31. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #154

Jsem koupil dětem do práce, protože je zítra den dětí!
Dneska jsem byl v práci asi od 5:30 do 19:00. Asi je to nový rekord. Jsem spoko, udělal jsem toho hrozně moc!

A jdu do pelecha, jsem prostě znaven.

Jo a Evís mi nabarvil vlasy na černomodro! Hehehe. Ani nevím, jak to vypadá. Se dozvím ráno, pokud si vzpomenu a podivám se do zrcadla.

30. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #153

Dnešní fotečka je od Markét. Je ze mě drsný motorkář, protože mám motorkářské rukavice a tu věc na páteř (mami neboj, není můj equipment).
Dneska jsem měl moc pracovní den. Byl jsem tam asi 11 hodin a pak mě Evís vysvobodil.

No doufám, že si dneska brzo lehnu, protože musím do práce zas na hrozně brzo, protože máme release. To je furt něco.

Ale jsem spoko.

29. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #152

Dneska mám fotku ze včera, protože jsem dneska ostudně nezvládl nic vyfotit.
Ale měl jsem celkem fajn den. Takový příjemně náročný.

Teď večer jsme šly se psem na procházku a potkaly jsme dva úkazy:

  • Paní, co jela s dítětem po chodníku, protože cyklista na silnici nepatří a má jezdit po chodníku. Já jsem jenom řekl, že silnice je támhle a ona na nás začala vulgárně řvát. No Evís se jí zeptal, co má za problém, a tak honem jela dál. A až byla tak 50 metrů od nás, tak začala zas nadávat, jaký jsme krávy. No co už.
  • Paní, která měla psa na vodítku. A tomu psovi se hrozně líbil Justylla. Tak té paní říkám "dobrý večer" a ona nic. Pak se pesani začali očuchávat a ta paní se ptá, jestli je ten náš ještě štěně. Evís říká, že ne a sděluje věk psa. Paní chvíli kouká a pak se nejistě otáže, jestli teda ne. Tak já to opakuju znova. Pak paní svého psa odtrhne a my s Evísem říkáme "nashledanou" a paní nic. Jako jestli nebyla úplně hluchá, tak fakt nevim. 
Na Brno dobrý.

28. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #151

Myčka na koberečky.
Dneska jsem měl hrozně akční den. Ráno jsem šel klasicky do posilky. Pak jsem došel dom a šly jsme se psem na procházku po Slunku. Jakože opalovačka. No došly jsme dom a na chvíli jsme si lehly. To se mi teda povedlo na chvíli usnout, za což jsem rád.

Pak Evís naznal, že je auto špinavé a tak přišla na řadu návštěva jakési bezdotyhové hypermyčky. Od tam je foto toho čistidla. Následovaly nákupy potravin a domácí dělání oběda. Pak jsem si rychle navařil žrádlo na tři dny, protože v Rebiu prd zase.

Jelikož bylo furt Slunko, tak jsme šly na druhé opalovací kolo. Evís byl tentkorát moudřejší a vzal s sebou prachy na zmrzlinu. Můžu říct, že vodový nanuk dneska stojí 26 kerun, ruská jenom 12. Takže jsme měly jasnou volbu, protože Evís měl jen 40 kerun.

No došly jsme dom a ještě jedna cesta do Teska a na benzínku. A pak jsem šel běhat. A pak jsem umel koupelnu a ted se tady snažím navečeřet, abych mohl jít spinkat. Prostě dobrý.

27. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #150

Vítkovice! Aspoň myslím.
Dneska jsem měl super den. Ráno jsem šel do posilky, dojel jsem dom, dospal jsem se, najedl se a pak jsme s Evísem jely k Mrzoutovi (přes Vítkovice, takže jsem se tam pokoukal).

No cestou zpět jsme se stavily v Oloumouci v tamní Olympyji, kde jsme nakoupily samé užitečné věci.

A prostě úžasné to bylo a jsem celej spoko.

26. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #149

To sedělo na proti mě. Už když jsem tam přišel.
Dneska jsem měl hrozně veselý den. Furt jsem se smál. A dokonce jsem i popracoval. Prostě dobrý.

Akorát ten šneček teda moc neprospívá. Už mám spíš obavu, že doprospíval. To je velmi smutné.

Ale! Jsem docela opálený na rukách a kolenách. Protože chodíme jíst pod strom, kam svítí Slunko, takže jsem opálen jen zepředu. Prostě dobrý. Zezadu se stejně nevidím.

25. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #148

To jsem vyfotil, když jsem čekal na Evíse. Jinak jsem dneska nic nezvlád nafotit.
Dneska jsem od pana ředitele dostal dárek k narozeninám. Byl v dárkové taštičce, kterou jsem teda musel vrátit. Za to jsem vlastně rád, protože bych ji musel nosit domů, dávat si pozor, abych ji nezasyflil a pak bych ji stejně dal mamince. Takže dobrý.

