31. března 2016

Každodenní fotokrám #93

Ježura, no.

Dneska jsem měl docela dobrý den, ve kterém jsem byl už zase v práci. Sežral jsem panu řediteli jeho hrozno (jako to ostatně dělám vždycky, když pan ředitel donese hrozno nebo jiný ovoce). Řekl jsem o tom Evísovi a ten mi dovezl do práce další hrozno. Ale byl jsem už chytrej a nechal jsem ho na zítra.

Abych měl jako další hrozno a mohl se tvářit, že taky někdy něco donesu a není to tak, že jen vždycky všechno sežeru.

Ale co, není mi dobře, takže na to mám nárok.

30. března 2016

Každodenní fotokrám #92

Musím říct, že dneska jsme byly s Evísem fakt hustý a měly jsme docela povedenej den. Byly jsme celkem produktivní a zjistily jsme, že už se nehodí nikam jezdit autem, protože je Brno celý rozkopaný.

Taky je mi od pátku hrozně unaveně, jenom jsem dělal, že není. A tak jsem byl dneska u paní doktorky, aby s tím jako něco udělala, protože my mononukleotici s tím furt všechny otravujeme. Byla tam hrozně nablblá a protivná sestra (tak, a máš to zpátky, teďka to ví celej internet!), ale doktorka se fakt snažila. No v pátek mám přijít, zase ze mě vysosaj něco krevních zkumavek.

Blbý na tom je, že prej radši nemám chodit v pátek na trhání těch zbytkových osmiček pro případ, že bych měl něco s játry. Jakože oni tam do mě zas naperou antibiotika a budu žrát protibolesťáky a prej to dělat nemám. No tak to teda odložím, no. Co už.

Zas aspoň můžem jít o víkendu do kina a může to být něco jinýho než Kvasimodo ve verzi "vemte si s sebou kostým".

Na fotce jsem já a Evís v autě, kterak jedeme v autě.


29. března 2016

28. března 2016

Každodenní fotokrám #90

Chtěl jsem sem dát selfí s Evísem, ale nakonec jsem použil vajíčko, co barvila moje maminka. Má hrozně cool vzor. Udělala to tak, že uvařila vajca spolu se sójovkou a cibulí. Nebo slupkami z cibule. Asi. Sežral jsem to. Měl jsem teda asi dobrý Velikonoce, protože jsem sežral vejce. A pak brambory z mikrovlnky. A když se nikdo nedíval, urval jsem velikonočnímu beránkovi obě uši a kus hlavy. Myslím si, že to bylo fér, protože jsem ho mohl, jak řekla moje maminka, okousat. Ale já to jen odlámal.

No a pak jsme jely s Evísem zas do Brna. Cestou jsme potkaly troje policajty, ale ani jedni nás nezastavili. Asi je to škoda, protože jsem si chtěl taky dýchnout. Prej příště. Dobrý.

A pak jsem měl dvojtý indický kafe, takže jsem docela nastartovanej. A ještě jsme byly na nákupu. A v lomu. Prostě dobrý.

A ještě mě čekají nedělní věci, přestože je pondělí. Takže mi bude Evís fešákovat hlavu a já budu vařit a drhnout koupelnu. Ty svátky jsou prostě nanic, zase mi to rozhodilo rytmus. A ještě se poměnil čas. Co už.

27. března 2016

Každodenní fotokrám #89

Tady máte kus cesty z naší dnešní procházky. Šly jsme totiž s maminkou na místní rozhlednu. Byl to úspěch, páč jsme to hned našly a nebloudily jsme. Byly tam sice nějaký uřvaný lidi, ale skoro hned vypadli, takže cajk.

Cestou zpět se mi chtělo hrozně moc čůrat a tak jsme šly do blízké restaurace. Stálo to tam zapytel, ale kafe měli a já se vyčůral. No a pak jsme šly dom a slunily se na balóně. Prostě dobrý. Bejt akční je dobrý. Přišel jsem na to, že musíme s Evísem víc chodit na Slunko, protože je to dobrý.

Evís to teda každoročně dělá, protože bývá opálenej, ale já moc ne. Tak teď už možná budu.

26. března 2016

Každodenní fotokrám #88

Dneska jsem měl docela hodně akční den, ve kterém jsme s Evísem jely do mého rodného města. Pak Evíz odjel a já jsem byl chvíli smutnej a pak jsme šly s maminkou do naší oblíbené kavárny.

