31. prosince 2017

Každodenní can #3

Dneska je myslím ten den, kdy zhodnocuji předsevzetí a dělám nové.

No tu stojku jsem nakonec neudělal, ale vlastně jsem pak už ani nechtěl, protože se mi to stojkování nelíbilo. Tak to možná zkusím letos. Ale interně jsem si řekl, že když tu stojku nedám, tak bych mohl dát jednonohý dřep, shyb a klik s tlesknutím. To se mi všechno nakonec podařilo udělat. Sice je to zatím slabota a vypadá to, že u toho asi umřu nebo něco porodím, ale i tak dobrý.


  • Viděl jsem s maminkou Mrazíka v originále. Ruština je docela srandovní. A hlavně prostě víte, co kdo říká, takže nevadí, když ničemu nerozumíte.
  • Viděl jsem celkem teda dnes 4 filmy a ani jeden nebyl blbý. Toto je snad můj filmový rekord! Nevím, kdy jsem jich viděl tolik a ani u jednoho jsem neusnul.
  • Snědl jsem hrušku nebo její část.
  • Nezabalil jsem si, budu to celý zmatený dělat zítra ráno.

30. prosince 2017

Každodenní can #2

Ach cane, jsi úžasný už jen proto, že si nemusím připojovat telefon ke komplu, abych si sem nahrál fotečku.

Dneska jsem se téměř celý den jenom válel. A byl jsem v Lídlu ráno.

  • Moje nehty jsou stále použitelné a jen jemně odrbané. Bude to asi tím, že nic nedělám.
  • Maminka mi nabarvila vlasy. Večer mi do nich dala pusu. Zeptal jsem se, jestli chutnám jako barva na vlasy. Prý chutnám jako dítě. Dobrý.
  • Nanesl jsem si na hubu pleťový krém s aktivním uhlím, který je černý. Ta černá mi zůstává v pórech, takže vypadám opravdu dobře.
  • Moje maminka umí vyjmenovat všechny mé kolegy, kteří se mnou sedí v kanclu. Nevím, jestli jsem já tak dobrý vypravěč nebo moje maminka tak úžasný posluchač.
  • Dokoukaly jsme ságu o Harrym Potterovi. Většinu jsem toho prospal, takže jsem nemohl tak často říkat "co to sakra je, v knížce to bylo jinak!" Maminka to ale zdatně doháněla.
  • Měl jsem čaj s lékořicí. Musím si ho koupit a doplnit jím svoji masakrální kancelářskou sbírku čajů. Před Vánocema se mi povedlo jednoho kolegu (mimokanclového) naučit, že si má pro ty čaje chodit. Díky tomu mám naději, že ty čaje někdy někdo dopije.
  • Musím si zaógovat, protože mě z toho válení bolí záda.
Chech.

29. prosince 2017

Každodenní can #1

No rozhodl jsem se (už teda dávno), že budu dál psát svoje hovadiny. Je to už ale obvykle jenom takové canění, takže jsem nechal odpovídající název.

Každopádně se mi dnes stalo několik hezkých věcí:

  • Potěšila mě Tichotlapka na Twitteru (já vím, sociální sítě, ale ona chce právě udělat něco neonlineového).
  • S Markét jsme se domluvily, že půjdeme na jakousi přednášku, co nás moc obohatí. Schválně jsem si ani nepřečetl, co to je, a nechal Markét koupit lístky. Doufám, že budu příští rok prostě více sociální! A taky obohacený.
  • Omalovával jsem s maminkou, přičemž jsem uvařil čaj do velké konvice. Ten čaj jsme potom elegantně slopaly z těch příšerných malých hrnečků, co jsem ho tady nedávno ukazoval.
  • V úterý večer jsem si nalakoval nehty tím voňavým lakem a furt to ještě drží.
Taky jsem si ještě ráno četl knihu o koncentračním táboře. Pak jsem usnul (knihou jsem se neuhodil do obličeje) a zdálo se mi o tom, že jsem jel někdy kolem půlnoci na nějaký zámek a jedl jsem tam maso. A nevěděl jsem o tom.

28. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #365

Konečně jsme šly i do Laskavárny.
Dneska (teď) jsem s hrůzou zjistil, že je dneska poslední ten této 365ky. To je fakt špaténka, protože jsem si tak nějak zvykl jenom volně psát nějaké krávoviny, co mě aktuálně napadaly a zcela jsem opustil nějaký chytrý koncept. Vlastně jsem dost myslel na to, že to jako zabalím. Ale pak jsem si zase řekl, že by si moje maminka musela každý večer myslet, že jsem mrtvý. A taky je ona a pár dalších lidí zvyklých moje trampoty číst. No a taky by mi to asi chybělo. Tak zkusím něco vymyslet.

No dneska jsem byl teda na tom úřadě pro ten průkaz, abych mohl volit prezidenty. Jsem vlezl do těch dveří, co jsem tam byl minule a předminule (tedy až po vyzvání, páč jsem samože klepal) a řekl jsem, co chci. Paní, co tam byla, se na mě obořila, proč jsem si s tím nešel normálně k okýnku. Tak jsem jí řekl, že mě minule poslali sem a včera mi tady nějaká paní řekla, ať zase přijdu sem. Aha. Tak jo, tak ona to teda taky může udělat, no.

Tak jestli to chci jenom na jedno kolo nebo na obě. Na obě. Tak jsem vyplnil tu žádost. Ta paní úřednice pak na stroji vyplnila ty volební papíry. Pak mi je dala a já jsem poděkoval a odešel. A ona pak za mnou vyběhla na chodbu (už jsem byl skoro pryč), že mi zapomněla dát podepsat papír, že jsem si to jako převzal. Tak jsem se tam zase vrátil. Abych měl svoje průkazy, musel jsem tedy do toho kanclíku vkročit celkem třikráte. Ale mám je.

Taky jsem si koupil barvu na háro (teda vlastně ji asi koupila maminka), takže půjdu snad po Novém roce do práce celý krásný (protože mám i superní lak na nehty, který voní jako něco sladkého a lesk na rty). A tak vůbec.

Cestou jsme se ještě stavily v lékárně. Chtěl jsem Mastodynon, protože jsem si ho domů nevzal dost. Tak jsme vlezli do lékárny. Byl tam nějaký pan lékárník. Tak mu říkám, že bych chtěl Mastodynon. A on hned a bez zaváhání řekl, že to nemají. Tak jsem poděkoval, otočily jsme se a odcházíme. A on za náma najednou volá, že tam vlastně jeden má. Tak jsem ho koupil. Ten Mastodynon.

