31. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #307

Dneska jsem pana ředitele ukecal na Rebio.
Dneska jsem měl takový spíš špatný den. Jakože jsem byl celkem veselý, ale děly se mi nepříjemné věci. Například jsem několikrát zakopl a furt mi něco padalo z ruk. Taky v práci chodily nesrandovní požadavky.

Ale tak už je večer a přežil jsem to. Snad se mi už nestane nic špatného. Hlavně jdeme zítra na ten baulink! Furt jsem o tom dneska mlel, když jsem zrovna omylem neshodil skartovačku a všechno z ní nevysypal.

30. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #306

Ještě furt obědvám na rybě!
Dneska byl nakonec docela fajn den. Ráno mi to tak nepřišlo, protože jsem byl takový rozmrzelý. Ale pak jsem hutně popracoval a moc jsem toho nepokazil, takže jsem byl spoko.

A hlavně jsem večer dočetl knihu. Jsem už jenom 3 knihy za plánem svého reading challenge. Jako mohl bych to dát, pokud na tom trochu zamakám!

29. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #305

Archivní, asi ze čtvrtka. Ale šaliny má každej moc rád.
Dneska jsem šel na zastávku a zjistil jsem, že je zavřená. Takže jsem musel na jinou. Ráno jsem se díval, co mi žabka poradí, že bych měl dělat. Jakože počasově. Říkala, že bude pršet, takže jsem si vzal deštník. Nepršelo. Docela to šlo.

Horší to bylo, když jsem šel zpět. To dost hrozně moc foukalo. V jednu chvíli jsem myslel, že uletím. Ale dobře to dopadlo a nebyl jsem drak.

Jinak jsem měl normální neděli. Navařil jsem si už dneska, protože v Rebiu nic nemají. To obvykle znamená, že tam stejně půjdu, protože je to tam prostě zábavička.

A jinak jsem si četl a díval se na sestřih z toho, jak pan Prezident předává ty medajle. Včera jsem na to totiž zapomněl a nedíval jsem se na to. Maminka mi říkala, že to zase stálo za to. Takže jo, docela dobrý. Jenom to prý vzal docela hopem a šmrdolil se s tím jenom 45 minut. Jako jsem rád, že jsem je věnoval čtení.

28. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #304

Dost jsem tu rybičku potúnil. Snad se nebudeme nikdy z kanclu stěhovat, protože to nejde dolů.
Dneska jsem si prostě jenom hodně četl. Dojedl jsem jednu knihu a stihl přečíst další. A rozečetl další. Jsem spoko. Taky jsem ještě odpoledně asi na 2 hodiny usnul, takže to vidím se spánkem docela nadějně. Hlavně to ještě jistí ta nedělní hodina navíc.

27. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #303

Rebio! Na obrázku je ptáček. Ten můj se snažil uletět.
Dneska to bylo takové normální pátkové celodenní bytí. Došla zas Markét a jely jsme na oběd. Byl jsem za to fakt rád, protože venku pršelo a Markét měla auto. Taky kvůli tomu dešti nikdo netestoval žádný letadlový motor v mé blízkosti, takže se bojím rakoviny o něco méně. A hlavně se díky možnosti tohoto testování odhalilo jedno poškozené okno, které nechala správa budov ihned opravit. Jako dobrý.

V neděli se konečně změní čas na ten správný čas! Řekl mi to můj traktorový kalendář. Jsem moc rád, že mám chytrá zařízení, která ten čas opraví sama. Stále totiž nevím, kam se to bude sunout. Myslím ale, že budeme o hodinu déle chrápat, což je super pro ty, co spí. A blbé třeba pro pečovatelky na noční.

26. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #302

Vyfotil jsem to zase jako idiot, ale vidíte to taky? Je to super! Ten pán jde po hlavě.
Dneska jsem měl super den. Ráno byl release, takže to bylo takové náročné, ale i tak jsem si to moc užil. Já se teď hrozně směju tomu komentáři pod minulým článkem (hlavně tomu svému). Díky tomu mám mozkovou kapacitu odlitou někde jinde. Tedy bude můj dnešní zápis trochu méně kvalitní.