A hrozně moc jsme dělaly povídání, takže vlastně cajk. A teď večer jsme ještě slyšely zvonit zvony kostelní. Úplně se mi vykouřilo z hlavy, že Velikonoce jsou vlastně taky křesťanská věc a tak se děje hodně kostelování. Prostě smůla. Díky tomu jsme samože nebyly v kostele prezenční. Ale tak co už.

Je to nějak tak, že zvony prvně letěj do Říma. Je to asi tak, jako když si pes schová hlavu za závěs a tělo nechá venku. A vy jste hodní a děláte, že pes zmizel. No a stejný je to s těma zvonama. Děláte, že tam nejsou a zvony jsou happy. Pak papež řekne, že Glórijá a zvony už tu zase jsou a dělaj kravál, což je moc super. Analogie je vrtění psího ocasu. Všichni jsou nadšený. I papež, protože může dělat to Glórijá. Ve filmech dělá většinou jen Ámen.

No a fotena je teda z té kavárny, kde mají, jak jsem zjistil, v nabídce i pikolo. No odolal jsem.

25. března 2016

Každodenní fotokrám #87

Vidíte je? Jsou tam dvě kočky. Foto jsem pořídil na dnešní venčící procházce. Trvala asi tak hodinu, takže jsme si celkem poťapali. Ale bylo to cool, protože bylo vlastně docela hezky. Pršelo jenom trochu a funělo míň, než je za poslední dny obvyklé. Prostě dobrý.

Pak proběhla konzumace pizzy a jely jsme na nákupy do Olympyje. Jeli jsme tam pro psí repelentní obojek a pro psí kostičku na kakpytlíky, protože se ta stará dnes na procházce zničila.

No skončily jsme v Kice, kde jsme nakoupily různý hovadiny. Například prézent pro moji maminku, ke které zítra jedem. A taky psí deku, vodítko a reflexní pásek, aby mě nic nezajelo, až půjdu po setmění ven. A pak jsme šly do Teskomy, kde jsem nám udělal radost a koupil jsem francúzké tlačidlo, které jsem následně sám moudře umístil do kredence. Hodily jsme to do káry a šly jsme nakupovat dál.

Do kavárny. Zas tam byla ta čupr obsluha, která vám říká, co si rozhodně nemáte dávat. Takže nám zase řekla, co si nemáme dávat a co je dneska dobrý. Díky té obsluze je to aktuálně moje favoritní kavárna, přestože tam mají celkem podprůměrné kafe a šálek je dycky celej ocákanej, jak to něj to kafe tvořili. Ale prostě super.

A pak jsme jely do Avionu, kde jsem si poskákal na trampolíně pro děti. A kde jsme konečně koupily ten psí repelentní obojek. A kde jsme šly do Teska. Kde jsme koupily ten držáček na kakpytlíky. No a já jsem si vzpomněl, že potřebuju kundík (sic!) na vlasy.

Kondicionérů tam ale měli fakt hodně a tak jsem tam stál a nějakej si vybíral. Stejně si myslím, že je to všechno stejný a tak jsem netušil, podle čeho se mám rozhodnout (obvykle mi to totiž kupuje Evís). Kousek opodál stála prodavačka a zeptala se mě, co hledám. Asi jsem vypadal fakt zoufale. Řekl jsem jí to. Že chcu balzám na vlasy, ale nevím, kterej si mám koupit. Že jich pro mě mají až moc. Začala mi vysvětlovat, že záleží, kterej chci. Super. Jestli jako na barvený nebo kudrnatý nebo já-nevím-jaký vlasy. Řekl jsem, že je mi to jedno a ať mi prostě něco vybere a já na ni dám a koupím si to. Asi jsem byl rozežranej z té kavárny, kde prostě radí fakt dobře.

No ale dobře to dopadlo. Tak mi nějakej vybrala. No tak jsem celej spokojenej poděkoval a ona byla taky usmívací. Již jsem si to nanesl na hlavu a mám docela dobrej pocit. Prostě dobrý.

Prostě dobrý.

24. března 2016

Každodenní fotokrám #86

Jsem měl dneska v práci návštěvu. A taky byl dneska pátek, i když byl čtvrtek. Tento pátek jsme docela i zpívali, takže bylo vše v harmonyji.

