30. června 2015

Každodenní číslonoska #183

Dneska se mi taky moc nechce psát, jsem se nějak vypsal poslední dny. Měl jsem dneska úplně normální den, jenom večer jsem trpěl hroznou obavou, že zmoknu. A pak fakt spadlo několik hodně velkých kapek, ale to bylo všechno.

Dnešní číslovka je 27.

29. června 2015

Každodenní číslonoska #182

Dneska jsem měl docela dobrý den, ve kterém jsem se hodně smál. Ale hrozně moc si chci jít číst, protože chci ležet a měl jsem kolem sebe dneska hrozně moc hluků.

Dnešní číslovka je 17.

28. června 2015

Každodenní číslonoska #181

Dneska jsem měl den, co strašně rychle utekl. Vůbec to nechápu, ten den prostě někam zmizel. Začalo to tak, že jsem šel dopoledne běhat. Chtěl jsem si dát nějaký normální běh, ale běželo se mi tak dobře, že jsem běžel dál a dál a dál, až jsem to a 20 km násilně ukončil, protože jsem měl žízeň. Doteď jsem fascinován tím, že mě nic nezačalo bolet, protože obvykle mě už bolej záda nebo kyčle. Prostě dobrý.

No ale mám historku. Běžel jsem lesem do kopce. Je to tam docela prudkej kopec a hned za ním je další příšernej kopec. No a jsem v tom prvním a vidím, že přede mnou jede skupina cyklistů. Já je dobíhám. Nechápu to. Před náma je kousek křižovatka a já se modlím, aby jeli z kopca dolů, protože se bojím, že by na mě mluvili, kdybych je předbíhal.

K té křižovatce se teda dostali o kousek dřív než já. Ale bohužel se tam zastavili a já jsem musel běžet kolem nich. Začali na mě mávat, za což měli plus bod, protože si všimli, že mám zářivě růžová sluchátka a tak je teda asi neslyším. Ty jsem teda sundal, ale běžel jsem dál, protože se nezastavím kvůli cizím lidem, kterých je několik a nikdo z nich není raněn. Byl jsem celkem ufuněnej, protože jsem dobíhal cyklisty do kopce a stále jsem běžel do kopce. A byl jsem víc mimo než obvykle, byl jsem asi u 15 km.

Cyklista: "Co je tam nahoře?" a ukazuje do kopce, kam běžím.
Jasmín: "Nevim, nějaký chajdy. Promiňte, asi vám moc nepomůžu." Matně jsem si vzpomínal, že je to něco s jelenem. A taky je tam Mokrá Horákov, ale to jsem nebyl schopen sdělit.
Cyklista: "A jak se dostanem na Klajdovku?"
Jasmín: "Nevím, promiňte." Já teda vím, kde je sakra Klajdovka, ale taky vím, že jim to za běhu do kopce, kdy se od nich vzdaluju, nevysvětlím. A hlavně na to nemám mentální kapacitu.
Cyklista: "A kam teda běžíte?!?!"
Jasmín: "Domů. Já vím, kudy se tam dostanu." A to už si narazil sluchátka otočil jsem se zády.

To byli mladí lidé. Copak nemají telefony? Nebo mapu? No snad v tom lese potkali někoho, kdo jim řekl, kde ta Klajdovka je. Poslední dobou se snažím dělat samé dobré skutky, ale moc mi to teda nejde.

A pak jsem si četl. Pak jsem šel do restauce a pak na nákup. Mám hrozně moc tvarohů a děsně moc roztomilej kefír.

Dnešní číslovka je 20.

27. června 2015

Každodenní číslonoska #180

Dneska jsem měl docela akční den, ve kterém jsem dostal ubrousky s rybama. V pondělí se tedy těším do práce ještě víc než obvykle, protože budu mít furt obličej umazanej tvarohem (či jinou sváčou), ale budu mít fancy ubrousky k jeho otření.

Tím jsem to jako tak nějak shrnul. Celej ten den. Ale taky jsem přišel na to, k čemu je moje cvičení dobrý. Mám hned tři věci, kdy se to fakt hodí, ale dvě jsou podobný. Ale to neva.

První se mi stala hned ráno. Protože je víkend, tak šaliny jezděj víkendově. Já se jim jako nedivím, taky jsem měl dneska odpočinkovej den, takže jako nedělám stížnosti. Prostě jsem ale věděl, že když mi jedna ujede, tak mám třeba 15 minut čekání. Přesto jsem se na to vyprd a šel jsem na zastávku totálně naslepo s tím, že prostě něco někdy pojede. No a jdu a jdu a najednou (jsem kus od zastávky) slyším šalinu. Tak běžím a vidím, že už jsou všichni nastoupení. A tak přidám a běžím těsně u kolejí, aby mě šalinřidič měl šanci vidět v zdcátku (sic!) a doufám, že na mě jako počká. Samože mi pískotem dvěří dává najevo, že jsem jako moc pomalej. Nebo mi možná fandí. No každopádně epesně naskakuji a dveře se zavřou hned za mnou. Je to jak z akčního filmu.

Druhá věc je, že když jdete na veřejný hajzlík, musíte si na něj (jestliže jste dáma, čůrající pán to má víc v cajku. Možná) dát haldu hajzelpapíru. A nebo můžete mít stehna vodorovně s prkem. V luftě. Pokud jste dlouhotok jako já, za chvíli vás možná bolej nohy. Mě vždycky bolely. Nyní je to v cajku a můžu si dát na čas.

Poslední věc je stejná jako první. Byl jsem teda v centru a jdu dom. No a cestou (jako už u baráku) potkám Evísa, kterej někam jde. Evís mi povídá, že jede shodit a postavit jeden portál, co je zelenej v naší mírumilovné správněbarevné lokalitě. A jestli jedu s ním. Já udělám dementní výraz a řeknu, že se musím jít napít. A Evís řekne, že počká v káře. A tak teda běžím, piju, prosichr čůrám a běžím do káry. Cajk. Uděláme, co je třeba a vracíme se dom. Vysednem a potkáme psa. Je sám. Vypadá hrozně načinčaně, nějakej takovej ten malej fancydog, co bydlí na polštářku tak moc, že mu z toho lezou oči z důlků. Nebo mu lezou oči z důlků proto, že se zaběh a neví, co má dělat. Zkoušíme ho teda přivolat k sobě. Jakože ho čapnem a zavoláme měšťáky, aby ho mohl páníček najít.

