31. července 2015

Každodenní číslonoska #214

Dneska jsem měl den, ve kterém jsem se hodně smál. Vlastně ta první polovina dne byla super, ale pak se to spíš tak jako pokazilo a já nějak nemám náladu nic povídat.

Dnešní číslovka je 31.

30. července 2015

Každodenní číslonoska #213

Dneska jsem měl takový náročný den, ve kterém mi nebylo moc dobře. A to jsem ani nešel do posilovny (ani jsem to jako neměl v plánu, ne že bych tam nešel proto, že mi nebylo dobře). Proto jsem si řekl, že půjdu dneska spát dřív. Uvidím, jestli se mi to jako povede. Ale mohlo by, když jsem o tom napsal sem. Je to takové to, že když něco veřejně prohlásíte, tak je to pak těžší nedodržet. Nebo teda lehčí splnit, záleží na úhlu pohledu.

Jinak jsem už konečně sehnal pšeničné otruby, které jsem poptával celkem v 4 šopech a až v pátém měli. Dneska z práce jsem šel totiž do Natúrky. Měli tam zavřeno, protože mají nějakou prázdninovou otevírací dobu, takže mají jen do 16 hodin. No a pak jsem si vzpomněl, že na Orlí je taky nějaká zdravá výživa a pelášil jsem tam. A tam měli. Poslední 3 balení. Všechny jsem si dal do košíku. A protože bych si měl dělat radost, tak jsem si koupil špaldové kafe, protože to mám rád. A hlavně ho tam měli daleko levnější, než ho mívají v Natúrce. Takže asi budu chodit sem a né tam.

Dnešní číslovka je 3.

29. července 2015

Každodenní číslonoska #212

Dneska jsem měl dobrý den, takový normální. A vůbec se mi nechce kecat, protože chci ležet a číst. A tak to jdu dělat.

Dnešní číslovka je 49.

28. července 2015

Každodenní číslonoska #211

Dneska vám povím historku o tom, jak jsem se styděl. Víte, já se totiž stydím jen málokdy. Vůbec mi nevadí, že jsem si namaloval jen jedno oko a šel mezi lidi. Nebo že jsem si nepřevlík kalhoty nebo si je vůbec nevzal. Nebo že jsem na něco zapomněl, něco nevím, řekl jsem něco nevhodného nebo se pokydal. To je všechno v pohodě. Ale dneska se mi stalo něco fakt hroznýho, za co se stydím. A proto to sem taky napíšu, protože doufám, že se mi jako uleví. Zpovědnice hadr. Budu to vykládání teda muset přerušit, protože mi dopere práčovna, ale stejně to asi nepoznáte.

No šel jsem ráno do práce. Pokud mě čtete pravidělně, tak víte, že včera hrozně pršelo. No a když jdu do práce, tak mám možnost jít zkratkou přes les. Zkratka přes les není vlastně ani moc zkratka a hlavně to není přes les, ale kolem takových keříků a asi 3 stromů. No jsem v práci dřív asi tak o 10 vteřin, protože tento přírody lán se nachází prostě vedle chodníku. Jen nejdete po chodníku, ale vedle něj. Chodník od zkratky přes les oddělují právě ty keře. No nevím, jestli to chápete, ale to je jedno. Hlavní je, že tam bylo samože bahno.

Já jsem si toho byl vědom, ale chtěl jsem jít tou přírodou a řekl jsem si, že bahno pak na chodníku zase oklepu, než dojdu do práce (práce je tak minutu od zkratky přes les). No tak jsem pak skákal po chodníku a odbahňoval se. Jako nebylo to nic strašnýho, prostě jsem měl trochu hlínové podrážky, prostě pohodička.

No ale došel jsem do práce. Jakože do vestybul. No a tam je za dveřima taková rohožka. No řekl jsem si, že bych si na ní mohl ty boty ještě ošoupnout, abych jako nenadělal nepořádek dále v budově. Myslel jsem na to, že nebudu přidělávat paní uklízečce prácu.

No lidi jak já tu rohož zahnojil. Je to taková ta rohož, co je zapuštěná v zemi, není to prostě kus, co se dá vyklepat nějak venku. No děs, co tam po mě zůstalo. Prostě jsem paní uklízečce práci přidělal. No byl jsem rád, že jsem byl v tom vestybul sám. A rychle jsem (pln studu) odkvačil.

A pak jsem si pokecal s maminkou a tak jsem veselej. Dneska byl dobrý den.

Dnešní číslovka je 25. A pračka doprala přesně teď!

27. července 2015

Každodenní číslonoska #210

Dneska jsem měl super den. Takový hezký, pozitivní a dobře náročný. Takové mám rád. Vymyslel jsem super věc a docela se těším, až ji budu realizovat, protože je podle mě dost smysluplná. Smysluplné věci mám rád, protože z nich mám dobrej pocit. A pak jsem byl taky hrozně kopywrajtersky profesyjonální a dělal jsem kecání do cizích projektů. To mám taky rád, připadám si pak jak borec.

No a pak jsem šel do posilovny. No a jdu a jdu a jdu a najednou to vypadá, že začne pršet. Jsem od Evísa už fakt vycepovanej, takže jsem s sebou měl deštník. No ale ono začalo chcát tak moc, že jsem se normálně sám od sebe schoval do velkého výklenku u jednoho domu. A přečkal jsem to tam (upřímně jsem to ale udělal jen kvůli čtečce a telefonu. Kdybych je neměl v batohu a po kapsách, tak bych šel směle dál). Hrozně moc pršelo, kanály to nepobíraly a tak byly všude gigantické louže. Tím mysím, že silnice byla řeka. A po 8 minutách pršet přestalo a já jsem mohl jít dál.

No pak jsem musel přejít silnici, přes kterou se valily galony vody. A tak jsem měl plný kecky. Přemýšlel jsem nad tím, jak půjdu dom. No napadlo mě, že si ty ponožky sundám, budu cvičit bez nich a pak půjdu dom taky bez nich. Ale v šatně jsem zjistil, že jsem si vzal náhradní! Takže jsem měl nakonec na nohy sucho a všechno dobře dopadlo. Třeba v pátek jsem šel v gladyjátorkách bez ponožek a do posilky jsem si je zapomněl, takže jsem cvičil na nohové ostro. Bylo to docela nepříjemný. Ale dneska jsem si to vynahradil.

No a pak jsem docvičil a jdu nahoru odevzdat klíček a vzít si deštňajz ze stojanu. Dneska jsem ho nevykydl, za což jsem na sebe opět pyšný. Vůbec jsem neudělal ostudu. No a pak jsem teda šel na recepci vrátit klíč a vyzvednout si permici. Jako vždycky jim tam rovnám letáčky, co mají na pultě, protože je hnusný, jak jim to tam nelícuje. A ta paní za recepcí mi řekla mým křestním jménem (ještě než jsem jí dal klíč, takže si mě pamatuje!) a že jim to tam vždycky tak pěkně narovnám. Byl jsem vyděšen, protože jsem slyšel svoje jméno, které ale moc za svoje nepovažuju. Připadal jsem si hrozně cize. Asi jako kdyby adresovala moje tělo, ale né mě. Ale nakonec jsem to ustál a nezeptal jsem se jí, proč mi říká tak divně. Byl to prostě divný pocit.

