30. září 2015

Každodenní číslonoska #275

Dneska jsem měl náročný den. Ale takový dobře náročný. Stihl jsem jít do práce, zacvičit si, nabarvit si háro, koupit si mezizubní kartáčky a uvařit jídlo.

Akorát jsem tomu nějak pomotal pořadí. Prvně jsem byl v práci. Pak jsem šel pro ty kartáčky. Víte, jak jsem minule říkal, že mám rok pokoj? Tak se mi rozbilo držátko mezizubního kartáčku (vyměňuje se jen vršek čistící) a musel jsem si koupit novej. Samože se to samostatně neprodává a musel jsem si koupit i nové kartáčky. Co už.

No chci platit a slečna za pultem mi říká, že jí to zrovna nějak umřelo a nejde jí markovat. Tak říkám, že v pohodě. Že nespěchám (protože se furt dokola omlouvala a už jsem z toho byl nervózní, jak kdybych si snad měl myslet, že je to její vina. Ale asi je zvyklá, že jsou na ni lidi hnusný, no). A tak jsem si s ní povídal o zimě. Aby jako byla veselá.

Dozvěděl jsem se, že taky chodila v zimě v keckách, ale uklouzla a zlomila si koleno. Řekl jsem jí, že jestli se mi to tuto zimu taky stane, tak že jí zajdu pozdravit a ukázat sádru. No milé to bylo. Pak jsem teda zaplatil a šel jsem si koupit barvu na vlasy.

Že si to barvím Oliou vědí všichni. Ale ani já nevím, co mám za odstín. Tak jsem tam něco vybral. Nevím ani jak to vypadá, protože jsem se ještě nešel podívat. Vyholené vlasy se barví daleko lépe, protože jich moc není. Ale zase jsem si místo uší ušpinil plešku. Oboje má něco, ale tohle se rozhodně barví lépe.

A pak jsem si vařil špenát, ale vypadalo to, že vyrábím pyrit (nebo co mi to Nex vždycky říká, že vyrábím, když používám hodně česneku). No a protože nesolím, tak to prostě ve výsledku chutná jako česnek. V práci budou nadšený.

Dnešní číslovka je 32.

29. září 2015

Každodenní číslonoska #274

Dneska musím začít tím stejným slovem jako vždycky. Ale chtěl jsem napsat, že jsem četl článek na cizím blogu. A ten článek byl prostě tématický a navíc obsahoval výčet věcí. Asi mi to hrozně chybí. Možná jste si taky všimli (to taky píšu proto, že já jsem si toho všiml), že to poslední dobou není ono. Zase mě to psaní moc nebaví, je to spíš povinnost.

Ale jak jsem si přečet ten tématický článek, tak jsem dostal hroznou chuť psát o něčem a nepsat taky projednou něco. Aktuálně jsem téměř rozhodnutý, že do další 365ky nejdu. 3 v řadě mi asi stačí. Ono vůbec není náročný každej den něco napsat. Je to prostě v pohodě. Chápu, že to někdo nezvládne dokončit, ale těžké to není. Je to úplný laláč, jenom se musíte donutit si sednout. Někdo se nedonutí a vykašle se na to. Možná je to tak i lepší, protože máte o starost míň a neutrácíte tím čas.

Na druhou stranu si na to za pár let natolik zvyknete, že už na to přes den ani nemyslíte a děláte to naprosto automagicky. Asi jako když si čistíte zuby. Jenže když je to takhle, tak nejste schopní napsat takový ten článek, co si po jeho dokončení říkáte "Jasmíne, jsi gényjus!" a máte z toho radost. Prostě už to není tvůrčí.

Taky už to nepíšu pro sebe. Píšu to pro lidi kolem sebe. Hrozně se hlídám, protože se mi to pak vrací a lidi se mě na to ptají a chcou k těm článkům podrobnosti. Nebo maj dotazy. Nebo se o mě zas bojej, že. Přitom mám své publigum rád. Asi to k tomu patří. Když se tak veřejně vystavujete, tak se tomu asi nemůžete divit. A už vůbec na to nemůžete nadávat.

Ale nepřijde mi fér to teď zapíchnout, takže budu prostě pokračovat. Vím, že někdy je to lepší a někdy horší. Jenom jsem si to sem potřeboval napsat.

Dneska jsem měl normální pracovně zábavný den. Byl jsem celkem profesijonální, přestože jsem měl každou botu jinou. Taky jsem očekával, že mi dneska připraví moje boty k vyzvednutí, ale nestalo se to. Tak jsem šel v pjet odpoledne z práce dom a přímo ve dveřích od práce mi napsali, že už jako cajk a můžu si pro to přijít.

Tak jsem se tam rozjel a vyzvedl si to. Ale i tak mě ten šop naštval, protože jsem na to musel čekat asi tak týden. Týden je hrozně moc, toleruju 2 dny. A ano, vím, že byl státní svátek, ale zákazník jsem já. No a pak jsem došel dom a zjistil jsem, že mě to trochu tlačí. Né délkou, ale tlačí mě to jakože shora do palce. Myslím ale, že se hecnu. Foto máte vedle na instakrámu, jsem moc líný to vkládat sem.

Včera večer jsem začal číst offlineovou knihu. Je to strašný rozdíl. Úplně jsem ten nástroj přestal umět držet a bolely mě z toho ruce. Byl jsem z toho docela zděšen, ale pak jsem si uvědomil, že jsem papírovou knihu snad nečetl tak skoro rok. Což je hodně.