Dneska na dvorečku testovali letecké motory, takže jsem se dozvěděl, jak voní kerosin. Já jsem si myslel, že to voní. Třeba jako benzín, ten voní. Kerosin fakt nevoní. Je to dost špatné. Hlavně se to dostalo všude do vnitřní cirkulace budovy, takže jsme byli dost nešťastní. Šel jsem si sednout na parkoviště, což je na druhou stranu od dvorečku, jelikož mi z toho bylo zle. Ale jako dobrý, zase to bylo velmi dobrodružné.

25. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #301

Ty artefakty na fotce jsou důležité.
Dneska byl super den, protože jsem se odpoledne domluvil s Markét, že půjdem do kavárny. A tak jsme šly. Byl to hrozný humor a moc jsem si to užil. Užívala si to s námi i celá kavárna.

Markét šla na hajzlík a já jsem tam zůstal sám. Došel číšník a ptal se mě, jestli ještě něco. Chtěl jsem ten raw sugarfree vegan crueltyfree bio raw vegan cake a zelenej čaj. Tak za chvíli došel, donesl mi ten super kejk a - teď pozor - podšálek, na něm šálek, na tom další podšálek a na tom sítko na čaj. Všechno to vidíte na fotce.

A já jsem si řekl, že teda musím dát sítko do hrnku, žejo. Tak jsem to zkusil, ale tam nebyla žádná voda! V tom se ten číšník vrátil a donesl mi tu konvičku s vodou. Následně přišla Markét a sedla si proti mě. Můj mozek již věděl, co má dělat a tak vložil sítko do hrnku a začal to zalejvat.

To sítko je vyšší než hrnek a já jsem měl pocit, že by mělo být ponořené. Tak jsem lil. Do toho začala křičet Markét: "JASMÍNE, CO TO DĚLÁŠ?! TO NÉÉ!" A já jsem si všiml, že dělám blbost, ale prostě už to všechno teklo z hrnku ven. Začal jsem hlasitě řvát: "GREGYNO POMÓÓÓÓC!" a lil jsem dál.

Markét to nějak zvládla a zastavila to. Řekla mi, že sítko patří do té konvičky, kam dokonale zapadne. Pak dodala, že si připadala, jako u takové té dětské hry, kdy se dávají různé tvary do stejně vytvarovaných otvorů. A já jsem narval čtverec do kolečka, když jsem dal sítko do hrnku.

No nakonec jsme to nějak zvládly. Smíchy jsem proplakal 3 kapesníky. Točila se na nás celá kavárna. Na konci jdeme platit. Markét jde platit a já jí říkám, že jí dám nějaký prachy. Obsluha říká, že 240 kerun. Řvu, že to jí teda nic nedám.

Je to pohádka, se mnou chodit do společnosti.

24. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #300

Je to ze včera, ale myslím si, že na dnešek ideál.
Dneska jsem měl hrozně moc pracovní den. Takže jsem vlastně ani nebyl na obědě a snědl jsem to z krabičky u stolu. Jednou rukou. Dobrý.

Večer jsme byly s Evísem v Lídlu a zase tam měli jednom jednu tu kostku, co je mám tak rád. Jakože prostě tam měli to místo, kde je hodně těch pečiv, ale už tam byla jen jedna! Měl jsem ji zatím jenom čtyřikrát! Ale i tak je to můj nejoblíbenější upečenec. Aspoň předpokládám, že se to peče.

23. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #299

To je tortilla, kdybyste to nemohli poznat.
Dneska jsme byly s Markét na obědě. Markét mi pak řekla strašně fascinující věc, nad kterou jsem již sám přemýšlel. Jídlo z Rébia totiž vždy chutná na vlast stejně. Jen má někdy trochu odlišnou konzistenci, ale ne zase moc. Ovšem ta chuť je prostě ve všech případech naprosto totožná. Myslel jsem si, že si to myslím jen já, ale Markét došla bez mých hemzů k tomu stejnému. Je to pecka.

No dnes jsem si navařil, takže do čtvrtku to nemusím řešit. A v pátek mají v Rebiu kekel, který chci, takže pohodička.

22. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #298

Podzim!
Dneska od rána hrozně pršelo. Všiml jsem si toho, až když jsem vylezl ven, takže jsem šel normálně do posilky. Myslím si, že bych tam šel, i kdybych věděl, že tam tak hrozně prší. Ale když napíšu, že možná ne, tak zním o poznání normálněji!

No a taky jsem si dneska nenaklohnil, protože jdeme zítra s Markét do Rébia (dudlájdá). Doufám, že se dozvím nějaké kuloární informace o grémiu a skrutiniu. A těch dalších věcech, co ve vládě mají.