Taky jsem si vyzvedl nový brejle a tak asi líp vidím. Mi to přijde stejný, ale nemělo by být. Prostě vidím, tak nějak mi to stačí.

23. března 2016

Každodenní fotokrám #85

To je pane fotka! Šly jsme s Evísem na noční procházku a najednou od tam vyjížděl kamyjón a tak jsem ho piknul. No.

21. března 2016

Každodenní fotokrám #83

Nice, huh?

Potkal jsem ho cestou z práce, tak jsem ho pěkně piknul. Jsem moc unavenej, takže se mi nechce dělat vykecávačku. Měl jsem příjemně náročný den a večer jsem hrozně moc povídal.

Jo a tak jsem ráno telefonoval a dělal jsem, že jsem Evíz, protože jsem volal do těch apartmánů, kam jedem na dovolenou. A uspěl jsem, protože na druhé straně nikdo nevěděl, že jsem Jasmín a né Evís!

20. března 2016

Každodenní fotokrám #82

To je variace listových salátů s balsamicovým vinagrett, grilovaným kozím sýrem, sušenými rajčaty a piniovými oříšky, opečený toast. Nová restaurace k obědu. Bylo to dobrý. Mám rád chození do nových restaurací!

A taky jsem byl v kině na filmu, co se mi docela líbil. Bylo to i velmi vtipné, protože jsem se jednou smál. Taky jsem v ukázkách viděl jinej film, na kterej bych taky chtěl do kina. Asi si teď zas myslím, že je kino dobrý. Asi byl fajn sál. A hlavně to byl film až od 15 let, takže tam nebyly úplně malý děti, co by se maminek furt ptaly, co kdo říkal. Takže dobrý.

Jo a koupil jsem si nový boty! Minule totiž Evíz uklízel boty a já jsem se, jako správná všetečka, musel přidat. Vyhodil jsem jedny kecky. Takový ty bílý, co mi koupila maminka. Bohužel byly už žlutý a měly prošlapaný celý paty (úplně durch). No byl jsem z toho moc smutnej. A tak jsem si dneska (za Evísovy asistence egen) koupil nový kecky. Takový šedočernobílý. Jak dobrý.

19. března 2016

Každodenní fotokrám #81

Tady máte fešákovinu, co jsme dneska potkali na procházce. Kousek předtím byla ještě jedna, ale ta se mi nepovedla vyfotit tak hezky, takže sem dám tuhle.

Jinak jsem měl dobrý den a taky jsem se celkem slušně socializoval. Prostě dobrý.

18. března 2016

Každodenní fotokrám #80

Je tam i kus Evíse, ale hlavní je, že na stěně jsou namalovaný dvě ryby. A ještě je tam kus akvárka.

Jinak jsem měl dobrej den. Takový povedený, jenom jsme dneska v práci vůbec nezpívali. Ale měl jsem tři kafe, takže cajk.

17. března 2016

Každodenní fotokrám #79

Dám sem toto (opět), protože je to super a moc se tím uklidňuji ve chvílích, kdy se potřebuji uklidnit. Zítra to s Markét možná přerovnáme ještě podle barev. Jinak jsou to kafekapsle, co máme v práci.

A měl jsem dneska super den. Hrozně moc jsem se smál, modřina (žlutina) se na krku trochu rozšířila a ještě jsme si s Evísem vybraly ubytování na naši Prahovou dovolenou. A protože ještě nebylo ani sedm, jely jsme na kafe do Olympyje, kde jsme seděly něco přes hodinu.


Byla tam hrozně super servírka, která nám radila, co si máme a nemáme dát. Bylo to moc pozitivní, protože obvykle obsluha nic neřiká a jenom přikyvuje.


Vyroste mi leknín. Prostě dobrý.

16. března 2016

Každodenní fotokrám #78

Markét mi donesla na moje dásně šalvěj. Je to moc super, chodím s tím na záchod vyplachovat.

Moje modřina dosahuje na pomezí krku a těla. Je to moc hustý. Pokud to takhle bude pokračovat dál, nebudu ji moct na veřejnosti ukazovat celou z důvodu ochrany mládeže.

Taky jsem šel dneska na oční, protože už mi vyrobili ty skla. No přišel jsem a oni mi řekli, že jdu jako pozdě (což je fakt, už to tam mám tak solidně týden) a že technička už tam není a bude to až v úterý. No nebudu celý týden slepej a tak jsem jim řekl, že to tam donesu znova v pondělí. Že prej cajk.