Pokud mě čtete fakt dlouho, tak víte, že jsem čichač knih. Prostě první, co udělám, když mi dáte knihu (nebo sešit nebo kalendář nebo diář nebo leták nebo brožuru nebo blok nebo něco takového), je, že to očichám. Éknihy sice taky můžete čichat, ale voní furt stejně. Vím to, protože to dělám. Jediné co, tak si můžete umatlat ruce Nutellou a pak to bude vonět jako Nutella. Ale to je tak všechno. Jinak k tomu žádný výhrady nemám.

A ještě jedna věc. Dneska se mi to nějak sešlo.

Jak jsme byli v neděli na návštěvě u mé maminky, tak jsem zjistil, že používá stojan na stromek vánoční jako dekoraci na schodech. Moje maminka je velký dekoratér. Ten stojan moc nevypadá jako stojan, je to taková chajdaloupka, která je posazená na kořenech. A kořeny nahoře ústí v kmen, ve kterém je díra a dává se do toho ten stromek.

Je to asi hodně starej stojan. Né moc, ale nový to nebude. Pamatuju si, že existoval, už když jsem byl malej a vždycky jsem si s tím chtěl hrát, protože ta chajdaloupka má opravdická děrovaná okna. Přišlo mi to celkem cool. A furt je to celkem cool, takže má moje maminka cool dekoraci. Vypadá to jako chajda, kdo neví, že je to stojan, tak ho ani nenapadne, že je to stojan.

No měl jsem maminku za totálního gényja. Po dnešku vím, že není sama, kdo to prostě mimo svátky používá jako normální nevánoční dekoraci.

Na úpatí studny se nachází stojan na vánoční stromek, který je totožný s dekorací mé maminky. Moje maminka to má ale na schodech, takže ty květináče kolem tam nemá. Pumpa též absentuje. Nemá tam ani tu skalku. Jedná se o špijónské foto, které pořídila trojice speciálních agentů (toho času v terénu).


Dnešní číslovka je 17.

28. září 2015

Každodenní číslonoska #273

Dneska jsem měl takový hezký den, co strašně rychle utekl. Aktuálně si lakuju nehty (asi tak po 2 měsících), takže se mi dost špatně píše. Jsem teď doma sám, takže předpokládám, že budu dělat rozsáhlejší reporty, protože nemám komu reálně povídat svoje denní štrapáce.

No a jelikož jsem začal být doma sám, tak jsem si řekl, že bych mohl jít do posilky. Jednak už je mi víc dobře a druhak (já jsem fakt napsal druhak!) jsem se chtěl jít vyendorfínit, kdyby mi jako bylo smutno. Oboje dopadlo dobře. Není mi blbě a jsem veselej. No cestou dom jsem přišel na to, že už je strašně brzno tma. A když jsem se dostal dom, tak byla tma úplně úplně. 


Taky byl dneska ten svátek, takže nikdo nikde nebyl a jel jsem vozem jedničky úplně sám. Pak si teda přistoupila nějaká žena s double kočárem, který obsahoval dvě děti. Bezpečněji jsem si nepřipadal. Ale jak jsem řekl, dobře to dopadlo. Došel jsem dom, všude poházel svoje oblečení i boty. Vykoupal jsem se a řekl jsem si, že nechám v odpadu svoje vlasy. Pak jsem si šel dělat jídlo a řekl jsem si, že tam nechám věci, co jsem potřeboval na přípravu. Abych si tu samotnost jakože užil. No dones jsem si to jídlo do pokoje a nechtělo se mi v tom hnoji jíst, tak jsem to zas celé oběhl, všude pouklízel a zapálil si svíčku.


Dneska jsme s Evísem nějak zmínily, kdo má na koho vliv. No nevím, no.

Dnešní číslovka je 11.

27. září 2015

Každodenní číslonoska #272

Dneska jsem měl zase docela akční den, protože jsme jely s Evísem na návštěvu za mojí maminkou. To obnášelo oběd v pizzérii, kde nepokazili objednávku, takže to bylo v cajku.

Ale chci vám popovídat o jedné super věci, co se nám stala cestou dom. Prostě jedeme normálně po silnici a Evís najednou povídá, že před náma je to stejnej Fuf. Tím myslel, že před náma jede auto, které je stejné jako to, ve kterém jedeme my. Moc těch aut nejezdí. A když ano, tak jsou ve stříbrné barvě a nemají něco, čemu Evís říká lyžiny nebo lyžniny. Nevím.

No a tenhle měl lyžniny (nebo lyžiny) a dokonce i odpovídající barvu. No začaly jsme ho rychle dojíždět a pak předjíždět. Jelikož to byla dvojpružka, tak jsme se v jeden okamžik dostali vedle sebe. A tak jsem zamával. Měl jsem teda obavu, že to třeba bude ten řidič brát blbě, protože si nevšimne, že jedem ve stejné káře. Jakože se jim třeba směju, protože je předjíždíme.

Ale on to vzal super! Taky se moc usmíval a mával nám! Měl jsem z toho hrozně hřejivý pocit a s Evísem jsme se usmívaly ještě asi tak 5 minut. Prostě dobrý. Kdybych psal klidodárnost, nasmolil bych něco o tom, že klidodárnost je, když potkáte někoho ve stejný káře.

Dnešní číslovka je 45.