Uvnitř byl pytlík plný vody. A v něm jeden šnek! Říkal jsem vám, že ten starý umřel, žejo? No tak máme novýho! Je to ale vlastně dost smutek, protože se na něj hned slezly krevety a ožírači. Celej den do něj ďobali. Tak nevím. Snad se přes noc pokamarádí. Toho starýho šneka měli normálně rádi. Snad je prostě jen z obchodu špinavý a bude to OK.

Jo a ještě jsem dostal rybičkový los. Naštěstí jsem nevyhrál, takže budu pracovat dál.

Pan ředitel říkal, že když šel toho šneka koupit, tak si paní prodavačka myslela, že chce toho africkýho. Prýže si to často kupují důchodci. Myslím, že je to super mazlíček. Jednak je to obrovské (důchodce to vidí), je to úplně potichu (hluchota nevadí) a pomalu se to hýbe (důchodce dohoní). Na údržbu nenáročné, vydrží až 7 let. No musím říct, že supermazlík.

Takže tak.

Taky jsem si dneska uvařil. Mám nějakou polentovou kaši (nebo co to sakra je). Musím říct, že příprava je tak rychlá, že jsem si k tomu ani nestihl nakrájet tofu a už to bylo hotové. Snad se to bude dát i sníst, jako vždycky jsem to neochutnal a nechám se prostě překvapit.

24. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #147

To je můj hyperdrink. Vidíte dobře, je tam okurka i ananas, protože pan barman dobře pochopil, že se mnou se může fakt odvázat. Ještě je v tom máta, aloe vera, citrónová zmrzlina, okurkovej sirup (nebo šťáva?), ananasovej sirup (nebo šťáva) a ještě cosi a cosi. A hlavně to nebylo s bublinkama!
Dneska jsem měl super den. Obětuji zítřejší oběd tomu, že vám povím aspoň jednu historku.

V práci dobrý. Odešel jsem od tam dřív (teda ne-dřív-než-za-8-hodin-práce) a šel jsem do posilky. Musel jsem jít dřív, protože jsem se po posilce měl dostavit na večeři s kamarády. Mělo nás být celkem pět, takže jsem si řekl, že bych se po posilce měl osprchovat.

No naplánoval jsem si to už včera. Vzal jsem si s sebou sprcháč (zbyteček) a řekl jsem si, že si v posilce půjčím ručník. S tím jako budu cvičit a do toho svého se pak po sprše utřu. Cestou do posilky jsem zjistil, že mi chybí deodorant, takže jsem se dokonce stavil v Rosmenovi, abych si ho koupil. Tak moc jsem se snažil.

No když jsem si dával v posilce věci do skříňky, tak jsem se ujistil, že jsem ten sprcháč dal dnem vzhůru, abych ho pak mohl použít, protože fakt zbytek.

No zacvičil jsem si a byl jsem spoko. Bohužel jsou v posilce dvoje sprchy. Jedny normální s kójema a druhý takový ty společný, co tam trčí ze zdi hlavice a zdarec. No samože jsem se dostal do těch s hlavicema napevno.

Tak jsem do nich vešel. Byl jsem tam celou dobu sám, za to jsem moc rád. Byl jsem jenom v podprsence a boxerkách. V ruce jsem měl ručník, sprcháč, klíčky od šatny a nové boxerky. Zjistil jsem, že je tam mokro, všude to klouže a nemám kam své věci dát. Tak jsem to začal aranžovat na sušák na ruce. Až pak jsem si všiml, že je na zadní straně dveří věšáček. No smůla, už jsem to nastrmačil na ten sušák.

Během toho, co jsem to tam rafičil, se mi samože otočil ten sprcháč a celý se roztekl po stěnách nádoby, takže s něj prostě nic neteklo, když jsem to pak potřeboval. Přistoupil jsem teda ke sprše a snažil se pustit vodu. Nešlo to. Pak jsem zjistil, že musíte fest zabrat proti stěně, ale to pak zase klouzala podlaha. No nějak jsem to spustil. Musel jsem několikrát za celý proces, protože to teklo jen chvíli. Tekla z toho studená. Tak jsem stál metr od vody (bezkontaktní sprchování), namáčel tam ruce a potíral se s tím. Sprcháč jsem přestal držet v ruce a dal jsem ho na zem. Naštěstí byly na stěně erární sprcháčomýdla (tekutá), takže jsem použil to. No nějak jsem se dokonce i opláchl, kromě schovaných míst (tím myslím podpažní jamky a genitálie). Netuším, jak si to máte pod pevnou sprchou opláchnout, ale dělal jsem tam dost akrobacii. Celou situaci zhoršoval fakt, že ta sprcha moc netekla. Byl to spíš takový deštík na trávník.

