28. února 2015

Každodenní číslonoska #61

Dneska byla normální sobota. Umel jsem kuchyň, umel jsem sebe a hodně jsem si četl. Už to můžu shrnout, protože to dneska nedočtu. Takže za únor jsem pojedl celkem 9 knih. Začal jsem utěšovat sám sebe, že to jako znamená, že mám daleko větší slovní zásobu, než maj lidi normálně.

Bohužel to ale asi nikdy nebude poznat, protože slova jako autoenukleace, ebrieta nebo beatifikace prostě furt nejsou součástí mého běžného slovníku. I kdybych si na ně během komunikace vzpomněl, nebudu je schopen k nikomu plynule pohovořit. Ale i tak. Čtení je super.

No a dneska začínáme nový tiket! Ten včera jsem vsadil. Asi jsem vám o tom nepohovořil. Tak jsem ho vsadil. Šel jsem do trafiky a podal jsem paní trafikové tiket. A ona to prohnala mašinkou. A já jsem byl celý odvařený. Ukazoval jsem to v práci. Slíbil jsem, že při výhře bude oslava v mém stylu. Takže tam budeme všichni sedět, nikdo nebude přehnaně opilý a přílišně hlučný, a budeme si číst nebo hrát šachy. To je podle mě čupr oslava.

Dnešní číslovka je 12, protože je to číslo, které mám rád kvůli šalině, kteroužto jsem dneska nikam nejel, protože je sobota.

27. února 2015

Každodenní číslonoska #60

Dočet jsem knihu. Číslo devět pro únor. Bylo to fakt náročné, protože jsem tak unavený, že jsem u toho furt usínal. Ale hecnul jsem se, prošel se pro čaj a dočetl to. Bylo to dobré.

Jinak jsem měl dneska docela super den, ve kterém jsem se hodně smál. Vlastně jsou poslední dny takové hodně pozitivní. A hlavně se hodně směju. Myslím, že to jde vidět i na tom, že se mi poslední dny fakt daří psát celkem solidní posty.

Taky jsem včera zase začal hrát Ingress. Já jsem jako spíš takový aktivní nehráč. Nebo hodně pasivní hráč. Radši chodím s někým jiným, kdo hraje, aniž bych hrál já. To mě baví víc. Hlavně když můžu semtam hacknout nebo poslouchám o tom, co je a co není portál (ale dneska už je všechno portál, dva roky zpátky to bylo víc zajímavé, protože portál nebylo všechno). Takže když jsme jeli někam autem, mohli jsme ukazovat na věci a říkat "to je portál!" a nebo zase "to není portál!" Teď už to vůbec neděláme, protože prostě všechno je portál.

No ale když jsem šel dneska z práce, tak jsem si řekl, že bych si mohl někde v útrobách Brna najít nějaký neobsazený portál a obsadit si ho. Já moc nemám rád to ničení cizích portálů, protože nechci interagovat s cizíma lidma. Už tak se bojím, že se mi někdo podívá na dysplej a bude mít potřebu komunikace.

Ale zpět k mému hledání. Nakonec se mi to povedlo. Musel jsem kvůli tomu jít do dvora obytných domů a tam jsem se chvíli motal. Mezi prolejzačkama. Jak jsem čuměl do telefonu, tak jsem se nedíval kam šlapu a několikrát jsem minul schod nebo nějakou propadlinku, takže jsem skoro upadl. Ale zvládl jsem to. A portál zatím vydržel!

Dnešní číslovka je 10, protože je to takové pozitivní a sympatické číslo.

26. února 2015

Každodenní číslonoska #59

Dneska jsem měl dobrý den a hodně jsem se smál.

A taky jsem zjistil, že si dneska musím vyplnit ten tiket na Sportku, abych ho mohl zítra vsadit a nemusel v sobotu chodit nikam ven. A mohl zůstat v posteli.

No a škrtám ten tiket a už jsem na konci. Furt se sám sebe ptám, kdy to pokazím a někde zaškrtnu třeba 7 čísel. Nebo nějaké zaškrtnu špatně a tak. No a celé se mi to povedlo. A protože jsem losník, tak vím, jak se sází Sportka. Když nemáte zároveň Šanci, tak nemůžete vyhrát ty mylyjóny. A tak jsem chtěl Šanci. A tak jsem začal škrtat to pole. A pak mi došlo, že to škrtáte jen tehdy, když šanci nechcete.


Takže jsem to nakonec přeci jen pokazil a musel jsem začít znova. Napodruhé už se mi to povedlo. Chybí mi jen zítřejší číslo.


Dnešní číslovka je 24, protože prostě hrozně dobře pasuje na ten tiket.

25. února 2015

Každodenní číslonoska #58

První věc - děkuju Rionce za ty komentáře. Fakt mě to moc zahřívá a dělám z toho usmívání.

Dneska jsem měl docela dobrý den, ve kterém jsem se docela dost smál. Mám rád, když dělám smání, protože to znamená, že jsem víc šťastný. Například dneska jsem byl veselý už od rána, což se mi poslední dny moc nedařilo. Takže v pořádku.

Vzpomínáte, jak jsem tu psal o tom, že jsem si porachal ten lak na nehtu hned druhý den po nalakování? No další den se mi nějak stalo, že jsem si strhl celý ten lak z nehtu. A tak jsem měl 9 rudých a 1 nehtový nehet. A dneska jsem měl 1 nehtový a 9 oprýskaných nehtů. A tak jsem to odlakoval a teď píšu jak retard, protože jsem si to aktuálně nalakoval znova. Musím si to sem napsat, protože je to fakt ečívment.

