujel a my už jsme ho nedojely, abychom se přesvědčily.

Ovšem pronásledování nám vydrželo skoro celou cestu. Bylo to fakt zábavný a od teď budu vždycky, když pojedeme po dálnici, vykřikovat, že v nějakým autě, co nás předjelo, seděl 100% někdo, koho máme celkem rádi. Je to totiž dobrý, protože Evís se obvykle nemůže moc dívat, kdo kde řídí, protože řídí. Na blbosti mám čas já.

No a pak jsme dojely a ubytovaly se (hodily jsme batohy na pokoj a prošmejdily ho). Našel jsem vanu, vířivou vanu (vím, jak se to píše!) i saunu. Nic z toho jsem ale nevyfotil, protože jsem byl línej to dělat, protože se na fotky stejně nikdy nedivám. Ale vypadalo to prostě normálně. Jenom jsme nemohly najít deky (přikrývky) na spaní. Byly tam polštáře, malý polštáře, ručníky, zakrývátka do sanuny a bombóny. Ale nebyly tam deky. Přišlo mi to blbý a všude jsem je hledal. Dokonce jsem je hledal i pod prostěradlem, protože z emerickejch filmů vím, že to někdy maj tak jako divně ustlaný a taky to vypadá, že deka absentuje a ona je přitom jen zastrčená i pod polštářem. Nakonec jsem to šel, celej zoufalej, reklamovat na recepci. Připadal jsem si jako dement a očekával jsem, že mi bude řečeno něco jako "ale deky máte přece zastrčené vpravo, pod hukvaldským bravurníkem!" A já tam budu jak dement stát a netušit, co je to ten hukvaldský bravurník, a proč jsou v tom naše deky. A budu vlastně úplně na začátku, protože mi to nijak v hledání nepomůže. Ale dopadlo to úplně jinak. Byl jsem ujištěn, že deky dostanem. Ale nic víc.

Nevím, proč tam nebyly hned. Co kdybysme si chtěly jít hned lehnout? No každopádně jsme šly do města a když jsme se vrátily, tak už tam deky byly. A ty bombóny, co jsem sežral, nám nikdo nedoplnil. Což jsem taky považoval za zradu. Za odměnu jsme dělaly bordel až do 2 ráno a vyprcaly jsme hodně moc energie na všechny ty welnes věci. Přičemž furt nevím, co je to ten welnes.

Ráno na snídani jsem zkropil celej stůl kornflejkama, protože jsem nepochopil, jak funguje to nandávání na mističky. A taky jsem pak polil stůl pro 6 lidí čajem, protože jsem nemehlo. Naštěstí to ale nikdo neviděl, protože jsme byly v jídelně úplně samy. A Evís si zas neuměl nalejt horkou vodu na čaj. To jsem já zvlád!

A oběhaly jsme hrozně moc obchodů a nakoupil jsem si celkem 11 triček. Nevím, kam to dám, ale Evís o všem tvrdil, že to moc potřebuju. Evís si zas koupil plnej košík věcí z obchodu, kde měli samé divné věci. Měli jich tam tolik, že jsem si ani nezvlád vybrat, co bych si měl koupit.

Taky jsem:
  • jedl pizzu s vejcem a seděl jsem vedle kohoutku
  • jel 17 minut před půlnocí do Teska, protože jsme chtěly zřát ve vířivce zmrzlinu
  • polil toaletní papír tak, že se stal nepoužitelným, protože byl hajzlík vedle umyvadla a já si stále meju obličej velmi rozšafným stylem
  • omylem zahodil dřívko od zmrzliny do vířivky a nemohl ho najít
  • navštívil 6 restauračních zařízení za 2 dny
  • usnul během toho, co mi Evís v posteli něco vykládal
  • se dozvěděl, že "obhajuju labilní lidi, směju se slepejm, ale od hluchoněmýho si koupím slona"

Dnešní číslovka je 39.

27. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #333

Dneska jedu na dovolenou. Večer možná nebudu mít dost internetu a času, ale napadlo mě, že si to vlastně můžu napsat teď hned a histořice povykládat zítra.

Jenom nemůžu udělat shrnutí dne, ale samozřejmě doufám, že to bude dobrý den.

Dnešní číslovka je 27.

25. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #331

Dneska jsem měl fakt brutální den! V práci jsem vystopoval, kdy nastává jeden gigabug, který nás fest trápil. A dokonce jsem ho sám opravil! FapFapFap. Prostě super.

Pak jsem šel k zubařce. Víte, jak jsem minule říkal, že to tam nějak renovují? Tak už to měli hotové. Ale to předbíhám. V čekárně se mnou seděla nějaká paní. Z recepce vylezla ta učnická sestra a já jsem si vzpomněl na minule a začalo mi být hrozně nepříjemně, protože jsem přemýšlel, jak slušně řeknu, že nechci, aby na mě sahala. Ale naštěstí vtáhla dovnitř tu paní, co čekárnovala se mnou. Ihned poté vylezla Viktoryja Sekretová a sdělila mi, že už mi nachystala brýle, ale musím ještě chvilku počkat. Cajk.

No pak mě vzala na recepci a já jsem správně našel věšák. A pak mě vzala do nové místnosti. Dozvěděl jsem se, že je to premiéra paní zubařky v tomto novém hyperkřesle. Pak se mě zeptala, jak se daří mým zubům. Řekl jsem, že super, ale že mi má dneska dělat zub, který, když mi byl minule vrtán, mě moc bolel a že se jako trochu bojím, protože jsem to minule musel vydržet a nazdar. Prý ne, že mi to umrtví hodně. Že nebudu cítit celou polovinu tváře, krku i jazyka. Že takhle se to umrtvuje, když se trhá osmička. Tak cajk.