26. září 2015

Každodenní číslonoska #271

Dneska jsem měl celkem akční den, ve kterém jsem dělal hodně věcí. Dělal jsem uklízení, ale ani za topením v koupelně jsem nenašel žádnej poklad. Připadal jsem si teda trochu ošiženej. Asi tam teda někdy nedávno uklízel Evís a poklad vybral, jinak si to nedovedu vysvětlit. Myslím si totiž, že poklady se hromadí nejen mezi gaučovými polštářky.

No a pak jsem si ještě proházel skříň. Byl jsem na sebe hrozně hrdej, protože jsem vyhodil troje gatě. A pak přišel Evíz, kterej si taky prohazoval skříň a dones mi 3 nový gatě. A pak jsme udělaly dobrej skutek, protože jsme to obléčo, co jsme měly v plánu vyhodit, pěkně napytlovaly a donesly ho do charitového kontejneru.

Cestou zpět jsme se stavily na dětském hřišti, kde jsem si trochu poskotačil. Evíz se mě snažil naučit jezdit na skluzavce, ale jsem na to prostě levej. A pak se zase zbláznila naše sousedka a museli jsme jí volat sanitu. To byl vlastně taky dobrej skutek. Byl to prostě náročnej den.

Dnešní číslovka je 26.

25. září 2015

Každodenní číslonoska #270

Dneska jsem měl celkem normální den, ve kterém jsem zkoumal rybaření a rybářské potřeby. No dozvěděl jsem se hrozně moc zajímavých věcí a nových slov (většinu jsem teda už ale zas zapomněl). A když jsem jel dom, tak jsem se dopravoval s mužem, co měl rybářský prut. Musel jsem myslet na náhody.

A pak asi onemocněla šalina a tak jsem musel jet dom náhadním busem. Náhradní bus jede trochu jinudy než šalina, takže jsem objevil pizzerii. Vlastně si vůbec nejsem jistej, že bych tam kdy chtěl jít, protože jsem se díval, jak to tam u nich vypadá (k tomu se dostanu) a přišlo mi to nicmocaté.

Ale to zajímavé na tom je, že jsem si pamatoval, že zastávka se jmenuje na P. Evís lokalizoval zastávku a já jsem pak lokalitoval podnik. A na webu jsem zjistil, že to tam teda nemaj nicmoc.

Dnešní číslovka je 2.

24. září 2015

Každodenní číslonoska #269

Dneska jsem fakt unavenej. Byl jsem v práci 11 hodin. End of story.

Dnešní číslovka je 47.

23. září 2015

Každodenní číslonoska #268

Dneska jsem měl takový normální den, ale jsem celkem unavený. Hlavně jsem přišel na to, že příští týden je státní svátek a tak je prodloužený víkend. Že je státní svátek jsem teda věděl, ale že bude delší víkend mi nějak nedošlo. To je jako s těma Vánocema. Že mi dojde, že jsou Vánoce, až mě to mine.

Dnešní číslovka je 30.

22. září 2015

Každodenní číslonoska #267

Dneska jsem úplně plný dojmů. Z kdečeho. Začnu tím, že jsem byl v práci. Bylo to tam dobrý. Pak jsem byl u zubaře. Pak jsem dostal květinu. Pak jsem slyšel super věc. A pak jsem měl špenát v restauraci.

No povím vám o zubaři, tam to bylo nejlepší. Nebo skoro nejlepší. Nebo to asi nebylo nejlepší, ale je to nejdelší.

Prostě jsem tam přišel a paní doktorka mi oddělala tu provizorní výplň, co jsem dostal minule. Předtím mi ale řekla "ach, ta vaše anatomie, to je hrůza." Tím myslela ten divnej zub. Taky se ptala, jestli mě to nebolí. Tak jsem jí řekl, že ano. Ale že mě bolí ty vpichy a né zub. No pak mi do úst nacpala to modré vystlávátko, které vám zamezuje mluvit a kouká z něj do světa vlastně jen ten ošetřovaný zub. A já jsem si vzpomněl, že nemám ochranné brýle. Tak jsem řekl "ohn ih odth vy hmýle?" A ukázal jsem si na oči. Paní doktorka to hned pochopila a řekla, že jsem vlastně říkal, že si v nich připadám chytře. Pokynula tedy sestře, aby mi ty brýle nasadila. A sestra furt seděla. A doktorka i já jsme na ni čuměly. Ona nadskočila a řekla "jako už teďka?" A doktorka řekla "no ano, hned!" A tak jsem dostal brejle. Měl jsem je tedy po celou dobu. No odvrtala to provizorní a došla vedle pro druhého zubaře, což je jako odborník na endo.


Ten se mi na to podíval, rýpal v tom a zeptal se mě, jestli už mě to bolí míň. Řekl jsem "huh huňu huňunň huhhu" a paní doktorka to přeložila zcela správně (že mě to nikdy nebolelo). A doktor se divil. A pak se divil dál a opakoval všechno to, co jsem slyšel minule (divný srostlý pokroucený krátký široký a tak. Chyběl jen dotaz, jak s tím můžu třeba chodit nebo dýchat). Ale prý je to zcela čisté a v pořádku a můžeme to zadělat. Paní doktorka řekla, že ona si to myslí teda taky, ale chtěla, aby se na to podíval on, protože když mi to minule zavírala, tak to kvůli té kapse v kanálu, jež nešla vyčistit, hrozně krvácelo a ona nechápe, jak to může být najednou čisté. Kam se to jako podělo? Jak se to tak nějak divně uzdravilo? Proč z toho dneska neteče vůbec nic? Kam to jako šlo?


