30. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #123

Tady jsem já na ruském kole. Asi dělám, že se bojím nebo dělám, že se nechci fotit. Už nevím. Prostě něco dělám.
To je asi toto z toho ruského kola. Taky to fotil Evís.
To taky fotil Evís. Jak vidno v pravém horním rohu, pronásleduje nás labuť.
Dneska jsme jeli na pouť! Já vlastně ani nevím, kdy jsem na takovém místě byl naposledy. Možná u nás na maloměstě, když byla na náměstí, ale stejně už si to nepamatuju.

No bylo to dobrý, ale má to určité dost negativní aspekty. Nejhorší jsou asi nafukovací balónky, které někomu uletěly. Viděl jsem celkem tři, což už je fakt brutální nálož smutku. Celkem jsme byli na třech atrakcích. Já chtěl samože na ruské kolo, protože to je podle mě ta nejvíc soft atrakce. Buď na tom děláte, že spíte a jenom se tak pohupujete nebo čumíte dolů. Zvládl jsem oboje.

Pak jsem absolvoval to stejné, jenom v rychlejším provedení. Nevím, jak se to jmenuje, ale je to taková dlouhá lavice. Na tom mi bylo na začátku dost divně, protože mám stále problém s tlakem a krví ve své hlavě, ale asi po třech obrátkách si moje tělo zázračně zvyklo a moc jsem si to užil. No a pak jsme ještě s Evísem daly labutě.

Tam se nám stala taková věc. Prostě jsme normálně čekali, až na nás dojde řada. Nex jakože nejede, ale natočí nás, kterak jedeme. No tak jsme tam stáli a čekali. Pak teda hurá, tři minuty potěšení předchozího turnusu minuly a my se s Evísem hrnuly k labuti. Spolu s námi k ní ale došla nějaká rodinka s malýma dětma, tak jsme se otočily k další. No Evís už do ní nasedl a já jsem si chtěl přisednout, ale v tom se před tu labuť nacpal nějakej chlap a začal hulákat "takový velký krávy a nechají děcko čekat!" No tak jsem se prostě procpal vedle toho chlapa a usedl jsem vedle Evíse.

Chlap byl asi dost zklamanej, protože ponejspíše trpěl klamným dojmem, že tato jeho žádost zapříčiní, že zase vysedneme. No nestalo se tak a prostě jsem nám zapl pás a ani se na něj nepodíval. Evís taky ne, takže jsme bohužel nevěděly, jak vypadal. Chlap teda odešel. Jako chtěl jsem mu něco říct, ale zase jsem nechtěl být vulgární před tím dítětem (kterému bylo asi tak 12 let) a tak jsem se spokojil s tím, že byl ten chlap prostě jenom naštvanej. Zase to byl jeden z okamžiků, kdy bych klidně vystoupil a další tři minuty si počkal, kdyby to ten pán řekl slušně nebo tam aspoň čekal spolu s námi od začátku minulé jízdy. No ale smolík. Měl jsem radost!

Pak už jsme se lokotočovat jako nechtěli a tak jsme šli nakupovat blbosti, které tam měli. Hlavně cukrovou vatu, pendreky a jiné hovadiny. Nedovezl jsem žádnej suvenýr mamince, protože jsem kriticky zhodnotil, že novou dřevěnou naběračku nechce, kolíčky má a na perníkové srdce se jí taky prášit nemusí.

Musím ale říci (což se mi jako líbilo), že ty lidi musí solidně vydělávat, protože jsem od oka řekl, že jsme tam mohli nechat skoro litras. S tím, že jsme tam měli i pouťové kafe, které bylo velmi dobré. Zemanova kavárna by se mohla učit. Jako dobrý. Fandím jim! Musíme zase na nějakou pouť jít. Hlavně na to ruské kolo, to je prostě dobrý i pro netrénované.

29. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #122

To mám na stěně. Je to už asi docela vzácnost, protože si myslím, že už to na pultíku v knihovně na FF neseženete.
Dneska jsem měl sobotu. Například jsem si převlík postel a snažil se odpočívat. Docela mi to i šlo, jenom díky tomu nemám lepší fotku.

Čtu teď dedektivku, která je hrozně nudná a tak se potácím někde kolem poloviny a nějak to nemůžu dojíst. Já tak nemám rád, když si vyberu nudnou knihu. Ale tak co už. Je fakt, že mě docela zajímá, jak to dopadne. Ale ten proces, než se tam člověk dostane.

28. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #121

Chlupolep. Markét to donesla včera do práce a od té doby si s tím furt žehlím gatě. Už jsem toho docela dost vypotřeboval, ale nějak si nemůžu pomoct. Dokonce jsem s tím ojezdil i židli. Je to super věc. Moje maminka to má taky doma, ale tam jsem tomu až tak moc nepodlehl. V práci je to těžké, když to mám v podstatě hned vedle nedominantní ruky.
Dneska byla v práci kopcová legrace. Patrně proto, že byl pátek. Teda u nás je vlastně pořád legrace, ale třeba dneska jsem se smál tak moc, až jsem regulérně plakal. Takže dobrý.

No a taky ráno hrozně pršelo. Vzal jsem si teda deštník a byl jsem na sebe moc pyšný a říkal jsem si, že to musím hned říct Evísovi. Jakože jsem tak moc schopnej.

Jenže pak jsem ho dal na nádraží do batohu, protože mi dost překážel. No a zapomněl jsem na něj a měl jsem ho tam celý den a večer v posilce jsem na něj přišel a došlo mi, že jsem jednak chodil jak manták v dešti jenom v kapci a druhak jsem si tím trochu pomáčel oblečení (to, které jsem měl v batohu). No takže jsem se nepochlubil. Ale zas je fakt, že ten deštník normálně v tom batohu uschnul a já ho tedy zas nenechal v práci, což jsem tak měl minulý půlrok. Takže jako dobrý.

27. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #120

Tady je moje polífka. Pokud započtu i dopravu (poměrově), tak stála 70 korun. Ta minulá, co přišla asi na pade byla o moc lepší. Takže smutek. Ale i tak jsem byl moc spoko.

A tady jsem vytvořil škrabací obrázek, což je další z věcí, kterou mi Evís koupil, když nakupoval v tom hračkářství.
Dneska jsem měl dobrý den. Hrozně moc jsem popracoval, jsem z toho spoko. A pak se pro mě do práce stavil Evís, takže jsem nemusel šalinou a pěkně jsem se cestou koukal na kamiony.

26. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #119

Tohle je super věc. Když to bílé potřete vodou, tak se to obarví. A až to uschne, tak je to zase bílé a můžete to udělat znova!
Dneska jsem měl takový normální den. Docela veselý byl, protože už mi nebylo tak moc divně. Ale furt mi je jemně divně, takže se znovu těším do postele.

No a furt nejsem kecací. Ale dojedl jsem platíčko pyridoxinu, takže už mám jenom jedno.

25. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #118

Tak už jste viděli JAPO papírové kapesníky v krabici (JAPOsníčky), JAPO kamion a tady jsou JAPO kapesní papírové kapesníky (JAPOkasníčky).
Dneska jsem měl ne-moc-dobrý den, protože mi není moc dobře. Jakože nic mi není, ale jsem takový unavený. Svádím to na své hormony, protože když jste ženská, tak můžete. I když jste kamion, tak to taky můžete.

Ale jinak jsem měl fajn den. Evís byl v hračkářství a nakoupil mi tam horně moc věcí, ale ukážu vám je někdy jindy. Prvně si s nima jdu hrát.

24. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #117

JAPO kamion. Tentokrát to nejsou kapesníčky, ale prostě JAPO-autíčko-kamion. JAPO je super.
Dneska jsem měl super den! Hlavně jsem včera zapomněl, že mám jít dneska na preventivku na gyndu. Ale telefon mi to oznámil, takže jsem tam šel.

No bylo to fakt dobrý. Samože na gyndu nikdo nechodí rád (narozdíl od zubaře), ale bylo to vlastně dobrý a pozitivní. Sice jsem tam 30 minut čuměl, ale stálo to za to, protože tam byla nějaká důchodkyně, co se hrozně rozčilovala, že čeká už 20 minut. Byl jsem moc spoko, protože jsem šel ještě před ní, hihihi. Ona už se samože rvala do dveří přede mnou, ale smolík.

No a hlavně byla paní doktorka moc spoko z mých zdravotních pokroků. No jsem na sebe hrozně hrdej, protože aby to nebylo trapné (jakože když vám vyšetřuje prsa a pak když vám vyšetřuje pohlavní orgány), tak se paní doktorka snaží dělat smalltalk. Já jsem v tom byl vždycky naprosto příšerný, takže mluva se mnou byla o moc trapnější, než kdyby mě vyšetřovala a všichni mlčeli (teda všechny mlčely, protože i sestřička je holka). No ale dneska jsem naprosto plynule mluvil o té velikonoční dovolené a ještě jsem byl docela vtipný. Nejasmínovsky vtipný, takže to nebylo awkward. Fakt dobrý, musím se pochválit.