A večer jsme jeli s Nexem pro čaje. Odcházíme a já říkám "jé, já mám zapálenou svíčku."
A Nex vyleze před barák a říká "jé, ono ještě trochu prší."
A já říkám "to nevadí, já jsem tu svíčku nechal doma."

Myslím si, že je to hodně dobrý korpus vtipu.

A pak jsem si poslechl všechno o Amstrdamu, což je město někde daleko za vysokým okrajem, kde zametací lidi házejí bordely do vody, ale pak je od tam jiní vybírají, takže to dává smysl, je tam čisto a nekrade se tam, i když tam mají hodně policistů.

A ještě něco jsem chtěl, ale už jsem to zapomněl. Chci si jít totiž číst. Včera jsem dočetl knihu a mám novou, která je prostě dobrá.

Dnešní číslovka je 2, protože jsme se udrželi a koupili jenom 2 čaje.

24. února 2015

Každodenní číslonoska #57

Dneska jsem měl dobrý den, ve které jsem byl spíš veselý. To je docela pokrok, protože poslední dny jsem byl spíš smutný. Ale vlastně se mi nestalo nic ultra zajímavého, prostě normálka.

Ale viděl jsem jednu paní. Byla hodně postarší, ale vypadala celkem zachovale. Řekl bych jí třeba 65 nebo 70 let, ale byla vyfešákovaná, měla kabát a sukni tak do půl lýtek. Ale nevypadalo to blbě, prostě taková ta fešná dáma, co má na hlavě účes od kadeřníka a umí chodit na podpatkách, i když jiné v jejím věku už nosej důchodní obuv.

No a já jsem šel na chodníku za ní. A jak měla tu sukni, tak na jednom lýtku měla zezadu něco jako jizvu. Spíš spáleninu nebo tak něco. Možná jen kožní problém. Nevím, není to důležité. Ale měla jen tělové silonky, takže to bylo vidět. A mě napadlo, že většina lidí by to prostě schovala, aby to nikdo neviděl.

A tak mi přišlo čupr, že ta paní se na to prostě vykašlala a vzala si sukeň. A ještě divnější je, že tu o tom mluvím. Mluvím tu o tom proto, že si myslím, že třeba já bych to radši schoval. A přitom o nic nejde. Jasně jsem to viděl na té paní. Rozhodně mě to nezhnusilo a ani jsem si o ní nemyslel nic negativního. A kdybych nad vším furt tak nepřemýšlel, tak by mi to bylo jedno. Vlastně si o ní evidentně myslím, že je to borka, protože ukázala něco, o čem si po zamyšlení myslím, že je to zcela marginální a nepodstatné, protože je to přece buřt, jelikož si toho nikdo nevšimne a všem je to jedno. A mluvím o tom, že to buřt není.

Dnešní číslovka je 16, protože 4*4!

23. února 2015

Každodenní číslonoska #56

Jdu na věc, protože kniha netrpělivě čeká.

Dneska jsem měl takový nevyrovnaný den. Byl blbý a zároveň dobrý. Dokonce jsem se i smál a pak jsem měl takovou tu náladu, kdy jsem suprově protivný, ale furt se u toho směju, takže mě mají všichni rádi nebo mě brutálně nenávidí. Mám tuhle náladu moc rád, protože jsem vlastně veselý.

A taky jsem byl dneska v práci a pracoval jsem tam. A četl jsem super věc. Že je dobré vytvořit si láhev a do ní na papírkách psát, co se vám ten den stalo hezkého. A pak si to na konci roku přečtete a máte prostě takovou roční supervěc. Fakt dobrý. Ale s mým smyslem pro pořádek nemám šanci. Už teď se divím, že každý večer fakt píšu.

A taky jsem dneska došel k tomu, že jsem si vlastně na krk uvázal docela kruciální věc, protože jsem přišel na to, že když pojedu někam na dovolenou, tak tam musí být přítomen internet. Abych mohl napsat číslonosku. Já vím, že vás možná napadne, že internet je všude, ale třeba v horách tak jako úplně být nemusí. Chci tím říct, že s tím mám kopu starostí a jsem prostě hrdina!

A taky jsem si v rámci sebestarání včera udělal nehty. Nalakoval jsem si je na červeno, neb je to barva, kterou jsem dostal pod smrk. A hned ráno u snídaně jsem si kus barvy utrhl, protože jsem si z platíčka vybíral prášek. Já totiž nikdy platíčka s práškama nemačkám, vždy vyříznu ten staniol kolem tablety, takže pak tableta vypadne. Nikdy to nemačkám. Nemám to rád a je to nepříjemné, jak je to pak nakrabacené. A během toho, co jsem nehtem vyřezával okrouhlý tvar tablety, jsem si pomrvil ten nehet. A nechal jsem to tak, protože jsem rebel.

Dnešní číslovka je 31, protože je to prostě lišák! Abych pravdu řekl, tak ta čísla obvykle vymýšlím zcela náhodně.

22. února 2015

Každodenní číslonoska #55

Ještě 5 dalších a můžem vsadit tu Sportku.

Dneska jsem měl totálně neakční den, který jsem proležel v posteli, pročetl a pak i propsal. Taková správná neděle. Zatím nemám v plánu se akčním státi.

