31. srpna 2015

Každodenní číslonoska #245

Dneska jsem měl docela dobrý den. Jenom jsem byl první polovinu dne tak strašně unavený a motala se mi hlava, že jsem myslel, že budu volat Evísovi, aby mě odvez do postele. Snažil jsem se svým játrům, slezinám a jiným natvrdlým muchlánkům, které aktuálně v těle mám, vysvětlit, že to jako bude dobrý. A tak jsem to nějak překonal a pak už mi bylo líp. Cestou z práce jsem se pak stavil v Natúrce a koupil si tam celá semena ostropestřce, protože ho mám jen jako čaj a tablety (kde je jen jako doplněk). Četl jsem, že žvýkání semen je jako pro játra úplně super. Taky jsem dneska měl úplně nesuper oběd, protože neměl žádnou chuť, jelikož jsem do něj nedal žádný koření, co mám rád. Už jen 6 měsíců a můžu se zas zčiliovat!

Ale to jsem povykládat nechtěl. Zítra mám jít na tu dentální hygyjenu. V pátek mi psali esemesku, že jako v úterý mám termín. Trochu mě to vykolejilo, protože v pátek je do úterka daleko a já jsem se bál, že na to zapomenu. Dneska mi zvoní telefon. Vidím, že mi volá moje stomatologie. Tak to zvednu a mám strach, že jako někdo onemocněl a smůla, můj termín nebude.

Ale chtěli se mě jenom zeptat, jestli jako fakt přijdu. Řekl jsem, že jo. Tak mi vysvětlili, že si s sebou mám vzít veškeré kartáče a taky přesnou cestu (protože je to jinde, než jsem byl u zubařky normální). A pak mi řekli, ať si s sebou laskavě vezmu těch třináct stovek v hotovosti, protože tam nemají platební terminátor. Tak jo.

Když jsem šel z práce na šalinu, tak na zastávce stál nějaký mladík, co na mě furt čuměl. Já jsem se na něj teda nedíval, ale prostě jsem cítil, že na mě čumí (byl obličejem ke mě a jinak kolem mě nikdo nestál), Myslel jsem si (doufal jsem!), že se mu líbí moje vlasy, páč mi to Evís ještě trochu pokosil a zapletl mi copánečky, které jsem teda ráno rozdělal, ale měl jsem díky tomu superháro.

No pak dojela ta šalina a já nasedl. A ten mladík si sedl honem vedle mě. Věděl jsem, že je to v háji a bude se se mnou chtít socializovat. Měl jsem samože obavy, protože to nemám rád. Měl jsem na hlavě sluchátka, což ho odrazovalo fakt dlouho! No chtěl jsem teda vystoupit u té Natúrky a on mi asi minutu před zastávkou dal origamiového jeřába a začal si se mnou povídat. Ukázalo se, že náhodou taky vystupuje. 

Přišlo mi to hrozně milé, přestože jsem zvyklej, že mě furt dokola a zcela originálně balí někdo, kdo dělá v IBM, protože s nima máme společnou zastávku. Tak jsem s ním teda postál a poklábosil na zastávce. Byl to (no asi vlastně ještě je) nějaký Chorvat, co (ano ano ano, fanfáry) dělá v IBM. Česky mluvil fakt hodně dobře, tak jsem ho pochválil a okomplimentil. No snažil se mě někam pozvat, ale já už to rovnou odmítal. Prvně jsem mu řekl, že jsem tak nesociální, že s ním stejně nikam nepůjdu. Vybalil klasiku - jestli jako nikdy nikam nechodím a co dělám o víkendech. Tak jsem mu řekl, že pravda je taková, že mám přítelkyni.

Chudák to česky vůbec nepobral a tak jsem mu to musel říct anglicky. Myslel jsem na toho jeřába, protože to bylo fakt hezký. Tak jsem nechtěl bejt hnusnej. Pak na zastávku přišly 2 ženy, které měly pytel cibule, jež se roztrh. Pomohli jsme jim to sebrat a ony byly úplně paf z toho, že jim jako někdo pomohl. A pak už jsme se opět věnovali jeho pozvánkám na schůzku. Řekl jsem mu, že moje přítelkyně je enormně žárlivá a tak smůla. Tak to vzal a rozloučili jsme se.

No a už jsem se vykecal. Je zajímavé, že jsem toho napsal tolik, když je venku takové vedro,

Dnešní číslovka je 6.

30. srpna 2015

Každodenní číslonoska #244

Dneska to zas nějak nestíhám, protože jsem opět dělal televizové koukání. Já totiž čtu takovou divnou knihu, co je asi román pro ženy. Je to hrozně zvláštní kniha, nikdy jsem nic takovýho nečetl. Hlavní hrdinka je hrozně úžasná (léčí, je vzdělaná, drsná, pokroková, emancipovaná, rodí koně a je krásná) a zároveň hrozně nešikovná. Potká ji každá štrapáce a lapálie. Každý je k ní krutý či nespravedlivý a ona teda neví, na čem je. Má děsný vnitřní bol, ale nikdo jí nemůže pomoci. Ke každé hrůze vždy přijde jako slepá k houslím. Má nějakýho chlapa, co ji miluje a ona ho taky miluje, i když minule ještě jinýho chlapa. A tak je někdy docela nejistá a neví, koho teda miluje, protože ví, že miluje oba. A pak se velice těžce rozhodne, že minule jednoho, ale toho druhýho taky. A mezitím ji furt chce někdo upálit, utopit, zmlátit nebo znásilnit. Hlavně znásilnit. Když je s tím chlapem, tak neustále souloží. Je sice úplně domlácená, hladová a skoro utopená (a má ten nesdělitelný bol, přičemž navíc miluje dalšího chlapa), ale to jí nebrání aby souložila 8x za noc. A pak ráno znova, protože hrozně miluje i tady toho chlapa. A taky je z toho souložení pak celá rozlámaná a omodřinovaná, ale to není nic proti tomu, jak je zničená ze včerejšího bičování.

No je to fakt divná kniha a vlastně doufám, že už ta hrdinka konečně umře. Ale zatím vždycky dojde ten chlap, co ho hrozně miluje a zachrání ji. Jsem z toho fakt zmatenej a nechápu, jak mohl někdo takovou knihu napsat. A tak to musím dočíst. Blbý na tom je, že to má asi 8 dílů. Jako nechce se mi na smrt té hrdinky čekat 8 knih. To ani náhodou. Ale tu jednu zkusím dočíst, no.

No ale protože teda čtu takovou divnou knihu, která mě odpuzuje a fascinuje zároveň, musím si dávat ve čtení pauzičky. A proto večer končím u televize.