Super mi na to, že vůbec nezaváhal a věděl, co to Mastodynon je! A že to nemá. No jako úplně se teda netrefil, ale nakonec to dobře dopadlo.

Kafe v Laskavárně bylo docela i pitelné a v posilce jsem potkal Iris. Naštěstí až na schodech, když jsem odcházel, takže taky dobrý.

27. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #364

Další čokoládová ryba!
Dneska jsem byl ráno v posilce. Skoro sám, takže super. Zítra chci jít zase. Bojím se, že tam bude Iris, protože minulý týden tam byla. No co už.

Pak jsme šly s maminkou do města. Chtěl jsem průkaz, abych mohl volit nového prezidenta. Prý ať přijdu zítra, že to už to budou moct rovnou vydat. Hm, tak půjdem do města i zítra.

Každopádně jsme se stavili v jedné samoobsluze. Měli tam vánoční kolekce v 50% slevě! Proto mám další čokoládovou rybu. Kupovat kolekce po Vánocích se podle mě dost vyplatí.

26. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #363

To je z večerní procházky.
Dneska jsme šly s maminkou večer na procházku. Opět nás zajímalo, jak mají ostatní vyzdobeno. Teda to byla spíš záminka, já prostě rád chodím po ulici (hlavně večer, když nikde nikdo není) a dívám se na domy. Rád přemýšlím, jak to tam asi vypadá a jak to tam voní. Hlavně se mi dobře daří nemyslet na to, že tam někdo bydlí, protože kolem mě nejsou žádní lidé. Mám to moc rád.

Taky dneska maminka fest pokročila s tím svetrem. V práci to bude vypadat, že jsem dostal pod strom svetr a batoh. Ale nebude to pravda. Dostal jsem například super lak na nehty. Voní jako nějaké gumové bonbony! A stačí jenom jedna vrstva a mám ultimátní černou. Takže dobrý.

Jo a taky jsem dost pokročil se svými písankami. Už jsem u posledního dílu a chybí mi se naučit f, F, g, G, ch a Ch. Pak už budu überskillovaný.

25. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #362

Jsem to klubko dělal sám. Vím,vypadám jako kreativní gényjus, ale pravda je taková, že mi nějak nejde udělat normální klubíčko.
Včera se mi ještě povedlo před půlnocí dočíst knihu o Hilterjugend! Takže jsem reading challenge bohatě naplnil.

No a dneska jsem páral ten svetr, protože jsme s maminkou zjistili, že bych si ho přál menší. A jak mi maminka vysvětlila: pleteninu neustřihnete jako látku. Takže jsem dělal klubka. A odpoledne jsem písankoval. Dostal jsem totiž pod strom písanky. Na začátku jsem byl dost marný, ale zlepšuje se to!

24. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #361

Měl jsem i kapra!
Dneska jsem rekordně dlouho vzhůru. Čekal bych, že už budu odpadnutý, ale ne! Možná vydržím až do půlnoci.

Ráno jsem šel do posilovny. První asihodinu jsem tam byl skoro sám, ale pak tam přišlo hrozně moc lidí. Ale i tak jsem to vydržel, docvičil jsem a utekl. A taky jsem tam dostal vánoční prézent. A nebyla tam Iris, takže dobrý.

Vánoce taky dobrý. A hlavně jsme se pak s maminkou hrozně moc posmály, takže super. Jsem spoko.

23. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #360

Polenta s rybou. Ta ryba je z hořké čokolády, ale nakonec se to tam tak nějak ztratilo poté, co přímo do té horké polenty vyvrhla svoje citrónové vnitřnosti. Je to super. Příště si tam hodím další,
Dneska jsme šly do města pro chybějící vlnu. A ten batoh. Je moc super, už se na mě mračí z křesla. Maminka taky naznala, že ho potřebuju. Už se těším, až s ním vyrazím mezi lidi. Napadlo mě, že to možná není obočí, ale tykadla. Nicméně to furt vnímám jako obočí.

Taky jsem dneska dočetl knihu, pomáhal nazdobit strom, ochutnal další cukroví a radil při tvorbě pomazánky (debilními cany).

22. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #359

Tento dětský batoh s děsivou beruškou jsme dneska s maminkou potkaly na nákupech. Snažil jsem se tuto fotku furt dokola ukazovat mamince, takže to snad řekne Ježíškovi.
Dneska jsem měl opět docela akční den. Ráno jsem byl v posilce, ale Iris tam nebyla. Byl jsem rád. Pak jsem byly s maminkou ve městě. Když jsem procházely kolem vlny, tak si maminka posteskla, jak moc by chtěla plést. Tak jsem honem vymyslel, jak vlastně potřebuju svetr. Nakoupily jsme teda vlnu. Asi jí bude málo. A hádejte, ve kterém obchodě tu vlnu mají? Ano! V tom stejném, co je v něm ten batoh.

No a večer jsme si ještě stihly zahrát karty. Takže dobrý. Jo a už jsem sežral to cukrovíčko s andělem. Díky tomu vím, že anděl chutná asi jako fondán.

21. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #358

To jsem fotil sám!
Dneska jsem měl docela akční den. Ráno jsem šel do posilky, ale bylo zavřeno. Tak jsem si řekl, že počkám. Vyplatilo se mi to, protože za chvíli dojel ten pán, co si s ním tykám, ale netuším, jak se jmenuje nebo kdo to je. Tak se mi omlouval, že zaspal. Řekl jsem, že v pohodě.

No tak jsem si zacvičil a šel jsem do šatny. Tam jsem potkal nějakou paní nebo slečnu. Ta se se mnou chtěla hrozně socializovat. Já jsem teda moc nechtěl, ale zaměřoval jsem se na to, co by asi tak chtěla, abych říkal, aby mě měla ráda a myslela si, že jsem normální. Tak jsem si s ní povídal. Sdělila mi, že mám super záda, ale měl bych něco dělat se svým zadkem. Nepochopil jsem, co bych s ním měl asi tak dělat, ale nechtěl jsem, aby si myslela, že jsem úplně blbej, takže jsem to odkýval. Bylo to evidentně správně, protože si se mnou povídala dál! A nakonec řekla, že by si se mnou chtěla někdy zacvičit ty záda, protože to asi jako umím, no. Hum. Jsem sociální! Bohužel už si nepamatuju, jak se moje nová kámoška jmenuje. Iris třeba. To se mi líbí moc.