Tak to zadělala. V jednu chvíli držela v ruce tu nahřívačku a nic neříkala. Hraje tam rádio a tak jsem se na tom křesle začal trochu kolíbat, protože už jsem se nudil. Paní doktorka si toho všimla a ptala se, co to dělám?! A já jsem řekl "hrsám" a ona se smála. A já jsem dodal "dyž y nic nehiháte" a tak si vzpomněla, že mám rád, když mi všechno ukazuje. Minule mi říkala, že ona ráda povídá. A tak mi to zas začala všechno ukazovat. Dozvěděl jsem se tunu věcí o zubech. No a pak už mi tam naparádila bílou výplň a zas to zrentgenovala.

No pak mi to ukazovala a vylezlo z ní, že v tom zubu jsou možná 3 kanálky, protože to na 2 z 5 rentgenů vypadá, jakože ano. Ale na 3 to tak vůbec nevypadá. A že jestli to tak je, tak mi budou muset rozříznout dáseň a nějak ho hledat shora, protože zespod tam nějak není. Ale pak to prej zas zašijou. No a že ona se toho jakože bojí, protože takovej zub ještě nikdy neviděla. Tak jsem jí řekl, že je to cajk. Že je to můj zub a že ho znám. Bude v pohodě. A ona se zas smála a říkala, že ještě nezažila, aby pacient utěšoval doktora. No tak jsem jí slíbil, že jí napíšu esemesku a sdělím, jak se má můj zub. Prej si mám dát večer prášek, protože mě to asi bude bolet.

Nic mě nebolí. Tak nevim. Už jsem se s tím i najedl a rozkusoval ořechy. No a když jsem to šel cálovat (hahahaha, už jsem za něj dal asi 4 500), tak mi sestřička znova řekla, že paní doktorka bude mít fakt radost, když napíšu. Tak jo. Tak jsem znova slíbil, že napíšu. Tak zítra napíšu.

Dnešní číslovka je 27.

21. září 2015

Každodenní číslonoska #266

Dneska jsem měl pracovně hrozně náročný den. Fakt hodně moc a tak jsem byl rád, že jsem se dostal dom. Taky už začal školní rok, takže jsou šaliny úplně narvané studentama. Nicméně to asi nebyl hlavní důvod mého dnešního šalinového úrazu.

Jedu dom a normálně si sedím u okýnka. Přisedne si ke mě žena s nákupem. Má několik tašek. Z jedné tašky jí trčí pórek. Zeleným nahoru, takže vlastně jen odhaduji, že je to pór. Sedá si vedle mě a tím pórkem mě prvně uhodí (jelikož má tašku na rameni) a pak mě s tím několikrát bodne do prsou. Pak si všimne, že něčím o něco drhne a lokalizuje pór.

Pak lokalizuje jeho konec. A pak mě. A pak se omluví a začne ten pór páčit na druhou stranu. Usmívám se a říkám, že je to v pohodě. Tak ona se taky usměje a nacpe ho mezi nás dvě, takže nám trčí mezi ramenama. Mám z toho dobrý pocit. Jakože jsem udělal dobrej skutek, když jsem nechal pór pórovat.

No a nebylo by to úplné, kdybych se tu nepoveselil, že jdu zítra zas k zubaři. Esemesku jsem dostal. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem tam byl ve středu. Řekl bych, že jsem tam byl asi tak včera.

Dnešní číslovka je 32.

20. září 2015

Každodenní číslonoska #265

Dneska byl dobrý den. Takový akční! Dělal jsem pouštění draka. Prvně jsem pouštěl malýho. Mám takového normálního, na kterém je ryba (ale teda koupil mi ho samože Evís). To mi šlo. Vlastně u toho nic neděláte. Drak dělá sám. Vy jen stojíte.

Pak jsem povyýšil a hrál jsem si se superdrakem, který má 2 lana, takže ho lze dost dobře ovládat. Bylo to docela náročné, protože jsem furt nechápal ten princip. Pak jsem to ale pochopil a už mi tak moc nepadal na zem. Dobrý.

Jenom mi tam vadili jiný lidi, co si chtěli pouštět letadlo. Byli na nás totiž hnusný a tvrdili nám, že jsme jim vlezli do dráhy. Což nebyla pravda a navíc nebylo vidět, co je jako jejich dráha, když všude kolem bylo pole. A že tu dráhu potřebují na přistání. Tak jsme se teda odklidili. A pak ti lidi s tím letadýlkem fakt přistávali. Potřebovali na to asi metr čtvereční a přistáli tak, že nebohé letadélko prostě napálili do zeme. Tak jo, poučil jsem se. Vím, jak se přistává s modelem letadla. Chudák letadlo.

No a pak jsme byly s Evísem nakupovat a to je skoro vždycky zábava. Hlavně jsme si dom dotáhly dalších 5 lepáků. Máme jich už plné zrcadlo a ti nejvyšší z nás už se v něm vlastně ani moc neviděj.

Dnešní číslovka je 37.

19. září 2015

Každodenní číslonoska #264

Dneska jsem měl takovou normální sobotu. Snažil jsem se nic nedělat a tak jsem uklízel. A pak jsme šli se psem ven a hledali volné dětské hřiště. Nakonec jsme jedno našli a poskotačili si tam. A pak jsme jeli s Nexem pro pizzu. Nebyl tam brouk a nepokazili to, takže to všechno dobře dopadlo.