Ale už to dotáhnu. Z doktorů už mi letos chybí jen ty skla, zbytek osmiček a zubní hygiena. No a pak někdy za dlouho jaterní testy s mono. Jinak už jsem to zvlád. Dokonce i na gyndu jsem se na osumnáctý pokus dovolal o výsledky.

Taky jsem dneska dožral antybyjotyka, takže už mám jen výplach šalvějí a výplach nějakým chemickým hnusem. Prášky na otok už neberu, protože mi to oplasklo. No a proto jsem žral antybyjotyka, tak jsem si šel koupit čistící blbosti do Natúrky, protože věřím tomu, že příroda má moc. Moje peněženka už moc ne, neb mě to stálo 4 kila. Tak já nevim. Ještěže ty prachy tisknu.

15. března 2016

Každodenní fotokrám #77

Na fotce jsem já, kterak jsme s Evísem na koncertě. Už jsem vám tady určitě povídal, jak chodíme do té kočičkové kavárny. No už jsme tam teda dlouho nebyly, ale dneska byl asi dobrej den na to, abychom tam byly.

V 18:00 tam mají koncert. Prostě si někdo sedne za piáno a hraje. Někdy k tomu i zpívá. Je to moc super. Akorát pak musíte hodně hulákat, když si chcete povídat. Ale je to prostě dobrý.

Měl jsem dneska hrozně náročnej den, ale Evíz to pak hutně narovnal. Jinak na té fotce můžete vidět, že mám na pleši něco chlupatýho. To je srdíčko, heštek mám z druhý strany.

A hlavně zde můžete vidět, že už nejsem tak moc oteklý a pouze vypadám, jako kdybych se vyválel v curry. Třeba jako kdybych žral curry a usnul do toho. Prostě dobrý.

Taky už mi to moc nekrvácí, jenom trochu růžovky ráno. A taky mi z toho už upadl kus mrtvýho masa. Jakože takovej ten osušenec, co měl odpadnout. Prostě dobrý.

Taky jsem dneska jedl a nějak jsem si do toho krvavého žužlavého koláčku po té horní osmičce zapíchl jednu ovesnou vločku. Ale nakonec jsem se jí zbavil. No prostě dobrý. A od včera ráno jsem neměl painkillera. Pokud se nic kardinálně nepokazí, tak se mi to snad úspěšně zahojí a nebude mi to hnisat. Dle historek ostatních lidí, co žijí na internetu, jsem adept na bezzánětové uzdravení. Rozhodně se mi žádná rána neotevírá a nesmrdí.

Vím, asi to popisuji moc natürel. Ale tak co už.

14. března 2016

Každodenní fotokrám #76

No nakonec vám sem dám granátové japko. Chtěl jsem vám sem prvně dát moji tvář, ale je to docela disturbing, takže prostě jabko musí být dobrý.

Už je to dneska docela cajk, měl jsem už jen jeden prášek. A taky se mi zmenšil otok. Už to prostě není, jako kdybych měl za tváří tenisák. Spíš jeden kus liči nebo jahody. Už se to dá. Bohužel se to ale vybarvilo jako modřina. Ráno to ještě šlo. Pod uchem jsem byl hnědý či červený a směrem k puse to šlo do více světla. Jako jo, bylo to vidět, ale nebyl to děs. No teď večer je to více svítivé, spíše žluté nebo zelené a začínají se v tom objevovat fialové fleky.

Taky jsem se ráno probudil a šel jsem do koupelny. A hrozně jsem se lekl, protože jsem měl xicht na pravé straně celej od krve. Asi jsem se do toho v noci accidentálně kousnul a pak mě to bolelo na polykání, tak jsem prostě nepolykal a nechal jsem si to týct po tváři. Prostě pohádka. Ale při čištění zubů už z toho nic neteklo. Musím si to sem pěkně všechno poznamenat, víme?

Jsem hrozně zvědavej, jestli to zítra bude víc modré nebo víc zelené. Třeba jak jsem si minulý víkend udělal modřinu na dětské sluzafce - tak ta je furt ještě fialová, protože je prostě na kosti. Smůla, no. Ale zato je moc krásná. Celou dobu je.

No ta na hubě je teda taky moc krásná. Mi to nějak nevadí. Daleko víc mi vadí ten otok, kterej se teda zmenšuje. Vlastně jsem šťastnej, to blbý se mění na to super. Modřiny mám rád. Co už.