A večer jsme se byly s maminkou projít. Chtěly jsme vidět, jak mají jiní lidé vyzdobeno. Nic moc jako. Ale na náměstí je dobrý strom, tak ten jsem vám vyfotil.

20. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #357

To je pane hrnek! Kdybych v práci neměl dost hrnků, tak bych ho mamince snad i ukrad.
Dneska jsme dělali povídání a čekání na cukroví. Ukážu vám ho ale až potom, protože nepůjdu hrabat do té krabice. Jistě bych ji omylem rozsedl a nechci to cukroví zničil. Na jednom typu toho cukroví jsou dokonce andělíčci! Těším se, až nějakého sežeru. Je to moc super, protože ta paní, co to vyráběla, sice neudělala nic s rybama, ale udělala aspoň něco kostelního. Takže dobrý.

Musíme jít někdy s maminkou ven zavečer. Nebo teda až bude tma, protože si chceme prohlédnout, jak mají jiní lidé nadekorováno. Nevím, jestli jsem vám to už říkal, ale maminka si koupila do okna velkou dekorativní svítící hvězdu. Pověsila ji ale cípem dolů, takže je to moc cool. No a mamince jsem to samože řekl.

Dneska se ji snažila pověsit tím cípem nahoru. Trvalo to asi hodinu, ale nakonec se jí to teda povedlo. Když to ale rozsvítila, zjistila, že žárovka je nyní v jedné noze té hvězdy, takže už to rozsvícené nevypadá hezky. Jedna noha svítí a zbytek je tmavý. Tak to zase vrátila do původního stavu. Prostě je to tak vytvořené. Jsem rád, je to daleko lepší, než ty standardní vánoční hvězdy.

19. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #356

To je stromek z kavárny, kde jsme dneska byly.
Dneska jsem měl víc akční den. Ráno jsem stihl posilku a pak jsme šly s maminkou do města. Zahrnovalo to nákup něčeho (nikdo nevěděl, co jdeme kupovat) a nákup bambuckého másla (z čehož se nakonec vyklubaly nějaké krémy na hubu, aby moje maminka furt vypadala jako moje starší sestra).

No a mezi tím jsme šly do té kavárny, jak jsem tu o ní někdy minule canil. Že už nás tam znají, takže nám nedávají mléko a já dostanu automaticky dvě sušenky. Byla tam ale nějaká jiná obsluha. Řekl jsem jí, že to kafe chceme bez mléka a bez cukru. A ona mi řekla, že to si tam kdyžtak namícháme samy. A já jsem řekl, že to vím, ale že to tedy ani nemusí dávat na ten tácek. A ona řekla, že ona to tak dělá a stejně nám to tam dá. Tak jsem už nic neříkal. V celém lokále jsme byly samy, takže paní musela mít dost drsné OCD, takže mi to bylo vlastně sympatické.

18. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #355

Mi nějak nedošlo, že jsme měli Humra i včera.
Dneska jsem se ráno probudil a šel jsem do posilky. Nebyl tam vůbec nikdo, ale moc jsem si to neužil, protože jsem se hrozně šetřil, jelikož jsem po tom divném smrkání. Tak abych jako neumřel.

No byl jsem tam dole v šatnách (jak jsou v tom sklepě) a musel jsem projít kolem takové skříně s elektrikou. Ona je vždycky potichu, takže se jí bojím jenom trochu. Jenomže dneska strašně moc hučela. Já jsem nevěděl, co mám dělat, protože fakt nehrozilo, že tam někdo následující dvě hodiny přijde a pomůže mi. Tak jsem si zacpal uši a běžel jsem podél protější stěny. Musel jsem vypadat jako idiot, ale zvládl jsem to. Snad to zvládnu i příště (nebo to snad bude příště potichu).

No a jinak jsem zase odpočíval. Zkoušel jsem se maminky doptat, jestli budeme mít vánoční cukroví ve tvaru rybek. Maminka neví. Vánoční cukroví uvidíme ve středu. Myslím, že mám dost šanci.

17. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #354

Tady je jeden nefalšovaný Humroch!
Dneska jsem raději ještě celý den proležel. A večer už jsem vůbec nesmrkal, takže jako dobrý.

Jinak jsem se taky koukal z okna, kde jednu chvíli hrozně moc sněžilo a pomáhal jsem mamince vařit (kašlal jsem do jídla).

16. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #353

Neumím prostě fotit!
Dneska jsem většinu dne ležel. Ale už skoro nesmrkám a daleko méně kašlu. Zítra teda asi už prubnu posilku, protože se mi fest stýská. Tedy vlastně už se tam zase docela dost bojím, protože je to tam cizí. A zas mi bude nějakou dobu trvat, než si tam zvyknu. Ale tak co už.

Taky jsem dneska byl s maminkou ve městě. Byla dost zima, takže jsme byly jen v klenotnictví, kde mi mají uzdravit můj řetízek, který onemocněl při dělání mého vlasového sestřihu. Tak ho snad dají dohromady. Zatím nosím maminčin řetěz. Zase aspoň teda vypadám majetně.

No pak jsme navštívili místní zdravou výživu a viděl jsem vánoční strom i Betlém. Takže dobrý. Jo a začal jsem číst fyzickou knihu. Furt k ní čichám. A ještě se mi ji nepovedlo posmrkat.

15. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #352

Jsem měl nóbl risoto! Kačer říkal, že to zelený můžu sežrat, tak jsem to rovnou spásl. A pak jsem olejzal tamto tmavé nalevo.
Dneska jsem měl fajn den! Udělal jsem si takovou dovolenou v práci, takže jsem se schválně loudal a chodil jsem s Mraketou na kafe. Taky jsem ráno o 20 minut zaspal, ale v práci jsem byl jenom o 13 minut později než obvykle. Lépe to totiž šalinuje. Možná tak budu jezdit furt. Nicméně i tak jsem byl v práci první.

A píšu to už teď, protože jedu dom! A večer se mi určo nebude chtít nic smolit.

14. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #351

Hořčík, jo?

Cesta dom.
Dneska mi to hrozně rychle uteklo! Ještě zítra a pak už snad fakt dovolená. Taky jsem našel další dárek. Zapomněl jsem ho zabalit. Nechám ho tak, protože je v celkem hezké krabici.

