18. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #294

Rebio kekel. Nakonec jsem tam šel s Ráďou. A taky mu to docela chutnalo, takže dobrý.
Dneska jsem si už konečně uvařil. Na zítra i na pátek, takže pohodička. Taky jsem byl dneska hrozně hustej a dělal jsem telefonování. Objednal jsem nám boulink. Jdem tam, co jsme byli předminule, jak se tam furt sekala ta dráha. Bylo to tam nejlepší, takže jsem moc spoko.

Taky jsem dneska viděl několik volebních klipů. Nejlepší mají Piráti, protože je tam Mraketa. Má sice divný sako, ale furt je to Mraketa. Jiný klipy tam nemají Mraketu ani nikoho jinýho, koho bych znal, takže je to nuda a není to vůbec zajímavé, protože nemůžu ukazovat na obrazovku a řvát "Mraketa, Mraketa!"

A měl jsem 5 kafí. Achjo, za chvíli zas bude ta doba, co nebudu pít kafe vůbec, protože pak mám takový ten pocit, že to "něco dělá" a já mám víc energie.

17. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #293

Kreslil jsem to během jízdy v autě, ale myslím si, že tvar těla jsem trefil přesně.
Dneska byl fajn den. Docela srandovní, líbilo.

Víte, jak jsem si v neděli neuvařil oběd? Protože jsem chtěl jít v pondělí na musaku? No tak jsem včera zapomněl, že vlastně žádnej oběd nemám a prostě jsem počítal s tím, že mám navařeno od neděle. Ale nemám, žejo,

Takže jsem v práci našel svůj obří jogurt a nasypal si do toho borůvky. Pan ředitel mi koupil tu lídlovskou kostku, co jsem ji tu někdy fotil a ještě dotáhl kukuřice a zelí. Takže vlastně super, že jsem mamrd a zapomněl jsem na oběd! Na zítra taky nemám oběd, protože mají v Rebiu zase pokrm, co chci jíst. Takže pohodička a naklohním si až zítra. Pokud na to teda nezapomenu.

16. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #292

Musaka! Byly jsme dnes s Mraketou v Rébiu a paní (taková ta čupr) nám hned řekla, že čekala, kdy přijdeme! Mám je tam rád, i když je to zas sloní kakanec.
Dneska jsem měl fajn den. Docela jsem se posmál (hlavně proto, že přišla Mraketa teda) a popracoval.

No taky se dneska stala věc. Mraketina maminka mi půjčila ten poslední díl Aristokratky. Jsem z toho dost vyděšený (tedy je to od ní moc krásné a milé). Jakože mám strach, že jí to zasyflím. Prostě chudák Mraketina maminka! Půjčí mi knihu a já jsem takové prasisko nešikovné! Tak jsem svoje obavy svěřil Evísovi. Doufal jsem, že je rozptýlí. Evís ale jenom řekl "červená řepa". Jsem ztracen. Asi tu knihu prosichr koupím prostě do zásoby a kdyžtak vrátím tu novou. A tu šťávu z červené řepy nechám v lednici. Nebo aspoň dostatečně daleko od té knihy. No to nemůže dopadnout špatně.

15. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #291

Evís mi to fotobombí tím stínem.
Dneska byl hrozně akční den! Byl jsem v posilce, snažil jsem se o úklid, na nákupech, dělal jsem nedělní věci, byl jsem asi 4x se psem a neuvařil jsem si.

To proto, že mají mít zítra musaku, tak tam jdu. Nějakej ten kekel si vařím až zítra.

14. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #290

K mátovému čaji jsem dostal vodu.
Dneska jsem měl dost akční den. Jely jsme totiž s Evísem na sever. Evís tam měl nějaké vyřizování, takže jsem byl asi hodinu a půl sám ve Frídě. Behěm 25 minut jsem obešel všechny obchody a jeden záchod. Pak jsem si sedl do kavárny a četl jsem si. Podařilo se mi pořídit nějaké dárky (všechno v jednom obchodě) a spoďáry (pro sebe). Jsem spoko, protože jedny ty spoďáry jsou dokonce s dušíkama! A na véču byla pizza. Prostě dobrý.

13. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #289

Moc se mi povedla. Ale foto je teda za včera.
Dneska jsem měl na oběd jogurt s borůvkama, protože jsem si neuvařil. Myslel jsem, že to nějak udělám. No a našel jsem v lednici ten jogurt, takže pohodička.

Dneska byl hodně veselý den. Ráno jsem byl teda hrozně unavený, ale to jsem opravil 3 kafema a bylo mi pak už moc dobře. Dokonce to přetrvává i teď.

No asi ve středu jsem si pomaloval svůj hrnek od kafe líhovkama. Modrou, zelenou a červenou. Vypadalo to, že to tam drží. Dneska jsem ale ten hrnek držel v levé dlani, pil z něj první kafe a pak si do té dlaně odložil hlavu. Levou část tváře jsem měl červenou a pravou modrou. Ale alespoň jsem to nebyl já, kdo dnes přišel do práce omylem v pyžamu. Dost panoptikum dnes. Mám rád.

12. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #288

Markét přijela!
Víte, jak jsem říkal, že mají v Rébiu samé hnoje? Tak jsem tam šel zase, protože přijela Markét. Ale docela se to dalo.

Mám rozečtenou fakt dobrou dedektivku, takže se tomu půjdu pověnovat. Nějak dneska nejsem moc plkací. Taky se mi toho moc nestalo, no. Což je asi dobře, jsem furt takový utlumený.

11. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #287

Ořezal jsem panu řediteli pastelky. Zase. Ještěže je tak rád používá.
Dneska jsem měl takový zvláštní den. Jako kdybych byl ve vodě a ne ve vzduchu. Ale jako dobrý.

Hlavně jsem pak zavečer šel z práce a řekl jsem si, že se stavím do drogéryje, bych si nakoupil ženské potřeby a bambucké máslo. Oboje jsem nakonec našel. V drogéryji je hrozně moc žen. Jakože strašně moc. Kdybyste prostě někdy chtěli vidět moc žen na jednom místě, tak jděte do drogeryje. Hemží se to tam.

No měl jsem trochu šlamastyku s placením, protože přede mnou byla nějaká paní, co si kupovala asi 4 kočičí paštiky (ne, nevím, jestli je to dělané z koček, hehehe). No nějak si je nemohla dát furt do tašky, tak jsem čekal. Pohodička. Ale bába pokladní mi namarkovala můj dospěláckej nákup, kterej jsem chtěl platit kartou (dospělácky). Jenže terminátor se nacházel tak metr ode mě a mezeru mezi námi vyplňovaly ty paštiky. No tak jsem čekal, pohodička. Ale ta bába pokladní na mě začala hudrat, že si to mám jít zaplatit, protože jinak jí ta transakce přestane platit! Tak jsem se teda natáhl přes ty paštiky, ta paní Paštiková poodešla, zaplatil jsem to a ta paní Paštiková zase začala balit. No děs. Chudák paní Paštiková.

Pak jsem si vzpomněl, že jsem jim tam nechal účet, přičemž mě na pikosekundu napadlo, že si ho bába pokladní jistě vezme a při mé smůle navrch vyhraje nějakou tu krávovinu, co se může vyhrát, když děláte nějakou tu loteryji s účtenkama nebo co. Dneska jsme se o tom bavili v práci. Všichni jsme o tom hrozně moc informovaní, jak můžete z mého souvislého projevu jasně vypozorovat.

No řekl jsem si, že když už se tam motám, tak si zajdu koupit šalinkartu. No fronta tam moc nebyla, byl jsem skoro hned na řadě. Tak jsem řekl, co chcu. Prej dobrý, ale v dubnu mi přestane platit průkazka. Tak říkám, že si ji rovnou koupím, protože pak na to zapomenu. To prej nejde, protože je ještě moc brzo. Takže jako dobrý. Jistě na to zapomenu, bude to legrace. V červenci třeba.

No Evís byl taky v centru, ale nějak chudák nevěděl, kdy bude moci jet dom, takže jsem na něj nakonec nečekal a jel jsem sám. Evís mi asi za 3 minuty psal, že už može jít. Tak jsem vystoupil na nejbližší zastávce s lavičkama a počkal na něj, páč jel ob šalinu za mnou.

Přiskočil jsem teda do Evísovy šaliny a musel jsem stát. Tak metr od Evíse, který urval sedátko. Vedle Evíse stála nějaká paní. V botaskách, riflích, větrovce a s igelitkou s potiskem Věnečků (to je nějaké asičajové pečivo). No ta paní se začala v té igelitce hrabat, čímž v podstatě vkládala vrch své hlavy Evísovi do obličeje. To by samozřejmě nebylo až tak humorné, je to v MHD celkem normální situace, ale Evís se s tím popasoval velmi originálně.

Dělal, jakože se nic neděje velmi osobitým způsobem. Zasněně se totiž rozhlížel někam do dáli, nad hlavu té paní. Asi jako kdyby se komtesa znuděně (avšak se vší grácií) dívala z balkónu na mraky. Prostě humor. Já jsem to nevydržel a začal jsem se tomu hrozně smát. Normálně nahlas. Klingal jsem se tam na jedné noze a chechtal jsem se na celý vůz.

Všiml jsem si jedné věci. Že když se začnete smát, všichni kolem znejistí. Smutné. Lidi by se měli víc smát. Ta paní nakonec hledala nějaké křupavé pečivo, protože si pak sedla a začala to konzumovat. Takže dobrý.

Jo a ještě jsem si sebral psí kakanec, určitě to nosí štěstí!

A vyrobil jsem si 24 snídaní. Všechny obsahují minimálně 10 gramů borůvek. Některé o dost víc, protože od pátého pytlíku už se mi to nechtělo vážit až tak akurátně.

10. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #286

No to je foto ze včera, ale já jsem na něj zapomněl. Včera jsme dělali release, takže je to prostě klasické foto. Za dnešek stejně jiné nemám, takže to platí.
Dnes jsem měl dost humorný den. Především jsem dostal mensruaci (sic!), z čehož jsem byl happy. Tak jsem to všem oznámil. Pak mi ale bylo docela dost špatně a strašně mě to bolelo, takže jsem byl happy trochu míň. Pan ředitel mi dokonce nabídl, že si to můžu jít odmenstruovat dom, ale to jsem odmítl, protože co doma, žejo. Komu bych to popisoval.

No každopádně nevím, jestli jsem vám to říkal, že přešli jsme (jako firma) k jinému operátorovi. To znamená, že mám novou SIMku. Když jsem ji do telefonu poprvé vstrčil, tak to po mě chtělo PIN. Ten byl přiložen, takže jsem to opsal a dobrý. Vrátil jsem to do office, protože se to mělo zas vrátit (ten balíček s informacema, SIMku jsem si samože nechal).

No dneska jsem musel telefon restartovat a ono to zas chtělo ten PIN. Hulákal jsem, že to si přece nikdo nemůže zapamatovat! Čtyři náhodná čísla. Máchal jsem u toho rukama a tak. No byl jsem zděšen, samozřejmě jsem si ho nepamatoval a naše nejlepší Office Manager zrovna nebyla přítomna. Tak jsem jí zatelefonoval, vysvětlil jsem problém a bylo mi dovoleno vejít do Office a nahledat si info o své SIMce (co už taky, žejo).

Pan ředitel šel se mnou, aby jako věděl, kde to je. Asi kdyby taky potřeboval znova vědět PIN, protože to si nikdo pamatovat nemůže. Tak jsem to našel a zjistil jsem svůj PIN. Je docela podobný na "0000". Problém je, že už jsem ho zase zapomněl, ale předpokládám, že když panu řediteli přišla jeho jednoduchost tak veselá, tak si to bude pamatovat aspoň on.

9. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #285

Můj dnešní oběd. Chybí tam chleba, protože ten už si vzal Romyk.
Dneska jsem měl dost náročný den. Jsem takový hrozně divně unavený. Jakože obvykle jsem unavený hrozně příjemně, tak jako spokojeně. Ale dneska jsem takový jak za sklem. No nevadí. Taky kolem mě všichni kašlou. Hlavně teda v posilce furt někdo smrkal. A taky tam hodně klimovali. Já to tam prostě někdy nechápu. Kdybych měl posilku já, tak tam žádnou klimu nemám. Prostě kdyby lidi smrděli, tak jim tam nedovolím chodit.

Tak jsem se doma najedl česneku, ale je mi z něj vedro, což spolu s mojí autosugescí a partně-se-blíží-menstuací umocňuje celkový dojem hluboké zkázy. Ještě navíc se mnou jela v šalině ta děsivá bába, kvůli které jsem šalinama někdy na jaře přestal na chvíli jezdit, protože jsem doufal, že se baba mezi tím třeba vypere v automatické pračce (valchu jsem jí nepřál, protože jsem lidumil). Asi se nevyprala, ale rozhodně vypadá solidně ožvejkaně. Dávám jí ještě tak dva měsíce.

No ale naštěstí vystupovalo hodně i vcelku normálních lidí, takže jsem se až tak moc nebál. Ale stejně se mi to nelíbilo. Jsem hrozný posera.

No a taky mi dneska přišel ten průkaz, co s ním pak můžu jít k volbám. Furt nevím, komu to hodím. Mluvíme o tom v práci každý den, ale prostě nikdo neví. Udělal bych si vlastní stranu, ale nic o politice nevím (prostě nikdo neví nic. Nikdy a nikde). Třeba si furt ještě nejsem jistý, jestli chci být tank nebo papež. Markét říká, že budu prezident. Možná tím jako chce naznačit, že prezident nemusí vědět o politice téměř nic. A Markét ví o politice všechno. Třeba zná pana Senátora. Osobně!

Taky jsem si objednal asi kilo sušených borůvek. Byla s nima značná legrace. Zítra by mi měly přijít do práce, takže nesmím být nemocný, protože kdo by pak jedl moje borůvky. Nikdo. Těším se, až si je budu sypat na polentu. A do postele. A na pracovní židli. A pod stůl. A do klávesnice.

No a jdu si číst, festovně jsem se vyplkal.

8. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #284

Přišlo mi to takové podzimní!
A tuhle jsme ještě asi neměli, tak ať je to komplet.
Dneska jsem měl fajn den. Dočetl jsem tu Aristokratku a pak ještě hned i druhý díl. Jsem hrozně čtenářsky uspokojený. Bohužel se mi vůbec nechce vracet se k trůnům, takže si musím sehnat i poslední díl Aristokratky. Než se mi to povede, tak si střihnu nějakou dedektivku.

Taky jsem si dneska uvařil jídlo na tři dny budoucí, protože v Rebiu mají samé kekele. Vůbec nevím, kam půjdeme v pátek s Mraketou na oběd (Markét, to ti jako oznamuji, že jdeme na oběd). No a chtěl jsem říct, že mám dost podivnou věc z červené čočky. Zase jsem to trochu potůnil tím hrachem, takže se dost bojím, jak to chutná. Já svoje obědy nikdy nechutnám, protože bych byl nešťastný o den déle. Ale obvykle, když se takto bojím, je to nakonec docela dobré.

7. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #283

To je moje večeře. Vařil jsem to sám. Je to kukuřičná polenta, kteoru jsem pak posypal trochou proteinu a skořice, aby to jako nějak chtnalo. Taky jsem na to naházel semínka. Asi to budu vařit častěji, je to vlastně taková jasmínovská krupičná kaše.
Dneska jsem chvíli jógoval a našel jsem tak pod postelí pytlík s tou polentou. Je to super.

No a jinak jsem ležel. Furt prostě jsem ještě nedočetl ty trůny. Čtu poslední díl. Vůbec ho ale nemám rád, protože tam jsou snad furt jenom postavy, které nemám rád. Už minule jsem to četl asi dva měsíce. Řekl jsem si teda, že to chce trochu odpočinek. 

Hned jsem se teda pustil do nějaké dedektivky, co jsem ji měl už vyhlídnutou. Mělo to asi 350 stran, ale podařilo se mi to celé sníst. Tak jsem se vrhnul ještě na Poslední aristokratku. Doporučila mi to Markét, že to má ráda její maminka. Pak mi v létě říkala moje maminka, že je to dobrý. Tak už jsem solidně za 1/3. Dobrý. Cítím se dobře. Fakt mi to chybělo. Snad ty Trůny dočtu jako. Jsem asi v 1/6 pátého dílu. Vánoce jsou teda ještě daleko, no.

6. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #282

Kočička ze středy.

Ten druhej pajdulák je nakřivo.
Dneska byl pátek! Už se moc těším, jak budu zítra dělat spaní. Snad se jako neprobudím v nevhodnou dobu.

Dneska pro mě přijela Markét a jely jsme do Rébia. Asi jako všechny pátky (krom těch, kdy jsem byl doma). Zapomněl jsem vám vyfotit svůj kekel, ale bylo to něco se špenátem a nijak to nechutnalo, takže dobrý.

5. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #281

To je polívka, kterou vařil Pepi a měl jsem jí včera.

Tady jsem včera v kavárně nakreslil Markét kočičku. Vyšel jsem dost ze cviku.

A tady mi pan ředitel uvařil oběd dneska.
Dneska jsem neměl oběd. Jenom jsem ráno popadl kostku tofu s tím, že to nějak dopadne. Když nastala doba oběda, tak se mě pan ředitel zeptal, jestli mám oběd. Řekl jsem, že mám jen kostku tofu a podíval jsem se na něj. Měl v ruce tu stejnou kostku tofu, jako jsem měl já v batohu a k tomu celer a okurek. Tak jsem mu podal svoji kostku tofu a pan ředitel nám každému uvařil takovej čupr salát.

A jinak dobrý. Hrozně hutně poslední dny pracuju. Tak moc, že mám pocit, že tam sedím tak 12 hodin v kuse a jsem zral odpadnout.

4. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #280

Dneska mám hromadu fotek, ale dám vám sem jenom tuhle. Musím říct, že mi přijde, že mám velkou hlavu. Jako myslel jsem si, že už jsem si nechal narůst větší tělo, ale furt mi moje hlava přijde velká. Jako nijak mi to nevadí, jenom komentuju dění na fotce.
A tuhle, abyste viděli, že umím zkazit každou fotku. Ale hlavně je tam šešulka šaliny.
Dneska jsem měl normální den. Vlastně jsem si ještě furt nezvykl, že po své levici nemám Markét, takže prostě blbý. Ale jinak dobrý. Jenom na to nesmím myslet.

Každopádně nám to dneska vyšlo a šly jsme s Markét do kavárny. Chtěly jsme do Post Bakery (mami, to je tam, jak jsme tam nakoukli, ale bylo to tam hnusný a měli tam to pečivo. Pak jsme šly tam, co jsme si daly to kardamonové kafe), ale už to asi zavřeli. Jako jo, síla trhu.

Tak jsem si vzpomněl, že kousek je Mňau kavárna. Když byla maminka v Brně, tak jsme šly kolem. Měli zavřeno, ale za prosklenýma dveřma byl zrzavý kocúr, co se o ty dveře otíral a sledoval nás. Tak to je on, co ho dlachním na té fotce. Je trochu plachý, ale když jste zvyklí, že se kočky dají celkem bezpečně táhat, máte ho v hrsti. Paní s pánem vedle u stolu toto asi neznají, takže na mě jen závistivě koukali. Ale je to tak, kdo si nečapne, nemá.

No bylo to moc super a konečně jsem se dosyta vysmál. Dokonce jsem se smál tak moc, že jsem nemohl odejít ze záchodu, protože mi bylo trapné z něj vyjít do lokálu a chechtat se.

Namalovaly jsme si kalendáře a vyměnili si politické názory. Stále nevím, koho budu volit, ale vím, že to nemůže být ten chlap, co vypadá jako divný kanec.

3. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #279

Vyfotil jsem šalinu z šaliny. Zase jsem dneska nic jiného nevyfotil. A to mě napadlo hned několik věcí, které bych mohl, ale nějak k tomu nebyla příležitost.
Dneska to zase hrozně rychle uteklo. Fest jsem popracoval a stavil jsem se v posilce. Moc jsem si to tam užil. Nechápu, jak se mi pak povedlo dojít dom, ale zvládl jsem to. Již se těším na zítra!

Taky dneska hrozně pršelo. Už ráno jsem si musel vzít dádž. No zajímavé na tom je, že jsem ho nechal v práci na zemi. Jakože oschnout. A vzpomněl jsem si na něj při odchodu, takže jsem ho tam nenechal. Pak jsem došel do posilky a taky jsem ho tam položil na zem před recepci, protože byl celý mokrý. A taky jsem ho tam při odchodu nenechal (to už dokonce ani nepršelo).

Měl jsem dneska jen asi tři kafe a doufám, že nám to zítra vyjde a půjdem s Mraketou do nějaké kavárny. Je totiž týden kávy, takže tam, jako správní kávonáckové, nemůžem chybět. Snad udělám nějaké to foajé.

2. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #278

Já jsem dneska trapně nestihl nic vyfotit, takže musím sáhnout do archivu. Na dobové fotografii je můj pytlík čipsů. Ještě část mám, musím to vzít zítra do práce.
Dneska jsem šel po dovolené do práce. Docela jsem si to tam i užil, hrozně rychle mi to uteklo a fest jsem popracoval.
Hlavně mi ale bylo docela smutno. Nějak jsem si zvykl, že můžu celej den ležet, povídat si s maminkou nebo se koukat na seryjály. Jako v práci je to super, ale nemám rád to, jak je to jiné.

Na to, že mám dovolenou, jsem si zvykl tak dva dny před jejím koncem. Takže si teď zase musím zvykat, že nemám dovolenou. Furt něco.

1. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #277

To je jídlo, co jsem si koupil v Lídlu. Je to nějaká superkostka. Je to hrozně dobré, ale bohužel jsem si koupil jenom jednu, protože jsem netušil, že to bude dobré.
Dneska jsem dojel zpět do Brna. Celej den jsem vlastně prokecal s Evísem, ale stihly jsme jet na nákup, udělat mi háro, uvařil jsem oběd, převlík postel a tak. Klasická nedělní řežyje.

Taky jsem si stihl odlakovat a nalakovat nehty. Mám je už hrozně dlouhé, takže počítám s tím, že se mi bude zítra v práci dementně psát a večer to ostříhám. Ale tak co už.

30. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #276

Večer na mě spinkal Humroch!
Dneska jsme šly s maminkou do města nakupovat. Koupil jsem si dvě trička. Obě jsou vojákovská. Jedno je pouštní a druhé lesní, takže budu všude inkognito.

A pak jsme šly na kafe. Je to super, protože nás tamní servírka už zná. Pamatuje si, že nechci cukry a mlíko a rovnou mi místo toho donese sušeny. Taky si pamatuje, že jsem nenasytný, protože přicupitala chvíli poté, co nám to kafe donesla a zeptala se mě, jestli chci ještě jedno. Řekl jsem, že ne. Pak jsem se ale podíval do maminčina šálku a našel jsem tam ještě značný objem. Tak jsem to změnil na ANO. A dostal jsem zase dvě sušenky. Mám je tam rád.

Taky jsem si večer dělal pedikůru. Patřím k těm lidem, co mají na tlapkách ztvrdlou kůži. Já si vlastně nemyslím, že je to botama. Mám to celý rok a nosím i takové ty zdravotní boty a tak. Je to úplně jedno, nikdy se to nezlepšuje. Ani teda nezhoršuje. Myslím si, že mám kosti v nohách tak nějak dementně rostlé, že je na ně při mé existenci vyvíjen vyšší tlak a proto se to děje. Jinak nevím. A je mi to vlastně i jedno, protože tu ztvrdlou kůži odstraňuji hrozně rád.

Hlavně u maminky, protože ta na to má takovou super žiletku. Pořezal jsem se jenom na čtyřech místech! Takže dobrý.

29. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #275

To je dole pod posilkou. Vůbec tam jsou takové zajímavé artefakty.
Dneska jsem byl takový nějaký unavený. Nebo mi spíš bylo zle z lázeňských oplatků, nejsem si zcela jist. Prosichr už je jíst nebudu. Musel jsem si jít teda odpoledne lehnout a ležel jsem přesně hodinu. Pak už mi bylo o moc lépe.

Taky jsem dnes dělal luštění křížovek. Byly jsme totiž dopoledne s maminkou ve městě. Chtěl jsem si totiž vyřídit takový ten průkaz, abych mohl volit. Tak jsme došly na úřad. Paní v kukani mě poslala někam kamsi, druhý dveře vlevo.

