31. prosince 2015

Každodenní fotokrám #2

Vyfotil jsem tyhle super paní komtesy a markýzy. Mám je moc rád, protože jsou moc krásné a rád si s nima hraju a koukám se na ně. I když ta růžová nemá ruku. Ale to jsem neudělal já, už to tak bylo. Maminka je má schovaně vystavené a chtěl jsem si je vyfotit už hrozně dávno, ale vždycky na to zapomenu. Nyní mám ale v hlavě svoji novou 365ku a tak jsem se vydal na lov fotky. Moje favoritka je ta v tom červeném, ta je prostě nej a taky bych takový šaty chtěl. Tu oranžovou moc nevidíte, ale tak co už. Nejdu to fotit znova. Prostě je taky krásná.

Taky je dneska konec roku. Někdy minule jsem si psal předsevzetí, ale letos na to smrkám, protože se k tomu pak stejně nikdy nevracím a ani si to zpětně nečtu. Měl jsem solidní rok a pokud bude ten další taky takovej, tak ze mě na konci bude markýza v červených šatech.

30. prosince 2015

Každodenní fotokrám #1

Na první fotce je moje maminka, přičemž počítám s tím, že mi jako tak trochu vynadá. A nebude se sama sobě zezadu líbit. Ale risknu to, protože je to můj blog a moje maminka. Navíc věděla, že mi jde do záběru.

Vyfotil jsem to, když jsme šly na hřbitov. Tohle jsou schody, kterýma se na něj leze. Můžete teda jít i okolo, ale my jsme šly schodama, protože to jsou dobrý schody. Když jsem byl malej, tak jsem to měl dost problém vylízt. Dneska to bylo OK.

O tom hřbitovu už jsem vám někdy vykládal. Je to hrozně zajímavé místo. Je tam ticho a vy sledujete, jak maj jiný lidi nazdobený hroby svých příbuzných nebo kamarádů. Někdy je to fakt originální a takové hezké. Někdy je to jak maringotka, což je vlastně taky dobrý. A hlavně jsou tam zajímavá jména. Těch lidí, co tam odpočívají. Kdybyste se někdy nemohli rozhodnout, jak se má jmenovat vaše dítě, doporučuji návštěvu hřbitova.

Opět jsme si s maminkou připomněly naši již trochu starší histořici. Na tom hřbitově odpočívá můj děda, tatínek mé maminky. My tam jako moc nechodíme, protože nejsme hřbitovní typy, ale když jsme tam šly, tak jsme mu vzali svíčku (dneska teda taky, ale dneska to snad proběhlo dobře, protože to byla normální citrusovka z Ikeje). Neměli jsme doma ale žádnou dost velkou a odpovídající a tak jsme vzaly svíčku v alobalu, co odpuzuje komáry.

No daly jsme to do takové té skleněné lucerny, jak se to tam má dávat. Zapálily a odešly. Za dost dlouho jsme přišly na to, že to v tom začalo hořet a celou tu skleněnou klícku to vyčadilo, takže byl zevnitř toho okrasného hrobového lampionu asi centimetrový nános sazí. No co už.




Takhle nějak to mám v plánu tento rok. A vlastně teda i ten příští rok, protože, jak všichni víte, moje třistašedesátpjetka není přesně na kandelářní rok. Přišel jsem na to, že mě baví popisovat, co je na fotce. A tak budu mít fotkovou 365. Včetně okecu. Můžu dávat i starší fotky, pakliže daný den žádnou suprovou nemám.

Nazval jsem to fotokrám, protože mám slovo "krám" rád. Vymyslel jsem to dneska, cestou kolem pizzerie. Tak to musí být dobrej nápad. Mám trochu problém s tím, že nezakončím důležitou tučností, ale budu si muset zvyknout.

29. prosince 2015

Každodenní číslonoska #365

Dneska jsem byl velmi podiven, když mi došlo, že poslední část číslonosky je dneska. Myslel jsem si, že je to až zítra. I když tady o tom už docela dlouho (dva dny, tři dny?) vykládám.

No každopádně jsem dnes měl dobrý den, takový milý. Dokonce jsem si uvařil docela složitej oběd. Celkem ze 7 surovin, takže to byla již prostě šéfkuchařina. No a tím jsem popsal dnešní den a můžu se přesunout k hodnocení celého roku.

Měl jsem ho takový dost plný a číslonosku jsem si nezvolil úplně dobře, protože mě to moc nebavilo. Možná proto, že to bylo tak jednoduchý. Psát klidodárnosti byla čelendž. Radodárnosti byly jednodušší a číslonoska byla jak pro dementa. Prostě simple as fuck, nemusel jsem vymýšlet nic. Zase se to ale vztahovalo k aktuálním dnům, což klidodárnosti neúplněvždy dělaly.