No já nevím, ale pokud máte představivost a víte, že se děsím vaginálních mykóz z nadbytku neomytého sprcháče, možná si umíte představit, jak moc jsem tam skotačil. Do toho furt podkluzovala ta podlaha. No i mi to přišlo vtipné, takže jsem se nahlas smál. V šatně předtím nikdo nebyl a v těch sprchách taky ne.

No osušil jsem se, vylezu ven a v šatně je pět žen, všechny na mě civí. Asi se tam nikdy nesprchovaly, jinak by chápaly, proč jsem z toho tak odvařen. Jo a ten sprcháč, co jsem si donesl, jsem tam hned vyhodil. Bylo to super, možná si tam budu půjčovat ručník častěji. Jenom ponožky jsem na převlečení neměl, takže jsem šel bez nich.

No došel jsem na místo určení o 3 minuty později, takže si myslím, že jsem to naplánoval skoro na Evíse. Po jídle jsme se přesunuli do podniku, kde dělají asi tak 456 různých drinků. Já jsem si neuměl objednat z lístku, proto jsem se optal obsluhy. Sdělil jsem jim, že nechci alkohol, mám rád ovoce a chci tam okurek. Tak pan barman řekl, že zaexperimentuje. Bylo to moc dobré! A nejlepší bylo, že on sám byl dost vyšašen z toho, co mi to jako namíchal. Ale já jsem si vrněl. Byl tam okurek i ananas. Ti má každý rád. No a jelikož jsem již umet, tak si musím jen vyčistit zuby a můžu jít spát.

23. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #146

Jako docela se mi to povedlo. Moje ranní cesta na šalinku.

No a na toto jsem fakt hrdý. S Pepim i s Markét jsme se shodli, že jako fakt majstrštyk.
Dneska jsme měl hodně povídací den. To je super! Přijdu si pak moc spoko. Mám povídání tak rád. Je to úžasná věc.

No a jinak jsem popracoval a Evís mě vyzvedl v práci. Málem jsem za Evísem běžel v přezúfkách s myšičkama, ale pan ředitel se mě zeptal, jestli v tom chci fakt jít ven (to je taky cool, prostě si nebyl jistý, jestli jsem si třeba neřekl, že dneska jdu dom v tomhle nebo jestli jsem prostě jen nezapomněl). Je to super, já bych si nikdy nevšiml, že pan ředitel odchází v přezúfkách. Tak jsem se přezul.

No a jely jsme teda dom a šly jsme se psem a já jsem fakt šel běhat. Běžel jsem tu stejnou trasu jak minule a dal jsem to o minutu a osmnáct vteřin rychleji, takže jsem se dostal na 11,82 km/h. Příště asi musím běžet jinou trasu, protože se bojím, že už se tak moc nezlepším a moh bych z toho třeba upadnout do smutku. Ale prostě hustý. Jsem spoko. Za chvíli si budu připadat jako atlet nejen počtem sportovních podprsenek, ale i svými výkony!

22. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #145

Jedna z rána.
Dneska jsem měl asi docela náročný den. V práci mi to hrozně rychle uteklo, takže jsem asi jako hrozně pracoval. Jinak si to neumím vysvětlit. A pak jsem šel klasicky do posilky, kde jsem si to užil. Byl jsem i sociální a nějakou paní jsem požádal, zda by mohla uhnout a pustit mě tak do mé skříňky. Stála totiž před ní, takže mi ji blokovala. No dobře to dopadlo.

Taky jsem začal včera číst jinou knihu. Ta mě baví, takže jsem spoko. A tamtu tedy asi vzdám. Jsem na sebe docela pyšný. Už jen proto, že mě to vůbec napadlo. No a nyní mě čeká křížovka, protože dneska byl nový televizní program!

21. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #144

Nehoda na hlavním nádraží. Foto je vkusně doplněno místním holubem, který se jmenuje Tonda (jako ostatně každej jinej holub).

Tady sukulent z kavárny.
Dneska jsem měl hrozně akční den. Zastavil jsem se vlastně až teď. Ráno jsem byl s posilce, pak jsem asi 1,5 hodiny uklízel (sám to nechápu) a odstranil si ochlupení z nohou, takže můžu nosit kraťase a připadat si unnaturálně.

Pak jsme jely s Evísem na nákupy. To se tak nějak protáhlo hrozně. Ani jsem nezdržoval, ale prostě se to stalo. Pak jsem vařil obědy na další dny, večeřu, volal mamince, Evís mě nakadeřil, umyl jsem koupelnu a píšu blogpost. Prostě hustej den.

20. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #143

To jsem dneska vypil. Je to proto, že tyto nápoje neumím pít, protože obsahují bublinky. Mě to dost bolí, když to piju. Bublinkatá jsou prostě hrozně nepříjemná a nechápu, že to někdo pije. To nemyslím jinak hnusně vůči bublinkovým nápojům, jenom prostě nechápu, že to někomu nevadí. Ale asi to nevadí hodně lidem, protože bublinky jsou fakt skoro ve všem.
Měl jsem dneska takový den, jaké bylo počasí. Zítra už má být snad víc hezky. To bych moc chtěl. Třeba včera bylo venku strašně krásně a těšil jsem se, že dneska bude taky a půjde se dát někam jít nebo se opalovat nebo tak. Ale byla hrozná zima, fest foukalo a bylo zataženo. Z čehož jsem byl spíše smutek.

No a dočetl jsem knihu a začal jsem novou. Bohužel se mi už teď ta nová moc nelíbí a tak asi prostě plynule přesedlám na jinou. Udělám si asi nové pravidlo, že když na to přijdu ještě v ten den, kdy jsem to začal číst, tak to nemusím dočítat.

19. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #142

Takový hezký stín jsem měl, tak jsem vám ho vyfotil.

Mám ten telefonek moc rád. Mají ho ve výloze na netbox store.
Dneska jsem měl fajn den. V práci jsem popracoval a jelikož bylo venku hezky, vyskočil jsem z okna a běhal po dvorečku na Sluníčku. Pak jsem zase skočil zpátky.

No a večer jsem se umel, lehl jsem si na postel a hned jsem usnul. No pak jsem se naštěstí probral, takže jsem si udělal jídlo a četl jsem si. A teď chci jít zase spát. S Markét jsme dnes vyrobili slovní spojení "pořádná porce spánku" a nějak se jí už nemůžu dočkat!

18. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #141

Tady je nový hasičák, kterého jsem dostal od Markét!
Můj pracovní stůl už prostě přetíká. Myslel jsem si, že už je plný, ale i tak jsem na něj vmáčkl hasičské auto, několik svítících delfínků a tubu Kazaarku. Tu teda samože časem vykonzumuji, ale zatím má čestné místo.

No a jinak jsem byl dneska hrozně dlouho v práci (což bylo vlastně fajn) a celkem jsem si to tam užil. Taky jsem si vlastně dneska asi po 9 dnech odpočal a nebyl jsem běhat ani v posilce, takže se cítím docela dobře a odpočatě.

Takže cajk.

17. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #140

Dneska lepší nemám. Večer na zastávce jsem rychle picnul aspoň toto. Vedle mě stála nějaká paní a dívala se na mě jak na mamrda. Neví, že jsem mamrd.
Dneska jsem měl normální den, ve kterém jsem byl prvně naštvaný a pak docela veselý. Hlavně jsem se snažil trefit pana ředitele ubrouskem do hlavy, ale nepodařilo se mi to. Taky jsem si pak dal na vlasy kelímek od jogurtu. Musím říct, že bych takový klobouček docela chtěl, dělal mi inteligentní tvar hlavy.

A jinak dobrý, ještě si musím dovařit jídlo.

16. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #139

Na dvorečku pod stromem. Ladím i ponožkama!
Dneska jsem měl fajn den. Jenom pod tím stromem bylo moc včel. Ale žádná mě nepobodala, takže do dobře dopadlo.

Z práce mě vyzvedl Evís a jely jsme dom a já jsem pak šel běhat. Od minule jsem se zlepšil o 50 vteřin na tu 9,6 km trasu, takže jsem se z 11,32 kiláků za hodinu dostal na 11,53. Už vůbec nepoužívám měřidla na srdeční tep a jiné chytrověci. Prostě se řídím tím, že to musím udýchat nosem. A když ne, tak prostě zpomalím a chvíli se mi nedostává kyslíku.

Taky jsem dneska potkal asi 9 běžců a 2 běžkyně. Tak nevím, ještě se asi nezačalo hubnout do plavek nebo tak. Nebo letos frčí nějakej jinej sport, třeba aeromba nebo zumtness.

15. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #138

Konečně měli v Rebiu musaku! Je to důvod, proč jsem si na dnešek nemusel vařit.

A tady se valí bouřka, ale Nex mě stihl čapnout včas. Ale nakonec nás dostihla až u Lídla.
Dneska jsem měl den, ve kterém jsem se furt strašně moc smál. Jako fakt hodně. Už jsem se dlouho tak moc nesmál. Prostě dobrý. Takže jsem popracoval a šel jsem do posilky. Vzal jsem si deštník, ale nakonec jsem ho nesl jen v ruce, protože hned pršet přestalo. Tak jsem měl super velký deštník, který má na konci i takový ten krucánek.

