3. května 2016

Každodenní fotokrám #126

Včera jsem našel svůj drahokam. Mám ho moc rád a můžete vidět, že je skoro tak velkej, jako velký balení post-itů. Díky němu se moje pracovní sbírka stolových krávovin rozrostla zase o jeden moc pěknej kousek. V pozadí vidíte kupku rtěnek a lesků. Na fotce jsou minimálně 4. Co už.

Jinak jsem měl dneska docela dobrej den, ve kterém jsme byly s Evísem na dalším dětském hřišti. Ani Evíse nenapadlo, že je po dešti. A tak dětská skluzavka moc neklouzala. Zase jsem se v ní ramenama zasekl a nevěděl jsem, co mám dělat. Vypadl jsem jak brouk, co ho někdo otočil na krovky a umístil ho doprostřed skluzavky. Byl na ní i nějakej písek a jak to bylo mokré, tak to byl fakt super zážitek. Když jsem se z toho vyprostil, tak mě Evís oprášil (spíš se snažil osmetat ten mokrej písek) a navrhl mi, abych si spravil náladu na takovém točítku s medvědem.

No byl jsem hned zas nadšenej a naskočil jsem na to. Mocně jsem se odrazil a točil jsem se. No nějak jsem nevěděl, jak to mám zastavit a tak jsem začal křičet na Evíse, aby mě zastavil a opravil to. Tak to Evís spravil a předvedl mi, jak se to má správně dělat. No stejně mi to nešlo a bylo to dost nepříjemný. Na točítko už nechci.

Díky tomu jsme se s Evísem dostaly k debatě o kolotočích. Půjdem jenom na ruský kolo nebo labutě. Evís chce na cosi, co má divnej název. Centryfuga nebo jak. Nevím, co to je, ale vím, že na to určitě nechci. Na autíčka taky nechci. Řetízkáč je nebezpečnej. Prostě ruský kolo je podle mě nejlepší. Lepší než skluzavky, protože si myslím, že se v tom sice můžete zaseknout, ale natlouct si kolena je už docela těžký. Maximálně při nastupování.

To mi připomíná, že mám brutální modřiny na kolenech. Byly jsme s Evísem v nedělu v Tesku na samoobslužných pokladnách. No a už jsme dávaly nákup do tašek. A já jsem dával modrej Red Bull, když v tom se mi smeknul a poskočil. Moje reflexy zafungovaly a snažily se ho chytit mezi nohy. Bohužel už ale neviděly, že mám mezi nohama roh toho odkládátka u samoobslužky, na který ten Red Bull dopadl. A moje kolena prostě křachly do těch ostrých rohů. Bolelo to ještě 7 minut, takže dost masakr. Ale nic z toho nevyteklo ven, všechno se rozlilo pod kůží, takže parádička.

No a abych teda neměl z dětských hřišť traumátko, tak jsme se šly ještě pohoupat tady na to naše, co máme u baráku. Prostě dobrý. Už je to zase v harmonyji. A ty kalhoty jsme hned vypraly. Takže jsem měl vlastně docela dobrej den. Až na to točítko.

Žádné komentáře:

Okomentovat