No jdu do toho i příští rok. Je fakt, že bych se na to rád vykašlal, ale je mi jasný, že bych už 31. 12. litoval, že jsem nezačal. Takže pokračuju dál, co už. Už jsem to teda i vymyslel (asi tak před 10 minutama). No snad se mi to bude dělat dostatečně dobře. A bude mě to bavit. A vás teda taky, páč jste moje publigum, které mám rád.

Samože děkuji všem svým čtenářům a tak dále. Mám vás rád. I když to někdy odflákávám.

Dnešní číslovka je 4.

28. prosince 2015

Každodenní číslonoska #364

Dneska je to ještě o den blíž než včera a já se nad tím furt ještě nezamyslel. No asi to udělám, jako dělám hodně věcí. Nechám to vyhnít a ono se to nějak udělá.

Ale jinak jsem měl docela dobrý den. Například jsem se namazal kokosovou věcí a taky jsem byl v lékárně. Zopakoval jsem tam vtip s dynosaurem a mastodontem. Lékárnice pochopila, co chci, ale furt se tvářila jak Minerva MekGonagalová. Jen bez té grácyje, takže žádnej dobrej zářitek.

A cestou z města jsme se s maminkou stavily v Laskavárně. Bylo to tam super. Pracují tam hendykepovaní lidé, takže vlastně pokaždé, když tam pustíte chlup, děláte dobrej skutek. Což je v časech vánočních velmi dobrá věc. Tedy nejen v časech vánočních. Už jsme tam s maminkou jednou byly (to může být tak 3 roky) a vyhodili nás od tam, protože si mysleli, že se těm postiženým smějem. Přitom jsme se prostě jen smály. No tak tentokrát už jsme si teda dávaly pozor na hubu (mluvily jsme jen o sexu a farářích), protože se kavárna nachází v klášterních (nebo farních, nevim) prostorách.

Prostě to dobře dopadlo.

Dnešní číslovka je 10.

27. prosince 2015

Každodenní číslonoska #363

Dneska se mi to tak nějak chce napsat dřív. A taky jsem si bolestně uvědomil, že mám tento a ještě 2 příspěvky. A je konec. 365ka je hotova. Opět. Budu muset napsat takové to shrnutí o tom, jak moc jaké to bylo a taky se rozhodnout, jestli chci pokračovat dál. A pokud ano, tak čím.

Někdy v létě jsem psal, že mám nápad. Chtěl jsem (myslel jsem!), že bych moh každej den natáčet video, ale je to moc náročné, protože bych to nedal na první dobrou a musel bych to stříhat a podobně. No to by se mi fakt každej den dělat nechtělo. Takže video dělat nebudu. Aspoň něčím jsem si téměř skoro docela jistej, pokud na to moc nemyslím.

No každopádně jsem si dneska řekl, že bych se mohl naučit plíst. Moje maminka je totiž přes pletení machr. Ona teda bude mít nějaké trpné a blbé námitky, až to bude číst ("já přece neumím plíst, jiný to uměj"), ale to nic nemění na tom, že to prostě umí. Umí třeba i dělat různé druhy ok a pojmenovávat je. Taky neřiká obratce, ale obrace, což je prej správná verze.

No tak mi dala nějaký jehlice a asi 5x mi ukázala, jak to mám držet. Nakonec jsem upletl celou tu první řadu (co se nějak jmenuje) asi o 7 okách. Maminka mi tam pak ještě nějaká oka dodělala. No a pak jsem upletl další asi 3 řady. Byl to mor. Je to hrůza a na těch jehlicích to vůbec nejde uplíst. Mamince to tam skáče tak nějak samo, já jsem se lopotil s každou tou smyčkou. No pletař ze mě asi nebude.

Dnešní číslovka je 46.

26. prosince 2015

Každodenní číslonoska #362

Dneska to vezmu tak nějak hopem, protože nejsem moc kecací. Ale měl jsem takový normální den, ve kterém jsme šly s maminkou na procházku po nové cyklostezce. Cestou zpět jsme se stavily na kafe v místní restauraci. Mají tam fakt nechutné! Myslím, že by se mohli i do soutěže přihlásit.

Dnešní číslovka je 12.

25. prosince 2015

Každodenní číslonoska #361

Dneska jsme měly ten kostelní den. Letos to bylo docela dobrý, dokonce se zase zpívaly Noviny, takže jsem se celkem chytal. Problém byl, že za náma byla nějaká paní, co hrozně krákala a moji maminku to rozesmívalo. Mě taky. A pak do mě maminka furt drcala, když jsem zpíval mimo rytmus, protože si asi myslela, že to dělám schválně. Dokonce mi jednou řekla, abych to nekazil. Přitom já jsem fakt takovej tragéd, nedělal jsem to naschvál. No prostě jsem jednou vyprsknul během zpěvu smíchy a pohoršil jsem nějakou paní před náma. No bylo mi z toho až úzko.

