30. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #336

Dneska jsem se brutálně vykecal s maminkou, takže mě nějak přešla psavá potřeba.

Ale jinak jsem měl docela normální den, ve kterém jsem si oblík tričenko s Twilight Sparkle a gotyčácký gatě. Pokud na mě někdy koukáte, tak víte, že mám vyholenou většinu hlavy a mám přezúfky s Hello Kitty. Prostě vypadám hrozně profesyjonálně.

No pak jsem se dozvěděl, že mám jít na schůzku se zákošem. Naštěstí jsme tam šli 2, přičemž druhá polovina měla normální kalhotu i košili. Takže se to pak jako zprůměrovalo.

Myslím si, že je to všechno o zvyku. Třeba si jsem téměř jistý tím, že v kanclu nikomu nepřijdu vizuálně divnej. Prostě normální Jasmín. Takže co už. Who cares about it anyway? Mám svou práci rád.

Dnešní číslovka je 20.

29. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #335

Dneska jsem měl celkem normální neděli. Nepotřísnil mě žádný psí střevní produkt, takže to považuji za úspěšný den.

Dnešní číslovka je 21.

28. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #334

Dneska jsme se vrátily z dovolené. Bylo to moc super a děsně jsme si to užily. Kromě asi 5 hodin spánku jsme neustále dovolenily a vůbec se nezastavily.

Ale histořice se mi moc vykládat nechce. Někdy mi přijde, že sem napíšu všechno a tak lidi kolem mě mají pocit, že už se o mě nemusí zajímat a na cokoliv se mě ptát. Všechno si přece přečetli tady, takže o mě všechno ví a živý já jim nestojí za pozornost. Oni mají v rukách tu moc, že o mě něco vědí a snaží se mě pak nějakým způsobem ovládat a manipulovat. Je to těžké.

Je to takový ten klasický problém blogu. Vy jdete sami se sebou na zdarmatrh a ostatní si vás mohou brát, jak chcou. Někdy je to fajn, ale někdy na to už prostě nemáte náladu. Já na to nemám náladu teď. Vlastně se mi z druhého odstavce chce docela zvracet hnusem (z těch lidí, ne z toho odstavce) a plakat bezmocí. Ale takový je prostě život na internetu, když vystoupíte z anonymity. Měl bych na to přestat myslet a prostě si zvyknout. Ale dneska to asi nebude.

A nejhorší na tom je, že si to jistě vezme k srdci ten, koho tím vůbec nemyslím. Možná tak vlastně poznáte, že nemluvím zrovna o vás. A určitě nemyslím běžného čtenáře, který vlastně ani moc neví, kdo jsem.

A taky asi není fér, aby naprosto mizivé procento jedinců, o kterých mluvím, kazilo prožitek ostatním, které mám moc rád a moc si vážím, že jsou tu se mnou a čtou mě. Takže jo, když myslím na to mizivé procento, chce se mi plakat. Ale když myslím na vás, na ten obrovský zbytek, nechci vás odrazovat tím, že vám tu nebudu dál povídat své trampoty. Chápete, jak to myslím? Na tu špatnou část publika musím prostě nemyslet.

Nádech.

Je to těžký.

Ale je to můj blog.

Tak jo.

Jdem na to. Někdy si prostě musím postěžovat na onen těžký život blogera. Až na to, že si osobě nemyslím, že jsem bloger. Ti jsou totiž slavný a úspěšný. A jedí v kavárnách divná jídla. A taky maj hodně známejch. Prostě vůbec nezapadám do své vlastní definice blogera. Ale o tom jsem povídat nechtěl. Tak zpět k tématu.

Jely jsme s Evísem na dovolenou, protože Evís musel jet něco vyřizovat na sever. A tak nás napadlo, že bychom si to jako mohly jet užít. A tak jsme objednaly ten super hotel, protože mít normální pokoj je moc mejnstrým. No a pak jsme jely.

Pokud mě čtete pravidelně, tak víte, že jsem byl před týdnem na autogramyjádě Zlýho kuchaře. No a jedem si to tak po dálnici a najednou je za náma auto, co má Zlej kuchař. A za volantem té káry seděl někdo, kdo by dokonce dost dobře mohl být Zlej kuchař. Protože jsou na dálnici obvykle idioti, tak nám možný Zlý kuchař trochu ujel a my už jsme ho nedojely, abychom se přesvědčily.

Ovšem pronásledování nám vydrželo skoro celou cestu. Bylo to fakt zábavný a od teď budu vždycky, když pojedeme po dálnici, vykřikovat, že v nějakým autě, co nás předjelo, seděl 100% někdo, koho máme celkem rádi. Je to totiž dobrý, protože Evís se obvykle nemůže moc dívat, kdo kde řídí, protože řídí. Na blbosti mám čas já.

