26. srpna 2016

Každodenní fotokrám #241

Dneska jsem měl super den.

Hned ráno jsem se rozcvičil tím, že jsem rozflákl automat, do kterého si chodím kupovat tyto ořechové tyčinky. Mám ty tyčinky rád, ale hlavně rád házím prachy do toho automatu. Jinak tam mají samé fuj věci a jsem ochoten sníst jen toto.

Moji kolegové vědí, že ty tyčinky rád kupuji a tak mi mění papírovky na kováky a informují mě, pokud vidí, že doplňovací paní doplnila automat. A taky tam se mnou chodí a dělají mi společnost, když se snažím vykoupit všechny tyčinky, které ten automat má. Abych pak mohl zase čekat, až dojede doplňovací paní a celý cyklus se opakuje. Je to prostě vtipné. Takový ten můj druh humoru.

No a dneska ráno teda jdeme k automatům. Ve čtyřech. Já se k němu vrhnu jako první, přestože tam vlastně nic nutně nepotřebuji. Ostatní děti mají hlad a chtějí jídlo. Já chci prostě nakupovat další tyčinky, protože mi to přijde vtipné. No nakupuju tak dlouho (protože mi jedna dobrá duše vyměnila stovečku za kováčky), až se automat zasekne a odmítá nechat vyhrát mé kamarády.

Má na sobě ale telefonní číslíčko a tak tam hned volám. Ptám se, kdy to jako přijedou opravit, protože kolegové mají hlad. Prej dopoledne, že technik nestojí za rohem. Říkám, že chápu. Že žádná sanitka pro automaty.

No asi za 2 hodinky už to zase funguje, takže tam jdu proházet to, co mi z té stovky zbylo a jsem celej spokojenej.

No a pak mi přišel balík s jídlem, kterej jsem objednal. Není to jenom moje, je to prostě hromadnej nákup. Takže máme všichni ořechy a zdravý vločky. Jsme děsně spoko. Pak přijdu na to, že něco, co se jmenuje polenta, je prošlý. A že jiná věc vločkovitého typu projde za týden. No vyfotil jsem to a teďka jsem jim napsal mail. Napsal jsem to jako Jasmín, takže mě budou ignorovat, mít mě za trolla nebo debila. Uvidím, jak to dopadne.

No a pak jsme šly s Markét na oběd. Byla to zas odporná kejda. Ale výborná! A pak jsme ještě popracovali a šel jsem do posilky. Tam to bylo taky super, protože ženský už nechtějí dělat, že hubnou do plavek a tak tam skoro nikdo není.

A pak jsem šel do Albrechta, protože jsem snědl moc věcí a musel jsem je dokoupit. Je tam asi trilion lidí, ale nevdávám se. Hlavně jsem tam našel modré kedlubny, ale to je celkem okrajové. Prostě jsem si pak stoupl do fronty za asi 15 lidí. Stál jsem v uličce se sirupy. Než jsem přišel na řadu, celou tu uličku jsem jim porovnal tak, aby stály ty sirupy hezky v řadě a měly stejně natočené etikety. Musím říct, že mě to fakt bavilo a měl jsem dojem, že jsem se dostal na řadu hned!

Prostě super den.

Žádné komentáře:

Okomentovat