14. února 2018

Každodenní can #48


  • Dneska jsem snad ukončil svoje jarní doktorské kolečko, protože jsem byl na očním.
  • Bylo to moc super. Nebyl jsem tam dva roky, ale paní doktorka si mě furt pamatuje. Opět jsme se moc nasmály. Po vyšetření se mě zeptala, jestli chci něco přečíst ze své pacientské karty. Řekl jsem, že samozřejmě. A paní očařka četla: "Pacientka uvádí, že brýle pravidelně nosí, výborně jí sedí a je s nimi velmi spokojená. Pouze nevidí." "Páni, to zní jako něco, co jsem řekl já!" "No ano, mám u toho v závorce poznamenané, že jde o přesnou citaci."
  • No když jsem četl z té tabule, tak jsem se fakt snažil a myslel jsem, že to celkem i dávám. A pak mi paní očařka řekla, že jako fakt dobře tipuji. Tak jsem se snažil lhát, že to čtu. A ona mi řekla, že to teda nečtu. Jednak vidí, jak při tom "čtení" poulím oči a snažím se a druhak ví, že mám o 1/4 dioptrie více, což je navíc kombinováno s nekorigovaným astigmatizmem. No jo.
  • Pak jsem si sundal brýle a měl jsem se dívat na pampelišku. Zeptal jsem se, kde ta pampeliška je, protože jsem žádnou neviděl. "To je ta žlutá skvrna na zdi." A pak jsme se zase smály.
  • Prý tam můžu přijít už za rok, protože když nosím čočky, tak mohu každý rok.
  • A měl jsem dobrý den prostě. A ještě jsem stihl i plk s maminkou. A dostal jsem mycí houbu tvaru ryby!

Žádné komentáře:

Okomentovat