Dnešní číslovka je 48.

18. září 2015

Každodenní číslonoska #263

Dneska mám takovou tu pátkovou spokojenost. Pátky mám fakt rád, jsou to asi nejlepší pracovní dny, protože v pátky nejvíc zpíváme. To mám rád. Dneska jsem zpíval skoro celej den a osvěžil jsem si hodně songů, co jsem už dlouho nezpíval. A taky zpíval nějaké vlastní náhodnosti. Prostě dobrý den.

A taky už dneska nebylo tak hnusné vedro. Teď je takové to idejální letní počasí, co mám rád. A hlavně už bude jen hnusněji (aspoň doufám), což je ještě lepší počasí.

Víte, jak jsem vám tady furt vykládal o tom, kolik stojí okurka? Tak jsem dneska našel hadovky ve slevě. Hned jsem si jich nabral, jak kdybych byl důchodce. Teda důchodci jich jistě měli míň, protože já mám víc ostrý lokty. A ramena. Hlavně ramena jsou v boji o jídlo dobrý.

Hlavně je teď víkend, pak přetrpím pondělí a pak už jdu zas k zubařce, což je moc super. Sám se divím tomu, že mi ta provizorní náplň ještě nevypadla. Včera ráno jsem se navíc probudil a hrozně mě to bolelo. Fakt hodně. Byl jsem poděšenej, protože mě vlastně nikdy žádnej zub nebolel. Nemoh jsem se ani usmát. No a to mi přišlo prostě divný. Proč bych jako měl mít problém s usmíváním, kdyby mě bolel ten zub? A tak jsem došel k tomu, že mě nebolí ten zub, ale vpichy po očkování proti bolesti. To mě velmi uklidnilo, takže jsem to odignoroval (jakožto zjištěnou bolest, kterou mohu ignorovat, neb není nebezpečná) a šklebil jsem se jen půlkou tváře (hrál jsem si na Fantoma opery).

Dnešní číslovka je 17.

17. září 2015

Každodenní číslonoska #262

Dneska se těším do postele. Tečka. 

A měl jsem dobrý den. A dokonce jsem chvíli pracoval na Sluníčku! To bylo super. Ještěže máme ten dvorek s lavičkama.

Dnešní číslovka je 25.

16. září 2015

Každodenní číslonoska #261

Dneska jsem se konečně dočkal a šel k té zubařce. Bylo to moc super! Hned na začátku jsem dostal omalovánku. Docílil jsem toho tak, že jsem řekl, že mají na papíře s poučením o bezpečnosti a rizicích zákroku (kterej jsem musel podepsat) omalovánku zubu. Byl jsem poučen, že to není omalovánka, ale jakože jejich logo, které je jako ozdoba natištěné na tom papíře. A hned poté jsem dostal pravou omalovánku se zubama a kartáčkama.

Pak mi paní doktorka čistila kanálky. Moje horní pjetka mám celkem 5 abnormalit. Paní doktorka takový zub ještě neviděla. Mám kanálky velmi krátké. Moje kanálky jsou 2 (což je správně), ale na konci srůstají v jeden. Moje kanálky jsou tak široké, že to nich nepasují standardní čepy a musí si je teda nějak upravovat. Moje kanálky nejsou rovné, ale mají podivný esíčkovitý tvar. Moje kanálky nejsou normálně hladce kónické, protože asi ve 2/3 obsahují takovou jako kapsu (prostě místo aby to byl kužel, tak je to kužel, co sežral kouli). Všechno toto způsobuje, že to nejde dost dobře vyčistit (proto jsem nafasoval další 2 rentgeny a asi 3 krát se to nějak složitě měřilo jakýmsi pípacím udělátkem) a tak jsem dostal dezimfekční provizorní výplň, za kterou jsem zacáloval 1 300. To čištění jako zacáluju až příště.

Super to bylo! Hlavně se mi líbila ta péče. Z jedné strany sestra, ze druhé doktorka. Já to od své dřevní zubařky neznal. A při vrtání jsem dostal průhledný brejle, aby se mi neprášilo do očí. Pak mi je chtěla sestra sundat, ale zažádal jsem si, aby mi nebyly odňaty, neb si v nich připadám profesyjonálněji. Bylo mi vyhověno a paní doktorka mi dokonce řekla, že tento pocit zná a sama ho mívá. Taky odpovídala na všechny mé blbé a značně uhuhňané dotazy (co je tohle? Na co to máte? Co se s tím dělá?). Je prostě trpělivá.

No tak cajk, za týden znova. Vrátil jsem brejle a šel jsem.

Dnešní číslovka je 2.

15. září 2015

Každodenní číslonoska #260

Dneska jsem se konečně dočkal té esemesky od zubaře, takže jsem si už jistý, že tam mám zítra jít. Ještě furt se tam těším.

Jinak jsem měl dneska dobrý den, ve kterém jsem byl v kavárně a taky na nákupech v Krpoli. Teda prvně jsme byly s Evísem na těch nákupech a až pak v kavárně. Furt ještě chodíme do té naší oblíbené, protože tam ještě nic nepokazili. A taky se mi líbí, že jsme zatím vždy seděly na jiném místě a taky na jinejch křesélkách, protože tam má každý stolek rozdílné sezení. A každé sezení rozdílný stolek, ale to už jsem vám povídal.