Byli tam samí důchodci a asi 2 těhotný. Docela nám to kostelení s maminkou šlo. Druhej zádrhel nastal ve chvíli, kdy jsme stáli a pak si sednuli. Teda my dvě jsme si sedly a ostatní si klekli. Trapný, no. Zůstaly jsme sedět a dělaly jsme, jakože taky klečíme (trochu jsme se předehnuly dopředu). A pak jsme si zase museli všichni podívat ruce, tak jsem si tam s někým potřepal. Oni řekli něco o Bohu, ale já jsem samože nevěděl, co se má správně říkat a tak jsem se jenom usmíval jak idiot, aby nepoznali, že nevím, co mám dělat.

A pak přišla katastrofa. Začali se rozdávat ty sušenky. Maminka vždycky říkala (a minule to tak bylo), že ty sušenky dostanou jen ti, co byli u zpovědi. Ale letos to začali dávat všem. Prostě šli po řadách a cpali to lidem. No maminka mě popadla a prostě jsme nějak opanikařily a utekly. Předtím jsme jim teda ještě šouply prachy do ošatky. No finále bylo fyjasko.

Já to myslím vždycky hrozně dobře, když chcu jít do kostela. Ale ten výsledek je vždycky takovej jako výsměch věřícím. Já tam teda chodím spíš jako do muzea, protože mi ta liturgie přijde prostě zajímavá a nebaví mě o tom furt jenom číst. Ale reálně to nedávám a vždycky je tam nějakej trapas, něco pokazím, moc krákám nebo jsem mimo rytmus. Třeba nikdy neřikám ty věci o ámenu a Bohu, abych to jako těm věřícím nekazil. Jsem pěkně zticha a jenom poslouchám to čtení z Bible a čuchám kadidlo. Prostě si potřebuju sednout někam nahoru do lóže, abych to nekazil ostatním. Taky jsem tam letos trochu kašlal a smrkal, protože mi vlivem zimy a kadidla teklo z nosu. Maminka zase říkala, že má kadidlo až na mandlích.

Příští rok už tam radši asi nejdu, podivám se na to v televizi a zapálím si k tomu vonnou tyčinku s odpovídající příchutí.

Dnešní číslovka je 20.


24. prosince 2015

Každodenní číslonoska #360

Dneska jsem měl Vánoce. Asi jako každej rok. Chci se tu zmínit jen o dvou dárkách, protože nemá moc cenu to tady vyjmenovávat. První z jich je jasmínovej parfém. Smrdí to fakt jak jasmín, což je moc super. Druhej dárek je Mastodynon. Maminka mi to fakt sehnala, takže nyní již mohu menstruovat bez překážek. Ihned jsem to pojedl. Za 3 měsíce pravidelného užívání bych jako měl vidět výsledky. No už se těším.

A abychom dělaly něco vánočního, požádal jsem maminku, aby mi řekla, jak mám natrénovat dělání stojky. Protože to samože neumím. Trpím obavou, že upadnu. Vlastně je pro mě hroznej záhul už jenom to, že jsem hlavou dolů. Natož stát na rukách. No tak jsem požádal maminku o nějaká moudra a vysvětlení, protože moje maminka je něco jako bývalá gymnastka. Tím myslím, že uměla udělat například kotoul, stojku nebo salto. Vlastně to jistě ještě umí. Ale o to nejde. Jde o to, že jsem chtěl, aby mě (jako správná matka svoji dceru) zasvětila do dělání stojky.

No její verze se mi nelíbila (musíte být obličejem proti zdi a udělat něco jako švih, dopadnout na ruce a opřít se nohama o stěnu) a tak jsem vymyslel, jestli bych jako nemoh být na začátek zády ke stěně, kleknout si na zem (chodidly ke stěně), postavit se na ruce a pomalu těma nohama vyjít nahoru, přičemž maminka zabrání tomu, abych přepadl po zádech do místnosti.

Vypadalo to asi takto:
Maminka: "Sundej si brejle."
Já: "Tak jo. Ale nesmíš dopustit, abych přepadl."
Maminka: "Ne."
Pak jsem se asi 3 minuty snažil dostat se nohama aspoň někam do úrovně maminčiných ramen.
Já: "Už jsem dost vysoko?"
Maminka: "Ne, máš nohy tak 30 cm nad zemí."
Nešlo to a tak si maminka sundala brýle a vyměnily jsme se. Mamince to šlo. Tak jsme se zase vyměnily zpět. Nějak jsem se tam vyškrábal tak, že mě tam maminka zvedla. Chvíli mi držela nohy v luftě.
Já: "Dobrý, dej mě zas na zem."
Maminka: "Musíš těma nohama zase sejít dolů!"
Já: "Mě to nejde, dej mě prostě na zem."
Maminka: "Co to tady je? Není to pavouk?"
Já: "Já nevim, nemám brejle."
Maminka: "Já taky ne."