Dnešní číslovka je 28.

29. srpna 2015

Každodenní číslonoska #243

Dneska jsem to jemně nestihl, protože jsem se díval na film s Hitlerem. Mám filmy s Hitlerem rád. Evíz mi u toho zapletl vlasy do drobných copánků, takže lituji toho, že je sobota a ne neděla, protože mám strach, že se mi to rozpadne, než půjdu v pondělí do práce.

Dnešní číslovka je 10.

28. srpna 2015

Každodenní číslonoska #242

Dneska jsem měl normální dobrý den, ve kterém jsem normálně pracoval a byl radostnej z toho, že je moje mononuklejóza furt celkem v pohodě. Celkem 3 lidi mi dneska řekli, jak s tím byli oni nebo jejich kamerádi v nemocnici. Jsem rád, že já jsem se tam zatím nedostal. A taky doufám, že jsem nikoho nenakazil.

No a jinak cajk, ale chci si jít lehnout, protože jsem vlastně dost unavenej. Vlastně jsem tak unavenej, že jsem dokonce usnul v šalině.

Dnešní číslovka je 30.

27. srpna 2015

Každodenní číslonoska #241

Dneska jsem měl super den, ve kterém jsem se docela smál. Možná si pamatujete, jak mi minulý týden brali tu krev. No dneska jsem se šel ovýsledkovat. Naklusl jsem do ordinace a posadil jsem se do křesélka. Moje paní doktorka má pro pacoše takové pohodlné polstrované křesélko, takže budete v pohodě, i když se jí tam vyvrátíte.

Začala tím, že mi řekla, co mi není. Není to toksoplazmóza. Ale! Vyšlo vám (jako když sázíte Bingo!), že máte mononukleózu. Byl jsem v tu chvíli hrozně šťastnej, protože jsem si zase myslel, že mám rakovinu nebo že nemám nic. To druhý je asi ještě horší, protože mi vůbec není dobře a hlavně mám všechny ty příznaky, co mononukleóza má. Takže vám v součtu vlastně nic není, ale je vám úplně všechno. Jenom to neumíte popsat a myslíte si, že to máte ze stresu.

No úplně jsem pookřál. Paní doktorka zas zapomněla, že jsem Jasmín a už mi říkala, jak se mám kurýrovat (já se mezitím radoval). Pochytil jsem jenom slovo "dieta" a hned jsem se jí zeptal, jestli můžu jíst pizzu (stejně, jako jsem se ptal minule, když jsem měl tu střevní chřipku). A pak jsem se jí zeptal, jak se to léčí. A ona řekla, že mi to teď řekla, ale já se zajímal o pizzu. Zopakovala to. Cajk. Ostropestřec. Já zopakoval ostropestřec a tak mi to nenapsala na papírek jako minule. Doufám, že si všimla, jak moje kognitivní funkce pokročily.

Pak řekla, že tam budu muset celý rok chodit pokaždé, když budu nanemocnělý. Řekl jsem, že to je cajk, že k ní stejně poslední dobou furt s něčím lezu. No a dobrý. Evíz mi nakoupil jakési cosi z ostropestřce, co mám jíst.

Víte, jak se na všem snažím najít něco pozitivního? Tak teď, když budu unavenej nebo nebudu chtít něco dělat, prostě řeknu, že mám mononukleózu! Nebo můžu vyhrožovat tím, že použiju svoje sliny k útoku (to už teda aktuálně všechno dělám). A jinak jsem se měl cajk. K večeři jsem snědl pizzu, protože špenátovou prej můžu. Ale ne jako každej den. A spravím to čajem z ostropestřce, na kterém je napsané "játra".

Dnešní číslovka je 1.

26. srpna 2015

Každodenní číslonoska #240

Dneska jsem měl takový úplně normální pracovní den, ve kterém se mi nestalo nic divného. A tak si užiju ten luxus a půjdu si pěkně číst.

Dnešní číslovka je 38.

25. srpna 2015

Každodenní číslonoska #239

Dneska jsem měl docela normální den. Pak ale začalo pršet a tak pro mě zas dojel Evíz. Možná si myslíte, že bych mohl být poučen a mohl bych začít nosit deštník (no jo, fakt jsem ho neměl), ale stejně by mi to moc nepomohlo. Mám totiž děravé boty a tak bych měl sice suchou hlavu, ale mokré nohy.

No a tak pro mě Evíz dojel a šly jsme do naší nové oblíbené kočkové kavárny. Musel jsem se zamyslet nad tím, že je to tak minimálně čtvrtá nebo pátá oblíbená kavárna. Vždycky je to tak, že je to někde moc moc super a pak se to tam tak pokazí, že musíme najít nový podnik.

Tak teď máme tady ten. Má jednu malou nevýhodu. Je hrozně daleko od domova a docela daleko od centra, takže se tam musí jen autem. Na druhou stranu je to možná dobře, protože se tam díky tomu dostanem jen asi jednou nebo dvakrát týdně, takže nemají tolik šancí to podělat.

Jo a Evíz mi včera tu účtenku fakt donesl.

Dnešní čísloka je 16.

24. srpna 2015

Každodenní číslonoska #238

Dneska jsem měl takový prostě normální den, ve kterém jsem hodně pracoval. Takže tím chci jako říct, že nemám vykecávačku, jako tomu bylo v minulých dnech. Ale všiml jsem si jedné věci. Že už je ráno zase docela tma. Nebo teda není tma, ale je tam prostě víc temno, když ráno vstávám. Musím teda asi zase začít používat budík, protože už mě bude jen těžko budit ranní světlo.

A taky jsem si včera koupil legíny. V Lídlu. Evíz u pokladny té paní řikal (teda on to asi říkal mi, ale myslím, že to tak nějak asi adresoval spíš té prodavačce, protože moc nevím, proč by to říkal mi), že si budem muset schovat lístek, kdyby byly ty legíny vadný. A já jsem něco plácl (nevím co, protože jsem přemýšlel nad tím, proč to Evíz říká nahlas, když stejně všechny účtenky nosí domů a pak je nějak třídí a případně prostě schovává. Má na to i složky a nástěnku. Já to nedělám nikdy, když už Evíz tu účtenku neuzme u pokladny, tak ji prostě zahodím. A nejedná se teda o nákupy potravin [to je vždy v režii Evíse], ale třeba o nákup nových sluchátek a tak), třeba něco o tom, že bych je mohl rozsednout a Evíz řekl nevím co. Možná něco o tom, že kdyby to třeba mělo vadné švy nebo tak.