Ráno jsem se probudil nějak po 6 hodině. A normálně jsem se nasnídal a tak. A pak jsem si zase šel lehnout a četl jsem si. A pak se mi začaly zavírat oči a já jsem usnul. A zdál se mi takový podivný barevný sen, ve kterém moje maminka bydlela se mnou v Brně. A pak jsem se probudil, protože se mi chtělo hrozně moc čůrat. A tak jsem vyběhl a šel jsem na záchod a cestou jsem hledal maminku, protože ve snu byla v kuchyni. A tak jsem z toho vlastně byl chvíli smutný. Ale jenom chvíli.

A pak jsem přemýšlel nad sny. Mi se poslední dobou zdají samé hutné a hodně dlouhé sny. Spíš neutrální nebo hezké (můru už jsem neměl fakt dlouho), ale téměř vždy mě to tak na 10 minut po probuzení ovlivní. A je to tak podle mě v cajku, vlastně tím nic konkrétního nemyslím, jenom si to sem chci poznamenat.

Dnešní číslovka je 7, protože doufám, že je to ten správný počet dní, kdy se vyplatí čekat.

21. února 2015

Každodenní číslonoska #54

Dneska jsem fakt fest unavený (né smutný, prostě ucabořený), ale slíbil jsem, že dodám foto a tak se musím hecnout.

Měl jsem tu dneska na návštěvě maminku a tak jsme byly ve Vaňkuli. Je to tam furt stejné a za záchody se tam furt platí pjetikoruna. Akorát to nedáváte hajzldámě, ale automatu. Automat vám dá lísteček a až ten lísteček dáte hajzldámě.

No a tak jdu pro maminku na autobusák, ale chce se mi hrozně čůrat. A tak jdu na ty záchody. Chci si koupit lístek. Hodím tam 5 korun a myslím si, že ten lístek vypadne z automatu dole. A tak se pokrčím v kolenou k otvoru dole. V tom mě to čela uhodí lístek, který vypadl shora.

Začal jsem se hrozně smát a snažil jsem se ho sebrat ze země. Nešlo to. Smál jsem se ještě víc. Hajzldáma se smála taky ještě víc. No pak jsem ho sebral a všechno dopadlo dobře.

Pak jsme šly na oběd a sedly jsme si za roh. A nikdo nás nechtěl obsloužit, protože na nás prý nebylo vidět. A když maminka platila, tak si hrála na granda a mecenáše restaurací, neb dala dýško a zbytek zatáhla bankovkou nižší hodnoty. Samozřejmě spolu s údivem, proč obsluha stále stojí a čeká na zbytek.

Dnešní číslovka je 1, protože víc výherních losů se nepoštěstilo.

A níže přikládám um své maminky. Teda ne, že by stvořila toho psa. Jen jeho fešnej svetr. A vyfotit psa, když vy chcete, je fakt fuška.


20. února 2015

Každodenní číslonoska #53

Dneska jsem měl takový divný den. Hrozně rychle to uteklo a i když venku hodně sluníčkovalo, tak byla hned tma. A takové posmutněné to dneska bylo. Ale to nevadí. Vlastně jsem hned ráno měl úplně katastrofální den, protože, ač na dovolené, jsem měl pracovní dělání, protože jsem Jasmín a celé jsem to pomotal. No a pak už se to tak nějak jenom vezlo. A ještě jsem si udělal jídlo, po kterém je mi docela zle. Nevím, kde přesně jsem udělal chybu, protože jsem to dělal úplně stejně jako minule.

Ale jak jsem řekl. To nevadí. Zítra totiž přijede na návštěvu moje maminka. Z filmů vím, že návštěvy matek jsou obvykle zmatek (hehehehe, jsem já to ale rýmař!), ale u mě to tak není. Vlastně trochu ano, protože si musím upravit nehty, abych vypadal dobře. Ale jinak budu stejně oškubaný, jako jsem oškubaný pořád.

To je ta výhoda, když vaše maminka sleduje váš online život. Ví, co jste za čuně a tak ji to pak nemůže překvapit. Nemusíte teda s návštěvou dělat žádné dělání, protože je to stejně všechno předem profláknuté.

Dnešní číslovka je 31, protože musím taky někdy dát vyšší číslo. Chtěl jsem teda dát 4, protože jsem si dneska koupil špatné číslo jogurtů, ale 4 to prostě není. 

19. února 2015

Každodenní číslonoska #52

Dneska jsem měl akční den. Opět. Dokonce jsem byl v Olympyji i v Avionu. Ale stejně se mi nepodařilo nic nakoupit. Už si vlastně myslím, že to není chyba těch obchodů. Že je to moje chyba, protože jsem moc vybíravej. Ale tak co už. Snaha byla.

A taky jsem byl dneska ve Slavkově. Včera jsme totiž byly s Evísem u grenové ženy. Neměla Grenu a tak jsme odešly s nepořízenou. A proto se dneska jelo do Slavkova. Je tu další podnik, kde prodávají Grenu. Díky tomu jsem objevil, že možná všechny Černohorné prodejny vypadají v podstatě stejně. Dokonce i chování obsluhy je totožné. Díky tomu tyto prodejny povýšily na mé nejoblíbenější obchodní řetězce. Na to prostě nikdo nemá. Je to jako kříženec České pošty a videopůjčovny na maloměstě.

Dnešní číslovka je 15, protože jsem si vlastně koupil 15 deka čaje!

18. února 2015

Každodenní číslonoska #51

Dneska jsem měl takový superakční den, protože jsem nešel do práce. Stihl jsem teda hrozně moc dalších věcí, které bych dělat nemohl, kdybych tam šel.

