8. září 2016

Každodenní fotokrám #254

Markét pro ty krabičky našla super využití. Skladovačka pro oči.

A jinak jsem měl docela dobrý den.

Například jsem byl zase u paní zubařky, protože jsem včera našel, že mi chybí kusanec zubu. Měl jsem dojem, že je to obrkus, ale v zrcadle jsem nic neviděl. Vypadalo to, že je to celý. Cítil jsem to jen jazykem. No hned jsem tam volal, že mi upad kus zubu a že na to asi zemřu. Teda ne proto, že bych to snědl. Sice jsem to musel sníst, ale předpokládám, že je to jedlý, když se to dává do pusy. No to je jedno. Prostě jsem tam včera volal a že teda můžu dojít už dneska v 9:30. Tak jsem tam naklusnul.

No řekl jsem, co se mi stalo. A že jsem se dneska probudil ve 3 ráno s tím, že jsem měl noční můru o tom, že mi vypadaly zuby. Pak jsem usnul znova a probudil jsem se v 5 se stejným výsledkem. Tak jo. Paní doktorka to hned prošetřila. Prostě se mi odštípl malý kousek zubu, protože je to tam dost tenký a patrně to kousek vyčuhovalo, takže na to vytvářel zub nad tím dost velký tlak. Tak to prostě opravila a zahladila a pak to projistotu udělala i na druhý straně. Cajk. Furt jsem okusoval ten barvivý papír. Připadám si dobře, takže už zas noční můry mít nebudu.

Ale hlavně to byla zase legrace, takže jsem spoko. Akorát další křeslo, které je oddělené pouze přepážkou (takže je všechno slyšet), obsluhoval ten pan doktor, co to tam vede. No prej se nesmíme moc smát, protože on to jako nemá rád, protože je docela morous. No smály jsme se. No ale neměly bychom, takže jsme se toho snažily nechat. Paní doktorka mi vložila nástroje do úst, sestra taky. A já jsem si vzpomněl, že je to vlastně ten chlap, co se mi snažil nafotit moje staré jedničky. Tak jsem se na to huhlavě zeptal, jestli je to on.

Neměl jsem to dělat. Začaly jsme se hrozně chechtat, takže sestra od toho pana doktora přišla a zakřápla tu přepážku nadobro (jsou to takové zašupovací dveře, co byly trochu pootevřené). No jako mi to přišlo blbý. Já jsem tam závozník a můžu si tam dělat, co chcu. A když se chcu smát, tak bych měl mít právo se smát. Ale řekl jsem si, že mi tam nikdo nic neřekne, jenom pak asi bude brblat na paní doktorku. Takže jsme se asi za 3 minuty zklidnily.

No a pak jsem šel platit na recepci a ten pan doktor tam zrovna stál. A paní recepční se mě ptá, jestli je vše v pořádku a tak (to ona se dycky ptá, ale je to prostě milé a profesionální. Asi kdyby mi třeba bylo náhodnou na omdlení nebo tak). A tak jsem se zjevnou samozřejmostí okořeněnou mojí obvyklou hlasovou zvučností řekl (abych jako ukázal, že je paní doktorka moc super. Jakože před tím doktorem): "Samozřejmě, jsem cel opraven a vše je v opět harmonii." A! Ten doktor se začal smát. Takže už to musí bejt dobrý.

Žádné komentáře:

Okomentovat