31. května 2015

Každodenní číslonoska #153

Dneska jsem trochu ovelebil blog. Přidal jsem Instakrám, můžete si mě tam pokamerádit, pokud chcete.

Totiž jsem přišel na to, že skoro vůbec nefotím. Fotil jsem jenom na dovolené a jinak prostě nefotím nikdy nic a pokud ano, tak se na to stejně nikdy nepodívám a obvykle o ty fotky přijdu, protože je ani nikam nezálohuju.

No došel jsem k tomu, že fotky jsou vlastně docela fajn a že bych se mohl hecnout a semtam nějakou udělat. A aby nedocházelo k tomu, že je nikdy nepoužiju, založil jsem si Instakrám. Tak proto ta novinka vpravo.

Jinak jsem měl dneska takový asi normální den, ve kterém jsem dočetl knihu. Celkem jsem jich tento měsíc pozřel 7, což je docela dost vzhledem k tomu, že jsem na dovolené vůbec nečetl. A taky jsem byl běhat, ale to můžete vidět vpravo dole.

Sám jsem zvědav, jak dlouho mi to vydrží. Spíš bych tam chtěl dávat kousky z jasmínovského života.

Dnešní číslovka je 44.

30. května 2015

Každodenní číslonoska #152

Dneska jsem na číslonosku nějak pozapomněl, protože čtu hrozně dobrou knihu, která je vlastně docela děsivá. Naštěstí je i dost dlouhá, takže by mi mohla chvíli vydržet.

Měl jsem takový normální a docela odpočinkový den, ve kterém jsem četl, díval se na televizi a absolvoval 2 procházky, přičemž jsem se ani na jedné nezranil. Ale už se mi chce docela spát, takže půjdu.

Jo a ten náramek je vlastně fakt dobrej. Jsem jako přenosná voňka do domácnosti.

Dnešní číslovka je 6.

29. května 2015

Každodenní číslonoska #151

Dneska jsem měl pátek. Už od rána. A taky jsem ráno v šalině seděl na správném místě. No chtěl jsem kecat obvyklé hovadiny, ale dneska mám důležitý úkol, který musím naplnit, abych obnovil rovnováhu ve vesmíru.

Třeba jsem jednou při běhu našel na zemi stokorunu (možná jsem to i říkal, ale i tak to zopakuju). Teda až jsem doběhl a šel jsem dom. No tak abych udělal rovnováhu, udělal jsem s ní charitu, protože jsem nikde kolem nemohl najít majitele a nechat jsem si ji nemohl, protože to by tak nějak neplatilo.

No a dneska je to něco na podobné bázi. Dneska jsem taky něco dostal a musím udělat rovnováhu.

Všichni víte, jak mám rád parfémy a kdejaké vonění. No nedávno jsem se dozvěděl, že existuje něco jako voňavý náramek. Prostě to na sebe naparádíte a nemusíte ráno 172 vteřin stát před stolkem s parfémama, protože už jste si jeden vlastně oblíkli.

No hrozně jsem to potřeboval (hlavně ten s jasmínem). Dneska jsem jím byl obdarován a o tom je vlastně dnešní post. Jo a zkuste si na tom šopu dát něco do koše, má to super animaci.

Recenzi na to psát nebudu, protože pokud mě znáte déle, tak víte, jak taková recenze vypadá ("je to super, kupte si to"). No ale fakt to voní a je to zabaleno v ňuňu krabičce. Pokud nevíte, co dát bábrli pod smrk, dejte jí tohle. A ona vám to patrně přenechá a ještě bude mít radost. A vy teda taky.

Dnešní číslovka je 30.

28. května 2015

Každodenní číslonoska #150

Dneska jsem měl takový celkem normální den, ve kterém se mi asi nestihla přihodit žádná bžunda. Ale celkově mám hrozně divný týden z hlediska dní a času. V pondělí jsem si myslel, že je úterý. V úterý jsem měl první polovinu dne pondělí a pak čtvrtek. Nějak jsem úplně vypustil, že byla středa a dneska mám takový neukotvený neden. Vůbec netuším, co je to zač. Ale aspoň vím, že to je.

A nejvíc mě děsí, že je zítra pátek a bude to 14 dní, co jsem se drápal na Praděd. Fakt divné. Já vím, že tu někdy o tom, jak rychle nebo pomalu dny ubíhají, kecám, ale tento týden je obzvláště podivný. Jsem nicméně zvědav, co budu mít zítra. A docela příjemně zvědav.

Byl jsem připraven, že dneska bude divný den. Totiž jsem šel ráno na šalinu a jednak jsem ji musel dobíhat a druhak (já jsem fakt napsal druhak) jsem si nemohl sednout na svoje místo, protože si tam sedl nějakej chlap, co jindy sedí naproti mě, ale tam seděla nějaká žena, co s náma jezdí jenom někdy. Tím se to prostě celé posunulo, protože ta neznalá žena porušila zasedací pořádek. Uvnitř jsem soucítil i si tím mladým mužem, protože on taky nemohl sedět na svém místě.

Fakt si nepamatuju, kdy jsem naposled seděl na divném (nemém) místě. Zabořil jsem teda čumák do knihy, ale i tak jsem furt věděl, že sedím o sedadlo vedle a moc do uličky, takže do mě furt někdo drcal. Prostě nepříjemná nemístnost. A jelikož jsem hrozně pověrčivý, tak jsem furt celej den čekal, co se mi teda jako stane dál. Třeba že se ucpe záchod, kdykoliv na něj půjdu nebo že na mě spadne okno (v práci jsem záchod ještě neucpal, jenom jsem na nich jednou skoro upadl). Nebo že mi zas upadne telefon. Nebo že něco pokazím. Ale zatím se držím. Jenom nevím, co je to za den.

A taky jsem vytáhl ze šuplíka všechny losy, co jsme kolektivně naspořili. Je to za 2 300 kerun, takže se vlastně budem moct docela rozšoupnout.

Dnešní číslovka je 48.

27. května 2015

Každodenní číslonoska #149

Dneska jsem chtěl jít hrozně brzo spát, protože jsem na dnešek nenaspal ani 5 hodin. Ale hrozně jsem se zdržel uknihy, protože je to dobrý a já jsem to chtěl dočíst. Což se mi teda nepovedlo, furt mi chybí asi 20 %, ale i tak to stálo za to. Jenom se mi nepovedlo jít spát v 9 večer, jak jsem teda původně chtěl.

Jinak jsem měl dneska takový normální, docela hudební den, protože jsem zjistil, že umím hrát na hudební  nástroj. Jedná se o post-itové papírky, na které zvládnu doprovodit i poměrně zkušené pěvce tím, že je jemně prelistovávám palcem. Neodolatelně kouzelný zážitek plný emocí.