Taky jsem si objednal troje nové kalhoty. Budu na ně čekat 4 týdny, protože je prvně musí někdo hrozně moc šikovnej ušít. Specijálně pro Jasmína. Jsem z toho docela nadšen a doufám, že výsledek bude stát za to, protože mi nějak začínaj docházet kalhoty a zima se blíží. Pak už mi zbývaj jenom boty. Boty jsou větší zádrhel, protože ty mi asi jen tak někdo neušije.

Dnešní číslovka je 38.

14. září 2015

Každodenní číslonoska #259

Dneska jsem měl normální den. Část jsem byl fest unavenej, ale pak jsem se nějak zvetil a dotáhl jsem to až do finále.

Hrozně jsem se dneska celý den těšil na to, že jdu zítra k zubaři. Ale pak jsem zjistil, že jsem si to myslel špatně a nejdu. Byl jsem samože vyšašen z toho, že mi nepřišla esemeska, že mám jít k zubaři. A už to chápu. Protože nemám jít k zubaři.

Dnešní číslovka je 19.

13. září 2015

Každodenní číslonoska #258

Dneska jsem měl normální neděli. Dočetl jsem knihu a Evíz mi opět spravil vlasy, takže jsem dosáhl naprosté souměrnosti na obou stranách (až na ocásek nalevo). Jsem spokojen a poprvé od chvíle, kdy jsme s Evísem začaly moje vlasy opravovat mám pocit, že je to cajk. Jakože už to na víc místech vyholovat nechci. Ono už vlastně ani moc není co.

Dnešní číslovka je 7.

12. září 2015

Každodenní číslonoska #257

Dneska jsem měl takovou normální sobotu, která mi hrozně rychle utekla. Hodně jsem odpočíval a taky jsem byl docela akční, protože jsem jel koupit s Nexem do Bauhauzu šroubky. Přijeli jsme tam a šli jsme hledat, kde ty šroubky jako maj. No já jsem řekl, že tu maj určitě i koupelny a že jako můžem dělat, že sedíme na záchodě. Nex říkal, že to jako můžem. Ale šli jsme furt směrem ke šroubkům.

Najednou jsem začal křičet, že támhle je bidet. A fakt tam byl. Chvíli jsme se motali po těch koupelnách a ukazovali na různé hajzlíky. Pak si Nex vzpomněl, že chceme šroubky a nějak jsme od toho upustili. Tak jsme hledali dál. Našel jsem něco, co vypadalo jako hodně krátká široká roura, bylo to modrý a mělo to 3 otvory. A jeden byl zašroubovanej. Ptal jsem se Nexe, jestli to potřebujeme. Prej ne. Tak jsem to zase zanesl zpět mezi další takové plastové roury.

Pak jsme tam chvíli bloudili a nakonec jsme ty šroubky našli. Jsou na váhu, což je moc super. Vážil jsem si tam různé šrouby, zatímco Nex hledal, který doopravdy potřebujem. Našel jsem například šroub a pak další 3 šrouby, které hmotnostně odpovídaly prvnímu šroubu. A taky jsem našel šroub, co vážil stejně jako můj prstýnek. Je to jako když v Bille nakupujete zeleninu, jenom vás od té váhy nikdo nevyhání, protože v Bauhauzu není moc lidí, co si chcou zvážit zeleninu.

Pak to Nex našel a já mu šel pomoct, protože si to musíte dát do pytlíku, co je průhlednej, aby jako štoubky viděly aspoň chvíli svět, než je napaříte do zdi. Myslím si, že je to od Bauhauzu fakt super. A bojovníci za práva šroubků musej být spokojený. Já jsem taky spokojenej a tak jsem asi bojovník za práva šroubků.

Nex teda vybral jedny a dal jich hrst do pytle. Měl jsem si pamatovat A21. A pak začal Nex nabírat další. Řekl jsem mu, že na ně vezmu jiný pytlík, protože jsou za jinou minci. Tím jsem myslel, že jsou za jiné peníze, ale nemohl jsem si vzpomenout na slovo peníze a tak jsem tam vložil slovo mince. No Nex si ani nevšiml, že jsem řekl blbost. Ale donesl jsem druhý pytlík a Nex do něj taky našroubkoval a pak jsme to zvážili. Já ti A21 (tehdy jsem pochopil, proč jsem si to měl pamatovat) a Nex to druhé. Na pokladně jsem z kapsy vydoloval 27 kerun a bylo.

Dnešní číslovka je 27.

11. září 2015

Každodenní číslonoska #256

Dneska jsem měl celkem normální den. Hlavně jsem spokojen, že už je pátek, protože jsem celkem solidně unavený. Dokonce tak moc, že jsem si v práci zapomněl krabičky na jídlo. Jsem fakt rád, že jich Evíz nakoupil tolik. Tím nemyslím, že je teď budu nechávat v práci. Vlastně by to ani nešlo, protože bych je pak neměl jak donýst dom, až by se mi jich nakupilo hodně.

Taky jsem si dneska čistil zuby a můj mezizubní kartáček mi zůstal mezi zubama. Ta hygyjenyčka říkala, že by mi měl vydržet měsíc. No to čístící čistítko se mi od držátka utrhlo přesně po 11 použitích. Tak nevim. Jsem rád, že už jsem si stihl zajít koupit nové. Jenom mi to ale nějak nahlodává můj plán, že nebudu muset rok nakupovat zubní kartáče. Co už.