A pak už mě teda dala na zem. Bylo to super. Zítra jdem do kostela a pak budem pokračovat. Třeba už se odhodlám a zkusím maminčin postup.

Dnešní číslovka je 17.

23. prosince 2015

Každodenní číslonoska #359

Dneska jsem měl opět normální den. Byly jsme s maminkou ve městě a našly jsme další místo, kde by nám mohli udělat chutnou pizzu. Takže máme další zkouškověc. Taky jsme byly v lekárně a hlavně jsme se podívaly, jak mají otevřeno kostely. Vydyndal jsem, že půjdem na 1. svátek vánoční (nebo jak se to jmenuje). Asi tam chodíme každej rok. Nebo minimálně jednou už jsme tam byly. Jenom nevím, jestli to bylo to, kde jsme vydržely nebo to, odkud jsme utekly. Uvidíme.

Taky jsme dnes zdobily vánoční stromy. Máme 3, téměř do každé místnosti jeden. Chtěl bych jeden i na záchod, ale tam máme obří plakát Harryho Pottera a tak z toho asi nic nebude.

Dostal jsem za úkol nazdobit ten nejmenší. Když jsem končil, maminka o něm laškovně prohlásila, že je to zmrdanec. To myslela jako hroznou legraci, ale pro mě to byla super záminka, abych si sedl a už nic nedělal. A tak si to maminka nazdobila tak, aby to bylo hrozně hezké. A tak to máme hrozně hezké a všichni jsou spokojení.

Nakonec i můj zmrdanec zůstal tak, jak byl. Takže je nakonec taky krásnej. Prostě dobrý. Netrvalo to ani 30 minut.

Dnešní číslovka je 41.

22. prosince 2015

Každodenní číslonoska #358

Dneska jsem měl takový dobrý a konečně akční den. Šly jsme s maminkou do města, kde jsme mi koupily mikinu. Je moc super. Taková vánoční.
Jak vidíte, na mikině je primárním obrázkem koník. Na kapsách jsou však psí (či kočičí!) tlapky. Na kapse vepředu a po celých zádech jsou malí pejsci. Čí uši jsou na kapuci se mi zjistit nepovedlo. Možná je to ovečka! Každopádně je to multizvířecí mikina. Je moc super. Už se těším do práce. Jako ne, že bych se jinak do práce netěšil.
A pak jsme šly na jídlo do místní restaurace. Maminka tu restauraci bere jako takovu tu lepší. Není to prostě zaplivanej pajzl. Musím říct, že je to tam fakt zajímavé. Například tam chodí jedna číšnice, která si pokaždé, když někomu nese žvanec, nasadí bílé rukavice. Když nese pití, tak je nemá. Prostě jenom když nese žrádlo. Asi jako pavlovův reflex. Nazuje si rukavice - host slintá. No proč ne, nápad super. Jejich pizzu hodnotím 6 body z deseti. Měl bych k tomu hodně mrmlanců, ale na naše město to bylo dobrý. Asi tam budu chtít ještě jít, protože pizza je pizza. To doma neuklohníme.

Zapomněl jsem se ale podívat na kostelní otevírací dobu a tak budem muset jít na špacír i zítra. Což je vlastně dobrý. Taky jsme byly v čepicárně a koupily jsme šňůru na prádlo. A taky jsme byly na návštěvě v maminčině bývalém zaměstnání. Mají tam novou kašnu a zateplenou márnici. Samý potřebný věci.

Dnešní číslovka je 20.

21. prosince 2015

Každodenní číslonoska #357

Dneska jsem opět trpěl neakčností a tak jsem se rozhodl, že zítra už s maminkou vyrazíme do ulic, abychom nachytaly nějaké histořice. Bohužel se totiž stalo, že jsme si našly nový koukací seryjál a tak se nám to bohužel nepovedlo dnes. Ale to nevadí, protože už nám chybí asi jen 4 díly do konce. To je tak akorát na zítra a pak už můžem být konečně akční.

Taky bych měl zjistit, jak mají zdejší kostely tu otevírací dobu, abych věděl, na kdy mám maminku psychicky připravit na další kostelní zážitek.

Dnešní číslovka je 11.

20. prosince 2015

Každodenní číslonoska #356

Dneska vlastně žádné novinky a zajímavé kecy nemám, protože jsem dělal v podstatě to, co včera. Jenom jsem teda nešel do Lídla, ale celej den jsem dělal ležení. Případně sezení a omalovávání. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 29.

19. prosince 2015

Každodenní číslonoska #355

Dneska se nebudu moc snažit, protože jsem měl celkem odpočívací den. Vylezl jsem jenom do Lídlu. Zjistil jsem, že pomela maj furt hnusný, ale zato maj liči. Z toho jsem celkem potěšen. Je to, jak známo, hrozně chutné nechutné ovoce.