Když jsem šel na bus, tak jsem s tím tak jako tancoval. No zasekl jsem si to o sluchátka a vyškubl jsem si je. Mám chytrý sluchátka, mají džeka na obou koncích, takže se nemůže poškodit telefon ani sluchátko. Nicméně jsem se docela lekl, poskočil, uklouzl a zaneřádil se bahnem. Otřel jsem to ale do blízkých kytiček, takže harmonyje a nikdo nic nepoznal.

No a ještě jsme byly s Evísem v Lídlu (musely jsme čekat na parkáči, protože moc pršelo) a ještě byl večerní mealprep, já umel koupelnu a stihl i převlíct postel. Jako náročný den, ale jsem moc spoko.

14. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #137

Dneska už jsem měl kraťase.

Tady jsme s Evísem na labuti, která je tříhlavá saň!

Tady je vidět kus houpací lodi, kde jsme také byli.
Dneska jsem měl hrozně akční den. Ráno jsem byl v posilce, pak se uklízelo, pak jsme jeli na pouť do Podolí, kde jsem byl na 3 atrakcích a celkem jsem absolvoval 4 jízdy.

Pak byl oběd a nákup v Tesku, který byl fakt hypervelký. No a pak že pudem s Evísem ještě běhat. Teď jsme doběhly. Ještě se musím umejt, udělal si véču a snídaně na dny příští. Tenhle post píšu ve stoje, protože jsem furt v běhacím a nechci si v tom sedat na židlu. Prostě málo času, no. Ale super!

13. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #136

Tady jsme potkaly bimbamky.

Z Rébia. Vzal jsem tam maminku na oběd. Už budeme chodit jenom sem.

Tady výhled z kavárny.

Tady kafe z kavárny.

A důkaz místo slipů!
Dneska jsem měl moc fajn den, protože přijela maminka a vyšlo počasí. Spálil jsem si ramena. Snad to do zítra zhnědne.

No prostě jsme si to užily, byly jsme v Lužánkách, okoukaly jsme památnej strom, byly v kavárně, na jídle, ve druhé kavárně, koupil jsem si nový batoh a tak.

No a odpo jsem šel běhat. A hrozně jsem zmokl. Řekl jsem si, že se nemůžu zastavit, protože by mi určitě byla zima a já byl z toho nemocen. Tak jsem prostě běžel a dotáhl jsem to na 7 kiláčků, takže jsem byl moc spoko.

A Evís zná víc senátorů než já!

12. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #135

Jedna z ulice, protože jsem dneska nic nevyfotil.
Dneska byl páteček, takže dobrý. Ale je nějaké divné počasí, takže i mě trochu bolela hlava. A jinak se těším na víkend. Zítra dojede maminka. Snažil jsem se naplánovat nějaký program, ale pak jsem to tak nějak vzdal a prostě se nechám unášet na vlně aktuálního prostědí. Nikoliv nutně nezbytně.

11. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #134

Neměl jsem oběd a tak jsme nakonec šly s Markét do Rebia. Bylo to dobrý. Ale polífku jsem teda nejedl, nějak mi to nechutnalo.

Už nemáme na dvorečku závodní auta, ale kusy letadel. Jsem spoko. 
Tady je návod na použití nákupního košíku, který jsem potkal na chodníku. Musím říct, že je to docela dost složité.

Jsem dnes celkem vyšťaven, takže si půjdu lehnout.

Ale jinak jsem měl dobrý den a hlavně jsem měl v práci nové prezúfky, které mi dovezl Evís. Jsou moc super a hlavně jsou oproti těm starým daleko méně hlučné. To se mi líbí, protože všechny omylem nevzbudím jenom tím, že půjdu po chodbě.

Svoje staré přezúfky jsem hned hodil do koše. Rvalo mi to srdce, ale už byly fakt strašný. Naštěstí dneska došla paní uklízečka a vyhodila je (vysypala koše), takže jsem se na ně nemusel teskně dívat a přemýšlet, že je ještě vytáhnu a schovám.

10. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #133

Jedna poběhová. Evís zvládá nějakým způsobem fotit za běhu. Já ne. Já ani za chůze. Musel jsem se zastavit, abych mohl vyfotit tady ten majstrštyk. Jak vidíte, furt běhám v původně Evísově legínosukni. Je to dobrej kus, který se hodí do každého šatníku. Mám to moc rád. Hlavně to, jak se na sport prostě oblíkám jak mamrd. Ale zjistil jsem, že mám 9 sportovních podprsenek. To je samozřejmě víc, než kolik mám těch normálních. Jsem atlet!
Dneska jsem měl fajn den. Normálně jsem popracoval a šel jsem od tam dřív, protože jsem šel na preventivku. S Evísem jsme se bavily o tom, jak je hustej, že umí jít sám do kavárny a dát si tam nejen kafe, ale i něco k tomu. To já neumím. Připadal bych si jako dement, vůbec nechápu, že to někdo zvládne. Přitom si o komkoliv (nejen o Evísovi), kdo to zvládne, myslím, že je hustej a skvělej. Rozhodně ne dement. No tak mi Evís řekl, ať se stavím v Cupcakekárně a dám si tam kapkejk.