No pes se mě asi děsí, protože znám tajemství jeho očí. Utíká pryč. Jdem najít Nexe a následně jdem ve třech hledat toho psa. Pak ho s pomocí další sousedky najdem. Utíká nám. Běžíme za ním. Postupně to odpadá, protože ztrácíme přehled, kam ten pes běžel. Volím správnou cestu a držím se za ním. Snažím se ho dohnat. Pes je asi dost poděšenej, protože když mu hezky řeknu, aby počkal, přidá ještě víc. Běžím a držím si ruce na kapsách, protože v nich mám telefon a krásné mince, jež mi dala maminka a které nechci za nic na světě vytrousit kvůli vykulenému psisku.

Chvíli běžím. A pak mi dojde, že jestli ten pes bydlí někde v domech kolem nás, jistě ho tímto stylem odeženu dost daleko od místa bydliště. Zastavím se na křižovatce, kde je obytná zóna a samé auto. Nevidím, kam pes běžel. Ale stojí tam nějaká paní a tak ji oslovím: "Promiňte! Neviděla jste tady prosím psa? Je takovej malej!" A skrčím se k zemi a ukazuju rukou tak 30 cm od zeme. Paní se mě hrozně lekne, protože ke mě byla zády. Vidím to a tak říkám dál "promiňte, já jsem vás nechtěla poděsit!" honem se narovnám a ukazuju jí dlaně, aby jako pochopila, že jsem hodnej klaďas.

Ona teda popadne dech a říká, že se lekla, že jsem spadla, protože mě slyšela bežet. Říkám, že cajk a jestli teda neviděla toho psa. Ukazuju jeho velikost v rukách. Prvně dám dlaně nad sebe a pak vedle sebe. Dodám, že má takovej hodně košatej ocas a snažím se to přianimovat.

Paní říká, že ho viděla, že běžel kolem ní a jestli je to můj pes. A já říkám, že není. Že se ho jen snažím chytit, abych ho mohla předat policistům, kteří ho snad doručí majiteli. A rukama udělám, že něco chytám a následně si to tisknu k hrudi. Musím vypadat jak mentál, ale kdo mě znáte, tak víte, že někdy hodně mluvím rukama. Paní už je ale v pohodě. Pochopila, že jsem největší hrdina, kterého ten den potká, a říká mi, že neví, kterou cestou běžel, ale hrozně mi přeje, abych psa našla. Tak jí teda hezky poděkuju a jdu se podívat do těch jednotlivých cest. Pes nikde není. A tak volám zbytku smečky a všichni se vracíme dom.

Když cvičíte, tak doběhnete šalinu. Komfortně se vyčůráte na veřejném hajzlíku. Statečně honíte psa zcela bez výsledku.

Dnešní číslovka je 6.

26. června 2015

Každodenní číslonoska #179

Dneska jsem měl takový hodně náročný den, protože je pátek a mi už nějak dochází mana. Ale to nevadí, protože je zítra nejlepší den z celýho týdne!

A nějak se mi nechce kecat, takže to udělám až zítra.


Dnešní číslovka je 49.

25. června 2015

Každodenní číslonoska #178

Dneska jsem měl celkem fajn den, ve kterém jsem byl docela akční, protože jsem zvládl jít dělat nakupování důležitých věcí. A pak jsem šel ještě večer běhat, protože je to moje oblíbená činnost.

Ale chtěl jsem vám říct, že jsem si dneska koupil žvýkačky, co mají skořicovou příchuť. Jsou fakt dobrý a chutnají jako skořice. Konečně někdo vymyslel něco fakt dobrýho, co vám ještě nějak očistí zuby (něco takovýho se píše na škatulce). Prostě super věc. Asi to ale bylo dost drahý (soudě podle částky na pokladně). Já se totiž obvykle nikdy nevídám, kolik co stojí. Aspoň teda ne u malých věcí. Prostě si to koupím. Třeba si každý den kupuju do práce sváču, ale nejsem schopen říct, kolik která část stála. Ani jako odhadem. Prostě to netuším, protože bych si to koupil tak, jako tak, protože je to moje svačina.

Například jsem si dneska koupil 2 rajčata. A já ale vůbec nevím, kolik může takové rajče stát. Nebo kolik tak asi může stát kilo rajčat. A to si je kupuju furt, protože jsem s nima tak nějak nahradil normální jablka. Prostě to nevím. Stejně tak nevím, kolik stojí třeba chleba. Nebo krekrochleby. Nebo okurek. Nebo tvaroh. Vím, kolik stojí můj oblíbený řecký jogurt, protože mi je kupuje Evís a často říká, že nebyly ve slevě, takže za ně dala plnou cenu (Evís je srdcem kupónář, víme?). Nebo to vlastně nevím. Je to buďto 15 nebo 17 kerun. Jedno z toho mínus desetník.

Vím, kolik stojí kýbl mýho proteinu. To jo. Takže moje cenová slepota nemůže fungovat na úplně vše, co sikupuju. Ale! Proteinovej kýbl není malej, takže moje teorie o velikosti možná funguje.

Dnešní číslovka je 9.

24. června 2015

Každodenní číslonoska #177

Dneska jsem měl takový normální pracovní den. Byl jsem moc rád, že dneska ráno nepršelo. A hlavně jsem už v šalině seděl na svém místě. Po docela dlouhé době jsem zase začal číst dedektivky (poté, co jsem si doplnil část základního vzdělání a počet něco literatury, co jsme se o ní učili ve škole). Přišel jsem totiž na to, proč mě včera tak moc fascinovalo to, kam se lidi dívaj. Já jsem si totiž včera v šalině nečetl, protože jsem musel hlídat batoh a tak jsem nechtěl vytahovat knihu.

No a proto jsem musel čumět, kde co lítá a nedíval jsem se do knihy. Protože když se dívám do knihy, tak se nedívám, kdo se dívá. Najednou je to hrozné prozření a tak se o to s váma musím taky podělit.