Ale. Prostě uvnitř ordinace je převlíkací kabinka. Po dovyšetření poprsí jsem byl vyzván, abych se šel do kabinky nachystat. Tak jsem tam zaplul, zatáhl jsem závěs, sedl si na židli a začal si zouvat boty. Sám sebe jsem se zeptal, proč jsem se sakra schoval za plentu, abych si sundal boty. Netušil jsem. Pak jsem si sundal kalhoty a boxerky a vylezl jsem ven. Furt jsem přemýšlel nad tou šarádou se závěsem. No na křesle jsem teda mlel o sněhu na sjezdovkách, ale uvnitř jsem dumal nad tím, že je to prostě hloupé, zatáhnout závěs, sundat boty a gatě a pak stejně vylízt ven. Jako co jsem tím schoval? Stejně je všechno vidět.

Tak jsem se rozhodl, že to při zpětném oblékání neudělám a prostě jsem si jenom natáh spodky, gatě a zašněroval si boty bez plenty. Přišlo mi to o dost míň blbé. No paní doktorka se mezi tím dívala do mé zdravotní karty a zjistila, že jsem byl i na preventivní prohlídce. Tak říkám, že jsem tam ještě nebyl. A ona že to ne, ale že vidí v počítači výsledky. A prej všechno dobrý. Moje játro (to fakt řekla!) i ledviny jsou v pořádku.

Byl jsem moc spoko. Ona taky a že prej si mám vzít čokoládu, když jsem takový šikovný a všude na ty prohlídky chodím. Měla totiž na stole mističku s čokoládkama. Tak jsem si hned jednu vzal. Bílou! No a tak že už je to všechno a mám jít. Tak jsem jim popřál hezký den a vypadl jsem. A cestou zpět do práce jsem si vzpomněl, že si nikdo z nás nevzpomněl, že jsem zapomněl uhradit to plastové zrcadlo. No co už.

23. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #116

S Evísem na kafi.

Duha!

Vejce.
Dneska jsem měl fajn den. Ráno jsem si zaposilkoval a pak jsme jely na nákupy! Prvně teda na kafe.

A pak se mi stala super věc! Nakoupil jsem si nové spodní prádlo! Totiž moje spoďáry již měly něco za sebou. Hlavní problém byl, že ten typ, který jsem nosil, přestali vyrábět, takže jsem neměl čím obnovovat spoďárový park. No a dneska jsem to vyřešil. Nalezl jsem totiž pasující boxerky, takže jsem si jich několik nakoupil. Počkám, až v tom šopu dostanou nové zboží a nakoupím si ještě další, abych měl hodně barevných variací. Zatím mám dvoje vojákové, nějaké černé, šedé a cosi s cool potiskem a svítivou oranžovou gumou. Chlapi maj prostě cool spodní prádlo.

No a hlavně jsem si řekl, že to tady můžu takto bez obalu povykládat, protože to stejně všichni uvidí, jelikož mi moje spodní prádlo ze všech gatí furt leze. Je hrozně zajímavé, že Markét je na to už tak zvyklá, že ji ani nenapadne mě na to upozornit, když jsme někde mezi lidma. Prostě normálka. No co už. Ale prostě jsem hrozně spoko, že mám pasující prádlo. Viděl jsem nějakou televizní reklamu a tam nějaká paní říkala, že je to prostě základ všeho.

22. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #115

Večerní stolňohraní.
Dneska jsem měl celkem odpočívací den. Poté, co jsem se vrátil z posilky jsem další 3 hodiny střídavě četl a pospával, takže jsem moc spoko.

A večer jsme s Evísem hrály stolní hru, kterou jsme si trochu upravily, abych i já měl šanci. Super na tom je, že celkem hra obsahuje 150 bodů. Na konci jsem měl 75 a Evís taky. Prostě dobrý.

21. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #114

Já mám samé fotky ze stolečku v práci. Ale musím vám ukázat, jak je Markét hustá. To já jsem musel tento týden její kalendářovou kočičku malovat nadvakrát, protože se mi napoprvé moc nepovedla a ani Pepi to nemohl poznat. Na druhý pokus už to ale bylo OK.
Dneska byl fakt pátek. Včetně zpěvu a dělání hovadin, takže jsem se moc moc smál. Tak měsíc zpátky nám nahoře ve foajé udělali nové posezení (už tam nemáme dva gauče, ale něco totálně designového, takže nepoužitelného) a tak jsme si tam dneska dokonce s Markét na chvíli sedly a používaly to. Dobrý. Jo a v automatech už nemají tyčinky, které mám rád. Ale zase je měli v Bille ve slevě a nakoupil jsem je já i pan ředitel, takže nemám nedostatek.

No a jinak dobrý. Už nejsem nemocný. A ani nesmrkám. I tak už jsem ale vysoplil všechny svoje JAPOsníčky.

Takže tak.

20. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #113

Dneska přišla!
Dneska jsem měl normální den. Asi se mi nestalo nic moc zajímavého. Ráno jsem potkal zamrzlé kaluže! Mám furt pocit, že je tak začátek března. Ale je skoro konec dubna. Dost mě to mate.

A nechce se mi kecat, jdu si číst knihu.

19. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #112

Můj nový roller na nohy. Je to úplně úžasná věc a jsem moc spoko, že ho mám. Bohužel jsem ho zapomněl v práci, ale to neva, on tam na mě počká.
Dneska mi přišla objednávka z TheraBandu. No kromě toho foumáka na nohy jsem si objednal i dvě posilovací gumy. Chtěl jsem modrou a zelenou. A oni mi poslali modrou a červenou. Tak jsem jim psal, že je to jako blbě a co s tím (nejde o barvy, jde o stupeň odporu, který je barevně odlišen). No a hned mi volala nějaká paní a omlouvala se, že jsou mantáci a že mi ten zelenej hned pošlou. Ten červenej si můžu nechat od cesty, protože jsou mantáci a popletli to.

Cool! Je to od nich moc milé. Myslel jsem, že to budu muset vracet, protože jeden stál asi 250 kerun, ale jsou prostě hodní. A chápu, že se jim administrativně nevyplatí, kdybych to vracel, ale stejně jsou super! Až zase budu potřebovat něco, co tam prodávají a mají to tam, tak si to tam určitě koupím.

A jinak jsem měl dobrý den. Teď jsem si 30 minut dělal 13 snídaní. Dvě mám ještě v práci, takže to dohromady nemusím tři týdny řešit. Takže dobrý.

18. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #111

Tady je úplně nejvíc moc pravá belgická pralinka. Prý se to tam všude válí. Pralinky a pivo. Tak jsem si jasně vybral.
Dneska byl docela fajn den. V práci jsem solidně popracoval a pak jsem šel do posilky.

Nějak mi vůbec nepřijde, že ještě včera jsem byl na té chatě. Myslím si, že jsem tam byl asi tak před měsícem. Mám asi zase nějaký problém s vnímáním času.

Nicméně jsme dnes s Markét narazily na hrozně zajímavou věc. Když jsme žraly ty pralinky, tak mi Markét řekla, že ji z toho svědí horní patro! Já jsem byl dost vyjukaný, protože mě taky někdy svědí horní patro. Ale ne ze žrádla. Mě svědí horní patro tehdy, když mi nějaké zvířátko očichává tu část obličeje, kterou máte přikrytou rouškou, pakliže jste třeba chirurg. Prostě ke mě přijde třeba pes a začne mě oňufávat. Tak to mě pak moc svědí horní patro. Nebo když to mě pucá kocour a zkoumá, jak asi chutnám.

No chtěl jsem si o tom něco počíst, ale našel jsem jenom to, že je to příznak alergie. Tak já nevím. Markét je alergická na smetanové sladkosti a já na zviřátka, co mi dělají u obličeje fufy-fufy. No co už.

17. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #110

Tady je fotečka z cesty zpět. Pršelo, takže mi Evís nechával na skle kapky deště, protože to tak mám rád.
Dneska jsme dojeli dom. A vybalovalo se. Vlastně to bylo docela dobrý, nějak jsem měl dojem, že je to vždycky katastrofa. Ale už mám vypranou i mikinku s koníkem. Doufám, že mi do zítra uschne. A taky doufám, že tam přestane pršet. Díky mému zaměstnavateli mám dva deštníky, ale oba mám v práci. No co už. To já jenom tak.

Jsem hrozně rozladěný. Dočetl jsem knihu, ale byla tak děsná, že jsem na ni musel na Goodreads napsal recenzi. Jako nebudu to sem dávat, prostě ale měla to být dedektivka. První polovina docela solidní, i když to na mě byl moc slaďák, a druhá polovina úplně dementní červená knihovna o nesmírném utrpení mladé dívky. Uáá. A končí to samozřejmě otřesně, její lover nesne. Uáá. No špaténka.

A zítra zas do práce! Už se tam těším. Obědy mám uvařené, v Rébiu mají zase prdinec. No nemůžu mít všechno. A nebo jo, můžu.

16. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #109

Tohle je výhled z ložnicového okna. Musel jsem teda otevřít takové to střešní okno a strčit tam telefon, ale je to podle mě super pohled!

To jsem vyfotil na procházce. Dokonce při tom a mě nasněhalo a spadlo pár krup. Prostě dobrý.

A tady jsme krbovali, protože byla moc moc zima a sněžilo a padaly ty kroupy a tak.
Dneska je poslední den dovolené. Museli jsme jet dokoupit kapesníky a snědl jsem hrozně moc nějakých malin v bílé čokoládě. Ale nelituju toho!