Taky jsem se dneska docela smál, byl unavenej, jel šalinou, četl, jedl tvaroh a vymyslel si vlastní pohon pro mezikrok přemýšlení.

Jinak normálka, žádné velké výkyvy. Zase začínám zapomínat, co jsem vám chtěl povykládat. A hlavně bylo dneska hnusně a zítra už má být hezčeji a pak už jenom ještě hezčeji. Což je dobré, protože jsem na dovolené nakročil směrem k opalu a najednou zase nic a já tu tvrdě získanou hněď ztrácím v útrobách kancelářských, kde teda máme klimu, ale nic, co by jako opalovalo.

Což si nejsem úplně jistej, jestli je nutně špatně. Jo a taky jsem chtěl zaznamenat, že jsem si zase začal zapalovat svíčky. Na chvíli jsem přestal, ale je to činnost stejně letní a jarní, jako třeba koulovačka.

Dnešní číslovka je 23.

26. května 2015

Každodenní číslonoska #148

Dneska jsem měl docela dobrý den. Klasicky pracovně náročný, ale pak jsem všechno vyběhal, takže mám ještě furt na tváři nablblý úsměv.

Taky jsem dneska ráno trochu omoknul. Opravdu to funguje tak, že když si deštník vezmu, tak neprší. Připadám si jako správný počasář!

Ale to jsem říct nechtěl. Chtěl jsem říct něco o tom, že sleduji (stylem bedly) ten proces destrukce mých kecek. Je fakt zajímavé, jak to jde rychle. Prostě 3 roky se držely a najednou cestou ztrácí kusy sebe samých.

A taky je zajímavá telepatie. Jakoze když na někoho myslíte a on vám napíše esemesku. Ale je dost možný, že je to tím, že na sebe myslíme často.

Tak jsem se vykecal.

Dnešní číslovka je 7.

25. května 2015

Každodenní číslonoska #147

Dneska se mi nechce vůbec psát a tak psát nebudu. Měl jsem normální den a chci si jít číst.

Dnešní číslovka je 17.

24. května 2015

Každodenní číslonoska #146

Dneska jsem měl takový odpočívací den, dokonce jsem ani nikde neběhal a nebyl jsem v posilovně. Jenom jsem ráno šel recyklovat a hekl jsem si portál, abych už nemusel ven. A pak jsem si četl. A dočel jsem to, jak jsem včera psal, že mi to nějak nejde dotáhnout. A začal jsem číst novou knihu. Je ale taková hrozně melancholická, takže jsem z toho dostal nedělní smutek.

Nedělní smutky jsem měl každou neděli, když jsem chodil do školy, protože jsem tam chodit nechtěl. Od té doby, co chodím do práce, nedělní smutky moc nemám, protože tam chodím rád. Ale dneska se to nějak nepovedlo.

A tak jsme jeli osadit mýho gardiena, protože jsem na něm neměl osmičkový rezo a hrozilo, že ten portál přestanu vlastnit. A pak do Avijonu. Ale hlavní bylo, že jsem jel autem, protože to mi udělalo tak dobrou náladu, že jsem dokonce zvládl použít kondycyjonér.

Jo a víte, jak jsem tu mluvil o těch puchýřích? No tak jsem ho namatlal bambuckým máslem a on fakt splasknul a odešel. Doporučuju všem. Pokud máte puchýř, namáslujte to.

Dnešní číslovka je 31.

23. května 2015

Každodenní číslonoska #145

Dneska jsem měl odpočinkový den (kromě chvíle, kdy jsem si šel zaběhat a zmoknul jsem). Pak jsem šel ven se psem, protože přestalo pršet. Ale všude byl bordel a bahno a tak jsem ho pak okoupal a osušil. Asi v tom nejsem úplně dobrej, protože se hrozně naštval na ručník a začal ho trhat. Myslím si, že Evísovi se nic takovýho neděje. Ale i tak jsem to zvládl dobře, protože ručník přežil.

No a pak jsem si lehl a četl jsem si. Mám nějakou dlouhou knihu, protože se furt nějak nemůžu dohrabat konca.

Dnešní číslovka je 28.

22. května 2015

Každodenní číslonoska #144

Dneska jsem měl normální pracovní den, ve kterém jsem chtěl odpočívat. Jako v práci se mi to teda samože moc nedařilo, ale pak jsem přišel domů a lehl jsem si a četl si. To je dobrá věc, zítra v tom budu asi pokračovat, protože jsem furt ještě unavený z té dovolené (vím, že jsem říkal, že už dám s dovolenou pokoj, ale smůla).

A taky jsem si dneska hustě poingresil (odpacnul jsem asi 350 nepřátelských rez!) a zjistil jsem, jak se mají ošetřovat puchýře. To jsem teda zjistil už včera večer, ale zase jsem na to zapomněl, takže jsem si ten jeden puchýř, co mám ještě z dovolené (fakt!) neošetřil tak, jak jsem nazkoumal, že bych to měl udělat. Neošetřil jsem ho vlastně nijak.

Totiž jsem se dočetl, že si máte puchýře něčím namazat, protože se ve vlhkém prostředí hojí daleko lépe. A tak jsem to chtěl prubnout, ale nepovedlo se mi to. Když tohle píšu, tak už si chystám babmučácké máslo a namatlám si to hned poté, co se vykecám.

A ještě jedna věc - dneska mi Evís vymyslel, co bude příští třistašedesátpjetka. Jsem z toho docela odvařený a přijde mi to jako dobrej nápad. Je to ale tak těžké, že se to nevyrovná klidodárnostem ani z poloviny, takže vlastně tajně doufám, že na to stihnu zapomenout nebo vymyslím něco lepšího (snadnějšího).

Dnešní číslovka je 33.

21. května 2015

Každodenní číslonoska #143

Dneska jsem měl normální a pracovně náročný den. A jinak cajk a tak se budu věnovat fotkám. Mamuf má daleko lepší fotky, ale ty přírodní sem nějak moc nechci dávat a tak se omezím na hovadiny. A jednu dvě krásný.

Naše hřiště. Mamuf na své oblíbené věci, já na své. Tam na koni beru hrad ztečí. Je to hned první večer.

Furt na hřišti, něco matlu v telefonu. Byl jsem předtím běhat, proto mám ten veselej obleček. A pak jsme se šli projít a našli jsme to hřiště. Tak tak to bylo.

Druhý den jdeme na ty Tři šutry. Jak vidíte, nevzdal jsem se baletění a cvičil jsem i po cestě. Ale hlavně to tam bylo moc hezky zelené. Taková ta správná barva, kterou bych klidně i jedl.