No a přes den to teda bylo celkem cajk. A pak jsme večer dělaly s Evísem blbosti a já jsem se smál tak moc, že jsem si to zas natrh. No co už. Mám pocit, že se to rychle učí a každé další nartžení sroste o něco rychlejc. Tímto tempem bych mohl být redy už řekněme za 13 dní. Snažím se o ekzaktní propočty.

A ještě jsme začaly plánoval další dovolenou. Jsme hustý, abych tak řekl.

13. března 2016

Každodenní fotokrám #75

Dneska jsem měl docela akční den. Prvně jsem dočetl knihu, pak jsem se snažil najíst, pak jsme se s Evísem dívaly na zlýho kuchaře a pak jsme jely ho Homolóce. Věc totiž byla, že jel někdy v týdnu Evís na sever a koupil si tam v jednom šopu boty. Byly normálně originál svázaný. Doma přišel na to, že jedna je 36 a ta druhá 38. No a druhej šop stejné značky maj v Homlóci. A tak jsme tam jely.

Poprvé jsme tak zavítaly do Galeryje Šantovka. Je to větší a hezčí než Vaňkule. Mají tam hrozně moc věcí a skvělé mindfuckové parkoviště, takže musíte fest bloudit, abyste našli svoje parkovací podlaží.

No a na fotce je prodejna Bambule, která je ozdobená rybama. Vůbec jsou tam docela rybově pozitivní, mají je jako dekorace i ve výtahu.

A pak jsem ještě zavolal mamince a teď se snažím se navečeřet. Je to docela zábavný.

12. března 2016

Každodenní fotokrám #74

Dneska už je mi líp, tak můžu víc povykládat. Ta fešákovina na fotce není miniaturní hrdlička. A můj blogpost obsahuje sprosté slovo.

Včera jsem byl na extrakci dvou osmiček na levé straně. Samozřejmě jsem neměl svoji paní zubařku, ale pana stomatochirurga. Sestřičku jsem ale měl svoji (tedy zde již známou Viktoryji Sekretovou), což bylo moc super, protože jsem tam neměl samý cizí lidi. Kromě nich tam byla ještě jedna sestra, kterou jsem nikdy neviděl. Asi patří k panu stomatochirurgovi.

No hned na začátku jsem se zeptal, jestli by mi mohli moje osmičky dát domů, protože je to kus mě a mám je rád. Vůbec jsem nechtěl, aby skončily na hromadě odpadních zubů, který nemá nikdo rád a nikdo je nechce. Přece nemůžu kus mě, kterej jsem furt hladil jazykem, nechat kamsi odhodit jako nepotřebnej zbytek. Prej jo, úplně to chápou. Že mi je pěkně zabalí a dají domů.

Pak jsem se pana stomatochirurga zeptal, jestli někdy omylem vytrhl špatnej zub. On řekl, že se to teda stává, ale jemu ještě ne. Ale že už třeba chytl špatný zub, ale pak přišel na to, že něco nehraje. Dobrý. Dvakrát měří, jednou trhá.

No tak mi to umrtvil a vytáhl horní osmičku. Trvalo to asi tak minutu. Dobrý. Dal ji na podnos a řekl té druhé sestře, aby to omyla a nachystala k odnosu domů (asistenci doktorovi dělala Viktoryje). Řekl jsem, že to bude fajn, protože si nutně nepotřebuji zakrvácet kapsy. Bylo to prostě veselé.

No a pak se dal do extrakce té spodní. To trvalo asi 25 minut. Byla pod kostí a tak musel prvně oddělat tu. A pak můj ubohej zoubeček rozmrdal na 5 kusů. Zas nám přišlo vtipný, že si to pak doma můžu poskládat. No nepovedlo se mi to, už jsem to zkoušel.

Každopádně pak teda vytahal tu skládačku a řekl sestře, aby to zase sebrala a připravila k odnosu. Ona furt asi nechápala, že svoje zuby prostě chci a tak vzala jeden velkej kus a jako za ni asi dobrý. Ale pan chirurg ji zastavil a řekl, ať to jako posbírá a připraví všechno. Né jenom jeden kus. Cajk. Pak mi to zašil.