Řekl jsem jí, že je to super, protože pak jdeme na lejzrgejm a když mi tam dá někdo omylem do držky, tak mě to vůbec nebude bolet. Hrozně jsme se smály. Všechny tři. Hlavně, když mě paní doktorka upozornila, že musím dbát na to, abych nastavoval pravou tvář. Mám je rád, protože se umí smát a nedělají to jen ze slušnosti, když se chovám normálně. Jako Jasmín.

Čekaly jsme, až to teda zatuhne a paní doktorka mi povídala o té nové ordinaci. Ale že to tam mají zatím neútulné, na stěnách nic nemaj (ale na jedné stěně bude rentgen) a tak vůbec. Řekl jsem, že je vidět, že je to nové křeslo, protože to světlo na něm ještě nenese stopy čištění. Že u těch ostatních je vidět, že to někdo otíral.

No ani jedna z nich to samože neví, protože do toho světla nekoukají. A tak jsme do něj chvíli brejlily všechny 3. To už jsem ležel, protože už jsem měl (přesně dle očekávání) 1/4 obličeje bez citu. A pak jsme se uklidnily, přestaly dělat blbosti, Viktoryja mi dokonale harmonicky nacpala do úst savku a paní doktorka začala vrtat. No najednou Viktoryja začala panikařit a mi došlo, co je sakra úplně špatně. Zajímavé bylo, že paní doktorce ne. Dělaly jsme tolik kravin, že jsme zapomněly na moje brejle! Ale cajk, hned jsem je nafasoval a dobrý.

Na konci jsem se dozvěděl, že jsem paní doktorku naučil říkat "CÁJK". Že minule přišla dom a asi 3x to řekla. A že se jí to drží. Řekl jsem, že je to normální a bude se jí to držet i nadále. No a pak jsem se stihl akorát vrátit do práce a jeli jsme na lejzrgejm.

Oproti minulu jsem se zase polepšil! Jenom jsme hráli v jiné aréně a tahle nebyla tak moc zábavná, jako ta minulá. A taky v ní nebylo tolik mlhy. No minule to bylo lepší. A pak jsme šli ještě posedět do hopsody. Zde jsem přišel na to, že když jsem v okruhu lidí, co mám rád, a není tam nikdo cizí, tak jsem celkem společenský a nechci hned dom.

Tímžtopádem už se zas bojím vánočního večírku. Několikrát jsem se dnes zeptal, kam jdeme. Že bychom šli jinam. A tak jsme vymysleli alternativní plán, který počítá s téměř okamžitým odchodem. Prostě dobrý,

Dnešní číslovka je 23.


24. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #330

Dneska jsem byl takovej smutnej a tak jsem šel na Evísem, aby to jako spravil. A tak to spravil. Rozhodly jsme se, že pojedeme na přenocovací výlet někam na sever. Tak jsme našli místo, kde mají luxusní hotel a pizzu.

Nakonec jsme si objednaly něco, co se jmenuje nějak jako intymspa pokoj, kde je kromě hajzlíku, obří televize a baldachýnu nad postelí i vířivka a sauna. Je to super, protože to znamená, že se nebudem muset o vířivku dělit s důchodcema, kteří jsou snad trvalými obyvateli jakékoliv vířivky. Momentálně mě na to napadl korpus vtipu. Je to nějak takhle: víte, jak lapíte důchodce? Zapnete vířivku, počkáte 6 minut a pak z ní nepozorovaně vytáhnete schůdky.

Jinak jsem měl normální pracovní den. A taky se těším za zítra, protože jdu prvně k zubaři a pak jdeme zase hrát lejzrgejm. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 16.

23. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #329

Dneska jsem měl hodně pracovní den, ve kterém jsem zjistil nějaké neblahé věci, kterým jsme se pak doma celej den smáli.

Hlavně jsme pak jely s Evísem na nákup, kde jsme dělaly ostudu. Obvykle dělám ostudu s Nexem. Měly jsme šíleně velké nákupy. Ani nám nestačily pokladní pásy, takže jsme zároveň dělaly i fest zdržovačku. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 42.

22. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #328

Dneska jsem měl takový ospalý den, protože jsem hrozně dlouho spal a pak jsem se nějak nemohl probrat. A tak jsem vlastně ani nic moc nedělal, jenom jsem si četl a dělal povídání. Například jsem asi hodinu kecal s maminkou, ale vůbec mi to tak nepřišlo.

A večer jsem se přes Strýt Vjů vydal do Jekatěrinburgu. Vlastně cestuju téměř výhradně do Ruska, protože to tam maj hrozně zajímavý. Netušil jsem, že nově jde udělat to, že se můžete podívat do některejch šopů. Prolezl jsem dva šopy s kožešinama a čepicema. V jednom měli dokonce botičky ve tvaru žabiček, což bylo moc super. Pak jsem byl ještě v holičství a děsně moderní knajpě, která byla stejně děsně přezdobená a u baru seděl nějakej chlápek. Prostě super mikrodovolená. Příště jedu zas do Ruska.

Dnešní číslovka je 34.

21. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #327

Dneska jsem měl super den! Vstával jsem asi ve 13 hodin a jeli jsme s Nexem do Lídla, kde jsme dělali tak zhruba střední ostudu. Pak jsme nedělali nic a jeli do Vaňkule.

A už to přijde. Měl tam autogramyjádu chlap, co mu říkám Zlej kuchař. Mám ho celkem rád, protože se chová jako já, kdybych byl on. Nevím, jak se jeho jméno píše, tak jsem vám to vygooglil. Jmenuje se Pohlreich. Dostali jsme s Nexem za úkol, že nám musí podepsat tu svou novou knihu, což bude vánoční prézent pro někoho dalšího (to není podstatný).

Bylo tam asi tak 456 749 lidí. Fronta přes půl Vaňkule. Šli jsme mi koupit přezúfky do práce. Dělám tam už několik let, ale furt nemám přezúfky. Jsou lidi, co je maj snad od prvního dne. No napravil jsem to. Je na nich, stylově, Hello Kitty. Cajk.