No a pak jsme dojely a ubytovaly se (hodily jsme batohy na pokoj a prošmejdily ho). Našel jsem vanu, vířivou vanu (vím, jak se to píše!) i saunu. Nic z toho jsem ale nevyfotil, protože jsem byl línej to dělat, protože se na fotky stejně nikdy nedivám. Ale vypadalo to prostě normálně. Jenom jsme nemohly najít deky (přikrývky) na spaní. Byly tam polštáře, malý polštáře, ručníky, zakrývátka do sanuny a bombóny. Ale nebyly tam deky. Přišlo mi to blbý a všude jsem je hledal. Dokonce jsem je hledal i pod prostěradlem, protože z emerickejch filmů vím, že to někdy maj tak jako divně ustlaný a taky to vypadá, že deka absentuje a ona je přitom jen zastrčená i pod polštářem. Nakonec jsem to šel, celej zoufalej, reklamovat na recepci. Připadal jsem si jako dement a očekával jsem, že mi bude řečeno něco jako "ale deky máte přece zastrčené vpravo, pod hukvaldským bravurníkem!" A já tam budu jak dement stát a netušit, co je to ten hukvaldský bravurník, a proč jsou v tom naše deky. A budu vlastně úplně na začátku, protože mi to nijak v hledání nepomůže. Ale dopadlo to úplně jinak. Byl jsem ujištěn, že deky dostanem. Ale nic víc.

Nevím, proč tam nebyly hned. Co kdybysme si chtěly jít hned lehnout? No každopádně jsme šly do města a když jsme se vrátily, tak už tam deky byly. A ty bombóny, co jsem sežral, nám nikdo nedoplnil. Což jsem taky považoval za zradu. Za odměnu jsme dělaly bordel až do 2 ráno a vyprcaly jsme hodně moc energie na všechny ty welnes věci. Přičemž furt nevím, co je to ten welnes.

Ráno na snídani jsem zkropil celej stůl kornflejkama, protože jsem nepochopil, jak funguje to nandávání na mističky. A taky jsem pak polil stůl pro 6 lidí čajem, protože jsem nemehlo. Naštěstí to ale nikdo neviděl, protože jsme byly v jídelně úplně samy. A Evís si zas neuměl nalejt horkou vodu na čaj. To jsem já zvlád!

A oběhaly jsme hrozně moc obchodů a nakoupil jsem si celkem 11 triček. Nevím, kam to dám, ale Evís o všem tvrdil, že to moc potřebuju. Evís si zas koupil plnej košík věcí z obchodu, kde měli samé divné věci. Měli jich tam tolik, že jsem si ani nezvlád vybrat, co bych si měl koupit.

Taky jsem:
  • jedl pizzu s vejcem a seděl jsem vedle kohoutku
  • jel 17 minut před půlnocí do Teska, protože jsme chtěly zřát ve vířivce zmrzlinu
  • polil toaletní papír tak, že se stal nepoužitelným, protože byl hajzlík vedle umyvadla a já si stále meju obličej velmi rozšafným stylem
  • omylem zahodil dřívko od zmrzliny do vířivky a nemohl ho najít
  • navštívil 6 restauračních zařízení za 2 dny
  • usnul během toho, co mi Evís v posteli něco vykládal
  • se dozvěděl, že "obhajuju labilní lidi, směju se slepejm, ale od hluchoněmýho si koupím slona"

Dnešní číslovka je 39.

27. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #333

Dneska jedu na dovolenou. Večer možná nebudu mít dost internetu a času, ale napadlo mě, že si to vlastně můžu napsat teď hned a histořice povykládat zítra.

Jenom nemůžu udělat shrnutí dne, ale samozřejmě doufám, že to bude dobrý den.

Dnešní číslovka je 27.

25. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #331

Dneska jsem měl fakt brutální den! V práci jsem vystopoval, kdy nastává jeden gigabug, který nás fest trápil. A dokonce jsem ho sám opravil! FapFapFap. Prostě super.

Pak jsem šel k zubařce. Víte, jak jsem minule říkal, že to tam nějak renovují? Tak už to měli hotové. Ale to předbíhám. V čekárně se mnou seděla nějaká paní. Z recepce vylezla ta učnická sestra a já jsem si vzpomněl na minule a začalo mi být hrozně nepříjemně, protože jsem přemýšlel, jak slušně řeknu, že nechci, aby na mě sahala. Ale naštěstí vtáhla dovnitř tu paní, co čekárnovala se mnou. Ihned poté vylezla Viktoryja Sekretová a sdělila mi, že už mi nachystala brýle, ale musím ještě chvilku počkat. Cajk.

No pak mě vzala na recepci a já jsem správně našel věšák. A pak mě vzala do nové místnosti. Dozvěděl jsem se, že je to premiéra paní zubařky v tomto novém hyperkřesle. Pak se mě zeptala, jak se daří mým zubům. Řekl jsem, že super, ale že mi má dneska dělat zub, který, když mi byl minule vrtán, mě moc bolel a že se jako trochu bojím, protože jsem to minule musel vydržet a nazdar. Prý ne, že mi to umrtví hodně. Že nebudu cítit celou polovinu tváře, krku i jazyka. Že takhle se to umrtvuje, když se trhá osmička. Tak cajk.