Taky jsem dneska dostal dárek od pana ředitele a od Mrakety! Fakt mě znají, protože jsem většinově dostal věci, které mohu sežrat! Nechal jsem si to v práci, takže už abych tam zítra byl!

13. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #350

To jsou nějaký vánoční skořicový a jablkový křupky.
Dneska jsem velmi unavený. Hrozně dlouho jsem pracoval a pak mě zachránil Evís. A chtěl bych moc spát. Což taky půjdu udělat.

Ani se mi dneska nestalo nic moc zajímavého. Měl jsem dva různé druhy žvýkaček. A oběd jsem jedl z hrnku, protože jsem nenašel misku. Takže tak.

12. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #349

Tohle není Vánoční šalina, ale je to šalina a za ní je stromek. A hlavně je to šalina. Všechny jsou moc krásný. A tu Vánoční jsem dneska viděl. Chtěl jsem ji vyfotit, ale nestihl jsem, protože na mě v šalině zas útočila nějaká důchodkyně. Přitom jsem to místo nechtěl, žejo. Ale vysvětlujte jim to furt. Myslím si, že to dělá ta mikina. A teď jsem si všiml, že je tam vlastně ještě jedna šalina! A něco autíček.
Dneska jsem měl asi super den. Hodně jsem pracoval a pan ředitel donesl moc ovoce a zeleniny, takže jsem byl (vlastně furt jsem) zásoben. Také jsem zjistil, že mi dovolená určitě nezačne 14., jak jsem si myslel. Ale to neva, stejně tam chodím rád.

Taky jsem dneska byl na zubní hygyjeně. Zeptal jsem se, zdali mi to může i opískovat, protože furt žeru ty sušený borůvky a je to dost vidět. Že jo, že může. No pak jsem platil a jenom prý 590 kerun. Tak na ni čumím a říkám, že jsem si myslel, že to stojí 1 300 a s tím pískováním ještě víc. A ona mi řekla, že ne, protože jsme to stihly do půl hodinky, tak jenom takhle. Jako dobrý. Mám zas úsměv, že můžu všechny děsit (vypadám hrozně, když dělám americký úsměv).

A taky jsme dneska v práci dostali další dárky! Takže cajk.

11. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #348

V Rebiu vánočně.
Dneska byl takový divný den. Ale jako hezky divný. Hrozně rychle mi to uteklo a já nemám pocit, že bych něco udělal. Jako nakrmil jsem ryby, ale přijde mi to dost málo. Za celej den.

Taky mi bylo divně. Nebo teda je mi špatně, ale tak divně špatně. Řekl bych, že mě bolí v krku, ale nebolí mě vůbec v krku. Možná trochu kašlu, ale já si jako semtam zakašlu i když mě ne/bolí v krku.

No každopádně jsme jely s Markét na oběd a jelikož je Markét taky nedobře, tak jsme se pak stavily v lékárně. Ten chlap už nás tam asi zná, protože jsme tam za poslední dobu potřetí. Markét si koupila svoje stříkání a cucání a já jsem si koupil svoje stříkání a sirupování. To stříkání je chemkokekel, ale to sirupování je bylinkové a můžou to jíst i kojící a těhotné ženy, takže to prosichr jím, kdyby mi jako fakt něco bylo. Tak to už jako léčím. Ale stejně si myslím, že je to zase je z mensruace, protože to je mi obvykle úplně všechno. Včetně mezižaberního zánětu varlat.

Vlastně mi teda zle nebylo, takže jsem šel normálně do posilky, kde jsem si to celkem užil. No a pak jsem odcházel a dostal jsem vánoční dárek! Dneska jsem se pana ředitele ptal, jestli ještě dostaneme nějaké vánoční dárky. A on mi řekl, že mám přece kamion. Řekl jsem, že to je pravda a hned jsem to popadl a pomazlil se s ním, protože jsem ho do té doby vůbec neměl v rukách. No a teda večer jsem dostal další dárek! Je to perníková ryba (hustý, že?), poukaz na 100 Kč na jejich služby (až je mi líto, že jim vlastně nic neplatím) a kalendář! Už se těším, jak bude Mraketa muset malovat trenérky z fitka. Snad jim všem udělá moji hlavu. To pak bude obrázek, na kterém bude třeba 5 Jasmínů!

A jako vždycky jsem se neprojel limitovanou šalinou. Já už jsem to otočil a doufám, že ji za ty dva roky nepotkám ani jednou. Protože jsem fakt téměř denní pacient DPMB, takže by bylo dost hustý, kdybych ji nechytil ani jednou.

10. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #347

Každej by chtěl takovej pomeranč!
Dneska jsem si to moc užil v posilce. Já mám ty neděle rád, i když jsem musel trochu bojovat se vstáváním.

No a odpoledne jsem balil dárky. Jsem v tom fakt moc špatný, ale když to chcete udělat rychle, tak prostě není jiná možnost, než ufiknout kus papíru, zkusit do toho něco zabalit a když to neklapne, tak do toho zkusit zabalit něco jinýho. Na začátku máte dost různých velikostí dárků, takže vždycky něco pasuje a na konci už to máte trochu v oku, takže stříháte pasující papíry.

Taky jsem si po dlouhém období černých nehtů udělal nehty zelené. Je to totiž moc vánoční. Vánoce totiž začínají už příští týden, protože to začíná moje dovolená.

9. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #346

Zdobení vánočního stromku u perníčků level Tesco.
Dneska byla sobota, dočetl jsem knihu. Začal jsem další, je to jednotkách SS. Docela zajímavé!

Taky jsem absolvoval Tesco nákup. Zjistil jsem, že tam mají polentu, takže super a jsem moc spoko.

8. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #345

Aktuálně je ta miska s tofufanem určitě můj favoriní oběd. Tento týden jsem vůbec nebyl v Rebiu.
Dneska byl klasicky náročný pátek. Těším se, až odpadnu do postele. Furt jsem nevyřešil svůj problém s tím, co číst dál, takže se prokousávám knihou o lidských emocích. Je to vlastně docela cool.

A dneska jsem viděl Zlatou šalinu. Byl jsem bohužel na prvním nástupišti a ona zrovna odjížděla z posledního, ale viděl jsem ji. To se taky počítá. A za pár vteřin poté projela i Vánoční šalina (tou jsem taky nejel, ale s tím teda ani nepočítám).

7. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #344

Jsem vám chtěl vyfotit ráno stromek, ale musel jsem to fotit za chůze a hlavně mi vjel do záběru bus. Tak si dělají, co chtějí.
Dneska jsem měl normální den, ve kterém jsem do sebe vstřebal abnormální množství kávy. Zase tak nějak plavu ve své práci. To mám rád.

Dneska mi došly do práce poslední dárky. Já bych nakupoval dál, ale jsem línej procházet ty šopy. Letos jsem ani jeden dárek nekoupil v kamenném šopu. Asi snad i rekord!

Limitované edice šalin furt nic. Kdybychom ji s maminkou jednou neviděly naživo, tak si myslím, že je to kec a žádná taková nejezdí.

6. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #343

Multifunkční šátek s rybama!
Dneska jsem se potlal s Gregy! Dokonce dvakrát! Takže se to všechno dohnalo.

Jinak byl dneska vcelku dost turbulentní den, ale ve výsledku jsem vlastně šťastný (jo, šátek s rybama and stuff). Měl jsem asi 5 kafí, udělal jsem hrozně moc věcí a tak.

A já vlastně nejsem moc plkavý, protože jsem v kuchyni slyšel divný zvuk, který jsem nazval patogenním. No a to mě vyděsilo, protože se toho slova bojím. Takže jsem se tam pořád vracel, abych zjistil, jestli už to odešlo, ale ono to tam furt bylo. Takže jsem si pak řekl, že se chovám jako dement a donutil jsem se udělat stání na druhé straně kuchyně, kde ten patogenní zvuk vůbec nebyl. Takže dobrý. Ale i tak mě to furt děsí. Snad na to rychle zapomenu.

5. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #342

Krasavec na příští rok! Díky tomu, že Mraketa tak moc krásně kreslí ty traktory.
Dneska se mi Gregyna zase vyhýbala.

Jinak jsem měl vlastně dost extrémní den, protože jsem po hrozně dlouhé době křičel. Musím si to sem poznamenat. Ale jinak super a celkem jsem si to užil.

Ráno jsem se probudil trochu moc brzo, takže jsem nejen nedospal, ale ještě šel do práce dřív. Nevzal jsem si ty neklouzáky, protože už namrzlo není. Ale mostek byl namrzlý a já jsem zase musel jít jak ťulpas. Myslím si, že dost dělá to, že mám jenom kecky. Ostatní lidi mají asi méně klouzavé boty, protože chodí normálně. Ale jako neupadl jsem.

4. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #341

Dle fuseklí mám advent už tak měsíc /vidíte? Vím, že je advent/
Dneska jsem se nepotkal s Gregynou. Asi se mi vyhýbá.

Jinak byl dneska fajn den. Ráno jsem byl teda méně vrlý, ale pak se to zlepšilo. Na oběd jsem si donesl bulgur. Vtip je v tom, že to vlastně nemusíte vařit, když to necháte 30 minut macerovat v horké vodě, výluh pak vypijete a nabobtnance sníte. Nechal jsem to tam zhruba 8 a zatím žiju. Zítra mám to stejné. Musím říct, že je to daleko lepší, než když si vaříte oběd. Jenom musím doobjednat bulgur. A kuskus, ten to má vlastně stejně. Jenom dělá víc bordel, když se vysype mimo misku.

Limitované šaliny nic. Ani jednu jsem nezahlídl. A to jsem jich v jednu chvíli měl v zorném poli sedm. Hotové šalinářství.

3. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #340

Nikde nikdo.
Dneska byl prostě normální den. Zvládl jsem si i odpoledne pospat. Moc mi to nepomohlo a spal bych dál. Asi hormony. Musím ale říct, že ten Mastodynon docela zabírá. Není mi totiž až tak moc mizerně. Takže cajk. Jsem zvědav, jak to bude pokračovat dál.

Taky bych vám chtěl sdělit, že díky Markét vím, že Mazací tramvaj skutečně žije! Mazací tramvaj je taková pražská (ne)limitovaná edice šaliny. A ano, zatím jsem žádnou limitovanou edici šaliny stále nepotkal.

2. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #339

Kočička. Taková simple.
Normální sobota. Čenichu jsem nevystrčil, dočetl jsem jednu knihu, začal další.

A ráno jsem se probudil brzo (to ten čaj), ale odpo jsem si pospinkal, takže dobrý.

1. prosince 2017

Každodenní fotokrám podruhé #338

Jsem si dneska v práci uvařil.
Dneska jsem měl opět pracovně dost náročný den. Jsem fakt rád, že už je zítra sobota, protože můžu dělat spaní. Asi se mi to ale moc nepovede, protože jsem právě vypil hrnek čaje.

Mám ale histořici. Jsem si totiž koupil takové návleky ze spoda na boty, které mají ne-úplně-ostré hroty. No údajně to mělo dělat to, že vám to jako nebude klouzat, když jdete po ledu.

Ráno jsem si řekl, že by dneska mohlo venku klouzat, takže jsem si je dal do batohu a řekl jsem si, že kdyby to fakt klouzalo, tak si to na ty boty pak nasadím. Nasadil jsem si to hned přede dveřma.

Musím říct, že to fakt funguje! Šel jsem úplně v pohodě a to jsem hrozný posera a pokaždé, když je venku méně než 3 stupně, začínám automaticky chodit, jako kdybych měl navýkaleno v kalhotách. No, tak už to dělat nemusím.

No a histořice je v tom, že to má hrozný prankový potenciál. Prostě já jdu před někým a jdu si v pohodičce. Rovně, neklingám, nesmekají se mi nohy. Takže si ten člověk za mnou musí myslet, že cesta neklouže. Ale ona klouže, žejo. Zrovna dneska jsem cestou do práce litoval ty důvěřivé lidi na mostku. Ale přece na ně nemůžu hulákat, že to asi klouže, ale mě že to neklouže.

Nechápu, že jsem si to nekoupil už dávno.

30. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #337

Dneska se v Rebiu překonali. Je to jenom tenká placka a je úplně plná špenátu a Robivěci. Bylo to fakt dobré a vizuálně povedené! Nebyl to prostě zvratek. Pecka.
Dneska jsem měl opět pracovně velmi náročný den. Ani jsem nemohl jít do posilky, protože bych to nestihl, jelikož jsem byl tak dlouho v práci. Ale dobrý! Povedlo se to a jsem moc spoko. Hlavně proto, že jsem ulovil fakt nechutnej bug. Moje huntress schopnosti mi dávají pocit takové skvělé výjimečnosti, přestože to asi je (z "objektivního" hlediska) daleko nižší skill než ten klik s tlesknutím. Ale tak co už.