Mohl jsem si vybrat, jestli chci stehy, co moje tělo samo sní a nebo jestli chci vytahovací. Vzal jsem si ty, co si sám sním. Přijde mi to víc cool. I když jsem to musel zas zacálovat.

No pak mě instruoval, co mám a nemám dělat. A napsal mi krabičku antibiotik, který mám jíst. A tak je jím. Taky mi řekl, že budu tak oteklý, že to bude vypadat, že mám dvě hlavy. No vypadá to spíš jak jedna a půl. Ale máme na mrazáku hodně másla, což je super. Jsem rád za Evíse, protože díky němu je doma vše v potřebné kvantitě vynásobené evísovským koeficientem.

No včera večer jsem byl docela v agónii, dneska už je to lepší. No snad mi to celé nezhnisá, nechci, aby mi musel z kostí odškrabávat hnis. Takhle to stačilo.

10. března 2016

Každodenní fotokrám #72

Tady je francúzké tlačidlo pana ředitele, které obsahuje kvedlák, jež stlačuje dolů zelenou kávu, kterou jsem uvařil sobě a panu řediteli ke snídani.

Měl jsem dneska hrozně brutální a mentálně tak náročný den, že jsem se pak už jen smál tak moc, až jsem plakal.

Klíčová slova dne mám hned dvě: rohož a všelijaké produkty.

Taky jsme byly s Evísem na večeři a vymyslely jsme tam hrozně moc super věcí. Podělím se ale pozdějc, protože to prvně musíme všechno vyrobit.

9. března 2016

Každodenní fotokrám #71

Osmisměrky byly vždy moje nejoblíbenější křížofky. Evís to ví a tak mi koupil jedny chytrý, ve kterých se hodně mluví o léčivých kytkách. Díky tomu jsem dneska poznal třeba potočník. Vždycky jsem si myslel, že je to votočník. A ono ne! Je to podle mě dobrá kytka.

A jinak jsem měl náročný den a chcu si jít lehnout, protože jsem dnes telefonoval více, než je zdrávo.

8. března 2016

Každodenní fotokrám #70

Dneska jsem dostal kytku. Je to super kytka a moc zajímavě voní. Asi jako kytka. Nutí mě to přemýšlet nad tím, proč vlastně kytky voněj. Je to dobrý. Lidi vlastně taky voněj.

No a taky jsem dneska hodně moc pracoval a byl jsem naštvaný jen trochu. Dostávám se do fáze trpné rezignace. Kdy o tom nechci mluvit a dělám, že to není. Nebo že to bude brzo za mnou. Je to jeden z důvodů, proč jsme začaly s Evísem plánovat dovolenou. Zatím to vypadá tak, že pojedem na dovolenou do Prahy.

Přijde mi to jako cool nápad, protože v Praze je hrozně moc věcí, které jsem ještě neviděl. Například nějaké ty dlaždice, po kterých tam lidi prej choděj.

7. března 2016

Každodenní fotokrám #69

Tohle je vlastně trochu starší, ale chci si to sem dát. Je to fotka z nočího auta, když jsme stály na parkovišti u hasičů a koukaly se na noční Brno.

Jinak jsem měl dneska hrozně náročný den a jsem docela dost unavenej. Vlastně se těším, až jako budu mít nějakou dovolenou. Nemůžu uvěřit tomu, že už je zas březen.

6. března 2016

Každodenní fotokrám #68

No není to moc vábná fotka. je to moje noha. Od kolene dolů. Především to má ukazovat moji modřinu, kterou jsem si udělal na skluzavce pro děti. Na druhé noze mám taky, jen menší.

Vůbec nechápu, co jsem jako dělal. Ale dělal, no. Ta druhá modřina vznikla setkáním mé tkáně s hranou postele. To tam mám vlastně furt, takže už mě to ani nebolí. Je tam jen ten vizuál.

Já mám vlastně modřiny rád. Jsou zábavný. Prvně na dotek bolí, ale vlastně nijak moc. Jen tak trochu, takže víte, že žijete. A pak už nebolí vůbec. Jen tam jsou. A hlavně furt různě mění barvy. Jsou fijalový, červený, hnědý, žlutý, zelený nebo modrý. A pak všechny barvy mezi tím. Prostě dobrý.

Asi nikdy nejste sami, když máte nějakou tu modřinu. Na modřinách je asi špatný jenom to, kdo vám ji udělal. Ale ne ta modřina samotná. A na skluzafku se jeden zlobit nemůže. Prostě je to fajn modřina.