Stále taky ještě dbám o své nehty. Začal jsem si je lakovat, když tady byla na návštěvě maminka (což je tak měsíc a kus) a ještě jsem se na to nevybodl. Dochází mi lak teda, takže se to blíží a nebude to moje vina.

21. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #297

Dočetl jsem, nezasyflil jsem, zapomněl jsem koupit tu čokoládu.
Dneska jsem dlouho spal (s pauzou na snídani), byl v Tesku a v Lídlu a sledoval vyhodnocení voleb. To nebudu komentovat, protože si myslím, že jsem politický dement a všechno, co si o volbách myslím, asi nebude pravda nebo je to moc konspirační.

Každopádně jsem dočel zatím poslední knihu Aristokratky. Snad budou i nějaké další, protože se to dobře čte a je to hrozně krátké, takže mi to dost pomáhá s mojí reading challenge.

20. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #296

Tu jsem maloval sám. Neřeknu ale raději kam. Problém je, že to nejde umýt. No co už.
Dneska jsem byl v práci, v posilce a u voleb. Jsem hrozně šťastný z těch voleb. Přijdu si hrozně dobře, že jsem tam šel! A hlavně se zítra těším na to počítání, to je vždycky úplně nejlepší! A pak za týden zapomenu, že nějaké volby byly.

A pak jsou hnedka prezidentovací! Na ty se taky těším. Někteří lidé kolem mě dokonce znají nějaké kandidáty. S mým politikařením jsem furt ještě dost pozadu.

19. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #295

To je list, se kterým jsem si hrál na obědě. Bylo hezky, takže jsme mohli jít zase pod strom!
Dneska jsem měl normální den. Na volby jsem myslel asi dvakrát. Je mi to docela líto. Já se vždycky před volbama těším, jak se budou ty volení prát o moje hlasy. Že mi jako budou nadbíhat a dělat hezké věci, abych je měl rád. Ale je to jako Vánoce! Vždycky to nějak prospím a pak už zase nejsou Vánoce. Uvědomím si to tak měsíc po nich.

Nikdo mě nepřemlouval. Viděl jsem asi jeden bilbord s nějakým plešatým chlapem, kterej tam měl napsaný něco o platech. To mě jako vůbec nijak nepřemlouvalo. Pak jsem viděl obrázek, kterej mlel něco o rodině a o zbraních. Zbraně jsou super! Ale stejně jsem neměl pocit, že mě někdo přemlouvá a chce můj hlas. Prostě propadák.

Jedinej, kdo se mi snažil naši politickou situaci trochu vysvětlit, byla Mraketa. Mimochodem dlužím zde dopsat, že za to sako, co jsem tu o něm včera mlel, vůbec nemůže a ví o něm. Myslím si, že by vlastně mohla být (při troše štěstí) i ministr. Věřím tedy, že jako první dáma svoji sakovou reputaci dost narovná.

Taky jsem někam založil ten volební průkaz. Neumím schraňovat listiny. Moje pracovní smlouva by mohla vyprávět, kdybych tušil, kde ji najdu. No nic.

18. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #294

Rebio kekel. Nakonec jsem tam šel s Ráďou. A taky mu to docela chutnalo, takže dobrý.
Dneska jsem si už konečně uvařil. Na zítra i na pátek, takže pohodička. Taky jsem byl dneska hrozně hustej a dělal jsem telefonování. Objednal jsem nám boulink. Jdem tam, co jsme byli předminule, jak se tam furt sekala ta dráha. Bylo to tam nejlepší, takže jsem moc spoko.

Taky jsem dneska viděl několik volebních klipů. Nejlepší mají Piráti, protože je tam Mraketa. Má sice divný sako, ale furt je to Mraketa. Jiný klipy tam nemají Mraketu ani nikoho jinýho, koho bych znal, takže je to nuda a není to vůbec zajímavé, protože nemůžu ukazovat na obrazovku a řvát "Mraketa, Mraketa!"

A měl jsem 5 kafí. Achjo, za chvíli zas bude ta doba, co nebudu pít kafe vůbec, protože pak mám takový ten pocit, že to "něco dělá" a já mám víc energie.

17. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #293

Kreslil jsem to během jízdy v autě, ale myslím si, že tvar těla jsem trefil přesně.
Dneska byl fajn den. Docela srandovní, líbilo.