Jinak se mi opět nic ultra nestalo, což je vlastně asi možná dobře. No a jsem takovej válící se, takže se jdu asi válet.


Dnešní číslovka je 1.

23. června 2015

Každodenní číslonoska #176

Dneska jsem měl takový úplně normální den, ve kterém se mi vlastně nestalo nic moc zvláštního, což je asi dobře. Když jsem šel ráno do práce, tak docela pršelo. No vzal jsem si deštník a šel jsem na šalinu. Byla nějak moc plná lidí a tak jsem zase seděl na špatném místě.

No a sedím a najednou vidím, že na mě civí (doslova) nějaká paní. Stála kousek přede mnou. A za ní stojí pán (který nepatří k té paní) a taky na mě civí. Jako na mě se obvykle lidi moc nedívaj. Rozhodně netrpím takovým tím, že bych si myslel, že na mě lidi čumí. Myslím si vlastně spíš opak, jakože jsem nenápadnej. No a tak na mě teda zírají 2 lidi. Do obličeje. No napadlo mě, že jsem si třeba namaloval jen jedno oko. Nebože jsem posmrkanej. Tak jsem si vytáh telefon a zkontroloval jsem se. Byl jsem v cajku.

Naproti mě přes uličku seděl nějakej chlap a zíral mi na tělo/batoh, co jsem měl na klíně. Připadal jsem si divně, že na mě ty lidi tak čumí. A pak jsem se sám přistihl, že čumím na nápis na bundě pána, co seděl naproti mě. Naprosto fascinovaně, protože to bylo fakt hezky vyšité. A přitom jsem proti tomu pánovi nic neměl, byl mi úplně buřt, prostě jsem mu jen civěl na bundu.

A pak mi to došlo. Jak tak pršelo, tak byla celá šalina úplně orosená, takže nebylo z oken vidět ven. No a lidi maj oči obvykle otevřené a tak se museli dívat na něco vevnitř. Přišel jsem si chytře, že jsem to tak odhalil. Ale stejně jsem si zbytek cesty myslel, že mám na sobě něco divnýho. Ale v práci na hajzlíku jsem nic nenašel a nikdo v práci nic neřikal, takže to bylo v cajku.

Dnešní číslovka je 27.

22. června 2015

Každodenní číslonoska #175

Dneska jsem měl takový normální pracovní den. Šel jsem ráno do práce v žabkách, protože už je léto. Já už jsem tu o tom možná i mluvil. Že se neumím oblíct a vezmu si na sebe to, co je podle mě vhodné pro dané roční období. No dneska to bylo taky tak. Vzal jsem si kraťasy a šortky. Lidi kolem mě měli ráno dokonce bundy. A mi přitom nebyla zima. Myslím, že jim spíš muselo být hrozný vedro.

Je fakt, že k těm žabkám bylo pár poznámek i v práci. Ale to bylo spíš proto, že tak jako super škrvžou, takže už nejsem agent. Byl jsem si dělat kafe a zmáčkl jsem blbej čudlík a udělal jsem si ho moc. Teda kafe je stejně, ale vyrobí se vám s větším množstvím vody, takže je ho objemově víc. No a mám takovej malej ekspresovej hrnek. Né úplně na pikolo, jež neexistuje, ale prostě malej.

No a tak jsem si do toho načepoval asi tak lungo a něco navíc. No a jak jsem si to nesl ke stolku, tak jsem samože šel jak počůraný, protože jsem se bál, že si to vyleju, protože se to do toho hrnku vlezlo úplně těsně po pokraj. Díky tomu si kdekdo myslel, že mi jako vadí to škrvzání a snažím se to umenšit. No nebyla to pravda, to škrvzání s náma bude až do podzimka.

A pak jsem došel dom a Evís mi večer povidá, že dokoupil halzelpapír. Evís naschvál říká hajzelpapír, protože ví, že to mám rád a přijde mi to veselé. No a že se mám jít podívat, jak to tam naskládal. Bylo mi jasný, že je to jen nějaká zástěrka a tak jsem hned běžel. No nic divnýho v tý skříni nebylo. Asi jen 4 a půl balíku hajzelpapíru. A Evís na mě volá, ať se podívám pořádně. A já teda jden vytáhnu a řikám "heřmánek", páč je na tom vyobrazena ta kytka. A Evís řiká, že to není ono. Tak vytáhnu další a řvu "pjůr vajt" a Evís řiká, že to není ono. Tak vytáhnu další a řvu "heřmánek" a Evís řiká, že to není ono. A tak vytáhnu ten poslední a začnu se strašně smát.



Dnešní číslovka je 17.

21. června 2015

Každodenní číslonoska #174

Dneska jsem měl odpočívací den, ve kterém jsem dočetl knihu. A možná dočtu ještě jednu. A pak jsem si byl zaběhat. To je celé, jelikož chci pokračovat ve čtení, tak to tu utnu.

Dnešní číslovka je 12.

20. června 2015

Každodenní číslonoska #173

Dneska jsem měl naprosto super den! Jsem z něho celý usmívací a moc se mi líbil. Jak jsem psal včera, dneska jsme jely s Evísem za mojí maminkou na návštěvu. Teda vlastně to nebyla návštěva, protože jsme prostě maminku nabraly a jeli jsme do Svitav. Prvně jsme pochodily šopy (maminka mi koupila super parfém, co voní jako kiwi! Těším se v pondělí do práce, protože jako kiwi jsem tam ještě nevoněl) a pak jsme šly (teda jely, ale to není podstatné) na jídlo. Na pizzu.

Tak jsme si každá vybrala a já jsem se u své pizzy ptal, jestli jsou ty brusinky celé nebo jestli je to taková ta marmeláda. Já totiž takovou tu marmeládu na pizze úplně nesnáším. Celé brusinky jsou geniální, ale ta rozbablaná marmeláda je prostě nechutná. Tedy pro mě je nechutná, nemyslím tím, že je obecně nechutná. Tedy jakože si nemyslím, že jste vepř, když to tak máte rádi. Ale já to tak rád nemám. A tak se teda ptám, jestli jsou to celé brusinky nebo marmeláda. A ta paní mi povídá, že to jsou celé brusinky. Tak jsem si to objednal.

