30. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #337

Dneska se v Rebiu překonali. Je to jenom tenká placka a je úplně plná špenátu a Robivěci. Bylo to fakt dobré a vizuálně povedené! Nebyl to prostě zvratek. Pecka.
Dneska jsem měl opět pracovně velmi náročný den. Ani jsem nemohl jít do posilky, protože bych to nestihl, jelikož jsem byl tak dlouho v práci. Ale dobrý! Povedlo se to a jsem moc spoko. Hlavně proto, že jsem ulovil fakt nechutnej bug. Moje huntress schopnosti mi dávají pocit takové skvělé výjimečnosti, přestože to asi je (z "objektivního" hlediska) daleko nižší skill než ten klik s tlesknutím. Ale tak co už.

No na obědě jsem byl s Markét, která pak večer došla k nám, asi tak půl hodiny čekala, až to doděláme a pak mě hodila dom. Díky tomu jsem se na tom sněhu nepřizabil. Nějak nevím, co budu dělat zítra ráno, ale po ulicích chodí muži se sněhovými ruchadly (věc, co dělá kravál a asi odmetá sníh), takže to snad nebude tak zlé. A nevím, kdo se těch mužů s ruchadly bál více - jestli já nebo pes.

29. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #336

Traktory od Markét. Musíte si otočit monitor, protože jsem dement.
Dneska jsem měl normální prodloužený pracovní den a pak jsem stihl i zavolat mamince, takže dobrý.

Nějak se mi moc nechce plkat, chci si jít lehnout na koberec, takže to jdu udělat.

28. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #335

Můj dnešní oběd! Našel jsem totiž na stole pytlík bulguru se zeleninou, tak jsem ti to šel zalejt horkou vodou a nechal jsem to asi 30 minut odstát. No a ono se to uvařilo. A pak jsem do misky vložil tofu a šel jsem se kultivovaně najíst s Markét do foajé.
Dneska jsem měl zase moc pracovní den, ale přišly vánoční dárky od jednoho našeho partnera. Nebo jak se tomu v tom našem byznys světě vlastně říká. Byla toho plná taška, ale já jsem měl oči jen pro jednu věc. Z té tašky lezl obrovský papírový kamion.

No tak jsem to popadl a zjistil jsem, že uvnitř jsou nějaké věci - lahev vína, cosi na udělání svařeného vína a jakási vánoční sada na cosi. Tak to jsem z toho kamionu vykuchal a vzal si jen ten kamion (jako aby se dostalo i na ostatní, žejo). Prostě úžasný! Vůbec nechápu, proč do toho ty další věci dávali. Prostě je to úplně dokonalý firemní dárek!

Zatím pro něj mám i praktické využití. Schoval jsem do něj ten malý kamion, co je kapesníčky (japosníčky). Tím jsem získal kamion v kamionu, pričemž z toho velkého nahoře čouhají ty kapesníčky z toho malého. Díky tomu vím, že to může sloužit jako zásobárna kapesníku a až posmrkám všechny jasposníky!

27. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #334

Kočička! Je za minulý týden. Tu aktuální nakreslím třeba zase zítra.

SAVE THE QUEEN! Prostě dobrý. Je to na takovém hrozně úchylném podivném triku, které je z otřesného materiálu a maminka říkala, že ho vyhodíme. Ale já jsem si ho nechal a tak jsem si ho dneska oblík! Jo, taky jsem nedokázal popsat, co je to sakra za kus oděvu.
Dneska byl pracovně zase hrozně náročný den. Furt někdo něco chtěl. Ale moc jsem si to užil, mám takové dny rád.

S Mraketou jsme se potkaly jen nahoře u automatánů, kde mi nakreslila traktor (hehehe, ukážu snad zítra) a já jí jednu kočičku. Jenom jednu, protože jsem měl jenom jeden papír. Zítra to musím narovnat.

Taky jsem byl v posilce. Moc jsem si to tam užil. Zjistil jsem totiž, že už umím udělat klik s tlesknutím. Byl jsem věrný svému stylu radování se z mých fyzických úspěchů a tak jsem to v hlavě ohodnotil jen pomyšlením, že je to v loji, protže příště bych měl být ještě lepší. Tolik k mé radosti.

26. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #333

Fialové kalhoty, které jsme s maminkou našly.
Dneska jsem měl normální neděli. Řekl jsem si, že si neuvařím oběd. Jednak mi Evís koupil tu pečenou kostku, co ji mám tak rád, takže si ji dám na oběd s tofufanem a druhak si uvařím obědy a nikdy je nesním.

Buď chce jít na oběd pan ředitel nebo Mraketa (= vždy já), takže ten svůj uvařenec vlastně nikdy nesním. Tak to zase nechám být a prostě si nějak poradím. Je to vlastně i víc zábava.

A limitované edice šalin furt nic. Dneska jsem doufal, že se poštěstí, když jsem jel do posilky, ale nic z toho.

25. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #332

Meduňkový čaj. A ten list dole v rohu, co juchá a zároveň utíká doprava, se jmenuje Bylík. Aspoň si to myslím. Je to můj kamarád s chutí (aspoň to tak tvrdí). Mám ho rád.
Dneska jsem měl prostě sobotu. A vylezl jsem jenom na nákup nutného jídla. Hrozně super mi na tom přišlo, že bylo skoro všechno to, co jsme chtěli, ve slevě. Protože jsme ale neměli Billakartu, tak žádná sleva nebyla. Ale to už podle mě není důležité.

Jinak jsem dnes už dočetl dvě knihy a jednu povídku. Takové soboty jsou prostě super. A ještě jsem zvládl naspaz asi 10 hodin!

24. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #331

To je tortilla. Mexická. Chutná úplně stejně, jako polévka nebo žemlovka.
Dneska byl ultranáročný den! Prostě se každý sám za sebe rozhodl, že dnes bude něco dělat a bude mě k tomu potřebovat (to je super, mám rád). Takže jsem si to velmi užil a furt jsem telefonoval, něco opravoval a byl profesionální. Jde to o moc lépe, protože na mě ti lidé nevidí. No ale prostě super! Ještě teď večer jsem byl profesionální!

Dokonce se nám s Markét povedlo do dnešního dne nacpat oběd. Jíííí. Byl to velký humor a velmi jsem se smál. Ráno jsem sežral kukuřici a večer jsem šel do posilky, kde jsem si to taky moc užil. Asi jsem tam nechal nohy.

No a dočetl jsem tu knihu. Tak jdu hledat něco dalšího.

Jo a limitované edice šalin furt nic.

23. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #330

To je foto z úterka. Mi se prostě dneska nepodařilo nic vyfotit. A to jsme byly v Markét v Rébiu, ale hrozně jsme se smáli naší pantomimě šneka, takže jsem prostě nic nevyfotil.
Dneska byl fajn den. Dokonce jsem se ani nepředřel, jako obvykle. Stihl jsem dát 4 kávy a vůbec mi z nich nebylo zle.

Pomalu dočítám tu knihu o hermafroditovi. Bylo to dobrý, takže se mi to ani moc dočítat nechce, protože pak zase budu stát nad tou bezknižní propastí a nebudu vědět, co mám dělat. Jakou knihu teď? A co když se mi nebude líbit a zařadí se mezi druhý díl Sila a poslední díl Trůnů?

Limitované edice šalin taky furt nic. No co už. Furt tomu ještě věřím.

22. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #329

Jsem fotograf!
Dneska jsem měl moc dobrý den! Na oběd jsme s Romykem jeli do Globusu. Mají tam restauraci. Nic jsme si tam nevybrali, takže jsme si koupili tofufánky a pečivo. A koblížky a koláče do kanclu. A jablka. A Mraketě jsem koupil obrovský krojsant (z toho pak vznikla nová pantominická scénka nesu-krojsant).

Taky jsem hodně popracoval a pak jsem jel šalinou domů, takže jsem si i fest početl. Pořád jsem ještě nepotkal Vánoční šalinu. Pořád jsem ještě nepotkal Zlatou šalinu. No co už.

21. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #328

Jó, normální fešáckej oběd s panem ředitelem.
Dneska byl dobrý den. Donesl jsem do práce pytel gumíďáků, tak to tam sladce, přesladce vonělo. Doporučuji všem.

