14. března 2016

Každodenní fotokrám #76

No nakonec vám sem dám granátové japko. Chtěl jsem vám sem prvně dát moji tvář, ale je to docela disturbing, takže prostě jabko musí být dobrý.

Už je to dneska docela cajk, měl jsem už jen jeden prášek. A taky se mi zmenšil otok. Už to prostě není, jako kdybych měl za tváří tenisák. Spíš jeden kus liči nebo jahody. Už se to dá. Bohužel se to ale vybarvilo jako modřina. Ráno to ještě šlo. Pod uchem jsem byl hnědý či červený a směrem k puse to šlo do více světla. Jako jo, bylo to vidět, ale nebyl to děs. No teď večer je to více svítivé, spíše žluté nebo zelené a začínají se v tom objevovat fialové fleky.

Taky jsem se ráno probudil a šel jsem do koupelny. A hrozně jsem se lekl, protože jsem měl xicht na pravé straně celej od krve. Asi jsem se do toho v noci accidentálně kousnul a pak mě to bolelo na polykání, tak jsem prostě nepolykal a nechal jsem si to týct po tváři. Prostě pohádka. Ale při čištění zubů už z toho nic neteklo. Musím si to sem pěkně všechno poznamenat, víme?

Jsem hrozně zvědavej, jestli to zítra bude víc modré nebo víc zelené. Třeba jak jsem si minulý víkend udělal modřinu na dětské sluzafce - tak ta je furt ještě fialová, protože je prostě na kosti. Smůla, no. Ale zato je moc krásná. Celou dobu je.

No ta na hubě je teda taky moc krásná. Mi to nějak nevadí. Daleko víc mi vadí ten otok, kterej se teda zmenšuje. Vlastně jsem šťastnej, to blbý se mění na to super. Modřiny mám rád. Co už.

No a přes den to teda bylo celkem cajk. A pak jsme večer dělaly s Evísem blbosti a já jsem se smál tak moc, že jsem si to zas natrh. No co už. Mám pocit, že se to rychle učí a každé další nartžení sroste o něco rychlejc. Tímto tempem bych mohl být redy už řekněme za 13 dní. Snažím se o ekzaktní propočty.

A ještě jsme začaly plánoval další dovolenou. Jsme hustý, abych tak řekl.

Žádné komentáře:

Okomentovat