23. června 2015

Každodenní číslonoska #176

Dneska jsem měl takový úplně normální den, ve kterém se mi vlastně nestalo nic moc zvláštního, což je asi dobře. Když jsem šel ráno do práce, tak docela pršelo. No vzal jsem si deštník a šel jsem na šalinu. Byla nějak moc plná lidí a tak jsem zase seděl na špatném místě.

No a sedím a najednou vidím, že na mě civí (doslova) nějaká paní. Stála kousek přede mnou. A za ní stojí pán (který nepatří k té paní) a taky na mě civí. Jako na mě se obvykle lidi moc nedívaj. Rozhodně netrpím takovým tím, že bych si myslel, že na mě lidi čumí. Myslím si vlastně spíš opak, jakože jsem nenápadnej. No a tak na mě teda zírají 2 lidi. Do obličeje. No napadlo mě, že jsem si třeba namaloval jen jedno oko. Nebože jsem posmrkanej. Tak jsem si vytáh telefon a zkontroloval jsem se. Byl jsem v cajku.

Naproti mě přes uličku seděl nějakej chlap a zíral mi na tělo/batoh, co jsem měl na klíně. Připadal jsem si divně, že na mě ty lidi tak čumí. A pak jsem se sám přistihl, že čumím na nápis na bundě pána, co seděl naproti mě. Naprosto fascinovaně, protože to bylo fakt hezky vyšité. A přitom jsem proti tomu pánovi nic neměl, byl mi úplně buřt, prostě jsem mu jen civěl na bundu.

A pak mi to došlo. Jak tak pršelo, tak byla celá šalina úplně orosená, takže nebylo z oken vidět ven. No a lidi maj oči obvykle otevřené a tak se museli dívat na něco vevnitř. Přišel jsem si chytře, že jsem to tak odhalil. Ale stejně jsem si zbytek cesty myslel, že mám na sobě něco divnýho. Ale v práci na hajzlíku jsem nic nenašel a nikdo v práci nic neřikal, takže to bylo v cajku.

Dnešní číslovka je 27.

Žádné komentáře:

Okomentovat