Taky jsem stihl jít do posilky a nepotkal jsem tu zlatou šalinu. Nedívám se, kde zrovna jede, abych pak mohl být překvapen. Doufám, že ji někdy potkám! A že ji nikdo nebude ničit. Vlastně doufám, že nikdo nebude ničit žádnou šalinu. Nebo autobus. Vlak. Auto. Koloběžku. Kamion. Loď. Budík. Vlastně cokoliv.

No ještě mám nějaké nedodělky, takže dneska jen krátce.

20. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #327

To jsem já. Mám na sobě "nové" oblečení, které jsme s maminkou našly pod nánosy obleční, které jsem nenosil. Jako Kačer to má taky tak. (No a včera byla maminka, tak dneska já).

Ráno hrozilo, že se nedostanu do kávodačky, abych si dal kávu. Tak prosichr.
Dneska jsem hrozně moc pracoval. A taky jsem asi konečně přišel na to, jak si mám protáhnout záda. Je k tomu potřeba stěna a bolí mě z toho levé rameno, ale to se poddá.

Taky jsem dneska po třech dnech absence vyrazil do posilky. Užil jsem si to, nějak nikdo nepostřehl, že jsem jenom žral pizzu, čokoládu a kláfal s maminkou. Takže taky dobrý.

Taky mi dneska přišla zásoba bylinek, takže si můžu dělat meduňkový čaj před spaním. Což jsem si tedy dokonce udělal. Díky tomu budu mít veselé sny. Mezi účinky rostliny patří i "zaražené větry". Tak nevím, co mám čekat.

19. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #326

Bez dovolení sem dávám svoji maminku. Ale už tu stejně jednou byla. A hlavně si myslím, že je ta fotka docela dost šik (na mě teda).

Tady zevlí autobusy.

A úplně nový kelímek bambuckého másla.
Dneska jste jistě zvědaví na další historky z mého života, které si sem smolím.

Tak ráno bylo jasné, že dneska je den, kdy maminka odjede. Já těžce nesu i chvíli, kdy jde pan ředitel na kafe, takže si umíte představit, že se mi to moc nelíbilo. A tak jsem navrhl, že mi můžeme vyklidit skříň. Sám jsem si všiml, že už jako praská ve švech a já nosím jenom 12 kusů oblečení (přičemž nepočítám spodní prádlo a sportovní prádlo).

Mrzí mě, že jsem to nevyfotil před a po, ale vytřídily jsme fakt všechno to, co nenosím. A našly všechno to, co budu hrozně moc nosit. Rozhodly jsme se, že použitelné vyřazence samozřejmě dáme do takového toho darovacího kontejneru, páč to byly vesměs fakt krásné věci.

No maminku napadlo, že bychom si na oběd mohly dát pizzu. Tak jsem to objednal a zatrhl, že si to vyzvednu osobně, protože půjdem recyklovat moje oblečení. To dopadlo dobře a kontejner to všechno sežral. Vydaly jsme se k restauraci. Vlezu tam a vidím na stole 3 pizzy. Říkám si, že to teda asi nebude pro nás. Stojím tam a čekám. Kolem mě hodí pán a paní. A další pán za stolem kuchaří.

Tak čekám. Pán tam nějak rovná ty pizzy. Paní čumí a nic nedělá. Pak se mě zeptá, co chci. Tak jí říkám, že jsem si objednala dvě pizzy a jdu si je vyzvednout, ale že jsem tu asi moc brzy. A ona zamračí svoje natetované obočí a hnusně mi řekne, že to asi těžko, protože žádnou takovou objednávku nemají.

Asi jsem zvyklý jednat s naštvanými lidmi, protože jsem jí řekl, že je samozřejmě možné, že jsem to popletl já, ale že se podívám na e-mail, který mi od nich přišel, když jsem to objednal. A ona na mě zase vyštěkla, že pokud jsem něco objednal, tak "u nich to teda nebylo". Byl jsem dost v šoku, ale vložil se do toho kuchař a řekl oba názvy pizz, které jsem objednal, dodal otazník a řekl, že je zrovna peče. Řekl jsem, že ANO! a otočil jsem se zpět na tu paní a s pokrčením ramen řekl, že moji objednávku asi mají, když už to dokonce pečou.