Byla to marmeláda. Čekaly jsme na to asi 45 minut, přestože byl lokál prázdný. Ale tak cajk. Měl jsem hroznej hlad a tak jsem z toho tu marmeládu prostě oškrábal, ale stejně to nebylo dobré a vůbec jsem si to neužil. Přitom těsto a tak bylo fakt dobrý. Ale ta marmeláda to prostě pokazila. Tak jsme dojedly a čekaly dalších 25 minut, než došla obsluha odklidit ze stolu. A pak jsme čekaly na účet. A pak jsme nedaly žádné dýško. Je super sledovat ty reakce, když nedáte dýško. Já jsem z toho byl vlastně smutnej, protože mám obecně rád, když jsou na sebe lidi hodný a dávaj si dýško, ale nějak jsme ho nemohli dát paní, co se o nás vůbec nestarala, kecala mi o jídle a ještě se ani nezeptala, co bylo blbě. No, vlastně to asi jasně viděla na tom talíři. Prostě smutný (i když ten její výraz byl fakt dobrej!). A "naschle" řekla jen na půl úst. Kdyby mi tu pizzu donesla a řekla, že se teda omlouvá, ale celý brusinky to bohužel nejsou, ale že to netušila a myslela si, že jsou, tak by mě to tak neštvalo, protože bych to pochopil. I když by teda mohla vědět, jak jejich pizzy vypadaj. Ale tak co už.

A pak jsme jely na bowling, protože to je dobrej sport. Povedlo se mi dát asi 3 strajky a dokonce jsem jedno kolo i vyhrál (čistě proto, abych další hrál ve dvojkové soustavě 1-1-0-0-1). Ale chci říct, že tady byl moc milej pán obsluhovací a tak jsme mu nechaly dýško i za tu neschopnou paní.

A taky jsme dělaly relí, nakupovaly v pivovaru a Ingressily. Prostě dobrý den.

Dnešní číslovka je 8, páč s osmičkovou koulí mi to šlo asi nejlíp.

19. června 2015

Každodenní číslonoska #172

Dneska jsem měl taky dobrý den. Takový příjemně fešný. A snědl jsem hodně moc rajčat. Rajčata jsou teď moje favoritní ovoce.

A hlavně jedeme zítra s Evísem na výlet. Poslední dobou jsem tak moc akční, až tomu sám nemohu uvěřit. Tím jako myslím, že jsem byl minulý týden v té Praze a předtím že jsem byl na dovolené.

A taky mi dneska v práci došly papírové kapesníčky (protože jsem si nedones) a tak jsem si musel nosit ty zelené spermostěrky ze záchodu. Ne, že bych měl takovou rýmu, ale jak jsem furt jedl ty rajčata, tak jsem měl trochu více nehod s tekoucí věcí. A jinak jsem měl prostě lážo den.

Dnešní číslovka je 36.

18. června 2015

Každodenní číslonoska #171

Dneska jsem měl takový hrozně hezký den. Už od rána a to to začalo tak, že jsem si nemohl sednout na svoje místo v šalině, protože si tam sedl nějakej kluk, co s náma normálně ráno nejezdí. A tak jsem mu to odpustil, protože nemohl tušit, kde máme kdo svoje místo. A pak mi bylo dobře v práci, protože tam dneska bylo docela veselo. I když jsem vlastně asi celou dobu mlčel, tak tam prostě bylo hezky.

Hrozně jsem vám chtěl něco povykládat, ale stihl jsem to zapomenut. Pamatuju si jen to, že jsem měl takovou zajímavou věc. No nic, třeba si vzpomenu, budu prostě psát volně dál. S tou kadeřnicí jsem se samože furt ještě nerozhodl, ale tak abych o sebe jako opečoval nějak jinak, tak jsem si včera po dost dlouhé době nalakoval nehty. Vypadám díky tomu více fancy. Je to v podstatě taková pojistka, kdybych se tam neodhodlal jít. Jakože jsem pro sebe tedy aspoň něco vizuálního udělal.

Taky jsem si večer fest pojógoval a díky tomu teď sedím rovně a vůbec se nehrbím. Škoda, že tento skvělý efekt odpadne ve chvíli, kdy si lehnu s knihou do postele. A myslím, že jsem tímto svůj kadeřní hřích odčinil zcela.

Dnešní číslovka je 47.

17. června 2015

Každodenní číslonoska #170

Dneska jsem měl takový normální pracovní den, ve kterém jsem furt smutný, i když už jako dělám, že nejsem. A tak jsem teda pracoval a pak jsem šel z práce dom, ale zjistil jsem, že Evís je taky ve městě a tak jsme se potkaly a jely jsme šalinou dom.

No a jedem kolem jedné nové kavárny, co ji máme po cestě. A vedle té kavárny (nebo prostě tak nějak součástí) je kadeřnictví. A Evís taky furt uvažuje o tom, že si s vlasama něco udělá. A já už jsem vám vykládal o tom, že si s nima něco chcu udělat.

No a tak řikám, že bysme mohly jít na kafe do té kavárny, protože jsme tam ještě nebyly. A projely jsme kolem. A na další zastávce jsme vystoupily a šly jsme tam. Daly jsme si docela nesourodé a nekombinovatelné věci a koukaly se na ryby, protože jsme si sedly hned vedle akvárka.

A pak jsme chtěly jít do toho kadeřnictví, jelikož jsme si předtím dodaly odvahy. No a tak tam přijdem a paní kadeřnice zrovna odchází z práce. Ale vzala nás dovnitř, ukázala nám to tam a dala nám vizitky, abysme se jako mohly objednat. A taky nám řekla, že máme hezké vlasy, protože si je nebarvíme. A tak jsem držel hubu, ale napadlo mě, jestli je to fakt profík, když to na mě nepoznala. Ale těžko říct, možná to prostě tak nějak zběžně nejde vidět a kdyby mě zkoumala, tak by na to jistě přišla.

A pak jsme jely domů. A já furt nevím, jestli se tam mám objednat, protože nevím, co chci se svýma vlasama udělat.

Dnešní číslovka je 25.

