16. dubna 2018

Každodenní can #109


  • Tu neurologii jsem v pohodě našel. Myslím, že to bylo více než v pohodě, protože jsem ještě ráno v práci furt nevěděl, kam mám jít. Ale spoléhal jsem se na to, že v kabelce najdu papír, kde to bude napsané. A bylo!
  • V čekárně bylo hrozně moc důchodců. Asi tak 20. Dále hartusivý pán a já. Myslel jsem si, že tam budu teda hrozně dlouho čekat, ale šel jsem za lékařkou už asi za 4 minuty poté, co jsem došel. Takže ti důchodci jsou tam asi prostě štamgasti nebo tak. Mají tam totiž televizi, na které pouští videa s kočičkama. Takže proč ne, žejo.
  • Tu diagnózu jsem uhádl.
  • Paní lékařka mi nabídla, že mohu chodit do poradny pro lidi s tímto problémem. V podstatě jsem se jí zeptal, jestli je to jako anonymní alkoholici nebo jestli mě tam spíš budou utěšovat, že s tímto problémem nejsem sám. Místo odpovědi jsem se dozvěděl, že já tam raději chodit nemám a dostal jsem kontakt na jiného speciálního doktora, co se mým problémem zabývá. Tak super. Zas mám kam jít rozsévat své moudro.
  • A jinak jako dobrý. Oběd chutný. Smúťáka mám nového.

Žádné komentáře:

Okomentovat