Pak ke mě přišel ten druhý (nekuchařivý) pán s lístkem, kde byla moje adresa. Řekl, že jsem si ale musel vybrat dovoz (řekl to hezky, né jako ta paní) a já mu ukázal ten e-mail s tím, že je tam fakt osobní vyzvednutí. Tak dobrý, no. Přišel jsem včas, jinak by nám to vezli. Ten pán se mi omluvil (nebylo za co) a ta paní byla prostě jen nasraná. Nerozumím tomu doteď. Prostě si neumím vymyslet obhajitelný důvod, proč na mě byla tak zlá okamžitě poté, co jsem tam vlezl. Kromě menstruace. Nebo předmenstruace. Měla by jíst mastodynon. Škoda, že jsem to vymyslel až teď, kdy už jí to nemůžu říct, abych jí pomohl.

No pak jsme to donesly dom a snědly. A pak už se vlastně pomalu muselo jít a blebleble, maminka odjíždí a já jedu dom. Předtím se snažím nakoupit vánoční dary ještě, protože jsem si zase nějak vsugeroval, že pro maminku skoro nic nemám. Nic jsem nekoupil.

No dojel jsem dom a šel jsem počítat dary, které už mám. No a nebyla to sugesce. Tak jsem si šel uvařit obědy na týden nadcházející a vymýšlel dárky. Musím říct, že jsem zase vymyslel hroznou genialitu. A pak ještě jednu. Už aby mi to doručili, nebylo to rozbité a já jsem to mohl dát mamince. Je to fakt chytrý. Asi se budu živit jako vymýšleč dárků.

18. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #325

Já měl na oběd zemlbábu! A je tam vidět i kus maminčiných špaget. Musím říct, že dneska jsme to cenově daly jako normální 2 menu v Rebiu. Což je dost dobrý.
Dneska byl dobrý den, ve kterém mi maminka stihla i nabarvit vlasy. Takže jsem zase hrozně krásný a koupelna nedošla újmy.

Taky jsme byly ve městě, kde mi byla trochu zima. A viděly jsme tu vyšňořenou výroční šalinu, ale bohužel jela opačným směrem.

17. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #324

Koštol.

Strom. Já ty vánoční dekorace takové nemám rád.
Dneska jsem měl super den. Přijela totiž maminka, takže jsme byli ve městě (kde jsem se nakrmil pizzou) a pak jsme jeli dom. Kde jsme dělali hrozně moc povídání a tak.

No musím říct, že jsem dost smutný z té vánočně vyzdobené Vańkule. Nebo jako obecně z těch zbytečných výzdob. Každý ví, že jsou Vánoce, takže mi to přijde jako hrozně zbytečné mrhání penězma a energií. Jakože místo toho bysme třeba mohli sázet stromy nebo si číst. Nebo ležet na boku, ale tak co už. Už to někdo udělal.

No a taky jsme byly v kostele. Asi svatého Jakuba. Je to tam moc krásné! On tam totiž skoro nikdo nebyl, takže jsme si jen prošly ten kostel dokola a šly jsme zase do háje. A hrozně zajímavé je, že tam mají na lavicích podprdelníky. Už to nám přišlo jako rozežranost, ale pak jsem si všiml, že je pod každou lavicí topení. Takže je to dost komfy kostel.

16. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #323

Oběd!
Dneska jsem měl hrozně náročný den. Normálně jsem popracoval a jely jsme s Markét na oběd. Pak jsme se vydaly shánět hořčík, ale měli ho hned v první lékárně, takže se neopakovala legrace s Mastodynonem.

Pak jsem zase pracoval, pak jsem šel do posilky a pak jsem srdnatě uklízel. Teď jsem si sedl. Ještě musím něco dotáhnout, ale jako vcelku myslím, že dobrý. Dojede totiž maminka. Maminka teda ví, že jsem prase, ale možná neví, že jsem až takový prase. Tak tomu jsem se snažil zamezit. Jakože aby se to nedozvěděla. Nyní jenom uvidí, že jsem prostě prase. S tím se smířím. A hlavně teda doufám, že maminka je s tím už smířená.

