18. prosince 2016

Každodenní fotokrám #355

Chlap na koni! Potkaly jsme ho na procházce se psem. Jako dobrý, docela vánoční.
Dneska jsem měl celkem fajn den. Jsem teda od pátku trochu nachcípanej, ale není to až tak zlý, abych nešel do posilky (kde jsem si vlastně docela užil).

Došel jsem tam a venku čekala paní, co tam taky cvičí. Vůbec ji nemám rád. To já tak mám, že někoho nemám rád jen tak. Tato paní na mě prostě působí hrozně negativně (viděl a slyšel jsem ji několikrát mluvit s obsluhou a tak). A taky cvičí dost divně. Já se lidem obvykle nesměju, já sám jsem mamrd, ale ona má takový ten styl - použiju každý stroj, co tam je (co stojí vedle toho, na kterém jsem teď). Naproto halabala potahám náhodné činky, naprosto netuším, jakou si mám kam dát zátěž, takže tam nechám to, co tam bylo a je jedno, jestli to utáhnu nebo je to naopak moc lehké. Prostě děs, no. A taky po sobě neutírá stoje. Je teda fakt, že je nikdy nemůže upotit, ale stejně. Aspoň rotoped by po sobě otřít mohla. Jo a taky všude po strojích válí svůj ručník, i když cvičí někde jinde. Je to prostě ten typ, se kterým se potkat nechcete. A působí hrozně namyšleně, ale to chápu, že může být jen můj pocit. Nicméně ji prostě nemám rád. Přesto ji vždy pozdravím. Je jí asi 50 let nebo tak nějak.

No a tak teda stojíme před fitkem a čekáme, až odemknou. Ta paní začne brblat, co to jako je, že to je hrůza, že oni neotevřou ani minutu předem. Mají otvírat v 8, obvykle otevírají tak za 5 minut 8. Dneska nevím, v kolik otevřeli, ale po 8 to určitě nebylo. No já jsem na to nic neřekl, protože mi nevadí, když někdo neotevře už před určenou dobou. Prostě pohodička.

Ta paní si ale nedala pokoj a ptala se mě, co Vánoce. Řekl jsem, že jo, že dobrý, protože jsem nechápal, na co se mě ptá a povídat jsem si s ní nechtěl, protože ji nemám rád. Ale ona se nedala a řekla, že ona nemá Vánoce ráda. Já na to nic neřekl, protože jsem nevěděl, co mám říct. Ale v tom přišla paní trenérka a fitko odemkla.

Nafasoval jsem klíček a doufal jsem, že půjdeme každá do jiné šatny, protože ty šatny tam mají dvě. Bohužel, šly jsme do stejné. Ta paní se mě teda dál ptá - jak dlouho už sem chodím? Tak říkám, že asi tak rok a půl. A samože jsem se nezeptal, jak dlouho sem chodí ona, protože mě to fakt nezajímá. Ale ona se ptala dál - zda vím, jak dlouho sem chodí ona? Říkám, že to nevím. A ona říká, že 10 let! Že sem chodí od chvíle, co to otevřeli. Říkám, že aha a dělám pokus o úsměv, ale je mi to úplně jedno.

Jí ale ne a tak mi povídá, že ona sem potřebuje chodit, protože má náročnou práci a jinak by se z ní asi zbláznila, kdyby si sem nechodila odpočinout. Neřikám nic, ale asi jsem se měl zeptat, co teda jako dělá. Ona teda pokračuje, že sem chodila s kamarádkama na začátku, ale ty už všechny odpadly, jenom ona jediná sem vydržela chodit. A že je dokázané, že je nejlepší chodit cvičit ráno a ne večer. Tak já furt nic, ale už jsem byl skoro oblečený. Ona už byla oblečená a tak mi řekla, že když já už sem chodím rok a půl tak mám jako šanci, aby mi to taky tak vydrželo, jako jí. Tak jsem jí řekl, že já chodil do posilky už ve 13 letech, takže bych se nebál. Tak jí zmizl úsměv a šla cvičit.

Nejhorší na tom je, že jsem jí to neřekl jinak hnusně, furt jsem dělal sociální úsměv. Ale přišlo mi, že ona bere to, že tam chodí 10 let (bez progresu) jako svůj životní úspěch a každý, kdo to tak nemá, je proti ní chudák. Já nevím, mi by nepřišlo nijak blbý, kdybych toho i zítra nechal a začal dělat něco jinýho. Lidi se přece vyvíjí, takže je to vlastně normálka, no. Ale bohužel pro tu paní je to teda asi výkon jejího života. No co už. Zkazil jsem jí Vánoce. Mám radost.

Žádné komentáře:

Okomentovat