No a dojedem dom a já si to pak večer zkouším a ono to má fakt díru. Já jsem se díval jenom na zadek a rozkrok a tam to bylo v cajku. Ale na lýtku (nebo teda skoro na kotníku) je tak 7 cm nezašitý šev. A tak s tím běžím za Evísem a myslím na to, co říkal o té účtence. A jestli ji fakt schoval. Jsem si jistej, že ano, ale taky jsem si jistej, že to nechci řešit.

A Evíz řiká, ať mu to dám do pracovny, že to zašije. A fakt to zašije! Takže mám super originální legíny, které nebylo nutno reklamovat. A když jsem to teď povykládal, tak se ptám sám sebe, jestli mi Evíz přijde ten účet ukázat.

Dnešní číslovka je 3.

23. srpna 2015

Každodenní číslonoska #237

Dneska jsem měl úplně super den. Budu to muset nějak pokrátit, abych to sem vůbec sepsal. Ráno jsem byl ještě  Praze, takže jsme se snažili stihnout další zajímavé věci, které jsem potřeboval vidět a udělat. Například navštívit kafe Monolok. No Mamuf naplánoval šalinjízdu a šli jsme. Museli jsme mi ale koupit lístek. Bylo 10:02, když jsme došli na zastávku, kde je takový ten automat na jízdenky. Šalina měla jet 10:11 (aspoň myslím).

No před náma byli nějací němci, kteří si v tom automatu kupovali lístek. Fakt jim to brutálně trvalo, ale bral jsem to v pohodě. Jakože mi nevadilo, že tam stojím a čekám. Pak jsme přišli na řadu a já zvolil typ jízdenky a hodil jsem tam mince. Dvě desetikoruny a pjetikorunu, neb to stálo 24. Ty dvě desetikoruny to sežralo a pjetikorunu to vyplivlo. Tak jsem ji tam hodil znova. Nic. Znova. Nic. Došlo ke stornování jízdenky, protože si to myslelo, že jsem tam dlouho nic nehodil a vrátilo mi to ty 2 desetikoruny.

Zkusil jsem to znova. Nic, celé se to opakuje. Znova, ale dal jsem jinou pjetikorunu. Nic, celé se to opakuje. Znova, dal jsem tu pjetikorunu jako první. Sežralo ji to. Další desetikorunu taky. Ale tu poslední ne. A opět ne a ne. Storno. Opakuje se to celé znovu. Přidávám do hry dvacetikorunu. Ne. Znova. Přidávám do hry dvě dvoukoruny. Nic. Storno. Znova. Mamuf kvete a vytahuje svoji peněženku. Máme v oběhu s automatem asi tak 12 mincí. Nic. Storno. Znova.

Pak se to nějak povede. Šalina stihla ujet. Hrozně se směju a v ruce vítězoslavně držím lístek. Za náma je fronta. Čekáme asi 5 minut na jinou šalinu. Nasedáme a jedeme. Lidi, co šli nakupovat lístek po nás ho furt ještě nakupují.

Pak jsem byl v tom kafé, pak jsem měl indické jídlo, pak jsem měl zmrzlinu (a opět jsem přepočetl svůj žebř) a pak jsem jel dom. No do Žluťasa jsem vlezl tak někdy v polovině (jakože když byl z poloviny plnej) a jdu ke svému sedadlu. Někdo na něm ale sedí! Nějaká žena. Nějaká žena sedí na MÉM místě! To je MOJE místo. Jsem si naprosto jist, že tento autobus neodjede, dokud nedostanu SVOJE místo!

Říkám té ženě (velmi mile), že mi patrně sedí na sedadle. A ona se na mě laxně podívá a říká, že ne, že tohle je její. Evíz mi někdy říká, že se umím tvářit jako vrah. Asi jsem to udělal, protože na mě chvíli koukala a řekla něco jakože je možné, že má to sedadlo vedle a začala se zvedat. Já jsem nedělal nic, čekal jsem, až sedadlo opustí a pak jsem si tam sedl. Byl jsem spokojen, protože jsem měl poprvé fakt strach, že ten autobus nebude moct odjet, protože nemám svoje správné místo. Ale dobře to dopadlo.

Ještě jsem se ale prosichr hodnem podíval na net, jsetli mám opravdu správné sedadlo. A měl jsem. Byl jsem spokojen.

A pak mě Evíz vyzvedl u Grandu a jely jsme na nákup potravin. To bylo v cajku. A pak jsme si řekly, že pojedem ještě do Olympyje. Tam se nám docela dařilo a našel jsem kalhoty, které mi celkem sedí, ale nebyl jsem ochoten za ně dát Olympyjovou cenu, takže si je najdu někde na netu (protože jsem držgrešle).

No a pak jsme šly do Káefcéčka pro jídlo. Nex napsal, že chce koupit něco jako dablerdelux. No stojíme s Evísem před káefcéčkem a civíme na ty tabule. Nic jako dablerdelux tam není a tak hledíme dál a hledáme. Najednou před náma nikdo nestojí a paní káefcéčková se obrací na nás. Co jako chcem. By popojdeme k ní a furt na těch cedulích hledáme ten dabler.

Stojíme před ní a ona se ptá "co si dáte?" A já v té chvíli rychle vystřelím ruku Evísovi před obličej a křičím "TAM JE TO TAM JE TO!", jelikož jsem ten dabler našel. Byl až úplně na konci těch cedulí. Paní prodavačka se začne strašně smát, Evíz se směje, já se směju. Zase se mi stalo to, že jsem zapomněl, že už je s náma v hovoru i ta paní. Prostě jsem měl dojem, že furt mluvím jenom s Evísem, ale reálně to vypadalo tak (z pohledu té prodavačky), že jsme tam stály, sledovaly nabídku (páč jsme nemluvily, protože jsme už hledaly ten dabler), pak jsme přistoupily k ní a ona se zeptala, co chcem. A já jsem jí moudře odpověděl "TAM JE TO TAM JE TO!"

Všechny tři jsme se smály celou dobu. Až do našeho odchodu.

Dnešní číslovka je 48 a je mi jedno, kolik v tom mám překlepů.

22. srpna 2015

Každodenní číslonoska #236

Dneska jsem měl zase super akční den, který teda ještě není ukončen, ale chci si to napsat dřív, abych na to pak jako nemusel myslet.

Možná jsem vám tady říkal o té uličce, co je někde v Praze a je tak úzká, že je v ní semafor, aby lidi nemohli jít proti sobě. Tak tam jsme dneska byli. Fakt to existuje. Níž je fotka zespoda, nahoře je to zhruba stejné. A dole mají výstavku zalejvacích konví. Ty jsem teda taky vyfotil, ale cpát to sem nebudu.

