1. ledna 2018

Každodenní can #4

Dneska jsem hrozně smutný, protože jsem dojel do Brna. Teda proto, že jsem odjel od maminky. Asi jsem se jako dítě zasekl někdy kolem 10 let. To by tak odpovídalo.

Stala se mi taková hezká věc (asi to nepůjde dost dobře napsat) a jak jste si všimli (možná, nejsem si jist, že je to úplně patrné), tak se snažím psát pozitivní věci.

Takže jsem ráno jel busem do Brna. Dojel jsem a vystoupil, spolu s nějakou paní. Ta šla kousek přede mnou. Začala zpomalovat a tak jsem ji došel. Pozdravila mě a zeptala se, jestli nevím, zdali jezdí na Nový rok vlaky do Břeclavi. Řekl jsem, že to bohužel nevím, ale že snad ano. Ona se docela bála, že nic nepojede, takže jsem se ji snažil během společné cesty rozveselit tím, že jsem jí řekl, že já zase doufám, že mají otevřené toalety. Ona se zeptala, jestli třeba taky náhodou nejedu do té Břeclavi. Řekl jsem, že bohužel ne. Bylo mi jí fakt líto, protože byla tak někde zhruba ve věku mé maminky a umím si představit, jak moc by byla moje maminka nešťastná, kdyby měla někam dojet a ani nevěděla, zdali to jede. Skoro jsem řekl "ano, taky tam jedu!", ale pak jsem si to rozmyslel, protože se mi chtělo na ten záchod.

Takže jsem jí popřál šťastnou cestu. Bylo to takové hezké a milé. No ty záchody měly zavřeno. Tak snad jel aspoň ten vlak.


  • Probudil jsem se 2 minuty před budíkem!
  • Jel jsem autobusem, který byl (až na mě a pana řidiče) úplně prázdný asi 1/4 cesty.
  • Viděl jsem konec takového toho adventního koncertu z Vídně. Ten konec je nejlepší, protože to dirigent diriguje i publigum, takže je to takové veselé a pozitivní.
  • Vyzkoušel jsem konečně rtěnku, co jsem dostal pod smrk a je moc super. Musím si dávat pozor, abych ji nesnědl najednou.
  • Hrozně moc jsem pokecal s Evísem, takže mi pak bylo méně smutno.

Žádné komentáře:

Okomentovat