Jsem dneska vlastně takovej docela smutnej. Ani nevím proč. Ale večer jsme si pak poplkaly s Evísem a měl jsem jablka, takže jsem víc veselý. A taky jsem si mohl na krbu šodat dole s tím cucátkem vzduchu, takže jsem už docela spoko.

Taky jsem napsal mamince esemesku, protože jsem jí nemohl koupit a poslat pohled, protože tu žádnej nemaj.

Ale i tak to byla to byla dobrá dovolená. Musím ji ale dát na žebř až pod Prahu (protože to bylo best!) a i pod Jeseníky, protože to bylo taky lepší. Ale spíš za to může to počasí a taky délka pobytu. Ale jsem moc spoko. Měl jsem i pizzu.

A vím, že teďkonc píšu hrozně zmateně, ale povídám si během toho se zbytkem osazenstva.

Jo a taky jsme s Evísem šly hrát kulečník. Problém byl, že mi to moc nešlo (takže jsem mohl šťouchat několikrát za sebou, aniž bych dal jámu) a taky je to dost debilně udělaná místnost, takže jsme to po jedné hře zabalily. Ale i tak dobrý.

15. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #108

Jsme usmrkanci.

Ale máme papáju!
Dneska jsme měli spíš jako leživý den. Ale vylezl jsem ven celkem třikrát. Prvně jsme jeli na nákup, pak na oběd a pak pro pizzu. Na webu jsme se dočetli, že ji obvykle dodávají až za dvě hodiny, takže jsme na to chtěli vyzrát tak, že si tam pro to jako zajedeme sami. Že přece v restauraci nemůžete na jídlo čekat dvě hodiny.

Nápad super, ale bohužel měli zrovna obří objedávku za 4 000 kerun, takže prej minimálně hodina čekačka. Tak jsme jeli zas zpět a prostě jsme si uklohnili na chatě.

A jinak spíš odpočíváme, protože jsme všichni nachcípaní. Někdo je na tom hůř a někdo líp, no. Ale i tak jsem furt moc spoko. Odpoledne jsme byli hrozně sociální a hráli jsme stolní hru. Dělal jsem roli předčítače otázek, protože jsem úplně blbej a nejde mi dělat ta sázící část. Ale i tak jsem to furt mrvil, protože mi ta sázácí část nejde ani pasivně. No co už. Líblo.

Taky jsem dočetl knihu a začal jíst další. Takže dobrý.

14. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #107

Tady je fotečka z rána, když jsem si četl knihu. Večer jsem to dočetl, takže jsem spoko i nespoko, protože se mi moc líbila.

Tohle je poslední fotka dne, ale je jako druhá, protože jsem to pojmenoval jako mamrd. Je to potok, co teče pod chatou, takže za naší zahrádkou.

Tady je Evís (pod dekou), pes a já na gauči.

Tady je košťol, kolem kterého jsme dělaly ostudu.
Dneska byl úžasný den (přestože mám takové tmavé docela depresivní fotky. Ráno jsem vstal, udělal si snídan a četl jsem si. A pak, až se probudil i zbytek, jsme šli na procházku. Ta trvala asi 2 hodiny a šli jsme kolem nějakých vodopádů a čehosi. Moc jsem si to užil, protože jsem byl konečně zas v lese.

Pak jsme došli zpátky a jeli jsme na oběd. Měli tam mít nějaká jídla z tofufánků, ale změnili jídelák, takže jsem si dal salát s kozím sýrem a k tomu ještě zelenový salát, abych toho jako měl hodně. Byl jsem moc spoko.

Pak jsme dojeli zpět a já jsem si četl. A pak jsme šly s Evísem ven. Potkaly jsme ten kostel, kolem kterého je hřbitov a zeď. Kolem toho kostela chodily nějaké děti v bílém a dělaly kravál. Asi to ale mělo nějaký náboženský smysl. Moc se nám ten kostel líbil, takže jsme se s ním fotily. Výsledek můžete vidět na Twitteru. Až mi bude někdy smutno, tak se na to vždycky podívám.

Pak jsme šly ještě na jakousi vyhlídku a pak zpátky na chatu. Vlezly jsme na zahradu, kde je taková ta velká zahradní houpačka. Když se mi nás nepovedlo vykydnout, tak jsme šly hrát fotbal, protože jsou na zahradě branky. Prvně jsem byl dost marnej, ale pak se mi nějak povedlo dát i gól, který nebyl vlastní. A pak jsem se popíchal o keře, tak jsme šly dovnitř.

No a večer jsme dělali oheň a vařili na něm kuře a špekáčky. Já jsem svého tofufana sežral ještě před ohněm, ale nijak mi to nevadilo. A hlavně jsem pak furt stál před tím ohněm, protože mi byla zima. Ale i tak super, moc jsem si to užil. Prostě dobrý.

13. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #106

Tady je kus předzhrádky. Je tam hodně kytiček. Nejsem si jistý, že to patří k nám nebo k sousedům, ale to je asi jedno.
Dneska jsme na dovolené. Až do pondělka. Asi vám to povykládám až pak, protože to musím psát na telefonu, jelikož se mi nedaří přihlásit na noťasu a mám jen telefon. Co už.

Né, tak nakonec se mi to nějak povedlo a pomocí telefonu a třech dalších mailů jsem se teda přihlásil.

No cesta sem byla celkem v pohodě. Dálnice podle mě skvěle jela. Nakonec jsem zjistil, že jsme v Beskydech. Máme hezkou chatku, kde všude něco je. Prostě na každém milimetru je nějaká dekorace. Není nevkusná, ale je tam. Například se nelze posadit na lavici v předsíni a opřít se, protože je hned za tou lavicí plejáda dekorací a vy se o ně opřete zádama.

Taky mám dost děs ze schodiště, které vede do horního patra, kde jsou ložnice. Je dost prudké a já se ho bojím.

Ale jinak je to moc super. Lednice má zásobník na led, je tu vířivka, sauna, záchod a každý pokoj má vlastní televizi. I koupelna. Kuchyň. Ložnice. Herna (tam je bylyárd!). Jenom záchod teda ne.

No a na večeři jsme byli v nějaké blízké restauraci. Povedlo se mi nakombinovat si pokrmy tak, že jsem měl asi 9 druhů zeleniny. Jsem moc spoko! Taky je tu restaurace, kde vaří jídla, ve kterých je tofu. Prostě dobrý!

12. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #105

Mám potřebu vám ukázat, že už mám skoro baletní nohu! Jenom vypadá dost disproporčně, ale na to už u mých fotek musíte být zvyklí.
Zítra mám dovolenou, protože jedeme na dovolenou. Už mám skoro sbaleno *nervózně se ohlíží na polovyzvracený kufr*. Myslím, že mi to s každou cestou někam jde o poznání lépe!

No nevím, jak tam na tom budu s psaním plků, protože si neberu stroj. Budu jen na telefonu. Předpokládám, že to nějak udělám a nic nepoznáte, ale tak prosichr.

Jinak jsem měl dneska dobrý den a hodně jsem s smál. Hlavně tomu pouličnímu informačnímu systému.

11. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #104

"Chceš jahodu?" "Ne." "Já bych ti ji oprala." "Jo!"
Jak vidno, Markét dnes donesla jahody. A taky hrozno, ale to jí žeru úplně běžně, takže jsem to nefotil. Na obrázku taky můžete vidět můj fix, který jsem dostal na TSPčkách někdy kdysi dávno. Furt ho mám. Jenom jsem mu trochu okousal klobouček. A nožičku. To já tak dělám.

Dneska jsem měl fajn den. Takový normální. Jenom je už zase nechutná zima, což nemám rád. Od jisté chvíle mám totiž strach o své močové cesty. Byť s nima žádnej problém nemám. Ale musím na to dost často myslet. Hlavně v případě, že fouká vítr.

10. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #103

Ona je ta housenice vlastně taková trochu smutná. Tak jsem ji nechal koukat na žvejkačku, protože ty má každej moc rád. A taky jsem s ní v práci různě nakukoval na kolegy. Tedy ta housenka nakukovala.
Dneska byl docela dobrý den. Venku bylo Slunko, takže jsme se šly s Markét nažrat pod strom. Měl jsem kolem pasu mikinu, abych zase nenachladl, takže snad harmonie.

Dal jsem si celkem tři kávy a vůbec mi z toho nebylo špatně. Jsem fakt rád, měl jsem trochu obavu. A ještě vám musím říct, že jsem si začal čistit zuby bělicí zubní pastou, která slibuje, že za týden máte o odstín bělejší zub. Jsem zvědav. Jsou na ní namalovaný úplně šedý zuby a pak jako úplně bílý. Asi neznám nikoho, kdo by měl šedý zuby. Většinou mají spíš tak jako odstíny žluté. Je to zajímavé.

9. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #102

Ve výběhu pro pesany.
Dneska jsem měl celkem fajn den. Několikrát jsem během dne usnul, takže dobrý.

Taky mi jeden z nejlepších magazínů dnešní doby publikoval článek, takže jsem vlastně redaktor. Tu úžasnost si můžete přečíst tadyk.

Taky jsem si uvědomil, že jdu příští týden do práce jenom na tři dny a hned jsem si udělal tři obědy, takže už nebudu muset nikde nic objednávat.