A vlasně se nedivím, že si mě tam pamatují. Tedy nejenže jsem tam tak často, ale hlavně jsem jim tam jednou napsal dost jasmínovský mejl, ve kterém jsem požadoval, aby mi moji permici prodloužili o 6 dní, kdy měli z důvodu rekonstrukce zavřeno. Přišlo mi to totiž nespravedlivé, že cáluju, i když nemůžu chodit. No prodloužili mi to a od té doby se na mě recepční hrozně usmívaj. Nevím, jestli jsem jim byl tak sympatický nebo jestli pochopily, jakej jsem vlastně mentál.

Dnešní číslovka je 35.

26. července 2015

Každodenní číslonoska #209

Dneska jsem měl takový normální nedělový den, ve který jsem byl ráno posilovně akční a odpoledne jsem dělal samé užitečné věci. Například jsem si četl a Evís mě zase oholičoval. Musím říct, že jsem chtěl účes, co se o něj nebudu muset starat. A splnilo se mi to, protože se mi o to stará Evís. Stejně mě ale fascinuje, že mi každý týden naroste asi půl centimetru vlasového porostu. Ale líbí se mi to, protože mám pocit, že mám dobrý vlasy.

Taky se zítra těším do práce, protože už jsem tam dlouho nebyl. A ještě jsem dneska dočetl knihu. Čtu teď sérii dedektivek s tím nededektivem, co je úplně ochrnutý a jenom hýbe hlavou a jedním prstem (asi prsteník levé ruky, ale možná vám kecám). Je to dobré, líbí se mi to moc. Už se mi totiž zajedly severské dedektivky. Přečet jsem jich totiž už hrozně moc a tak si zase musím dát pauzu. Vyplnil jsem ji tedy tímto. Zatím jsem spokojen a jdu na třetí díl. Těch dílů je docela hodně a autor myslím ještě neumřel, takže cajk.

Dnešní číslovka je 27.

25. července 2015

Každodenní číslonoska #208

Dneska byla fakt sobotní sobota. Taková ta odpočívací. Jen to vedro je furt velmi vyčerpávající a hlavně otravné. Asi tak stejně otravné jako to, že tu o něm furt mluvím.

Ale aby to nebylo úplně válící (jakože abych si celej den jenom nečetl), tak jsme jely s Evísem na nákup potravin. Povedlo se nám tam nechat asi 2 300 a já nechápu, co jsme to vlastně nakoupily, protože jsem si jistej tím, že jsme nevzaly ani jeden toaletní papír, mucholapku, prachoděs, čtyřmiroh nebo odklonek. Asi jsme teda nakoupily samý hovadiny.

Kromě sprcháče pro vítěze a sprcháče s akrtickým ledem. Já už jsem to o tom možná pojednával. O tom vizuálném rozdílu mezi pánskou a dámskou kosmetikou. Ale už je to možná nějakej ten rok a tak se k tomu můžu zas vrátit.

Totiž pánové maj úplně jiné sprcháčové příchutě. Já jsem alergický na kdejakou kosmetiku a tak jsem za ta léta vyzkoumal, že pánský Adidasový sprcháč mi jako jeden z mála nic nedělá a proto ho používám. No a má samé superpříchutě! Například "Extreme Power" (kořeněné), "Dynamic Pulse" (ten jsme koupily dneska, už teď se na něj těším. Jak to asi chutná?), "Team Force" (to chutná divně), "Get Ready!" (hořkej), "Pure Game" (už si nepamatuju), "Victory League" (taky už nevím) nebo "After Sport". Prostě dobrý věci, žádný kytky nebo ovoce. Všechno to voní skoro stejně a hrozně moc to pění, takže se s tím ve sprše vůbec nenudíte. Jsou to prostě dobrý sprcháče, no.

Dnešní číslovka je 43.

24. července 2015

Každodenní číslonoska #207

Dneska jsem měl takový normální den (který se mi, jak zjišťuji, nějak nepropsal včas na web, ale za různé problémy nenesu odpovědnost, takže to platí), ve kterém jsem hodně pracoval a bylo mi děsné vedro. Teda to vedro mi bylo až večer, v práci máme klimu, že.

Musím říct, že můj nos už si docela zvykl. Vlastně asi úplně, protože přestal krvácet a je to v cajku. A taky jsem zjistil, že můžu zas pít hromady teplého čaje, protože mi není vedro. Je to takový ten přístup, kdy na všem hledáte něco hrozně dobrýho.

Dnešlí číslovka je 14.

23. července 2015

Každodenní číslonoska #206

Dneska jsem smutnej. Teda přes den jsem byl vlastně hrozně veselej, ale teď jsem smutnej, protože jsem si telefonoval s maminkou a moc jsem toho nenamluvil. A tak jsem smutnej, že jsem se s maminkou vůbec nepoveselil, jak to obvykle dělám. A je to divné. A hlavně smutné.

A tak se mi ani nechce vykládat o dnešním dni. A ještě je mi velké teplo, takže se mi nechce dělat vlastně vůbec nic.

Dnešní číslovka je 1.

22. července 2015

Každodenní číslonoska #205

Dneska jsem měl zase docela normální den, ve kterém jsem se hodně moc smál a taky zpíval. A smál. Musím říct, že jsou moje dny poslední dny takové hezky stabilní a tak jsme se s Evísem rozhodly, že si zítra půjdem trochu poskotačit a vyhodit z kopejtek. Píšu to sem čistě proto, že si nejsem úplně jistej, jak moc to bude publikovatelné a jak moc budu schopen napsat report, ale taky chci světu sdělit, že nedělám jen nudný věci.

Když jsem jel dom šalinou, tak nám bylo šalinrozhlasem oznámeno, že jako upadlo šalinkrmení, ale že je za náma náhradní bus, do kterého se máme vměstnat. Jako z plné osmičky se do busu nevměstnáte. Né kompletně. Takže část lidí se prostě nevešla. Já jsem se vešel v pohodě. Dokonce tak moc v pohodě, že mi nějakej chlap nadával, že mám kolem sebe moc místa. Nevím proč hudral zrovna na mě. Asi to bude tím, že kolem mě stál mladík s velkým prknem a pak už jen obézní ženy, které ale zabíraly místa za dva. Prostě zas nespravedlnost.

A pak jsem šel na nákup zeleniny. Koupil jsem si nové krabičky na oběd, protože jich mám málo. Tak nějak platí, že když máte myčku, tak musíte mít všeho hodně.

Dnešní číslovka je 10.

21. července 2015

Každodenní číslonoska #204

Dneska vám řeknu něco, co už jsem tu psal asi tak 120krát. Nemám rád vedro. Dneska je to ještě horší, než jak to bylo ty předchozí dny. Aspoňže rionka na blogu celkem dost zimuje.

V práci furt jede klima a i můj nos už si zvykl. Dokonce tam furt piju čaj, protože je tam tak hezky podzimově chladno. Ale pak vylezu ven a děs. Myslím, že je to dobrá firemní politika, protože pak chcou být zaměstnanci v práci co nejdýl. Ne, že bych byl nerad v práci. Ale určitě jsou lidi, co jsou neradi v práci.

Jinak jsem měl takový normální den, ve kterém se mi nestalo nic moc divného. Ani jsem nepotkal blahonoše. A ani strádonoše. Takže dobrý. Dočet jsem knihu, tento rok je to číslo čtyřicetsedum, kterou jsem viděl jako film. No pamatoval jsem si první polovinu a pak jsem zíral, protože jsem si to vůbec nepamatoval. Ale Evís mě ujistil, že to tak v tom filmu bylo. Nebo teda jakože to v tom filmu bylo hodně podobě jako v knize.

