23. května 2017

Každodenní fotokrám podruhé #146

Jako docela se mi to povedlo. Moje ranní cesta na šalinku.

No a na toto jsem fakt hrdý. S Pepim i s Markét jsme se shodli, že jako fakt majstrštyk.
Dneska jsme měl hodně povídací den. To je super! Přijdu si pak moc spoko. Mám povídání tak rád. Je to úžasná věc.

No a jinak jsem popracoval a Evís mě vyzvedl v práci. Málem jsem za Evísem běžel v přezúfkách s myšičkama, ale pan ředitel se mě zeptal, jestli v tom chci fakt jít ven (to je taky cool, prostě si nebyl jistý, jestli jsem si třeba neřekl, že dneska jdu dom v tomhle nebo jestli jsem prostě jen nezapomněl). Je to super, já bych si nikdy nevšiml, že pan ředitel odchází v přezúfkách. Tak jsem se přezul.

No a jely jsme teda dom a šly jsme se psem a já jsem fakt šel běhat. Běžel jsem tu stejnou trasu jak minule a dal jsem to o minutu a osmnáct vteřin rychleji, takže jsem se dostal na 11,82 km/h. Příště asi musím běžet jinou trasu, protože se bojím, že už se tak moc nezlepším a moh bych z toho třeba upadnout do smutku. Ale prostě hustý. Jsem spoko. Za chvíli si budu připadat jako atlet nejen počtem sportovních podprsenek, ale i svými výkony!

Žádné komentáře:

Okomentovat