5. března 2016

Každodenní fotokrám #67

Samá malebnost, na dohod okem od melounového cukru. Na Brno dobrý.

Měl jsem dneska hodně akční den, ve kterém jsem objevil novou super restauraci, kde mají vlastně dost trapný ynteryjér, ale dost dobrý jídlo. A pak jsem dělal hrozně moc věcí rukama a pak jsem sjel po skuzavce pro děti a hrozně jsem si narazil koleno. Aktuálně tam mám fakt brutální fyjalovou bouli. Je to super.

Evíz mi to chtěl namazat jakousi mastí na pohmožděniny, ale já jsem to odmít, protože mě zajímá, do jak gigantických rozměrů se to rozvine.

Jo a taky jsem si zašil mikinu. Použil jsem špatný odstín nitě a vypadá to jak z nějakých chráněných dílen, ale i tak dobrý. Nezranil jsem se.

Prostě dobrý.

4. března 2016

3. března 2016

Každodenní fotokrám #65

Dneska za mnou Evís dojel do práce. Někdy přes poledne. A dovezl mi losy a koupil mi kafe. Vyhrály jsme dvě stofky, což je suma, kterou Evís za losy utratil. No říkal jsem mu, že jde moc brzo, protože ještě musím pracovat a tak nemůžem jít mlsat do kavárny. A že by jako měl přijet pozdějc.

No Evís jakože ne-e, protože Brno je ucpaný a tak. No chápal jsem to víc než dobře. No a tak jsem šel pracovat dál. A pak pro mě Evís stejně přijel a jely jsme vyzvednout věc, co jsem si objednal. Evíz čekal v autě a já jsem se to snažil zaplatit kartou. Ale faklo mě to, že limit.

Tak jsem řekl, že si skočím do auta pro kreditku a vrátil jsem se s Evísem, kterej to zacáloval. A pak jsme ještě jely do té kafárny, kde mi Evíz koupil kafe a cosi jahodovýho.

Plyne z toho, že jsem na tom finančně asi dost bledě a měl bych s tím něco dělat. Třeba si vybrat prachy a zvýšit si limit na kartě. Nebo tak něco. Ale jako dobrý, no.

2. března 2016

Každodenní fotokrám #64

Dnešní fotku fotila Markét. Jsem na ní já, kterak zrovna obědvám. Za mnou můžete vidět kuchyňkové kytky.

Jinak jsem měl dneska docela dobrý den. Takový hodně pracovní, ale celkem pozitivní. A zítra to asi nebude o moc lepší. Ale dobrý.

1. března 2016

Každodenní fotokrám #63

Koupil jsem Evísovi dárek, tak jsem ho taky pěkně vyfotil. Ale hlavně jsem byl dneska u oční! Dopadlo to asi hrozně dobře. Udělala mi kdeco. Například to vyšetření s domečkem, který vůbec nechápu, foukání do okna, dvakrát jakýsi koukání do oka a tak.

A taky mi oměřila zrak. Zase mám víc dyjoptryjí. Říkal jsem jí, že lidem v mým okolí to aspoň stagnuje nebo se jim to zlepšuje. A já jsem furt víc a víc slepej. Prej mám kolem sebe špatný lidi, že je to normoš. V padesáti budu si slepej. No co už. To teda neřekla, to jsem si řekl já.

Tak jsem si nechal dát do brejlí nový skla. Mám hrozně zajímavou věc! U 4 dyjoptryjí jsou jejich čtvrtky asi o 500 Kč dražší, než jiný dyjoptryje. Prostě tím trpí jen 4,25 a 4,75. Hrozně jsem se zajímal, proč to tak je a proč se to musí 3 týdny vyrábět. No optička mi na to nebyla schopná odpovědět. Prej to taky neví, ale zajímá ji to.

Tak proč se nezeptá dodavatele? Já bych se třeba zeptal. Ona tu možnost má, diví se tomu a nezeptá se. Jsem z toho trochu smutnej. Prostě tyhle dvě skla stojej víc, čeká se na ně a ona neví, proč tomu tak je. Asi je to takový její pracovní taj a jinak by to dělat nemohla, protože už by ji ta práce ničím nefascinovala. Jinou odpověď jsem nevymyslel.

No tak nejenže za jedno oko cáluju těžký prachy navíc, ještě na to budu jak pakoš čekat. No co už.