Tak jsem zaťukal, vyčkal a vlezl. Byla tam nějaká úřednická bába. Tak jí říkám, že bych si chtěl zažádat o voličský průkaz. Tak na mě koukala a řekla, že oni to ještě nevydávají. Tak jí říkám, že to mi nevadí a chci si jenom zažádat, aby mi to pak mohli poslat. A ona se mě zeptala, jestli si pro to nemůžu přijít. Tak říkám, že ne. Že minule mi to taky poslali. A ona říká, že to jako můžou poslat, ale je to do vlastních rukou. Tak říkám, že mi to nevadí, že si to nechám poslat do práce. A ona se zas zeptala, jestli si nemůžu přijít. No ne, nemůžu.

Tak jsem ručně vyplnil nějaký papír. Pak jsem jí ho podal a přidal jsem k tomu občanku. Tu mi hnedka vrátila a jako dobrý.

No pak jsme šly na kafe a do drogeryje. Minule jsem si tam chtěl koupit krém na hubu, ale nevěděl jsem, jaký mám a tak jsem si nekoupil žádný. Ale doma jsem se podíval a tak jsem to už dneska věděl. Tak jsem tam zaběhl a jdu s tím ke kase. Paní pokladní říká, že je k tomu dárek. Tak říkám, že hurrá.

Pamatujete si, jak jsem minule kupoval ten krém a Evís řekl té paní prodávající, že je v tom sama? Tak to jsem dostal jako dárek odličovač. Byl moc super, ale už jsem ho skoro snědl. A víte, co jsem dostal dneska? Ten odličovač. Jsem moc spoko. Maminka dostala časák.

No a taky jsme potkali stánek Svobodných. Mamince dali balónek a časák.

V obojím byla křížovka, takže jsem trochu uhasil absťák po křížovce z televizního programu, který mi schraňuje Evís.

Takže dobrý. A ještě jsme byly na kafi.

28. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #274

To je už skoro na konci výletu.

Hra na Evíse. Nevlezl se mi tam vršek teda, ale pálilo mi Slunko do obličeje.

Houby! Našly jsme hrozně moc hub, ale všechny jsme je tam nechaly.
Dneska jsem byl ráno v posilce, pak jsme si dáchly, daly oběd a šly na výlet. Obešly jsme celé Hradisko, což dalo něco přes 13 kilásků a 20 000 kroků, takže dobrý.

Ale hlavně bylo v tom lese hrozně hezky. Až na ty hnědé mouchy. Byly tam celé tlupy hnědých much, které mi furt lezly pod mikinu a pod tričko. A to jsme byly narepelentěny. Záhada.

Zítra musíme do města, protože potřebuju voličský průkaz. Snad to bude humor!

27. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #273

Draci! Stále mě to nepustilo. Těchto draků jsem se na výšce naskládal. Nevýhoda je v tom, že z nich vytékají zbytky kávy.
Dneska jsme byly s maminkou ve Svitavách. Poznatky:

  1. Na poliklinice mají hnusné čekárny. Prý jako za socializmu. Za skříní byl nepořádek.
  2. V nemocnici jsou celkem milí.
  3. V kavárně chodí pořád všechny ženy na záchod. Pořád!
  4. V restauraci mění jídelní lístky a obsluha je kombinace studeného čumáka s otravným ukecancem. Z obou typů má to horší.
  5. Na trzích nic nemají. A nikdo nic nekupuje, protože tu zeleninu si všichni koupili ráno v Lídlu.
  6. Autobusem zpět jezdí velmi hovorní lidé, kteří se mezeří do vašeho soukromého komunikování.
  7. Pes do dvou let jezdí autobusem zdarma.
A i tak to bylo dobrý.

26. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #272

To je moje nová barva na vlasy!
Dneska mi maminka nabarvila háro. Musím říct, že to chytlo zajímavě. Vlastně mám prostě černé vlasy a odrůsty mám spíš modré. Markét by možná řekla, že je to ombré! Hlavní je, že nejsou vidět šediny, takže je mi zase 16.

Zítra jedeme s maminkou na výlet do Svitav. Naposledy jsme tam snad byly, jak jsme tenkrát jely prodávat dědictví. Tak snad zas nepotkáme nějakou nahou babu na kole.

Taky jsem dneska v posilovně vysvětlil, že se jmenuju Jasmín a né "děvče". Prý tam všem holkám říká "děvče", protože si nemůže pamatovat, jak se všichni jmenují. Byl jsem tam sám, takže to podle mě zas tak těžký být nemůže.

25. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #271

To je otevřený obchod. Mají tam mouchy. A kastrole.
Dneska jsem měl zase prozměnu dost neakční den. Ale zase jsme se s maminkou dívaly na historický seryjál, ke kterému hledám chytrosti na Wiki, takže to nebylo zcela marné.

Hlavně furt prší, takže z balkonu sleduji, zda se dřív ucpe naše nebo sousedovic rýna. Sousedovic, to je jasný.

24. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #270

To jsem fotil ráno. Je mi to takové hrozně moc známé, protože jsem kolem toho jako malej furt chodil. Ani nevím, jestli jsem se toho bál nebo nebál.

A tady jsme šly s maminkou na procházku odpoledne. Našel jsem tam toto. Můj děda v tom prý topil! Uhlím.