Dnešní číslovka je 8.

18. prosince 2015

Každodenní číslonoska #354

Dneska jsem měl docela náročný den, protože jsme jely s Evísem za mojí maminkou, se kterou jsme taky pooslavovaly její narozeniny. Což bylo super, protože jsem jí dal samé dárky, které jsem sám chtěl a tak jsem si s nima pak mohl hrát. Například vonné vosky (to je fakt super věc!) a omalovánky. Sám samože nějaké omalovánky mám, ale omalovat si s maminkou bylo něco docela jinýho, protože jsem během této činnosti mohl pronášet různá moudra a histořice z práce.

Ale jsem docela uondanej a těším se do pelechu, takže bych to tak nějak zakončil. Zkoušel jsem maminku ukecat, abychom letos šly zase do kostela, protože už jsme si dlouho nezazpívaly. No uvidím, jestli mi to vyjde. Maminka už tam moc po těch fijaskách za poslední 2 roky moc nechce (1. rok jsme nechápaly, co máme dělat a špatně jsem slyšel toho chlapa, co tam mluvil a málem si s náma nějaký lidi cizí podávali ruce. 2. rok nám tam byla zima a zpívalo se moc neznámejch songů a tak jsme utekly asi za 10 minut - nebo jak. Jistě jsem tu o tom pojednal, takže si to lze dohledati). No uvidim.

Dnešní číslovka je 11.

17. prosince 2015

Každodenní číslonoska #353

Dneska jsem měl docela dobrý den. I přesto, že byl ten vánoční večírek. Vlastně to bylo docela dobrý, protože jsem se solidně posocializoval a ani jsem nebyl otrávený. A hlavně jsem ještě stihl jít na vánoční trhy.

Vlastně se toho stalo hrozně moc. Tak předně nemám říkat Rolnička, ale mám říkat normálně Markét. A taky jsem dostal vánoční prézenty. Hned dva. A to je taky super.

Chce se mi už docela hodně moc spát, ale chci pojednat o večírku. Musím se pochválit, protože jsem udělal v socializaci hroznej pokrok. Myslím, že mi nejvíc pomohly ty lejzrgejm. Postoupil jsem teda do dalšího socializačního levelu a zkouším se lidí během hovoru dotýkat. Je to těžký, ale jak jinak bych se mohl zdokonalit, kdybych nedělal těžký věci. Taky furt nechápu vtipy, ale to je detail. A vlastně je to asi spíš fičura než bug.

No a taky jsme byli na těch vánočních trhách. Myslel jsem, že to jako bude něco ultra, ale byl jsem dost zklamanej. Popil jsem tam celkem 3 teplý moky z kelímku. A ty byly dobrý. Ale jinak to dobrý nebylo. Měli tam jen stánek se solí do koupele a pak stánky s těma mokama. A pak stánky s vánočníma ozdobama. Stánky s mýdlama a stánky s kořením. A to je všechno. To u nás na maloměstě maj aspoň stánky s čepicema (kde si je moje maminka kupuje a já jí je pak poťouchle kradu). No myslel jsem, že na těch trhách prostě ještě pokoupím nějaký prézenty, ale nezadařilo se. Musím si teda vystačit s tím, co mám.

No a cajk. Přestože jsem dneska měl dovolenou, docela dost jsem toho popracoval. A zítra už mi začíná opravdická dovolená. Takže už nejdu do práce.

Chtěl jsem toho asi povykládat víc, protože tomu zatím chybí něco, čemu bych se mohl za 2 týdny smát, ale prostě se odporoučím do postele. Hlavně jsem toho napsal dostatek, což je přímý důkaz toho, že mám dobrou náladu. Přestože jsem dnes několikráte držel v rukou ten velkej superkuchací nůž, co máme v kuchyňce. Jo a taky jsem objevil, že máme v kuchyňce škrabku, takže už porcuji mrkev jako profesyjonál. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 18.

16. prosince 2015

Každodenní číslonoska #352

Dneska jsem měl celkem normální den, ale vůbec nejsem povídací a tak nebudu.

Dnešní číslovka je 35.

15. prosince 2015

Každodenní číslonoska #351

Dneska jsem měl cajk den. Hlavně jsme v práci nazdobily stromeček (já a kolegyně, kterou tu nebudu jmenovat, protože jsem se jí zapomněl zeptat, jestli můžu. A do té doby je to inkognit). Kolegyně je hnusný slovo a tak jí budu pro dnešek říkat Rolnička, páč má na mikině rolničku. Prostě donesla světýlka na stromeček, protože jsem o tom canil. Jakože bychom si to tam mohli udělat hezký, ale já žádný světýlka nemám.

