6. února 2018

Každodenní can #40


  • Víte, jak furt ráno žeru ten česnek? Tak mě začalo bavit jíst cibuli. Syrovou samože. Ale obvykle ji žeru večer, takže to společensky není až taková legrace.
  • Cibule je skvělá věc. Třeba vařenou fakt nemám rád, to je takový nasládlý blemc, ale syrovou prostě chcete. Hlavně jak je jí pak ve vašem těle všude plno. Asi se dám na dráhu cibuláře. Česnek teda samože žeru normálně dál, ale řekl bych, že už ze mě ani moc netáhne. Obvykle jsem ho třeba ráno v šalině cítil a připadal jsem si hrozně příjemně. Asi jako když vás objímá kamarád. No teď už jsem si asi zvykl. No co už. Furt mě objímá!
  • Taky jsem dneska jel neplánovaně s panem ředitelem za jedním zákazníkem. Neměl jsem sice podprsenku, ale zato jsem si vzal ty vysokopodpatkové boty, takže jsem nakonec dojem docela narovnal. Od minula mi totiž dost posílily svaly v chodidlech. Tím myslím, že v těch botech chodím opravdu dobře. Dokonce tak dobře, že na sebe furt čumím do všech skel, která jsou kolem. Takže ve výsledku stejně vypadám jako idiot.
  • Dejte si cibuli! A česnek. Oboje.
  • Jo a taky jsem byl v lékárně. Kupoval jsem si tam nějaký ten fitamín, ale to není podstatné. Podstatné je, že to měli zrovna ve slevě. A ta paní lékárnová se mě ptala, jestli mám jejich kartičku, že to jako musím mít, abych tu slevu dostal. Tak jsem řekl, že žádnou jejich kartičku nemám, ale že si to stejně vezmu, i když na to nebude sleva. A ona řekla, že to nevadí, že mi načte kód nějaké univerzální karty, kterou tam má a tu slevu dostanu. Mám je rád. Přesně takhle bych podnikal já, kdybych podnikal.

Žádné komentáře:

Okomentovat