Například jsem byl na poště. Nějak nás s Evísem napadlo, že bysme si mohly vybrat svoje losové výhry, které si střádáme od svých narozenin. A tak jsme to taky udělaly. Asi na 20 minut jsme zacpaly takový ten poštovní krámek, ale protože jsme tam byly v dobrou dobu, tak jsme tam byly samy a nikoho jsme neblokovaly a nezdržovaly.

Nakonec jsme nastřádaly 2 900 kerun. Paní poštovní z nás byla fakt paf, protože to musela po jednom losu všechno naťapat do terminálu a na každý los sešívačkou přidělat papírek o výhře. U posledního losu se jí ta sešívačka rozbila a tak to tam musela přidělat kanclsponkou. Pak nám dala prachy a my řekly, že si to vyberem v losech.

To fakt nebyla sranda a vykoupily jsme jí 5 různých losů. Ale nakonec se to povedlo a dokonce jsme nakoupily za 2 930 kerun. Vyhrály jsme zpět 2 140 kerun, takže to totálně stálo za to. Další kolo si dáme asi na naše narozeniny, protože jinak by to znamenalo, že tam za rok půjdem vybrat 5 táců. A to by paní pokladní už asi kleplo.

A pak jsme jely do centra nakoupit med. Samože jsem někde vyčetl, že med ze specializovaného obchodu je nej a tak jsme jely do včelařství. Řekl jsem, že chci med. A tak mi paní prodavačka podala láhev. A já jsem řekl, že chci ještě ten tmavý med. A paní prodavačka mi ho podala. A pak jsem řekl, že chci ještě ten bílý med, protože nevím, co to je. Údajně je to nějaký spešl našlehaný med nebo co. Už nevím, nepamatuju si to, byl jsem moc unešen všema těma věcma, co v tom včelařském krámě měli. Ale hlavní je, že máme med doma.

Byl to prostě dobrý den.

A ještě sem chci napsat, že mám fakt moc rád lidi, co jsou kolem mě. Víte, jak jsem říkal, že když si něco myslíte a neřeknete to, tak to vlastně pro jiné lidi neexistuje? Tak proto to sem píšu. Jako hlavně myslím Evíse s Nexem, ale jsou si i další, co dělají moje dny. Mám vás fakt moc rád.

Dnešní číslovka je 11, protože mi to tak nějak solidně pasuje k těm losům.

17. února 2015

Každodenní číslonoska #50

Dneska jsem měl takový hrozně akční den a tak jsem vcelku unaven. Měl jsem navíc velmi divné jídlo, které bylo moc dobré. Zkombinoval jsem v něm špenát a mango. Jeden by si myslel, že to bude docela nechutné, ale mi to chutnalo. Asi už budu jíst špenát jen s mangem. A ano, připadal jsem si u toho jako takový ten televizní klaun, co vaří jídla tak, že tam dává ingredyjence, co tam nepatří.

Já si o sobě myslím, že když už teda vařím, tak vařím fakt příšerně. Dokonce bych nikdy nikoho nenutil, aby moje jídlo jedl. Ale sám sebe (když svoje uvařence jím), hodnotím celkem pozitivně.

Dnešní číslovka je 2, protože je to někdy úplně všechno, co v danou chvíli potřebujete.

16. února 2015

Každodenní číslonoska #49

Dneska jsem si řekl, že bych měl dál pracovat sám na sobě. A proto jsem si chtěl jít koupit nové spodní prádlo.

Nyní chápu takovou tu chlapskou zásilku ještě lépe. A taky jsem přišel na to, že koupit si kalhotky je fakt ořech a není to jen tak.

Asi proto, že mám takovou divnou postavu. A všechny kalhotky (byl jsem ve 3 obchodech) jsou buď a nebo:

  • Tanga (tanga nemám rád)
  • Krajkové (krajkové nemám rád)
  • Mají velké nohavičkové průstřihy (takže se mi to roluje k pasu a nejde to nosit)
  • Mají potisk s palmama (palmy nemám rád)
  • Nemají hezký barevný potisk (nebyl jsem si schopen koupit bílé nebo tělové nebo vínové)
A tak jsem si nic nekoupil. Myslím si, že bych se měl víc snažit.

Dnešní číslovka je 18, protože je to dobré číslo, které sem píšu často.

15. února 2015

Každodenní číslonoska #48

Dneska jsem měl takový dobrý a zkrášlovací den. Hrozně rychle mi to dneska uteklo. Taky jsem spal až do 11! Sice se 4 hodinovou přestávkou mezi šestou a desátou hodinou ranní, ale přesto.

Taky už jsem dneska 17. den bez kafe a furt mi není špatně. Ale taky na sobě nepozoruju žádné pozitivní účinky. Někde jsem četl, že měsíc bez kávy s váma udělá <div>y a budete prostě hrozně zdravý. Já vím, ještě to není měsíc. A taky se zvýšila moje spotřeba černého čaje. A medu. Ne, že bych to jedl dohromady, ale ještě jsem tu o medu nepojednal. Nicméně si to stejně nechám na jindy, protože o medu jsem mluvit nechtěl.

Chtěl jsem pojednat o tom zkrášlování, protože si myslím (a už to tu říkám poněkolikáté), že je hrozně důležité se o sebe strat. Jakože starat se o to, jak vypadáte, protože si pak připadáte líp a jste víc veselí (což zapadá do mého již více než 2 roky probíhajícího projektu Za větší veselost).