Mamuf mě fajk hojně fotil, dokud jsem mu to nezakázal, protože jsem si spálil obličej. Díky tomu jsem byl moc červený a ještě umaštený bambuckým máslem, které mi Mamuf půjčoval. Protože jsem byl zase nevybavenej a měl jsem jenom něco po opalování, ale nic po spalování. A mám hezkej zadek a to je ten důvod, proč sem tu fotku dávám. Jsem tu celej hezkej. Já se z tohohle úhlu moc často jako nevidim, no.

Tohle je taková majdfak fotka. Mamuf prostě vylezl na ten šutr, co je vidět na předchozí fotce. A já jsem byl posera a nevylezl jsem tam. Ale odůvodnil jsem to tím, že mám moc krátký nohy na to, abych tam mohl vyhorolezcovat, protože tam nevedly žádné schodky pro komtesy. A tak jsem sedel dole a odesílal jsem vám ten tweet, jak tam sedíme s Mamufem spolu. A ano, furt mám někde v ruce telefon. Ale Mamuf taky, protože jinak by to nemoh fotit.

Mamuf taky fotil všechny rozcestníky, které jsme potkaly a měly jméno. Přijde mi to fakt super, protože já bych na to neměl trpělivost a furt bych na to zapomínal. Tak tady jeden máte.

Tohle je ze třetího dne, kdy jsme šli na tu rozhledu a Horňostránskou srandu. Je to prostě woo fotka.

Tohle je z cyklu "Jé! Mamufe! Vyfoť to!", protože jsem měl svůj telefon věčně v batohu, jelikož jsem se bál, že si ho zase zabiju. No a tohle je prostě dobrá fotka. Znáte takový ten obraz, jak je tam chlap a asi Bůh a dotýkaj se prstama? No hádejte, kde jsem vzal inspiraci.

"Mamufe! Vyfoť mě s tím záchodem! On je dámskej a růžovej." No nedivte se tomu výrazu, najednou se zevnitř začaly ozývat zvuky a tak jsme radši rychle prchli. Kdybych tušil, že tam někdo je, jistě bych byl diskrétní a neskákal a neřval kolem toho (horňonádrž).

"Mamufe! To vypadá jak špunt do ucha! Vyfoť to!" (horňonádrž).

Důkaz místo slipů.

Vysoká hole nebo tak nějak. Jdeme na Praděd. A za tou budkou jsem se byl vyčůrat a soudě podle papírových kapesníků všude, jsem jistě nebyl první. Možná už tam maj i kameru. Nedivil bych se.

Tohle byl nejlepší úsek cesty. Snad na to nikdy nezapomenu.

Chaloupka. Dávám to sem, protože je to portál. Můj. Aspoň pokud mi ho před chvílí někdo nevyfouk.

Kamna zevnitř.

To je taky z prvního dne, ale nějak se mi to tady pomíchalo. Já a můj válečný oř.

No a vzpomínáte si, jak jsem psal tu historku o tom, že jsem vypadal jako brouk, když mi Mamuf půjčil svoji bundu? Tak tady máte foto.

A tady ještě jedno, protože si nejsem úplně jistej, který vypadá blběji.

Tak to by bylo. Tím končí moje dovolenová etýda.

Dnešní číslovka je 13.



20. května 2015

Každodenní číslonoska #142

Dneska je ten den, kdy se mi nechce moc kecat. Jsem takový hezky rozečtený a mám v plánu v tom ještě chvíli pokračovat, než se odeberu do spánkova.

Dneska jsem měl takový normální pracovní a docela veselý den. I když bylo takové divné počasí. Nevím, jestli z něj mám být smutnej, unavenej nebo nemocnej. Nechci ani jedno. Chci, aby bylo takových fešných 20 stupňů a asi pod mrakem. A večer by mohlo sluníčkovat. Tak.

Ale o tom jsem povídat nechtěl. Chtěl jsem něco málo sdělit o své oblíbené instituci - České poště. Nejenže tam mají losy, ale jsou fakt zajímaví v doručování věcí. Totiž byli fakt hustí a doručili snad (!) všechny pohledy, co jsme z dovolené poslali. A zvládli to rychlejc, než jsem čekal. Mám Českou poštu prostě rád.

A ještě jsem si vzpomněl na jednu věc. Dneska jsem se dozvěděl, jaký je rozdíl mezi vařením a pečením. Víte, já jsem si vždycky myslel, že na šporáku se vaří a v troubě se prostě peče. A pro jsem dneska v práci řekl, že si můžete třeba upíct polívku.

No bylo mi vysvětleno, že to tak není. Že nejde ani tak o nástroj, ve kterém klohním, jako o způsob. Takže když něco děláte ve vodě, tak prostě vaříte. I když dáte kastról do trouby. To je prostě vaření. Troubní, ale vaření. A když něco děláte na šporáku bez vody, tak třeba dusíte nebo smaříte. Ale nevaříte. Přijde mi fascinující to, že jsem byl fakt přesvědčen o tom, že když něco děláte v troubě, tak prostě pečete a nazdar. Takže je pečená polívka blbost. I když si myslím, že to třeba nějak udělat jde. Chce to jen fantazii.

Dnešní číslovka je 19.

19. května 2015

Každodenní číslonoska #141

Dneska jsem měl normální den, ve kterém jsem byl takový docela unavený. Večer se to teda celkem narovnalo, ale i tak si to sem pěkně poznamenám. Jinak byl takový celkem příjemný den, ve kterém jsem klasicky popracoval a pak jsem se díval na seryjál, kterej se nám s Evísem moc nelíbil, protože se pokazil. A pak jsme jeli na výlet do Olympyje, kde už skoro zavírali, takže tam skoro nikdo nebyl. Což bylo taky dobrý.

Mamuf mi furt ještě nedodal ty fotky. Sice mi o tom povídal a povysvětlil to, ale furt je nemám a tak tu o tom taky pojednám. Hlavně si tím připravuju půdu pro okamžik, kdy bude týden po dovolené a já to budu zase vytahovat na světlo a canit tu o tom. Jakože Jasmín byl na dovolené a tak tím zaplácnem 56 číslonosek.

Ale o ničem z toho jsem klasicky povídat nechtěl. Chtěl jsem nějak pojedat o dešti, protože jsem dneska seděl v práci (v práci máme okna) a venku začalo pršet a mi došlo, že je déšť v teplém počasí naprosto super (pokud na něm jste a vaše elektrozařízení jsou všechna v bezpečí). Tím jsem vlastně myslel na to, že už zase začíná taková ta letní doba, kdy je fakt teplo. Takové to ještě příjemné teplo. Třeba teď je venku 17,4 stupňů, což je fakt hodně. Prostě se oletnilo.