Vrátíme se ke kuchařovi. Fronta je ještě delší. A tak jdem radši na jídlo. Najedli jsme se. A ta fronta tam furt byla. Tak jsme dělali okounění. A pak jsme to teda vystáli.

Každej se tam s ním musel fotit a nechat si podepisovat kdeco (třeba čistý papíry). No pak jsme se konečně dostali na řadu, nafasovali jsme podpis a mohli jsme jet dom.

Nebýt těch lidí, bylo by to dost super. Ale i tak se mi to líbilo. A pak jsme ještě uklidili a zarecyklovali. Prostě dobrý den.

Dnešní číslovka je 15.

20. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #326

Dneska jsem měl hrozně krátký týden. Do úterka jsem byl doma, ve středu jsem šel z práce dřív k zubaři, včera to bylo normální a dneska jsem šel ještě dřív, protože jsem šel na gyndu. Od té doby, co jsem vyměnil zubaře i gynekologa, se už ani na jedno z těchto pracovišť nebojím chodit. Vlastně se tam těším, protože jsou tam příjemní lidé a legrace. Nejhorší doktor je teda asi ORLař, ale tak tam zas nechodím preventivně, takže dobrý.

No v práci jsem ohlásil, že jdu k doktorovi a všichni si mysleli, že jdu zas k zubaři a že si teda odpočnu, protože se aspoň vyvalím do křesla. Tak jsem řekl, že to bude dokonce ještě lepší, protože se budu válet na lehátku. No musel jsem pak vysvětlit, kam jdu. A od té doby to už najednou nebylo legrační. Lidi gyndu furt hrozně tabuizují! Přitom je to tam dobrý. Akorát začali zamykat záchod. To je otrava, protože prvně musíte za sestrou, aby vám dala klíče od čúrání. Moc si neumím představit, že tam lezli lidi z ulice, ale asi teda jo. Zapomněl jsem se zeptat, protože jsem měl plnou hlavu něčeho jinýho.

No byl jsem si nechat ohluchat Bambuli (pamatujete, jak jsem s tím byl na operaci, žejo?). Jakože že tam furt žádná není a vše je cajk. Je to cajk. Jenom mě vždycky trochu znepokojí, že paní doktorka před vyšetřováním vyhodí sestru pryč. Jsem si jistej, že jsem ve vstupním dotazníčku zatrhnul, že mi přítomnost sestry spíše nevadí. To byla jakože dvoječka. Jednička byla, že mi to vůbec nikdy nevadí. To jsem dát nechtěl, protože co kdyby tam byla nějaká blbá sestra. No tak jsem dal, že mi to spíš neva (další možnosti byly, že je mi to jedno, spíš mi to vadí a poslední bylo, že sestru nesnesu). A doktorka ji stejně dycky vykýbluje. Přijde mi to vůči ní takové nefér, ale zase je mi blbé doktorce říkat, že tam má tu sestru nechat, protože si nejsem úplně jistý, jestli třeba sestra zrovna nemusela na záchod a podobně. Nebo jako že bych chtěl, aby mě okukovala. No prostě je to divný.

No mám to vždycky hrozně těžké, protože celou dobu přemýšlím nad takovýma věcma a moc nevnímám, co mi paní doktorka řiká. Takže musíme nadvakrát, ale aspoň jsem si jistej, že je to jako cajk.

Taky jsme dneska s Nexem dělali hrozně moc povídání, i když Nex tvrdil, že dnes není povídací. Což nebyla pravda až od chvíle, kdy pokonzumoval pokrm.

Dnešní číslovka je 6.

19. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #325

Dneska jsem měl docela normální den, ve kterém jsem získal další vánoční dary, kterými budu obdarovávat ostatní. Myslím, že už si o mě na recepci musej myslet, že jsem máklej, protože mi furt něco chodí.

Ale nechce se mi moc kecat, víc se mi chce dělat čtení.

Dnešní číslovka je 5.

18. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #324

Dneska jsem měl super den. V práci to bylo zábavné a veselé. No a pak jsem šel k zubaři. Zase. Moc jsem se tam těšil a nebyl jsem zklamán. Až na jedno malé škobrtnutí.

No přijdu tam a chvíli sedím v čekárně. Se mnou je tam žena, co je chodící plastická chyrurgyje. Má teda dost plasticky ošklivý obličej, ale super prsa. No prsa. Prsiska. Fakt jak bárbí. Čumím jí na to, je to fascinující. Ona mi zas čumí na mašličky na botách, takže si myslím, že je to spravedlivé. Přemýšlím o tom, že toto je asi ten typ pracháčů, co na tu kliniku chodí a já tam ve svých mašličkových botách, umolousaných kalhotách a s vyholenýma vlasama vypadám nepatřičně. Je to možná ten důvod, proč se na mě furt všichni tak usmívaj. No nic.

Za chvíli vyleze moje sestřička (paní zubařka má prostě jednu sestřičku, kterou má vždycky stejnou). Možná to není sestřička, ale asistentka nebo tak. Je to jedno. Musím vám o ní říct, že je hrozně krásná a milá. Vypadá asi jako někdo od Viktoryje Sekretové a furt se na vás krásně usmívá. Mohla by to být Dyznyjofská princezna. No pozve mě dál a já si chci, jako vždycky, dát svetr na věšák, který je v recepci, kam mě sestřička vpustila. No dojdu k věšáku a on tam není.