Taky jsem teď večer vypil hrozně moc ledové a mangové vody, takže nemůžu jít spát, protože bych musel za hodinu zase stejně vstávat. Ve vedru je to prostě hrozně těžký.

Dnešní číslovka je 18.

20. července 2015

Každodenní číslonoska #203

Dneska jsem měl takový hezký a pozitivní den.

Ale nechce se mi moc kecat, protože:

  1. Je mi vedro
  2. Chci dočíst knihu, protože je napínavá
Ale vy víte, že pak to na mě zas přijde a budu psát a psát!

Dnešní číslovka je 21.

19. července 2015

Každodenní číslonoska #202

Dneska jsem měl takový docela normální den. Bylo zase hrozně moc vedro a tak se nedalo jít skotačit ven. A tak jsme s Evísem vařily. každá teda svoje jídlo, ale dělaly jsme to najednou, takže to byl takový ten kuchyňský blbinec.

Uvařil jsem si batátu a podivné míchané bílky s tofu a tím hráškovým proteinem, co jsem tu o něm nedávno psal. Musím říct, že v tom jídle nebyl vůbec cítit, takže jsem mu asi našel solidní využití v teplé kuchyni.

A moc kecat se mi nechce, protože čtu dobrou dedektivku.

Dnešní číslovka je 31.

18. července 2015

Každodenní číslonoska #201

Dneska jsem měl celkem normální sobotu, kterou jsem docela solidně proodpočíval (a dočet jsem knihu). A taky jsem byl v Olympyji. Moje maminka si tam někdy v březnu koupila něco, co nazvala "levandulovou koulí" a pak to omylem rozbila. Já jsem to měl koupit znova. Tak jsem se vmezeřil Nexovi do auta Leydigova buňka a doufal jsem, že tam něco takovýho najdu.

Nenašel jsem. A to jsem byl tak hustej, že jsem se šel dokonce zeptat obsluhy. Prý smůla, že nic dvakrát neobjednávají a pokud to bylo v březnu, tak už to jako úplně určitě nemaj. Tak jsem ze zoufalství popadl takový fialový svícen na svíčku. Je to taky kulatý, tak třeba s tím udělám díru do světa. Abych si pojistil, že budu za hodné dítě, přikoupil jsem k tomu ještě další blbinu, aby to jako vypadalo dobře. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, že budu mamince tvrdit, že to JE úplně stejná koule, ale pak mi došlo, že tahle je kovová a tedy dost těžko rozbitelná a můj plán nevyjde. Ale tak udělal jsem pro to maximum.

A pak mi Evíz udělal účes (ty vyholený vlasy mi rostou asi tak půlcenťák za týden), protože už to zase nechladilo. A ještě jsem využil čas a opedykúroval se. A taky bylo hrozný vedro a ještě teď to vůbec není lepší.

Dnešní číslovka je 29.

17. července 2015

Každodenní číslonoska #200

Dvoustovka!

Dneska jsem měl takový hezký den, ve kterém jsem se docela smál a ani nekrvácel z nosu, přestože jsem hutně klimoval. A taky melounoval. Nadhodil jsem v práci takovou zajímavou otázku, ale moc se to nesetkalo s úspěchem a bylo to považováno za klasické jasmínovské povídání, na které se reaguje smíchem a slovy "prostě Jasmín" místo toho, aby mi někdo odpověděl. Protože jsem to myslel vážně. Zkusím to teda povědět vám. Teda zeptat se vás.

Proč ovoce vypadá tak, jak vypadá? Nebo teda proč je meloun taková sladká putna vody se semínkama? Jak se tak jako vyvinul, že je tak velkej? Třeba platýs má oči na jedné straně hlavy, protože se tak vyvinul. Trvalo to a trvalo a když se na něj podíváte, tak je vám jasný, proč takový oči má. Prostě se přizpůsobil. Ale meloun? Čemu se přizpůsobil, proč je prostě takovej? Napadlo mě, že ho něco sní a pak ty semínka roznese po světě někam dál, ale to neodpovídá na otázku, proč je tak velkej. Co kdyby byl menší? Už by to nefungovalo, zvířátka by ho nejedla a on by se nezasemenil někde jinde? Jak se vlastně vyvíjej kytky? Mám někdy (docela často pocit), že mi základní (a všechna ta následná vzdělání) nedala moc odpovědí. Spíš mě naučila samý blbosti, co moc nepoužívám. Například poměry mezi větami hlavními. Ale jak se vyvíjí ovoce, to mi nikdy nikdo neřek. Ani mi nikdy nikdo neřek, že to třeba nikdy nikdo nevěděl a neví.

Nyní trpím pocitem, že jsem to napsal hrozně negativně, ale tak jsem to nemyslel. Prostě jsem jedl meloun a přemýšlel jsem, proč je meloun meloun. Je to podle mě dobrý dotaz. Mohl bych si to někde nahledat, ale to už by to nebylo tak zajímavé, takže to zatím nechám spát.

Dnešní číslovka je 30.

16. července 2015

Každodenní číslonoska #199

Dneska jsem s Evísem dělal hrozně dlouhé povídání o vnitřních věcech. A o zelené a šedé a červené.

Dneska jsem byl taky hodně pracovní (po všech stránkách) a to tak moc, že jsem na sebe fakt hrd, jelikož jsem zase ušel kus cesty. Ale jelikož jsem tak moc povídal, tak už se mi nechce dělat povídání ještě tady. Ale z dlouhodobé zkušenosti s mýma 365kama vím, že to zas přijde.

Dneska jsem měl (musím začít slovem dneska, aby to bylo hezky začátkové) v práci meloun. Bylo totiž strašné vedro (což jste si asi teda taky všimli, ale za měsíc už nebudu vědět, že bylo fakt vedro) a tak jsem pustil klimu a ucpal si nos kapesníčkem. Jakože abych měl pocit, že jsem pro to aspoň něco udělal.

Dneska Je to asi tak, jako když chcete hubnout a říkáte si, že už nebudete jíst třeba čokoládu. Ale pak si ji stejně dáte, protože to bez ní nejde, ale pak ji zajíte zeleninou, abyste měli pocit, že jste pro sebe udělali něco dobrýho. Takovej nějakej vztah mám s klimou od té doby, co jsem zjistil tu věc s nosem. Prostě si ji pustím a odčiním to tím kapesníčkem.

Dneska A pak jsme měli ten meloun. Doufám, že budeme mít i zítra, jelikož jsem se pro to udělal maximum (tím chci říct, že jsem oautované osobě řekl, zda by nekoupila meloun, protože já se s tím nebudu tahat). Někdy mě mrzí, že jsem do svých 365tek pustil jen 5 osob. Z nichž jedna jsem já a ta pátá je náhodná osoba, které se týká nějaká histořice.

Dneska No a jak jsem měl ten meloun, tak jsem si pod svojí žídlí pěkně nasemenil. Ale nelituju ničeho.

Dnešní číslovka je 21. Zajímá mě, kdy vám prozradím, že vám sem už pekelně dlouho dávám čísla svých skříněk v posilovně.