Pak jsem taky pochodil po mostech, protože mosty mám rád (a ještě víc jsem jich viděl). Dokonce i po Karlově mostě, který je dobrý, ale je na něm moc lidí (takže jsem se jim jako snažil vyhnout a moc jsem se nemohl kochat). Taky jsem byl na Vyšehradě a zjistil jsem, že tam nebydlí prezident, ale Daniel Landa (nebo tak nějak), který má Porše. Prostě jsem se toho hodně dozvěděl.

A pak jsme chtěli jít na oběd, ale já nechtěl jít do pizzerie, kde jsme byli minule, protože tam už jsem byl a chtěl jsem zkusit jinou. A tak jsme šli do jiné. Už ve vchodu jsem věděl, že se mi tam asi moc líbit nebude. A pak už jsem si byl úplně jistý. Totiž já vydržím hodně a věci, které mi vadí, dělím klasicky na 3 skupiny.

První skupina jsou věci, které jsem ochoten považovat za otravné (souhlasit s někým, že jsou otravné), ale mě se to až tak moc nedotýká. Druhá skupina jsou věci, které jsou otravné, ale umím je ignorovat. A třetí skupina jsou věci, které jsou otravné, ale dokáži je tolerovat jen do čísla jedna. Jakmile nastane chvíle, kdy se vyskytují 2 věci, jež spadají do skupiny tři současně, nevydržím to.

Tady se to stalo. Bylo tam divné sezení. Totálně neútulné, židle byly jen bochánky bez opěradel. Bylo tam moc lidí, takže chyběl osobní prostor (který by třeba líp udělané židle aspoň trochu zaručily) a hlavně tam byl šílený hluk (a moc křičivých dětí). Na stole už smrděly talíře (na nich byly položené příbory) a sklenice. Asi je to jakože fancy, ale já nemám rád, když si nemám kam rozložit svoje věci (tím myslím telefon a ruce. Později lístek).

Pak přišla obsluha s lístkama. Prvně se ptala, jestli budem jíst. Pak co chcem na pití. Pak jestli chcem víno a pak ještě cosi. Pak vypadla a já zjistil, že tam mají jen 12 pizz, z nichž je většina margarita (s šunkou, bez šunky, s vejcem, bez vejce, s pepřem a bez pepře). To jsem přehnal, ale žádná divná pizza nebo pizza se špenátem. A tak jsem řekl, že chci pryč a že chci tam, kde jsme byli minule. A tak jsme fakt šli pryč. Připadal jsem si jak retardovaný fiflen, ale já prostě mám rád svoji pizzu tak, jak ji mám rád. Po poděs. Jsem rád, že to se mnou mé doprovody vydrželi.

No a pak už to bylo jen dobré, protože pizza po přesunu byla dobrá. A pak jsme šli ještě dělat zmrzlinování do podniku, kde jsme ještě nebyli. Tím nastal problém a velké přesuny v mém žebříčku zmrzlináren, který je řadí dle oblíbenosti. Vede ta včerejší. Bohužel si názvy těch podniků nepamatuju, takže to nemám jak zvěčnit do světa internetu.

Jo a ještě jsem viděl trhy, Nápavku (nebo tak nějak), kafé pro hypstry a Kotvu.

Dnešní číslovka je 29.

21. srpna 2015

Každodenní číslonoska #235

Dneska jsem měl hrozně akční den, protože jsem v něm dělal hodně věcí. Začal jsem tím, že jsem šel nalačno (sic!) k paní doktorce. Chtělo se mi docela zvracet, protože nejsem zvyklý ráno nejíst. Ale vydržel jsem to a nepoblil jsem se.

No nakráčel jsem tam a paní doktorka mi nechala odebrat několik lahví krve. Prvně se mi udělalo trochu šoufl (když brala třetí zkumavku), ale pak jsem to narovnal a nepoblil jsem se. Dobrý. Dozvěděl jsem se, že to trvá, než se ty uzliny vrátěj do původního stavu. Pak paní doktorka do žádanky zaškrtala asi tak všechno a řekla, že se mám dostavit za týden. Dobrý.

Pak jsem došel do práce a povedlo se mi se konečně nasnídat. Pak jsem pracoval a pak jsem běžel na bus, protože jsem dneska jel do Prahy za Mamufem. Nějak jsem to včera večer zasklil, protože jsem myslel na paní doktorku a tak jsem si ráno prostě něco naházel do batohu. Snad mám všechno. Ještě to teda nevím, protože jsem prostě zatím jen postavil batoh do rohu.

No, ale než jsem ten batoh postavil do rohu, tak jsem viděl kus Prahy. Například kavárnu, co je zároveň restaurace a je hodně velká. Dal jsem si tam polívku, co v ní plavaly legrační bílé věci, které byly takové huhňavé. Pak jsem si v lístku přečet, že to byla mocarela. A pak jsme měli zmrzlinu.

Povedlo se mi neudělat foajé jako minule a vlezlo se mi to všechno do jednoho kurňoutku. A nepoblil jsem se.

Jo a taky jsem přišel na to, že ve Žluťasovi se skoro všichni furt dívaj na druhej díl Harryho Pottera. Minule, předminule a dneska taky. Jenom vedle mě konečně nesedělo tlusté dítě, ale nějaká paní, co se taky dívala na Harryho Pottera.

Dnešní číslovka je 35.

20. srpna 2015

Každodenní číslonoska #234

Dneska jsem měl fakt super den, ve kterém jsem se hodně smál. Prvně jsem byl normálně v práci a pak jsem dojel dom. Šly jsme vyvěnčit psa a pak jsme jely na večeřu do restaurace.

Bylo to super, protože jim je vidět do kuchyně. A hlavně mají venku zahrádku, takže všichni lidi byli tam a my jsme měly lokál skoro jenom pro sebe. No a viděly jsme teda do té kuchyně. Na jídlo jsme čekaly asi 40 minut, ale přesně jsem viděl, kdy dali dělat naši pizzu. Pekli ji přesně 286 vteřin a pak nám to donesli.

Celou dobu jsme normálně kecaly. Pak donesli to jídlo a my ho 13 minut zbožně žraly. Aby to nebylo tak blbý, tak jsme semtam řekly "to je dobrý!" či "to je tak dobře slaný". Evís moc nejí okraje, takže mi dával svoje. Pak to ale nevyšlo a Evís dojedl dřív. Tak jsem mu dával svůj vnitřek. Pak jsme si objednaly ještě čokoládovej dort a kafe. Každá teda svoje, né dohromady.