A já mám furt dojem, že Vánoce byly tak před měsícem. Údajně je tento jev způsoben tím, jak stárnem. Jakože čím jsme starší, tak tím to utíká rychlejc. Tak nevím. Třeba doba od narozenin do narozenin byla fakt fest dlouhá. Ale ty menší úseky jsou prostě krátký.

Tak. Úplně se mi moje dnešní myšlenky vystihnout nepodařilo, ale i tak jsem to neodflák. A dokonce jsem odolal a nekoupil jsem si los. Byť jsem šel kolem trafiky a moje nohy se tam začaly stáčet.

A tím se dostávám ke druhé věci. My jsme si s Evísem nešly na svoje narozky vybrat losové výhry a proměnit je na nové losy. Odhadem myslím, že máme našetřeny asi tak 3 000. A já vím, čím to je. Že to tak rychle uteklo.

Dnešní číslovka je 31.

18. května 2015

Každodenní číslonoska #140

Dneska mám narozeniny. Já svoje narozeniny nemám rád, protože je to pro mě zdroj nepříjemností. Já totiž nechápu, proč a k čemu mi lidi gratulují takovým tím oficiálním stylem. Asi jako kdybych vyhrál Magnézyji Literu (a nevím, jak mám reagovat). Já jsem ale nic neudělal, jen se mi podařilo přežít další rok a nebylo to až tak složitý, protože mám elektriku, internet, vodu, Evíse, Nexe a maminku. Prostě se o mě stará všechno ostatní. Možná, že bych to chápal, kdybych bydlel na nějakým opuštěným ostrově nebo tak něco. Ale takhle mi to nedává smysle.

A ještě lidi obvykle přejou všechno nejlepší a tak. Je to prostě stejně divné jako Silvestr a Nový rok. No ale! Přišel jsem na to, že je v pohodě a milé, když o mě lidi, co mě znají online, vědí, kdy mám narozeniny a řeknou mi o tom. Tam totiž úplně chybí tak oficiálnost a třepání pravicí, jež je doplněno oslavným okecem, který mi moc smyslu nedává. Prostě online je to daleko lepší.

No a taky se mi moje narozeniny líbí daleko víc od doby, co znám Evísa. On je má totiž taky a tak v tom tak nějak nejsem sám a jedem v tom spolu. Jako správná Telma a Lujza. Když si seženete sparing partnera na narozky, automaticky je máte tak nějak radši.

No chtěl jsem tímhle postem vlastně poděkovat lidem, co mi popřáli, protože to bylo fakt milý. A musím to vyzdvihnout právě proto, že prostě narozeniny nemám rád. Vlastně bych chtěl popřát hezké moje narozeniny své mamince, protože to ona si mě narodila. A pak mě vypiplala a všechny ty ostatní věci, co maminky dělaj. (třeba mi psala omluvenky do školy, když jsem tam ten den nechtěl). A taky mě tam vozila na kole, abych tam nemusel chodit pěšky. Vlastně by maminky měly slavit tolikatery narozeniny, kolik mají dětí. Aby to bylo spravedlivý. Ale zas maj den matek. Ale stejně je to podvod.

Jsem takový vykecávací, protože jsem teď večer uběh asi 15 km za rekordní čas a tak jsem docela unavenej a takový víc mimo než obvykle. A ještě jsem navíc takovej smutnej, protože ještě furt chci zpět na dovolenou. Jsem si ale jistej, že na to časem zapomenu, i když jsem si udělal docela dobrou čichovou vzpomínku.

Cestou tam jsem si totiž koupil krabicovej čaj s jakousi super příchutí a pil jsem ho tam. Nyní mi to stačí jen cítit a zas si připadám jak na dovolené!

Bohužel nevím, kolik je mi let a tak si musím číslovku vymyslet tak nějak úplně mimo.

Jo a jinak jsem měl takový pracovní den, ve kterém jsem byl celkem profesijonální a pak jsem běhal, no. A až mi Mamuf (Mamufe!) nasdílí svoje fotky, tak vám sem třeba ještě něco přihodím, protože mě bavilo ty fotky komentovat.

Dnešní číslovka je 2.

17. května 2015

Každodenní číslonoska #139

Dneska si to napíšu hezky brzo, protože jakmile si sednu a budu odpočívat a vstřebávat zážitky, tak už se k tomu nedokopu. Nebo teda jo, ale byla by to jednovětovka.

Dneska jsem se vrátil dom z dovolené. Díky ní jsem pochopil, proč lidi na dovolené jezdí. Je to prostě super. Líbilo se mi to tak moc, že bych tam chtěl zpátky. Nafotil jsem hodně fotek, ale cpát to sem nebudu. Obvykle je to kus přírody, strom, choroš, zapomenutá rolba, Horní nádrž, spodní nádrž a tak. Třeba Praděd jsem si z dálky asi ani nevyfotil, protože mi bylo chladno a chtěl jsem jít radši dovnitř. Ale stejně všichni víte, jak to vypadá, takže proč sem cpát další generickou fotku. Ačkoliv na konec asi ještě něco zajímavého připojím, protože když už, tak už.

No ale o tom jsem mluvit nechtěl. Prvně jsem chtěl sdělit, že je to fakt úleva, že už mám jabko a nemusím to psát na telefonu. Trvá to tedy asi tak desetinu času.

Protože každej ví, že rád radím, tak naradím. Když jedete na dovolenou a ubytujete se, tak nevybalujte. Je to fakt začátečnická chyba. Třeba my jsme měli velkou skřín a fakt hromadu šuplíků, ale já jsem byl chytrej a prostě jsem si jen položil na zem kufr, ze kterýho jsem všechno potřebné vytahoval ven. Vedle kufru jsem si dal velký pytel, do kterého jsem pak cpal špinavé věci. Je pravda, že postupem času se obsah toho kufru našířil tak na 3 metry čtvereční, ale při odjezdu jsem to tam prostě elegantně a snadno nahrnul zpět. Jednak nehrozí, že jsem někde něco nechal a druhak (fakt jsem napsal druhak) jsem to měl hned sbalený.

Narozdíl od Mamufa, který si to pěkně vyrovnal do skříně (což ho stálo čas a nemoh si tak dlouho hrát na hřišti) a pak to z ní zas vyklízel (takže ho to stálo čas a nemoh si tak dlouho hrát na hřišti).

Taky je fakt dobrý používat opalovací krém. To jsem teda veděl i já, ale stejně jsem si spálil nos, takže se ho mělo asi používat víc nebo tak. Každopádně to není zbytečnost. A taky je důležité mít s sebou někoho, kdo se o vás postará.

