28. června 2015

Každodenní číslonoska #181

Dneska jsem měl den, co strašně rychle utekl. Vůbec to nechápu, ten den prostě někam zmizel. Začalo to tak, že jsem šel dopoledne běhat. Chtěl jsem si dát nějaký normální běh, ale běželo se mi tak dobře, že jsem běžel dál a dál a dál, až jsem to a 20 km násilně ukončil, protože jsem měl žízeň. Doteď jsem fascinován tím, že mě nic nezačalo bolet, protože obvykle mě už bolej záda nebo kyčle. Prostě dobrý.

No ale mám historku. Běžel jsem lesem do kopce. Je to tam docela prudkej kopec a hned za ním je další příšernej kopec. No a jsem v tom prvním a vidím, že přede mnou jede skupina cyklistů. Já je dobíhám. Nechápu to. Před náma je kousek křižovatka a já se modlím, aby jeli z kopca dolů, protože se bojím, že by na mě mluvili, kdybych je předbíhal.

K té křižovatce se teda dostali o kousek dřív než já. Ale bohužel se tam zastavili a já jsem musel běžet kolem nich. Začali na mě mávat, za což měli plus bod, protože si všimli, že mám zářivě růžová sluchátka a tak je teda asi neslyším. Ty jsem teda sundal, ale běžel jsem dál, protože se nezastavím kvůli cizím lidem, kterých je několik a nikdo z nich není raněn. Byl jsem celkem ufuněnej, protože jsem dobíhal cyklisty do kopce a stále jsem běžel do kopce. A byl jsem víc mimo než obvykle, byl jsem asi u 15 km.

Cyklista: "Co je tam nahoře?" a ukazuje do kopce, kam běžím.
Jasmín: "Nevim, nějaký chajdy. Promiňte, asi vám moc nepomůžu." Matně jsem si vzpomínal, že je to něco s jelenem. A taky je tam Mokrá Horákov, ale to jsem nebyl schopen sdělit.
Cyklista: "A jak se dostanem na Klajdovku?"
Jasmín: "Nevím, promiňte." Já teda vím, kde je sakra Klajdovka, ale taky vím, že jim to za běhu do kopce, kdy se od nich vzdaluju, nevysvětlím. A hlavně na to nemám mentální kapacitu.
Cyklista: "A kam teda běžíte?!?!"
Jasmín: "Domů. Já vím, kudy se tam dostanu." A to už si narazil sluchátka otočil jsem se zády.

To byli mladí lidé. Copak nemají telefony? Nebo mapu? No snad v tom lese potkali někoho, kdo jim řekl, kde ta Klajdovka je. Poslední dobou se snažím dělat samé dobré skutky, ale moc mi to teda nejde.

A pak jsem si četl. Pak jsem šel do restauce a pak na nákup. Mám hrozně moc tvarohů a děsně moc roztomilej kefír.

Dnešní číslovka je 20.

Žádné komentáře:

Okomentovat