Řekl jsem jí, že je to super, protože pak jdeme na lejzrgejm a když mi tam dá někdo omylem do držky, tak mě to vůbec nebude bolet. Hrozně jsme se smály. Všechny tři. Hlavně, když mě paní doktorka upozornila, že musím dbát na to, abych nastavoval pravou tvář. Mám je rád, protože se umí smát a nedělají to jen ze slušnosti, když se chovám normálně. Jako Jasmín.

Čekaly jsme, až to teda zatuhne a paní doktorka mi povídala o té nové ordinaci. Ale že to tam mají zatím neútulné, na stěnách nic nemaj (ale na jedné stěně bude rentgen) a tak vůbec. Řekl jsem, že je vidět, že je to nové křeslo, protože to světlo na něm ještě nenese stopy čištění. Že u těch ostatních je vidět, že to někdo otíral.

No ani jedna z nich to samože neví, protože do toho světla nekoukají. A tak jsme do něj chvíli brejlily všechny 3. To už jsem ležel, protože už jsem měl (přesně dle očekávání) 1/4 obličeje bez citu. A pak jsme se uklidnily, přestaly dělat blbosti, Viktoryja mi dokonale harmonicky nacpala do úst savku a paní doktorka začala vrtat. No najednou Viktoryja začala panikařit a mi došlo, co je sakra úplně špatně. Zajímavé bylo, že paní doktorce ne. Dělaly jsme tolik kravin, že jsme zapomněly na moje brejle! Ale cajk, hned jsem je nafasoval a dobrý.

Na konci jsem se dozvěděl, že jsem paní doktorku naučil říkat "CÁJK". Že minule přišla dom a asi 3x to řekla. A že se jí to drží. Řekl jsem, že je to normální a bude se jí to držet i nadále. No a pak jsem se stihl akorát vrátit do práce a jeli jsme na lejzrgejm.

Oproti minulu jsem se zase polepšil! Jenom jsme hráli v jiné aréně a tahle nebyla tak moc zábavná, jako ta minulá. A taky v ní nebylo tolik mlhy. No minule to bylo lepší. A pak jsme šli ještě posedět do hopsody. Zde jsem přišel na to, že když jsem v okruhu lidí, co mám rád, a není tam nikdo cizí, tak jsem celkem společenský a nechci hned dom.

Tímžtopádem už se zas bojím vánočního večírku. Několikrát jsem se dnes zeptal, kam jdeme. Že bychom šli jinam. A tak jsme vymysleli alternativní plán, který počítá s téměř okamžitým odchodem. Prostě dobrý,

Dnešní číslovka je 23.


24. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #330

Dneska jsem byl takovej smutnej a tak jsem šel na Evísem, aby to jako spravil. A tak to spravil. Rozhodly jsme se, že pojedeme na přenocovací výlet někam na sever. Tak jsme našli místo, kde mají luxusní hotel a pizzu.

Nakonec jsme si objednaly něco, co se jmenuje nějak jako intymspa pokoj, kde je kromě hajzlíku, obří televize a baldachýnu nad postelí i vířivka a sauna. Je to super, protože to znamená, že se nebudem muset o vířivku dělit s důchodcema, kteří jsou snad trvalými obyvateli jakékoliv vířivky. Momentálně mě na to napadl korpus vtipu. Je to nějak takhle: víte, jak lapíte důchodce? Zapnete vířivku, počkáte 6 minut a pak z ní nepozorovaně vytáhnete schůdky.

Jinak jsem měl normální pracovní den. A taky se těším za zítra, protože jdu prvně k zubaři a pak jdeme zase hrát lejzrgejm. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 16.

23. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #329

Dneska jsem měl hodně pracovní den, ve kterém jsem zjistil nějaké neblahé věci, kterým jsme se pak doma celej den smáli.

Hlavně jsme pak jely s Evísem na nákup, kde jsme dělaly ostudu. Obvykle dělám ostudu s Nexem. Měly jsme šíleně velké nákupy. Ani nám nestačily pokladní pásy, takže jsme zároveň dělaly i fest zdržovačku. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 42.

22. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #328

Dneska jsem měl takový ospalý den, protože jsem hrozně dlouho spal a pak jsem se nějak nemohl probrat. A tak jsem vlastně ani nic moc nedělal, jenom jsem si četl a dělal povídání. Například jsem asi hodinu kecal s maminkou, ale vůbec mi to tak nepřišlo.

A večer jsem se přes Strýt Vjů vydal do Jekatěrinburgu. Vlastně cestuju téměř výhradně do Ruska, protože to tam maj hrozně zajímavý. Netušil jsem, že nově jde udělat to, že se můžete podívat do některejch šopů. Prolezl jsem dva šopy s kožešinama a čepicema. V jednom měli dokonce botičky ve tvaru žabiček, což bylo moc super. Pak jsem byl ještě v holičství a děsně moderní knajpě, která byla stejně děsně přezdobená a u baru seděl nějakej chlápek. Prostě super mikrodovolená. Příště jedu zas do Ruska.