A taky bych měl už konečně vyhrát v té Sportce, protože jsem objevil nový seryjál, co dávaj v televizi. Nevím už, jak se to jmenuje, ale lidi tam řídí auta a pronáší k tomu různá moudra. Je to dobrý. Potřebuju ta auta.

A slovo dne je reklama.

Dnešní číslovka je 34.

10. září 2015

Každodenní číslonoska #255

Dneska jsem měl takový normální den, ve kterém jsem zvládl jít i na poštu. Jinak se mi vlastně nic moc zajímavého nestalo. Zase mám takové to klidné období. Ani nevím, jestli mám být rád nebo nerad. Jsem spíš asi rád. A taky mi došlo, že za 14 dní už jdu na kontrol s tou mononukleózou.

Jsem docela vyděšen z toho, že to uteklo tak rychle. Mám dojem, že jsem pro ty výsledky byl tak nějak asi včera. Prostě ten obecný časový problém. Jakože za fous už budou zas Vánoce a já jsem se ještě ani nesžil s tím, že byly ty minulý. Co už.

A taky dneska všechny bolela hlava. V součtu byl vlastně dost divný den.

Dnešní číslovka je 19.

9. září 2015

Každodenní číslonoska #254

Dneska jsem měl docela dobrý a veselý den, ve kterém jsem se hodně smál. Taky jsem si nakoupil zubní kartáčky. Odhaduju, že by mi měly vydržet tak na rok. Jestli si na dnešní den za rok vzpomenu, můžu to porovnat.

A ještě si musím poznamenat slovo dne: Bimbam

Dnešní číslovka je 25.

8. září 2015

Každodenní číslonoska #253

Dneska to zase nějak nestíhám. Ale měl jsem dobrý den, ve kterém jsem se celkem smál a měl i chvíli totální genyjalyty. A pak mě Evíz vyzved v práci a jely jsme do naší oblíbené kafárny, kde jsem si teda nedal kafe, ale čaj. Kafe nemůžu. Co už.

Dnešní číslovka je 23.

7. září 2015

Každodenní číslonoska #252

Dneska to zas nějak nestíhám, ale měl jsem celkem dobrý den. Solidně náročný. A taky jsem měl deštník a svetr a šátek, takže jsem vůbec nepomokl.

Dnešní číslovka je 41.

6. září 2015

Každodenní číslonoska #251

Dneska jsem byl na začátku dne smutnej, protože jsem dočetl tu knihu o koncentračních táborech. Mám v zásobě ještě jednu, ale dám si pauzičku a proložím to dedektivkou s kvadruplegikem.

No a jak jsem byl tak smutnej, tak jsme jeli do Olympyje. Jednak na oběd a druhak (já fakt napsal druhak) na nákup bot. No to druhý se mi nepovedlo. Už mi fakt teče do bot. Doslova. Oni nikde nemají ani hezký kecky. Všechno je to nechutná flitrovitost nebo to má divnou barvu (kakánkovou) a nebo to má dobrou barvu, ale pak to má bílou nekeckovitou podrážku, což se mi nelíbí. A i tak je to vždycky celý prošitý a blé. Nakonec skončím tak, že si budu muset koupit konversky, který jsem nikdy nechtěl. Ale tam zas nemůžu najít vhodnou barevnou kombinaci. Jsem prostě ztracen.

No ale pak se mi po tom jídle a nakupování udělalo docela veselo. A tak jsme s Evísem jely na další výlet. Pro Grenu. A pak mě Evís okadeřničil. Už jsem tu psal, že jsem měl polovinu hlavy vyholenou. No tak jsme to s Evísem pomalu zvětšovaly a zvetšovaly. Teď už mám vyholené obě poloviny, jakože souměrně a vlasy mám vlastně jen vprostřed hlavy. A tento pruh se netáhne vlastně ani po celé hlavě, protože vzadu nad krkem nemám vůbec nic. No je to parádička.

A Evíz to dneska posunul ještě dál, protože mi tam nechal týdenní strniště a to něj mi jen vyholil rovnoběžné pruhy. Vypadá to hustě. A protože jsem superhrdina, mám vzadu navíc písmeno "J", aby bylo jasný, že jsem Jasmín.

Dnešní číslovka je 37.

5. září 2015

Každodenní číslonoska #250

Dneska jsem měl normální a celkem odpočívací den (snažím se), ve kterém jsem zvlád jen telefonát s maminkou a asi 67 % knihy o koncentračních táborech.

Dnešní číslovka je 13.

4. září 2015

Každodenní číslonoska #249

Dneska už je konečně pátek. Jsem za to fakt rád, protože to byl prostě velmi náročný týden.

Krom toho, že jsem se měl docela dobře v práci, se mi vlastně nic moc zajímavého nestalo. Akorát jsem si všiml, že zase začal školní rok, protože šaliny jezdí daleko míň poblble. A jsou víc plný, takže si nejsem úplně jistej, kterej stav je lepší.