15. července 2015

Každodenní číslonoska #198

Dneska jsem měl takový normální den, co mi zase hrozně rychle utekl. A ani dneska se mi nechce moc kecat, jsem úplně vypovídaný a hlavně ještě musím obstarat svoje tělo, aby bylo na zítra hezké. Tím myslím, že mu musím nalakovat nehty. Uvařeno už mám, udělal jsem si zase červenou čočku, protože je fakt dobrá. Dozdobil jsem to chilli tofu, ale zítra mám v plánu udělat super pokus. Vložím do toho hráškový protein.

Včera jsem byl v candystore (ve fitness prodejně) a donesl jsem si dom hráškový protein. Něco tak superhnusnýho jsem fakt nikdy nejedl. Ani hydrolyzovaný protein není tak nechutný, tohle je prostě extrém. No usoudil jsem, že bych s tím mohl zkusit vařit, takže s tím něco vymyslím zítra.

Dnešní číslovka je 39.

14. července 2015

Každodenní číslonoska #197

Dneska jsem měl takový normální den, ve kterém jsem se docela dost smál, ale bohužel to nejsou zrovna moc přenosné historky.

A taky si myslím, že si můžu dát zase trochu psací pauzu, protože jsem za poslední dny fakt vypsanej. A navíc mám dneska odpočívací den. Tak.

Dnešní číslovka je 20.

13. července 2015

Každodenní číslonoska #196

Dneska jsem měl takový normální den. Evís mi včera doholil vlasy, protože už mi to docela odrostlo a tak jsem byl dneska zase hrozně fešnej. No a pak jsem dělal normální pracování a zakončil jsem to posilkou, protože jsem byl fest zasachariděný. A nemoh jsem toho nevyužít!

A pak jsem večer vařil. Udělal jsem si hrozně smradlavé a docela pálivé jídlo, které obsahuje hodně česneku a pepře, takže z původní žlutavé barvy trochu zašedlo. Byl jsem kulišák a uvařil jsem si to na dva dny a spolehnu se na to, že to ten česnek zakonzervuje a nebude to pozítří nechutný. Přišel jsem na to, že na vaření je nejhorší část to chládnutí, kdy musíte čekat, abyste to dali do lednice. Prostě jak tam to jídlo stojí a čeká. Zkoušel jsem to ponořit do studený vody v umyvadle, ale moc to nepomohlo, protože to má spíš pevnou konzistenci. Možná je takové chlazení dobrý tak akorát pro omáčky.

Jo a přišel jsem na to, proč krvácím z nosu. Moji maminku to zas poděsí, ale já si to sem musím poznamenat, abych to příští rok věděl, až mi zas bude krvácet z nosu. Může za to klimatizace s v práci. Mně ten divný vzduch, co z toho jde, hrozně dráždí díry do nosa a pak z toho moje sliznice dělá nějaké dělání. Jo a mami, není to tak, že by mi tekla krev. Prostě jen takové drobné kapínky. Ale i tak si myslím, že je klima super věc. Dneska bylo ale chladno a tak jsme neklimovali a můj nos je úplně v pohodě. A zítra má být taky hnusně, takže je můj nos i psychicky v pohodě.

Tak jsem se asi vykecal.

Dnešní číslovka je 25.

12. července 2015

Každodenní číslonoska #195

Dneska jsem měl super den, ve kterém jsem se na konci i hrozně moc smál. Už jsem se docela dlouho nesmál, protože jsem byl týden doma sám. Teda jako v práci jsem se smál, ale doma jsem se nesmál. Vlastně jednou, když jsem psal tu pasáž o tom močícím melounu. No ale zpět k dnešnímu dni.

Ráno jsem se probudil v 6 a tak jsem se nasnídal a šel jsem do posilovny, protože mě nenapadlo nic lepšího (to říkám proto, že nechci přiznat, že jsem se tam vlastně těšil a nic lepšího ani být nemohlo). No a když jsem šel od tam, napadla mě chuť na kiwi. Tak jsem šel do Teska. Kiwi jsem tam nenašel, ale našel jsem tam nektarinky. Měli kilo za 45 kerun nebo kilo ve vaničce v akci za 25 (nebo tak nějak). No tak jsem vzal tu vaničku. A pak jdu a potkám kiwi. Tak jsem si vzal i to kiwi. A snědl jsem ho. Doma teda až.

Ukuchtil jsem si vkusný oběd a šel jsem si číst. No pak dojel zbytek a večer jsme šli na jídlo do pizzerie, kde dřív dělali tu dobrou broukovou pizzu, na kterou jsem ale neměl chuť. Řekl jsem si teda, že chci špenátovou. Mají tam ale takový ten antipólrajchovský jídelák, na kterém je asi 50 pizz a tak když nevíte, kterou pizzu obvykle jíte, jste v loji. Snažil jsem se najít nějakou se špenátem, ale pohořel jsem.

Pak přišla servírka a tak se jí ptám, jestli mají nějakou špenátovou. Měli tři, ale ani jedna nebyla suitable, protože na tom bylo moc masa, šunky, salámu nebo nivy. Já nerad teplou nivu. A tak jsem se zeptal, jestli by mi mohli udělat pizzu na smetanovém základě se špenátem, eidamem a hermelínem, že by mi to ke štěstí stačilo. A servírka mlčela, tak jsem se zeptal, jestli její mlčení znamená, že ano a nebo jestli se na ni mám přestat prosebně dívat a mám si jako normální host vybral z lístku.

A ona řekla, že by to asi šlo, ale musím si vybrat nějakou pizzu z lístku a tu můžeme upravit. Tak jsem si vybral náhodnou pizzu z lístku, řekl jsem, ať z ní oddělají všechny ingredience a dají mi tam smetanu, špenát, eidam a hermelín. To byl špatný postup, protože jsem si měl vybrat nějakou pizzu, kde jsou nějaké ingredience, které chci. Udělal jsem to tedy takto: nechal jsem smetanu, nechal jsem eidam, oddělal jsem anglickou slaninu, nechal jsem špenát, vyměnil jsem nivu za hermelín, oddělal jsem vejce a nechal jsem česnek. Tím vznikla mnou chtěná pizza, kterou jsem navíc obohatil o česnek. Byla dobrá. Na konci jsem se zeptal, jestli ji nemůžou přidat do lístku úplně nakonec, abych zas příště nedělal trotla a uměl najít, kterou pizzu chci. Prý o tom ta servírka nerozhoduje. Už aspoň vím, co si mám dát a jak to mám upravit. Nechat, nechat, oddělat, nechat, vyměnit, oddělat, nechat. Simple.

Dnešní číslovka je 19.

11. července 2015

Každodenní číslonoska #194

Dneska jsem měl dobrý a náročný den. A to je teprv pjet odpoledne. Ale když si to napíšu už teď, tak na to pak nemusím myslet a můžu si jít lehnout a číst si.

Ráno jsem vstal a šel jsem běhat. Už mě fakt nebaví moje normální trasa a tak jsem si šel najít jinou. Povedlo se mi to hned na první pokus, páč jsem šel běhat do lomu, co se jmenuje Hády. Je to tam moc super, protože tam nikdo nebyl (dobře jedna stará paní se psem a 2 lidé se psem, ale ti byli daleko přede mnou, takže jsme se nepotkali). Což je naprosto super změna. A taky je to tam moc krásné. A taky neskutečně náročnější, protože jsou tam všude šílený šutry. A furt je to do kopca nebo z kopca. No užil jsem si to. Cestou zpět jsem se stavil na dětským hřišti a vyblbnul se na prolejzačkách.