No ale ještě k tomu obědu. Markét měla něco jako šišky s mákem. Možná to dokonce byly šišky s mákem. Prostě v tom byl ten mák! A Markét už pak nemohla a nechala na talíři asi 2/3 zhruba 5cm dlouhé šišky. Tak jsem to sežral. Markét povídá, že bude mít plné zuby máku. To už jsme se sebraly a odcházíme.

A já jsem řekl, že já určitě taky, protože jsem měl taky kus toho máku. Začaly jsme se na sebe zubit, abychom si ukázaly, jak moc máme všude ten mák. Ale protože jsme zároveň šly, tak jsme neviděly, jestli se ta druhá usmívá (zubí) nebo ne. Proto jsem začal říkat "jííííí", když jsem se usmíval. Tak moc se mi to líbilo (to říkání), že jsem se furt usmíval, abych mohl dělat to říkání.

Je to skvělé! Geniální! Normálně totiž neslyšíte, když se někdo usmívá, ale s tímto citoslovcem už ano. Tak například jsme jely pro ten hořčík a stály jsme na křižovatce. Já jsem měl pořád potřebu dokazovat genialitu svého nového vynálezu, takže jsem si řekl, že to Markét, která to dokonale chápala, přehraju jako takovou krátkou scénku.

Proto jsem, když jsme stály na červené, řekl: "ZELENÁ!" a chtěl jsem dodat "JÍÍÍÍ", jakože jedna postava řekne, že mají zelenou a druhá se usmívá. Ale když jsem řekl to "zelená", tak Markét začala automaticky verglovat s tou pákou, co má u pravé ruky. No ale hned jsem řekl, že je to SCÉNKA, takže Markét udělala "jííí". Prostě pecka.

15. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #322

Večerní kafe!

Je to blbě poskládané, toto je z rána. Klasický release!

A dort. Já jsem netušil, že je to zase vegan raw gluten free sugar free kekel. Vizuálně dobrý. Ovoce a mandle dobrý. Ale teda ten dort.
Dneska jsem měl masakrální den. Ráno byl release a pak jsem prostě pracoval. A v 18 jsme jely s Markét na kafe.

V práci jsem si chtěl na rameno natetovat líhovkou (červenou, ehm) hada. Tak jsem udělal první čáru. Pak mi došlo, že tam jde kreslit dost špatně (na pravé rameno) a že neudělám druhou linku tak, aby to vypadalo jako had a ne jako klobouk. Tak jsem se rozhodl, že tomu udělám jazyk. Jazyk ale vypadal jako prodloužení té čáry, co vypadala spíše jako jizva. Bylo to totiž stejně silné. Tak jsem si řekl, že to vyspravím tak, že tomu namaluju oko. No to vypadalo jak brutálně velké ucho Miky Mauze. Je to neuvěřitelné, ale dva lidi se mě ptali, co to je. Jako had, no. Naštěstí jsem to umyl. Asi to zítra zkusím znova.

No a na tom kafi to bylo super a hrozně moc jsem se smál a tak. Pecka. Chtěl jsem přijít domů včas a jako tak nějak naklidit, ale není čas. Jdu spát.

14. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #321

Jedna je maminčina a jedna Evísova.
Dneska jsem měl zase hrozně pracovní den. To mám rád. Hlavně ráno to byl super humor! S Markét jsme se domluvily, že počká na Hlavním nádraží v Lupánkovi a pojedeme spolu do práce. No opravdu se nám to podařilo!

Vyskočil jsem ze šaliny a lokalizoval jsem Lupánka. Bohužel jsem si samozřejmě nebyl jistý, že je to fakt Lupan. Takže jsem se k autu nenápadně blížil, protože co kdyby to byl někdo cizí. Byla tma, takže jsem toho vlastně moc neviděl. Už jsem to chtěl vzdát, když v tom jsem si všiml jisté samolepky, kterou je Lupan ozdoben! Tak jsem vzal za dveře a skočil jsem dovniř. A furt jsem myslel na to, co budu asi tak dělat, když tam nebude sedět Markét, ale někdo, kdo není Markét. Ale dopadlo to harmonicky.

13. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #320

Oběd! Kus jsem teda nechal, protože jsem si řekl, že dneska se nepřežeru. A dal jsem to (nedojedl jsem to).
Dneska byl hrozně produktivní den! Udělal jsem hrozně moc věcí, takže jsem spoko. A na obědě jsme nakonec šly do toho Rebia, protože jsem neskutečně otravnej a neměl jsem oběd. Teda měl, dal jsem si tu tofukostku do batohu, ale zapomněl jsem na ni. Našel jsem ji až v posilce. Tak jsem to zase donesl až dom a dal jsem to do lednice. Zítra si to zas vezmu. Jsem hrozně zvědavej, jestli to přežilo. Jako doufám, že kdyby to nebylo jedlé, tak to bude třeba zelené nebo modré a tak. Zatím to vypadá dobře. No uvidím ráno.

12. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #319

Vykvetla šalina! Jako možná to není až taková novinka, ale já jsem v ní ještě nejel. Ovšem ten polep je nezničený, takže lze usuzovat, že to novinka je.
Dneska jsem měl normální neděli. Jsem skoro v půlce té knihy, co jsem ji začal jíst včera. Taky se mi dneska nechtělo vařit, takže si s sebou do práce prostě vezmu kostku tofu a kdyžtak řeknu Mraketě, aby to nějak vyřešila.

11. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #318

Tento lesk na rty jsem nafasoval k některým z minulých Vánoc. Chutná moc dobře.
Dneska jsem byl génius a vymyslel a objednal zbývající dárky. Je to super, protože už mám snad fakt všechno. Kromě takových těch, co dávám každý rok. To ale nakoupím až někdy. Času dost. Nechápu, že jsem to letos tak zvládl.

Dneska jsem měl klasickou sobotu, takže jsem dospal celý týden. Spal jsem tak nějak do 8 ráno, ale pak jsem zase usnul a probudil se ve 12. A pak jsem zase usnul. Přesto se mi podařilo dočíst knihu, takže jsem začal další. Mám knihy tak rád. Škoda, že se nich nedá třeba uspokojivě koupat.

10. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #317

Dneska jsem byl na obědě sám, protože všichni byli někde mimo Brno. Nebo je pro ně nepřípustné, aby chodili do Rebia, žejo.
Dneska byl fajn den, protože jsem byl hustej hacker a furt jsem dělal, že jsem queue handler. To je totiž hrozně profi.

Večer jsem otevřel šuplík, co v něm mám kosmetiku a věci do vlasů. Našel jsem tam moc moc moc lesků na rty. To mi připomnělo další důvod, proč mít rád podzim. Můžete si matlat lesky na pusu a má to nějaký reálný účinek (předpokládám, že vám pak méně praskají rty). Fakt dobrý, mám lesky na rty moc rád.

9. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #316

Taková peckovní mlha ráno byla. Zmizela celá budova! Dneska bylo moc hezké počasí, takové mám rád.
Dneska byl celkem fajn den. Hlavně už mi bylo docela dobře, takže jsem si už nemyslel, že umřu. Je to moc fajn. Pořád věřím mastodontnímu dynosaurovi. Že to jako bude už úplně dobrý.

Taky mám dneska úterý, takže jsem si zcela nesmyslně stěžoval Mraketě, že u nás dneska nebyla paní uklízečka. Nevím, no. Potřebuju asi nové baterky nebo třeba filigrán.

8. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #315

Někdy v minulosti mě Markét na tom mostku fotila. Tak dneska jsem to fotil já, bez sebe.
Já ani nevím, jaký jsem měl dneska den. Spíš takový smutný. Hlavně na konci byl smutný, protože se mi nějak pokazila nálada a tak. No nic.

Ale jinak to bylo dobrý. Dopoledne mi přišel z recepce e-mail, že tam mám 3 balíčky. Tak jsem tam hned leděl, protože jsem věděl, že je to ze dvou šopů, kde jsem nakupoval (to jsem vám tady asi říkal). No a věděl jsem, že jeden šop mi poslal 2 balíčky, protože jsem toho bral hodně.

