18. ledna 2016

Každodenní fotokrám #20

Tohle na mě čekalo, když jsem došel dom. Evíz je prostě nejlepší. Ale k tomu se ještě dostanu. Měl jsem teda jinou fotku, ale tahle je víc spontánní, takže nechám tuto.

No dneska mi do práce někdo volal. Tak jsem to zvedl. Ukázalo se, že je to chlap z mé pojišťovny.

Já: "Prosím."
Chlap: "Dobrý den, tady je XY (představil se) z pojišťovny XY (řekl, co je to za pojišťovnu).
Já: "Dobrý den."
Chlap: "Já teď nevím, jestli mám mluvit se starší nebo s mladší paní *semVložteMojePříjmení*"
Já: "Já to taky nevím."
Chlap: "Aha, takže jsem se vůbec nedovolal paní *semVložteMojePříjmení*."
Já: "To jsem neřekl, já jsem jenom řekl, že také nevím, s kým máte mluvit."
Chlap: "Aha! Takže mluvím s tou mladší!"
Já: "Asi jo."
Chlap: "Já vám volám proto, že vám brzy doběhne spoření, tak co s tím budem dělat. Jste ještě v Moravské Třebové nebo jinde?"
Já: "V Brně a zajdu si pro svoje peníze sem někam. To se může, ne?"
Chlap: "Ano, stačí, když dojdete na pobočku s občankou."
Já: "Stačí občanka? Nemusím mít ten váš pamflet? Tak to je super." (Mami, já jsem to neztratil. Jenom se mi to nechce hledat. Bych řekl.)
Chlap: "Ano. Zřejmě jste s tím takto spokojená... no a vy už pracujete?"
Já: "Ano, teď třeba."
Chlap: "A co děláte?"
Já: "Gényjuse. Gényjus obecný. Prostě sedím a dělám chytrý věci."
Chlap: "... ... jako fakt?"
Já: "Ano, super džob. Doporučuji."
Chlap: "A nechcete mi dát nějakou radu?"
Já: "Jo, klidně."
Chlap: "Jak vás mám pojistit?"
Já: "Aby se mi to líbilo."
Chlap: "Víte, já jezdím do Brna, tak bychom se mohli někdy sejít a pojistil bych vás. Já si vás z minula pamatuju. Je to asi tak 10 let, uzavírali jsme to i s vaší maminkou."
Já: "Ano, máte pravdu. No mi je to jedno, klidně dojeďte."
Chlap: "Můžu třeba k vám domů?"
Já: "Ne. V žádném případě. Třeba se vymluvím na to, že bych musel uklidit."
Chlap: "Já jsem slepý."
Já: "Aha, ale já prostě nechci doma cizí lidi, víte?"
Chlap: "Aha, dobře, tak se potkáme někde jinde."

No tak pak jsme to přerušili a on šel zjišťovat, kdy má čas. Pak mi volal a že zítra. Půjdem do Vaňkovky. Ptal se mě, jak mě pozná. Řekl jsem, že mám fest podholený vlasy. Řekl, že se mě bude bát. Řekl jsem, že proto jdeme do Vaňkovky. Tam ho přece nemůžu jen tak zavraždit, protože je tam dost lidí. Souhlasil.

A pak mě popadla hrůza. On mi určitě něco nakecá a já to podepíšu. Tak jsem volal Evísovi. Teda Evís mi. A vyzvonil jsem mu to. A tak půjde Evís se mnou.

Jsem sice Jasmín, ale aspoň jsem si toho vědom. I v práci byli rádi, že tam jdem s Evísem. Asi mě už znaj, no.

Žádné komentáře:

Okomentovat