Víte, jak jsem si v neděli neuvařil oběd? Protože jsem chtěl jít v pondělí na musaku? No tak jsem včera zapomněl, že vlastně žádnej oběd nemám a prostě jsem počítal s tím, že mám navařeno od neděle. Ale nemám, žejo,

Takže jsem v práci našel svůj obří jogurt a nasypal si do toho borůvky. Pan ředitel mi koupil tu lídlovskou kostku, co jsem ji tu někdy fotil a ještě dotáhl kukuřice a zelí. Takže vlastně super, že jsem mamrd a zapomněl jsem na oběd! Na zítra taky nemám oběd, protože mají v Rebiu zase pokrm, co chci jíst. Takže pohodička a naklohním si až zítra. Pokud na to teda nezapomenu.

16. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #292

Musaka! Byly jsme dnes s Mraketou v Rébiu a paní (taková ta čupr) nám hned řekla, že čekala, kdy přijdeme! Mám je tam rád, i když je to zas sloní kakanec.
Dneska jsem měl fajn den. Docela jsem se posmál (hlavně proto, že přišla Mraketa teda) a popracoval.

No taky se dneska stala věc. Mraketina maminka mi půjčila ten poslední díl Aristokratky. Jsem z toho dost vyděšený (tedy je to od ní moc krásné a milé). Jakože mám strach, že jí to zasyflím. Prostě chudák Mraketina maminka! Půjčí mi knihu a já jsem takové prasisko nešikovné! Tak jsem svoje obavy svěřil Evísovi. Doufal jsem, že je rozptýlí. Evís ale jenom řekl "červená řepa". Jsem ztracen. Asi tu knihu prosichr koupím prostě do zásoby a kdyžtak vrátím tu novou. A tu šťávu z červené řepy nechám v lednici. Nebo aspoň dostatečně daleko od té knihy. No to nemůže dopadnout špatně.

15. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #291

Evís mi to fotobombí tím stínem.
Dneska byl hrozně akční den! Byl jsem v posilce, snažil jsem se o úklid, na nákupech, dělal jsem nedělní věci, byl jsem asi 4x se psem a neuvařil jsem si.

To proto, že mají mít zítra musaku, tak tam jdu. Nějakej ten kekel si vařím až zítra.

14. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #290

K mátovému čaji jsem dostal vodu.
Dneska jsem měl dost akční den. Jely jsme totiž s Evísem na sever. Evís tam měl nějaké vyřizování, takže jsem byl asi hodinu a půl sám ve Frídě. Behěm 25 minut jsem obešel všechny obchody a jeden záchod. Pak jsem si sedl do kavárny a četl jsem si. Podařilo se mi pořídit nějaké dárky (všechno v jednom obchodě) a spoďáry (pro sebe). Jsem spoko, protože jedny ty spoďáry jsou dokonce s dušíkama! A na véču byla pizza. Prostě dobrý.

13. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #289

Moc se mi povedla. Ale foto je teda za včera.
Dneska jsem měl na oběd jogurt s borůvkama, protože jsem si neuvařil. Myslel jsem, že to nějak udělám. No a našel jsem v lednici ten jogurt, takže pohodička.

Dneska byl hodně veselý den. Ráno jsem byl teda hrozně unavený, ale to jsem opravil 3 kafema a bylo mi pak už moc dobře. Dokonce to přetrvává i teď.

No asi ve středu jsem si pomaloval svůj hrnek od kafe líhovkama. Modrou, zelenou a červenou. Vypadalo to, že to tam drží. Dneska jsem ale ten hrnek držel v levé dlani, pil z něj první kafe a pak si do té dlaně odložil hlavu. Levou část tváře jsem měl červenou a pravou modrou. Ale alespoň jsem to nebyl já, kdo dnes přišel do práce omylem v pyžamu. Dost panoptikum dnes. Mám rád.

12. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #288

Markét přijela!
Víte, jak jsem říkal, že mají v Rébiu samé hnoje? Tak jsem tam šel zase, protože přijela Markét. Ale docela se to dalo.

Mám rozečtenou fakt dobrou dedektivku, takže se tomu půjdu pověnovat. Nějak dneska nejsem moc plkací. Taky se mi toho moc nestalo, no. Což je asi dobře, jsem furt takový utlumený.

11. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #287

Ořezal jsem panu řediteli pastelky. Zase. Ještěže je tak rád používá.
Dneska jsem měl takový zvláštní den. Jako kdybych byl ve vodě a ne ve vzduchu. Ale jako dobrý.

Hlavně jsem pak zavečer šel z práce a řekl jsem si, že se stavím do drogéryje, bych si nakoupil ženské potřeby a bambucké máslo. Oboje jsem nakonec našel. V drogéryji je hrozně moc žen. Jakože strašně moc. Kdybyste prostě někdy chtěli vidět moc žen na jednom místě, tak jděte do drogeryje. Hemží se to tam.

No měl jsem trochu šlamastyku s placením, protože přede mnou byla nějaká paní, co si kupovala asi 4 kočičí paštiky (ne, nevím, jestli je to dělané z koček, hehehe). No nějak si je nemohla dát furt do tašky, tak jsem čekal. Pohodička. Ale bába pokladní mi namarkovala můj dospěláckej nákup, kterej jsem chtěl platit kartou (dospělácky). Jenže terminátor se nacházel tak metr ode mě a mezeru mezi námi vyplňovaly ty paštiky. No tak jsem čekal, pohodička. Ale ta bába pokladní na mě začala hudrat, že si to mám jít zaplatit, protože jinak jí ta transakce přestane platit! Tak jsem se teda natáhl přes ty paštiky, ta paní Paštiková poodešla, zaplatil jsem to a ta paní Paštiková zase začala balit. No děs. Chudák paní Paštiková.

Pak jsem si vzpomněl, že jsem jim tam nechal účet, přičemž mě na pikosekundu napadlo, že si ho bába pokladní jistě vezme a při mé smůle navrch vyhraje nějakou tu krávovinu, co se může vyhrát, když děláte nějakou tu loteryji s účtenkama nebo co. Dneska jsme se o tom bavili v práci. Všichni jsme o tom hrozně moc informovaní, jak můžete z mého souvislého projevu jasně vypozorovat.

No řekl jsem si, že když už se tam motám, tak si zajdu koupit šalinkartu. No fronta tam moc nebyla, byl jsem skoro hned na řadě. Tak jsem řekl, co chcu. Prej dobrý, ale v dubnu mi přestane platit průkazka. Tak říkám, že si ji rovnou koupím, protože pak na to zapomenu. To prej nejde, protože je ještě moc brzo. Takže jako dobrý. Jistě na to zapomenu, bude to legrace. V červenci třeba.

No Evís byl taky v centru, ale nějak chudák nevěděl, kdy bude moci jet dom, takže jsem na něj nakonec nečekal a jel jsem sám. Evís mi asi za 3 minuty psal, že už može jít. Tak jsem vystoupil na nejbližší zastávce s lavičkama a počkal na něj, páč jel ob šalinu za mnou.

Přiskočil jsem teda do Evísovy šaliny a musel jsem stát. Tak metr od Evíse, který urval sedátko. Vedle Evíse stála nějaká paní. V botaskách, riflích, větrovce a s igelitkou s potiskem Věnečků (to je nějaké asičajové pečivo). No ta paní se začala v té igelitce hrabat, čímž v podstatě vkládala vrch své hlavy Evísovi do obličeje. To by samozřejmě nebylo až tak humorné, je to v MHD celkem normální situace, ale Evís se s tím popasoval velmi originálně.

Dělal, jakože se nic neděje velmi osobitým způsobem. Zasněně se totiž rozhlížel někam do dáli, nad hlavu té paní. Asi jako kdyby se komtesa znuděně (avšak se vší grácií) dívala z balkónu na mraky. Prostě humor. Já jsem to nevydržel a začal jsem se tomu hrozně smát. Normálně nahlas. Klingal jsem se tam na jedné noze a chechtal jsem se na celý vůz.

Všiml jsem si jedné věci. Že když se začnete smát, všichni kolem znejistí. Smutné. Lidi by se měli víc smát. Ta paní nakonec hledala nějaké křupavé pečivo, protože si pak sedla a začala to konzumovat. Takže dobrý.

Jo a ještě jsem si sebral psí kakanec, určitě to nosí štěstí!

A vyrobil jsem si 24 snídaní. Všechny obsahují minimálně 10 gramů borůvek. Některé o dost víc, protože od pátého pytlíku už se mi to nechtělo vážit až tak akurátně.

10. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #286

No to je foto ze včera, ale já jsem na něj zapomněl. Včera jsme dělali release, takže je to prostě klasické foto. Za dnešek stejně jiné nemám, takže to platí.
Dnes jsem měl dost humorný den. Především jsem dostal mensruaci (sic!), z čehož jsem byl happy. Tak jsem to všem oznámil. Pak mi ale bylo docela dost špatně a strašně mě to bolelo, takže jsem byl happy trochu míň. Pan ředitel mi dokonce nabídl, že si to můžu jít odmenstruovat dom, ale to jsem odmítl, protože co doma, žejo. Komu bych to popisoval.

No každopádně nevím, jestli jsem vám to říkal, že přešli jsme (jako firma) k jinému operátorovi. To znamená, že mám novou SIMku. Když jsem ji do telefonu poprvé vstrčil, tak to po mě chtělo PIN. Ten byl přiložen, takže jsem to opsal a dobrý. Vrátil jsem to do office, protože se to mělo zas vrátit (ten balíček s informacema, SIMku jsem si samože nechal).

No dneska jsem musel telefon restartovat a ono to zas chtělo ten PIN. Hulákal jsem, že to si přece nikdo nemůže zapamatovat! Čtyři náhodná čísla. Máchal jsem u toho rukama a tak. No byl jsem zděšen, samozřejmě jsem si ho nepamatoval a naše nejlepší Office Manager zrovna nebyla přítomna. Tak jsem jí zatelefonoval, vysvětlil jsem problém a bylo mi dovoleno vejít do Office a nahledat si info o své SIMce (co už taky, žejo).

Pan ředitel šel se mnou, aby jako věděl, kde to je. Asi kdyby taky potřeboval znova vědět PIN, protože to si nikdo pamatovat nemůže. Tak jsem to našel a zjistil jsem svůj PIN. Je docela podobný na "0000". Problém je, že už jsem ho zase zapomněl, ale předpokládám, že když panu řediteli přišla jeho jednoduchost tak veselá, tak si to bude pamatovat aspoň on.

9. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #285

Můj dnešní oběd. Chybí tam chleba, protože ten už si vzal Romyk.
Dneska jsem měl dost náročný den. Jsem takový hrozně divně unavený. Jakože obvykle jsem unavený hrozně příjemně, tak jako spokojeně. Ale dneska jsem takový jak za sklem. No nevadí. Taky kolem mě všichni kašlou. Hlavně teda v posilce furt někdo smrkal. A taky tam hodně klimovali. Já to tam prostě někdy nechápu. Kdybych měl posilku já, tak tam žádnou klimu nemám. Prostě kdyby lidi smrděli, tak jim tam nedovolím chodit.

Tak jsem se doma najedl česneku, ale je mi z něj vedro, což spolu s mojí autosugescí a partně-se-blíží-menstuací umocňuje celkový dojem hluboké zkázy. Ještě navíc se mnou jela v šalině ta děsivá bába, kvůli které jsem šalinama někdy na jaře přestal na chvíli jezdit, protože jsem doufal, že se baba mezi tím třeba vypere v automatické pračce (valchu jsem jí nepřál, protože jsem lidumil). Asi se nevyprala, ale rozhodně vypadá solidně ožvejkaně. Dávám jí ještě tak dva měsíce.

No ale naštěstí vystupovalo hodně i vcelku normálních lidí, takže jsem se až tak moc nebál. Ale stejně se mi to nelíbilo. Jsem hrozný posera.

No a taky mi dneska přišel ten průkaz, co s ním pak můžu jít k volbám. Furt nevím, komu to hodím. Mluvíme o tom v práci každý den, ale prostě nikdo neví. Udělal bych si vlastní stranu, ale nic o politice nevím (prostě nikdo neví nic. Nikdy a nikde). Třeba si furt ještě nejsem jistý, jestli chci být tank nebo papež. Markét říká, že budu prezident. Možná tím jako chce naznačit, že prezident nemusí vědět o politice téměř nic. A Markét ví o politice všechno. Třeba zná pana Senátora. Osobně!

Taky jsem si objednal asi kilo sušených borůvek. Byla s nima značná legrace. Zítra by mi měly přijít do práce, takže nesmím být nemocný, protože kdo by pak jedl moje borůvky. Nikdo. Těším se, až si je budu sypat na polentu. A do postele. A na pracovní židli. A pod stůl. A do klávesnice.

