1. dubna 2016

Každodenní fotokrám #94

Na fotce jsem já, kterak pózuji u housenek, kterých je plná zem. Divně se xichtím, protože na mě svítilo Slunko a taky jelo po silnici auto, takže jsme se musely rychle zdekovat.

No měl jsem dneska super den! Už je mi lépe, než mi bylo třeba v úterý. Ale i tak jsem na šel samože na odběry, abych věděl, jak si moje játra stojej. No přijdu tam o 10 minut dřív a říkám, že jdu na krev. Sestra se mě ptá, jestli mám moč. Napadne mě, že v měchu jistě nějakou mám, ale ranní už je v míse. Říkám teda, že nemám. Průser, chápu. Sestra se tváří naštvaně a bezradně, protože jsem si ji měl donýst. Já se asi taky tvářím zdrceně, protože se mě ptá, jestli mi to paní doktorka zapomněla říct. Řikám, že jo. Že o moči nic nevím, ale klidně můžu jít načepovat, no problem. Ale né! Sestra se spletla, v pohodě. Moč nepotřebujem, nechme ji zrát uvnitř.

Odsosá mi 2 zkumavky a můžu jít, půl hodiny netahat v ruce kabelku, přičemž ukazuje na moji růžofku s panenkou. Říkám, že jo. A jdu. Ještě netuším, že ji díky Redě za chvíli vyšňořím odrazkovým srdíčkem. Už mě žádná bludná kára nepřejede.

Pak dojdu do práce a konečně se najím. Je pátek, takže je to dobrý a veselý den. Celkem fest se směju a obdaruju pana ředitele ručně kreslenou kytkou. Prostě dobrý. Z práce volám mamince, protože se mi chce. Když s ní mluvím, jde kolem mě paní uklízečka, se kterou často plkám v kuchyňce. Už znám i její přezdívku. No hrozně vesele na mě mává.

Panu řediteli přijde balík, ve kterém je společnej nákup kafe a čaje. Mám obří balení pu erhu a 3 balíky degustační kávy, kterou sežerem s Evísem. Francúzké tlačidlo jsem kúpil minule.

A pak mi píše Evíz, že psal paní zubařce (u které včera byl - byli smutní, že nejdu dneska trhat zuby, prej pacoše obvykle tak moc neprožívaj, ale my dvě jsme prostě super) a ta mu odpovídá, že je taky happy a moc nás pozdravuje. Super.

Pak jde Evíz do šopu a doma mě obdaruje - velryby do koupelny, náplasti s rybama, post-itový papírky (celolepka), nalepovací oči a vymalovávací mandaly. Jsem šťastnej a směňuji její dary za svoje, přičemž jsem to fakt suprově zabalil. Přišla mi totiž moje objednávka z lékárny, do které mi zadáčo dali nějakej humáč s aloe vera na imunitu. Asi mě znaj! No a pak si dáme si kafe na balkóně, páč tam pere Slunko a jedem na nákup.

Koupíme si žrádlo a dáme si předsevzetí, že o víkendu upečem muffiny. Žrát to v plánu nemáme, ale cool děcka v mé práci si jistě daj. Bude v tom i banán a pravá smetanice. No potravinářský barvy a třpytinky, kterejch máme celej kontejner, z toho masterpiece nutně udělaj. Kupujem losy a ve finále jsme v mínusu jen 60 kerun. Přijedem z nákupu zpět. K baráku na parkáč a trsáme. Evíz nás k tomu natáčí na video. Trsáme. Před náma na chodníku stojej nějaký děti a vyvaleně na nás čumí. K nezaplacení.

Celý zavečír si zpívám song z Pane, vy jste vdova! a tak si uděláme večerní krmi a podíváme se na to. A večer si ještě vyrobím super smooth legs. A zítra chcem být akční a sociální, snad to vyjde.

Asi jsem ještě něco vynechal, ale dobrý den. Fakt dobrý den.

Řekl jsem si, že se budu soustředit na to pozitivní. Víme?

Žádné komentáře:

Okomentovat