No finální bilanc prostě je, že jsem celej šťastnej. Bylo to fakt dobrý a dokonce tak dobrý, že bych na tom zpětně ani nic neměnil. Možná to jenom mohlo trvat trochu dýl.

Jo a jelikož jsem se začal prohrabovat fotkama, tak jsem našel jednu věc, o které jsem vám chtěl povědět. Jsou to schránky na vozíky, co mají v Olomouci v tom nákupáku, co se jmenuje Olomouc City nebo tak nějak. No mají tam Glóbus, kde si nakoupíte potraviny. Ale pak jich máte plnej vozejk a nevíte, co s tím, když si chcete jít ještě něco koupit do normálních šopů. No tady to maj zmáklý. Prostě mají schránky na košíky.
Schránka na vozíky v Olomouci. Náš bydlel ve dvojce, ale nenechali jsme ho tam, protože jsem nezapomněl ten čtyřmístný kód. Je to vlastně to samo, jak schránky na tašky ve Vaňkuli. Jenom je to dimenzované na vozíky.
No začal jsem se probírat těma fotkama a omlouvám se čtenářům s pomalejším připojením. Tak nakonec to bude nudná kupa fotek z cizí dovolené.

To jsem já a Mamuf po příjezdu. Už nevím, kdo je kdo, ale to je asi jedno. Já jsem asi ten nalevo. Nebo napravo. Ten malej prostě.

Tohle je část toho hřiště. Na tom koni jsem se moc rád houpal a pak jsem vždycky běžel do hradu, kde je na pravé straně skluzavka. A pak je další skluzavka úplně napravo (až za želvou). Ta je taky moc super a hlavně bylo docela náročné tam vylízt. Vlastně mě z toho docela bolej ruce, jelikož jsem to včera vylezl a sjel dolů tak dvacetkrát. Mamuf mezitím usnul v hompačce.

Toto jsou asi ty Tři kameny, kam jsme šli první den. Tak foto s velkým šutrem.

Toto jsem fotil speciálně pro moji maminku, protože se ráda dívá, jak to maj jinde lidi hezký. A tady to měli fakt hezký, jenom tam neměli žádnou restauraci a tak jsme šli zpět hladový. Ale to už jsem říkal (to je druhý den, jak jsme šli na ty 3 šutry).

Tohle je ta rozhledna, kam jsme šli třetí den. Už nevím, jak se to jmenovalo, ale hned vedle bylo občerstvení a socha 3 medvědů, co je portál. Prcnul jsem na to AXA šíld a doufám, že to teda vydrží.

Horní nádrž dlouhostráňská. Je furt stejně super. Ale třeba bych v tom nechtěl plavat. A hlavně jsme tady poprvé na ty 3 dny (pokud nepočítám sousedy) potkali nějaký lidi. Né, že by mě to nějak moc potěšilo. A taky tady byl ten hodnej pán, co nám dal jeden pohled s razítkem, protože jich víc neměl.

Tohle je z nějaké vyhlídky cestou zpátky z Horní nádrže. Vlastně nevím, co to je, ale ta fotka mi přišla machrovská, tak jsem to sem taky dal.

Tohle je hrad Sovinec. Je to cesta nahoru na nějaké to nádvoří, co je trochu víc nahoře. A ta cesta vypadala tajemně, tak jsem si to vyblejsk. Ale na fotce to tak moc nevypadá.

Tady jsme jeli na jídlo a cestou jsme potkali vlak na přejezdu, tak jsem se ho chtěl vyfotit, protože proč ne. A povedlo se, nakukuje zprava.

Mám fotku Praděda! To bylo na cestě tam. Prvně jsme teda slezli k Dolní nádrži a pak jsme se drápali nahoru.

Jo aha. Tady je foto Dolní nádrže. Horní je fešnější, ale tahle je zase víc děsivá a strojní.

To je další zapomenutá rolba před Dolní nádrží. Udělal jsem si s tím opět selfie, ale vypadám tam moc blbě, takže si to nechám čistě interně.

Choroše v tom dole, co je divoký. Nebo tak nějak. Šli jsme tama nahoru na Praděd a byl to asi nejlepší úsek cesty vůbec.

Tady už jsme nahoře. Byla docela zima, ale na fotce to není poznat. A taky se nahoru jelo výtahem s pánem, co moc nemluvil. Jako vstupenku jsme za 80 kerun dostali pohled, na kterém je napsané, že je to za 80 kerun a je tam Praděd v zimě. Suvenýry měly samože zavřeno, jako ostatně všechno, kde jsme kdy byli. Kromě restaurace na Pradědu, tam nám udělali jídlo a dokonce jsme vyžebrali nějaké pohledy.

No a tady jsou moje milovaná kamna a zadní část Mamufa, protože zrovna myl nádobí. To dřevo tam je moje práce.

Dnešní číslovka je 27.

16. května 2015

Každodenní číslonoska #138

Dneska jsem měl odpočívací den, takže jsem byl jenom tak středně akční. Ráno jsem si zas uběh asi 13 kilásků a pak jsme jeli do Velkých Losin, kde maj tu papírnu. Už jsem tam teda jako dítě byl na školní exkurzi (v páté třídě a na oběd jsem pak měl snažený sýr, co jsem nesnědl a nějaký pán mi tam sdělil, že bych to měl nechat dojíst spolužáka), ale dneska jsem si to užil daleko víc. A taky jsem si z toho víc odnes.

No a pak jsme šli na místní zámek, ale už tam dělali zavírání a tak jsem jen poportálil v zámeckém parku. Chtělo se mi ale hrozbě čůrat a díky tomu jsem přišel na to, proč jsou lesy tak super. Prostě kdo by chtěl čůrat v parku? Mezi matkou s kočárem, keřem a silnicí? Jasmín ne a tak musel jít žebrat do restaurace, aby mohl jít tam. Mohl a dobře to dopadlo.

Pak jsme jeli dom a nasekal jsem hromadu dřeva, protože sekání dřeva je super. Pak jsme s Mamufem napsali stoh pohledů a šli je dát do schrány. Málem se pod tou tíhou urvala.

No a cestou zpět jsme se zastavili na dětském hřišti, kde jsem se dosyta oskluzavkoval a oprolízačkoval. Byl jsem pak docela uondanej, takže jsem byl rád, že jsem už doma.

Dnešní číslovka je 45.

15. května 2015

Každodenní číslonoska #137

Dneska jsem měl brutální den, ve kterém jsme toho na chodili úplně nejvíc. Byli jsme totiž na Pradědu. Vyrazili jsme po 9 ráno a vrátili se v 22:30.

Je asi jasné, že jsem fakt unavenej. Chtěl jsem vám toho povykládat hrozně moc, ale asi nemám kapacity. Povím vám teda, jak jsem byl brouk.

