29. května 2016

Každodenní fotokrám #152

Tenhle deštník jsem potkal cestou ráno do posilky. Nevěděl jsem, co s ním mám dělat. Co když ho někdo hledá, protože ten deštník uletěl? A tak jsem ho vyfotil a nechal ho žít. Cestou zpět jsem věděl, že jsem udělal správně, neb deštník už tam nebyl.

Taky jsme jely zas s Evísem kupovat boty. No z donucení jsem si koupil v Hjůmenyku. Moc se mi nelíbily, ale zas to teda nebyla odpornost. Tak jsem zaplatil a říkal jsem si, že mám aspoň v čem chodit, protože ty starý se rozpadly.

No chtěl jsem si je rovnou obout, ale zjistil jsem, že jsou z kůže. No pokud mě znáte, tak víte, že zvířata nežeru. Nějak jsem se nedokázal přenést přes to, že bych v něm chodil, když si můžu prostě koupit jiný boty (i když žádný nemaj). No prostě jsem to nedal a věděl jsem, že ty boty nosit nebudu a půjdu jim to tam hned vrátit. Pokud mi chcete říct, že jsem blbec, když nepoznám kůži, tak máte možná recht, ale ty boty stály pětibábu a vlastně to vypadalo jak ultralame umělina. Vlastně si dost dobře myslím, že na té krabici spíš lhali. Ale to vlastně není podstatné.

No ale šly jsme kolem Bati, kde na mě hned jukly jiné boty. Takže to vlastně celé dobře dopadlo, protože ty už byly z uměliny. A vypadal daleko líp (taky stály daleko víc). V Hjůmanyku se ani moc necukali. Spíš se vlastně omluvili, že není hned patrné, že jsou ty boty z kůže a podobně pošašený lidi, jako jsem já, si to asi furt kupujou a pak to jak dementi vracej, protože maj nějakej etickej problém. Myslím, že si na to nedávám majzla proto, že si furt kupuju kecky nebo žabky a tam to tak nějak nehrozí, no. Ale tak co už.

Žádné komentáře:

Okomentovat