Civím jak puk a sestřička mi říká, že věšák oddělali, protože to tam předělávají (vedle se něco kutá a jsou tam stavebníci). Že si mám dát svetr tam. A ukáže na křesélko. Dojdu ke křeslu a ptám se jí, jestli jako mám ten svetr fakt odložit na to křeslo? Co když si tam někdo bude chtít sednout? A ona na mě kouká (furt se usmívá jako Viktoryja Sekretová) a říká, že na to křeslo můžu taky, ale jinak že to mám dát na ten věšák, co je vedle toho křesla. Já jsem ho prostě NEVIDĚL. Začal jsem se hrozně smát a v tomto záchvatu ji prosím, aby mi potvrdila, že nejsem první imbecil, co ten věšák, který byl přemístěn asi o 3 metry doprava, nenašel.

Bohužel, jsem první. Nikdo jinej s tím problém neměl. Někdo ho dokonce našel i hned bez nutnosti instruktáže. Hrozně se smějeme a jdeme k paní doktorce do ordinace. Chce vědět, proč se tak strašně smějeme. Dozví se to. Smějeme se 3.

Dobrý, tak že mi dneska odstraní nějaké staré amalgámy a vymění je za bělosti. Posadím se do křesla a sestřička mi okamžitě nasazuje ochranné brýle. Říká, že mají superní nové, lepší a hezčí. Má pravdu, jsou fakt nové a lepší a hezčí. Pak dostanu fialovej bryndák a můžeme začít.

Jelikož mi paní doktorka vrtá 7 a 6, dělá to vzadu v hlavě fakt odpornej zvuk a tak zavřu oči. Je to dobrý. Pak najednou cítím, že to dneska sestřičce jako moc nejde. Nikdy předtím jsem si neuvědomil, že ani necítím, že mi odsává sliny. Teď mi tu savku opírá o ret, takže mi do něj tlačí zuby a bolí mě to. A když ji vytahuje, tak mi to otře o tvář, takže jsem uslintaný zvnějšku. Nelíbí se mi to a tak otevřu oči.

Jsem v šoku. Viktoryja Sekretová je pryč a místo ní je tam někdo jinej. Nějaká jiná sestra! Vůbec ve své roušce nevypadá jako Šeherezáda a hlavně to vůbec neumí. Nechává mě prokusovat si ret a uslintává mě! Drcá mi savkou do zubů. Prostě je to nepříjemný. Paní doktorka evidentně vidí moji nelibost a sděluje mi, že tahle se teprve zaučuje a že Viktoryje Sekretová musela odběhnout. Škaredím se dál a paní doktorka tu novou posílá hned pryč a chvíli čekáme. Dneska mají nějak nedostatek sester. Za chvíli je zase původní sestava a já jsem celej šťastnej a uvědomuju si, že sestřička nemá vůbec lehkou práci.

No vše probíhá OK, ale těsně před koncem musí jít Viktoryje Sekretová zas vedle do recepce a já se musím spokojit s tou učnicí. Už vlastně není moc co dělat, jenom je mi zahlazen zub. Ovšem zase mě poslintá. Vodu na vypláchnutí si musím natočit sám. Zapomene mi oddělat bryndáček a nesejme mi brýle. Taky si ode mě nevezme můj uslintaný ubrousek, kterým si otírám po výplachu ústa. To všechno Viktoryje Sekretová dělá! Patří to k rituálu. Jsem dost nakvašený. Vím, že každý je někdy nový a musí se to naučit, ale já za to cáluju těžký prachy, takže očekávám, že to bude podle mě. Příště řeknu rovnou, že bez Viktoryje do toho prostě nejdu.

Dnešní číslovka je 32.

17. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #323

Dneska jsem měl celkem dobrý den. Sice mě ráno na záchodě potkala splachovací nehoda, ale Nex do dal všechno do harmonie (schválně nepíšu "harmonyje", neb to slovo tak vůbec nevypadá harmonicky).

A pak jsem šel ven se psem. Hrozně chytře jsem si nezkontroloval, jestli jsou v kostičce na pytlíky pytlíky. A tak jdem, jdem a jdem. A najednou začne pes produkovat. Dobrý, chci si z kostičky na pytlíky vytáhnout pytlík. Je tam jen prázdná rulička.

Co teď? Problém je, že tuhý produkt je umisťován na vchodové schody nějaké místní honorace. Je to špatný. Nemám kabelku, mám jen psa, telefon a klíče. Nezvládnu to tam nechat! Říkám si, že přece ty lidi nemůžou za to, že si Jasmín nezkontroloval pytle. To není důvod, aby ti lidé ráno našli hovno vprostřed schodů.

Tak si říkám, že hodím psa dom a pro ten kakanec se navrátím. Strčím si ruku do zadní kapsy, protože co kdybych tam něco měl.


A já mám. Mám tam leták od jednoho zákazníka, který jsem včera v Olympyji ukazoval lidem z branže. Je tam! Je tam, je tam, je tam!


Sbírám do toho onen krásně naaranžovaný výkal. Včera jsem říkal, že přesně na to ten leták je. A měl jsem pravdu!

Dnešní číslovka je 1.

16. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #322

Dneska jsem měl dobrý den. Takový akční, protože jsme zase byli v Olympyji. Povedlo se mi koupit zbytek vánočních darů, takže už mám všechno. Je to asi rekord. Určitě je to dané i tím, že moc lidí vlastně neobdarovávám. Ale i tak jsem hustej.

Taky jsem si opět dokoupil další mezizubní kartáčky. Je to fakt studna na peňauze.

A taky jsem byl v kavárně. A taky jsme dělali docela dost povídání.
A ostudu v hračkářství.

Dnešní číslovka je 33.

15. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #321

Dneska jsem měl celkem normální odpočinkový den, ve kterém jsem byl v Olympyji. Mají tam vánoční výzdobu, která je asi tak stejná, jako byla loni. Semtam stromek. Venku světla, co jsou baňky. Někteří lidé nevědí, co jsou to baňky a říkají tomu nějak divně. Třeba koule na stromek nebo tak nějak. Podivné.

Zítra jsem si vzal z práce dovolenou. Je to vlastně moje první dovolená od května. Trochu mě to ale mrzí, protože si pokazím svoje stravenkové skóre, kdy už 5 měsíců beru plnou dávku. Co už.

