24. června 2015

Každodenní číslonoska #177

Dneska jsem měl takový normální pracovní den. Byl jsem moc rád, že dneska ráno nepršelo. A hlavně jsem už v šalině seděl na svém místě. Po docela dlouhé době jsem zase začal číst dedektivky (poté, co jsem si doplnil část základního vzdělání a počet něco literatury, co jsme se o ní učili ve škole). Přišel jsem totiž na to, proč mě včera tak moc fascinovalo to, kam se lidi dívaj. Já jsem si totiž včera v šalině nečetl, protože jsem musel hlídat batoh a tak jsem nechtěl vytahovat knihu.

No a proto jsem musel čumět, kde co lítá a nedíval jsem se do knihy. Protože když se dívám do knihy, tak se nedívám, kdo se dívá. Najednou je to hrozné prozření a tak se o to s váma musím taky podělit.

Jinak se mi opět nic ultra nestalo, což je vlastně asi možná dobře. No a jsem takovej válící se, takže se jdu asi válet.


Dnešní číslovka je 1.

Žádné komentáře:

Okomentovat