No přišlo mi to jako super nápad, tak jsem tam šel. Řekl jsem si, že si jako zkusím dát kapkejk (i když jsem věděl, že to rozhodně nezkusím) a dom nějaký taky donesu, pokud mi to zabalej. No vlezl jsem tam a fakt to tam není hezký. Jakože je to tam krásně čisté a všechno tam ladí do růžova, ale sedět tam nechcete. Je to tam moc malé a neútulné a není tam soukromí. Prostě nemáte tam možnost si v klidu sežrat svůj kapkejk. No tím jsem si to teda omluvil, ale kdyby tam byl Evís se mnou, tak vím, že bychom si tam rozhodně nesedly a radši si to šly sežrat do kašny, která je, co by kapkejkem dohodil.

Zkoukl jsem vitrínu s kapkejkama a paní prodavačky jsem se zeptal, jestli je schopná mi to zabalit tak, že to domů donesu i já. A já jsem extrémní nemehlo. Prej jo, mají na to krabičky. Tak jsem si vybral příchutě. Prý jestli to chci každý zvlášť nebo do jedné. Zvolil jsem jednu, neumím si představit, jak bych s tím žongloval, kdyby to bylo odděleně. Řekl jsem jí, že pohodička, že to posadím do batohu. DO BATOHU PROBOHA NE. Vidíte, ještěže jste mi to řekla.

Tak jsem šel s krabicí na rukách. Došel jsem až k doktorce, kde jsem s tou krabicí omylem vrazil do dveří, protože neumím chodit. Šel jsem s tím do ordinace, kde jsem to rychle schoval za (nebo spíše před) stůl paní doktorky, aby jako neměla pocit, že jí nesu krabicu žrádla. Tak mě teda prohlídla. Jsem zdravej a můžu jít dom. Byl jsem tam asi 12 minut. Nevím, proč mě nemohla vyšetřit tu minulou návštěvu, kdy jsem si jich objednal celých 10 a dalších 30 jsem tam čekal, ale tak co už.

Popad jsem krabicu a vylezl jsem ven. Zde jsem zakopl a mírně jsem klesl na pravé lýtko, ale vyrovnal jsem to a kapkejky se ani neotřásly. Měl jsem takový ten plnohodnotný pocit. Pak jsem s tím vlezl do šaliny. Rychle jsem se (jako důchodce) vrhl na prázdné sedátko, protože přece vezu kapkejky. Ta krabice má průhledné víko, takže mi tam všichni nakukovali a jistě byli moc happy, že tam není krysa, ale dortíky.

No donesl jsem to dom a rychle jsem to flákl do lednice. Podle mě špica, nic se jim nestalo. Šel jsem se psem a rozhodl jsem se, že půjdu běhat. Měl jsem dojem, že to bude 6 km, ale nakonec to bylo 9,6. Jako skoro. Moc jsem si to užil. Někdy asi ve 3/4 mi do oka vlétla moucha. Muška tedy. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem běžel dál. Netroufl jsem si do toho oka rýpat, protože jsem měl čočky a ruce od repelentu (jo, repelent nepůsobí na píchavé a žahavé rostliny ani letos). Tak jsem se prostě hecnul a běžel jsem dál.

Doběhl jsem to a došel jsem dom. Tu jsem zjistil, že jsem si nevzal běhací ponožky, ale nechal jsem si normální. Nějak se mi povedlo rozedřít si kotník zezadu (jakože nad patou, jak je taková ta jemná kůže) a měl jsem část fusekle nacucanou krví. Vypadalo to daleko hůř, než to skutečně bylo. A taky mě nic nebolelo, takže dobrý. S Nexem jsme pak zkoušeli vyplachovat tu mouchu roztokem na čočky, ale nikde nebyla. Bylo to velmi srandovní, takže jsem ještě plakal smíchem. Tak už jsem ji asi absorboval. Necítím ji tam. Prý mi naklade vejce do mozku, ale moc tomu nevěřím.

Takže dobrý.

9. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #132

Dneska jsem nic nestihl vyfotit, takže tady máte nějaká semínka a ořechy. Dal jsem to do hrnečku a pod tím jsou ovesný vločky.
Dneska jsem měl hrozně moc pracovní den. Vůbec nechápu, že jsem ještě včera ráno žral dorty. No co už.