16. června 2015

Každodenní číslonoska #169

Dneska jsem hrozně moc smutnej a tak se mi ani nějak nechce psát. Nechce se mi psát ani důvod, proč jsem tak smutnej, protože si myslím, že to sem tak nějak nepatří. Takže bych vlastně ani neměl psát, že jsem smutnej, ale to by to vypadalo, že jsem to odflák prostě bez důvodu. A třeba bych pak už ani nevěděl (někdy v budoucnu), proč jsem nenapsal blábol.

Měl jsem dneska docela profesionální den, ve kterém jsem více než hodinu v kuse chytře mluvil. A ještě jsem zvládl dělat hostitele a donesl jsem vodu.

Dnešní číslovka je 48.

15. června 2015

Každodenní číslonoska #168

Dneska jsem měl takový normální den, ve kterém jsem byl v práci a pak jsme doma s Evísem dokoukaly hned 2 seryjály. Jeden byl super a druhej byl míň super. Ale o tom jsem moc povídat nechtěl, protože jsem tak nějak zjistil, že skoro vždycky tutlám, na co se dívám nebo co vlastně čtu. Což je možná trochu škoda, ale nějak neumím věci moc dobře hodnotit a tak tu vlastně nechci zabředávat do takových těch výměn názorů mezi dvouma lidma, co maj na nějakou věc odlišný názor. Myslím takové ty žabomyšosti.

No ale ještě před tím televizním večerem jsme s Evísem šly recyklovat. To jakože jsme šly do kontyšů odnést věci, co patří do papíru, do skla a do plastů. Já jsem měl za úkol vzít papíry a sklo. Sklo byly 3 lahve. Stály na stolku hned vedle sebe. Ale to jsem nevěděl. Věděl jsem jenom to, že mám vzít lahve. Zvládl jsem vzít dvě, protože jsem si teda nějak nevšiml, že jsou tři. No a pak jdeme s Evísem po ulici a já držím pod paží ty papíry a ve druhé ruce mám 2 lahve. A začal jsem zpívat nějakou melodyji, co jsem si zrovna vymyslel a kolíbal jsem se.

A Evís mi povidá, že vypadám jako někdo, kdo ty 2 lahve zrovna vypil. A pak chvíli mlčí a pak se mě ptá, kam jsem dal tu třetí. A já se furt potácím a ptám se ho, jakou třetí? Že mám už jen ty papíry. A dozvěděl jsem se, že jsem fakt Jasmín, protože jsem měl vzít 3 lahve a ne jen výběrově dvě (Evís nesl obří koš plastů). No a dojdem dom a fakt tam ta poslední lahev stála.

Měl jsem z toho hrozně divný pocit, protože já jsem tam fakt viděl jen 2 lahve. No a píšu to sem proto, že si myslím, že se to lidem tak nějak normálně stává, ale i tak je to furt fascinující. Takové to nevidění něčeho, co přitom vidíte. Asi jako když hledáte klíče a díváte se na ně. Nebo je máte v ruce.

Jo a taky jsem přišel na to, že se mi už skoro povedlo vypatlat tužku na oči. Asi po skoro 2 letech. Ještě tam teda tak na měsíc mám, ale prostě už vidím na její konec. Měl jsem pocit, že je nekonečná. Samé divnosti dnes.

Dnešní číslovka je 37.

14. června 2015

Každodenní číslonoska #167

Dneska jsem měl zase hodně náročný den, protože jsem byl v Praze a teď už jsem zas v Brně. To znamená, že jsem jel Žluťasem zpět, protože musím zítra do práce a být normální nevýletovací Jasmín. Ale předtím, než jsem jel dom, jsem ještě zažil nějaké to dobrodružství. A taky vám ukážu fotky, co jsem nafotil, protože (jak už jsem říkal) nikdy nic nefotím a snažím se s tím něco dělat.

No den jsem začal tím, že jsem si byl zaběhat. To jsem musel, když jsem s sebou táhl ty věci na běh. Jsem z toho šťasten a připadám si dobře, že už jsem běhal i po Praze. Jako prvně jsem se chtěl držet jen v tom parku, co se jmenuje nějak jako jezero nebo tak (a je tam divadlo!), ale pak to tam byla nuda a tak jsem vyběh do ulic. Což bylo super. Cestou zpět jsem uingressil level devět a koupil jsem si na snídani broskev v jednom obchodě, kde měli hodně jablek. Jablko jsem teda taky koupil, ale nakonec jsem ho nezkonzumoval.

No a pak jsme byli na procházce někde, kde se to jmenuje Grébovka nebo tak nějak. Je tam hodně cestiček a roste jim tam víno. A taky tam mají falešnou jeskyni, fontánko a tak. Je to tam dobrý, jistě ale všichni víte, jak vypadá park. Tak je to prostě normální park, ale mi se tam líbilo, tak to zde musím povelebit.

A teď teda fotky:


Tohle je ještě z Brna. Šel jsem na toaletu, než jsem jel. Jednak je to interní vtip a druhak (já fakt napsal druhak!) je to takové to, že za každou cedulí je příběh. Tady teda asi není až tak moc srdceryvný.

Praha a kafkovská socha. Musel jsem si to vyfotit, protože jsem chtěl mít i něco inteligentního, jelikož jsem tušil, že moje ostatní fotky budou spíš jasmínovské.

Toto je naprosto nejlepší část Prahy, co jsem zatím viděl. Je to roh nějakého domu, který je někde v Praze. Už nevím kde. Ale to nevadí, hlavní je, že to mám vyfocený.

A tady jsou ryby ve vázách. A ještě jsme šli kolem jednoho šopu, kde měli skleněné ryby ve výloze. Ale to jsem nějak nevyfotil, protože jsem měl hlad. Chci tím ale říct, že v Praze mají normálně furt někde skleněný ryby v oknech.

Tady jezdí podzemní šalina. Hrozně se mi líbí ta představa, že bydlí někde v těch tunelech a sem tam vykoukne ven. Vím, že to tak jako není a taky chápu, že všichni metro znáte a není to žádnej superdiv. Taky z toho nejsem až tak moc odvařenej, ale ten otvor, ve kterém se semtam objeví podzemní šalina, je prostě super.

Tohle je ta umělá jeskyně někde v Grébovce. Takhle nějak si v hlavně představuju sousloví "zvětralá hornina".