No a dojdu tam a paní recepční mi dá 2 balíky na pult. Já podepíšu předávák a ona mi podává ještě ten třetí. Je to prostě krabice, to má rozměry asi 10x10x50 cm. A já na to čumím a vůbec nevím, co to jako je. Nic takového jsem nekupoval. A tak se zatvářím hrozně moudře a řeknu paní recepční: "co v tom je?!" a ona se na mě nedívá jako na někoho, kdo je moudrý a zcela přirozeně odpovídá, že neví. Říkám, že já taky ne. Ale poděkuju a vezmu si to. V kanclu to teda otevřu a už vím, že jsem to objednal. Ale nečekal jsem tento rozměr. Už se těším, až to osoba, kterou tím chci obdarovat, rozbalí!

A taky jsme byli na obědě - já, Markét a pan ředitel. Takže dobrý. Harmonie.

7. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #314

Mám rád návštěvy, co nosí dárky! I když tuto návštěvu mám rád i bez dárku.

Křížovka!
Dneska jsem měl hrozně moc sociální den. Absolvoval jsem dvě školení a jednu návštěvu. Všechno to jako bylo moc super, ale na konci už jsem byl dost vyfluslý. Ale cajk! Taky jsem udělal hrozně moc věcí a tak vůbec.

A večer křížofka, protože správný týden.

Dnes jsem se doslechl super historku. Já vlastně nevím, zda to zde mohu publikovat, ale asi ano. Markét se o mém blogu zmínila v rámci jednoho svého pracovního pohovoru. Chtěla jim totiž sdělit, že ji jako mají lidi rádi. Jako důkaz prostě podala můj blog, kde o ní hezky mluvím a je vidět, že ji mám rád. Nazvala to blogem kamarádky (nebo tak něco, prostě o mě mluvila jako o ženě). No a ten pohovorník se sem opravdu koukl a řekl jí (je to z pár zpráv na messengeru, takže to berte s nadhledem), že to píše muž. Prostě já si to představuji jako hrozný humor.

Markét řekne, že je skvělá a důkazem je blog její kamarádky. A ten pohovorník jí na to řekne, že ten blog ale píše muž! Tak jaká kamarádka?! Prostě chápete, Markét chce vypadat dobře a ve finále to vypadá, že ani neví, kdo jsem. Pecka!

6. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #313

Je to i s mojí ponožkou. Vypadá dost sešle, ale ve skutečnosti je normální. A je samej sob. No a nechtělo se mi tam dávat všechny, co mám. Proto jich není tolik, co jsem říkal včera + další jsou v práci. Škoda, že to nejde jíst. Tedy jde. Vlastně chutnají docela dobře. Vím to, protože je často chutnám, jelikož chutnají fakt dobře.
Dneska jsem měl vlastně dobrý den. Objednal jsem další dva dárky! A vymyslel další dárek, ale je dost složitý a tak jsem se na tom e-shopu ptal, jak to funguje. No zatím nemám odpověď, takže nevím, jestli to dělá to, co si myslím, že to má dělat. Ale to je jedno.

Dneska jsem v zasedací místnosti otáčel nástěnný kalendář tak, aby tam byl listopad. Uvědomil jsem si, že listopad je můj nejoblíbenější měsíc. Nebo si to tak aspoň nyní myslím. Je prostě takový dobře schovaný. Děje se v něm vlastně skoro všechno a přitom po vás nic nechce. Třeba takový prosinec furt něco chce. Nebo červen. A březen a všechny ty jarové měsíce, kde je všude moc hmyzu a vy se musíte furt točit, aby si na vás nic nesedlo. V listopadu na vás maximálně tak spadne list. A to má každý rád.

5. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #312

Chtěl jsem podzimní foto. No víc podzimu kolem zrovna nebylo.
Dneska jsem měl normální nedělní den.