No prostě normální neděle. Skoro celou jsem ji (krom posilky a procházky se psem) pročetl. To mám rád.

8. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #101

Vím, že už jsem to dával na Twitter, ale tady je to celé, i s kusem maminky. Na fotce jsme v Zemanově kavárně.
Dneska přijela maminka! Bylo to moc super, ale hrozně rychle to uteklo. Za zmínku jistě stojí naše návštěva Zemanovy kavárny. Chtěl jsem tam maminku vzít, aby jako viděla tak kus umění. Jako dobrý, vevnitř parádička, žejo.

Tak jsem objednal kafíčko. Maminka se toho napila a prohlásila, že je to teda pěkně hnusné. Maminka měla lungo, já normální espresso. Bylo mi jasné, že pokud je hnus naředěnější lungo, ta moje mana bude naprostou esencí nedobrosti.

Bylo to fakt strašné. Ani popsat se to nedá. Pokud chcete zjistit, jak chutná fakt otřené kafe, běžte do Zemanovy kavárny. To je snad dokonce na nějaké ocenění, jinak to snad ani není možné. Zkusím sem nalákat Markét. Dost mě zajímá, co by na to řekla.

7. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #100

Tady odpolední kavárnové kafe v kavárně, kde jsem nebyl několik let. A předtím jsem tam vlastně byl jen jednou a polili mě kafem. Dneska se jim to nepovedlo.
Pracovně jsem měl dnes výborný den. Taky jsem už nebyl smutný. Ale! Neměl jsem na dnešek oběd. Markét taky ne a tak že si jako objednáme, když máme v práci ten internet. No vybral jsem nějakou hypercool vegerestauraci a objednal jsem si nějakej salátovej mix, kde měly být samé dobroty. No po 50 minutách čekání nad rámec smluvené doby jsem dostal asi 3 polévkové lžíce čehosi, co bylo hrozně fancy, ale rozhodně do nesplňovalo moje nároky. Byl jsem z toho tak špatný, že jsem se dokonce Markét i omluvil za to, jak jsem nepříjemnej. Ale to já jsem, když mám hlad a nedostává se mi potravy ve větším a kvalitnějším množství, než jsem si vysnil.

No a odpo jsem se stavil pro Evíse a šly jsme na kafe. Najití suitable podniku nám teda dalo dost práce, ale nakonec to dopadlo nad očekávání. Takže dobrý. A hlavně zítra přijede maminka! Juch, juch!

6. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #99

Dneska jinou fotku nemám. Ale zase myslím, že se mi tato malovaná fotka moc podařila.
Dneska jsem šel ráno na tu krev. Byl jsem hrozně překvapený, protože tam byla hrozně moc milá sestřička. No ale to jsem nějak předběhl. Ráno jsem musel samože načůrat do zkumavky. Hrozně jsem se bál, že na to zapomenu, tak jsem si na dveře nalepil lístek. Mohl jsem ráno spinkat, protože jsem tam šel až na 7:20. Ano, mohl jsem spinkat, ale probudil jsem se normálně. Jako když vstávám do práce, kam chodím zhruba na 6 ráno.

No a chtělo se mi hrozně čůrat. Tak jsem šel. Cestou jsem přišel na to, že můj nalepený připomínací papírek není vůbec vidět, protože jsem přes něj pověsil kabelku. Ale myslel jsem si na to sám. Vlezl jsem teda do vany, protože kdybych se o to snažil na záchodě, tak by byla moč všude. Kromě zkumavky. Takže jsem vanu považoval za skvělý nápad. Byl jsem dost rozespalej, takže mi dalo fest zabrat, než jsem to pochytal, ale nakonec se mi samozřejmě zadařilo, protože na tom vlastně nic složitýho není. Složité je jenom to, že nesmíte zapomenout. No naplnil jsem to úplně po okraj a hrozně pevně jsem to zašpuntoval a myslel jsem na to, že to bude bžunda, až to na někoho v laborce vybafne a přeteče to všude.

No a tak jsem tam teda došel a byla tam ta moc milá sestřička. Hrozně se jí líbily moje žíly (to podle mě vždycky a u všech, aby vás jako potěšili, že máte super žíly. Takový odběrový kompliment. Třeba na ušním máte zas moc krásný lalůčky) a ptala se mě, jestli neomdlívám. Jsem řekl, že ne. Pak jsem odevzdal tu moč a zjistil, že to má v plánu otevřít hned a chce to vyšetřit nějakým papírkem. Radši jsem se nedíval, jestli se můj super vanový plán povedl, protože to byla moc milá sestřička. No a pak jsem si nechal si odsosat nějakou tu krev. Nebylo mi zle. Pak jsem se rozloučil a zapomněl jsem tam kartičku pojištěnce. Tak za mnou ještě běžela a dávala mi ji. Jako dobrý. Prostě jsem byl spoko.