No tím se vyřešili světýlka, ale bylo jich jen 40 a tak se s tím dost dobře nedala obalit třeba skříň. A tak jsem si vzpomněl, že v kuchyňce je taková superseschlá kytka. A ta by jako mohla dobře posloužit. Tak jsem běžel do kuchyňky a dělal jsem agenta. Tajně jsem tu suchou kytku ukrad a dones ji k nám do kanclu.

Naaranžovaly jsme na to ty světýlka a pak jsme vzaly post-itové papírky a nazdobily to s nima. Bohužel to na tom nechtělo držet. Vzaly jsme teda sešívačku a našily to tam. Nádhera.

V kuchyňce máme teda taky stromek, ale ten náš je hezčí. A ten v kuchyňce zas normálnější.

Tady vidíte proces zdobení stromu. Na fotce Rolnička, přičemž rolnička je též vidět. Zato je docela dobře vidět ten stromek. Je fakt krásnej. Evís mi půjčil nějaké ozdobné berušky, baňky a konfety, takže ho zítra ráno přizdobím a bude ještě o moc lepší. Prostě Vánoční atmosféra se vším všudy.
Dnešní číslovka je 40.

14. prosince 2015

Každodenní číslonoska #350

Dneska jsem měl docela normální pracovní den. A pak jsem se večer hrozně moc oblíkl a šel jsem s Evísem venčit psa. Přišel jsem na to, že když se fakt hodně oblíknete, tak vám vůbec není zima.

To jsem já, když jsme šly s Evísem venčit. Mám na hlavě maminčin čapec, který v zimě nosím. Je to super čapec a hlavně v něm můžu být inkognito a nikdo mě nepozná. Například ani já bych se nepoznal, kdyby nebylo toho čapce. Ten poznám. A tak vím, že jsem na té fotce já. A taky kdo jinej by stál na chodbě a měl na sobě ten uzolenej svetr, co furt taky nosím já. No ale prostě jsem to já a dávám sem to foto proto, že nikdo neví, že jsem to já. Akorát kdybyste znali ten maminčin čapec. To byste pak věděli, že jsem to já. Ledaže bych ten čapec někomu půjčil. Ale to je čapec od maminky a ten bych nikomu nepůjčil. Jenom Evísovi. Ale kdyby na fotce byl Evís a né já, tak kdo by to pak asi fotil? Ha?
Taky jsem si dneska doopravdy uvědomil, že se blíží jedna z těch nejhorších (vlastně úplně ta nejhorší, nebudu si nic nalhávat) část pracovního roku. Je to vánoční večírek. Vzhledem k tomu, že jsem se neúčastnil minulých 2 letoších firemních akcí, musím tam jít. Kromě průjmu mě nenapadla lepší výmluva a hlavně průjem mám prosichr pokaždé, když se kolem mě děje něco sociálního.

No takže jsem si řekl, že se teda zase hecnu a půjdu tam. Ale pořád vymýšlím, jak jen udělat, abych tam nešel a zachoval dekórum. A když se dostanu do tohoto bodu, tak začnu mít strach, že se mi fakt něco stane (dostanu doopravdy průjem) a nebudu tam moct jít, kdybych najednou otočil a chtěl tam. Nebo že bych tam dokonce raději chtěl, než aby se mi stalo to něco.

A tím se zas dostanu k tomu, že tam teda jako půjdu, no. Nesu to moc těžce. Vánoční večírky jsou zlo. Nechápu, proč nemůžem jít prostě zase na lejzrgejm. Ale nemůžem. Teda můžem, ale ne místo vánočního večírku.

Dnešní číslovka je 28.

13. prosince 2015

Každodenní číslonoska #349

Dneska jsem měl docela normální den, ve kterém jsem si četl a dělal povídání. Taky jsem viděl kus byjatlonu, jenom už jsem zase zapomněl, kdo prohrál. Ale to nevadí.

Taky je dneska 3. adventní neděle. Furt nevím, co to znamená a co se má jako dělat. Ale i tak je to krok vpřed, protože aspoň vím, že je adventní neděle.

Dnešní číslovka je 24.

12. prosince 2015

Každodenní číslonoska #348

Dneska jsem měl normální sobotu. A taky jsem dobalil všechny dárky. Zabalil jsem to zas jak hovado, ale Evís, kterej na svoje dárky zdobil tak, že nožíkem vyřezával srdíčka do papíru, jež na to pak lepil, mě ujišťoval, že to mám krásný. Tak jo.

Dnešní číslovka je 6.

11. prosince 2015

Každodenní číslonoska #347

Dneska jsem měl celkem dobrý den. Ráno jsem se v kuchyňce potkal s kolegou, který nebyl úplně šťastný z toho, že ještě nemá ani jeden vánoční dar. Řekl jsem mu, že to má dost blbý a že bych nechtěl být on. Já už jako všechny dary mám. Vlastně už mám všechny dary dost dlouho. Vlastně je kupuju tak nějakej celej rok, protože dávám jenom takový dárky, který bych sám chtěl. Obvykle. Letos to platí o úplně všech dárcích. Takže někde něco uvidím, tak to koupím. A pak to prostě někomu věnuji nebo si to prostě nechám.