Dnešní číslovka je 34.

21. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #327

Dneska jsem měl super den! Vstával jsem asi ve 13 hodin a jeli jsme s Nexem do Lídla, kde jsme dělali tak zhruba střední ostudu. Pak jsme nedělali nic a jeli do Vaňkule.

A už to přijde. Měl tam autogramyjádu chlap, co mu říkám Zlej kuchař. Mám ho celkem rád, protože se chová jako já, kdybych byl on. Nevím, jak se jeho jméno píše, tak jsem vám to vygooglil. Jmenuje se Pohlreich. Dostali jsme s Nexem za úkol, že nám musí podepsat tu svou novou knihu, což bude vánoční prézent pro někoho dalšího (to není podstatný).

Bylo tam asi tak 456 749 lidí. Fronta přes půl Vaňkule. Šli jsme mi koupit přezúfky do práce. Dělám tam už několik let, ale furt nemám přezúfky. Jsou lidi, co je maj snad od prvního dne. No napravil jsem to. Je na nich, stylově, Hello Kitty. Cajk.

Vrátíme se ke kuchařovi. Fronta je ještě delší. A tak jdem radši na jídlo. Najedli jsme se. A ta fronta tam furt byla. Tak jsme dělali okounění. A pak jsme to teda vystáli.

Každej se tam s ním musel fotit a nechat si podepisovat kdeco (třeba čistý papíry). No pak jsme se konečně dostali na řadu, nafasovali jsme podpis a mohli jsme jet dom.

Nebýt těch lidí, bylo by to dost super. Ale i tak se mi to líbilo. A pak jsme ještě uklidili a zarecyklovali. Prostě dobrý den.

Dnešní číslovka je 15.

20. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #326

Dneska jsem měl hrozně krátký týden. Do úterka jsem byl doma, ve středu jsem šel z práce dřív k zubaři, včera to bylo normální a dneska jsem šel ještě dřív, protože jsem šel na gyndu. Od té doby, co jsem vyměnil zubaře i gynekologa, se už ani na jedno z těchto pracovišť nebojím chodit. Vlastně se tam těším, protože jsou tam příjemní lidé a legrace. Nejhorší doktor je teda asi ORLař, ale tak tam zas nechodím preventivně, takže dobrý.

No v práci jsem ohlásil, že jdu k doktorovi a všichni si mysleli, že jdu zas k zubaři a že si teda odpočnu, protože se aspoň vyvalím do křesla. Tak jsem řekl, že to bude dokonce ještě lepší, protože se budu válet na lehátku. No musel jsem pak vysvětlit, kam jdu. A od té doby to už najednou nebylo legrační. Lidi gyndu furt hrozně tabuizují! Přitom je to tam dobrý. Akorát začali zamykat záchod. To je otrava, protože prvně musíte za sestrou, aby vám dala klíče od čúrání. Moc si neumím představit, že tam lezli lidi z ulice, ale asi teda jo. Zapomněl jsem se zeptat, protože jsem měl plnou hlavu něčeho jinýho.

No byl jsem si nechat ohluchat Bambuli (pamatujete, jak jsem s tím byl na operaci, žejo?). Jakože že tam furt žádná není a vše je cajk. Je to cajk. Jenom mě vždycky trochu znepokojí, že paní doktorka před vyšetřováním vyhodí sestru pryč. Jsem si jistej, že jsem ve vstupním dotazníčku zatrhnul, že mi přítomnost sestry spíše nevadí. To byla jakože dvoječka. Jednička byla, že mi to vůbec nikdy nevadí. To jsem dát nechtěl, protože co kdyby tam byla nějaká blbá sestra. No tak jsem dal, že mi to spíš neva (další možnosti byly, že je mi to jedno, spíš mi to vadí a poslední bylo, že sestru nesnesu). A doktorka ji stejně dycky vykýbluje. Přijde mi to vůči ní takové nefér, ale zase je mi blbé doktorce říkat, že tam má tu sestru nechat, protože si nejsem úplně jistý, jestli třeba sestra zrovna nemusela na záchod a podobně. Nebo jako že bych chtěl, aby mě okukovala. No prostě je to divný.

No mám to vždycky hrozně těžké, protože celou dobu přemýšlím nad takovýma věcma a moc nevnímám, co mi paní doktorka řiká. Takže musíme nadvakrát, ale aspoň jsem si jistej, že je to jako cajk.

Taky jsme dneska s Nexem dělali hrozně moc povídání, i když Nex tvrdil, že dnes není povídací. Což nebyla pravda až od chvíle, kdy pokonzumoval pokrm.

Dnešní číslovka je 6.

19. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #325

Dneska jsem měl docela normální den, ve kterém jsem získal další vánoční dary, kterými budu obdarovávat ostatní. Myslím, že už si o mě na recepci musej myslet, že jsem máklej, protože mi furt něco chodí.

Ale nechce se mi moc kecat, víc se mi chce dělat čtení.

Dnešní číslovka je 5.

18. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #324

Dneska jsem měl super den. V práci to bylo zábavné a veselé. No a pak jsem šel k zubaři. Zase. Moc jsem se tam těšil a nebyl jsem zklamán. Až na jedno malé škobrtnutí.

No přijdu tam a chvíli sedím v čekárně. Se mnou je tam žena, co je chodící plastická chyrurgyje. Má teda dost plasticky ošklivý obličej, ale super prsa. No prsa. Prsiska. Fakt jak bárbí. Čumím jí na to, je to fascinující. Ona mi zas čumí na mašličky na botách, takže si myslím, že je to spravedlivé. Přemýšlím o tom, že toto je asi ten typ pracháčů, co na tu kliniku chodí a já tam ve svých mašličkových botách, umolousaných kalhotách a s vyholenýma vlasama vypadám nepatřičně. Je to možná ten důvod, proč se na mě furt všichni tak usmívaj. No nic.

Za chvíli vyleze moje sestřička (paní zubařka má prostě jednu sestřičku, kterou má vždycky stejnou). Možná to není sestřička, ale asistentka nebo tak. Je to jedno. Musím vám o ní říct, že je hrozně krásná a milá. Vypadá asi jako někdo od Viktoryje Sekretové a furt se na vás krásně usmívá. Mohla by to být Dyznyjofská princezna. No pozve mě dál a já si chci, jako vždycky, dát svetr na věšák, který je v recepci, kam mě sestřička vpustila. No dojdu k věšáku a on tam není.

Civím jak puk a sestřička mi říká, že věšák oddělali, protože to tam předělávají (vedle se něco kutá a jsou tam stavebníci). Že si mám dát svetr tam. A ukáže na křesélko. Dojdu ke křeslu a ptám se jí, jestli jako mám ten svetr fakt odložit na to křeslo? Co když si tam někdo bude chtít sednout? A ona na mě kouká (furt se usmívá jako Viktoryja Sekretová) a říká, že na to křeslo můžu taky, ale jinak že to mám dát na ten věšák, co je vedle toho křesla. Já jsem ho prostě NEVIDĚL. Začal jsem se hrozně smát a v tomto záchvatu ji prosím, aby mi potvrdila, že nejsem první imbecil, co ten věšák, který byl přemístěn asi o 3 metry doprava, nenašel.

Bohužel, jsem první. Nikdo jinej s tím problém neměl. Někdo ho dokonce našel i hned bez nutnosti instruktáže. Hrozně se smějeme a jdeme k paní doktorce do ordinace. Chce vědět, proč se tak strašně smějeme. Dozví se to. Smějeme se 3.

Dobrý, tak že mi dneska odstraní nějaké staré amalgámy a vymění je za bělosti. Posadím se do křesla a sestřička mi okamžitě nasazuje ochranné brýle. Říká, že mají superní nové, lepší a hezčí. Má pravdu, jsou fakt nové a lepší a hezčí. Pak dostanu fialovej bryndák a můžeme začít.

Jelikož mi paní doktorka vrtá 7 a 6, dělá to vzadu v hlavě fakt odpornej zvuk a tak zavřu oči. Je to dobrý. Pak najednou cítím, že to dneska sestřičce jako moc nejde. Nikdy předtím jsem si neuvědomil, že ani necítím, že mi odsává sliny. Teď mi tu savku opírá o ret, takže mi do něj tlačí zuby a bolí mě to. A když ji vytahuje, tak mi to otře o tvář, takže jsem uslintaný zvnějšku. Nelíbí se mi to a tak otevřu oči.

Jsem v šoku. Viktoryja Sekretová je pryč a místo ní je tam někdo jinej. Nějaká jiná sestra! Vůbec ve své roušce nevypadá jako Šeherezáda a hlavně to vůbec neumí. Nechává mě prokusovat si ret a uslintává mě! Drcá mi savkou do zubů. Prostě je to nepříjemný. Paní doktorka evidentně vidí moji nelibost a sděluje mi, že tahle se teprve zaučuje a že Viktoryje Sekretová musela odběhnout. Škaredím se dál a paní doktorka tu novou posílá hned pryč a chvíli čekáme. Dneska mají nějak nedostatek sester. Za chvíli je zase původní sestava a já jsem celej šťastnej a uvědomuju si, že sestřička nemá vůbec lehkou práci.

No vše probíhá OK, ale těsně před koncem musí jít Viktoryje Sekretová zas vedle do recepce a já se musím spokojit s tou učnicí. Už vlastně není moc co dělat, jenom je mi zahlazen zub. Ovšem zase mě poslintá. Vodu na vypláchnutí si musím natočit sám. Zapomene mi oddělat bryndáček a nesejme mi brýle. Taky si ode mě nevezme můj uslintaný ubrousek, kterým si otírám po výplachu ústa. To všechno Viktoryje Sekretová dělá! Patří to k rituálu. Jsem dost nakvašený. Vím, že každý je někdy nový a musí se to naučit, ale já za to cáluju těžký prachy, takže očekávám, že to bude podle mě. Příště řeknu rovnou, že bez Viktoryje do toho prostě nejdu.