No a pak jsem pracoval a pak mi začalo být spíš smutno, takže jsem v součtu neměl moc dobrý den. A taky byla venku zima a foukalo tam a já jsem chtěl skotačit, ale byl jsem smutnej a tak jsem neskotačil. Ani nevím, proč jsem byl smutnej. Asi mi chyběla nějaká ta krev. A taky jsem si dneska dal kafe! Skoro po třech týdnech. Takže tak.

5. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #98

Tady je nějakej barák ze Zlína.

A tady je Markét v kavárně, kam jsme šly po příjezdu na snídani.
A dobrý to bylo! Cesta super, kavárna super, školení super, oběd super (Rébio ve Zlíně prodává na váhu, dal jsem si děsně moc salátu, takže Markét musela vypláznout hned tři stravenky), cesta zpět super.

Moc jsem si to užil. Škoda, že to neděláme častěji.

4. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #97

Tak dneska už došlo na ten oběd. Je dobrej.
Hurrá! Zítra jedem na výlet do Zlína! Děsně moc se tam těším! Dokonce jsme tam našly vegerestauraci, takže máme i jít kam na oběd. A vůbec je to prostě super. Hrozně profesionálně jsem se připravil. To znamená, že jsem zastrkal svoje vizitky do školících materiálů, které jsem sám skládal. Tady teda předpokládám, že to bude trochu disaster, protože jsem ty části, které patří k sobě, sešil sešívačkou (sám). Nejsem si jistý, jestli má každá složka totožný obsah. Ale má určitě vizitku, takže dobrý.

No a jinak jsem měl dobrý den. Celej jsem ho protěšil na zítra (no a zakončil jsem v posilce, odkud mě vyzvedl Evís, takže nejlepší kombo)! Už jsem dlouho nikde nebyl. Takže tak. No a ještě si fest přispím, protože nejdu do práce, žejo. Jedu na výlet! Snad to tam moc nepokoním. Myslím, že bych neměl, protože mi firma dala k dispozici nejen auto, ale i řidiče. Hehehehe, já jedu na výlet! Musím všem kynout k okýnka, aby každej poznal, že jsme delegace. Jako není to ještě jako papež v tom svém vozítku, ale rozhodně je to dobrej začátek.

3. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #96

Dneska jsme byly s Evísem běhat! Já letos poprvé.
A bylo to moc super! Byly jsme totiž v lese, takže to tam vonělo (lidi to ještě letos nestihli zaprdět) a byl tam krásný klídek. Teda potkaly jsme samože několik podobně se pachtících ubožáků, ale rozhodně to za to stálo. Jsem moc spoko.

Ta fotka je z Mariánského, mají tam pouť. Ale bylo zavřeno. Což je asi dobře, protože jinak bych k těm atrakcím nikdy nešel a nevyfotil bych vám to.

A jinak jsem měl dobrý den. Například jsem se konečně projel firemním autem, díky čemuž jsem nakoupil jablka! Takže mám zítra co jíst. A můj oběd byl chutnej, vyfotil jsem ho, ale ukážu vám to až zítra.

2. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #95

To je část mého oběda před uvařením. Je v tom kdeco. Kvínoa, jáhly, bulgur, amarant. A to je asi vlastně všechno. Teda v tom obědě je toho víc, ale to vám ukážu asi až zítra nebo nějaký další den, protože toho mám několik porcí.
Dneska bylo venku vedro. Dneska jsem fest uklízel (použil jsem Savo i Cilit Bang). Dneska jsem přečetl veliký kus knihy. A dneska se dostanu do postele před desátou!

1. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #94

Ještě furt jsem si nedal kafe. Takže jsem v kavárně o čaji. Už bych teda mohl, protože jsem si původně určil, že nebudu pít kafe 14 dní, páč to podle mě na reset stačí, ale tak...

Tohle mají v Tesku na podlaze. Skoro jsem se po tom začal válet, ale Evís (kecka vlevo nahoře) chtěl, abych šel čuchat aviváž. Tak jsem šel.
Dneska byl super den. Hrozně rychle ale utekl. Furt jsem něco dělal. Ráno jsem byl klasicky v posilce a pak jsem došel dom. A pak se psem a tak. Ještě jsem si chvíli četl, pak jsem usnul, pak na oběd pizza, pak na nákup potravin.

Tam jsme si s Evísem koupily barvy na vlasy. A po dojezdu dom jsme si hrály na kadeřnice. Jsem docela vulgární kadeřnice, ale nakonec všechno dobře dopadlo a jsme hrozně krásný. Koupelna teda taky. No co už.