Vykouknutí z té umělé jeskyně.

Tadyten domek jsem fotil z Nuselských (nebo takových nějakých) schodů.

A finále! Rybičky, které jsem na obědě dostal od Milhause. Ještě teď dělám usmívání.   
No a pak už jsem teda jel dom. Cesta byla super. Sice vedle mě zase sedělo tlusté dítě, co do mě furt drcalo, ale aspoň to trvalo ani ne dvěapůl hodiny. Což je super, protože cestou tam jsme měli opožděnost asi půlhodinovou.

Dnešní číslovka je 4.

13. června 2015

Každodenní číslonoska #166

Dneska jsem měl docela brutální den, který byl plný zážitků, ale taky docela hlubokého povídání, takže jsem takový příjemně unavený. Viděl jsem hrozně moc Prahy a moc se mi to líbilo, protože jsme se vyhnuli všem takovým těm profláklým místům, kde je hrozně moc turistů. Vyfotil jsem asi jenom dvě fotky, ale podělím se o ně až z domu, protože se mi nechce připojovat telefon.

No ale chtěl bych vám povykládat veselou historku. Chtěl jsem si totiž koupit zmrzlinu a šli jsme kolem šopu, co se jmenoval nějak jako Häagen-Dazs. Prostě zmrzlinářství. Tak jsem tam vlezl a vybral si 2 příchutě, které jsem chtěl jíst. A tak to říkám té paní za pultem. A ona teda vzala kurňótek a nabrala do něj tu zmrzlinu. Nedával jsem pozor, takže jsem si nevšiml, že toho bylo asi tak kopec. Asi jako lidská pěst. A tak cajk a ukazuju na tu druhou, kterou jsem si vybral a ona se mě ptá, jestli to chci do druhého kurňoutku (a natahovala se pro něj). A já řikám, že ne. Jestli mi to jako nemůže dát prostě do jednoho, když chci jako jen dva kopečky.

A ona se tak jako divně usmála a řekla, že jistě může. Začala brutálně cpát tu první zmrzlinovou pěst do toho kurňótku a pak na to posadila další, takže to bylo fakt obrovské. Během nabírání jí to trochu padalo, takže ten horní kopec lepila natřikáte. Furt se u toho divně uchichotávala. Jako né, že by se mi smála, prostě se jí líbilo, že je někdo takovej blbec, že si musí do jednoho kurňótu narvat 2 porce. Prostě jako kdybyste si koupili pizzu kvatro formádži a zároveň chtěli, aby vám na ni dali navíc ještě třeba salámovou. No ale narvala to tam, nic mi během jezení neukydlo. Zaplatil jsem za to 140 kerun a vůbec toho nelituju.

No a pak jsem měl ještě nějakou thajskou polífku, kterou mi udělali s tofu, protože jsem to s masem nechtěl. Což bylo cool. Jo a už taky neříkám "podzemní šalina", ale správně "metro". A ještě jsem si naingressil asi 80 unikátů.

Dnešní číslovka je 14, no.

12. června 2015

Každodenní číslonoska #165

Dneska jsem měl takový docela náročný den, protože jsem měl ten výlet do Prahy za Mamufem. To znamená, že jsem šel ráno do práce a celej den jsem myslel na to, jak odpoledne pojedu do Prahy. Takže jsem jako nebyl až tak moc produktivní, jako jsem normálně. A nejlepší bylo, že jsem v práci vykecal, kam jedu. A místo, aby mi kolegové přáli šťastnou cestu, bylo mi řečeno, abych v Praze nelízal žádný divný věci, protože moje střeva a viry a baktéryje.

Byl jsem z toho strašně šťastnej, protože to prostě znamená, jak moc tam Jasmína už znají. No vlastně o nic nejde, ale je to prostě tak milé, že si to sem musím napsat. Ale tak zpět k té cestě.

Byl jsem fakt hustej a měl jsem už místenkověc, takže jsem se nemusel strachovat, že na mě nebude místo. Je to poprvé, co jsem Žluťasem jel, takže jsem měl trochu obavy. Hlavně jsem moc nevěděl, jak najdu ten správný bus a tak. Prostě taková ta moje cestovací klasika. Ale nakonec jsem to zvládl opravdu dobře a nastoupil jsem správně.

Vedle mě seděla nějaká holčička, která furt jedla nějakej salám. A pak jablko. A pak už se fakt nudila, protože jsme měli asi půl hodiny opoždění, a tak začala zpívat. No moc nadšenej jsem teda nebyl, ale umím si představit i o dost horšího spolusedícího. A tak jsem teda správně dojel a správně jsem vystoupil a Mamuf se postaral o ten zbytek.

A pak jsem jel metrem. Furt si nejsem jistej, jestli mám metro rád nebo ne. Musím si to promyslet a proto o něm nebudu dále pojednávat. Jo a ještě jsem měl hrušku a koupil jsem si letenku na záchod za 10 kerun. A pak jsem si teda koupil ten lístek do metra a tím jsem vyčerpal všechny finance, které jsem si s sebou přivezl.

Dnešní číslonoska je taková hodně zmatená a poskákaná. Jsem si toho vědom. A taky jsem šel parkem. Ale to nevadí, taky to byl hodně náročný den. Protože jsem byl takovej hustej cestovatel. A pochodil jsem kus Prahy. A jel jsem metrem. A byl jsem v nákupním centru, jehož jméno už jsem zapomněl. Prostě to byl hustej den.

Dnešní číslovka je 31.


11. června 2015

Každodenní číslonoska #164

Dneska jsem měl moc a moc a moc super den. Šel jsem do práce a byla tam hromada legrace a moc se mi tam líbilo, protože přestože tam bylo vedro, moc jsem si to tam užil. A pak jsem večer šel a dělal jsem běhání. Bylo docela vedro, takže to bylo vlastně hodně náročné, ale i tak jsem byl borec a nepokazil jsem si laťku luxusních vysokorychlostních běhů.