A když jsem šel dom, tak jsem potkal mladíka, co bydlí ve 4. patře. Aspoň myslím, protože jsme ho minule potkaly s Evísem a zdravili jsme se a Evís mi říkal, že je od nás z baráku a bydlí v nějakém tom patře nad náma. No tak jsem ho teda potkal a zdravil. On šel proti mě. Já jsem o něm prve nevěděl, protože jsem hrál Ingress a poslouchal jsem hudbu, kde byla taková hezká část, která mě donutila otevírat ústa spolu se zpěvákem. Já to jako dělám normálně i v práci a tak, ale teď to bylo divné, protože to viděl ten mladík a divně se usmíval. Řekl bych, že to bylo prostě trapný, ale stejně mi to nevadí.

No pak jsem si řekl, že bych měl uklidit. Tak jsem začal v obyváku a odstranil prachy a chlupy. A pak jsem umel kuchyň a řekl jsem si, že dobrý. Ale ještě záchod že bych moh přikrášlit. Tam jsem našel super věc. Máme tam totiž takovou voňku. Byla jasmínová. No a ona byla úplně nevonivá! Tak jsem tam honem dal novou. Musím se za to hrozně pochválit, protože jsem díky tomu přišel na důvod, proč si lidi dávaj na hajzlíky vonítka. Je to proto, že když ajnclík nijak nevoní, tak máte pocit, že je tam špinavo. Prostě když klozet vydává neutrální pach jak obyvák, je to špatně a je to nechutný.

Když vaše wécé voní jakýmkoliv parfémovaným preparátem z drogeryje, máte tam hygienicky čisto. Ale bych si byl jistej, tak jsem to tam ještě umyl. A pak jsem si řekl, že už na to kašlu a šel jsem si číst. Mezitím jsem se teda ještě najedl.

No a pak jsem se zvedl a šel umejt i koupelnu, aby jí to nebylo líto. No stala se mi tam koupelnovo čistící nehoda. Totiž když jsem myl podlahu, tak jsem se nějak zapomněl uvnitř a umyl to kolem sebe. A zbývalo ještě místo pode mnou. No chtěl jsem od tam teda nějak elegantně vycouvat, ale ono to hrozně klouzalo (to mokré, co jsem už umel) a tak mi to taky klouzalo a uhodil jsem se o futra do ramene a do hlavy a upadl jsem. Fascinující na tom je fakt, že jsem byl celou dobu na všech 4 končetinách. A stejně jsem se tam vyválel. No nic. A ještě jsem vysmetal chodbu a pak jsem šel recyklovat surovinama.

Když recyklujete úplně všechno a chcete to všechno najednou vyhodit z domova, máte toho hrozně moc. A ještě to nemůžete pomíchat, protože to byste nemuseli recyklovat vůbec. Takže jsem měl pytel s normálním smetím. Tašku s plastama. V ruce papíry a ještě jsem musel vzít 2 barevné lahve. Doufám, že jsem to tentokrát udělal dobře a bylo to k recyklaci a nevyhodil jsem něco, co chtějí zpět v obchodech (nebo co bylo třeba zamýšleno jako stojan na svíčky). No nějak jsem si to na sebe všechno naparádil a šel jsem. Klíče jsem měl navlečené na prstě a zabouch jsem. Zjistil jsem, že nemám koule na to, abych šel s odpadkama jen ve spoďárech (zapomněl jsem, že nemám gatě) a zase jsem musel všechno přeskupit, abych se dostal dom. Pak jsem to všechno zahodil a šel jsem si oblíct kalhoty. Pak jsem to zopakoval a úspěšně zarecykloval.

Dnešní číslovka je 33.

10. července 2015

Každodenní číslonoska #193

Dneska jsem si to tady tak pěkně nachystal a pak jsem nějak odešel a propadl dojmu, že už jsem to napsal a málem jsem odešel spát. Ale vzpomněl jsem si a dobře to dopadlo.

Dneska jsem měl takový normální dobrý den, ve kterém jsem pracoval a večer jsem šel na nákup. Chtěl jsem si koupit jen meloun, protože mi bylo vedro a meloun mi přišel jako dobrej nápad. Tak jsem šel do Teska, protože to je tak nějak blíž. No měli tam jeden nakrojenej meloun. Vypadal hodně unaveně a tak jsem se zas vysypal těma skládacíma dveřma ven a šel jsem do Vaňkule, kde to mám stejně daleko víc rád.

Vlastně bych měl říct, že mám Vaňkovku docela rád. Oproti Olympyjy třeba (o které jsem tu vykládal nedávno). Je to jistě hodně dáno lokací. Z Vaňkule (věděli jste, že jde napsat háček nad K? Jde: ǩ. Ǩ. Dobrý. Já to nevěděl dokud jsem slovo Vaňkule nenapsal jak retard.) totiž můžete utéct, kdy chcete. Nemusíte mít vlastní káru nebo čekat na bus. Prostě se vysypete ven. Pohádka.

No a tak jsem tam teda šel. Do Interšpáru, co už se dneska jmenuje nějak úplně jinak (ale budu tomu furt říkat Interšpár. Stejně jako řikám pegas a eurotel a ten třetí). A tam měli docela dost melounů. Nějaká důchodkyně furt chtěla ty, co jsem se na ně díval já, takže mi to tak jako divně kradla pod rukama. Bylo to dost weird, protože jsem si byl jistej, že je tam hodně nakrojených melounů pro obě. I kdyby ta paní chtěla třeba pjet. Ale ona si to teda asi nemyslela. No ale nakonec jsem teda meloun popad a šel jsem.

Napadlo mě, že bych si dokoupit tu červenou čočku, když už tam stojím. A tak jsem šel ke vhodnému regálu a začal z něj vytahovat tu čočku. A pak mě napadlo, že bych si mohl vlastně zas koupit bulgur, abych to jako střídal, protože bulgur už jsem dojedl. A tak jsem si dal pytlík bulguru pod paži. A uviděl jsem tam pytlík, co se jmenoval Jáhly. Příprava je hned a tak jsem to zasunul pod bulgur. A pak jsem tam uviděl polentu. Příprava je hned a tak jsem to zasunul pod jáhly. A pak jsem tam uviděl žitné vločky. To je taky hned a tak jsem to dal pod druhou paži. Pamatujte, že jsem ještě někde musel držet ten meloun. Řekl jsem si, že už to stačí a šel jsem k pokladně.

Cestou jsem potkal velké balení ovesných vloček a tak jsem ho tam někam přidal taky. No padalo mi to na všechny strany a nejhorší bylo, že mi nějak začal týct ten meloun, protože ho asi špatně zabalili do toho celofánu. Tak jsem to tak jako různě přeskupoval v rukách a myslel jsem na to, že nakupuju na chlapa a né na homouše, protože jsem si nevzal košík. To mě trochu uklidňovalo. Paní pokladní moc ne, protože mi na ten meloun dala pytlík. Řekl jsem jí, že ho dám ho igelitky, takže pytlík nepotřebuju, protože s ní stejně nakonec zarecykluju a tak je mi jedno, že bude omelouněná. Paní pokladní byla inertní. Tak jsem si zas nasadil sluchátka a odtrsal pryč s naditou igelitkou, ve které mi močil meloun.

Dnešní číslovka je 9.