Tady je zajímavá ta věž tam. Kamion taky.

Tady jsem si chtěl hrát na Evíse.

Tady taky. Říkal jsem si, jak by to asi vyfotil Evís? Takhle?

Nebo takhlé?
Dneska jsem měl docela akční den! Kromě ranní posilky (je to super, že můžu chodit ráno!) jsme šly s maminkou na procházku. Asi 8 km. Šly jsme do části města, kterou jsem vůbec neznal. Více alarmující je, že ji moc neznala ani maminka. Ale o to lepší to bylo. A hlavně bylo zataženo. To mám taky moc rád.

23. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #269

Chech. Humroch a masážní beruška.
V posilce mají ještě pořád záclony. Jinak se tam nic nezměnilo.

Dneska jsem v podstatě celý den ležel a vyjedl z mrazáku všechny zmrzliny.

22. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #268

Je tam i kytka, co se jmenuje sleva. Stojí 10 kerun. Jinak je to fotka z autobusu.
Dneska jsem jel dom. Ráno jsem byl domluven s Markét, že půjdem na kafe. Musí říct, že to bylo super. Měly jsme se potkat ve Vaňkuli. Byl jsem tam trochu dřív a chtěl jsem si dát batoh do takových těch skříněk, co tam vždycky měli. Ale nemoh jsem je najít. Tak jsem čekal na Markét. Ta za chvíli došla a vydaly jsme s k paní u informací.

Ona zrovna telefonovala, takže jsme čekaly. Markét se těšila, jak budu dělat sociální věc. Byl jsem si jist, že to dám dobře a správně. Dal jsem to.

Civěl jsem na tu paní, co něco hlaholila do sluchátka. Ona mě zblikla a začala mi podávat jakýsi kupon (nebo leták nebo nevim, co to bylo). Já jsem řekl "NE!". Řekl jsem to o moc razantněji, než jsem měl v úmyslu, ale chtěl jsem být stručný, aby mohla dál telefonovat.

Dotelefonovala a zeptala se mě, co bych potřeboval. Byla to moc milá paní! To musím uvést hned ze začátku. Byla starší a hezky se usmívala. Pozdravil jsem a začal slušně. Něco jako "já bych se chtěl jenom zeptat". Ona mi ale hupsla do řeči a řekla "úschovna zavazadel?" A já zas "NE! Chtěl bych vědět, kde jsou takové ty skříňky, kam se mohla dát taška! Takže ... vlastně ... ano. Úschovna zavazadel." Umh. Dozvěděl jsem se, že už to tam nemají. Tak jsem poděkoval a odbelhal se s batohem pryč.

Markét mi pak řekla, že přemýšlela, proč jako říkám té paní, že nechci úschovnu zavazadel, když ji chci. Ale nechala se jako překvapit, jak to teda dopadne. Já jsem ale chtěl skříňky na tašky. Podle mě to není žádná úschovna zavazadel. To maj leda na nádraží.

A jinak jsem dojel dom, byly jsme s maminkou na kafi a měl jsem zmrzlin. Takže dobrý.

21. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #267

Jako už tu limitovku máme docela dlouho, ale dneska jsem si omylem donesl ke stolu prázdnou hranatou tubu, protože jsem s tím zapomněl v kuchyňce zarecyklovat.
Dneska byl taky fajn den. I když trochu smutný, jelikož je nás zase o jednoho méně (ne teda, že by někdo umřel). No co už. Taky mi začala dovolená!

Zítra jedu busem dom. Snad nepojede moc lidí. Brno už je zas plný studentů a jiných lidí, co tu obvykle nejsou, když jsou prázdniny. No co, kdyžtak budu dělat, že jsem těhotný.

Taky (Mraketo!) doufám, že jdem zítra dopo s Markét na kafe. A pak teda jedu dom. Chich. Připadám si v poslední době tak hrozně moc sociální!

20. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #266

Jedna oblohová, na které je z 1/9 budova.

Dneska jsem měl moc super smací den! Ale bohužel se mi v 8 večer povedlo usnout, probudil jsem se teď a jsem hrozně zblblý. Takže musím jít pokračovat.

19. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #265

Pekelný oběd. Nejlepší je salát!
Dneska jsem měl fajn den. Hustě jsem popracoval a byl jsem v posilce. Ale hlavně jsem večer viděl film! Celej film. Moc se mi to líbilo. Už jsem neviděl film dost dlouho. Minule jsem viděl totiž jen půlku. Nyní jsem to vydržel. Připadám si hrozně moc kulturní.

18. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #264

Hrál jsem si na Evíse. Vypadá to jako nějaké sladké jídlo. Dobře, nevypadá to vůbec jako jídlo, ale jistě to má sladkou chuť.
Dneska byl dobrý den. Veselý, popracoval jsem, v posilce jsem si to užil. Už je mi líto, že jenom 3 dny a pak mám tu dovolenou. Dovolenou nikdo nechce.

Ale pak se zase moc těším dom! Jsem úplně ambivalentní. Nebo ne, nejsem. Vůbec. Ale asi jo, jsem. Každej chce dovolenou!

17. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #263

Mám temné zátiší s chrápajícím psem a lžičkou. Je to teda ze včera.
Dneska jsem měl normální neděli. Moc jsem si to užil v posilce a pak jsem došel dom a spal, vařil a tak. Koupil jsem si sušené borůvky. Nevim, co mám dělat. Mám z nich dost fialové zuby. A jazyk. A vnitřek pusy. Je to čupr. Snad to do rána olížu, protože umýt kartáčkem se to teda nepodařilo. Trochu jo, ale ne úplně. Asi budou sušené borůvky na nějaký čas moje favoritní jídlo. Je to fakt prča.

A taky jsem si nalakoval nehty. Na černo. Musím vnést do našeho kanclu trochu ženskosti. Přeci jen jsem to já, kdo tam má k ženě nejblíže.

Hrozně už se těším dom. Snad bude hezky, už jsem nám naplánoval výlet. Když bude hnusně, tak budu předpokládat, že moje maminka má pláštěnky. A teplé oblečení pro sebe i pro mě, protože já s sebou klasicky nic nepovezu. Chech!

16. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #262

Ořezko s rybama. Ořezal jsem v něm všechny pastelky pana ředitele.
Dneska jsem hrozně dlouho spal a pak si vlastně celý den četl (kromě venčení psa a recyklace surovin). Chybí mi už jenom dvě kapitoly a mám 4. knihu. Pak už jen jedna a budu zase čelit tomu, že nevím, co si přečíst teď.

Taky mi příští týden snad začne dovolená. S hrůzou jsem zjistil, že mi zbývá ještě 15 dní. To je děs. Co furt s tím. No tak jsem si řekl, že zas pojedu prudit domů, protože to je dobrý. Hlavně mi maminka furt vaří kukuřice a koupí mi tolik zmrzliny, kolik chci.

15. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #261

Markét pro mě zas přijela a jely jsme do Rébia. Neměl jsem oběd. Jako skoro každý pátek.
Dneska jsem měl pátek a byl jsem celkem demotivovaný, protože to byl takový náročný týden. Ale pak jsem šel do posilky a moc jsem si to tam užil. Zjistil jsem, že umím pravou nohou udělat jednonožný dřep. Zatím je to dost bída, ale zvednu se. Vlastě jsem si zacvičil tak dobře, že jsem měl fyzický problém s odchodem, neb je to do schodů. Takže dobrý.

14. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #260

Jedno Tesko před deštěm.
Dneska jsem měl docela fajn den. Ráno byl release, takže jsem se moc nevyspal, protože jsem musel nadřív do práce. Ale bylo to zcela úspěšné a dopadlo to dobře.

No a jinak byl takový normální den. Naučil jsem se nový vtip, který nechápu, protože u něj nebyla Mraketa, aby mi ho vysvětlila.

13. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #259

Jehličí. Interní vtip.
Dneska jsem měl super den! Už dlouho jsem neměl tak dobrý den!

Solidně jsem popracoval. Jakože fakt hodně. To mám rád. A pak jsme jeli k Pepimu dělat opožděnou rozlučku s Markét, takže jsme se zase potkali všichni. Zcela v harmonyji.

Seděli jsme u ohně a grilu. Hrozně mě bolí v krku a jsem hrozně vyřvaný, protože jsem furt hulákal a hlasitě se smál. Prostě dobrý.

12. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #258

Tady máte můj stojánek na šípy.
Dneska jsem dělal střílení z luku. Musím říct, že jsem si myslel, že v tom budu obdivuhodně špatný, ale docela mi to šlo. Tím nechci říct, že jsem byl fakt dobrej, ale hodnotil bych se Nad očekávání.

Taky se nikdo nezranil. Zřejmě proto, že všichni dbali pokynů.

No a jinak to byl celkem dobrej den. Hlavně už jsem nebyl tak moc smutnej. Takže dobrý.

11. září 2017

Každodenní fotokrám podruhé #257

Chtěli jsme jít jíst ven, ale byla tam moc zima, takže jsme se usadili do foajé.
Dneska jsem měl divný den. Jsem hrozně moc smutný. Zcela iracionálně, takže předpokládám, že se jedná o menstruační cyklus. Z toho jsem byl teda trochu poveselen, ale stejně jsem stále moc smutný.

Přitom jsem měl docela dobrý den. Ale byl jsem smutný, no. Povedlo se mi ale naplánovat dovolenou. Tak doufám, že bude hezky, abychom mohly s maminkou udělat nějaký ten výlet. Něco jako když jsme minule šly několik hodin na Slunci po silnici. Dobrodružné! A pak jak jsme si chtěli koupit vodu, ale oni měli v té restauraci jen pivo. Prostě dobrý. Ale furt jsem smutnej.

Jo a zítra budu dělat lučištníkování. Ještě nikdy jsem to nedělal. Hlavně mě zajímá, jak bude ošéfované to, abych někoho nezranil. Je to podle mě docela jednoduché. Prostě stačí, že jste jantar. To já jsem.