Musím si to o tom zkrášlování furt dokola připomínat, protože jsem už zase přestal nosit náušnice (je moc složité si ráno vzpomenout na to, že si je mám nandat) a nalakované nehty. A tak jsem se do toho dneska obul. Dokonce jsem si namazal nohy krémem, což téměř nikdy nedělám, protože je pak máte uslintané a kloužou vám boty a je to celé fuj. No ale hecl jsem se!

Dnešní číslovka je 40, protože to je dobrá minutáž pro točení kruhem.

14. února 2015

Každodenní číslonoska #47

Dneska jsem měl docela dobrý a celkem akční den. Byl jsem dokonce i v Olympyji, kde jsem si ale nic nekoupil. I tak jsem tam ale šel a vůbec jsem nebyl otrávený. Vlastně mě to tam bavilo.

Dělal jsem totiž ošklivou věc. Nahoře v Olympyji jsou stánky s jídlem. Takové ty mekáče a jiná jídla, která vám připraví lidé za pultíkem. No a je to tam takové hrozně zmatené, protože jsou jednotlivé stánky namačkané u sebe a svoji nabídku mají zobrazenou na stěně nahoře za tím pultem. Takže když si chcete vybrat, musíte žmurkat na ty cedule nahoře ("Dělej, mají tu jen preclíky!").

Z toho vznikají takové situace, kdy stojí chrchel lidí tak 4 metry před pultem a kouká se nahoru. Na jednu stranu a pak na další, protože ty lidi asi nevědí, jestli chcou ovocnou šťávu nebo čiličís nagety (ale to je asi blbej příklad, protože tyhle 2 krámky možná nejsou hned vedle sebe).

No prostě je chumel lidí před každým tím pultíkem a vlivem toho, že si lidi vybíraj, není poznat, kdo je na řadě, kdo teď nakupuje, kdo už čeká na jídlo a kdo tam dělá falešnou frontu.

Dneska vám řeknu, jak to je. Falešnou frontu tam dělám já.

Dnešní číslovka je 4, protože mi to tak nějak celkově zapadá do koloritu dne. Co je to kolorit?

13. února 2015

Každodenní číslonoska #46

Dneska vám sem napíšu osobní věc. Možná by někdo řekl, že je to soukromé a psát bych to sem neměl, ale já si to chci napsat, abych si to jednak pamatoval (deníky do šuplete nepíšu) a druhak to tu může snadno najít někdo se stejným problémem a tak bude vědět, do čeho jde.

Předem upozorňuji na následující klíčová slova: děloha, krev, menstruace, operace, polyp.

Teď mě napadlo, že slovo děloha je zajímavé. O dělohách obvykle nikdo nemluví. Třeba vagina a vulva jsou v cajku (akorát se jim říká všelijak). Penis a varlata taky. Dokonce i prostata. Ale o děloze nikdo nikdy nikde nemluví. Jako né, že bych byl nějakej femína, jen je prostě děloha naprosto neemancipovaná. Děloha, děloha, děloha.

No jelikož všichni víme, že jsem žena, tak nebude žádný taj, když napíšu, že normálně menstruuji. No a pak se stalo, že jsem nějak menstruovat přestal. A pak jsem začal, ale nebralo to konce. Tak jsem si řekl, že bych měl jít potěšit svoji paní doktorku, i když ještě nebyl čas pravidelné prohlídky. Samozřejmě mě napadlo, že mám rakovinu a určitě umřu. Tak jsem jí to taky řekl. Akorát jsem nakonec dodal "opravte mě, prosím".

Na ultrazvuku mi paní doktorka našla něco, co nazvala cizím slovem. Začal jsem se děsit a jak jsem ležel na tom vyšetřovacím lůžku, počal jsem si shrnovat rolák přes hlavu. Tím děsem. Ale moje paní doktorka je hrozně moc hodná a celkem i jasmínově pozitivní (třeba mi všechno trpělivě vysvětluje a nikdy na mě nekřičí, když nemám menstruační kalendář) a tak mi oznámila, že tomu můžeme říkat Bambulka, pakliže mi to pomůže. To se mi líbilo. Dokonce tak moc, že mi jí bylo trochu líto, když jsem s ní šel za týden na operaci.

A tak jsem za týden seděl na posteli v operačním pokoji. Se mnou tam byla nějaká další slečna. Přišla chvíli po mě. Měl jsem dobrou náladu a tak mě napadlo, že se jí zeptám, co její Babmule? Jak je na tom? Ale pak jsem mlčel. Přišla sestra a zabalila mě do deky, protože jsem jí přišel prochladlý a "takový drobný". Tu druhou slečnu do deky nezabalila. Od té si jen vzala peníze, protože měla nějaký placený zákrok. Byl jsem moc rád, že jsem se jí na tu Bambuli (v rámci uvolnění atmosféry) neptal.

Operace byla úplně skvělá! Bál jsem se jen první den po tom ultrazvuku, pak jsem se tam těšil. Došel jsem se sestřičkou na sál a vlezl si na operační lůžko. Všechny na sále (byly tam jen ženy) se ke mě chovaly hrozně hezky, protože už ode dveří viděly, co jsem za pablba. Měl jsem samozřejmě každou ponožku jinou (což pak na stole docela vyniklo), na ruce velké tetování s Hello Kitty a fialovou košilku s Bambim. Jinak jsem nic neměl. Ani brejle.

