9. listopadu 2016

Každodenní fotokrám #316

Fotka z dnešního rána, kdy jsem šel do práce.
Dneska jsem se celej den nechtěně choval jako mamrd. Nebo teda jako Jasmín. To znamená, že jsem byl totální dement.

Tak třeba hned ráno jsem se vyprdelil z domu docela pozdě a nechápal jsem, kam ten čas šel. No pak jsem šel po ulici a všude byla ta jinovatka. Nějak jsem sám sebe vnitřně překecal, že to bude klouzat a tak jsem šel jak mamrd. Neklouzalo to. Ani nikdo jinej neklouzal. No do práce jsem teda nakonec nějak došel.

Ráno jsem nezvládl svůj snídaňový rituál a musel jsem jít nadvakrát. Dělal jsem v práci hrozné blbosti a napsal dokonce divný mail zákazníkovi. Chudák na to přišel. Musí si myslet, že jsem retard. A to se mnou ještě nikdy neinteragoval.

Taky jsem nějak divně platil v Rébiu. Vraceli mi na litras a já jsem si ty peníze dal do kapsy u kalhot. Pak jsem je odpoledne v obchodě hledal a nemohl jsem je najít, protože jsem na to zapomněl.

No a taky jsem šel k zubařce. Přišel jsem tam mamrdsky brzo, takže jsem seděl v čekárně. Byla tam nějaká paní a asi chtěla jít na hajzlík. A vzala si s sebou kabelku a bundu nechala na křesílku a zeptala se mě, jestli tam teď budu sedět. Jakože si tam tu bundu nechá. Okamžitě mě napadlo, že je to dost blbej dotaz, vzhledem k tomu, že jsme v čekárně a já přece nevím, kdy mě zavolají dovnitř. Ale dle jejího očekávání jsem odpověděl, že ano, neb jsem se nechystal chodit nikam úmyslně mimo. Doufal jsem, že to jako stačí a nelžu.

Nakonec jsem byl rád, že nevyžádala slib hlídání její ohřevné deky. A to hned ze dvou důvodů - okamžitě jsem zapomněl, jak ta paní vypadala. Sehrával jsem si tedy v hlavě scénáře, jak tu bundu bráním před někým, kdo si ji chce vzít a může nebo nemusí to být ta paní. Ona zatím ještě ani nemohla trhat toaleťák. To vím, protože je tam jen jeden hajzlík a toaletník tam nebyl.

Nicméně prostě problém jako noha. Nevěděl jsem, jak to budu řešit, až ta žena přijde a tu bundu si bude chtít vzít. Mohla to totiž klidně být zlodějka.

Naštěstí mě z toho vysekala sestřička, páč mě zatáhla do ordinace. Neslíbil jsem, že to budu hlídat. Pouze jsem tak nějak napůlhuby potvrdil, že budu tam. No co už.

Tak jsem dostal novej zub, posmál se a cajk. Pak jdu platit. Zas skoro 5 litráků, prostě nebudu nikdy bohatej. No a že mám bezkontaktní. A že už dneska vůbec mám kartu! Čumte čumte, jsem borec borec.

Samozřejmě jsem byl tak rozjařen, že jsem zapomněl PIN. Tak jsem musel znova. Pekelně jsem se soustředil a nakonec to prošlo.

Pak jsem teda šel do zdravovýživy, kde jsem hledal ty prachy. A pak do Albrechta, kde už jsem se jenom motal. Ale jako jo.

Pak jsem doma posmetal a trochu poklidil. Zasekla se mi Roomba pod botníkem a nešla vyndat. Ještě nikdy se mi to nestalo. A tak jsem si šel radši číst. Taky jsem dneska dočet tu knihu o Hajdrychovi. Dobrý to bylo.

V práci mi pan ředitel řekl, že jsem historik-detailista. Že jako vím kdejakou minizajímavost, ale globálně je to hrůza. Začalo to tím, že jsem povykládal takovou pikantnost stran bitvy o Stalingrad (to já obvykle tak v práci vykládám, abych poučil své kolegy a přivedl je na stezku moudrosti a osvícení), ale (jak mě pan ředitel nařkl) jistě ani nevím, co tam bojovalo za generály. Jestli jsem si toho vůbec vědom, že tam někdo takový obvykle je. Ihned mě teda napadl aspoň Žukov, ale mám pana ředitele rád a tak jsem mu nechtěl kazit tu prču.

No a tak no. Já už ani nevím, co jsem vlastně chtěl povykládat.

Žádné komentáře:

Okomentovat