Totiž já samože nemám žádnou bundu proti větru dešti. Mám prostě Evísovu Šedověc, otrhané kraťasy, triko, kotníkový fusky a vyřazené boty na běh. Fór je v tom, že si s tím fakt vystačím. Nebo teda v normálních podmínkách jo, jenom mi nedošlo, že když budem po 6 večer odcházet z Pradědu, tak mi bude trochu chladno, protože nahoře víc fouká.

Ale Mamuf mi nesl svoji bundu, takže mi ji dal. No a Mamuf je celkem velký, takže jeho bunda je taky celkem velká. Aby mi pod ni teda nefoukalo, oblík jsem si ji přes batoh. Tím jsem ji pěkně vyplnil, ale měl jsem podivný hrb a vypadal jsem jako nemocnej brouk, co má nohy od bahna, protože jsme šli část řekou.

No a tak jdem, jdem, jdem a najednou jde proti nám chlap. Říká "ahoj" a Mamuf jde první a asi mu jen pokývne. Já jdu druhej a řeknu moudře "dobrý den".

Ten chlap musel vidět němýho chlapa, co ho pronásleduje brouk, kterej mu řek "dobrý den".

Bylo to fakt super. Večer už jsme tedy šli samože v noci. Po silnici. Mamuf byl ale tak moc přípraven, že všem rozdal reflexní pásky. Bylo to dobrý a nic nás nezajelo. Ale bylo to jen dobrý. A tak si Mamuf nasadil blikající čelovku, protože má v batohu úplně vše. Asi jako obvykle Evís. A od té doby se nám auta vyhýbala velkým obloukem a užívala blinkrů. Jenom v lese se nám ve tmě nikdo nevěnoval.

Jo a viděl jsem kočku, srnku, zajíce a lišku. Minimálně.

Dnešní číslovka je 31.

14. května 2015

Každodenní číslonoska #136

Dneska jsem měl velmi kulturní den, jelikož jsem navštívil hrad Sovinec. Bylo to fakt žůžo, protože nám udělali prohlídku jen pro dva lidi. Dojeli jsme tam teda asi v jednu odpoledne, ale i tak jsme byli 3. a 4. návštěvník toho dne. Znamená to, že nám nikdo nekašlal do výkladu. Prostě super 

A pak, až průvodce dovykládá, si můžete sami pochodit v nezamčených prostorách, vylízt si do věže a tak. Prostě dobrý.

A taky jsem byl ráno běhat. Využil jsem zámecké zahrady, protože obvykle běhám jako nuzák po lese. A tak jsem si to dal kolem soch, květin a jezírka s fontánkou.

Jelikož bylo ráno, tak se tam pohybovalo víc strojů (sekačka a traktůrek) než lidí (já). A ta sekačka mě měla nějak ráda, protože mi byla furt v patách. Byla to docela sranda, než jsem zjistil, že to není nový druh živočicha, ale že to řídí chlap, co na mě divně zírá. A tak jsem utek ven a vrátil se, až byla sekačka někde v háji.

No a jak jsem psal, že každý den dělám kamnování: tak včera mi došla menší dřevíčka na podpal a tak jsem šel nasekyrkovat. V kůlně jsou celkem 4 sekyrky. Prvně jsem si vzal takovou solidní, ale pak jsem nalezl fešnou Fiskarsku a s tou to šlo tak nějak samo. Kdyby mi párkrát rozseklé poleno nespadlo na nohu, tak vy se to obešlo bez zranění, ale to bych zase nebyl Jasmín.

A Mamuf se na těch kamnech chytá cosi vařit, takže to nedělám nadarmo. No a taky se s tím vytápí koupelna a záchod, páč to nějak celkově dělá zdejší oběhovou soustavu.

Dnešní číslovka je 4.

13. května 2015

Každodenní číslonoska #135

Dneska jsem měl zase hodně výletní den, ve kterém jsem ušel asi 37 000 kroků. Nejdřív to vypadalo tak, že pojezdem na rozhlednu, kam jsem chtěl, lanovkou. Ale dobře to dopadlo a museli jsme jít pěšky. To jsem jako chtěl, protože jinak by to přece neplatilo.

Naštěstí se ukázalo, že lanovka jezdí jenom o víkendu a mohli jsme si ty 2 hodiny chůze do odpornýho krpálu užít. Mi to fakt nevadilo a připadal jsem si velmi výletně.

Pak jsme se teda dopachtili k té rozhledně a šli jsme ještě dál - k horní nádrži přečerpávací věci Dlouhé stráně. Mám to tam moc rád. Obešli jsme to celé dokola a našli jsme kiosek, kde nám dali jeden pohled s razítkem, protože jich víc neměli. Ty pohledy jsou obecně problém, protože není sezóna a tak nikde nikdo není. A nikde nikdo neprodává pohledy.

Ale tak co už, no. Hlavní je, že jsme tam došli. A pak jsme šli zase zpátky. Jít z kopce je daleko otravnější, než se krcat do kopce. Trochu mě ale vzpružovalo vědomí, že pod kopcem čekaj rolby, páč to končilo u sjezdofky. Tak jsem se s nima taky vyblejsk. Vyblejsk jsem se s hodně dalšíma věcma, ale všechno do světa neposílám, protože i já mám zbytky soudnosti.

Jo a večer jsem zase zakamnoval. Je to fakt super činnost! Jo a už jsem level 8, takže jsem nandavač!

Dnešní číslovka je 8.

12. května 2015

Každodenní číslonoska #134

Dneska jsem měl hodně chodící den. Udělal jsem asi 37 000 kroků, páč jsme navštívili Tři kameny (nebo tak nějak). A pak jsme šli ještě někam dál, protože jsme hledali místo, kde nám dají najíst. Nikde ale nic a tak jsme se zas vrátili (asi za 5 hodin) a jeli na nákup.

A pak že půjdem na večeři do restaurace, co se jmenuje jako něco s rybama. Měli tam ale zavřeno a tak jsme šli do restaurace, co se jmenuje jako něco s poštou. Měli tam zavřeno z technických důvodů a tak jsme šli do restaurace, co se jmenuje nějak jako kostel. A tam měli zavřeno. A tak jsme šli do poslední, co se jmenuje jako kino.

A tam měli otevřeno. Bylo to tam moc krásné a voňavé. Ale vyhodili nás hned ve dveřích, protože mají otevřeno jen do 20:00 a tak nám v 19:20 už najíst nedají. A tak jsme se zas vysypali ven. Co už.

A taky jsem rozdělal oheň v kamnech!

Dnešní číslovka je 20.