Paní anesteziologová se mě ptala, co chci, aby se mi zdálo. Že se mi to splní. První, co mě napadlo, byly koblihy. A jelikož jsem mlčel (protože jsem začal vymýšlet, o čem by se mi tak jako mohlo zdát), paní anesteziologová mi řekla, že když si to nevymyslím, tak se mi bude zdát o práci. A já jsem nadšeně řekl, že to je super. A ať se mi teda zdá o práci. A ona se podivila, že mám svoji práci tak rád.

Pak mi napíchla do ruky takovou umělohmotnou věc, co se nějak jmenuje a do té pak dala injekci s uspávací věcí. Říkala, že mě po tom bude trochu pálit obličej, ale pak se to uklidní. A tak jsem čekal. Asi za vteřinu mě začal pálit obličej a tak jsem jí to řekl. A že je mi zle. A ona řekla, že mám zavřít oči a tak jsem to udělal a chtěl jsem čekat, až to pálení přejde, protože to byl pokyn.

Toho jsem se ale nedočkal, protože mě hned začaly budit. Ať jako už vstávám. A já jsem děsně moudře řekl (nevím, proč si to pamatuju, protože cestu na pokoj si pak nepamatuju): "Co? Už? To bylo super, chci znova!" Nechtěl jsem se zvedat (chtěl jsem uspat znova) a tak mě někdo odnesl (prostě jsem tam fakt chtěl zůstat).

Pak jsem se probudil až na pokoji. Hned jsem si vzal telefon. O mé operaci věděli jen 3 lidi, protože jsem s tím nechtěl nikoho děsit, protože jsem od paní doktorky věděl, že ten polyp (polyp se to jmenovalo) ze mě odstraní a pak ho budou zkoumat, jestli je to rakovina. A tak jsem nechtěl nikoho děsit (mami).

No a napsal jsem teda esemesku prvnímu z těch lidí. Pak druhému. A pak poslednímu. A první mi hned odpověděl a když jsem vlezl do seznamu zpráv, tak jsem zjistil, že jsem mu tu SMS napsal před 14 minutama. Takže jsem 14 minut psal 2 zbývající esemesky. Nechápu to doteď.

Na pokoji jsem byl sám a pochopil jsem, že na sál šla ta druhá slečna. Za chvíli ji přivedly. Ta slečna plakala a zeptala se mě, jestli mám kapesník. Tak jsem omámeně nahledal kapesníčky se Sněhurkou a podal jsem jí je. A ona si jeden vzala a podávala mi to zpět. Ale protože plakala, tak jsem jí řekl, aby si je nechala. Přišlo mi cool, že mi tykala (tipl bych jí tak třeba 16 let), protože si teda asi myslela, že jsme zhruba tak stejně staré.

A pak mě pustily domů. Asi za 2 hodiny poté. Teda pak mě předaly Evísovi. A cajk.

A dneska jsem si byl pro výsledky. Je to cajk, žádnej rakovin. Na ultrazvuku taky cajk. Prý mě opravila a zase chvíli neumřu.

A taky jsem díky tomu zjistil, že je moje krev zcela v pořádku. Vlastně úplně mega luxusní. Za to sem taky rád, protože pokud víte, jak vypadám, musíte se tomu divit taky. Železa mám dokonce mám 25 umol/l (to paní doktorka vypíchla do popředí) a víc si toho nepamatuju.

Dnešní číslovka je 13, protože dneska vůbec nebyl špatný den.

12. února 2015

Každodenní číslonoska #45

Dneska jsem měl takový normální pracovací den. Vlastně se mi nestalo ani nic ultrazajímavého. Vlastně mám obecně pocit, že od té doby, co chodím do práce, se mi stává míň zajímavých věcí. Je to tím, že se pohybuju většinou jen ve známém prostředí a tak mě už nemá moc co rozházet.

Ale! I přesto se to dneska stalo. Nějak jsem přestal pít normální kafe. Prostě ze dne na den. Jednou ráno jsem si řekl, že chci černý čaj a tak jsem si udělal černý čaj. A už to tak táhnu 14 dní a nějak mi to kafe ani nechybí. A to je to říct, protože jsem si myslel, že jsem na něm závislý. Ale dobře to dopadlo, dokonce mě ani nebolela hlava. A taky jsem neútočil na lidi kolem sebe. Za sebe můžu říct, že závislost na kofeinu nefunguje. Nebo se mi to nějak zázračně vyhlo.

Každopádně jsem dneska měl kafe bez kofeinu. Objevil jsem ho totiž v práci na cizím stole. Zajímalo mě, jak to chutná a tak jsem si to nasypal do hrnu a šel jsem si to uvařit. Nejezte to, vůbec to nebylo dobré.

Dnešní číslovka je 12, protože tolik pastelek jsem dnes dostal.

11. února 2015

Každodenní číslonoska #44

Dneska byl takový divný den. Hrozně rychle to uteklo. Byla mi zima. Dočetl jsem knihu. Abych pravdu řekl, tak jsem solidně unavený.

Dnešní číslovka je 24, protože se nám prostě nepovedlo najít ten správný seryjálový díl, který jsme hledali.

10. února 2015

Každodenní číslonoska #43

Dneska jsem měl takový docela náročný den, který jsem si celkem užil. Například jsem byl ve své oblíbené instituci - na poště. Stalo se mi totiž, že jsem šel do práce až na později a tak jsem se na poště stavoval pěkně ráno.

Myslel jsem si, že tam nikdo nebude. A měl jsem pravdu. Byly otevřené dvě přepážky a u obou byly nějaké ženy. Jedna žena posílala velké množství dopisů a na každý chtěla potvrzení. Nuda. Druhá žena byla daleko lepší!