No a hlavně jsem vám ještě nepovykládal, že zítra jedu do Prahy. Už jsem tam párkrát byl, ale jako turista jenom jednou. Bylo to v páté třídě a vůbec se mi to nelíbilo, i když jsem musel dělat, jakože se mi to líbilo, protože jsem si tak připadal víc normální. Asi jako když jsem dělal, že mám rád svoje narozeniny. Ale s věkem člověk zjistí, že to prostě dělat nemusíte a je to taky cajk. Jenom jste jakože morous.

No ale to jsem vůbec říkat nechtěl. Chtěl jsem říct, že jedu na výlet do Prahy. Jako turista, protože tam nemám žádný konkrétní cíl (jako třeba koncert, což je ten druhej důvod, proč jsem kdy v Praze byl. Vlastně ještě jsem tam jel natáčet jednu konferenci, ale to jsem z Prahy prakticky nic neviděl, protože jsem byl tak unavenej, že jsem cestou tam v šalině usnul). No prostě celkově na Prahu nemám moc hezké vzpomínky, spíš jsou tak nějak jako špatné. Ale zase se mi tam nikdy nic hroznýho nestalo. Ale to jsem taky říkat nechtěl.

Moc se tam totiž zítra těším. A hlavně se zítra těším na cestu tam, protože jedu Žluťasem. Ještě nikdy jsem tím nejel a všichni mě straší, že si se mnou člověk, co bude sedět vedle mě, bude chtít povídat. Myslím si, že je to blbost, ale stejně si vezmu sluchátka a knihu, kterou nebudu číst, protože se budu chtít dívat s okýnka. Díky tomu, že jsem si letenku rezervoval (nebo teda koupil) s fakt velkým předstihem, mám místo na svém místě, kde rád sedím. Doufám, že mě od tam nikdo nevyhodí, protože je to prostě to úplně nejlepší místo v celém frousákovi.

No a může se tedy stát, že nebudu úplně moc schopnej napsat Číslonosku, protože nevím, jak to bude. I když Mamuf doma internet samože má, ale prosichr vám to zde povídám, jakože budu možná tak unaven a umlácen krásami Prahy, že nebudu moct moc psát. Ale to jsem říkal i o dovolené a nakonec jsem psal jak divý. No dobrý, už jsem se vykecal.

Taky bych si měl ještě zabalit, opět jsem samože ještě ani nezačal. Potřebuju vlastně jen 2 oblasti - oči (čočky a xichtomalb) a běh, protože po Praze jsem ještě neběhal!

Dnešní číslovka je 27.

10. června 2015

Každodenní číslonoska #163

Dneska jsem poslední den neschopen práce. Musel jsem toho využít a tak jsem si dopoledne četl a pak jsme se s Evísem dívaly na ten seryjál, co ho teď asi dávají na Jedničce. Je to o lidech, co nějak cestovali časem a teďkonc jsou jako v protektorátu. Moc se nám to zatím líbí a přitom Evís říkal, že rejakce na sociálních sítích byly jako docela negativní. Podle mě je to asi tak poslední dobrej seryjál, co jsem viděl od doby toho posledního dobrýho seryjálu. Je to takomé milé a pozitivní (i když je to vlastně děsivé a kdybych tam byl já, tak bych to jistě hrozně moc prožíval a strašně bych se bál těch Němců). Daleko víc, než ta stará paní.

Takže jsem měl dneska dobrý den, takový pozitivní a veselý. Ještě bych ho teda třeba jako doplnil nějakou procházkou po venku, ale na tom papíře je doslova napsané, že jsem do dnešna neschopen práce a tak jsem to dodržel. I když procházka podle mě není práce. Dokonce jsem to fakt dodržoval úplně hustě a nikde jsem se netoulal. Na začátku to teda vypadalo, že díky tomu přijdu o noulajfra (Sojonýr) v Ingressu, ale jelikož je telefon věc přenosná, mám zlatou bedž.

A taky jsem již dnes jedl neuvařenou zeleninu. Doufám, že to dobře dopadne a nic se mi z ní nestane, protože to bych teda fakt nebyl šťastnej, kdyby se mi to přihodilo znova. Teda né, že bych si myslel, že bych to snad měl ze zeleniny. Vlastně je to furt záhada, protože stále nevim, kde jsem to nabral. A docela dost mě uklidňuje, že z mého okolí nikdo další neonemocněl, takže jsem se nestal bacilonoskou.

Dnešní číslovka je 19.

9. června 2015

Každodenní číslonoska #162

Dneska jsem byl u paní doktorky a už jsem jako zdravej. Na té nemoci mi přijde hrozně nefér ten poměr dní, kdy mi bylo tak špatně, že jsem si vůbec neužíval, že můžu ležet na boku s dnama, kdy mi bylo lépe a já si mohl ležet a číst. Prostě mi bylo mizerně a najednou cajk. To je dost nespravedlivé. A hlavně nemám začít žrát jak hovado. To teda paní doktorka tak neřekla, ale myslela to tak. A taky řekla, že si mám dávát pozor na to, co jím.

Hned mě napadlo, že si musí myslet, že jdu po ulici a zajímá mě, jak co chutná (čuránky, kaluž, kakanec, mrtvý pták, odpadky). Myslel jsem prostě na Flufa. No a proč ne, že. Paní doktorka se mnou nikdy venku nebyla a tak nemůže vědět, že obvykle nejím divný věci, co jsem někde našel. A tak jsem její starost vlastně bral hrozně pozitivně a řekl jsem, že budu a myslel jsem na to, že fakt nebudu na ulici nic olizovat. A že se budu dívat, co si strkám do pusy. Měl jsem pocit (a stále ho mám), že to jako vydržím a dodržím.

Ale na druhou stranu jsem si taky jistej tím, že olizování cizích věcí nebylo prapůvodcem mých obtíží, neb jsem nic cizího jazykem nezkoumal ani před tím onemocněním. Ani jsem nejedl divné věci. Ale svoje úvahy jsem si prostě nechal pro sebe a všechno jsem to tam odkýval.

A pak jsem si šel zas honem dom číst, protože toho musím co nejvíc využít, když už teda nemůžu ochutnávat cokoliv, co mě napadne. A taky je hezký, že mi neřekla, bych si myl ruce a byl čistotnej. Nebo že nemám líbat nemocný lidi.

Dnešní číslovka je 38.