No a jdu si číst, festovně jsem se vyplkal.

8. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #284

Přišlo mi to takové podzimní!
A tuhle jsme ještě asi neměli, tak ať je to komplet.
Dneska jsem měl fajn den. Dočetl jsem tu Aristokratku a pak ještě hned i druhý díl. Jsem hrozně čtenářsky uspokojený. Bohužel se mi vůbec nechce vracet se k trůnům, takže si musím sehnat i poslední díl Aristokratky. Než se mi to povede, tak si střihnu nějakou dedektivku.

Taky jsem si dneska uvařil jídlo na tři dny budoucí, protože v Rebiu mají samé kekele. Vůbec nevím, kam půjdeme v pátek s Mraketou na oběd (Markét, to ti jako oznamuji, že jdeme na oběd). No a chtěl jsem říct, že mám dost podivnou věc z červené čočky. Zase jsem to trochu potůnil tím hrachem, takže se dost bojím, jak to chutná. Já svoje obědy nikdy nechutnám, protože bych byl nešťastný o den déle. Ale obvykle, když se takto bojím, je to nakonec docela dobré.

7. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #283

To je moje večeře. Vařil jsem to sám. Je to kukuřičná polenta, kteoru jsem pak posypal trochou proteinu a skořice, aby to jako nějak chtnalo. Taky jsem na to naházel semínka. Asi to budu vařit častěji, je to vlastně taková jasmínovská krupičná kaše.
Dneska jsem chvíli jógoval a našel jsem tak pod postelí pytlík s tou polentou. Je to super.

No a jinak jsem ležel. Furt prostě jsem ještě nedočetl ty trůny. Čtu poslední díl. Vůbec ho ale nemám rád, protože tam jsou snad furt jenom postavy, které nemám rád. Už minule jsem to četl asi dva měsíce. Řekl jsem si teda, že to chce trochu odpočinek. 

Hned jsem se teda pustil do nějaké dedektivky, co jsem ji měl už vyhlídnutou. Mělo to asi 350 stran, ale podařilo se mi to celé sníst. Tak jsem se vrhnul ještě na Poslední aristokratku. Doporučila mi to Markét, že to má ráda její maminka. Pak mi v létě říkala moje maminka, že je to dobrý. Tak už jsem solidně za 1/3. Dobrý. Cítím se dobře. Fakt mi to chybělo. Snad ty Trůny dočtu jako. Jsem asi v 1/6 pátého dílu. Vánoce jsou teda ještě daleko, no.

6. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #282

Kočička ze středy.

Ten druhej pajdulák je nakřivo.
Dneska byl pátek! Už se moc těším, jak budu zítra dělat spaní. Snad se jako neprobudím v nevhodnou dobu.

Dneska pro mě přijela Markét a jely jsme do Rébia. Asi jako všechny pátky (krom těch, kdy jsem byl doma). Zapomněl jsem vám vyfotit svůj kekel, ale bylo to něco se špenátem a nijak to nechutnalo, takže dobrý.

5. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #281

To je polívka, kterou vařil Pepi a měl jsem jí včera.

Tady jsem včera v kavárně nakreslil Markét kočičku. Vyšel jsem dost ze cviku.

A tady mi pan ředitel uvařil oběd dneska.
Dneska jsem neměl oběd. Jenom jsem ráno popadl kostku tofu s tím, že to nějak dopadne. Když nastala doba oběda, tak se mě pan ředitel zeptal, jestli mám oběd. Řekl jsem, že mám jen kostku tofu a podíval jsem se na něj. Měl v ruce tu stejnou kostku tofu, jako jsem měl já v batohu a k tomu celer a okurek. Tak jsem mu podal svoji kostku tofu a pan ředitel nám každému uvařil takovej čupr salát.

A jinak dobrý. Hrozně hutně poslední dny pracuju. Tak moc, že mám pocit, že tam sedím tak 12 hodin v kuse a jsem zral odpadnout.

4. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #280

Dneska mám hromadu fotek, ale dám vám sem jenom tuhle. Musím říct, že mi přijde, že mám velkou hlavu. Jako myslel jsem si, že už jsem si nechal narůst větší tělo, ale furt mi moje hlava přijde velká. Jako nijak mi to nevadí, jenom komentuju dění na fotce.
A tuhle, abyste viděli, že umím zkazit každou fotku. Ale hlavně je tam šešulka šaliny.
Dneska jsem měl normální den. Vlastně jsem si ještě furt nezvykl, že po své levici nemám Markét, takže prostě blbý. Ale jinak dobrý. Jenom na to nesmím myslet.