Předpokládám, že všichni znáte takový ten prototyp důchodce, co furt kecá hovadiny o svém mládí. Pokud ne, jako super předloha vám může posloužit děda Simpson. No a přesně taková děda Simpsonová stála u té druhé přepážky. Pěkně v apartním kloboučku barvy zvětralého bordó a v hacafraku, na kterém se skvrna po prošlé hořčici zamaskuje velmi snadno. Tím myslím, že se jednalo o udržovanou dámu, žádná lednice v zástěře.

"Když jí bylo 17 ..."
"Když byla mladá ..."
"Když se měla vdávat ..."
"Když chodila do práce ..."
"Když ještě nebyla paní poštovní na světě ..."
"Když šla včera nakupovat ..."

Do fronty za mě se postavil nějaký mladík, když paní pojednávala o tom, jak to bylo, když neexistovala stratosféra. Nakonec prohlásila, že paní poštovnice nemusí spěchat a že je času dost (paní poštovnice už potřetí pokazila vyplňování čísla účtu. Mluvíme o poště, číslo účtu se vyplňuje prvně na papíry). Když paní pohovořila o tom, jaké to bylo, když Američani objevili Měsíc, začal jsem se smát. Mi to prostě přišlo dobré. Ten mladík na mě chvíli čuměl a pak se začal smát taky. Nakonec teda tu paní od přepážky doslova vystrčil a šel si poslat svoje dopisy. Vlastně mě tedy předběhl, protože já jsem čekal a pak jsem šel místo té paní, co posílala tolik těch dopisů.

A mi pak došlo, že kdybych někam spěchal, asi by mě ta paní hrozně naštvávala. Ale jelikož jsem nikam nespěchal a venku stejně byla zima, přišlo mi to takové milé. Jak ta paní prostě nespěchá. Možná bysme vlastně všichni měli někdy nespěchat. Ale je fakt, že pošta není zrovna nespěchací instituce.

Dnešní číslovka je 25, protože je to takové majestátní číslo plné vitality.

9. února 2015

Každodenní číslonoska #42

Já dneska celý den nějak nestíhám. Nejenže mi čas ubíhá nějak hrozně rychle a já vlastně ani pořádně nevím, co jsem celej den dělal, ale navíc jsem si totálně popletl dny. Myslel jsem, že to dnešní datum bude až zítra a já mám tak den navíc. A tak jsem si vesele lenochal a naplánoval jsem si super odklady, protože mám den navíc. A dokonce jsem si říkal, jak jsem hloupej, že jsem to na začátku tak špatně spočítal.

No nespočítal jsem to špatně na začátku, ale až teď na konci. Ale dobře to dopadlo. O tom jsem vlastně chtěl pojednat. Ale zapomněl jsem v úvodu shrnout svůj den a tak se k tomu teď vrátím a pak zas navážu.

Dneska byl docela dobrý den. Docela dost jsem zpíval, což obvykle dělám jen v autě nebo doma. Zpíval jsem i v práci, normální věty. Je to dobré, doporučuji vyzkoušet. Prostě místo mluvy zpíváte. Kolegové vás mohou doprovázet např. na imaginární kytary z pravítek.

Tak a zpět k tomu času. Musím říct, že jsem to nakonec suprově zvládl a teď ze sebe mám takový ten plnohodnotný pocit. Jakože teď už můžu lenochat. Jelikož jsem si předtím taky myslel, že můžu lenochat, jasně vidím ten hrozný rozdíl mezi tím, když něco .uděláte včas a lenocháte až potom, a když něco taky udělýte včas, ale lenocháte už předtím. Chci si to sem takto poznamenat, abych si to jako mohl někdy v budoucnu přečíst a říct si, že to tak budu dělat pořád. Aspoň ta snaha.

Dnešní číslovka je 33, protože to je zhruba tak doba, co jsem dneska strávil po obchodech.

8. února 2015

Každodenní číslonoska #41

Dneska jsem měl klasický nedělní den, kdy jsem nic nedělal. Mám takové dny rád. Hlavně když je teď venku to zimové počasí. A taky proto, že toho hodně přečtu. Vlastně z toho plyne, že jsem takový hrozně neaktivní člověk (když teda nebudu počítat posilovnu nebo venkovní běhání, které teda teď nedělám, protože je venku zim).

Uvědomil jsem si to docela nedávno, protože lidi kolem mě obvykle furt někam chodí. Na různé akce, do kina, do divadla, do nějakého kroužku. Mi nějak nevadí, že tohle nedělám. Divné to je v případě, když se mě někdo zeptá, co budu dělat o víkendu. Budu ležet a číst si knihu. Připadám si hrozně asociálně, ale nějak nemám kapacity na to, abych lhal, protože mi to vlastně až tak nevadí.

No dneska jsem si řekl, že udělám velkou výjimku. A půjdu proti svým zvyklostem. Totiž. Když jsme se s Evísem rozhodovaly, jakou charitu budem dělat tento měsíc, vytáhl jsem si omalovánky. A omaloval jsem si. Až se mě příště někdo zeptá, co jsem dělal o víkendu, budu moct v klídku říct, že jsem seděl a omaloval si.

Plán je totiž takový, že si lidi budou myslet, že kecám. Takže si budou myslet, že jsem dělal něco dobrodružného, ale nechci to říct (byl jsem v Africe a hledal jsem slony, přičemž jsem se proměnil v prsatou vědátorku [tak nějak vypadají moje představy o víkendech cizích lidí]) a nebo že si z nich dělám legraci a už se mě znovu ptát nebudou. Myslím si, že je to super plán na mé lepší začlenění do společnosti.