Dnešní číslovka je 32.

17. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #323

Dneska jsem měl celkem dobrý den. Sice mě ráno na záchodě potkala splachovací nehoda, ale Nex do dal všechno do harmonie (schválně nepíšu "harmonyje", neb to slovo tak vůbec nevypadá harmonicky).

A pak jsem šel ven se psem. Hrozně chytře jsem si nezkontroloval, jestli jsou v kostičce na pytlíky pytlíky. A tak jdem, jdem a jdem. A najednou začne pes produkovat. Dobrý, chci si z kostičky na pytlíky vytáhnout pytlík. Je tam jen prázdná rulička.

Co teď? Problém je, že tuhý produkt je umisťován na vchodové schody nějaké místní honorace. Je to špatný. Nemám kabelku, mám jen psa, telefon a klíče. Nezvládnu to tam nechat! Říkám si, že přece ty lidi nemůžou za to, že si Jasmín nezkontroloval pytle. To není důvod, aby ti lidé ráno našli hovno vprostřed schodů.

Tak si říkám, že hodím psa dom a pro ten kakanec se navrátím. Strčím si ruku do zadní kapsy, protože co kdybych tam něco měl.


A já mám. Mám tam leták od jednoho zákazníka, který jsem včera v Olympyji ukazoval lidem z branže. Je tam! Je tam, je tam, je tam!


Sbírám do toho onen krásně naaranžovaný výkal. Včera jsem říkal, že přesně na to ten leták je. A měl jsem pravdu!

Dnešní číslovka je 1.

16. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #322

Dneska jsem měl dobrý den. Takový akční, protože jsme zase byli v Olympyji. Povedlo se mi koupit zbytek vánočních darů, takže už mám všechno. Je to asi rekord. Určitě je to dané i tím, že moc lidí vlastně neobdarovávám. Ale i tak jsem hustej.

Taky jsem si opět dokoupil další mezizubní kartáčky. Je to fakt studna na peňauze.

A taky jsem byl v kavárně. A taky jsme dělali docela dost povídání.
A ostudu v hračkářství.

Dnešní číslovka je 33.

15. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #321

Dneska jsem měl celkem normální odpočinkový den, ve kterém jsem byl v Olympyji. Mají tam vánoční výzdobu, která je asi tak stejná, jako byla loni. Semtam stromek. Venku světla, co jsou baňky. Někteří lidé nevědí, co jsou to baňky a říkají tomu nějak divně. Třeba koule na stromek nebo tak nějak. Podivné.

Zítra jsem si vzal z práce dovolenou. Je to vlastně moje první dovolená od května. Trochu mě to ale mrzí, protože si pokazím svoje stravenkové skóre, kdy už 5 měsíců beru plnou dávku. Co už.

Taky čtu super knihu, ve které je strašně moc slov, které jsem neznal. Například parírovat. Nebo příprcník.

Dnešní číslovka je 7.

14. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #320

Dneska jsem se narodil smutný a celý den se mě to hrozně drží. Už jsem dlouho nebyl smutný. Dneska jsem. Ani jsem si nechtěl hrát nebo nakukovat do cizích obydlí. Prostě špaténka.

Dnešní číslovka je 14.

12. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #318

Dneska jsem takovej hrozně unavenej a šíleně prokrastinační, takže jsem nic moc neudělal. Jenom jsem opatřil další prézenty na Vánoce, takže už mám skoro všechno. Chtěl jsem se cestou dom stavit ve zdravé výživě, ale byl jsem utahanej a nechtělo se mi tam, takže tam asi musím zítra. Moc jsem si teda nepomoh.

A pak jsme dělali domácí videocall. Musím říct, že je to asi jedno z mála smysluplných využití této technologyje - na hovadiny!

Dnešní číslovka je 47.

11. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #317

Dneska jsem měl docela dobrý den, ve kterém jsem stihl hodně věcí.

Například mě Evís nabíral autem uprostřed města. Byl jsem hrozně zmatenej a snažil jsem se mu vysvětlit, kde stojím. Evís se zase snažil vysvětlit mi, kde mám stát. Nakonec mi telefonoval, protože mi psal, že mě nikde nevidí.

Říkal jsem mu, že vidím Hypoteční banku a Mahenovo divadlo. Evís taky viděl Hypoteční banku a Mahenovo divadlo. Ale neviděl mě. A já jsem neviděl Evíse. Snažil se mě zoufale navigovat. Já jsem se snažil zoufale vysvětlit, kde stojím. Nechápal jsem, jestli mám jít k divadlu nebo od divadla. Pak jsem měl jednu chvíli dokonce dojem, že jsme každá na jiným konci města, ale taky jsem si myslel, že Mahenovo divadlo máme jen jedno.