Taky čtu super knihu, ve které je strašně moc slov, které jsem neznal. Například parírovat. Nebo příprcník.

Dnešní číslovka je 7.

14. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #320

Dneska jsem se narodil smutný a celý den se mě to hrozně drží. Už jsem dlouho nebyl smutný. Dneska jsem. Ani jsem si nechtěl hrát nebo nakukovat do cizích obydlí. Prostě špaténka.

Dnešní číslovka je 14.

12. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #318

Dneska jsem takovej hrozně unavenej a šíleně prokrastinační, takže jsem nic moc neudělal. Jenom jsem opatřil další prézenty na Vánoce, takže už mám skoro všechno. Chtěl jsem se cestou dom stavit ve zdravé výživě, ale byl jsem utahanej a nechtělo se mi tam, takže tam asi musím zítra. Moc jsem si teda nepomoh.

A pak jsme dělali domácí videocall. Musím říct, že je to asi jedno z mála smysluplných využití této technologyje - na hovadiny!

Dnešní číslovka je 47.

11. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #317

Dneska jsem měl docela dobrý den, ve kterém jsem stihl hodně věcí.

Například mě Evís nabíral autem uprostřed města. Byl jsem hrozně zmatenej a snažil jsem se mu vysvětlit, kde stojím. Evís se zase snažil vysvětlit mi, kde mám stát. Nakonec mi telefonoval, protože mi psal, že mě nikde nevidí.

Říkal jsem mu, že vidím Hypoteční banku a Mahenovo divadlo. Evís taky viděl Hypoteční banku a Mahenovo divadlo. Ale neviděl mě. A já jsem neviděl Evíse. Snažil se mě zoufale navigovat. Já jsem se snažil zoufale vysvětlit, kde stojím. Nechápal jsem, jestli mám jít k divadlu nebo od divadla. Pak jsem měl jednu chvíli dokonce dojem, že jsme každá na jiným konci města, ale taky jsem si myslel, že Mahenovo divadlo máme jen jedno.

Po asi 3 minutách už jsem si tak jistej nebyl. Kdyby to na sobě ta budova neměla napsané, klidně bych věřil tomu, že se to jmenuje nějak jinak. Hypoteční banka to na sobě měla taky napsané. Prostě záhada. Ale pak jsem se přemístil asi o 10 metrů doprava a Evís mě uviděl. A já uviděl Evísovo auto. A tak to dobře dopadlo.

Dnešní číslovka je 6.

10. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #316

Dneska jsem měl super den, ale vlastně sem o něm nemůžu moc napsat, protože to čtou lidé, kteří by o tom vědět neměli.

Tím klasicky narážím na problém (ne)anonymity svého blogu. Je to prostě těžký. Dost mě to odpuzuje jako pisatele a zcela jistě by mě to znechutilo jako čtenáře. Bohužel. Je to asi ta největší část mé blogové krize, která se ke mě furt dokola vrací. Třeba zrovna dnes. Ale těch 50 dní už snad do konce dotáhnu.

Měl jsem celkem super den, ve kterém jsem celkem hodně prokrastinoval a měl až moc čaje a kofeinu. Řešil jsem záhadu a dělal jsem pomlouvání.

Rozhodl jsem se totiž, že se stanu drbnou. Měl jsem jeden drb, kterej už jsem ale v práci povykládal snad všem. Že se jako drbna neuživím s jedním drbem mi došlo ve chvíli, kdy už to vlastně žádnej drb ani nebyl a všichni to věděli.


Tak jsem se snažil z lidí nějaké drby vylákat, ale nikdo nic neměl a ani jsem žádnej novej drb nevymyslel. Ale nevzdávám se. Jednou musím nějakej novej drb vynalízt.


Drbny to maj těžký.

Dnešní číslovka je 28.

9. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #315

Dneska jsem objednával kafe z jednoho online šopu. Začalo se v práci hlásit, když odněkud někdo něco objednává, takže prostě poskládáme objednávku a pak to jeden objedná. No a objednávám teda kafe a čaje. Mám poukaz na slevu 100 Kč na první nákup. Použiju to. Nějakou haluzí mi to zlevní 400 Kč. Dobrý! Jsem spokojen.

Jinak jsem měl extrémní den, ve kterém jsem v práci odeslal asi 51 mailů. Jsem úplně zblblý a jsem rád, že jsem doma.

Dnešní číslovka je 35.

8. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #314

Dneska jsem měl hrozně akční den. Byli jsem například ve Vaňkovce, kde jsme se snažili nakoupit vánoční dary. Utratil jsem 58 kerun. Byl jsem jedinej, kdo něco utratil.

Ale moc se mi tam líbilo. Asi to tam mám radši než v Olympyji. Ta je sice větší, ale taková míň útulná. A taky se tam můžete snadno ztratit, protože lze chodit v kruhu.

Dnešní číslovka je 2.

6. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #312

Dneska jsem měl super den. Pracovně to bylo hodně náročné, ale bavilo mě to.

Vlastně to bylo až tak moc náročné, že se mi vytvořila post-itová vyrážka na čele. To se stane tak, že si natrháte lepivou část post-itového papírku na kousky a nalepíte si to na čelo.

Normálně jsem tak chodil po firmě a musel vysvětlovat, co to mám na čele. Ohlasy jsem měl kladný a pro dobro svých kolegů doufám, že se jim též bude dělat tato vyrážka, neboť zároveň slouží jako skvělá antistresová pomůcka.

No a pak pro mě dojel Nex a jeli jsme dom. Já jsem zapomněl, že mám na čele ty papírky, protože už jsem je necítil. Ale dle Nexovy reakce, když jsem nastoupil do vozu, jsem pochopil, že jsem stále plný vyrážky.