No za chvílu donesli jeden dort. Tak říkám, že mají být dva. Aha aha. Tak moment. Pak šel Evíz na záchod a oni donesli ten druhej dort. Bohužel mi ho ale prvně nechtěli dát, protože to vypadalo, že jsem sám a dort už mám. Ukecal jsem je a řekl jsem, že máme mít ale ještě kafe. Aha aha. Donesli kafe. No namaškařil jsem to všechno k sobě, jakože si to vyfotím. Periferně vidím, že na mě civí žena od vedlejšího stolu. Tak zvednu hlavu a dívám se na její stůl. Ona je ke mě obličejem a její partner je ke mě zády. No chlap se na mě otočí a chvíli na mě prostě civí. Já na něj. Až se vynadívá, tak se zase otočí zpět. Asi nechápe, že mladý lidi nemůžou svůj žvanec sežrat, dokud si ho vyfotěj a nepostnou na instakrám.

Pak teda Evís dojde, zase mlčíme a žereme. Pak vylížu svůj talíř. Pak Evísův. Pak zaplatíme a jedem zas dom.

Dnešní číslovka je 43.

19. srpna 2015

Každodenní číslonoska #233

Dneska jsem měl takový normální den, ve kterém se mi konečně podařilo trochu zmoknout, protože jsem šel z Alberta dom pěšky. Taky jsem zjistil, že jedna okurka hadovka stojí 20 kerun. To jsem nečekal, myslel jsem, že jsou tak za 13. Co už.

A jinak jsem hutně pracoval. A hutně pracoval.

Dnešní číslovka je 31.

18. srpna 2015

Každodenní číslonoska #232

Dneska jsem měl super den! Krk je sice furt tak nějak stejnej, ale nějak mi to nevadí, protože jsem si ráno zapomněl deštník. A ono začalo pršet ve chvíli, kdy jsem došel do práce. A pršelo. A pršelo. A pršelo. A tak pro mě Evíz dojel do práce, protože řekl, že mi zapomněl říct ať si vezmu deštník a nachystat mi ho.

No tak dojel a dovez mi šedověc, rukavice a šátek, protože jsem nic z toho neměl. A aby to nebylo jakože zbytečný (teda mi to přišlo zbytečný), tak jsme šly do kavárny, kde jsme ještě nikdy nebyly. Byla to taková kočková kavárna, protože tam všude mají kočkové dekorace. I na nápojových a jídelních lístcích. A hlavně je to tam velmi útulné. Mají tam klavír i stojan na kabáty. A každý stolek je jiný a má u sebe jiná pohodlná křesílka. I když tam bylo narváno, byl tam docela klid. Prostě supermísto.

Dnešní číslovka je 40.

17. srpna 2015

Každodenní číslonoska #231

Dneska jsem měl takový jako mínus den, protože jsem musel k doktorovi. Možná už jsem tu někdy o své doktorce povídal (třeba když jsem měl tu střevní chřipku). Je to fakt moc super doktorka, co se o moje zdraví fakt stará a nevypere mě z ordinace po třech větách.

No to bylo tak. Byl jsem ve středu u zubaře (nechtělo se mi tu o tom povídat, ale to neva, nic moc zajímavého se tam nestalo. Jenom klasický kabaret. "Paní doktorko! Podívejte se na ten rentgenový snímek! Jak tam ty osmičky leží, jako kdyby spinkaly. To je krásné!") a dělali mi 4 rentgeny, protože jsem změnil zubaře a byl jsem teda novej pacoš.

No a mám poslední dny (řekl bych, že tak od čtvrtka) nateklý krk. Prvně jsem si myslel, že trpím ledvinovou nedostatečností a moje tělo zadržuje vodu. Ale vzhledem k tomu, že nemám oteklé oči, kotníky a moje moč divně nesmrdí, není jí moc ani málo, nemá divnou nahnědlou barvu a nic mě nebolí, jsem došel k zázvoru, že ledviny jsou OK. Samože jsem jí můj průzkum povykládal. Hned na začátku jsem jí řekl, že byl ale totálně neúspěšný a proto tu sedím.

No ale prostě jsem šel teda po práci k paní doktorce. Už ve dveřích jsem jí hlásil, že mám hrozně blbej problém, protože mám nateklej krk, ale nic mě nebolí. Jenom trochu hlava a trochu jsem slabej a trochu se tak jako motám, ale jelikož už mě zná, tak ví, že polovina těchto příznaků je způsobena tím, že se bojím, že je mi něco příšernýho. Pokývala hlavou a udělala mi test na zánět. Negativní.

Takže jako mám virózu a mám si koupit rakytníkový sirup a čaj s hřebíčkem a zázvorem. Říkám, že jo, že si tu lékořici určitě koupím. Paní doktorka říká, že mi to radši napíše na papír. Opravdu to udělá. Říkám jí o těch rentgenech, co do mě naprali na zubařství. Prý to může být i tím. Prosichr mě ale objednala na pátek na odběry krve. Abych jako přišel na lačno. Kdyby se to nespravilo samo. Řekl jsem, že jo. Při odchodu mi bylo o moc lépe, protože mě ujistila, že na to neumřu. Mám ji rád, přesně chápe moje zdravotní potřeby.

Poslední dobou jsem furt po doktorech a to si subjektivně přijdu zdravější než v minulostech.

No a pak jsem si teda koupil ten sirup a zelenej jechmen a brokolicovou tyčinku na sváču do práce a šel jsem dom.

Dnešní číslovka je 46.

16. srpna 2015

Každodenní číslonoska #230

Dneska jsem měl další normální odpočívací den, ve kterém jsem si hodně četl a pak jsem jel s Evísem na nákup potravin.

Dělal jsem zase hodně ostudy a tak to bylo klasicky zábavné. Bohužel jsme opět nenašly prošlý kefírek. A taky už nějak nemají nikde polní okurky, který mám docela rád. Nějak si (jakožto konzument) neumím zvyknout na takové to střídání ročních období, kdy je prostě k dostání furt něco jinýho.

Dnešní číslovka je 38.

15. srpna 2015

Každodenní číslonoska #229

Dneska (teda jakože na dnešek) jsem dokonce spal bez deky. Takové hrozné teplo tu je. Slyšel jsem, že všude prší. Jenom v Krně ne. Aladin ráno říkal, že zítra už bude. Ale večer si to zase rozmyslel a už jako nebude. Až možná v pondělí večer.