Po asi 3 minutách už jsem si tak jistej nebyl. Kdyby to na sobě ta budova neměla napsané, klidně bych věřil tomu, že se to jmenuje nějak jinak. Hypoteční banka to na sobě měla taky napsané. Prostě záhada. Ale pak jsem se přemístil asi o 10 metrů doprava a Evís mě uviděl. A já uviděl Evísovo auto. A tak to dobře dopadlo.

Dnešní číslovka je 6.

10. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #316

Dneska jsem měl super den, ale vlastně sem o něm nemůžu moc napsat, protože to čtou lidé, kteří by o tom vědět neměli.

Tím klasicky narážím na problém (ne)anonymity svého blogu. Je to prostě těžký. Dost mě to odpuzuje jako pisatele a zcela jistě by mě to znechutilo jako čtenáře. Bohužel. Je to asi ta největší část mé blogové krize, která se ke mě furt dokola vrací. Třeba zrovna dnes. Ale těch 50 dní už snad do konce dotáhnu.

Měl jsem celkem super den, ve kterém jsem celkem hodně prokrastinoval a měl až moc čaje a kofeinu. Řešil jsem záhadu a dělal jsem pomlouvání.

Rozhodl jsem se totiž, že se stanu drbnou. Měl jsem jeden drb, kterej už jsem ale v práci povykládal snad všem. Že se jako drbna neuživím s jedním drbem mi došlo ve chvíli, kdy už to vlastně žádnej drb ani nebyl a všichni to věděli.


Tak jsem se snažil z lidí nějaké drby vylákat, ale nikdo nic neměl a ani jsem žádnej novej drb nevymyslel. Ale nevzdávám se. Jednou musím nějakej novej drb vynalízt.


Drbny to maj těžký.

Dnešní číslovka je 28.

9. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #315

Dneska jsem objednával kafe z jednoho online šopu. Začalo se v práci hlásit, když odněkud někdo něco objednává, takže prostě poskládáme objednávku a pak to jeden objedná. No a objednávám teda kafe a čaje. Mám poukaz na slevu 100 Kč na první nákup. Použiju to. Nějakou haluzí mi to zlevní 400 Kč. Dobrý! Jsem spokojen.

Jinak jsem měl extrémní den, ve kterém jsem v práci odeslal asi 51 mailů. Jsem úplně zblblý a jsem rád, že jsem doma.

Dnešní číslovka je 35.

8. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #314

Dneska jsem měl hrozně akční den. Byli jsem například ve Vaňkovce, kde jsme se snažili nakoupit vánoční dary. Utratil jsem 58 kerun. Byl jsem jedinej, kdo něco utratil.

Ale moc se mi tam líbilo. Asi to tam mám radši než v Olympyji. Ta je sice větší, ale taková míň útulná. A taky se tam můžete snadno ztratit, protože lze chodit v kruhu.

Dnešní číslovka je 2.

6. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #312

Dneska jsem měl super den. Pracovně to bylo hodně náročné, ale bavilo mě to.

Vlastně to bylo až tak moc náročné, že se mi vytvořila post-itová vyrážka na čele. To se stane tak, že si natrháte lepivou část post-itového papírku na kousky a nalepíte si to na čelo.

Normálně jsem tak chodil po firmě a musel vysvětlovat, co to mám na čele. Ohlasy jsem měl kladný a pro dobro svých kolegů doufám, že se jim též bude dělat tato vyrážka, neboť zároveň slouží jako skvělá antistresová pomůcka.

No a pak pro mě dojel Nex a jeli jsme dom. Já jsem zapomněl, že mám na čele ty papírky, protože už jsem je necítil. Ale dle Nexovy reakce, když jsem nastoupil do vozu, jsem pochopil, že jsem stále plný vyrážky.

No nechal jsem si to tam, protože se mi to nechtělo sundávat v autě (abych jako netrousil). A pak jsme dojeli dom a já jsem si vzpomněl, že potřebuju ještě do Albrechta a vyrazil jsem.

No samože jsem mezitím zas zapomněl, že mám na hlavě furt ještě tu post-itovou vyrážku. Lidi na mě čuměli jak na vola a já nechápal proč. Pak jsem to pochopil. No co už.

Dnešní číslovka je 48.

5. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #311

Dneska jsem měl super den a taky jsem pořešil nějaké vánoční dary. A byl jsem v Olympyji a bylo to tam moc veselé.

Byl jsem si například koupit čaj. Byla tam ta supermilá paní prodavačka. A s ní tam byl nějaký nový mladík, kterého jsem tam ještě neviděl. Paní prodavačka mu řekla, aby mě obsloužil. V tu chvíli mi bylo jasné, že je to učedník.

Řekl jsem, že bych chtěl 100 gramů tohoto čaje. A mladík to začal vážit. Dal trochu do pytlíku. A šel to zvážit. Bylo to málo. Dal tam další trochu. A bylo to málo. Takto šel ještě 7x. Zajímavé na tom bylo to, že v tom obchodě mají 2 váhy. Jednu měl 2 metry od sebe a tu druhou asi 5. Chodil k té, co byla dál. No trvalo to. Milá paní prodavačka zatím obsloužila 2 zákazníky. Pak jsem měl konečně první pytlík čaje.