Taky jsem konečně dočetl tu příšernou knihu, o které jsem tu psal někdy minule. Bylo to ještě daleko blbší, než jsem jsem to popisoval. Dopadlo to samozřejmě dobře. Předtím se ale udála velká změna! Už to nebylo jen o tom, že chlap zachraňuje tu ženu. Na konci to bylo naopak. Chlapa chytli a odsoudili k smrti. Přišel k němu zlej chlap a zmrzačil ho. Úplně moc. Normální člověk by umřel. A pak ho ještě znásilnil a tvrdil mu, že ho miluje. Znásilnil ho ale jen proto, že on se jako nechal, protože jinak by umřela ta hlavní hrdinka. No ona se pak o něj starala a on málem umřel, ale za 14 dní měl zahojený i brutální otevřené zlomeniny (které mu udělal ten chlap, co ho miloval) a tak spolu s hrdinkou někam odcestovali. A ona asi otěhotněla. I když byla původně neplodná.

No mám to za sebou, do dalšího dílu nejdu. Vrátím se pěkně k dedektivkám. Ty jsou někdy teda taky blbý, ale né takhle hrozně blbý.

Dnešní číslovka je 22.

3. září 2015

Každodenní číslonoska #248

Dneska jsem měl ultranáročný den. Ráno jsem šel do práce, pak jsem šel hned na nákup, pak jsem vařil, pak jsem se umyl a teď sedím tady. Pokud jste dobrej počtář, je vám jasné, že jsem byl v práci fakt enormě dlouho. Čas spát.

Je mi fakt líp, když víc spím. Už tu mononukleózu asi nemám až tak moc rád.

Dnešní číslovka je 24.

2. září 2015

Každodenní číslonoska #247

Dneska jsem měl docela mínus den, protože mi vůbec nebylo dobře a byl jsem strašně unavenej. Asi chápu, proč je to tak blbá nemoc. Ale furt mi přijde cool a ještě furt ji mám rád! A musí to být krátké, protože jdu spát. Jo, už v 8 večer.

Dnešní číslovka je 14.

1. září 2015

Každodenní číslonoska #246

Dneska jsem měl normální den a ani už mi nebylo tak špatně. Dokonce mě přestaly bolet kolena. Nebo né úplně, ale je to daleko lepší. Vlastně jsem měl dneska takový hrozně pracovní den, ve kterém nebyla skoro žádná sranda. A bylo mi vedro, takže jsem byl nepříjemný.

No ale chci vám povykládat to hlavní! Jak jsem byl na zubní hygyjeně. Přišel jsem tam s předstihem a našel jsem správné dveře (je to jinde, než zubař minule). Je to v takovém velkém domě, kde je hodně doktorů a obchodů a kanceláří, takže maj ty dveře kukátko a zvonek. No chvíli jsem otálel před dveřma a pak jsem zazvonil, protože se mi chtělo čúrat. Vylezla ta paní dentální hygyjenistka a pozvala mě dál, do čekárny. V ordinaci někoho měla. Chtělo se mi čúrat, ale v čekárně jsem záchod nenašel a to jsem dokonce nahlédl za plentu, kde byl sklad věcí. Ale né záchodů.

Tak jsem si sedl a myslel na čúrání. Pak vypadla dáma, co byla v ordinaci, a nic. Záchod na zádech neměla. Tak jsem čekal. Pak vylezla dentální hygyjenička a že můžu jít dále prosímpěkně. A já jsem řekl: "prosímvás, já bych se prvně potřeboval... jít na toaletu!" A ona říká: "A proč jste nezaklepala? To jste nemusela čekat!" A dala mi klíčky a poslala mě do hořejšího patra.

Cajk. Pak jsem zas zazvonil a dostal se do ordinace. Tak mě okřeslovala, podívala se na moje výsledky od minulé prohlídky a prohlídla mě. Jakože docela dobrý, ale nějakej kameň tam našla. Tak ho chtěla odstranit. Řekla mi, že kdyby mi to bylo nepříjemné, tak že mi to umrtví takovou vodičkou. Zeptal jsem se, jestli nevadí, že mám mononukleózu. Ona moc nevěděla, co to je a tak jsem jí to popsal. Pak si vzpomněla, co to je a shodly jsme se na tom, že je s tím každej v nemocnici. Jenom já ne. Taky jí to přišlo zajímavý.

A pak mi teda odrbala ten kameň. A vodičku jsem nepotřeboval. Pak mi udělala cosi jako pískování nebo tak. To bylo hrozně veselé, protože mi dala do pusy takové to roztahovátko. Předtím se zeptala, jestli mám kontaktní čočky. Řekl jsem, že jo a vyfasoval jsem ochranné brýle s tím, že mám stejně radši zavřít oči. Pak na mě dala ubrus a pak mi celej obličej zakryla papírama (měl díru na pusu). Hrozně jsem se smál té představě, jak je na tom křesle ubrus a moje pusa s roztahovátkem. Smál jsem se dál. Smál jsem se, i když začala pískovat, protože jsem zahuhlal, že to bysme tu byly dlouho a ať prostě pískuje.

Pak jsem předvedl, jak si čistím zuby. Docela dobrý, mám v tom pokračovat, přičemž se mi dostalo poučení o zlepšováku. Pak mi změřila mezizubní kartáček a na papírku mi zakroužkovala, co si mám kupovat. Pak mi dala fluoridové cosi na zuby. Pak mi řekla, že k ní mám chodit pravidelně, jako k zubaři. Takže za půl roku. Ať se teda v únoru objednám, Řekl jsem, že to asi nevyjde, protože na to zapomenu. Žádný problém, jsou na takové pacoše nachystaný a zavolaj a objednaj mě sami, až nastane čas. Cajk. Hlavně to příště bude levnější. Jen za litrák. Tak jo. 4 hodiny nemám pít čaj a kafe.

Dnešní číslovka je 39.