11. května 2015

Každodenní číslonoska #133

Dneska jsem jel na dovolenou. Mám tu fakt smrtelný net, takže vám nejsem schopen svoje štrapáce psát. Taky nemám noťásek, ale jenom sluchátko.

Nicméně jsem si koupil sešit se šnekama, kam si budu svoje poznámky psát a dopisů to zpětně.

Ale tak když už jsem v tom: Takže začalo to tím, že jsme s Mamufem nemohli narvat zavazadla do kufra od auta, ale Evís nám to tam natetrisoval. A pak už jsme vyjeli vstříc novým zážitkům (do Vaňkule na oběd). A pak už vstříc novým zážitkům!

Bydlíme v takové jeseníkovské luxusní chatce. Hlavní věc ale je, že ve zdejší usedlosti mají dětské hřiště. Je obrovské. Je tam hrad, houpací kůň i pirátská loď. Vyřádil jsem se, poskluzavkoval jsem a poprolejzačkoval.

Zítra tam jdeme zase, protože je to zároveň údolí portálů a maj tam lavičky ve tvaru ryb.

Dnešní číslovka je 18.

10. května 2015

Každodenní číslonoska #132

Dneska jsem měl balící den, protože zítra jedu na tu dovolenou. Původně jsem to chtěl udělat klasicky, dle mého návodu, ale pak jsem si řekl, že to není legrác, protože jedu do hor. A tak jsem si řekl, že to udělám pořádně. Měl jsem v hlavě docela dobře naplánované, co si mám jako vzít s sebou. A tak jsem se do toho dal. Docela mi to šlo. Například jsem sám vymyslel, že bych si měl vzít pytle na špinavé oblečení.

No začal jsem tak, že jsem si vzal boty a dal jsem je do kufra. Myslel jsem na to, že je musím dát na tu stranu kufru, která má kolečka, aby byly boty prostě na dně, až ten kufr postavím. Tak chytrej jsem byl. Pak jsem tam naházel nějaký gatě a asi 3 trika a věci na běh. A pak jsem tam nasypal kosmetiku a ručníky.

No a pak mi přišlo, že jsem dost nevybavenej a šel jsem za Evísem, aby mi jako pomohl a řekl, co si teda mám vzít. Prvně jsem dělal machra a jakože si to nabalím sám, protože nejsem vůl. Asi vteřinu předtím, než Evís došel, jsem přišel na to, že jsem to udělal opačně a můj plán s tím, že dám boty na dno, bohužel selhal. Dal jsem je samože na druhou stranu kufra.

No tak jsem to Evísovi vysvětlil, že nápad jsem měl dobrej, ale nakonec jsem to stejně pomotal. Evís mi to celkem pochválil, ale přidal víc kalhot, triček, teplých věcí, ponožek, toaleťák (protože "jsem zvyklej na tenhle jemnej a kdovíco tam budou mít") a něco na spaní. Na to bych si nikdy sám nevzpomněl. A taky vyházel nějaké blbosti, které jsem tam nastrkal. Půjčil mi batoh a vysvětlil mi jeho funkce.

Mám pocit, že jsem dobře vybaven. Mám s sebou i náplasti s raketama a kočičkama. A žvýkačky. A krém na ruce.

Dnešní číslovka je 27.

9. května 2015

Každodenní číslonoska #131

Dneska jsem chtěl mít takový jako hodně odpočinkový den. To jsem měl tak napůl, protože jsem dočet 2 knihy, ale zase jsem nachodil asi 13 kiláků, takže jsem zas tak moc neodpočíval. Ono totiž jsem jednak celej den sbíral psí kakánky a druhak (fakt jsem napsal druhak!) jsem se podíval na Intel a našel jsem portál, ze kterýho šly udělat 4 dobrý fíldy. A tak jsem neodolal a vydal jsem se do terénu, no.

Ale jinak jsem měl takový pohodový den, ve kterém jsem ležel, pakliže jsem zrovna nechodil.

Dnešní číslovka je 9.

8. května 2015

Každodenní číslonoska #130

Dneska jsem měl takový odpočinkový den, který jsem zahájil tak, že jsem si chtěl trochu zaběhat. Říkal jsem si, že bych to neměl přehnat, abych si jako neublížil, když jedu na tu dovolenou. A tak jsem si řekl, že si doběhnu jen k té kapličce v lese, co ji mám tak rád. A tam jsem si chtěl sednout a být v sobě.

Jenže jsem tam teda doběh a stáli kolem nějaký lidi, co řvali a měli kola. Tak jsem musel běžet dál, protože jsem tam nemohl být sám. A tak jsem pokračoval. Pak jsem potkal auto ze Švýcar. A pak jsem v lese potkal loď na kolečkách. A pak jsem potkal nějaké domky. A pak jsem se otočil a běžel jsem zpět. Ale nějak jsem se zapomněl a divně jsem odbočil a ocitl jsem se na takové divné kamínkové cestě. Byl jsem rád za svůj orientační smysl, protože jsem se zvládl vrátit zpět na dobrou cestu (aniž bych se vracel). Jen jsem si teda ještě kus zaběh.

No nakonec z toho bylo 14 kilásků. Ale dobrý. A hlavně jsem se prvně namazal krémem opalovacím, co má modrou barvu. No možná jsem se i opálil, takže vypadám trochu víc živý, což je asi dobře. A hlavně jedu na tu dovolenou, takže to pak bude v práci vypadat, že jsem jel někam k móřu a přitom jsem si to pořídil tady. Kulišárna.

Dnešní číslovka je 48.

7. května 2015

Každodenní číslonoska #129

Dneska jsem měl normální den, v jehož večeru se mi prostě už nechce psát, protože už jsem se vykecal. Naživo.

Dnešní číslovka je 7.

6. května 2015

Každodenní číslonoska #128

Dneska jsem měl zase brutální pracovní den, ve kterém jsem hodně pracoval. A pak jsem si šel zas zaběhnout 15 kiláčků a opět jsem proďuravěl fusekli. Jsem fakt moc rád, že mě s novýma maminka i Evís tak poctivě zásobují, protože jinak bych si snad musel začít stříhat nehty nebo co.

Což teda dělám, protože baletnění, ale asi ne dostatečně úplně, když fusky prostě nevydrží.

Taky jsem byl dneska ve 2 šopech a ani v jednom jsem si vezpomněl, že bych si měl koupit skořici. Už ji kupuju 2 dny a furt se mi to ještě nepodařilo. Zkusím zítra. Další pokus. Totiž jsem dneska v práci zjistil, že s sebou nemám gumičku a tak nemůžu jít do posilky, neb jsem byl rozprostovlasen všemi směry. A tak jsem šel do Albrechta, abych si tam nějaké gumky koupil. A skořicu jsem jim tam zas nechal. Ale předpokládám, že kdy už jsem tu o tom pojednal, tak si na to budu pamatovat a zítra už mi to snad vyjde.