No na obědě jsem byl s Markét, která pak večer došla k nám, asi tak půl hodiny čekala, až to doděláme a pak mě hodila dom. Díky tomu jsem se na tom sněhu nepřizabil. Nějak nevím, co budu dělat zítra ráno, ale po ulicích chodí muži se sněhovými ruchadly (věc, co dělá kravál a asi odmetá sníh), takže to snad nebude tak zlé. A nevím, kdo se těch mužů s ruchadly bál více - jestli já nebo pes.

29. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #336

Traktory od Markét. Musíte si otočit monitor, protože jsem dement.
Dneska jsem měl normální prodloužený pracovní den a pak jsem stihl i zavolat mamince, takže dobrý.

Nějak se mi moc nechce plkat, chci si jít lehnout na koberec, takže to jdu udělat.

28. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #335

Můj dnešní oběd! Našel jsem totiž na stole pytlík bulguru se zeleninou, tak jsem ti to šel zalejt horkou vodou a nechal jsem to asi 30 minut odstát. No a ono se to uvařilo. A pak jsem do misky vložil tofu a šel jsem se kultivovaně najíst s Markét do foajé.
Dneska jsem měl zase moc pracovní den, ale přišly vánoční dárky od jednoho našeho partnera. Nebo jak se tomu v tom našem byznys světě vlastně říká. Byla toho plná taška, ale já jsem měl oči jen pro jednu věc. Z té tašky lezl obrovský papírový kamion.

No tak jsem to popadl a zjistil jsem, že uvnitř jsou nějaké věci - lahev vína, cosi na udělání svařeného vína a jakási vánoční sada na cosi. Tak to jsem z toho kamionu vykuchal a vzal si jen ten kamion (jako aby se dostalo i na ostatní, žejo). Prostě úžasný! Vůbec nechápu, proč do toho ty další věci dávali. Prostě je to úplně dokonalý firemní dárek!

Zatím pro něj mám i praktické využití. Schoval jsem do něj ten malý kamion, co je kapesníčky (japosníčky). Tím jsem získal kamion v kamionu, pričemž z toho velkého nahoře čouhají ty kapesníčky z toho malého. Díky tomu vím, že to může sloužit jako zásobárna kapesníku a až posmrkám všechny jasposníky!

27. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #334

Kočička! Je za minulý týden. Tu aktuální nakreslím třeba zase zítra.

SAVE THE QUEEN! Prostě dobrý. Je to na takovém hrozně úchylném podivném triku, které je z otřesného materiálu a maminka říkala, že ho vyhodíme. Ale já jsem si ho nechal a tak jsem si ho dneska oblík! Jo, taky jsem nedokázal popsat, co je to sakra za kus oděvu.
Dneska byl pracovně zase hrozně náročný den. Furt někdo něco chtěl. Ale moc jsem si to užil, mám takové dny rád.

S Mraketou jsme se potkaly jen nahoře u automatánů, kde mi nakreslila traktor (hehehe, ukážu snad zítra) a já jí jednu kočičku. Jenom jednu, protože jsem měl jenom jeden papír. Zítra to musím narovnat.

Taky jsem byl v posilce. Moc jsem si to tam užil. Zjistil jsem totiž, že už umím udělat klik s tlesknutím. Byl jsem věrný svému stylu radování se z mých fyzických úspěchů a tak jsem to v hlavě ohodnotil jen pomyšlením, že je to v loji, protže příště bych měl být ještě lepší. Tolik k mé radosti.

26. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #333

Fialové kalhoty, které jsme s maminkou našly.
Dneska jsem měl normální neděli. Řekl jsem si, že si neuvařím oběd. Jednak mi Evís koupil tu pečenou kostku, co ji mám tak rád, takže si ji dám na oběd s tofufanem a druhak si uvařím obědy a nikdy je nesním.

Buď chce jít na oběd pan ředitel nebo Mraketa (= vždy já), takže ten svůj uvařenec vlastně nikdy nesním. Tak to zase nechám být a prostě si nějak poradím. Je to vlastně i víc zábava.

A limitované edice šalin furt nic. Dneska jsem doufal, že se poštěstí, když jsem jel do posilky, ale nic z toho.

25. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #332

Meduňkový čaj. A ten list dole v rohu, co juchá a zároveň utíká doprava, se jmenuje Bylík. Aspoň si to myslím. Je to můj kamarád s chutí (aspoň to tak tvrdí). Mám ho rád.
Dneska jsem měl prostě sobotu. A vylezl jsem jenom na nákup nutného jídla. Hrozně super mi na tom přišlo, že bylo skoro všechno to, co jsme chtěli, ve slevě. Protože jsme ale neměli Billakartu, tak žádná sleva nebyla. Ale to už podle mě není důležité.

Jinak jsem dnes už dočetl dvě knihy a jednu povídku. Takové soboty jsou prostě super. A ještě jsem zvládl naspaz asi 10 hodin!

24. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #331

To je tortilla. Mexická. Chutná úplně stejně, jako polévka nebo žemlovka.
Dneska byl ultranáročný den! Prostě se každý sám za sebe rozhodl, že dnes bude něco dělat a bude mě k tomu potřebovat (to je super, mám rád). Takže jsem si to velmi užil a furt jsem telefonoval, něco opravoval a byl profesionální. Jde to o moc lépe, protože na mě ti lidé nevidí. No ale prostě super! Ještě teď večer jsem byl profesionální!

Dokonce se nám s Markét povedlo do dnešního dne nacpat oběd. Jíííí. Byl to velký humor a velmi jsem se smál. Ráno jsem sežral kukuřici a večer jsem šel do posilky, kde jsem si to taky moc užil. Asi jsem tam nechal nohy.

No a dočetl jsem tu knihu. Tak jdu hledat něco dalšího.

Jo a limitované edice šalin furt nic.

23. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #330

To je foto z úterka. Mi se prostě dneska nepodařilo nic vyfotit. A to jsme byly v Markét v Rébiu, ale hrozně jsme se smáli naší pantomimě šneka, takže jsem prostě nic nevyfotil.
Dneska byl fajn den. Dokonce jsem se ani nepředřel, jako obvykle. Stihl jsem dát 4 kávy a vůbec mi z nich nebylo zle.

