31. března 2017

Každodenní fotokrám podruhé #93

To jsem vařil sám. A v jedné olivě jsem našel pecku. Tak tu jsem nejedl.

Tady jsem já, kterak čekám na bus. Fotil jsem to proti slunci, ale nijak jsem to needitoval. Doufám, že jsem byl vysmrkaný. A ty uši vypadají fakt dobře. Možná zvážím plastiku, až se budou takové plastiky dělat bez rizika. Lžu.
Dneska na obědě jsme se s Markét chválily. Jakože jsme chytré a úžasné. Já jsem řekl, že si vlastně ani nepřipadám divný. Že sám sebe považuji na normálního. Markét mi pak řekla úžasnou větu, kterou si sem musím napsat (a budou blbě uvozovky): "V tvém mozku je to jako na tvém stole. Není to problém, ale když přijde normální člověk, tak se diví."

Můj stůl je přeplněný věcma. Je na něm asi tak všechno, kromě úplných blbostí (rakety, rachejtle, boler, strunatec a tak). Přetíká to na všechny strany a je to v několika vrstvách. Super je, že mi tam kolega ve středu omylem udělal potopu, protože po stolech převrhl džbán s čajem. Ani mi to nějak nevadilo, jenom je trochu pokrabacená moje sbírka post-itů. Všechny moje hračky byly otřeny, což je moc super, protože jsem to nemusel dělat já!

No a jinak jsem měl fajn den a hlavně tam zase svítilo Sluníčko. Dneska jsem šel poprvé bez šály.

Žádné komentáře:

Okomentovat