Co chci dál? Chci tento čaj. 100 gramů. Mám strach, že si ten mladík myslí, že ho trollím. Ale ne, fakt chci ten čaj. Paní prodavačka se slituje a ptá se mě, jestli budu chtít nějaký další. Říkám, že ano. 100 gramů. Paní prodavačka to má hned navážené a čekáme, až mladík dováží. Říkám, že už nic nechci.

Čekáme, až mladík dováží. Čekáme, až mladík dováží. Hurá! A pak už platím a plachtím.

Mám ten obchod rád.

Dnešní číslovka je 32.

4. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #310

Dneska jsem měl celkem normální den. Chtěl bych si jenom poznamenat, že bylo dneska moc hezké počasí. Byla docela fest zima, ale taková ta hezká, kdy ještě nemrznete, ale už docela solidně párujete.

A taky jsem dneska dělal povídání, což mám rád.

Dnešní číslovka je 11.

3. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #309

Dneska jsem měl velmi náročný den. Vlastně ani nevím, kam ten den šel. Hlavně se mi dneska povedla super věc! Měl jsem školení se zákazníkem (kterého mám fakt rád, což sem píšu čistě proto, abyste věděli, že jsem to neudělal schválně) a udělal jsem si kafe. Šel jsem s tím ke stolu, kde jsme měli oba notebooky, telefony, papíry a tak.

No nevim, co jsem dělal. Prostě se mi ten šáleček nějak smeknul v rukách a já jsem s tím kafem polil celej stůl, svůj notebook a telefon, židli, tričko, podlahu a jednu ponožku. Jako zázrakem jsem minul zákazníkovu krásnou bílou bundu. A snad i onoho zákazníka. Společně jsme to vytřeli. A pak ještě, protože to bylo všude po stole. Můj notebook i telefon jsou v cajku. Já jsem byl jak prasisko. Prostě to vypadalo hrozně, ale dobře to dopadlo.

Přišlo mi to tak dobrý, že mi to spravilo náladu a já už jsem pak byl spíš veselý.

Ještě sem ale musím napsat jinou věc, jinak by to nebylo úplné. Ráno jsem byl v kuchyňce s kolegou, kterého mám taky rád. Díval se z okna. Bydlíme ve sklepě, což je vlastně přízemí, protože tam máme nějaké to okno. Kuchyňková okna vedou na parkoviště fabriky, co je vedle nás. A na tom parkovišti (asi tak petr od nás) stálo auto. V něm žena, která jedla brambůrky z pytlíku.

Byla k nám zádama, takže neviděla, že ji sledujem. Nakonec jsme došli k tomu, že je to teda asi spíš smutný výjev, ale zase o tom můžu napsat sem. A tak jsem o tom napsal sem.

Dnešní číslovka je 7.

2. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #308

Dneska jsem měl super den. Moc se mi to líbilo, protože jsem byl profesionální, docela dost jsem se smál, opečoval jsem své zdraví a hrozně rychle mi to v práci uteklo, protože jsem tak moc pracoval.

A taky jsem měl jablkové kafe. Je to prostě kafe s příchutí jablka. Asi. Teda mělo by to takové být. Jestli vás to zajímá, tak to chutnalo jako úplně normální kafe. Máme v práci hodně moc kafových kapslí. No a mezi nima byla i jablková. Nemohl jsem odolat a snědl jsem ji. Nebylo to nechutný, ale nebylo to ani jablkový. Tak nevím, ale jsem si jist tím, že příště si dám zas nějakou obskurní kapsli. A pak jsme jeli s Nexem domů. To mám taky rád.

Dneska jsem jel ráno do práce a zjistil jsem, že jelo hrozně málo lidí. Obvykle takhle málo lidí nejezdí ani v pátek. A v pátek skoro nikdo nejezdí. Měl jsem z toho taky radost. Prostě dobrý den.

Dnešní číslovka je 33.

1. listopadu 2015

Každodenní číslonoska #307

Dneska je den, kdy bych mohl nezačít slovem "dneska". Už se mi to samotnému nelíbí.

Bylo tolik Sluníčka, že jsem úplně zapomněl, že budou Vánoce. Snažím se na to myslet, abych si to užil. Už jsem skoro všem vymyslel dárky, ale jsem si téměř jist, že je nezvládnu nakoupit.

Začal listopad. Evís otočil kalendář, ve kterém se přemnožila prasata.

Je mezinárodní den veganství. Jako většina planety jsem dnes nejedl vegansky.

Čtu melancholické knihy. Jsem melancholický. Poslouchám melancholickou hudbu, jsem melancholický. Je to takové univerzální slovo, pod které schováte asi úplně všechno. Asi jako když otočíte bílý papír v temném pokoji potištěnou stranou dolů.

Jako když jste v lunaparku a prší. Jako když jdete po štěrku a kolem je takové ticho, že slyšíte stromy kolem výs. Jako když máte jasný výběr a stejně se nerozhodnete.

Dnešní číslovka je 14.