9. července 2015

Každodenní číslonoska #192

Dneska jsem měl dobrý den, takový normální. Korunoval jsem ho super během po své klasické trase, kterou jsem si o víkendu prošel pěšky s maminkou. Cestou jsem myslel na obrácených 8 stupňů a taky na hopsodu U raka (shhhh, pretty girls, dirty secrets!). A uběhl jsem to solidně rychle. Hlavně proto, že bylo po dešti, takže se mi běželo fakt dobře. A ani jsem nepotkal moc lidí. A když ano, tak byli snesitelní. Kromě jedné ženy, která měla dva psy. Neuvázané a neukázněné, takže se po mě snažili tak jako skákat, když jsem kolem nich běžel. Bohužel jsem jednoho z nich docela fest nakopl, ale neměl jsem jinou možnost, protože mi doslova vběh pod nohy. Psovi asi nic není (tati, jak jsi toho psa přejel?) a moje koleno snad bude v cajku. Nemám rád lidi, no. Chudák pes, kdyby si ho ta baba normálně uvázala, tak by se nic z toho nestalo a já bych netrpěl smutkem, že jsem mohl ublížit psovi. Jako normálně odběhl a ani nezařval, tak mu snad nic není. Prostě lidi jsou zlo, daleko chutněji bych nakopl tu paní, která tam prostě jen stála a blbě čuměla, jak se po mě ti psi vrhají (a chtějí si hrát, že? Oni jsou hodní, jenom si chcou hrát. Znáte takový páníčky? Já až moc).

No a moje jídlo bylo dobrý. Tak akorát pikantní a zatím mi z toho není špatně. Na zítra jsem si udělal zas červenou čočku, protože těstoviny ani rýži nechci. Budu muset zas zajít do potravin a podívat se na další divná jídla, co se dají uvařit do 10 minut, protože víc tomu věnovat nebudu. Jenom jsem do toho dal na zítra česnek a pepř a majoránku a bazalku a sójovku a bazalkový tofu a kedluben. Jinak to vizuálně vypadá asi stejně, ale asi si to zas vyfotím, protože na instakrámu to nikoho neštve.

No a vlastně se mi moc kecat nechce, protože čtu dobrou knihu a chcu se jí jít věnovat.

Dnešní číslovka je 12.

8. července 2015

Každodenní číslonoska #191

Dneska jsem měl celkem super den, co strašně rychle uběhl (to ale není až tak super). A fakt pršelo, ale tak nicmocně. Spíš docela dlouho, ale neintenzivně. Nebyla prostě bouřka, jenom normální déšť. Přesto jsem byl rád, že jsem si ráno vzal deštníkuse, protože jsem ho nakonec fakt použil a vůbec jsem neomokl. Nicméně z toho plyne, že na bouřku budu muset zase použít svůj telefon, který umí udělat zdání bouřky. Včetně blesků. Ale samože to není ono.

No a teď vám povím, jak jsem vařil. Je to teda asi hlavně pro moji maminku, ale i tak myslím, že je to hodno zaznamenání. Jak jsem včera řikal, tak jsem si koupil tu červenou čočku, protože o tom maminka mluvila. Myslel jsem si, že dostanu červenou kaši, ale nestalo se to. Jestli je to dobře budu vědět až tak zítra večer nebo až pozítří ráno, páč budu mít ten dnešní výtvor zítra na oběd.

No hodil jsem tu čočku do vroucí vody a nechal to tak. Na troubobudík jsem si dal 10 minut, páč se to má vařit 10 až 12 minut. No po 3 minutách jsem se začal nudit a tak jsem si řekl, že to bude zábavnější s hudbou a naparádil jsem si sluchátka. Telefon jsem si založil za spoďáry, protože jsem na sobě nic jinýho neměl. Toto bylo double úskalí celého mého snažení.

Měl jsem dojem, že Satyricon jsou vhodnou hudbou k vaření, protože si s nima docela dobře zazpíváte a ani nemusíte umět zpívat. Dobrý. Problém je, že jsem přes to samože neslyšel ten troubobudík. No a jelikož jsem měl jenom spoďáry, tak jsem nechtěl v kuchyni rozsvěcovat, aby mě jako sousedi zas neviděli nahýho. Jak minule. Když jsem se opaloval na balkoně. Už mě teda sice viděli, ale mi se to moc nelíbilo. Takže jsem byl nasleplej a hluchej.

Nicméně přesto jsem si připravil chutný pokrm. Maminka řikala, že musím mít fantazii. Tak jsem pejskokočičkoval. Do té převařené čočky jsem (ještě během vaření) vložil curry. A pak jsem to ocedil a dal to do misky. Na to jsem nastrouhal modrej kedluben. Přišlo mi to chudý. Tak jsem do toho dal půlku chilli tofu. Přišlo mi to chudý. Tak jsem do toho nalil sójovku, protože jsem to vlastně jinak nenasolil. Přišlo mi to chudý. Tak jsem do toho nasypal hrst bazalky. Přišlo mi to chudý. Tak jsem do toho nasypal slunečnicový semínka. Přišlo mi to dobrý.

Nechutnal jsem to. Uvidím až zítra. Snad mi nebude blbě teda. Jo a jedna čočka mi upadla na zem (na číslici 7), ale sebral jsem ji.

Hesla dne: petrklíč a smradlavý jídlo.

Dnešní číslovka je 47.

7. července 2015

Každodenní číslonoska #190

Dneska jsem měl asi hodně dobrý den. Byl jsem teda hodně zamyšlenej a díky tomu takovej trochu nasmutnělej, ale tak jako pozitivně nasmutnělej. Jestli to znáte. V práci to bylo super, protože byla celej den puštěná klima. To mám rád, protože nemám rád, když je mi teplo a musím přemýšlet. Mám rád, když je mi chladno. Chladno je nejlepší počasí. Aladin říká, že od zítřka se to začně brutálně kazit a bude dost hnusno. Denní maxima třeba jen 19°. No nechám se překvapit, ale vlastně se na to těším, protože zmokání je příjemný děj.

Taky jsem si na dnešek uvařil bulgur. Myslel jsem si, že je to želatina, ale pak mi došlo, že to je vlastně agar! Bulgur je něco jako pšenice. Nebo to možná dokonce je pšenice, jenom nějak divně rozlámaná nebo nevim. Tak něco. Četl jsem, že to chutná líp než kuskus. Nevím moc jak to chutná, protože jsem do toho dal asi až moc česneku. Takže bych asi řekl, že to chutná jako česnek.

Někdo mi začal kouřit pod oknem. Asi zas pan Doutníčkář. Pan Doutníčkář je takový zajímavý člověk, kterého odhaduji na 20 až 30 let. Viděl jsem ho ale jenom jednou, když byl schovaný vedle ve vchodě a doutníkoval.

Celá etuda s ním začala tak, že jsme někdy v březnu měli furt otevřené okno z chodby. A našli jsme tam doutník. Zpolavykouřený. No zahodil jsem to do odpadků. Druhej den tam bylo zas otevřeno a zas doutník. No zahodil jsem ho. Třetí den se to opakovalo a pak už si Doutníkář asi řekl, že se na to může vykašlat a začal chodit do druhého vchodu, kde jsem ho taky jednou zahlídl. A předevčírem jsem zas našel půl doutníku na příchodových schodech. Doutníkář je prostě další postava tohoto domu, asi jako Muž s kachnou a Fešná barbie. Pes, co byl jako pan Burns, už bohužel umřel, no. Ale zase jsme dostali právě Doutníkáře. Je to taková smutná postava, protože evidentně nemůže kouřit u sebe doma a ještě musí mít jeden doutníček minimálně na dvakrát. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.