Celý den jsem v leživé poloze (teda ráno jsem byl se psem, ale jinak jsem v leživé poloze) a dělám čtení. Dočet jsem knihu číslo padesát jedna. A začal knihu číslo padesát dva.

Dnešní číslovka je 27.

14. srpna 2015

Každodenní číslonoska #228

Dneska jsem měl dobrý den, ale je mi vedro a tak se mi opět nechce kecat.

Ale povím vám, že pošta už napodruhé ten balík zvládla doručit!

Dnešní číslovka je 17.

13. srpna 2015

Každodenní číslonoska #227

Dneska jsem měl náročný den, protože jsem byl hrozně dlouho v práci a tak se mi pak všechno posunulo a dom jsem se dostal pozdě. Vlastně ještě furt nemám uvařený oběd na zítra.

A taky je furt hrozné vedro. Dneska jsem vylezl ven asi ve 3 odpoledne, protože jsem šel na vrátnici. Kvůli té poště. Včera jsem na to totiž zapomněl. A na vrátnici mi řekli, že určitě žádnej můj balík neodmítli. Tak jsem jim řekl, že zítra se to jako pošta pokusí doručit znova. Tak uvidím.

Dnešní číslovka je 14.

12. srpna 2015

Každodenní číslonoska #226

Dneska jsem měl super den. Taková normální pracovní a profesyjonální normálka. A hlavně už venku není tak moc vedro. Nebo teda je, ale vypadá to tak jako nadějně. Jakože by mohlo začít aspoň kapkat.

No a taky jsem si zítra na oběd udělal něco jako lívance. Nebo možná palačinky. Než ze mě bude palačinkovej mistr, tak to asi chvíli potrvá, protože některé mé výtvory vypadají jako želva, jiné jako šnek a některé jako příjice, která má rakovinu. Ale to nevadí, protože nepochybuji o tom, že to bude chutné, protože jsem do toho nic hnusnýho nedal. Dokonce je tam skořice a ta, jak známo, narovná vše.

Dnešní číslovka je 8.

11. srpna 2015

Každodenní číslonoska #225

Dneska jsem se hrozně moc vykecal s maminkou a pak ještě do e-mailu, protože mi měl dneska přijít do práce balíček, který ale nepřišel, protože "adresát se odstěhoval bez udání adresy." Tak nevím, no. Ještě minulý týden mi na stejnou adresu balíček doručili v pohodě. No a tak jsem napsal dlouhej mail prodejci, aby to jako vyřešil za mě, protože já na poštu volat nebudu. Ale půjdu ráno hudrat na vrátnici, pokud na to nezapomenu. Pokud jo, tak půjdu na vrátnici hudrat dopoledne. Díky tomu si mě tam už budou pamatovat a nebudou kecat, že jsem se odstěhoval.

Jinak jsem měl celkem normální den. Ráno jsem jel šalinou a naproti mě si sedla nějaká paní. Vůbec jsem ji nezkoumal, protože jsem si četl. Ale ona se pak najednou začala divně ošívat, tak jsem se na ni podíval a všiml jsem si, že má na klíně kabelku. Kabelka byla dnem ke mě. No a na tom dně měla přilepený obal od papírových kapesníků. Byla to velká kabelka s pevným dnem a ty kapesníky na ní držely takovou tou lepkou, co balení papírových kapesíčků má.

No a ta paní to nějak uviděla a snažila se tam dosáhnout, aby si to oddělala. Ale než jsem to stačil celé pobrat a případně jí to oddělat, tak to zvládla sama. Byl jsem z toho docela smutnej, protože jsem mohl mít dobrej skutek.

Dnešní číslovka je 48.

10. srpna 2015

Každodenní číslonoska #224

Dneska jsem měl takový docela hodně akční den, co velmi rychle utekl. A taky je vedro. Nejsem z něj teda úplně otrávený, ale nějak jsem si k blogu sednul až pozdě večer, takže to musím pokrátit.

Dnešní číslovka je 4.

9. srpna 2015

Každodenní číslonoska #223

Dneska jsem si dal dělat kaseinovou zmrzlinu, ale asi dost pozdě a tak budu mít prostě jenom studenej kasein, ale i tak je to dobrej nápad, jak bojovat s vedrem.

Jinak jsem měl docela dobrý den, který byl hodně ační. Na to, že je neděla, až moc. Ráno jsem byl v posilce, kde jsem se ujistil, že jsem se ujistil o své hardgainerovitosti. A tak jsme si na oběd objednali pizzu. Od celkem nového dovozce (teda už jsem od něj jednu pizzu měl, ale je to tak 2 roky zpět a dal jsem jí jen 3 hvezdičky z pjeti, takže nic moc a od té doby jsme na ně smrkali). Takže to nebyl novej dovozce, ale prostě jsem riskl, že se jako třeba napravili. A taky jo, byl jsem fakt spokojenej, protože to měli dost slané, nebyli v tom viditelní brouci a nešetřili olivama. Bod mínus maj jenom za okraje, protože se po jejich rozlousknutí neobjevila taková ta huchňavá hmota a byly prostě jenom suchý. To nemám rád (i když nepopírám, že tak má možná true pizza vypadat).

Prostě dobrý. A pak jsem si ještě uvařil oběd na 3 dny, protože jsem četl nějakej článek o sundaymealprep, kde tvrdili, že to v lednici musí vydržet. No tak uvidím.

A pak jsme jely s Evísem na nákup. Nějak jsem se zapomněl přioblíct, takže jsem jen nenamalovanej a bez podprsenky, ale nikdo nezvracel, takže si toho asi ani nikdo nevšiml. Jo a koupil jsem si kefírek. Dneska jsem ho musel zacálovat, protože ty prošlý už ti sprosťáci vyhodili.

Dnešní číslovka je 30.

8. srpna 2015

Každodenní číslonoska #222

Dneska je vedro. Opět. Jsem celý den schovaný v temném obyváku a sedím před klimou. Dočet jsem knihu. Padesátou tento rok! A začal jsem číst novou.

To je asi v kostce veškerá moje akčnost. Budu v tom pokračovat.

Dnešní číslovka je 7.

7. srpna 2015

Každodenní číslonoska #221

Dneska je vedro. Nezvládl jsem se donutit napsat cokoliv delšího.

Jinak jsem měl normální příjemný den.

Dnešní číslovka je 21.