A to je na tom to strašně zajímavé. Ostatní lidi to mají tak, že jim dárky pro ostatní přibývají s tím, jak se zkracuje doba do Vánoc. Já to mám naopak.

Například se mi to stalo zrovna dneska. Koupil jsem své mamince sadu jejích oblíbených krémů na obličej. A ráno jsem zjistil, že mi můj krém na xicht došel, ale venku je zima. To znamená, že dámská a jasmínovská pleť tím mrazem a smradem z města strašně hyne. A já si potřebuji svoji pleť bablat něčím kvalitním, takže jsem si ty krémy prostě nechal a krášlím se s nima sám. Doufám, že maminka ještě má, protože jsem jí minule nadělil zásobu. No a když ne, tak se mi po tomto postu jistě ozve a nějak mi něco naznačí. Já to nepochopím a výsledkem bude, že já mám hezkou pleť a moje maminka taky, pakliže jsem toho minule koupil dost.

A takhle bych to mohl udělat naprosto se vším. Utěšuje mě jen to, že Vánoce už jsou fakt za rohem, takže mi snad pod ten strom něco zbyde. Je to taky důvod, proč jsem třeba Evíse i Nexe prosichr už dávno obdaroval.

Dnešní číslovka je 2.

10. prosince 2015

Každodenní číslonoska #346

Dneska jsem měl takový celkem blbý den. Jakože byl celkem OK, ale byl jsem vnitřně takovej smutnej. Pak jsem přišel na to, že to tak měli skoro všichni.

A pak jsme šly s Evísem na jídlo do restaurace. Platil jsem a servírka povídá, že 399 kerun. Tak jsem z peněženky vytáh dvě dvoustofky a padesátikerunu. Podal jsem jí to a řekl jsem "děkujeme." Měl jsem dojem, že to bude OK. Ale já neumím dát ani dýško.

Ona mi totiž řekla, že je to moc. Já jsem čuměl jak dement. Ona se na mě divně dívala a já jsem zůstal klasicky zamrzlý, protože se stalo něco divného a sociální věc neprobíhala podle předem daného vzorce. Prostě všechno špatně. Když se to stane, tak se zaseknu a nevím, co dál.

No naštěstí se vzpamatovala ta servírka a zeptala se mě, co jsem říkala. Řekl jsem jí, že jsem jí podal finance (rukama jsem to naznačil) a řekl jsem jí, že děkuji, čímž jsem myslel, že mi nemá nic vracet. A udělal jsem rukama odmítavé gesto. Aby to sdělení pochopila i od někoho, jako jsem já.

A ona to pak už fakt pochopila, poděkovala a mohly jsme odejít.

Příště už neplatím. Od nyní z toho budu mít strach, protože jsem přesvědčen, že jsem to udělal správně. Úplně přesně tak, jak to dycky dělá Evíz nebo Nex. Ale i tak jsem to pomotal. Vlastně jsem na to pyšný!

Jo a taky mi pošta už konečně dodala ten balík. Nejlepší na něm je, že ho šipovali z Polska někdy v pátek v hluboké noci. A v sobotu to bylo v Praze a hned to šlo do Brna. Zde se to 4 dny motalo a až pak mi to dovezli. Poště prošta jede jak drak na kole.

Tady mě fotí Evíz, kterak se chystáme konzumovat. Já jsem si na svoje jídlo nechal přidat olivy, protože mám olivy moc rád. Akorát tam mají smíchaný zelený s černýma, ale to je furt lepší, než žádný olivy. No Evíz nemá olivy rád, takže si je tam dávám jen já, ale pak si zase ty pizzy pěkně poznáme. Jakože čí je čí. Ale tu fotku sem dávám stejně jek kvůli triku, protože je prostě super (a je to to, co bylo obsahem toho balíku, o kterém celou dobu zvracím smutky na sociální sítě).
A taky jsem si dneska setřel los a nevyhrál jsem. Ale i tak to za to stálo.

Dnešní číslovka je 39.

9. prosince 2015

Každodenní číslonoska #345

Dneska jsem měl docela hezký den, takový celkem pozitivní. Například jsem aksidentálně navštívil Zetor a viděl, že tam mají opravdu hodně traktorů.

A pak jsem byl taky na jednom zbořeništi, kde bylo velké množství provlhlých matrací. A to vše v pracovní době. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 26.

8. prosince 2015

Každodenní číslonoska #344

Dneska jsem měl dobrý den. Hlavně jsem v kapse kalhot našel lísteček, co mi minule napsala paní doktorka na gynekologii. Snaží se řešit problém, který mám odjakživa. Podle mé menstruace by se totiž nedalo řídit nic. Natož třeba odpočet dnů.