No nechal jsem si to tam, protože se mi to nechtělo sundávat v autě (abych jako netrousil). A pak jsme dojeli dom a já jsem si vzpomněl, že potřebuju ještě do Albrechta a vyrazil jsem.

No samože jsem mezitím zas zapomněl, že mám na hlavě furt ještě tu post-itovou vyrážku. Lidi na mě čuměli jak na vola a já nechápal proč. Pak jsem to pochopil. No co už.

Dnešní číslovka je 48.

5. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #311

Dneska jsem měl super den a taky jsem pořešil nějaké vánoční dary. A byl jsem v Olympyji a bylo to tam moc veselé.

Byl jsem si například koupit čaj. Byla tam ta supermilá paní prodavačka. A s ní tam byl nějaký nový mladík, kterého jsem tam ještě neviděl. Paní prodavačka mu řekla, aby mě obsloužil. V tu chvíli mi bylo jasné, že je to učedník.

Řekl jsem, že bych chtěl 100 gramů tohoto čaje. A mladík to začal vážit. Dal trochu do pytlíku. A šel to zvážit. Bylo to málo. Dal tam další trochu. A bylo to málo. Takto šel ještě 7x. Zajímavé na tom bylo to, že v tom obchodě mají 2 váhy. Jednu měl 2 metry od sebe a tu druhou asi 5. Chodil k té, co byla dál. No trvalo to. Milá paní prodavačka zatím obsloužila 2 zákazníky. Pak jsem měl konečně první pytlík čaje.

Co chci dál? Chci tento čaj. 100 gramů. Mám strach, že si ten mladík myslí, že ho trollím. Ale ne, fakt chci ten čaj. Paní prodavačka se slituje a ptá se mě, jestli budu chtít nějaký další. Říkám, že ano. 100 gramů. Paní prodavačka to má hned navážené a čekáme, až mladík dováží. Říkám, že už nic nechci.

Čekáme, až mladík dováží. Čekáme, až mladík dováží. Hurá! A pak už platím a plachtím.

Mám ten obchod rád.

Dnešní číslovka je 32.

4. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #310

Dneska jsem měl celkem normální den. Chtěl bych si jenom poznamenat, že bylo dneska moc hezké počasí. Byla docela fest zima, ale taková ta hezká, kdy ještě nemrznete, ale už docela solidně párujete.

A taky jsem dneska dělal povídání, což mám rád.

Dnešní číslovka je 11.

3. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #309

Dneska jsem měl velmi náročný den. Vlastně ani nevím, kam ten den šel. Hlavně se mi dneska povedla super věc! Měl jsem školení se zákazníkem (kterého mám fakt rád, což sem píšu čistě proto, abyste věděli, že jsem to neudělal schválně) a udělal jsem si kafe. Šel jsem s tím ke stolu, kde jsme měli oba notebooky, telefony, papíry a tak.

No nevim, co jsem dělal. Prostě se mi ten šáleček nějak smeknul v rukách a já jsem s tím kafem polil celej stůl, svůj notebook a telefon, židli, tričko, podlahu a jednu ponožku. Jako zázrakem jsem minul zákazníkovu krásnou bílou bundu. A snad i onoho zákazníka. Společně jsme to vytřeli. A pak ještě, protože to bylo všude po stole. Můj notebook i telefon jsou v cajku. Já jsem byl jak prasisko. Prostě to vypadalo hrozně, ale dobře to dopadlo.

Přišlo mi to tak dobrý, že mi to spravilo náladu a já už jsem pak byl spíš veselý.

Ještě sem ale musím napsat jinou věc, jinak by to nebylo úplné. Ráno jsem byl v kuchyňce s kolegou, kterého mám taky rád. Díval se z okna. Bydlíme ve sklepě, což je vlastně přízemí, protože tam máme nějaké to okno. Kuchyňková okna vedou na parkoviště fabriky, co je vedle nás. A na tom parkovišti (asi tak petr od nás) stálo auto. V něm žena, která jedla brambůrky z pytlíku.

Byla k nám zádama, takže neviděla, že ji sledujem. Nakonec jsme došli k tomu, že je to teda asi spíš smutný výjev, ale zase o tom můžu napsat sem. A tak jsem o tom napsal sem.

Dnešní číslovka je 7.

2. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #308

Dneska jsem měl super den. Moc se mi to líbilo, protože jsem byl profesionální, docela dost jsem se smál, opečoval jsem své zdraví a hrozně rychle mi to v práci uteklo, protože jsem tak moc pracoval.

A taky jsem měl jablkové kafe. Je to prostě kafe s příchutí jablka. Asi. Teda mělo by to takové být. Jestli vás to zajímá, tak to chutnalo jako úplně normální kafe. Máme v práci hodně moc kafových kapslí. No a mezi nima byla i jablková. Nemohl jsem odolat a snědl jsem ji. Nebylo to nechutný, ale nebylo to ani jablkový. Tak nevím, ale jsem si jist tím, že příště si dám zas nějakou obskurní kapsli. A pak jsme jeli s Nexem domů. To mám taky rád.

Dneska jsem jel ráno do práce a zjistil jsem, že jelo hrozně málo lidí. Obvykle takhle málo lidí nejezdí ani v pátek. A v pátek skoro nikdo nejezdí. Měl jsem z toho taky radost. Prostě dobrý den.

Dnešní číslovka je 33.

1. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #307

Dneska je den, kdy bych mohl nezačít slovem "dneska". Už se mi to samotnému nelíbí.

Bylo tolik Sluníčka, že jsem úplně zapomněl, že budou Vánoce. Snažím se na to myslet, abych si to užil. Už jsem skoro všem vymyslel dárky, ale jsem si téměř jist, že je nezvládnu nakoupit.

Začal listopad. Evís otočil kalendář, ve kterém se přemnožila prasata.

Je mezinárodní den veganství. Jako většina planety jsem dnes nejedl vegansky.