Dnešní číslovka je 33.

5. května 2015

Každodenní číslonoska #127

Dneska jsem měl takový normální náročný den, ve kterém jsem byl v práci a v posilce. Takže taková jako normálka. Nic moc zajímavého se mi nestalo. Kromě toho, že jsem si v šalině cestou domů nečetl a díval se z okýnka. To už jsem fakt dlouho nedělal a docela dost mě to bavilo. Hlavně jelo nějak moc málo lidí a tak jsem si tu jízdu celkem užil, protože jsem nemusel dělat, že tam nejsem já nebo že tam nejsou všichni ostatní. Prostě prázdnej vozejk je dobrej.

Dneska jsem byl dokonce tak moc akční, že jsem začal řešit některé aspekty dovolené. Například dopravu na místo určení, přičemž jsem zase zapomněl, kamže to vlastně jedu. Došla mi díky tomu super věc. Že mám fakt hrozně rád lidi, co mě mají rádi a neskutečně moc si jich vážím. Já bych třeba nechtěl jet na dovolenou s někým, jako jsem já. Dopadlo by to strašně, protože neumím řešit reálné věci a problémy řeším až ve chvíli, kdy doopravdy nastanou (ale zase jsem v tom dobrej). Prostě jim téměř nijak nepředcházím. Dokonce i to pouzdro na telefon mi koupil Nex. Kdyby to bylo na mě, tak bych se na to vykašlal.

Ale to není jen o té dovolené. Je to tak se vším a vždycky. Třeba existují lidé, co si den předem chystají věci, které si druhý den oblečou. Nebo si to aspoň promýšlí. Já se prostě ráno postavím ke skříni a něco na sebe hodím, přičemž často ani nereflektuju venkovní počasí. To už celkem eliminoval Evís, protože mi začal večer říkat, co si mám druhej den zhruba oblíct (svetr nebo mikinu, dlouhé kalhoty, jenom tílko, teplé boty, jen žabky a tak).

Ale o tom jsem tak nějak vlastně ani mluvit nechtěl. Takové věci bych měl říkat až PO té dovolené, protože bych neměl děsit spoludovolenáře. Ale tak co už. Zase když jsem totálně nepřipraven já, tak aspoň někdo bude.

Jo a chci na rozhlednu. Musíme tam navštívit nějakou rozhlednu. Nebo tři. To tam jistě maj.

Dnešní číslovka je 32.

4. května 2015

Každodenní číslonoska #126

Dneska jsem se začal těšit na svoji dovolenou. Předtím jsem to tak nějak ignoroval a myslel jsem si, že je to ještě daleko. Ale dneska jsem si uvědomil, že to tak není. Doufám, že se tam budu hodně moc toulat. Na to se asi těším nejvíc. A hlavně se mi hodně ulevilo, když jsem zjistil, že jsou kousek od bydlení portály, takže nepřijdu o Sojonýra (to mluvím o Ingressu, kdyby vám to nedávalo moc smysle).

No každopádně se teda těším. Vlastně dopoledne jsem se těšil, teď už jsem zase docela inertní. Jako sice pozitivně inertní, ale to těšení jsem dneska cestou asi někde vytrousil. Až tak mi to neva, aspoň jsem klasicky flegmatický a nerozrušuje mě to. Všechno je tak, jak má být.

Dokonce jsem se i krátce zamyslel nad tím, co si s sebou vezmu. A došel jsem k tomu, že v pondělí ráno prostě něco naházím do kufra, kterej mi pučí Evís, protože tak se to podle mě má dělat. Tak se totiž jezdí na dovolenou. Bezstresově. Ale vezmu si s sebou sprcháč a opalovací krém a repelent a kartáček na zuby. A běhací boty a kalhotky. Tím jsem si jistý. Teda nejsem si jistý tím, že si to fakt vezmu, ale jsem si jistý tím, že bych si to chtěl vzít, protože to jsou podle mě dobré věci. Vlastně se na ten opalovací krém asi vykašlu, protože žádnej nemám a je to na mě asi moc fancy. Ale ty ostatní věci zní fakt dobře.

Dnešní číslovka je 15.

3. května 2015

Každodenní číslonoska #125

Dneska jsem měl normální odpočívací neděli. Vylezl jsem ven jen 3x. S plastama. Se psem. Do posilky. A pak jsem si četl.

Zjistil jsem, že nějaký obyvatel domu chodí kouřit na chodbu. Nechá tam vždycky otevřené okno. A na parapetu rozkouřený doutník. Okno včera Evís zavřel a já vyhodil ten doutník. A dneska jdu do posilky a zas najdu na chodbě otevřené okno a na parapetu doutník. Tak jsem okno zavřel a ten doutník zas vyhodil.

Hrozně se mi to líbí, protože nevím, kdo to dělá. A ten někdo zase neví, kdo mu ty doutníky vyhazuje. A je dost možné, že to dělá víc lidí (obě části, jak kouření, tak vyhazování). A to je na tom právě to super!

Dnešní číslovka je 20.

2. května 2015

Každodenní číslonoska #124

Dneska jsem měl fakt super den, ale jsem tak unavenej, že se mi o tom zas nechce moc pojednávat.

No začal jsem tím, že jsem se brzo probudil a tak jsem jel do města Ingressit, protože měla dojet maminka. Jakože měla dojet maminka a já jsem jí šel vyzvednout. Tak jsem tam byl jen o něco dřív a pohrál jsem si. Pak teda dojela maminka a poseděly jsme a ponakupovaly jsme.

Pak dojel ten zbytek a šli jsme na oběd, kde jsme dělali prasárny, ostudy a byli jsme sprostý. Pak nám maminka všem předala prézenty k narozeninám, i když nikdo z nás v dalších 14 dnech narozky nemá. O to to bylo lepší a obsahovalo to i soutěžní hádanku.

Já jsem nafasoval rybu a pak jsme šly s Evísem běhat. A pak jsme jely na výlet Ingressit a rybu jsme vzaly s sebou. Usadil jsem ji na zadní sedadlo, připásal a celou cestu jsme hrály hru "vzadu sedí naše dítě a tak nemůžem mluvit sprostě, huštat s autem a zpívat". Docela se nám to dařilo.

Dneční číslovka je 31.

1. května 2015

Každodenní číslonoska #123

Dneska jsem měl velmi odpočívací den, takže ani nemám nějaké super zážitky. Snažil jsem se co nejvíc udržet v mezí postele. S knihou.

Dnešní číslovka je 6.