8. června 2015

Každodenní číslonoska #161

Dneska jsem měl takový docela pozitivní den. Včera jsem dočetl knihu, dneska možná dočtu další. Konečně mi ta nemoc k něčemu je. Taky jsme dneska s Evísem hrály docela dlouho karty, což bylo super, protože karty hraju vlastně moc rád. Je to super činnost k povídání, protože se pak na to nesoustředím a hážu na hromádku náhodné karty. Ale Evís to stíhá sledovat a tak nemáme nesmyslnou hru (narozdíl od mých her s maminkou, kdy máme nesmyslnou hru docela často). Ale nevadí mi ani jedna verze. Vlastně mám rád obě.

A taky jdu zítra k doktorce a tak jsem udělal takový malý údržbový den (jakože jsem se umel a ostranil jsem to nejnechutnější, co na mě za dobu nemoci vyrašilo). A snědl jsem hodně jablek. Až mi musel jet Evís večer koupit nová.

Dnešní číslovka je 12.

7. června 2015

Každodenní číslonoska #160

Dneska je mi už o moc lépe. Doufám, že to znamená, že zítra budu už úplně v cajku.

Jinak jsem si dneska četl (a ještě budu) a hodně jsem se díval na televizi. Začali zas dávat jeden seryjál, co se na něj s Evísem díváme. No vůbec jsem to nepochopil, ale Evís ano a tak mi to vysvětlil. Takže se mi to nakonec docela líbilo. A pak jsem viděl tenis. Jakési finále čehosi. A pak jsem viděl nějaké akrobatické tancování, při kterém jsem se naučil nový pojem, který jsem už zase zapomněl.

Dnešní číslovka je 44.

6. června 2015

Každodenní číslonoska #159

Dneska jsem měl zase ležící den. Už jsem v tom docela dobrej a začíná mi to jít. Akorát už mě z toho docela bolí záda, ale přišel jsem na to, že když se naučíte dobře a nemocně ležet, asi to má na váš zdravotní stav nějaké účinky, protože je mi dneska lépe. Sice mám furt ještě teplotu, ale celkově se cítím ucházejícně. Jako né, že bych chtěl vstát a chodit, ale rozhodně už nechci nechat svoje tělo někde ležet a jít si stavět sněhuláka.

A hlavně jsem dneska poprvé za celou nemoc četl. Předtím to totiž nešlo. Hlavně tu MOC číst si považuju za hlavní věc úlevní. A taky je to věc, co mě celou dobu štvala, protože já ležím v posteli jenom tehdy, když spím, chci spát nebo si čtu. A teď to tak nebylo, což mě rozrušovalo ještě víc.

Natočil jsem si video, jak čtu. No zarazilo mě na tom to, že u toho tak nějak moc nemrkám. Za minutu čtení jsem mrknul třikrát (a to teda počítám i úvodní delší mrk, kdy jsem zapínal to video). Mi to přijde hrozně málo. Myslel jsem, že lidi mrkají víc. To video jsem teda točil proto, že jsem chtěl vidět, jak moc skáču očima po řádku a když se na to soustředím při čtení, tak nečtu přirozeně normálně. Ale to s tím mrkáním mě zaujalo daleko víc.

Dnešní číslovka je 3.

5. června 2015

Každodenní číslonoska #158

Dneska jsem byl u doktorky. Mám přijít v úterý zas. Je mi nedobře a moc smutně. Nechci psát. Chci být v pořádku.

Dnešní číslovka je 5.

4. června 2015

Každodenní číslonoska #157

Dneska musím rychle využít chvíle, než přijde večerní horečka. Dívám se na to už zkušené. Mé tělo stále nefunguje, ale zítra jdu k paní doktorce, dle které už bych měl být v té době v cajku. Zním asi negativně, ale je to fakt dementní nemoc.

Nejenže jste chudák, ale ani němůžete ostatní poňoukat, aby vás krmili sladkostma, protože období nemoci znamená nekonečný nedostatek energie a absenci špatnosti z nezdravých jídel. Tady furt žerete jen piškoty, suchou rejži a starý pečivo. A ani si na něj nic nemůžete namazat (například tabulku bílé čokolády nebo pizzu. Nebo dvě). No nic. Vybrblal jsem se.

Jinak jsem měl den, který se ani moc nelišil od těch předešlých. Ležel jsem v posteli. Byli by to zábavné a je to přesně ten důvod, proč být nemocný, ale jsem tak vysláblý, že mi nejde číst. Prostě celé zlé.

Dnešní číslovka je 21. Chtěl jsem napsat, že dnešní číslovka je Orinoko, ale nerýmovalo se to.

3. června 2015

Každodenní číslonoska #156

Dneska je to poprvé, co svoji číslonosku nepíšu sám. Je vám to asi jasný, jsem prostě nemocnej. No a jsem natolik indisponován, že mi to musí napsat Evís. Ale to vůbec nevadí, hlavní je prostě napsat věc. 

Takže prostě ležím a diktuju. Mám na sobě několik mokrých ručníků. Ležím na igelitu s mokrou utěrkou na hubě. Evís se u toho směju. Bohužel nejsem schopen následně zjistit, jestli tam fakt napsal, že se směje.

Dneska jsem měl tedy nemocný den. Ale moc se mi líbí to diktování, je to fakt dobrý, připadám si jako nějakej hustej magnát. Z toho plyne, že to bude velmi bezobsažné, ale za to solidně dlouhé.

Dnešní číslonoska je 4.

2. června 2015

Každodenní číslonoska #155

Dneska jsem měl hrozný den, protože jsem nemocný. Dokonce mám takový ten papír, že nemůžu pracovat. To jsem ještě nikdy neměl.

Mám cosi, co se jmenuje akutní gastrocosi a furt zvracím nebo sedím na hajzlíku. Vlastně bych měl radši zas trojnásobnou angínu než todle.

Tak jsem se vykecal. Ale zase si tak jako víc uvědomíte, jak moc nepostradatelný některý lidi jsou. Zkusím se hecnout a 14 nezpívat o gondole.

Dnešní číslovka je 39.

1. června 2015

Každodenní číslonoska #154

Dneska je mi nějak špatně a psavě neschopně, takže to vezmu hopem, no.

Dnešní číslovka je 38.