Čtu melancholické knihy. Jsem melancholický. Poslouchám melancholickou hudbu, jsem melancholický. Je to takové univerzální slovo, pod které schováte asi úplně všechno. Asi jako když otočíte bílý papír v temném pokoji potištěnou stranou dolů.

Jako když jste v lunaparku a prší. Jako když jdete po štěrku a kolem je takové ticho, že slyšíte stromy kolem výs. Jako když máte jasný výběr a stejně se nerozhodnete.

Dnešní číslovka je 14.


31. října 2015

Každodenní číslonoska #306

Dneska jsem měl normální sobotní den. Konečně je pravá sobota a ne ta falešná, co byla ve středu. Ještě stále jsem z toho velmi zmaten. A ještě stále jsem velmi zmaten z té změny času a neustále nevím, kolik je hodin.

Dnešní číslovka je 5.

30. října 2015

Každodenní číslonoska #305

Dneska jsem měl takový normální den, ve kterém jsem byl v práci a pak jsem šel do Albrechta. To jsem zde totiž pro pokolení budoucí nepoznamenal, ale v Lídlu už nemají tofu. Tak jsem ho kupoval v Bille, kde jsem za něj utratil asi 20 peněz. No dobrý. Tak jsem se s tím smířil.

No a dneska jdu do Albrechta a maj tam to samé tofu. Stojí 9 kerun. Je mi to až podezřele levné, ale je to to samé, co stálo 20. Za 20 se mi zdálo normální. Za 9 si myslím, že je to aušus. Jsem fakt postižen nákupními obchody. No nakoupil jsem si to.

A večer jsme s Evísem dělaly povídání. To už jsme hrozně dlouho nedělaly a tak jsem z toho takový dobronáladný. Povídání je dobrá věc.

Dnešní číslovka je 27.

29. října 2015

Každodenní číslonoska #304

Dneska jsem byl ráno zas u zubařky. Ještě tam půjdu tak 568x, ale furt je to tam stejně super. Paní zubařka se rozhodla, že mi dneska vytvoří krásnou novou dvoječku vepředu. Řekl jsem, že super. A hlavně mi to musí umrtvit, protože jdu pak do práce na poradu a budu vypadat jako idiot, až tam budu hovořit jen půlkou úst.

Musel jsem to říct fakt dobře a neironicky, protože se mě zeptala, jestli fakt? A já řekl že ano, no samože ano. A ona se hrozně smála a umrtvila mi to. Předtím mi ale řekla, že mi to musí umrtvit hodně, protože mám ty superdlouhé kořeny. No vnitřní koutek levého oka jsem necítil ještě 3 hodiny. Též nemohu tvrdit, že bych měl pocit, že mám nějaký ret. Díky tomu jsem se v práci několikrát polil čajem. Ale dobré to bylo!

A taky jsem viděl tu novou brněnskou sochu. Je moc hezká, jenom to kazí ti lidi kolem. Křepčí a fotí se s tím, takže si to moc neprohlídnete, protože vás furt někdo ruší. Ale je to fešné, chtěl bych si sednout za toho chlapa. A hlavně to ladí s tím pánem, co táhne kostku. ten stojí naproti. Prostě dobrý.

No a pak už jsem jenom pracoval a tak jsem docela unavenej.

Dnešní číslovka je 41.

28. října 2015

Každodenní číslonoska #303

Dneska jsem nešel do práce a hodně jsem četl. Dojel jsem 2 knihy, takže jsem se opět trochu posunul ve svém osobním ročním knihovém čelendži.

A pak jsme byli večer hrozně kulturní a dívali jsme se na předávání těch prezidentských výher. Koukal jsem na to loni i předloni a letos jsem byl moc zklamán, že letos pan prezident nikoho nelíbal.

Dnešní číslovka je 35.

27. října 2015

Každodenní číslonoska #302

Dneska je malej pátek. To znamená, že zítra můžu dělat odpočívání. Jsem za to fakt rád, protože jsem upracovanej a to je teprv aninestředa.

Jel jsem z práce dom s Nexem. Nex mi volal z auta (když pro mě jel, takže jsem při telefonátu dělal, že jsem jeho auto, protože má super hendsfrí set a když mu voláte do auta, tak mluvíte jako jeho auto) a sdělil mi, že je venku super velký Měsíc. A tak jsem vyběh z práce a naskočil jsem.

Za chvílu jsem to viděl. Byl to fakt velký Měsíc. No a Nex to fotil a odhalil, že na fotce ten Měsíc vypadá docela malej. Tipovali jsme, proč to tak je. Napadlo nás něco s očima, čočkama a lámáním světla. Google znal odpověď. Důvod, proč se Měsíc na fotografiích zdá menší, než se nám jeví při pozorování okem, je tentýž, jako ten důvod, proč se obecně vše jeví na fotografiích menší, než to ve skutečnosti je.

Také jsem měl dnes výjimečnou možnost bránit se pomocí kiwi, ale raději jsem to odmítl. Přeci jen mám ještě jakous-takous důstojnost a moje představa mocné obrany nezahrnuje malé chlupaté měkké stvoření, které je v případě útoku zelené, sladkokyselé a lepivé.

Dnešní číslovka je 24.

26. října 2015

Každodenní číslonoska #301

Dneska jsem měl velmi komunikovací den. Hodně jsem mluvil a taky jsem hodně poslouchal. Myslel jsem si, že takové dny nemám rád, ale dnešní den byl dobrej. Sice to bylo náročné, ale nyní vím hodně moc věcí o mezinárodním danění, clu, odpadech a bilaterálních dohodách. A Evropské únyjy. Jako dobrý.

Taky jsem pojednal o svých nových kreativních nápadech, které jsem se snažil předat ostatním. Pomaloval jsem tím velký kus papíru, který byl na konci samej škrtan. Jsem asi jediný, kdo to dokáže zpětně interpretovat.