No napsala mi na papírek název nějakého léku, co si mám jako koupit. Tedy ona mi to prvně jen řekla, ale jelikož si mě při odchodu zkontrolovala a já jsem jí nebyl schopen říct, jak se to jmenuje, napsala mi to na ten papírek. A já si to schoval do kalhot a šel jsem si to koupit. Ale oni to zrovna neměli.

No a dneska jsem to v těch kalhotech našel. Stálo tam Mastodynon kapky. No řekl jsem si, že ti to teda půjdu koupit. No než jsem došel do lékárny, zapomněl jsem, jak se to jmenuje a ten papír jsem nějak nemoh z kapsy vydolovat.

Šel jsem teda k lékárnici. Vypadala hrozně nepříjemně, ale hecl jsem se. Pozdravil jsem, ona taky. Prej co chci. Řekl jsem, že bych potřeboval takové kapky, ale zapomněl jsem, jak se jmenují. A ona udělala takový ten obličej "ježíš-další-dement-co-neví-co-chce". Chápal jsem ji a tak jsem se naklonil blíže k pultíku a zašeptal jsem "jmenuje se to nějak tak, jako když spojíte slova mastodont a dynosaur." Víc jsem si samože nepamatoval.

A jí úplně ztuhly rysy a myslela si, že si z ní dělám srandu. Povšiml jsem si a ihned jsem dodal, že je to na menstruaci. Jí vylezly oči ještě víc a pak se zarazila a začala se strašně smát. Řekla ten správnej název. A furt se smála. A smála. A pak se podívala do počítače a zjistila, že to taky nemaj. No tak jsem poděkoval a šel jsem.

Příště to řeknu zase. I když už si zatím pamatuju, jak se to jmenuje.

Dnešní číslovka je 33.

7. prosince 2015

Každodenní číslonoska #343

Dneska jsem měl celkem produktivní a hezký den. Hlavně čtu zase docela nechutnou dedektivku.

A taky jsem byl ve Vaňkuli. A taky je dneska Chanuka! Nebo dneska začíná. Nevim, jak se to správně řiká. Dreidl dreidl dreidl!

Dnešní číslovka je 3.

6. prosince 2015

Každodenní číslonoska #342

Dneska jsem měl normální neděli a opět jsem hrozně dlouho spal, takže mě většinu dne bolela hlava a byl jsem unavený. Takže to bylo spíš negativní, ale zase si říkám, že jsem se vyspal.

Dnešní číslovka je 16.

5. prosince 2015

Každodenní číslonoska #341

Dneska jsem měl normální den. Docela solidně jsem se vyspal a pak jsem chtěl zavolat mamince, ale zjistil jsem, že už je docela pozdě. Myslel jsem si, že je o dost méně hodin. Což je způsobeno tím, že jsem tak dlouho spal.

Dnešní číslovka je 39.

4. prosince 2015

Každodenní číslonoska #340

Dneska jsem měl normální pracovní den, ve kterém jsem se dostal dom dřív. Bylo to dobrý. Jednal jsem si hodně potelefonoval, protože jsem kecal s Evísem celou cestu dom. Bylo do dobrý. A pak jsem došel dom a dělaly jsme koukání na seryjály. Což bylo zábavné a veselé a pozitivní.

A taky už jsou jen 2 týdny do Vánoc. Nebo možná 3, teď úplně nevím, jak se to počítá.

Dnešní číslovka je 16.

3. prosince 2015

Každodenní číslonoska #339

Dneska jsem měl docela dobrý den.

Hlavně jsem večer dojel dom a objednal jsem si Behemotí trika, co už jsem dlouho chtěl, ale oni je furt neměli na skladě. No tak už je měli na skladě, takže to Evíz zacáloval svou kartou, protože já jsem si svoji internetovou kartu někde založil.

Ale to není podstatný. Podstatný je, aby to Česká pošta zas nezvrtala, neb to jde ze zahraničí a měli by mi to doručit do práce. No mám trochu obavy.

Dnešní číslovka je 41.

2. prosince 2015

Každodenní číslonoska #338

Dneska jsem měl takový celkem solidní den. Hlavně jsem měl super cestu do práce. Prvně jsem jel šalinou. Pak jsem přeskočil do druhé šaliny. Pak jsem z ní vyběhl a skočil do autobusu, protože ten mě hodí o zastávku blíž k práci. A pak jsem ušel pár metrů a jel kolem mě kolega. Autem. Tak mi zastavil a já naskočil a zbylých asi 40 metrů jsem dojel autem. Prostě dobrý.

Dnešní číslovka je 8.

1. prosince 2015

Každodenní číslonoska #337

Dneska jsem měl normální den. Nechce se mi moc psát, protože se mi chce číst.

Dnešní číslovka je 46.