Ale i tak jsem měl jako fajn den. Já mám vlastně ty dny, kdy mám hromadu práce, moc rád. Jsou takové příjemné a já mám na konci dne pocit, že jsem něco udělal.

No a taky jsem stihl vyprat a zavolat mamince. A taky jsem vyházel několik starých ponožek, které už byly docela řídké. Dělám to hrozně nerad, ale nic jiného mi nezbývá. Mám hrozně moc ponožek. A většina jich je dost onošených, protože je prakticky většinou beru jen z vrcholku hromádky. A na jejím spodku jsou fusky téměř nové. Budu muset nějak lépe vymyslet losování ponožek, protože takhle je zátěž velmi nerovnoměrně rozložena.

8. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #131

Dnešní snídaně. Ty dorty jsem měl nakonec dva, protože to byl nejlepší dort, co jsem na té dovolené měl. A to jsem tam měl celkem tři. Za tři dny. A to už něco znamená. Když jsem si šel pro druhej, tak jsem si vzpomněl na toho chlapa u kolotočů/labutí a sám sobě jsem řekl: "taková velká kráva a žere děckám dort." Chuť mi neubyla a měl jsem navíc pocit, že jsem pro své svědomí udělal vše.

Podlaha v pokoji. Ten jsem vám vlastně vůbec neukázal, ale je to proto, že jsem ho vůbec nenafotil. Byl tam prostě furt moc bordel. Ten jsem samože dělal já, ne Evís.

A tady odjezd. Na fotce je nějaké cizí auto, které se mi připletlo do záběru, protože jsem už seděl v autě.
Dneska jsme se nasnídaly a jeli dom (Fluf s náma nesnídal, takže proto ta íčka). Cesta byla super a bylo hodně Slunka. Pak jsem dělal úklid a pak jsme už asi jenom dělali válení. Stihl jsem si teda i uvařit, protože v Rébiu je to zas celkem hrůza. Nevím, kdo tam ten jídelní lístek poslední dobou vymýšlí. Já to nejsem.

No večer jsem se dostal k tomu, že si jako do telefonu stáhnu nějakou apku, která mi bude simulovat menstruační kalendář z reálného života. Takových apek je docela hodně, ale všechny jsou tak složité, že jsem je nevzlád používat. Můžete si tam totiž dopsat všechno to, co vás kterej den bolelo a hromadu dalších blbostí. Ve výsledku je to nepřehledný mrník (sic!), takže jsem to vzdal a nevím, co budu dělat, protože mi došlo místo v tom analogickém. Ani nevím, kde se to dá koupit, pokud se to vůbec dá koupit. Já mám furt takové problémy. V mým věku, žejo.

7. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #130

Moje snídaně. 4 hrnečky, nakonec jsme jich daly 7! Už se moc těším na zítra. Snídaně jsou moc super!

Zřícenina hradu Zubštejn. Nějaký schody dolů.

Superkostel. Chtěl bych ho domů. Jak figurka.

Další zřícenina. Nějak na D.

A u večeře jsme byly sami v sále s promítáním hokeje!
Dneska byl taky moc dobrý den. Po snídani jsme jeli autem na okružní cestu po zříceninách a jiných pamětihnodnostech. Líbilo. Ono totiž v noci a ještě ráno moc pršelo, takže bylo všude moc bahna. Proto jsme radši nešli na procházku, ale jenom na jízdu.

Na oběd jsme se vrátili na hotel a šli na terasu. To jako už svítilo Slunko a vše bylo v harmonii. No já jsem si objednal i chřestovou polífku. A Oxy mi k ní donesla zasyflenou lžičku. Já fakt nevím, no. Zbytek už byl OK.

A  večere byla Oxy dokonce milá a řekla nám "holky" (ptala se, jestli nám chutnalo). Takže cajk.

Taky jsem byl na té druhé masáži a jsem celkem spoko. Můžu líp hýbat ramenama (bych řekl). A při večerním venčení jsme potkali koně!

6. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #129

Dneska mám hlavně žrádlo. Tohle je oběd, vztahuje se k němu historka níže.

Dort zadáčo,

Večeřa. Měly tam být cherry rajčata, ale ne. Ale je super, že si ze včera pamatují, že nežeru maso a udělali mi speciální jídlo.

Přehrada.

Z druhé strany.
Dneska byl moc akční den. Ráno jsme šly na snídani. Všechno jsem si dal do hrníčků, protože jsem nikde nenašel mističky. No co už. Snědly jsme toho fakt hodně, protože je to cool. A měl jsem i jablko.