6. srpna 2015

Každodenní číslonoska #220

Dneska mám naprosto brutální historku z nakupování. Je jsem s Romýkem (poprvé ho zde jmenuji, za což se na jednu stranu omlouvám, protože to nedělám, ale nechce se mi psát jen "osoba X") z práce. A jakože mě Romýk hodí autem do posily a spojí to s tím, že si zajde nakoupit do Světa oříšků, což je prodejna se zdravou výživou, co je kousek od posilky. Nejsem si vlastně jistej, jestli se to fakt jmenuje Svět oříšků, ale to je úplně jedno. No a tak se Romýka ptám, jestli tam maj i mandle, protože bych si potřeboval koupit mandle. No prej mají. A tak jsme tam šli spolu.

Vybírat začal Romýk a měl velmi složitý požadavek, protože chtěl takový průhledný fóliový kornout (prostě takový průhledný pytlík), do kterého si vyberete, co chcete nasypat. Takže je to pak prostě takový jehlan naplněný různýma oříškama a tak. Ekvivalent kytice pro dámu s tím rozdílem, že zde jasně vidím využití. Kytku nesežerete. Nebo jo, ale primárně to k tomu není určeno.

No a tak Romýk vybírá různé ořechy a ovoce, co chce do toho kurňoutu nasypat. Pak prodávající je extrémně pomalý, všechno mu trvá, nedaří se mu to tam solidně sypat a tak dále. Vím, že budu zas znít jak královna namyšlených kriplíků, ale prostě jsem měl pocit, že je ten prodavač tak jako lehce postižený.

Probíhalo to tak, že vždycky doplnit vybranou vrstvu do kurňoutu, šel to zvážit, namarkoval, dal novou vrstu, šel to zvážit, namarkoval a tak dále. Když už jsme se asi po 7 minutách blížili k hornímu okraji kurňoutu, pan prodavač ho při vážení převrhl a vysypal jeho obsah na pult. Takže místo krásných vrstviček to byla směska všeho. Nakonec si tedy Romýk odnesl směsku všeho bez kurňoutu a dostal na to slevu. Protože pan prodavač z toho byl spíš jako naštvaný a takový až hysterický, protože na něj prý šéf bude řvát a že už na něj dneska jednou řval a že už tu dneska končí a tak podobně. Ale k nám se tedy choval slušně, aby to nevypadalo, že byl hnusnej.

No a tak Romýk zaplatí a já si chci koupit ty mandle. Tak říkám, že chci 300g mandlí. Naváží mi jen 100 a tak opakuji, že 300. Za mnou už čekají 2 ženy a asi tak 2 další zákazníci radši odešli, protože jim došlo, že to nebude jen tak hned.

Ukazuje se, že už má jen 200g mandlí. Tak říkám, že chci ještě ořechy (už nevím, co je to za ořechy) a že si vezmu 100g. Tak to zvládne navážit a chce mi to namarkovat. Smaže mandle a zadá ořechy. Diví se, že je to tak málo. Podávám mu mandle, aby je tam znova přivážil. Smaže kasu, zváží mandle, naúčtuje, zváží ořechy, smaže mandle, naúčtuje ořechy. Diví se, že je tam zase tak málo.

Je mi ho už fakt líto a tak mu řeknu, kolik dělá součet, protože on vůbec neví, kolik mi má teda říct. Tak mu to zaplatím a odcházím. A ta paní ve frontě nahlas tomu prodavači řekne, že jsem ho pěkně obrala. Tak se otočím a ptám se, kde jsem podle ní udělala chybu, protože jsem ho samože obrat nechtěla. A ona mi řekne, že ta cena rozhodně neodpovídá 300g mandlí a ořechu. Říkám jí, že je to jen 200g mandlí, protože jich víc nebylo. Mávám jí s tím pytlem před hubou a říkám tomu pánovi, že si to klidně může znova převážit, že já ho obrat nechci.

A tak se ta baba jen ušklíbne a otočí se ke mě zády. Nemám rád lidi. Je mi líto toho prodavače. Vylezu ven a tam čeká Romýk. K posilce je to asi 100 metrů. Říká, že mě tam hodí a tak zas nasednem a jedem dál. Kecáme, smějeme se a přejedeme to. Mám to k posilce tak 300 metrů. Vysedám. Hlasitě se směju. Směju se, když jdu na recepci. Směju se, když jdu do šatny. A pak vypadne proud. Všude je ticho. Ženy na pásech zmateně koukají. Já se začnu smát strašně nahlas. Celý sál se skákadlama a pásama se toho chytne. Smějí se naprosto všichni. A pak se nahodí proud a všichni se pomalu smát přestnou, protože se přes ten kravál už neslyšíme.

Dnešní číslovka je 26.

5. srpna 2015

Každodenní číslonoska #219

Dneska je vedro. Taky jste si všimli, že mi to daleko víc psalo, když nebylo vedro? Já jsem si toho teda všiml. Proto jsem to sem taky napsal.

Pokud zapomenu na to vedro, tak jsem dneska měl docela normální den. Taky jsem vyhrál titul zaměstnance, co byl v měsíci nejvíckrát v práci. Poznal jsem to tak, že jsem měl nejvíc stravenek. A taky jsem snědl dostatek melounu, takže jsem málem nedošel dom. A jsem díky tomu celý ulepený.

Možná jsem vám tu vykládal, že mám hrozně hlučné žabky. Dělají prostě hrozný kravál, když jdu. No dneska jsem si je zas naparádil, protože jsou dobrý. Ale bylo mi vedro a chtěl jsem splynout s přírodou a tak jsem si je vyzul a chodil jsem po práci bosky. No párkrát jsem se prošel a zjistil jsem, že mám úplně černé tlapky. Ale jako úplně, jak kdybych se prošel po uhlí. Tak už jsem to tak nechal a řekl jsem si, že si pak umeju nohy. Jako než se obuju a půjdu dom.

No a tak jsem tak učinil. Víte, my máme v práci dámskou umývárnu, ale je tam bojler a tak jsem to musel popáchat normálně na záchodech. Tedy v umyvadle, nemyl jsem si ty nohy v hajzlíku. No a tak teda cvičím u toho umyvadla a na toalety přijde jedna kolegyně. Já ji vůbec neznám, dokonce jí vykám. Ona mi teda taky. No měl jsem špinavou nohu v umyvadle, které bylo od mé nohy taky usmolené. Pohádka. Ale možná to ani neviděla, protože šla samože do kabinky. No každopádně to dobře dopadlo a já jsem si ty nohy umel a obul se.

A šel jsem se rozpouštět do šaliny.

Dnešní číslovka je 12.

4. srpna 2015

Každodenní číslonoska #218

Dneska jsem měl normální den, ve kterém se mi nepřihodilo nic moc podivného. Zvládl jsem to celkem profesijonálně, od snídaně až po vyčištění zubů (které mě teda ještě čeká, ale předpokládám, že to nepokazím).