Pomalu dočítám tu knihu o hermafroditovi. Bylo to dobrý, takže se mi to ani moc dočítat nechce, protože pak zase budu stát nad tou bezknižní propastí a nebudu vědět, co mám dělat. Jakou knihu teď? A co když se mi nebude líbit a zařadí se mezi druhý díl Sila a poslední díl Trůnů?

Limitované edice šalin taky furt nic. No co už. Furt tomu ještě věřím.

22. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #329

Jsem fotograf!
Dneska jsem měl moc dobrý den! Na oběd jsme s Romykem jeli do Globusu. Mají tam restauraci. Nic jsme si tam nevybrali, takže jsme si koupili tofufánky a pečivo. A koblížky a koláče do kanclu. A jablka. A Mraketě jsem koupil obrovský krojsant (z toho pak vznikla nová pantominická scénka nesu-krojsant).

Taky jsem hodně popracoval a pak jsem jel šalinou domů, takže jsem si i fest početl. Pořád jsem ještě nepotkal Vánoční šalinu. Pořád jsem ještě nepotkal Zlatou šalinu. No co už.

21. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #328

Jó, normální fešáckej oběd s panem ředitelem.
Dneska byl dobrý den. Donesl jsem do práce pytel gumíďáků, tak to tam sladce, přesladce vonělo. Doporučuji všem.

Taky jsem stihl jít do posilky a nepotkal jsem tu zlatou šalinu. Nedívám se, kde zrovna jede, abych pak mohl být překvapen. Doufám, že ji někdy potkám! A že ji nikdo nebude ničit. Vlastně doufám, že nikdo nebude ničit žádnou šalinu. Nebo autobus. Vlak. Auto. Koloběžku. Kamion. Loď. Budík. Vlastně cokoliv.

No ještě mám nějaké nedodělky, takže dneska jen krátce.

20. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #327

To jsem já. Mám na sobě "nové" oblečení, které jsme s maminkou našly pod nánosy obleční, které jsem nenosil. Jako Kačer to má taky tak. (No a včera byla maminka, tak dneska já).

Ráno hrozilo, že se nedostanu do kávodačky, abych si dal kávu. Tak prosichr.
Dneska jsem hrozně moc pracoval. A taky jsem asi konečně přišel na to, jak si mám protáhnout záda. Je k tomu potřeba stěna a bolí mě z toho levé rameno, ale to se poddá.

Taky jsem dneska po třech dnech absence vyrazil do posilky. Užil jsem si to, nějak nikdo nepostřehl, že jsem jenom žral pizzu, čokoládu a kláfal s maminkou. Takže taky dobrý.

Taky mi dneska přišla zásoba bylinek, takže si můžu dělat meduňkový čaj před spaním. Což jsem si tedy dokonce udělal. Díky tomu budu mít veselé sny. Mezi účinky rostliny patří i "zaražené větry". Tak nevím, co mám čekat.

19. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #326

Bez dovolení sem dávám svoji maminku. Ale už tu stejně jednou byla. A hlavně si myslím, že je ta fotka docela dost šik (na mě teda).

Tady zevlí autobusy.

A úplně nový kelímek bambuckého másla.
Dneska jste jistě zvědaví na další historky z mého života, které si sem smolím.

Tak ráno bylo jasné, že dneska je den, kdy maminka odjede. Já těžce nesu i chvíli, kdy jde pan ředitel na kafe, takže si umíte představit, že se mi to moc nelíbilo. A tak jsem navrhl, že mi můžeme vyklidit skříň. Sám jsem si všiml, že už jako praská ve švech a já nosím jenom 12 kusů oblečení (přičemž nepočítám spodní prádlo a sportovní prádlo).

Mrzí mě, že jsem to nevyfotil před a po, ale vytřídily jsme fakt všechno to, co nenosím. A našly všechno to, co budu hrozně moc nosit. Rozhodly jsme se, že použitelné vyřazence samozřejmě dáme do takového toho darovacího kontejneru, páč to byly vesměs fakt krásné věci.

No maminku napadlo, že bychom si na oběd mohly dát pizzu. Tak jsem to objednal a zatrhl, že si to vyzvednu osobně, protože půjdem recyklovat moje oblečení. To dopadlo dobře a kontejner to všechno sežral. Vydaly jsme se k restauraci. Vlezu tam a vidím na stole 3 pizzy. Říkám si, že to teda asi nebude pro nás. Stojím tam a čekám. Kolem mě hodí pán a paní. A další pán za stolem kuchaří.

Tak čekám. Pán tam nějak rovná ty pizzy. Paní čumí a nic nedělá. Pak se mě zeptá, co chci. Tak jí říkám, že jsem si objednala dvě pizzy a jdu si je vyzvednout, ale že jsem tu asi moc brzy. A ona zamračí svoje natetované obočí a hnusně mi řekne, že to asi těžko, protože žádnou takovou objednávku nemají.

Asi jsem zvyklý jednat s naštvanými lidmi, protože jsem jí řekl, že je samozřejmě možné, že jsem to popletl já, ale že se podívám na e-mail, který mi od nich přišel, když jsem to objednal. A ona na mě zase vyštěkla, že pokud jsem něco objednal, tak "u nich to teda nebylo". Byl jsem dost v šoku, ale vložil se do toho kuchař a řekl oba názvy pizz, které jsem objednal, dodal otazník a řekl, že je zrovna peče. Řekl jsem, že ANO! a otočil jsem se zpět na tu paní a s pokrčením ramen řekl, že moji objednávku asi mají, když už to dokonce pečou.

Pak ke mě přišel ten druhý (nekuchařivý) pán s lístkem, kde byla moje adresa. Řekl, že jsem si ale musel vybrat dovoz (řekl to hezky, né jako ta paní) a já mu ukázal ten e-mail s tím, že je tam fakt osobní vyzvednutí. Tak dobrý, no. Přišel jsem včas, jinak by nám to vezli. Ten pán se mi omluvil (nebylo za co) a ta paní byla prostě jen nasraná. Nerozumím tomu doteď. Prostě si neumím vymyslet obhajitelný důvod, proč na mě byla tak zlá okamžitě poté, co jsem tam vlezl. Kromě menstruace. Nebo předmenstruace. Měla by jíst mastodynon. Škoda, že jsem to vymyslel až teď, kdy už jí to nemůžu říct, abych jí pomohl.