No a pak jsme měli výlet (i se psem, proto je tam to měkké I). Bylo to asi na 2 hodinky, ale fest do kopce, takže jsme si celkem mákli. No pak jsme se umely a šly na oběd.

V hotelu je restaurace. Taková jako lepší prostě. Jsou tam dvě servírky. Jedna (Oxy, jak jsme zaslechly) je naprostá katastrofa. Z ní prostě vidíte, jak moc svoji práci (a vás!) nenávidí. Třeba když dojíte, tak dojde, odnese ze stolu. Vy poděkujete a ona nic, ani se na vás nepodívá. Pak dojde a řekne "Ještě něco chcete?" Boží. Ta druhá je moc milá a usmívá se a tak.

No a objednali jsme si teda oběd a čekaly jsme na to asi 40 minut. Já měl ten věc s kuskusem a Evís nějaké kuře se špenátem a bramborovými noky. No došla Oxy a zahlásila, že to bude trvat. Kuchař je tam prý totiž jenom jeden. A odešla. Za asi 5 minut donesla jídlo. Já to měl jak psí čumák a Evís neměl noky, ale bramborový knedlík.

No dojedl jsem to a zas došla Oxy a ptá se mě (bez emocí), jak mi to chutnalo (prostě z povinnosti, že to teda má udělat). Tak jí říkám, že v pohodě, jenom to bylo studené, ale že já mám studené jídlo vlastně rád, takže OK. Oxy nic neřekla a odnesla talíř. Pak dojedl Evís a přišla ta druhá servírka a normálně se ptá, jesli chutnalo. A Evís říká, že jo, ale že tam nebyly ty noky. A ona se omlouvala, že by to bývala řekla, kdyby věděla, co daj v kuchyni na talíř, tak že by to přišla říct. Cajk.

Pak jsme šli zas na procházku a cestou zpět jsme se stavili v hotelové cukrárně. Máme v rámci pobytu zadáčo kafe a zákus. Tak ten vidíte na fotce. Byl docela snesitený, ale ten krém moc uměle natužený. Jak silikonový prsa. Kafe jak v Zemanově kavárně, jenom nebylo tak moc přepražený.

No pak jsme hrály kartičky a dívaly se na seryjály, když v tom nadešel čas, kdy jsem si objednal masáž. To byl super zážitek. Masáž OK, to se mi líbilo, ale paní masérka stojí za zmínku. Věnuje se tomu už 22 let a do toho dělá do ezoteritky, znamení zvěrokruhu a vykládá karty. No hned, když jsem tam vešel, věděla, že jsem vodnář. Ne. Ne?! Aha, ale jstě vzdušné znamení! Ne. Ne?! Tak jsem jistě ohnivé znamení. Ne. Ne?! Aha, tak jsem jistě zemní. Ano! Je to jasné, jsem panna. Ne. Ne?! Tak jsem ... býk? Ano. Hurrá!

Ale jinak dobré, jenom jsme si pak povídaly (já jsem to totiž pokazil a nějak jsem jí sociálně nezvládl říct, že si povídat nebudeme), takže jsem se dozvěděl hromadu blábolů. No co už. Ale masáž dobrá. Zítra tam jdu zas. Že prý mám hrozný záda. O tom teda vím, tak jsem jí řekl, ať to spraví. Tak prej jo.

5. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #128

To je můj stín na stěně hotelu. Je to poslední fotka dne, ale nechce se mi to přehazovat. 

Tady je jídlo, které jsme měly potom, co jsem snědl večeři a Evísovu večeři. 

Tady kousek od hotelu něco. 

Tady jsem zkoumal turistickou mapu. Mám rád ty obrázky. 

To je fotka z rána, kdy jsem si šel do candystore koupit tyčinky. 
Dneska jsme jely s Evísem na dovolenou na Vysočinu. Po cestě to hrozně stálo a taky pak hrozně pršelo. Ale i tak se mi to moc líbilo. Hlavně jsem ochutnal Evísův energetický nápoj, který si vzal do auta. Nechápu, jak to někdo může pít. Samo o sobě to chutnalo dobře, ale ty bublinky! To je prostě smrtelné. Nemám je rád už odmala, kdy jsem si pití vždycky vytřepal, aby to tam nebylo. Vážně, jak to někdo může pít a necítit u toho bolest? Prostě super, jak jsou lidi každej jinej.

No máme moc krásný pokoj. Je do na patro. Dole je obyvák a záchůdek a nahože ložnica a koupelna, kde je další záchůdek. To mě trochu rozhazuje, protože nevím, jak si mám rozvrnout jejich používání.

Takže dobrý. Jsem moc spoko, ale mluvím během psaní s Evísem, takže to bude jistě poučnější, než je u mě obyklé.