Každopádně nám to dneska vyšlo a šly jsme s Markét do kavárny. Chtěly jsme do Post Bakery (mami, to je tam, jak jsme tam nakoukli, ale bylo to tam hnusný a měli tam to pečivo. Pak jsme šly tam, co jsme si daly to kardamonové kafe), ale už to asi zavřeli. Jako jo, síla trhu.

Tak jsem si vzpomněl, že kousek je Mňau kavárna. Když byla maminka v Brně, tak jsme šly kolem. Měli zavřeno, ale za prosklenýma dveřma byl zrzavý kocúr, co se o ty dveře otíral a sledoval nás. Tak to je on, co ho dlachním na té fotce. Je trochu plachý, ale když jste zvyklí, že se kočky dají celkem bezpečně táhat, máte ho v hrsti. Paní s pánem vedle u stolu toto asi neznají, takže na mě jen závistivě koukali. Ale je to tak, kdo si nečapne, nemá.

No bylo to moc super a konečně jsem se dosyta vysmál. Dokonce jsem se smál tak moc, že jsem nemohl odejít ze záchodu, protože mi bylo trapné z něj vyjít do lokálu a chechtat se.

Namalovaly jsme si kalendáře a vyměnili si politické názory. Stále nevím, koho budu volit, ale vím, že to nemůže být ten chlap, co vypadá jako divný kanec.

3. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #279

Vyfotil jsem šalinu z šaliny. Zase jsem dneska nic jiného nevyfotil. A to mě napadlo hned několik věcí, které bych mohl, ale nějak k tomu nebyla příležitost.
Dneska to zase hrozně rychle uteklo. Fest jsem popracoval a stavil jsem se v posilce. Moc jsem si to tam užil. Nechápu, jak se mi pak povedlo dojít dom, ale zvládl jsem to. Již se těším na zítra!

Taky dneska hrozně pršelo. Už ráno jsem si musel vzít dádž. No zajímavé na tom je, že jsem ho nechal v práci na zemi. Jakože oschnout. A vzpomněl jsem si na něj při odchodu, takže jsem ho tam nenechal. Pak jsem došel do posilky a taky jsem ho tam položil na zem před recepci, protože byl celý mokrý. A taky jsem ho tam při odchodu nenechal (to už dokonce ani nepršelo).

Měl jsem dneska jen asi tři kafe a doufám, že nám to zítra vyjde a půjdem s Mraketou do nějaké kavárny. Je totiž týden kávy, takže tam, jako správní kávonáckové, nemůžem chybět. Snad udělám nějaké to foajé.

2. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #278

Já jsem dneska trapně nestihl nic vyfotit, takže musím sáhnout do archivu. Na dobové fotografii je můj pytlík čipsů. Ještě část mám, musím to vzít zítra do práce.
Dneska jsem šel po dovolené do práce. Docela jsem si to tam i užil, hrozně rychle mi to uteklo a fest jsem popracoval.
Hlavně mi ale bylo docela smutno. Nějak jsem si zvykl, že můžu celej den ležet, povídat si s maminkou nebo se koukat na seryjály. Jako v práci je to super, ale nemám rád to, jak je to jiné.

Na to, že mám dovolenou, jsem si zvykl tak dva dny před jejím koncem. Takže si teď zase musím zvykat, že nemám dovolenou. Furt něco.

1. října 2017

Každodenní fotokrám podruhé #277

To je jídlo, co jsem si koupil v Lídlu. Je to nějaká superkostka. Je to hrozně dobré, ale bohužel jsem si koupil jenom jednu, protože jsem netušil, že to bude dobré.
Dneska jsem dojel zpět do Brna. Celej den jsem vlastně prokecal s Evísem, ale stihly jsme jet na nákup, udělat mi háro, uvařil jsem oběd, převlík postel a tak. Klasická nedělní řežyje.

Taky jsem si stihl odlakovat a nalakovat nehty. Mám je už hrozně dlouhé, takže počítám s tím, že se mi bude zítra v práci dementně psát a večer to ostříhám. Ale tak co už.