No pak jsme to donesly dom a snědly. A pak už se vlastně pomalu muselo jít a blebleble, maminka odjíždí a já jedu dom. Předtím se snažím nakoupit vánoční dary ještě, protože jsem si zase nějak vsugeroval, že pro maminku skoro nic nemám. Nic jsem nekoupil.

No dojel jsem dom a šel jsem počítat dary, které už mám. No a nebyla to sugesce. Tak jsem si šel uvařit obědy na týden nadcházející a vymýšlel dárky. Musím říct, že jsem zase vymyslel hroznou genialitu. A pak ještě jednu. Už aby mi to doručili, nebylo to rozbité a já jsem to mohl dát mamince. Je to fakt chytrý. Asi se budu živit jako vymýšleč dárků.

18. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #325

Já měl na oběd zemlbábu! A je tam vidět i kus maminčiných špaget. Musím říct, že dneska jsme to cenově daly jako normální 2 menu v Rebiu. Což je dost dobrý.
Dneska byl dobrý den, ve kterém mi maminka stihla i nabarvit vlasy. Takže jsem zase hrozně krásný a koupelna nedošla újmy.

Taky jsme byly ve městě, kde mi byla trochu zima. A viděly jsme tu vyšňořenou výroční šalinu, ale bohužel jela opačným směrem.

17. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #324

Koštol.

Strom. Já ty vánoční dekorace takové nemám rád.
Dneska jsem měl super den. Přijela totiž maminka, takže jsme byli ve městě (kde jsem se nakrmil pizzou) a pak jsme jeli dom. Kde jsme dělali hrozně moc povídání a tak.

No musím říct, že jsem dost smutný z té vánočně vyzdobené Vańkule. Nebo jako obecně z těch zbytečných výzdob. Každý ví, že jsou Vánoce, takže mi to přijde jako hrozně zbytečné mrhání penězma a energií. Jakože místo toho bysme třeba mohli sázet stromy nebo si číst. Nebo ležet na boku, ale tak co už. Už to někdo udělal.

No a taky jsme byly v kostele. Asi svatého Jakuba. Je to tam moc krásné! On tam totiž skoro nikdo nebyl, takže jsme si jen prošly ten kostel dokola a šly jsme zase do háje. A hrozně zajímavé je, že tam mají na lavicích podprdelníky. Už to nám přišlo jako rozežranost, ale pak jsem si všiml, že je pod každou lavicí topení. Takže je to dost komfy kostel.

16. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #323

Oběd!
Dneska jsem měl hrozně náročný den. Normálně jsem popracoval a jely jsme s Markét na oběd. Pak jsme se vydaly shánět hořčík, ale měli ho hned v první lékárně, takže se neopakovala legrace s Mastodynonem.

Pak jsem zase pracoval, pak jsem šel do posilky a pak jsem srdnatě uklízel. Teď jsem si sedl. Ještě musím něco dotáhnout, ale jako vcelku myslím, že dobrý. Dojede totiž maminka. Maminka teda ví, že jsem prase, ale možná neví, že jsem až takový prase. Tak tomu jsem se snažil zamezit. Jakože aby se to nedozvěděla. Nyní jenom uvidí, že jsem prostě prase. S tím se smířím. A hlavně teda doufám, že maminka je s tím už smířená.

No ale ještě k tomu obědu. Markét měla něco jako šišky s mákem. Možná to dokonce byly šišky s mákem. Prostě v tom byl ten mák! A Markét už pak nemohla a nechala na talíři asi 2/3 zhruba 5cm dlouhé šišky. Tak jsem to sežral. Markét povídá, že bude mít plné zuby máku. To už jsme se sebraly a odcházíme.

A já jsem řekl, že já určitě taky, protože jsem měl taky kus toho máku. Začaly jsme se na sebe zubit, abychom si ukázaly, jak moc máme všude ten mák. Ale protože jsme zároveň šly, tak jsme neviděly, jestli se ta druhá usmívá (zubí) nebo ne. Proto jsem začal říkat "jííííí", když jsem se usmíval. Tak moc se mi to líbilo (to říkání), že jsem se furt usmíval, abych mohl dělat to říkání.

Je to skvělé! Geniální! Normálně totiž neslyšíte, když se někdo usmívá, ale s tímto citoslovcem už ano. Tak například jsme jely pro ten hořčík a stály jsme na křižovatce. Já jsem měl pořád potřebu dokazovat genialitu svého nového vynálezu, takže jsem si řekl, že to Markét, která to dokonale chápala, přehraju jako takovou krátkou scénku.

Proto jsem, když jsme stály na červené, řekl: "ZELENÁ!" a chtěl jsem dodat "JÍÍÍÍ", jakože jedna postava řekne, že mají zelenou a druhá se usmívá. Ale když jsem řekl to "zelená", tak Markét začala automaticky verglovat s tou pákou, co má u pravé ruky. No ale hned jsem řekl, že je to SCÉNKA, takže Markét udělala "jííí". Prostě pecka.

15. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #322

Večerní kafe!

Je to blbě poskládané, toto je z rána. Klasický release!

A dort. Já jsem netušil, že je to zase vegan raw gluten free sugar free kekel. Vizuálně dobrý. Ovoce a mandle dobrý. Ale teda ten dort.
Dneska jsem měl masakrální den. Ráno byl release a pak jsem prostě pracoval. A v 18 jsme jely s Markét na kafe.

V práci jsem si chtěl na rameno natetovat líhovkou (červenou, ehm) hada. Tak jsem udělal první čáru. Pak mi došlo, že tam jde kreslit dost špatně (na pravé rameno) a že neudělám druhou linku tak, aby to vypadalo jako had a ne jako klobouk. Tak jsem se rozhodl, že tomu udělám jazyk. Jazyk ale vypadal jako prodloužení té čáry, co vypadala spíše jako jizva. Bylo to totiž stejně silné. Tak jsem si řekl, že to vyspravím tak, že tomu namaluju oko. No to vypadalo jak brutálně velké ucho Miky Mauze. Je to neuvěřitelné, ale dva lidi se mě ptali, co to je. Jako had, no. Naštěstí jsem to umyl. Asi to zítra zkusím znova.

No a na tom kafi to bylo super a hrozně moc jsem se smál a tak. Pecka. Chtěl jsem přijít domů včas a jako tak nějak naklidit, ale není čas. Jdu spát.