Chtěl jsem říct, že jsem si ještě koupil do zásoby červenou čočku. Chtěl jsem si koupit mungo, protože moje maminka někdy o nablblencích říká, že jsou munga. Mi to teda taky někdy říká, když jsem nablblý. A tak jsem to chtěl sníst, ale musí se to 12 hodin máčet a tak už to jíst nechcu. Chci jídla, co jsou hned. Už chápu, proč mungo. To červená čočka je hned. Teda snad bude hned. Až dojím ten bulgur. Bulgur mi zní jako z Harryho Pottera, takže k němu mám docela pozitivní vztah, i když to chutná buďto nijak nebo jako česnek.

No a pak jsem šel z posilky do Vaňkovky, abych si tam teda koupil tu červenou čočku a zase jsem potkal hodně lidí, co měli Bubbleology. Skoro jsem tam zašel, ale pak jsem si řekl, že stovku za rozvařený granule fakt nechci dát.

Dnešní číslovka je 41.

6. července 2015

Každodenní číslonoska #189

Dneska jsem měl zase moc super den, ve kterém jsem přišel na hodně věcí. A doufám, že do večera ještě na hodně věcí přijdu. No začalo to tak, že jsme šly s maminkou ráno do Lídla, protože se nám nechtělo znova cárat po městě. A tak jsme se vydaly na nákup, přičemž maminka koupila suroviny na zajímavé jídlo, které jsem nakonec nejedl, ale řekl jsem si, že si to někdy stvořím. Ingredyjence mám.

No a pak se ozval hacker. Nutně potřeboval, aby mu gényjus něco poslal poštou. A tak gényjus šel, našel to, vyplnil podací lístek a dal to oboje do kabelky, jelikož věděl, že pojede vyprovázet na nádro maminku a tak není problém, aby to jako zanesl na poštu. Na tu hlavní poštu, u nádra, protože hacker správně řekl, že je svátek.

Šlo to dobře, gényjus koupil tu nejvíc moc fancy obálku, co ve Vaňkuli měli. Bylo štěstí, že na odjezd maminky bylo ještě hodně času, protože výběr trval fakt dlouho. Pak gényjus napsal okec, vložil věc posílanou a zaslintal to. Celý radostný vzal maminku a šel jí ukázat hlavní poštu. Byla na ní malinká cedulka. Papírek. Že pošta je zavřená a jediná otevřená je U dálnice 777. Gényjus věděl, co se na této adrese nachází, i když to chytrá cedulka neuváděla. Olympyje.

A tak zas popad maminku a šel s ní čekat na bus. Mezitím ale ale stala super věc, kterou vám musím povědět. Víte, co je to Bubbleology? Já už jsem kolem toho ve Vaňkuli jako několikrát šel, ale nikdy jsem se o to nezajímal. Myslel jsem si, že je to nějakej studenej bublinkovej čaj. No na to já neletim. Ale! S maminkou jsme stály v prvním patře. Nebo teda v druhým. Prostě nad přízemím a přímo nad Bubbleology. Viděly jsme teda přímo na 3 slečny, co stojí uvnitř takové ohrádky, která tvoří obchůdek Bubbleology. Řekl jsem, že to pití musí být extrémně předražené, když to musí uživit nejen pronájem toho krámku, ale i 3 pracovní síly.

Jelikož jsme ani jedna moc nevěděly, co se tam vlastně prodává, zůstaly jsme a sledovaly to. Tady máte zjištění, abyste tam nemuseli stát taky, protože si nás ty slečny pak všimly a hnusně se na nás nahoru semtam podívaly, no. Nebo možná né až tak hnusně, ale určo jim to nebylo příjemný. Já se jim vůbec nedivím, protože mi by se to asi taky nelíbilo, ale když nás to hrozně zajímalo. A musím říct, že mi přišlo, že to dělají fakt dobře. Například fakt furt všechno poctivě umývaly a tak. No a zde je to pozorovnání:

  1. První dívka vaří vodu ve velkém hrnci. Prostě stojí u hrnca. Stojíme tam celou dobu, po asi 10 minutách vytáhne ze skříňky takové granule. Ty naváží, propláchne je, dá je do té vody a semtam to zamíchá. To je celé, nic jiného nedělá.
  2. Druhá dívka tam stojí a nedělá vlastně nic. Pracuje jen tehdy, když přijde zákazník. To pak vezme šejkr, dá do něj led a na ten led dá nějaké barevné sirupy (nebo něco takového, ještě jsem nečetl jejich stánky, takže furt nevím, co to tam dávala). Ale je to barevné. Pak do toho šejkru s ledem a barevnou věcí natočí z (t)várnice čaj. Zazátkuje a protřepe to.
  3. Třetí dívka toho dělá asi nejvíc. Na pultíku má takové misky v barevnýma kuličkama. Ty postupně doplňuje z nádob, které má ve skříňkách. Když přijde zákazník, tak mu dle jeho přání nějaké bobule nabere a dá je do kelímku (mezitím dvojka připraví led, barvu a čaj), do kterého pak naleje surovinu od dvojky. Přidělá na to víčko a ještě předtím zkásne od 90 do 130 korun. Jo a ještě má na starost kartičky s věrnostním programem.
No bylo to prostě super pokoukání. Nejen proto, že si sypaly za halenky led, když nebyl zákoš.

No ale zpět. Pak jsme teda došly s maminkou na nádro a já počkal, až odjede. Imaginárně jsem si přehodil plášť gényja a běžel jsem na Úzkou, abych nasedl do zdarmabusu do Olympyje, jelikož jsem si nechtěl dokupovat jednozónovou jízdenku jak minule. Vynechám občana, který se pokusil o navázání intimního styku a budu poračovat tím, jak jsem vskočil do autobusu. Sedl jsem si na blbou slunkovou stranu, ale tak zas tak dlouho to nejelo. Vyskočil jsem a běžel na poštu. Měl jsem strach, že bude zavřeno. Zase. Ale bylo otevřeno a nikdo tam nebyl.

Práskl jsem na pult tu epesní obálku a dožadoval jsem se urychleného odeslání, jako kdyby paní za přepážkou snad mohla znát důležitost každé akce, do které se tajná organizace hackerů a gényjů zaplete.

Bohužel, musím to poslat é-em-eskou. Mám s tím svoje zkušenosti, takže mě to rozhodilo jen částěčně. Když jsem vyplňoval ten é-em-eskovej papír, zapomněl jsem, že se to lepí na to a adresu jsem tam vyplnil jak hovado. Ale paní poštovní to přečetla, tak snad cajk, Samože to muselo přijít do speciální obálky, protože moje epes-rádes není na é-em-esko vhodná. Říkám, že cajk, ale jestli tu novou obálku může namočit ona, že je mi nepříjemné to lízat, protože mám špinavé ruce. Vím, že to nebudu lízat rukama, ale ona tam jistě má takovou tu hubku, co si do ní může namočit prsty, když počítá peníze. Pakliže teda počítá peníze a mokří si přitom prsty tou hubkou. A ona se směje a říká mi, že to je samolepící a zalepí mi to. Říkám, že jsem moc rád, protože bych pochopil, kdyby se jí nechtělo lízat obálku a že to bych pak musel jít za její kolegyní, která má ale zrovna zákazníka.