Dnešní číslovka je 5, protože je to ten správný počet sušenek, které musíte sníst, abyste byli úspěšní. A tu dobrodárnou charitu jsme stejně nevymyslely. Líbí se mi Kočičí přání nebo adopce křesílek ve Scale.

7. února 2015

Každodenní číslonoska #40

A budu to flákat dál, protože se mi ještě pořád nechce psát. A taky hlavně nemám žádnou takovou historku, kterou bych vám musel nutně povykládat. Spíš samé spíš negativní a otravné věci o tom, jak jsem byl dneska nakupovat. Prostě taková ta klasická sobotní tlačenice v obchodech, protože je zítra neděle a tak mají vlastně všude otevřeno o hodinu kratší dobu, než je tomu obvyklé například v pondělí. No panika.

Dnešní číslovka je 4, protože jsme s Evísem solidně nakročily na seryjálový maraton, ale bohužel náš víkendová únava nepustila dále.

6. února 2015

Každodenní číslonoska #39

Dneska se mi stále nechce psát. Jsem velmi unavený. Asi z té zimy venku. Nebo nevím.

Dnešní číslovka je 13, protože se mi to stejně nechce vysvětlovat.

4. února 2015

Každodenní číslonoska #37

Dneska jsem měl takový normální den. První půlka byla divná, ale pak se to narovnalo a bylo to zase celkem veselé.

Nestalo se mi ale nic extrémního a protože mám odflákávací období, tak se do toho nebudu nutit. Vrcholem dne bylo, když mi v obchodě namarkovali pomeranč jako grep. Všiml jsem si toho až na účtence a stejně nemám tucha, jestli jsem uspořil, protože nevím, kolik stojí pomeranče a kolik grepy.

Dnešní číslovka je 26, protože mi to prostě jen tak vylezlo v hlavě. Bylo to fakt moc těžké, protože jsem dneska potkával sama vysoká čísla, která se nedají vsadit ve Sportce.

3. února 2015

Každodenní číslonoska #36

Dneska jsem sežral něco jako Milka Hvězdičky. Moc mi to nechutnalo, bylo to moc sušenkové. Ale i tak je to na mě dost hustej výkon a chci si k tomu veřejně pogratulovat. Nebyla to teda jediná jiná věc, kterou jsem dneska udělal, ale je podle mě snadno popsatelná a tak jsem se o to podělil.

Taky jsem dneska vařil špenát. Dal jsem tam hodně čili a česneku, takže to bylo moc dobré. Myslím si totiž, že když vaříte maso, tak to můžete docela snadno pokazit, ale na zelenině není co podělat, protože dostatek koření to vždycky narovná. Dokonce to ochutnal i Evís a neřekl, že je to hnusný. Vlastně říkal, že v tom to čili není až tak cítit. Jsem prostě dobrej kuchař.

Dneska jsem si na telefonu zabrousil do zpráv do sekce "Zábava" - dozvěděl jsem se, kdo umřel. Že byl někdo znásilněn. Že jsou smutné filmy. Že někdo někoho napadl. Že je někdo vdova. Přestal jsem se divit, že jsou lidi vlastně pořád tak moc nešťastní. Všichni kolem jim říkají jenom o nešťastných věcech. Smutné. Ale je to inspirace na příští 365!

Dnešní číslovka je 8, protože 8 hodin je dobrý čas!

2. února 2015

Každodenní číslonoska #35

No ano. Opět to flákám. Ale jsem fakt unavený a chci jít spát.

Dnešní číslovka je 34, protože jsem byl na poště, je to sudé číslo a třicítek mám žalostně málo.

1. února 2015

Každodenní číslonoska #34

Začal jsem psát dopis mamince a tak jsem se celkem rozepsal. Proto jsem si řekl, že už to vezmu jedním vrzem a napíšu si i číslonosku, abych to měl pokupě a nemusel na to už myslet.

O víkendu jsem si hodně četl. Za leden jsem zkonzumoval 9 knih, to je docela cajk. Musím si to sem poznamenat, aby to byla doopravdická deníčkovka.

Taky jsem byl dneska v posilce. Byla tam žena středních let, co s sebou měla 2 děti (holčičky). Bylo to fakt příšerné. Matka je furt dokola decentně okřikovala, ale nějak to nebylo nic platné. Pak už jsem to nevydržel a zeptal jsem se té matky (docela jsme se "zkamarádily", protože se mě furt ptala, jak má používat jaký stroj a já jsem byl dneska moc hodný a trpělivě jsem jí to ukazoval, protože trenérka měla placenou lekci s někým vzadu a tak se prostě nezajímala, co dělaj lidi normálně na strojích), jestli by ty děti nemohly méně křičet, že už je to fakt neúnosné. A ona se na mě podívala (hrozně smutně) a pokrčila rameny s tím, že se snaží. Nebyla to taková ta nařvaná matka, co si myslí, že si její děti můžou dělat, co chcou. Prostě jim chtěla to řvaní, běhání, skákání a mlácení do všeho zatrhnout, ale prostě jenom nevěděla, jak to má udělat.

Pak mi přišlo líto, že jsem jí něco říkal. Myslel jsem, že když to udělám, tak těm dětem řekne něco doopravdy a nebude je jen tak potichu okřikovat, když sama jede na elyptykalu. No nestalo se to. Pak se za chvíli sebrala a děti odtáhla.

Dnešní číslovka je 1, protože myslím na banány.