30. dubna 2017

Každodenní fotokrám podruhé #123

Tady jsem já na ruském kole. Asi dělám, že se bojím nebo dělám, že se nechci fotit. Už nevím. Prostě něco dělám.
To je asi toto z toho ruského kola. Taky to fotil Evís.
To taky fotil Evís. Jak vidno v pravém horním rohu, pronásleduje nás labuť.
Dneska jsme jeli na pouť! Já vlastně ani nevím, kdy jsem na takovém místě byl naposledy. Možná u nás na maloměstě, když byla na náměstí, ale stejně už si to nepamatuju.

No bylo to dobrý, ale má to určité dost negativní aspekty. Nejhorší jsou asi nafukovací balónky, které někomu uletěly. Viděl jsem celkem tři, což už je fakt brutální nálož smutku. Celkem jsme byli na třech atrakcích. Já chtěl samože na ruské kolo, protože to je podle mě ta nejvíc soft atrakce. Buď na tom děláte, že spíte a jenom se tak pohupujete nebo čumíte dolů. Zvládl jsem oboje.

Pak jsem absolvoval to stejné, jenom v rychlejším provedení. Nevím, jak se to jmenuje, ale je to taková dlouhá lavice. Na tom mi bylo na začátku dost divně, protože mám stále problém s tlakem a krví ve své hlavě, ale asi po třech obrátkách si moje tělo zázračně zvyklo a moc jsem si to užil. No a pak jsme ještě s Evísem daly labutě.

Tam se nám stala taková věc. Prostě jsme normálně čekali, až na nás dojde řada. Nex jakože nejede, ale natočí nás, kterak jedeme. No tak jsme tam stáli a čekali. Pak teda hurá, tři minuty potěšení předchozího turnusu minuly a my se s Evísem hrnuly k labuti. Spolu s námi k ní ale došla nějaká rodinka s malýma dětma, tak jsme se otočily k další. No Evís už do ní nasedl a já jsem si chtěl přisednout, ale v tom se před tu labuť nacpal nějakej chlap a začal hulákat "takový velký krávy a nechají děcko čekat!" No tak jsem se prostě procpal vedle toho chlapa a usedl jsem vedle Evíse.

Chlap byl asi dost zklamanej, protože ponejspíše trpěl klamným dojmem, že tato jeho žádost zapříčiní, že zase vysedneme. No nestalo se tak a prostě jsem nám zapl pás a ani se na něj nepodíval. Evís taky ne, takže jsme bohužel nevěděly, jak vypadal. Chlap teda odešel. Jako chtěl jsem mu něco říct, ale zase jsem nechtěl být vulgární před tím dítětem (kterému bylo asi tak 12 let) a tak jsem se spokojil s tím, že byl ten chlap prostě jenom naštvanej. Zase to byl jeden z okamžiků, kdy bych klidně vystoupil a další tři minuty si počkal, kdyby to ten pán řekl slušně nebo tam aspoň čekal spolu s námi od začátku minulé jízdy. No ale smolík. Měl jsem radost!

Pak už jsme se lokotočovat jako nechtěli a tak jsme šli nakupovat blbosti, které tam měli. Hlavně cukrovou vatu, pendreky a jiné hovadiny. Nedovezl jsem žádnej suvenýr mamince, protože jsem kriticky zhodnotil, že novou dřevěnou naběračku nechce, kolíčky má a na perníkové srdce se jí taky prášit nemusí.

Musím ale říci (což se mi jako líbilo), že ty lidi musí solidně vydělávat, protože jsem od oka řekl, že jsme tam mohli nechat skoro litras. S tím, že jsme tam měli i pouťové kafe, které bylo velmi dobré. Zemanova kavárna by se mohla učit. Jako dobrý. Fandím jim! Musíme zase na nějakou pouť jít. Hlavně na to ruské kolo, to je prostě dobrý i pro netrénované.

Žádné komentáře:

Okomentovat