Ptá se mě, na kolik to chci pojistit. Ptám se, kolik jde dát maximum. A ona mi říká, že jde o to, co je v tom balíčku. Jakože kolik stojí obsah balíčku. A já říkám, že to chápu, ale že chci vědět, kolik peněz můžu pojistit v rámci srandardního é-em-eska. Dívá se. Hledá to. Tři tácy. Říkám, že v té barevné čuprobálce je věc za tři tácy, jsem si tím jistý. Ona se směje a píše na to, že to stojí 3 tácy. Cajk. Bude to tam ale až ve středu, protože tak nějak pošta funguje. Děkuju jí a vím, že jsem udělal maximum.

Vysypu se ven z pošty a přemýšlím, co bych mohl podniknout, když jsem sám v Olympyji. Myslím na parfémy. Myslím na kavárnu. Jdu pomalinku k hlavnímu proudu lidí. Dávám ramena k uším. Jdu pomaleji. Už jsem skoro u té kruhové věci, která je součástí podlahy, ale dá se zvednout a někdy na ní stojí auto. Jdu pomalu k tomu. Rozhlížím se kolem. Uvědomuji si, že Olympyji přece nemám rád a není tu nikdo, kdo by se mnou dělal legrace a kvůli komu bych tu měl být, protože mise byla splněna. Otáčím se peláším na nástupiště, kde 7 minut čekám a poslouchám romské děti, které šíleně řvou, ale možná je to zpěv. Dneska je to tak multikulti, že jeden neví. Abych náhodou nedělal nějaké to protizákonové dělání.

No a cajk. Dojel jsem zpět, koupil jsem si barvu na vlasy a udělám se krásným.

Dnešní číslovka je 15

5. července 2015

Každodenní číslonoska #188

Dneska mám úplně super den. Zcela se to vyrovnalo. On teda ještě není u konce, ale chci si to napsat už teď, protože chceme jít ještě ven a pak už bych mohl být tak unavenej (a hlavně by mohlo být tak pozdě), že bych to musel odfláknout. Zase. A to nechci. Víte, jak se mi obvykle pozdě večer nechce moc povídat? Tak toho se bojím.

Ráno jsme jely s maminkou do města, protože jsem jí chtěl ukázat nějaké Krněnské krásy, které jinde ve městech moc nemají. Takže jakože třeba draka, protože to mi přijde dost krněnské. Hodiny už viděla a hlavně hodiny jsou normální, nic veselýho nebo zajímavýho. No ale popořadě. Prvně jsme začali v denisovosadstvu tím, že jsem ukázal Mamuta, jakožto kultovní lokál. Dovnitř jsme samože nešly.

Pak jsme se z vyhlídky dívaly na to, že některé šaliny vypadají jako skalpované. Super bylo, že nikde nikdo nebyl. Nevím, jestli to bylo nedělí nebo svátkem. Ale bylo to dobrý. Jenom opilci a feťáci spali na lavičkách, ale to mi moc nevadilo, protože spali a nikde se nemotali a nedělali hluky.

No tak jsme se pomotaly po Petrově a měly jsme štěstí, protože v katedrále zrovna mešovali. Tak jsme se postavily dozadu a chvíli jsme nakukovaly, jak se to dělá jinde. Taky tam mají ta digitální číslíčka se zpíváním. Díky tomu jsem poznal, že u maminky doma nemáme vůbec zaostalej kostel. Tenhle je jenom větší, ale má míň laviček. A víc zpovědnic.

A pak jsme šly hledat čůrání. Pomotaly jsme se kolem opilců v parku a našly prodejnu toalet. Šest korun, nechutné hajzlíky. Co už. A pak jsem šel hledat toho draka. Maminka ho samože nehledala, ta šla jenom za mnou. Dal jsem to bez ztráty hvězdičky. A pak jsme šly na jídlo a pak na kafe. A pak jsme šly zpět ke katedrále, páč tam mají klenotnicu a vyhlídku.

Moje maminka je fakt hustá, protože na tu vyhlídku normálně vylezla a ani jednou neupadla. Já teda taky ne, ale to není žádný podiv, neb jsem po mamince. A pak jsme šly do Vaňkule, kde jsem vymyslel nový způsob ježdění na schodech. Děláte, že jste baletka nebo retardovaná baletka a zaujmete nějakou pózu, kterou považujete za baletní. Dost pomáhá, když máte vysoko nad sebou jednu ruku a jednu nohu máte nějak proplou v luftě. Pak tak stojíte a nehýbete se až do chvíle, kdy dojedete do cíle. Ve skupinách je možno skládat živé obrazy, nejlépe z Bajadéry či Coppélie.

Celkem jsem za dnešek ochutnal 3 různé zmrzliny. Není mi z toho špatně. Ani nevím, jestli chci ještě cestou na ten večerní výlet nějakého zmrzlináře potkat.

Obešly jsme hodně obchodů a nic jsme si nekoupily. Krom losů, na které jsme udělaly vyhrávání.

Opálil jsem se. A jdem být sportovní.

Dnešní číslovka je 4, protože je to výherní číslo (a taky je to křeslo pro hosta, protože jsem to donutil říct maminku!).

4. července 2015

Každodenní číslonoska #187

Dneska mám vlastně hodně špatný den. Vůbec se mi nechce nic povídat. Strašně špatně jsem spal, jelikož jsem se těšil a tak jsem se probudil už někdy ve 3 ráno a nějak jsem nemohl usnout už pak.

Třeba to bude zítra lepší.

Dnešní číslovka je 1.

3. července 2015

Každodenní číslonoska #186

Dneska jsem měl dobrý a veselý den, na jehož konci jsem si byl i zaběhat. Jsem ale bohužel tak unavenej, že se mi nechce psát. Snad to zítra narovnám, protože mi zas přijede maminka. Je to zajímavé, protože předtím jsme se neviděly asi tak 2 měsíce a teď už dáme 3. týden v řadě.

Dnešní číslovka je 17.

2. července 2015

Každodenní číslonoska #185

Dneska jsem už strašně moc unavený. Takový totálně přetažený, ale možná je to tím vedrem. Je tam fakt hrozné vedro. Já vedro nemám rád, rozhodně daleko lépe snáším zimu. No nejsem moc ukecanej a to jsem měl celkem dobrý a smací den. Ale tak co už.

Dnešní číslovka je 37.

1. července 2015

Každodenní číslonoska #184

Dneska jsem měl takový normální den, který byl vlastně docela veselý a uvolněný. Dost mě vzpružilo to, že jsem si pustil klimu. Klimu mám moc rád, je to fakt dobrá a chytrá věc. Taky bylo dneska venku docela vedro a svítilo Slunko, takže jsem se zase přiopálil, když jsem šel pak večer běhat.

Přišel jsem na další užitečnou věc, kterou běhání přináší. Je to opálení. Bez běhání byl měl barvu jako čerstvý sýr. Díky běhu mám dokonce už barvu jako drobet okoralý čerstvý sýr. A to je podle mě dost dobrý.

Taky už jsem vyřešil tu kadeřnici. To už bylo teda včera ale. Jsem na sebe hrozně hrdej, protože mi to fakt sluší a vypadám prostě dobře. Vyfotil bych vám to, ale zrovna jsem se okoupal po tom běhu, takže to mám celé mokré a není vidět, jak je to fešný. A taky se mi to moc fotit nechce, poslední dobou se fotím až moc.

No dobrý, vykecal jsem se.

Čistě pro sebe si tu uvedu nápad o kávovaru a barevnejch housenkách, protože se mi to ještě může hodit.

Dnešní číslovka je 8.