Taky jsem dnes hutně narybičkoval. A nechce se mi moc kecat, chci si jít lehnout a dívat se na svíčku.

Dnešní číslovka je 22.

3. srpna 2015

Každodenní číslonoska #217

Dneska jsem měl ze začátku takovej blbej den. Myslím tím, že jsem měl solidně našlápnuto na den blbec. Ale pak se to celkem narovnalo a bylo to celkem i použitelné. Největším problémem se nakonec stalo vedro. Už je prostě zase všude a to já tuze nerad.

A večer jsem zažil hrozně akční věc, ke které bylo potřeba najít prerekvizitu - opuštěné místo, kde nikdo není. Nakonec se nám to povedlo a já jsem si mohl hrát na Amélii Sachsovou. Musel jsem si hrát nutně na ni, protože o ní teď furt čtu.

Dnešní číslovka je 34.

2. srpna 2015

Každodenní číslonoska #216

Dneska to vypadalo, že bude takový nudný den, ale pak jsme jel s Nexem na nákup potravin a všechno bylo jinak!

První jsme jeli do Billy, kde jsme chtěli jenom pár hovadin. Nákupní seznam jsem měl já, protože jsem ho asi jako první napsal. Nebo nevím, to není úplně podstatné. No a tak jsme nakupovali. Jako vždy jsme si z různého zboží přidělávali k tělu pohlavní orgány (pohlaví orgánu se odvozuje od toho, jak daná věc vypadáú a ženská prsa. Kdo najde větší vtipnost, vyhrává.

No a pak jsem si šel koupit kefírek. Říkám kefírek, protože si kupuju takovej mini s kravičkou. No a vidím, že je na něm datum spotřeby do 29. 7. Ukazuju to Nexovi a ptám se, jestli na to dostanem nějakou slevu, protože Nex je ohledně reklamací v Bille takový hodně zkušený. A tak mi radí, že si mám dát do koša ještě jeden neprošlý kefírek a na pokladně to nějak uděláme.

Pak potkáme ceduli, která hlásá, že když najdete prošlou věc, tak máte tu stejnou věc (neprošlou) zadáčo. A tak jsem rád, že se Nex vyzná. No a tak jdeme na pokladnu a já držím ty 2 kefíry v ruce a říkám, že jeden je prošlej a druhej je zdarma. A ten pokladní začne hulákat na nějakou paní, že chci jako ten kefír zdarma, protože jsem našla prošlej a jestli to tak jako fakt je a co to je a jak to je a je celej mimo. A ta paní mu odpovídá, že to tak je a ať mi ho teda dá a ani nemarkuje. Fascinuje mě, že zaměstnanci ani neznají základní pravidla hry.

No a pak jedem do Lídla. Normálně nakupujem a hrajem hru na pohlavní orgány a ženská ňadra. Nex si udělá varlata z dýní hokkaido a já to doplním polním okurkem. Chceme to vyfotit, ale já nemám telefon a Nex má obě ruce plné a tak donakupujem a jdem ke kase. Během markování chilli tofu vidím, že z toho něco teče. A tak moc nepřemýšlím a řeknu zcela jasmínovsky "to tofu začalo čúrat." Paní pokladní je chviličku zaražená, ale pak to tofu vezme do ruky a řekne "no jo, fakt to čúrá. Chcete nové nebo ho mám zahodit?" Nechce se mi nikam chodit a tak ho zahazujem.

Dobré to bylo! Jenom to na blogu nevyzní ani z poloviny tak srandovně.

Dnešní číslovka je 5

1. srpna 2015

Každodenní číslonoska #215

Dneska jsem měl dobrý den. Takový sobotní. Už mi chybí jen asi 3 procenta k dočení knihy, takže to snad zvládnu. No a hlavně se mi dneska stala super sociální věc. Totiž šel jsem si vyzvednout kontaktní čočky, co jsem si je objednal po netu. No a šel jsem si pro ně tam, co chodím na oční.

Možná si pamatujete, jak jsem si tam nechal udělat brýle a normálně tam chodím na prohlídky. Já vám to radši povykládám v kostce znova. Bylo to asi v roce 2012. To jsem tam byl poprvé. A nechal jsem si tam udělat brýle. No a pak jsem si je donesl dom a zjistil jsem, že přes ně nic nevidím. Byl jsem z toho hrozně špatnej a zkoumal jsem, proč to tak je. Nakonec jsem odhalil, že mi dali prvé sklo doleva a levé doprava. No a tak jsem tam šel. Jakože reklamace. No a už se dostávám zpět k dnešku. Konec histořice se tedy dozvíte níže.

Prostě si jdu vyzvednout ty čočky (teda vlastně jdeme, Evís je se mnou, protože pak jdeme dělat šopink) a tak řikám svoje jméno a že mám zásilku z éšopu. No a zjišťuju, že mi to celé pomotali a poslali mi jiné čočky, než jsem si objednal. Tak říkám, jak moc je to v loji, protože mám denní čočky a dneska mám poslední pár. No a k té paní, co je aktuálně za kasou, přichází druhá a povídá mi "vy jste si tady u nás kupovala brýle, že?" a já na ni čumím a říkám že jo, že je fakt ultrahustá, že si to pamatuje!

A ta první prodavačka říká, že ona si pamatuje kdekoho. A ta pamatovací pokračuje a říká mi:

"Vás si pamatuju hlavně proto, že jsme ty brýle vybíraly spolu. A pak jste se sem vrátila, byla jste hrozně nešťastná. Vytáhla jste ty brýle, nasadila si je a řekla jste, že takhle přes ně nic nevidíte. A pak jste si je sundala, otočila je, přitiskla jste si je k očím a šťastně řekla, že takto přes ně vidíte."

Říkám jí, že to má pravdu, že tak to bylo. A myslím si, že jsem to musel takto vizuálně předvádět, protože i dnes nevím, jak bych popsal ten stav, kdy mám levé sklo na pravé straně a naopak. Napsat mi to jde, ale hubou bych to fakt neřekl. A tak jsme se tam tomu hrozně smály, protože ta paní mě furt mimicky předváděla, dělala, že má imaginární brejle a prostě dělala, že jsem já. Podle mě jí to šlo výborně. Jsem úplně nadšen, že tam ještě pracuje, protože si stejně už potřebuju nechat udělat nový brejle. A tak si dáme opáčko.

No nakonec jsem si koupil nějaké denní čočky, co mi vydrží na 10 dní a objednám si to znova, no.

Dnešní číslovka je 17.