Taky jsem udělal něco pro svoje zdraví, lehce jsem propágnul Riončin kandelář, byl jsem 10+ hodin v práci a vykecal jsem se v autě.

Dnešní číslovka je 40.

25. října 2015

Každodenní číslonoska #300

Dneska jsem měl nedělní den. Hlavně jsem ráno vstal a myslel jsem na to, že je to docela v loji, protože vstávám moc brzo a že jsem se teda jako moc nevyspal.

Pak jsem došel do kuchyně a uviděl jsem, že na troubě je o hodinu víc. Takže jsem spal normálně dlouho, ale ostatní časosdělná zařízení, které potkávám cestou na záchod, se přetočily automagicky. Ještě si nejsem jistej, jestli jsem spal o hodinu dýl, ale asi ano, protože telefon říkal 7 a trouba 8 hodin. Takže je asi vše v pořádku. Každopádně jsem pak ještě usnul, takže je to prostě v cajku. Čas nečas. Vždycky jsem doufal, že až budu starší, tak koncept času líp pochopím. No nestalo se to.

Taky jsme byli večer nakupovat. Bylo tam moc lidí a nic moc srandy (kromě krátkého billového souboje s alobalem a Božím světlem. Měl jsem Boží světlo, takže jsem vyhrál i přesto, že Nex měl ty alobaly dva). V Lídlu ale Nex bral ze zásobníku u ovoce jeden pytlík. Ten zásobník zaškvrzal a Evís se podíval na mě. Dozvěděl jsem se, že ten zásobník vydává zvuky jako Jasmín. Dobrý, fakt mě to potěšilo.

Dnešní číslovka je 13.

24. října 2015

Každodenní číslonoska #299

Dneska jsem měl hrozně sociální den. Prvně dojela maminka, se kterou jsem pochodil po městě a byl na výstavě kovových soch. Tím došlo k bohatému naplnění mé kulturnosti.

A pak večer přišla na návštěvu Rionka. Už jsem ji docela dlouho neviděl. No ukuli jsme super plán, který zatím budu zamlčovat, protože ještě nenastal správný čas. Ale kdo chce spojler, může se podívat na web očičkatost.

Dnešní číslovka je 25.

23. října 2015

Každodenní číslonoska #298

Dneska už je mi líp, ale furt jsem unavený. A taky jsem se dozvěděl, že půjdeme v práci zase na laser game. Je to super, mám totiž pocit, že jsem objevil kouzlo toho, že kolem sebe máte víc než 2 lidi a nemáte z toho osypky. Ať už to je, co chce.

Jinak jsem měl dneska docela dobrý den. Takový příjemný a pak jsme jeli si Nexem dom, takže mi nikdo nesahal na moje práva v šalině.

A hlavně zítra přijede na návštěvu moje maminka, takže se musím vyspat, abych vypadal zdravě a plodně.

Dnešní číslovka je 23.

22. října 2015

Každodenní číslonoska #297

Dneska jsem hrozně moc unavený. Takže jdu do postele a doufám, že ihned usnu.

Dnešní číslovka je 31.

21. října 2015

Každodenní číslonoska #296

Dneska jsem byl hypersociální a gigaakční. Byl jsem totiž na firemní akci. Pokud mě čtete dýl, tak víte, že firemní akce nesnáším a různě se z nich vytáčkuju. No tak dneska jsem se hecnul.

Hlavně proto, že jsme nešli do hospody, ale šli jsme hrát laser game. Moc se mi to líbilo. Hrál jsem to sice prvně v životě, ale ve druhé hře jsem zaznamenal velký posun. Kdybych chápal funkce lejzrových bran, bylo by mé skóre ještě lepší. Prostě dobrý.

Jsem z toho ale docela unavenej. Taky jsem byl přes 10 hodin v práci. Ale chvíli jsem během toho ležel na gauči. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 45.

20. října 2015

Každodenní číslonoska #295

Dneska jsem měl normální den, ve kterém jsem utratil skoro 5 táců! Koupil jsem si totiž roční šalinkartu.

Byl jsem v hlavním hnízdě DPMB. Za ten rok prošli úžasnou změnou. Zavřeli zadní dveře a přidělali pořadová čísla. Jako na poště. Musím říct, že je to fakt hrozná úleva od stresu.

Nyní totiž víte, že vás nikdo nemůže předběhnout. S předběhnutím jsou obvykle spojené pocity ponížení, méněcennosti, útlaku a podivných pocitů, protože nevíte, jak máte reagovat (pokud tedy nejste ta správná kvazimatróna, jež si umí poradit v každé strkanici).

Nyní také víte, že jste nikoho nepředběhli. S předbíháním jsou obvykle spojené pocity strachu z odplaty (pakliže jste předběhli kvazimatrónu) nebo pocity smutku v případě, že jste předběhli mile vypadající maminku nebo nemocného chrchlače či berlouna, který nesmrdí.

Prostě dobrý. Najednou vám ani nevadí, že tam necháte takovej majlant. Ještě by tam mohly být fotky šťastných šalin, trambusů a autobusů, kterak pojídají sušenky zakoupené za odevzdané obnosy.

Dnešní číslovka je 47.

19. října 2015

Každodenní číslonoska #294

Dneska jsem měl takový normální den, který mi solidně rychle utekl. Nějak jsem si špatně přečetl počasí a cestou dom jsem trochu pomoknul. Pak jsem přišel dom. Přivítalo mě psisko. A pak se mi pozvracelo pod postel.

Oproti minulým blujánkům spatřuji jasnou výhodu v tom, že to vyrobil pod postelí. Nemohl jsem do toho tedy našlapat a rozklekat to. Prostě super!

Taky čtu hrozně zajímavou knihu o sériových vrazích. Musím jít pokračovat. Celkem dost jsem se toho dozvěděl.

Dnešní číslovka je 7.