Včera jsem začal objednávat dárky! Mám první várku a jsem moc spoko (jo, ještě jsem to samože neviděl, ale věřím internetu). Kdyby byly Vánoce v pátek, tak jsem v suchu, protože základy mám! Můžu zase sedět a točit palci a začít panikařit tak kolem 20. prosince, kdy už prostě jen požádám o radu maminku, čímž se zbavím odpovědnosti.

Hlavně došlo k rozbalení balíku z Avonu, takže mám HROMADU krémů na ruce, které mám tak rád. Vůbec nechápu, že někdo vymyslel tak dobrý krém, za který chce jen 30 kerun. Vlastně ještě méně, protože Avonlejdy, žejo. Mám teď 7 nových tub a 3 načaté (práce, postel, stůl). Cítím se díky tomu velmi kompletní.

4. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #311

Povedená!
Začínám vymýšlet vánoční dárky. Pamatujete, jak jsem říkal, že se na to vrhnu už v lednu? Tak se to taky nepovedlo.

Jinak byla dneska normální sobota. Spaní a knihání!

3. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #310

Strom!
Dneska byl fajn den. Markét přijela a jely jsme na oběd. Ještě předtím jsem ji požádal, jestli by mi nemohla ve městě koupit ten Mastodynon. Marét řekla, že jo, ale že doufá, že to není na hemeroidy, aby to nebylo trapný.

Trapný to nebylo, protože ho v lékárně neměli, takže jsme to po obědě jely shánět. Zadařilo se až na pátý pokus. Fakt zajímavé! Další lahve jsem si objednal do zásoby na internetu, takže je vše v harmonii.

Dočetl jsem knihu a začal novou. Já to rýdynk čelenž možná i dám!

2. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #309

Mám v práci nového kámoše.
Dneska jsem měl docela dobrý den. Takový fajn. Ale byl jsem celkem unaven (PMS FTW, asi zase začnu zrát dynosaura s mastodontem), takže jsem nešel do posilky a jel jsem s Pepim dom. Teda já jsem jel dom, Pepi jel jinam, žejo.

No ale jelikož to těžce časově nestíhal, vyskočil jsem kousek od zastávky šaliny, že si jako ten kousíček dom dojedu, aby nemusel nestíhat ještě těžčeji. No a tady se mi stala magická věc. Mohl jsem jít přes silnici nebo použít podchod. No vybral jsem si ten podchod.

Tak děsivý podchod jsem ještě nikdy nevnímal. Tak jsem jím proběhl. I když tam nikdo nebyl. Je to tam super a hrozně bych se tam chtěl vrátit, ale neudělám to, protože jsem se tak moc bál.

Zítra jdeme (snad!) s Mraketou na oběd. Musím jí povykládat hrozně moc věcí. Doufám tedy, že to bude humor, jako když jsme tam byly minule. Totiž to jsem vykládal historku o tom, jakej jsem dement. Hrozně hlasitě jsem se tomu smál. Už jsme odcházely, takže jsem se oblíkal do své mikinky s koníkem a nějak jsem nedbal na okolí. Pak jsem si všiml, že se na mě dívá pán odvedlestolu. Říkal svému kolegovi, že to je v pohodě (pokývnul ke mě), že má rád, když se lidi chovají přirozeně. Já jsem stál vedle něj a střídavě jsem hýkal a smrkal smíchy. No chtěl jsem říct, že tam třeba zase bude.

Když jsme totiž vylezly před restauraci, tak jsem začal Markét ukazovat, že tam seděl nějakej chlap a řekl to a to. Neuvědomil jsem si ale, že ten chlap sedí za hned oknem, na které vlastně ukazuju a znovu přehrávám celou scénku s tím, jak se oblíkám, hýkám a smrkám, jelikož to Markét asi moc neviděla, protože se oblíkala do toho deště.

Prostě dobrý.

1. listopadu 2017

Každodenní fotokrám podruhé #308

Šnek v listí! Podzim je tady. Cestou do práce mi to klouzalo na mostě. Zítra bude asi taky.
Dneska byl jako fest náročný den. Moc jsem si to vlastně užil. V součtu. Bowling byl opravu tým bildink. Je hrozně pozdě, takže vám to tu nebudu moc rozpitvávat. Nakonec všechno dobře dopadlo.